POSELSTVÍ DVACÁTÉČTVRTÉ

O DUCHOVNÍCH POŽADAVCÍCH KAŽDODENNÍHO ŽIVOTA
A ŽITÍ

Dne 24. dubna 1982

Dnes jsem od Nejvyššího přijal následující poselství.

Většina lidí má mylný dojem a víru, že žít opravdový duchovní život je velmi obtížné, ne-li fakticky nemožné. Velmi často považují takový život za nudný, mdlý, chmurný, postrádající emoce, city a radost, za omezený a nesvobodný.

Ale ve skutečnosti právě opak je pravdou. Žít pravý duchovní život je nejsnazší a nejnormálnější věcí. Jakýkoli jiný styl života je ve skutečnosti velmi obtížný, lopotný, ustaraný, namáhavý, plný tlaku a napětí, vedoucí k neustálému zápasu a zaneprázdnění každodenním přežitím a tím, jak vyjít.

Mnoho lidí zcela zapomnělo velmi důležitý princip života, který byl znovu ustaven a formulován Ježíšem Kristem během Jeho fyzické přítomnosti na Zemi. Ten říká, že se má nejprve hledat království Boží a že všechno ostatní bude k tomu přidáno.

Toto tvrzení znamená, že nejdůležitější věcí v životě je duchovnost a její principy; jestliže se ve vlastním životě považují za opravdu to nejdůležitější, potom přirozeným, snadným a ve věci tkvícím následkem a důsledkem takového pojímání a používání je, že o všechno ostatní v životě bude popsáno a vše bude zařízeno ve správný a pravý čas, když a pokud bude potřeba, a bude to každému k dispozici k užití nejvhodnějším a nejpohodlnějším způsobem.

Toto je základní duchovní zákon života. Naneštěstí většina lidí stále nebere na zřetel tuto skutečnost a tráví většinu svého života plýtváním svých energií na neustálé zaneprázdnění vnějšími životními podmínkami a velmi málo, pokud vůbec, uvažují o niterně - duchovních faktorech. Takže skončí tak, že nikdy nebudou mít dost ničeho a nikdy nedosáhnou pocitu stability, jistoty, bezpečnosti a zajištění. Toto jim nedává žádnou volbu, než neustálou starost o to, co by se mohlo v budoucnosti stát.

Jestliže někdo přehlíží a odmítá pravý zdroj jistoty, bezpečnosti a bezpečí - duchovnost, nikdy ve svém životě nemůže být schopným, stabilizovaným a zkušeným. Stráví tudíž většinu svého života marnou snahou nalézt bezpečnost, bezpečí, jistotu a štěstí s falešnou nadějí, že se snad štěstí brzy na něj usměje.

Jak je obtížné žít tenhle život! Většina lidí považuje takový život za normální a přirozený! V tomto životě není nic normálního a přirozeného. Tento druh života může být považován za umělý, nepravý, abnormální, nepřirozený a vnucený na Zemi převládajícím negativním stavem, který lidé považují za nezbytnou a životně důležitou událost života obecně a lidského života zvlášť. Nic nemůže být vzdálenější skutečné pravdě.

Aby se demonstrovalo, jak se lidé sami polapili do pasti zvěčňováním takovéhoto mizerného stylu života, bylo by užitečné uvážit následující body:

1. Je tu jistý duchovní požadavek každodenního života, který můžeme nazvat vyvažujícím faktorem vlastního života. Většina lidí tento vyvažující faktor neustále porušuje. Pokud by se někdo dostatečně staral o analýzu aktivit svého každodenního života, uvědomil by si, že jeho život je jednostranný anebo nevyvážený. Většinu času během dne myslí, chce, pociťuje, mluví atd. o věcech, které samy o sobě mají malou, pokud vůbec nějakou, duchovní hodnotu. Lidé mluví o počasí, sportech, klenotech, nakupování, domech, autech, televizi a programech kin, schůzích, práci, klevetách atd., aniž by věnovali zřetel či čas pro zkoumání duchovních principů nebo přinejmenším poznání, že takovéto aktivity jsou možné jen proto, že jsou činné duchovní principy. A nyní ať se každý sám čestně zhodnotí a zjistí, kolik sekund či minut denně o takových duchovních faktech přemýšlí, uvažuje nebo je bere na vědomost.

O čem lidé hovoří, když jsou pohromadě? Kolik času v jejich konverzaci a schůzkách obvykle věnují výměně duchovních myšlenek, hodnot atd., úvahám o významu života, účelu vlastního dennodenního snažení, ustanovení niterných duchovních faktorů každodenního života atd.? Velmi málo, pokud vůbec nějaký.

Kvůli tomu je vyvažující princip vlastního života zcela zničen a jeden nakonec rozličnými způsoby a módy strádá.

Problémem je to, že lidé umísťují své životní hodnoty a významy do takových zevních úvah s malým, pokud vůbec nějakým, ohledem na duchovní původ jejich bytí.

Pravý duchovní život a žití vyžaduje, aby se vyvažující faktor každodenního života respektoval a uplatňoval. To znamená, aby se jisté množství času v každodenním životě zasvětilo duchovním úvahám, obeznámením se s duchovním původem všeho v zevnějšnostech a vylepšování vlastních duchovních názorů a pozic ohledně vlastního Stvořitele, sebe sama, jiných, života a veškerého Stvoření obecně. Tehdy a jedině tehdy můžete nalézt pravý význam ve všech vnějšnostech duchovnosti, jako jsou materiální, světské, pozemské, tělesné, smyslové a jiné podobné věci a záležitosti každodenního života. Vyrovnávající faktor vyžaduje, aby se věnovala stejná pozornost všem aspektům lidského života - duchovnímu, mentálnímu, fyzickému, hmotnému, ekologickému, sociálnímu atd. přednostně v tomto pořadí.

Nebrání zřetele na duchovní uvažování a nadsazování zevních faktorů života a zabývání se jimi vede k patologii, abnormalitě, mizérii, neštěstí, jednostrannosti, tuposti, hlouposti a marnosti. Aby ospravedlnili své nadsazené úsilí a pídění po hmotných, světských, pozemských, senzorických a podobných záležitostech, lidé je považují za nejdůležitější faktory štěstí a naplnění života a obvykle připisují nedostatek takových kvalit ve svém životě tomu, že nemají dostatek času a prostředků na jejich nabytí.

Pokud někdo chce být opravdu duchovní osobou, radí se mu, aby vybalancoval svůj každodenní život tím, že věnuje čas rovnoměrně všem faktorům života - duchovnímu, duševnímu, materiálnímu, fyzickému atd. Tím, že to činí, potvrzuje a uplatňuje ve svém životě pravé duchovní principy.

2. Druhý duchovní požadavek každodenního života je definován vytvořením hierarchie priorit věcí a pojetí v každodenním životě. Které věci mají nejvyšší prioritu, a jsou tudíž nejdůležitější; které jsou méně důležité; a které jsou nejméně důležité mající nejmenší prioritu ve vlastním životě? Naneštěstí většina lidí přisuzuje nejvyšší prioritu věcem a pojmům, které z hlediska opravdového duchovního života jsou nejméně důležité.

Lidé například dávají nejvyšší prioritu takovým věcem, jako je být materiálně bohatý; vlastnit lepší dům nebo auto; mít prestižnější postavení; být uznáván a přijímán ve společnosti, v práci nebo ve škole; být slavný a mocný atd. Mnoho lidí chce vynikat ve své práci nebo studiích nebo v tom, co dělají, aby si jiní lidé o nich povídali, obdivovali je a chválili je; nebo si přejí uspokojovat ostatní. Malý, pokud vůbec nějaký, duchovní význam dávají takovýmto aktivitám a snahám. Taková převrácená a překroucená hierarchie priorit života má za výsledek početné problémy, neštěstí, nemocí, zklamání, příhody, nehody a mnoho jiných strádání, jejichž seznam může být bez konce.

Zde lze s jistotou konstatovat, že obecně jeden z hlavních zdrojů lidského utrpení na Zemi je překroucená a převrácená hierarchie priorit, kterou lidé mají ve svých každodenních životech. Všechno je vzhůru nohama. Priority patřící na začátek tohoto seznamu jsou na jeho konci nebo poblíž jeho konce anebo v nejhorším případě jsou vypuštěny úplně. Priority, jež patří na konec nebo ke konci seznamu, jsou umístěny na jeho začátek.

Opakuje se ještě jednou, aby jeden byl opravdu duchovním, a tedy opravdu šťastným a produktivním, radí se mu přeformulovat a znovu uvážit svoji hierarchii priorit svého každodenního žití a umístit duchovnost a její principy na vrchol svého seznamu. Tím, že tak učiní, seřadí všechny věci do přirozené, normální a zdravé formace, jež vyústí v hojnost, úspěch a užitečná dostižení ve všech jeho počinech.

Naneštěstí současný stav lidí na Zemi je v tomto ohledu takový, že jen asi patnáct procent (15 %) celé populace Země dává duchovnost a její principy na vrchol svých priorit. Z důvodu této situace je život na Zemi sotva přežívající.

3. Třetí duchovní požadavek každodenního žití spočívá v ustanovení preferencí zájmů, které jeden ve svém životě má. Jaký druh zájmů dominuje vlastnímu životu? Nemnoho lidí věnuje své životy rozvoji zájmů o duchovní záležitosti, význam života, zlepšení duchovních podmínek života a podobné věci. Většina lidí si stanoví, pěstuje a hýčká své zájmy o vnější, světské, pozemské, materiální, zevní a smyslové záležitosti. Jsou jimi zaneprázdněni a dovolují jim nasytit, opanovat a prosáknout své životy do takové míry, že cokoli dělají, cítí, myslí, žádají chtějí a mají v úmyslu, je pouze s ohledem na takovéto externí zájmy. Vše ostatní se považuje za méně důležité či za nedůležité vůbec. V zásadě je každý takový, jaké jsou jeho zájmy. Dělají ho tím, čím je.

Je náležité a správné mít v životě mnoho zájmů, ale ve správném poměru a hierarchii k jednomu hlavnímu zájmu nade všechny, který určuje vše ostatní v životě - zájmu a účel, význam a cíl vlastního života a o to, jak se nejlépe pustit do naplňování účelu vlastního života nejlépe možným, nejužitečnějším, produktivním, tvořivým, konstruktivním a plodným způsobem tak, aby výsledkem mohl být vzájemný prospěch a sdílení. Jakékoli jiné zájmy, jaké by kdo mohl mít, musí sloužit tomuto nade vše jsoucímu zájmu duchovnosti. Abyste tudíž byli vpravdě duchovní osobou, radí se vám procvičovat se v osvojování, ustanovování, pěstování a rozvíjení takového zájmu, činíce z něho nejpřednější zájem ze všech. Výsledkem takovýchto snah je automatické ustanovení mnoha vedlejších zájmů, které opatří možnosti vystupňování a obohacení vaší duchovnosti a štěstí v životě.

4. Čtvrtým duchovním požadavkem každodenního života je zavedení náležitých motivujících faktorů pro zahrnutí duchovních aktivit do vašeho života. Jaké jsou pravé motivující faktory takových aktivit a co ustanovuje pravé duchovní aktivity? Většina lidí na Zemi má nesprávnou motivaci pro ustanovení a provozování takovýchto aktivit. Za první ze všeho považují například verbální modlitby, chození do kostela, čtení Bible atd. samy o sobě za pravé duchovní aktivity. Za druhé, ve většině případů se věnují těmto aktivitám ze špatných důvodů a s nesprávnou motivací. Tyto aktivity se ustanovují a provádějí obvykle z pocitu viny, strachu z potrestání, strachu z nemoci, strachu z neštěstí a ze smrti a z mnoha jiných podob strachu, viny a hanby nebo z nějakých jiných nízkých motivací.

Takové aktivity, konané s takovou motivací nemají samy o sobě nic opravdu duchovního. Žádným způsobem neustanovují duchovnost.

Aby jeden byl opravdovou duchovní osobou, radí se praktikovat duchovnost vnitřním přijetím faktu, že váš celkový styl života a všechny jeho aktivity jsou výsledkem působících duchovních principů a cokoliv se dělá, dělá se ze svobody a nezávislosti, vlastní svobodnou volbou, s láskou a moudrostí, s inteligencí a logikou, s citem a intuicí, protože je to náležité a správné takto dělat kvůli samotnému principu, bez jakýchkoliv jiných úvah a motivací.

5. Pátý duchovní požadavek každodenního života lze založit ustanovením náležitých propojení a mostů mezi zevnějšnostmi a niternostmi duchovnosti.

V současnosti většina lidí na Zemi duchovnost zvnějšňuje a tím, že takto činí, ničí všechny mosty a spojení k její vnitřní esenci a substanci. V tomto případě se duchovnost považuje za externí provedení jistých ustanovených, neměnných rituálů, pravidel, ceremonií, vnějších chování, omezení, tabu a ohraničení, u kterých se očekává, že u nich každých setrvá. Následováním těchto externích aktů je jedinec veden a také sám sebe vede k víře, že se nachází v pravé duchovnosti. Je nucen a sám sebe nutit k tomu, aby byl zaneprázdněn udržováním určitých standardů a pořadí těchto činů a výkonů bez toho, aniž by nazíral dovnitř na jejich reprezentativní význam a korespondující duchovní faktory.

Ve skutečnosti neexistuje v samotných těchto aktivitách nic opravdu duchovního. V mnoha případech fakticky lidi zadržují před objevením pravé duchovnosti tím, že je odvracejí od jejich niterností nebo jejich Niterné mysli, kde sídlí Nejvyšší. Fakticky tedy odvádějí pryč od Nejvyššího.

Aby jeden byl opravdu duchovní osobou a žil pravý duchovní život, radí se obrátit se dovnitř ke své Niterné mysli a vyhledat tam komunikaci s Nejvyšším a radu od Nejvyššího, Kdož je vždy přítomný v Niterné mysli každého. Tím se ustanoví trvalý most mezi duchovností a každodenním zevním životem tak, že se všechny faktory duchovnosti sjednotí, harmonizují a fungují v jednosti jejich celistvosti. Je třeba si pamatovat, že neexistují žádné nedůležité věci, jež by se neměly dát ke zvážení Nejvyššímu ve vlastní Niterné mysli. Vnější faktory duchovních aktivit mohou posloužit, pokud si tak kdo přeje, jako prostředek a připomínka obrácení se k vlastním niternostem nebo jako nástroje pro kontaktování své Niterné mysli a Pána. Žádný jiný význam by se takovému zevnímu konání a jednání nikdy neměl přikládat.

6. Šestým duchovním požadavkem každodenního života je pečlivě se vyhýbat jakémukoli možnému navyknutí očekávaným modalitám a způsobům žití a praktikování duchovnosti. Není nic škodlivějšího životu a duchovnosti než toto navyknutí.

Problém je v tom, že většina lidí má tendenci ustanovit jistý styl života, jistý způsob a modalitu žití a praktikování duchovnosti a přísně na nich lpět bez touhy nebo potřeby se měnit. To je nebezpečná situace, protože se začínají dělat věci návykem, jako automat, bez jakéhokoliv přemýšlení, cítění, chtění nebo uvažování ohledně obsahu těchto aktivit a úkonů. Takové zvyky vedou ke kompletní devastaci jakéhokoliv duchovního smyslu vlastního života a aktivit bez ohledu na to, jaké mohou být.

Pravý duchovní princip života stanoví, že esence a substance duchovnosti, její vlastní život, je v neustálém proudění, změně, pokroku, růstu, zdokonalování a transcendenci předchozích stavů, rozpoložení a procesů.

Jak může jeden růst nebo se vyvíjet, pokud se uzavřel ve svém zvyku myslet, chtít, cítit, jednat, chovat se, konat, mít vztah atd. svým vlastním způsobem a modalitou s vyloučením něčeho rozdílného nebo nového? Tragédie lidských systémů a současného lidstva je v tom, že tento návyk je trvale udržován.

Nyní, aby jeden byl pravou duchovní osobou, radí se mu často se zkoušet, prozkoumávat a vyhledávat ve své Niterné mysli od Pána nejprogresivnější modality a způsoby žití, fungování a konání se silnou autosugescí, aby si nedovolil nechat se lapit do pasti klamného a zákeřného pohodlí životního stylu se zvyky, které se vyhýbají novým perspektivám neustálého duchovního rozvoje.

7. Sedmý duchovní požadavek každodenního života spočívá v pečlivém vyhýbání se tomu, aby se spoléhalo na náhledy, názory, očekávání a postoje ostatních.

Většina lidí má tendenci stavět své životy a ustanovit své životní styly podle náhledů, názorů, očekávání a postojů jiných. Duchovně je to nebezpečný postoj a sklon, protože jednoho uvyká spoléhat se na zevnějšnosti, na „vnějšek“, ve kterém neexistuje žádná spolehlivost. Namísto spoléhání se na své niternosti, na svou Niternou mysl a Nejvyššího, Kdož je vždy přítomen v jejich Niterných myslích, připraven zodpovědět jakoukoliv otázku a ustanovit jakýkoliv spolehlivý styl pravého duchovního a šťastného života, mají lidé sklon uzavřít svůj vlastní zdroj pravého života a vyhledávat pravidla pro ustanovení životního stylu ve vnějšnostech, kde nelze žádná pravidla rozeznat a vyzískat. Takže žijí v neustálém klamu a sebeklamu. Jeden z mnoha zdrojů chaosu a zmatku v lidských životech pramení z porušování tohoto pravidla duchovního požadavku každodenního života.

Abyste jeden žil opravdovým duchovním životem, radí se vždy kontrolovat, verifikovat, prozkoumávat a ustanovit ve své Niterné mysli spolu s Pánem platnost, spolehlivost, využitelnost, vhodnost a použitelnost takových náhledů, názorů, očekávání a postojů jiných. Jeden vždy pátrá a vyhledává spolu s Pánem ve své Niterné mysli nejlepší modality a způsoby žití v souladu s jedinečnou duchovní, duševní, emocionální, volní, intelektuální, fyzickou, ekologickou a hmotnou strukturou a dynamikou veškeré své mysli a osobnosti. V takovém úsilí je pravá moudrost, zralost, štěstí a přítomnost Nejvyššího, která ustanovuje duchovnost v každodenním životě.

8. Osmým duchovním požadavkem každodenního života je pečlivé vyhýbání se konformitě s ustanovenými a očekávanými životními standardy a stereotypy. Většina lidí má sklon se přizpůsobovat tomu, co se očekává, diktuje, předpisuje a požaduje zevnějšnostmi každodenního života.

Duchovní nebezpečí této situace může být odhaleno v nutnosti potlačit, zatlačit, zapomenout, vzdát se nebo dokonce odstranit určité vitálně důležité charakteristiky vlastních jedinečných potřeb, sklonů, rysů, vzorů a vlastností, které ustanovují pravý obsah vlastní esence a substance. Vlastní popírání příležitosti být jedinečným způsobem sebou samým, aby se přizpůsobilo vnějším standardům a stereotypům očekávání a uniformity, často vede k velmi vážným duchovním, duševním, emocionálním, intelektuálním, sexuálním a fyzickým neduhům a všem druhům problémů, jejichž seznam by mohl být nekonečný.

Toto je jeden ze zdrojů lidského duchovního zbídačení a zhouby, jež vede k tomu, aby se žil život hlouposti, kontraproduktivity, povrchnosti a prázdnoty. Takový život není vůbec žádným životem, ale duchovní smrtí.

Aby se jeden vyhnul takovému pseudoživotu a založil opravdový život duchovního žití, radí se procvičovat a praktikovat rozpoznávání toho, jak se ustavuje a aktualizuje Pán ve vlastní Niterné mysli, a žití vlastními jedinečnými a neopakovatelnými životními vzory, aniž by se pokoušelo někomu a něčemu se zavděčit a aniž by se pociťovala potřeba přizpůsobit se něčím očekáváním a stereotypům. Radí si uvědomit si, že jeden není zde na Zemi, aby byl jako někdo jiný nebo jako něco jiného, ale je zde, aby byl sám sebou. Pouze bytím být sám sebou může náležitě naplnit svůj účel na Zemi. Tím, že se snaží být jako někdo jiný, a tím, že se snaží někomu zavděčit popíráním své vlastní jedinečnosti, porušuje všechny duchovní principy života a sám sebe olupuje o všechny příležitosti být opravdu šťastným, radostným, spokojeným, potěšeným, příjemným, užitečným atd. sobě, Pánu, ostatním, životu a veškerému stvoření.

Proces formulování těchto duchovních požadavků každodenního žití neznamená, že by se měly přestat pěstovat jakékoli zevní pozitivní aktivity nebo přestat věnovat čas uvažováním o nich či jejich uskutečňování.

Duchovní principy žití jsou porušeny pouze tehdy, stanou-li se tyto aktivity a úvahy samotným účelem, cílem a snažením vlastního života.

Aby jeden byl opravdovou duchovní osobou a žil pravý duchovní život, radí se, aby se takovými zevními aktivitami a úvahami zabýval s uznáním, přijetím a uvědoměním důležitého duchovního faktu, že nejsou nejdůležitějšími aktivitami v jeho životě; nejsou jediným účelem života, ani nejsou jediným zdrojem jeho štěstí, naplnění a uspokojení. Jsou toliko nástroji, prostředky, vyjádřeními, reprezentacemi a korespondencemi duchovního stavu záležitostí ve vlastních niternostech, ve vaší Niterné mysli z věčné přítomnosti Nejvyššího v ní. Je vlastní povinností, právem, závazkem, odpovědností a účelem vlastního života ustanovit duchovní principy, které vládnou, panují a projevují se ve všech aktivitách a úvahách, a určit, jak je využít nejefektivnějším, nejproduktivnějším, nejvíce konstruktivním, nejvíce tvořivým a nejužitečnějším způsobem, aby tak z nich mohl plynout vzájemný prospěch, společné blaho, štěstí a spokojenost k Pánu, druhým, sobě samému, k životu a veškerému Stvoření. Jeden se musí ujistit, že za tímto úsilím nejsou žádné skryté motivace anebo negativní úmysly. Toto lze ustanovit pouze obrácením se k Pánu ve vlastní Niterné mysli a konzultováním s vlastní Niternou myslí a Pánem všech záležitostí života. Žádná jiná cesta opravdu neexistuje. Pokud jeden toto a takto dělá, stává se opravdu duchovní osobou.

Toto je pravý duchovní život vůbec.

Toto je konec dnešního poselství.

Zdroj: POSELSTVÍ Z NITRA