POSELSTVÍ TŘETÍ

O MANŽELSTVÍ A SEXUALITĚ

Dne 25. března 1982

Dnes mi Nejvyšší podal následující objasnění a vysvětlení.

Za současných podmínek existujících na planetě Zemi nejsou možná žádná pravá, ryzí duchovní manželství. Existuje několik důvodů (kromě jiného), proč je tomu tak:

1. „Současní lidé na Zemi jsou výsledkem genetických manipulací takzvanými pseudotvůrci (viz „Základy lidské duchovnosti“). Před několika milióny (asi 3 – 4 milióny) let byli z neduchovních principů zfabrikováni lidé pouze s jedním úmyslem a účelem: Dokázat, že sentientní život je možný bez jakýchkoli duchovních principů. Z tohoto důvodu je vše v současných lidech poháněno k oponování čemukoli a eliminování čehokoli duchovního. Tato snaha je ve většině případů nevědomá. Avšak mnozí lidé věnují svůj život tomuto ohavnému cíli. V tom jsou zahrnuty celé společnosti a země. V takových lidech je tato snaha uvědomělá, ačkoli skutečné motivační faktory jsou vyvěrající z hlubokého nevědomí, kam byly vloženy pseudotvůrci.

Principy femininity a maskulinity jsou ve své ryzí esenci a substanci duchovními principy. Bylo tudíž pro pseudotvůrce nutné, aby zdeformovali, zkazili, zmrzačili a přebudovali jejich význam, funkci a projev v přírodním stupni, kde je možné, aby se takové destruktivní snahy aktualizovaly. Planeta Země jim byla dána za tímto účelem. Takže se stala jevištěm, na němž se mohla stát realitou demonstrace důsledků a následků takových neduchovních snažení za účelem ilustrace a poučení.

Pravá duchovní manželství jsou možná pouze za podmínek úplné duchovnosti, kde neexistují žádná zkreslení. Jelikož takové důležité podmínky byly pseudotvůrci pečlivě vymazány spolu s vymazáním jakýchkoli vzpomínek na tyto akty, nejsou na planetě Zemi možná žádná pravá manželství tak dlouho, pokud pokračuje tento experiment a je dovolen Nejvyšším.

2. Genetickou manipulací vložili pseudotvůrci neduchovní pseudoprincipy pseudoživota do svého pseudostvoření. Takže ochudili život lidí o nejdůležitější princip, který činí lidské tvory pravými lidmi: Pravou duchovnost. Proto současní „lidé“ na planetě Zemi nejsou pravými lidmi, ale jen pseudolidmi. V pseudopodmínkách pseudoživota jsou možné jen pseudovztahy.

Všechny tyto faktory se staly částí dědictví a genů pseudolidí. Nahromaděny a v kumulaci byly a jsou přenášeny všem potomkům a nově narozeným dětem. Kvůli tomuto uspořádání bylo nutné dovolit, aby se děti rodily neduchovními, fyzickými, živočišnými prostředky, které neobsahují pranic z přímého nadělení od Nejvyššího. V této konotaci byly jakákoli úroveň a stupeň dobra, lásky a moudrosti spolu s jejich principy a odvozeninami, které v pseudolidech zůstaly, úplně a zcela zamořeny, otráveny, zdeformovány a nasyceny neduchovností. Je nemožné budovat pravý, ryzí, duchovní vztah a manželství na takových zamořeních, znečištěních a zkresleních.

3. Současná kondice lidí na planetě Zemi je taková, že se jí označuje neobvyklá, nepřirozená, patologická a uměle vnucená a z vnějšku vložená směsice a koexistence pozitivních a negativních stavů: Dobra a pravdy spolu se zlem a nepravdami. Naneštěstí je toto rozpoložení mnohými považováno za přirozený, normální a nutný stav věcí, který je hybnou silou tvořivosti a aktivity a který motivuje lidi být a existovat. Toto je velký klam zfabrikovaný v peklech a uvedený do lidských myslí.

V duchovním smyslu je zhola nemožné připojit dobro ke zlu, dobro k nepravdě nebo pravdu ke zlu a nepravdě. Jestliže by se za takovýchto smíšených podmínek měla konat pravá manželství, nastala by věčná profanace všech duchovních principů.

Všechny pravé duchovní principy jsou manifestovány v pojetích maskulinity a femininity. Všechny neduchovní pseudoprincipy se projevují v pseudopojetích a zkreslených chápáních manželství, sexuality a rodinného života. Ty dříve uvedené jsou vždy založeny na svobodě, nezávislosti, toleranci, pochopení, vzájemném sdílení, vzájemném prospěchu a výměně. Ty později uvedené jsou vždy založeny na vlastnictví, žárlivosti, tabu, požadavcích, zákazech, projekcích, falešných očekáváních, obavách, výlučnosti, diktátech, nenávisti, manipulacích, předpisování, stereotypech, pohodlnosti,sobectví a nízké motivaci. Nelze dosti dobře budovat ryzí, duchovní vztahy založené na takovém smíchání protikladů.

Dobrou analogii takové situace lze nalézt v pojetí hmoty a antihmoty. Jestliže by někdo měl tyto dvě smíchat, nastala by úplná anihilace obou prostřednictvím spektakulární exploze.

Analogicky: Jestliže by se za současných podmínek lidské pseudoduchovnosti a smíchanosti měla ustanovit pravá duchovní manželství, nastala by taková exploze, že by navěky zničila veškerý život ve všech dimenzích, úrovních a stupních jsoucna a bytí.

Odtud Pánova dobrá péče o to, aby se zabránilo, že žádná pravá duchovní manželství a svazky nedojdou na Zemi plodného dozrání tak dlouho, pokud existují současné podmínky neduchovnosti a zdeformované duchovnosti.

To nyní neznamená, že někteří lidé, kteří jsou v současnosti v manželství (pseudomanželství), nebudou navzájem v duchovním manželství v duchovním světě. Mnozí budou. Ale nejprve budou muset projít procesem očisty a vyčištění ode všech zamoření, která získali kvůli procesu fyzického, neduchovního zrození, genetice, dědičnosti a ostatním faktorům uvedeným pseudotvůrci za účelem zničení duchovnosti. Vůbec nikdo nemůže být v opravdovém manželství za předpokladu, že si zvolí přijít na tento svět prostředky vnucenými pseudotvůrci. Kdokoli přichází na tento svět, zanechává možnosti být plně duchovním a v opravdovém manželství, a je tak nutně kontaminován neduchovností, jak ji zfabrikovali pseudotvůrci. Za těchto okolností nikdo neví, co je pravé duchovní manželství.

Aby vstoupil do pravého duchovního manželství, jeden musí být především dekontaminován. Dekontaminace je nemožné dosáhnout zde na Zemi za současně existujících podmínek charakterizovaných vládou negativního stavu. Taková dekontaminace je tudíž možná jen v duchovním světě.

4. Swedenborg správně definoval duchovní manželství jako spojení dobra a pravdy a lásky a moudrosti. Taktéž naznačil, že manželství ve vyšším smyslu symbolizuje manželství Ježíše Krista a církve. Avšak pojetí dobra a pravdy, lásky a moudrosti a duchovní význam tohoto velkolepého symbolismu byl lidmi zcela nepochopen a nesprávně vyložen. Taktéž používání těchto významů v aktuálních fyzických manželstvích je úplně zdeformované.

Konjunkce dobra a pravdy znamená sjednocení veškerých duchovních principů, které jsou zařazeny do širších kategorií maskulinity a femininity. Tyto kategorie označují komplexy duchovních stavů a procesů, které se vztahují k principům lásky a moudrosti a ke všem jejich odvozeninám v souhrnu. Existují nekonečné počty takových odvozenin. Proto nikdy neoznačují vztah mezi jedním fyzickým mužem a ženou. Nesoulad ve Swedenborgově výkladu nastal tehdy, když vzal tento širší význam principů a použil je úzce na manželské páry a jejich fyzické manželské páry. Protože byl ovlivněn svou dobou, zvyky a způsoby (postobdobím Temných věků), je jeho výklad pozemských fyzických manželských svazků neslučitelný s pravým duchovním významem takového manželství. Taková nekonzistentnost byla nutná za podmínek, které existovaly ve Swedenborgově době jak na Zemi (která právě vycházela z Temných věků), tak i v duchovním světě (kde se právě završoval poslední soud, který se udál v jedné oblasti světa duchů). Člověčenstvo nebylo ještě připraveno nabýt pochopení a přijetí hlubšího a vyššího významu duchovního manželství a lidské sexuality.

Co se symbolismu manželství Ježíše Krista a církve týče, lidé zapomněli, že slovo “Ježíš Kristus” již v sobě, niterně označuje úplné, celkové a absolutní sjednocení všech duchovních principů, které jsou neustále v manželství (slovo “Ježíš Kristus“ označuje kromě mnoha jiného, všechny principy femininity – “Ježíš“ a všechny principy maskulinity – “Kristus“). Každý princip se skládá z nekonečných počtů dalších principů a jejich obousměrných odvozenin, které jsou navzájem v manželské jednotě, vytvářejíce tak úplného Jednoho Boha.

Na straně druhé je církev jedním tělem. Avšak tato jednost se skládá z početných jedinců a jedinečných těl, z nichž pozůstává život církve z Pána, kdož je věčně sjednocený/sjednocená a v Sobě ve věčném a absolutním manželství. Pokud by tomu tak nebylo, nebyly by možné žádné vztahy mezi Bohem a lidmi.

Jelikož Pán je v Absolutním stavu a Absolutním procesu, může mít vztah jen v absolutním smyslu. Je ale též pravdou, že je nutné tento vztah neustále rovnocenně opětovat – v absolutním smyslu. Avšak dilematem zde je, že nikdo se nemůže k Pánu vztahovat v absolutním smyslu, protože jen Pán je absolutní. Každý jiný je v relativnosti svého rozpoložení. My všichni jsme relativní k Absolutnímu Nejvyššímu. Dilema je vyřešeno faktem, že Nejvyšší má souběžně vztah k nekonečným počtům žijících entit (jejichž jednou sortou jsou lidé na Zemi) a každá jednotlivá osoba se vztahuje k Pánu tím, že přijímá duchovní identity všech ostatních a sebe sama svým jedinečným a neopakovatelným způsobem. Přijímání takových identit a identity sebe sama je možné dle principu vzájemného sdílení a prospěchu. Takže když má někdo vztah k opačnému sexuálnímu rysu lidí, má vztah k Pánu (kdož je v tomto jedinci jedinečně a neopakovatelně přítomen/přítomna – v jeho Niterné mysli) velmi zvláštním a jedinečným způsobem, možným prostřednictvím této jedné zvláštní osoby a touto osobou. Toto je to, co znamená pravý duchovní vztah. Takové chápání lidská pojetí postrádají. Nemohou tudíž za těchto podmínek vstupovat do opravdového duchovního manželství.

5. Výše uvedené principy ustanovují principy pravého milování a sexuality. Vyšší účel sexuality je, kromě jiného, nejméně trojí: Za prvé lépe poznat vlastní já; za druhé poznat lépe druhé; a za třetí, což je nejdůležitější, poznat lépe Pána. Vzhledem k lidské relativistické kondici je znalost Pána dostupná pouze skrze znalost sebe a jiných. Jedním z nejlépe možných způsobů získání takového poznání je sdílením sebe sama s ostatními za tímto jednotlivých účelem a pro vzájemný prospěch. Toto je motivační faktor pravé duchovnosti. Na fyzické úrovni se tento princip manifestuje sexuálními tužbami. Sexuální styk, ve své intimitě sdílení a vzájemného prospěchu, je jedním z nejlepších nástrojů k tomu, aby se takové poznání získalo.

Avšak za současných podmínek na Zemi je jeden omezen a ohraničen negativním stavem a společenskými konvencemi, tradicemi, zvyky a kulturami mít takový vztah pouze s jednou osobou – manželem / manželkou (pseudomanželem / pseudomanželkou, nebo v některých zemích s vlastními manželkami) a pouze v rámci takzvaných manželských svazků, v prvé řadě pouze za jedním účelem – rozmnožování. Všechno ostatní, a obzvláště pravý duchovní účel, se nebere na zřetel, zavrhuje se nebo přinejmenším je nahlíženo s podezřením. Takový postoj dusí jakoukoli možnost získat životně důležité další poznání o sobě samém, jiných a o Pánu. Důsledky takových omezení pro lidský duchovní, duševní, emocionální, intelektuální, sociální, sexuální a fyzický blahobyt jsou zničující a destruktivní, jak to lidské dějiny tak živě demonstrují. Taková situace eliminuje jakoukoli možnost ustanovení pravých duchovních manželství a náležitých sexuálních vztahů. Tento následek byl pseudotvůrci promítnut do lidských životů, aby se tak prostřednictvím sexuality a manželských svazků nemohla uchytit žádná pravá duchovnost.

6. Pojetí cizoložství a monogamie lidé nesprávně chápou. Cizoložství není definováno a určeno účastí v sexuálním styku se sexuálním partnerem jiným než s vlastním chotěm. Taková účast může, ale nemusí být cizoložná. Opravdové cizoložství je definováno duchovními principy. Duchovní principy jsou určovány jedincovým vlastním úmyslem, s jakým takový vztah má. Jestliže v tomto smyslu někdo vstupuje do manželství kvůli sobeckým důvodům – zneužívat nebo být zneužíván, manipulovat nebo být manipulován, vlastnit nebo být vlastněn, zraňovat nebo být zraňován, záviset nebo učinit někoho závislým atd. – páchá cizoložství s vlastním takzvaným manželským partnerem. Každá nízká motivace a negativní sobecký úmysl může vést, pokud zraňuje jiné anebo sebe sama, k cizoložnému postoji bez ohledu na to, zdali je to v manželství, mimo manželství nebo když je někdo sám.

Jestliže někdo k takovému vztahu přistupuje s dobrým, pozitivním úmyslem, pro všeobecné blaho, aby se sdílel a byl sdílen, miloval a byl milován, dával a dostával, poznával a byl poznáván atd. – za účelem získání větší znalosti sebe samého, jiných a Pána, aby byl s to sdílet, více a lépe dávat, být lepší lidskou bytostí, užitečnější a produktivnější, jedná duchovně a z opravdové lásky Boží. Bylo by duchovní ohavností nazývat takový vztah a sexuální styk cizoložným nebo smilným. Současný typ lidí, vystaven vymývání mozků náboženskými doktrínami, společenskými požadavky a tradicemi, ale dělá právě toto. Takže lidé jsou hříčkami v rukách pseudotvůrců, kteří záměrně zdeformovali pravé duchovní pojetí manželství a sexuality.

Monogamie na straně druhé znamená, že dobro lze připojit pouze k jeho pravdě, jako se láska může připojit pouze ke své moudrosti, jako se moudrost a pravda mohou připojit pouze k jim odpovídající lásce a dobru. Protože existuje nekonečná rozmanitost manifestací principů dobra a pravdy, pravdy a dobra, lásky a moudrosti, moudrosti a lásky, existují nekonečné možnosti spojení. Každý specifický element dobra a lásky má přesně souvztažící specifický element pravdy a moudrosti a naopak. Opravdové spojení je možné jen mezi těmito dvěma specifickými, přesně souvztažícími elementy. Takové spojení vede k jejich úplnému sjednocení, takže se opravdu stávají jedním úplným a dokonalým prvkem. Spojení s jinými elementy, které nejsou v přesně souvztažné pozici, nevede a nemůže vést ke sjednocení. Duchovní manželství jsou tudíž vždy monogamní. V této konotaci nejsou žádné polygamní vztahy duchovně možné. Avšak určování toho, který element lásky je specifický k souvztažnému elementu moudrosti a opačně, je možné pouze za podmínek úplné duchovnosti. Takové podmínky v současné době na planetě Zemi neexistují. Nejsou zde tudíž možná žádná pravá duchovní manželství. Za této situace jsou pojetí monogamie, polygamie, cizoložství atd. nadbytečná, protože nikdo nemá znalost pravých duchovních principů, které se mohou připojit jeden ke druhému navzájem. Pouze Pán má takovou znalost. Proto jen Pán může uzavírat manželství lidí.

7. Jiným omylem v lidském pojetí manželství je to, že v takovém stavu neberou ohled na princip sdílení a všeobecného prospěchu. Ačkoli není možné žádné pravé manželství s jakýmikoli jinými elementy než s jedním souvztažným specifickým elementem, to neznamená, že mezi nimi není možné žádné sdílení pro vzájemný prospěch a potěšení. Opak je pravdou: Pravý duchovní princip stanoví, že jakmile se takové sjednocení a jednost odehrává, je sdíleno se všemi ostatními elementy, které jsou podobně sjednoceny či vyhledávají sjednocení v jednosti. Jak jinak by se specifičnosti jednoty jednoho jednotlivého spojení, jež je tak jedinečné a neopakovatelné, mohla přenášet k jiným? A jak jinak by se každý mohl podílet na takové důležité zkušenosti, jestliže by byla uzavřena v sebenapájecí se smyčce a nebyla by k dispozici pro sdílení se všemi ostatními? Myslet si opak znamená myslet neduchovně a pekelně.

Pseudotvůrci učinili vše, aby lidem zabránili objevení této pravdy. Do sexuality a manželství vpojili pocit viny, zákazy a tabu, aby tak lidem zabránili hledání většího a většího poznání sebe samých, jiných a Pána. Takové poznání by ovšem lidi vedlo k větší opravdové duchovnosti. To bylo jedním, co pseudotvůrci nechtěli, aby se stalo.

S takovými zákazy, tabu, pocity viny, omezeními, projekcemi, očekáváními, diktáty, ohavnostmi a všemi ostatními šílenostmi ohledně manželství, sexuality a rodinného života není na Zemi možné ustanovit pravá duchovní manželství.

8. Jedním z hlavních principů duchovnosti je, že vše ve Stvoření je v procesu neustálé změny, doplňování nových a pozměňování. (Viz poselství datované 24. března 1982.) V každodenních životech lidí je tento princip reflektován v jejich potřebě rozmanitosti. Tato potřeba je jedním z motivačních faktorů duchovního pokroku a změny. Tato potřeba vzniká z faktu, že jeden nemůže být v absolutním stavu a procesu, který zahrnuje všechny možné změny od věčnosti do věčnosti. Pouze Nejvyšší je Absolutním stavem a Procesem. Aby jeden přežil, progresivně postupoval a byl motivován věčně se přibližovat takovému absolutnímu rozpoložení, potřebuje neustálou rozmanitost změn, které přivádějí k většímu a většímu poznání sebe samého, jiných a Pána. Jestliže by někdo byl omezen v rozsahu, možnostech, výběrech, výrazech, dojmech, sdílení atd. pouze na velmi málo alternativ, nemohl by progresivně postupovat, nemohl by se stát více samým sebou a prostě by nemohl přežít. Veškerá tvořivost, produktivnost a užitečnost by přestala být. V takové situaci by život byl mdlý, nudný a beze smyslu. Z takové situace by se nemohla odvodit žádná životní radost a potěšení.

Tento princip rozmanitosti je reflektován v lidském sexuálním reagování. Většina lidí může být a je sexuálně přitažlivá, vzrušivá a stimulovaná více než jednou osobou opačného pohlaví. Lidé mohou být a jsou vzrušování mnohými a mají touhy mít sexuální styk s mnohými. Tato touha ve své původní formě, než zde negativní stav převládl, pochází z pravých duchovních principů jako reflexe potřeby znát lépe sebe sama, jiné a Pána. Konec konců milováním někoho jedinečného se ve vyšším smyslu miluje Pán, nebo-li, abychom byli přesní, jedna z jedinečných vlastností Pána, které jsou a mohou být reprezentovány, vyjádřeny a sdíleny pouze touto a s touto jednou jednotlivou osobou, která je procesem, manifestací a extenzí této zvláštní, jedinečné charakteristiky. Nikdo jiný nemůže poskytnout takovou zkušenost a znalost. Získáváním této zkušenosti a znalosti se konají další kroky k lepšímu poznání sebe sama, jiných a Pána, a jeden se tedy stává úplnější, integrovanější, individualizovanější a lepší lidskou bytostí.

V manželských vztazích, které v současnosti existují, by taková sexuální zkušenost s takovým účelem a úmyslem mohla a může rozšířit a obohatit sexualitu všech ostatních a zesílit společnou touhu jednoho po druhém navzájem, přinášejíc rozmanitost a vzrušení do jejich vztahů a poskytujíc jim smysl pravého sdílení, vzájemného prospěchu a lásky bez jakékoli nudy, banálnosti a jednostrannosti a bez jakékoli žárlivosti, pocitu vlastnění, paranoie a sobecké výlučnosti. S takovým úmyslem a přístupem by se současně existující manželství na Zemi mohla značně zdokonalit a stát zdrojem štěstí, tvořivosti a zrodu nové, vyšší ideje pro duchovní pokročení každého. Nakonec by mohla vést k opětovnému nastolení pravých duchovních manželství, Nebo přinejmenším připravit pro ně cestu.

Takový následek sexuality a manželství nebyl pro pseudotvůrce přijatelný, protože přiváděl k vyšší duchovnosti. Pseudotvůrci neměli žádný takový úmysl. Zakalkulovali tudíž do svých pseudostvoření pseudolidské pocity viny, vlastnění, žárlivosti a mnohé jiné podobné ohavnosti a surovosti (považované mnohými za duchovní a Božské – ač právě opak je pravdou), které úplně zničily pravý význam sexuality, manželství a rodinného života na Zemi.

9. Duchovní principy maskulinity a femininity, jak se projevují v pojmech Lásky a Moudrosti, Dobra a Pravdy, jsou vybudovány a projevují se na principech úplné a celkové rovnosti, svobody a nezávislosti. Žádná přednost, panování, podřízenost anebo výlučnost jednoho principu nad druhým není možná a dokonce ani myslitelná. V pravém duchovním smyslu není žádné dominování, manipulování, závislost anebo otroctví možné. Jsou si tudíž ve všech ohledech rovny. Jsou odlišné ve svých projevech, ale zcela rovny ve své důležitosti. Nemůže u nich nastat žádné pravé spojení, sjednocení a jednost na jakémkoli jiném principu než na rovnosti, svobodě a nezávislosti. Pravé duchovní manželství je možné pouze na základě této rovnosti, svobody a nezávislosti femininity a maskulinity. Pravé sjednocení se může udát pouze na takové základně. Cokoli méně vede k ničení a nenávisti; tedy je to zlé a přichází to z pekla.

V současné neduchovní kondici na planetě Zemi neexistuje žádná taková rovnost pohlaví a lidí obecně. Nemohou se tu tudíž udržet žádná duchovní manželství.

10. A konečně proto, že současné člověčenstvo je výsledkem fabrikace a pokusu pseudotvůrců, což bylo dovoleno Pánem, aby se tak mohla zodpovědět otázka, jaké je to být bez duchovnosti nebo s deformovanou duchovností, a aby se výsledek této odpovědi mohl demonstrovat a ilustrovat živým příkladem lidí, bylo nutné nastolit stav nevědomosti a nevědomých procesů. Narodit se do nevědomosti s více než devadesáti procenty mysli na nevědomé úrovni znamená narodit se do nijaké vnější duchovnosti.

Pravá duchovnost vyžaduje plnou vědomost, plné vědomé uvědomování všech procesů a žádná omezení a zákazy. Nevědomost a nevědomé procesy jsou omezující a restriktivní. Jelikož veškeré vědomosti, které lidé získávají od narození, vyplývají z nevědomosti, lidé jsou napájeni namísto pravým poznáním myriádami zkreslených a zfalšovaných poznatků. Nevědomost produkuje a zakládá vzdělanou nevědomost.

Aby se navrátilo panství pravé duchovnosti a jejích principů v lidském životě, je nutné se navrátit k původním duchovním metodám způsoby a prostředky, jakými lidé přicházeli na tento svět – do plné vědomosti a úplného uvědomění. (Viz „Základy lidské duchovnosti“.) Jedině takto lze zrušit hromadění a shromažďování nevědomosti a zel, nepravd a deformací (vnucených geneticky a prostřednictvím dědičnosti) a na Zemi uchytit nový duchovní věk s novým člověčenstvem. Pokud se lidé rodí starými, animálními způsoby, jak je zfabrikovali pseudotvůrci, dědičné a genetické přinášení zla a nepravdy bude pokračovat geometrickou řadou. Takže lidé budou vždy zamořováni negativními sklony a budou zahnívat ve své touze více a více zkreslovat, nesprávně budovat, zavádět a ničit. Za takových okolností nemohou na této planetě existovat žádná opravdová manželství, jelikož tato jsou vybudována na plnosti poznání, úplném uvědomování si všech procesů lidské mysli ve stavu a procesu svobody a nezávislosti.

Pokud jsou lidé zamořeni negativními stavy a v těchto žijí, nemohou být ve svobodě a nezávislosti a v plnosti poznání a uvědomování se všech procesů a úrovní své mysli. Nemohou být tudíž v opravdovém manželství.

Toto je konec dnešního poselství.

Zdroj: POSELSTVÍ Z NITRA