POSELSTVÍ TŘICÁTÉPRVNÍ

NĚKTERÁ PRAKTICKÁ OBJASNĚNÍ POJETÍ DUCHOVNOSTI
A DUCHOVNÍCH PRINCIPŮ

Dne 1. května 1982

Dnes bylo Pánem zjeveno následující:

Dnes budou podána stručné objasnění, vysvětlení a dodatky k pojetí duchovnosti a duchovních principů.

Duchovnost obecně a lidská duchovnost zvlášť jsou definovány v „Základech lidské duchovnosti“ spolu s definicemi dvanácti principů na straně obecné a dvanácti principů na straně lidské.

Mnozí namítají, že teoretické definice jsou obtížné k pochopení. Jsou tudíž velmi odrazováni od čtení takových knih, pociťujíce, že jsou mimo úroveň jejich porozumění.

Avšak tento názor o vlastních schopnostech je sobě vnucovaným klamem, který vkládá sebevnucující se omezení na vlastní inteligenci. Jeden přijímá a věří ve vlastní bytí v souladu s omezeními vlastních očekávání, vlastního stylu dennodenního života a s tím, co na něj vkládají a co očekávají ostatní.

Problémem je to, že lidé jsou vytrénováni a jsou v rozpoložení ve způsobu myšlení a žití, fungující v něm a zabývajíce se v něm úzce definovanými činnostmi, které jsou s ním v souladu. To vede k rozvíjení se jednostranné inteligence, definované takovými pojmy, jako praktická inteligence, teoretická inteligence, vysoká, průměrná a nízká inteligence a podobnými kategoriemi, které mají ve skutečnosti jen malý význam. Stávají se jejich věštbou, která sebe sama naplňuje tím, že přijímají a věří, že jsou fakticky takový či onací. Přijímání takových věr je přivádí k tomu, že se rozvíjejí vyhraněně ve směru toho, čemu věří, že jsou nebo mají, nebo toho, co se očekává, že mají být či mít. Cokoli v nich, co se k tomuto systému víry nehodí, se potírá, potlačuje, nebere na zřetel anebo zcela odkládá a v jistém smyslu zakrňuje.

Takže lidé se trénují, aby mysleli, cítili a jednali jen v praktickém smyslu, jako je jízda autem do obchodu a nakupování. Cokoli se k takovým činnostem vztahuje, to chápou snadno. Jestliže by jim někdo vysvětlil principy duchovnosti pojmy srovnatelnými s nakupováním, řízením auta či hraním tenisu atd., byli by s to je pochopit. Takto obyčejně přemýšlejí.

Na straně druhé kladou někteří lidé příliš mnoho důrazu na teoretický rozvoj svých schopností, že ztrácejí veškerou perspektivu praktických aspektů žití. Takže myslí v abstraktních, matematických, filosofických, vědeckých atd. pojmech a jít do obchodu je pro ně nepředstavitelným dobrodružstvím, kde by se cítili jako idioti. Takový lidé ovšem nemají potíže při pojímání teoretických aspektů duchovnosti, jak jsou definovány např. v „Základech lidské duchovnosti“. Mají však často potíže v nazírání praktických aspektů takových teoretických pojetí.

Obě tyto krajnosti jsou výsledkem nevhodné přípravy a volby, které u dítěte vybírají určité zevně pozorovatelné rysy a neustále zdůrazňují a podmiňují překotný rozvoj těchto specifických rysů, potírající ostatní aspekty vlastní osobnosti. Děti tak přímo tíhnou ztotožňovat se s těmito rysy a jako dospělí se v mnoha případech stávají tím, co od nich očekávali jiní nebo co očekávali oni sami jako výsledek zevních klamných pozorování a ztotožnění se s nimi.

Lidé zapomínají, že když přicházejí na tento svět, jsou ve většině případů vybaveni, aby byli kombinací obou aspektů života. Každá činnost, ať se zdá jakkoli praktická či teoretická, má svůj praktický respektive teoretický aspekt. Jeden bez druhého tvoří nerovnováhu.

Když se lidé podmiňují žít a myslet určitými způsoby a pojmy, navykají si tak příliš na toto úzké a omezené ohnisko či specializaci, že cokoli jiné se zdá být nesrozumitelné, obtížné k pochopení anebo nudné.

Jak se uvedlo předtím, je takový životní styl porušením duchovního životního principu vyvažování každodenního života.

Ve skutečnosti je každý, kdo může myslet, cítit a chtít, s to chápat, nahlížet a vejít do styku ohledně jakéhokoli teoretického či praktického pojetí, pokud by si poskytl možnost vymanit se z omezování se, které si sám na sebe uvalil, a životního stylu, který dodržuje v každodenním žití. Lidé se prostě stávají příliš línými na to, aby cokoli konali, mysleli a snažili se o cokoli, co je mimo jimi přijaté nesprávné sebepojímání a nesprávný styl.

Taková nevyvážená situace je podivnou a izolovanou událostí ve Stvoření, omezenou na lidi na Zemi (a ovšem v peklech).

Tato situace je výsledkem aktivovaného a dominantního negativního stavu na Zemi. V negativním stavu není nic vyváženo. Jeho povaha je vždy jednostranná, finalistická a přehánějící. Nutí lidi, kteří ho přijali, pohlížet na věci finalistickým přístupem. Mají sklon věřit, že jejich stav a rozpoložení jsou konečné a nic se proti tomu nedá dělat. Takže jestliže se kupříkladu považují buď za jsoucí prakticky inteligentní, nebo inteligentní teoreticky, věří tomu, že je to jejich osudem, aby byli praktičtí či teoretičtí navždy beze změny a činí ve svých životech vše, aby prosazovali své a následně žili dle své víry. Nijak se nesnaží, aby objevili skutečný obsah svého vnitřního já a své Niterné mysli. Vše, co je v rozporu s jejich vírou, je odvrženo jako nemající žádný užitek.

Takže sami sebe olupují o velké příležitosti, poznatky a zkušenosti, které jsou jim k dispozici na každém kroku jejich každodenního života. Tato situace je ovšem značně podporována a podněcována pekly, protože ta nechtějí, aby lidé objevili opravdový rozsah a obsah své mysli a obzvláště své Niterné mysli. Takový objev by lidi přivedl k duchovnosti, a tedy k Nejvyššímu. To by totálně podkopalo bezpečnou pozici negativních stavů na Zemi.

Při pohledu na tento fakt je zřejmé, že většina lidí by mohla snadno chápat a uplatňovat taková pojetí duchovnosti a duchovních principů, jak jsou definována a popsána v „Základech lidské duchovnosti“ a v některých případech v těchto „Poselství z nitra“. Vše, co by museli udělat, je říci sami sobě, že to skutečně mohou učinit. Protože ale sami sobě říkají, že to učinit nemohou, prosazují své vlastní negativní sugesce a skutečně to nemohou učinit. To je pravdou o čemkoli v lidském životě na Zemi.

Aby se poskytlo lepší pojímání duchovnosti a jejích principů těm, kdož si z toho či onoho důvodu promývají mozky vírou, že nejsou s to chápat vysoce teoretické pojmy, máme zde některá zjednodušená vysvětlení těchto pojmů.

Duchovnost prostě znamená, že jeden uznává a přijímá jako fakt, jako axiom (něco, co nepotřebuje být dokazováno), že existuje absolutní, žijící, sebeuvědomující se, nestvořený zdroj života a stvoření nemající původ v ničem jiném, který lidé nazývají Bohem, Nejvyšším, Pánem, Ježíšem Kristem a různými jinými jmény. Uznání a přijetí tohoto axiomu má pak určité důsledky pro každodenní život. Prostě řečeno, jestliže život a veškeré Stvoření bylo stvořeno a má původ z tohoto Absolutního zdroje, pak tedy cokoli se ve vlastním životě odehrává, bez ohledu na to, co to je, je výsledkem, důsledkem a následkem jsoucna a bytí tohoto zdroje, který vždy je bez jakéhokoli počátku či konce. Tudíž vše ve vlastním životě má bez výjimky a vyloučení čehokoli duchovní důsledek. Jeden je s to cokoli činit jen proto, že je tento Absolutní, Nestvořený, Původní Zdroj života a Stvoření, nazývaného rozličnými jmény, jenž neustále jednomu poskytuje jeho vlastní životní podpůrný systém skrze jeho vlastní Niternou mysl a jeho vlastní Niternou myslí, kde On/Ona stále přebývá, kterýžto životní podpůrný systém jednomu umožňuje dennodenní konání a žití.

Toto je stručně duchovní princip života, duchovnosti a každodenního žití. Pokud lidé tento fakt přijímají a počnou se obracet k tomuto zdroji uvnitř jejich Niterné mysli, počnou být opravdovými duchovními bytostmi. Stupeň a rozsah vlastní duchovnosti tudíž může být určován tím, jak často a jak dlouho se ve vlastním myšlení, cítění, chtění, jednání a chování věnuje tomu, že uznává tento fakt a niterně se obrací k Nejvyššímu ve vlastní Niterné mysli pro vedení, podporu a osvícení a pro určení správné a vhodné životní cesty a každodenního žití s ohledem na vlastní jedinečnou osobnost a účel bytí zde.

Toto je tedy nejjednodušší, nejvhodnější a nejduchovnější způsob, jak chápat duchovnost a jejich principy.

Jestliže se toto činí, splňují se veškeré požadavky duchovního žití. A též, pokud se tak činí, Pán zjevuje přímo ve vlastní Niterné mysli obsah veškerých duchovních principů a jejich nejsnadnějšího a nejpohodlnějšího uplatnění ve vlastním každodenním životě v souladu s vlastními zvláštními potřebami a účelem žití na Zemi.

Ale jak mnoho lidí toto denně činí? Proč každý sám sebe neohodnotí a nezodpoví si tuto otázku?

Je velmi důležité si uvědomit, že aby byl jeden duchovním, je nutné vejít do nitra, do vlastního myšlení, pociťování a chtění z přítomnosti Nejvyššího ve vlastní Niterné mysli a pak jednat a chovat se dle takového myšlení, cítění a chtění. Žádné zevní, vnější a „vně“ působící nátlaky, očekávání, předpisy a určení nemají opravdový duchovní původ. Jeden to musí učinit sám, uvnitř sebe sama, ve vlastním myšlení, cítění, chtění a jednání ze své vlastní svobodné vůle, dle vlastní svobody volby. Nikdo jiný to nemůže pro nikoho učinit. Je tudíž radno, aby jeden začal soustavně každodenně provádět a praktikovat tento postoj, jak se zdůrazňuje v předešlých poselstvích, aniž by se stále spoléhal na vstupy z vnějšku pro duchovní bytí. Éra duchovních zevnějšností je nenávratně mrtvá spolu s těmi, kdo ji udržovali.

Aby se shrnulo, co se doposud o duchovnosti řeklo, lze duchovnost a duchovní principy pojímat následujícím teoretickým způsobem:

1. Teoretický základ duchovnosti a jejích principů. Tento základ je jádrem duchovnosti, nejniternější jadérko jejích funkcí. Určuje proces manifestace duchovnosti v nekonečné rozmanitosti počtu způsobů a módů pro každý jednotlivý časový cyklus jsoucna a bytí. Tato nejniternější část a jádro duchovnosti sestává ze všech věčně živých idejí, myšlenek, pojetí a kategorií všech sentientních entit a všech věcí v jsoucnu a bytí ve všech módech diskrétnosti a kontinuity. V absolutním smyslu lze toto jadérko pojímat jako Niternou mysl Nejvyššího. Ve smyslu relativním, co se lidí týče, lze toto jadérko pojímat jako Niternou mysl lidí.

2. Praktický základ duchovnosti a jejích principů. Tento základ je procesem o sobě, procesem manifestování všech idejí, myšlenek, pojetí a kategorií Niterné mysli v nekonečné rozmanitosti a počtu forem, duševností, zevních projevů, nastávání, probíhání a stávání se atd.

Bez této praktické založenosti duchovnosti by její teoretický základ nemohl mít žádnou aktualizaci a realizaci, žádná aktualizace a realizace by nemohla nastat, probíhat a stávat se v jakékoli formě či módu jsoucna a bytí.

V absolutním smyslu lze tento proces pojímat jako Vnitřní mysl a částečně jako Zevní mysl (její nejniternější stupeň) Nejvyššího. V relativním smyslu, ve vztahu k lidem, může být tento proces pojímán jako vnitřní mysl a částečně vnější mysl (její nejniternější stupeň) lidí.

3. Kombinovaný základ duchovnosti a jejích principù jejich teoretického a praktického základu jako jednoty, jednosti principů a harmonie. Tento základ znamená, že neustálá produkce idejí, myšlenek, pojetí a kategorií v Niterné mysli, ať v absolutním smyslu v Nejvyšším, nebo ve smyslu relativním u lidí, je za účelem jejich manifestace, aktualizace a realizace, aby mohl nastávat, probíhat a stávat se vzájemný prospěch, sdílení a společné blaho pro veškeré Stvoření. Žádný jiný účel jsoucna a bytí takových idejí, myšlenek, pojetí a kategorií není myslitelný.

V absolutním smyslu lze tento základ pojímat jako zbytek Zevní mysli Nejvyššího a jako rezultující aktivity a chování Nejvyššího vzhledem na Jeho/Její Stvoření. V relativním smyslu lze tento základ pojímat jako zbytek zevní mysli a rezultující postoje, činnosti a chování lidí vzhledem k Nejvyššímu, k sobě samým a ke zbytku Stvoření.

Na tomto základě závisí vše v každodenním životě, jelikož určení vlastního postoje, činností a chování k Nejvyššímu, sobě samému a zbytku Stvoření dává pravý význam, obsah, účel, kvalitu a kvantitu vlastního života.

Jestliže jeden pečlivě nazírá na tyto tři stručně podané body duchovnosti a jejích principů, lze si povšimnout velmi důležitého principu o sobě: není možný žádný princip původu z „vně“. Cokoli je či cokoli se děje, je a děje se jako výsledek nějakého vnitřního procesu a funkce „uvnitř“. Takže „vně“ je výsledkem a následkem „uvnitř“ a nikoli naopak.

Prakticky to znamená, že všechny zevní formy, jako příroda, hmota, fyzická těla, planety a události na nich a v nich, jsou výsledkem niterných procesů a funkcí „uvnitř“ a jejich idejí, myšlenek, pojetí a kategorií, jež se jeví jako substance ve „vně“ činíce „vně“ výsledkem a koncem, a nikoli počátkem.

To také znamená, jak se uvedlo předtím mnohokrát, jak je pro vlastní život duchovně nebezpečné klást veškerý původ, význam, účel a smysl všeho a čehokoli do „vně“- zevnějšností, přírody, hmoty atd. - kde není nic v sobě a o sobě.

Zároveň to také znamená, jak je pro vlastní život duchovně nebezpečné být neustále zaneprázdněn a trávit většinu svého života zevními, vnějšími aktivitami „vně“ s malým zřetelem na jejich duchovní, „vnitřní“ původ.

To je pro dnešek vše.

Zdroj: POSELSTVÍ Z NITRA