POSELSTVÍ DVACÁTÉŠESTÉ

O NÁLEŽITÉM CHÁPÁNÍ POVAHY NEGATIVNÍHO STAVU.
O NEVHODNOSTI LIDSKÉHO CHÁPÁNÍ NĚKTERÝCH ŽIVOTNÍCH UDÁLOSTÍ

Dne 26. dubna 1982

Dnes byla obdržena od Pána následující poselství.

Dnes se bude uvažovat o dvou záležitostech.

Za prvé. V „Základech lidské duchovnosti“ je uvedeno, že negativní stav je lokální a nikoliv univerzální událostí ohraničenou a omezenou pouze na tento Sluneční systém a specificky na planetu Zemi (nepočítaje pekla v duchovním světě ze Země).

Toto tvrzení se musí chápat následovně.

Na planetě Zemi existuje negativní stav a jeho důsledky v aktivované, dominantní a pozemský život pronikající formě. Není zde nic, co není tak či onak zamořeno negativním stavem. Jak bylo přesně ukázáno v „Základech lidské duchovnosti“, planeta Země a všichni lidé na ní jsou určeni negativnímu stavu za tímto specifickým účelem.

Na druhé straně, nikde jinde ve Stvoření neexistuje negativní stav ve stavu a procesu aktivace, dominance a proniknutí. Namísto toho existuje ve stavu nehybnosti, potenciality, upoutanosti, dřímoty, omezenosti a služebnosti dobrému a pozitivnímu účelu. Je jako zvíře uzavřené v kleci, které je ochočené a dobře kontrolováno, aniž by tu bylo jakékoli nebezpečí, že vyrazí a kohokoli zraní.

Důvodem toho, že je potřeba uvědomění si negativního stavu po celém Stvoření, je to, že opak dobra a pravdy musí být stále přítomný kdekoli, aby se zachovala svoboda a nezávislost všech sentientních entit. Bez připomínání možnosti negativního bytí by neexistovala žádná opačná volba. To by porušilo základní princip jsoucna a bytí jakéhokoliv sentientního života - princip volby přijmout nebo odmítnout Nejvyššího a pozitivní stav. Jak by si jinak mohl jedinec vybrat něco odlišného od pozitivního stavu?

Tedy aby veškeré Stvoření mohlo mít konkrétní znalost všech důsledků negativního stavu, byla planeta Země a její lidé pověřeni pro demonstraci těchto důsledků. Jak je zdůrazněno v „Základech lidské duchovnosti“, veškeré Stvoření má neustálý prospěch z negativních zkušeností lidí na Zemi. Proto není pro negativní stav a proces nutné, aby byl aktivován a byl v dominantním rozpoložení kdekoliv jinde ve Stvoření.

Prospěch z této zkušenosti je samozřejmě k dispozici ve všech modalitách jsoucna a bytí a je také zachycen v diskrétních a simultánních úrovních synchronnosti času a prostoru. Z tohoto důvodu je k dispozici pro poučení kdekoliv a ve všech časech ve Stvoření od věčnosti do věčnosti bez výjimky. Takže lidé v různých časových cyklech, jak v absolutní minulosti i v absolutní budoucnosti, tak samozřejmě i v současnosti (z hlediska lineárního časo-prostorového kontinua), ve všech dimenzích, úrovních, stupních, krocích, stavech a rozpoloženích jsou kvůli tomuto principu s to mít prospěch ze zkušeností z důsledků aktivovaného negativního stavu a procesu na planetě Zemi. (Pro lepší pochopení pojetí diskrétnosti času viz poselství ze dne 20. dubna 1982.)

Jiný důležitý důvod, proč je negativní stav přítomen v potenciální formě kdekoli ve Stvoření, ačkoli není nikdy aktivován, je kvůli přirozenosti a struktuře univerza a sentientních entit.

Nedostatek čehokoliv negativního může být pojímán pouze v Absolutním stavu, kondici a procesu pozitivnosti. Jinými slovy pouze Absolutní pozitivní stav a Proces může být zcela osvobozen od čehokoli negativního. Význam a obsah slov „absolutně pozitivní“ označuje, že nic negativního nesmí a nemůže uvnitř tohoto existovat. Jinak by to už nebylo zcela absolutní a pozitivní. Ale „absolutně pozitivní“ také znamená, že to nelze stvořit, ani to nemůže vzniknout, neboť to musí vždy být a existovat bez jakéhokoliv času a prostoru, ale také v čase a prostoru odděleně od něj; jinak by to už nebylo absolutní. Takovýto absolutní pozitivní stav musí tudíž být nestvořen. Pouze Nejvyšší je a může být v takovém rozpoložení, stavu a procesu. Z tohoto důvodu je pouze Nejvyšší tím Jedním, Kdož je Absolutně pozitivní, a proto bez čehokoliv negativního uvnitř Sebe Samého/Samé.

Na druhé straně je vše ostatní ve Stvoření stvořeno a pochází z Absolutního. Vzhledem k této skutečnosti všechno ostatní Stvořené a započaté nemůže být absolutní, ale pouze relativní k absolutnímu. Přirozenost jsoucna pouze relativního v sobě zahrnuje možnost mít zkušenosti, které jsou rozdílné od absolutně pozitivního; odtud tudíž pochází možnost existence negativního stavu. Cokoliv není z pozitivního stavu, není pozitivní, a tudíž je negativní. Nedostatek něčeho nezáleží na tom, co to je, dává popud pro nastartování něčeho, co bude kompenzovat tento nedostatek. V tomto případě nedostatek zkušeností jsoucna v absolutním stavu, rozpoložení a procesu dává jedinci příležitost odstartovat opačný trend k takovému nedostatku. Odtud tudíž na úrovni hmoty vychází otázka: „Jaké to je být bez duchovnosti?“ nebo „Co by se stalo, kdyby se život mohl vysvětlit z jakéhokoli jiného zdroje než z Nejvyššího, kdož je Absolutně pozitivním?“ Důsledky takových otázek jsou rozsáhle popsány v knize „Základy lidské duchovnosti“.

Protože však tato situace vznikla v relativním stavu, v časnosti kontinua Stvoření, nemá a ani nemůže mít věčného trvání. Pouze to co je započato v absolutním rozpoložení, stavu a procesu, má a musí mít věčné pokračování, protože to v sobě nese všechny atributy Absolutna v relativním rozpoložení. Negativní stav nemá takovýto původ. Je to vedlejší účinek a důsledek něčeho, co samo o sobě vzniklo. Vznikl ve stavu, který vznikl. Tudíž, ačkoli všechny stvořené sentientní entity musí věčně pokračovat dle své volby být relativními k absolutnímu (viz Princip duchovní homogenity č. 7, zjevený dne 3. a 4.dubna 1982), to neznamená, že jejich produkce musí mít také věčné pokračování. Vždyť negativní stav byl a je produkován z relativistické kondice. Nikdy nemůže mít původ v Absolutně pozitivním. Tedy nemůže pokračovat do věčnosti ve své aktivované a dominantní formě. Jeho věčné pokračování je možné pouze jako potencialita vzhledem k tomu, co bylo řečeno výše - jako volby a výsledek nedostatku zkušeností jsoucna v absolutním rozpoložení.

Vzhledem k časné povaze aktivní a dominantní modality existence negativního stavu, musí jeho současná manifestace na Zemi někde skončit. Pointou zde je, že negativní stav ve svém aktivním a dominantním módu existence není ve své přirozené, normální a správné kondici. Jeho normální, pravá a přirozená kondice je být dřímající, zaražený a úslužný pozitivní kondici. Je to proto, že je myslitelný pouze prostřednictvím pozitivního. Nemůže existovat v sobě a sebou tak, jako pozitivní. Může existovat pouze z bytí a energie pozitivního. Cokoliv existuje v sobě a sebou, je vždy aktivní, dominantní a opravdu reálné. Proto jeho aktivace bude vždy nepřirozená, abnormální, umělá, nucená a vnucená, nemající v sobě a sebou žádnou věčnou budoucnost. Jeho existence je udržována pouze ukradeným principem života.

Kvůli těmto faktorům je aktivovaný negativní stav v procesu stálého navracení se ke své počáteční, normální a přirozené kondici - deaktivaci, dřímotě, zaražení a úslužnosti. Toto je rozpoložení negativního stavu, které existuje ve zbytku Stvoření. V peklech a na planetě Zemi je situace jiná, protože je zde násilně aktivován a udržován v aktivované a dominantní modalitě vůlí a úmysly těch, kteří se načas ztotožnili s ideami aktivního angažování se v produkci zlých skutků. V okamžiku, kdy zastaví produkci takovýchto idejí, negativní stav se přirozeně navrátí do původního stavu ke své původní a oprávněné kondici.

Nyní tato nepřirozená situace negativního stavu způsobuje neustálé potíže, problémy a strasti těm, kteří ho udržují v aktivovaném a dominantním módu. Odměnou za aktivaci negativního stavu je pouze to, co je přirozeným důsledkem negativního stavu - bída, potíže, problémy, pocit viny, úzkost, šílenství, bláznovství, nevědomé procesy, nevědomost a mnoho jiných podobných věcí, jejichž seznam je nekonečný.

Z toho důvodu se v jednom časovém okamžiku lidé na planetě Zemi navrátí do své původní, normální, přirozené a správné kondice, kterou měli před Pádem - zaraženosti, dřímoty a úslužnosti negativního stavu ve svých životech. Negativní stav bude navrácen do svého kontrolovaného stavu, kam patří a kde bude ovládán, upoután, opanován a zkrocen, slouže obecnému blahu všech.

Zpráva druhá

Jakmile se negativní stav stává aktivovaným a dominantním, jeho vlivy, struktury a požadavky ohledně těch, kdo ho uvádějí v aktivovaný a dominantní modus, je přivádějí k určitému životnímu stylu. Popis takovéhoto stylu života byl podán v „Základech lidské duchovnosti“.

Pod vlivem dominantního negativního stavu lidé vyvinuli sklon očekávat jisté věci jistými způsoby. Všechny jejich určení pojetí a očekávání toho, jak by se měl život žít nebo jak by se měl jevit, jsou prosycena, prostoupena a určena pseudoprincipy negativního stavu. V průběhu času si lidé uvykají na svá špatně definovaná pojetí a životní styl, a ta se stávají součástí jejich genů a dědictví. V jednom bodě ztratí všechny vyhlídky na jiné možnosti obsahu, stylu života a modality žití, než jaké jsou určeny negativním stavem. Fakticky nechtějí poznat nic lepšího. Tato situace se jim stává nebezpečně pohodlnou.

Definují život jistými pojmy a očekávají, že se život bude žít jistými způsoby, které určují (samozřejmě nesprávně), jak život je a jak by měl být šťastný, spokojený, produktivní, uspokojující a naplňující. Tato očekávání se potom promítají do všeho a všech. Vyvinula velmi definitivní kritérium šťastného, produktivního, zdravého, normálního, uspokojujícího a naplňujícího života. Cokoliv se od tohoto kritéria odklání, je považováno za nezdravé, abnormální, patologické, nepřirozené a šílené a za to, co potřebuje zakročit, změnit či zcela odstranit.

Když lidé čelí někomu nebo něčemu, co nepatří k jejich očekáváním a nesplňuje jejich představy o normálnosti, zdravosti atd., dělají vše, co je v jejich silách, aby změnili tuto situaci a donutili toho kterého být jako oni. Myslí si, že takový jedinec, jenž se odlišuje od jejich standardů a očekávání, musí být nešťastný, ubohý, nespokojený a nemocný.

V mnoha případech, pokud lidé z nějakého důvodu nemohou uspět v tom, aby takovou osobu přivedli ke svým standardům a normám žití, cítí se špatně, mají pocit viny nebo selhání. Velmi často obviňují sami sebe za problémy jiných lidí nebo za to, jak jiní fungují.

Aktivovanému dominantnímu negativnímu stavu je vlastní kondice neustálé viny, obžalovávání se, obviňování se z křivdy, falešného pocitu zodpovědnosti za volby jiných lidí a podobné věci. V současnosti se lidé ve většině případů ztotožňují z těmito bídnými podmínkami. Myslí si, že jsou nezbytnou součástí normálního života. Takže se neustále posilují a libují si ve svých pocitech viny, obviňování, projekcí a přebírání falešného pocitu zodpovědnosti za ostatní, v sebeobžalovávání za odchylky lidí od toho, co považují za normální, šťastné a zdravé.

Většina lidí ztratila znalost a vědomí toho (vždyť negativní stav je stav nevědomosti a nevědomých procesů), že nikdo nemůže a nesmí být zodpovědný za život či volby kohokoliv jiného; všichni, kteří přicházejí na tuto Zemi, si svojí vlastní vůlí z nějakých velmi důležitých duchovních důvodů známých jen jejich Niterné mysli a jejich Stvořiteli vybrali být tady a žít zdejší život jistým způsobem, který se může diametrálně protivit přijatým standardům, normám a pojetí normálnosti, zdraví a štěstí. Pokoušet se tudíž vnutit těmto lidem změny podle ustanovených standardů, norem a očekávání může být hrubým porušením jejich voleb a práva existovat tak, jak si to zvolili dle své svobodné volby.

Dobrým příkladem takovéto situace je volba narodit se mentálně retardovaný, autistický, s vrozenými poruchami, se sklonem k rozvinutí osudové a smrtelné nemoci nebo podobné kondice. Jejich rodiče či pěstouni se cítí špatně a pociťují vinu za tuto situaci, velmi často obviňují sebe nebo jiné za takové bídné (z jejich pohledu) kondice svých dětí nebo dospělých. Z tohoto důvodu dělají všechno proto, aby situaci navrátili ke svým vlastním standardům, normám očekáváním života a žití, aniž by si uvědomovali, že tím, že tak činí, se pro tyto lidi a celé Stvoření může zničit důležitá příležitost splnit svou zvláštní a důležitou duchovní zkušenost a poslání, jež mají na této Zemi tím, že jsou takoví, jací jsou. Z jejich zkušeností, bez ohledu na to, jak se jim a ostatním, kdo nejsou v podobném rozpoložení, v té době zdají být bolestivé, ale nastává velmi důležité univerzální poučení, jež je nedocenitelné a jehož nedostatek by mohl mít nevypočitatelně ničivé důsledky.

Jiné problémy s podobným pozadím působí na lidi, kteří jsou nějak odlišní od ostatních, ale stále v dosahu tzv. reality každodenního žití, jak je definována obecně přijatými standardy, normami a očekáváními většiny. Cítí se však velmi špatně ohledně své kondice a nutí se, velmi často pod tlakem okolí vlastních očekávání (která nemusí být nikým jiným vyřčena či vyžadována) vyhledávat nápravy svých kondicí nehledě na fakt, že z nějakých důležitých duchovních důvodů si zvolili být v tomto rozpoložení během svého životního údobí na planetě Zemi. Bez ohledu na to, jak tvrdě se snaží změnit či se připojit k přijímaným standardům a normám žití šťastných a zdravých životů, kvůli této volbě obvykle neuspějí a stanou se více nemocnými a nešťastnými.

Toto je jeden z hlavních důvodů, proč jsou léčebné zásahy psychoterapeuty a lékaři v mnoha případech buď omezeně úspěšné, nebo totálně selhávají. Procento takových selhání je dle lidské statistiky velmi vysoké. To vytváří velmi znechucující, iluze beroucí a depresivní situaci jak u pacienta, tak u terapeuta.

Z duchovního stanoviska je jediným proveditelným způsobem zacházení s těmito kondicemi průzkum, hodnocení a pátrání ve své Niterné mysli společně s duchovními rádci a s Nejvyšším (kdož je v Niterné mysli) ohledně důvodů, příčin a potřeb takovýchto zkušeností anebo životního stylu, problémů, kondicí atd. Lze položit následující či podobné otázky: Proč byla učiněna taková volba? Jakých poučení se z takových rozpoložení dostává pro osobní prospěch jednotlivce a pro univerzální prospěch všech? Byla ponaučení dána a zjistila se užitečnost takových rozpoložení? Je čas pro opravu nebo nápravu této situace? Je současná situace příznivá pro změnu ? Byla by taková změna prospěšná, užitečná a náležitá z hlediska původní volby, která jedince přivedla na tuto Zemi? Jestliže ano, jaká by byla nejlepší možná cesta k odstranění těchto problémů a k restrukturalizaci vlastního stylu života? Jaká nejnovější volba je nutná, aby jeden naplnil účel svého bytí na této Zemi? Jaké jsou nejlepší možné, nejefektivnější a nejkonstruktivnější způsoby naplnění tohoto účelu? Jaký životní styl je v největším souhlase s tím, aby tuto jednotlivou osobu přivedl k naplnění, štěstí a spokojeností? Pokud jeden obdrží odpovědi, že je náležité a správné s touto situací něco udělat, přistoupí pod vedením osobní Niterné mysli k zákroku s tím, že si vždy ověřuje v Niterné mysli to, že tyto procesy jsou správné a náležité, a buduje ochranky proti ovlivňování standardy, které jsou zvenčí přijaty a s nimiž se identifikuje, a s normami a modalitami žití, které jedinci vnucují obvyklé pověry ohledně toho, jak by měl žít.

Toto je nejefektivnější, humánní a individuálně orientovaná, originální a tvořivá metoda pomáhání lidem, aby objevili svůj pravý život a účel, protože využívá základní duchovní principy života a žití.

V případech, kdy se jedná s těmi, kteří jsou postiženi retardací, autismem, vrozenými defekty anebo nevyléčitelnými nemocemi, kde pro ně není žádný přímý, zepředu jdoucí přístup, aby kontaktovali svoji Niternou mysl, lze kontaktovat Niternou mysl těch, kdo se za toto cítí zodpovědni, či jejich rodičů, a smí se požádat, aby vlastní Niterná mysl a duchovní rádci kontaktovali Niternou mysl a duchovní rádce postižených lidí a položili výše uvedené otázky. Měla-li být odpověď negativní (což v mnoha případech je), pak se jedinec může zeptat Niterné mysli rodičů nebo ostatních, jichž se to týká, a jejich duchovních rádců, jestli by bylo pro ně náležité a správné přijmout tuto skutečnost, přizpůsobit se jí, zastavit sebeobviňování a pocit viny či přestat obviňovat Boha anebo ostatní a objevit, proč si oni, rodiče aj. zvolili synchronně s dítětem, nebo ať se jedná o jakýkoli jiný případ, být zprostředkovateli a nástroji k tomu, aby jejich dítě přišlo na tento svět ve stavu defektním či ve stavu postižení. Jaké je v tom pro ně poučení? Jakému účelu to slouží? Došlo k poučení? Je čas pro odstranění všech těchto souvisejících problémů? Je čas přikročit k něčemu jinému? Pokud ano, tak k čemu a jak? A tak dále.

Toto je cesta, jakou má postupovat duchovní zacházení. Nikdy neporušuje žádné principy volby, svobodu, nezávislost nebo potřebu být takovým či onakým. Nikdy nezevšeobecňuje.

Jakýkoliv jiný přístup k zacházení je neduchovní a ze stanoviska věčných hodnot a vlastní zvolené pozice v hierarchii duchovní organizace v tomto jednotlivém čase je marný a velmi často nebezpečný. Nebezpečí takovéhoto zacházení je pro jedince často nerozeznatelné, pokud je na Zemi ve fyzickém těle. Jedinec se může dokonce cítit vyléčený, šťastný a spokojený. Nicméně, když vstupuje do duchovního světa, situace by zakrátko mohla být zcela rozdílná.

Při pohledu na výše uvedená fakta se důrazně radí oddělit se, jak je to jen možné, od přijatých vnějších, externích standardů a norem života a společenských očekávání, jak jsou určeny pozemským dominujícím negativním stavem. Nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, je denními rozhovory s vlastní Niternou myslí a Nejvyšším ve spojení se všemi vlastními duchovními rádci, aby se tyto záležitosti náležitě, správně a moudře určily pro jedince i pro jeho vztah s ostatními, s Pánem, životem a celým Stvořením.

Tím, že tak činí, jeden následuje duchovní principy života a žití a je opravdovou duchovní osobou. Žádná jiná cesta nemůže vést k reálně trvajícímu úspěchu.

To je pro dnešek vše.

Zdroj: POSELSTVÍ Z NITRA