POSELSTVÍ DVACÁTÉTŘETÍ

O PRAKTICKÉM UPLATŇOVÁNÍ DUCHOVNÍCH PRINCIPŮ V KAŽDODENNÍM ŽIVOTĚ

Dne 23. dubna 1982

Dnes byla přijata od Pána následující poselství.

Včera byly formulovány a předloženy k úvaze některé dodatečné principy duchovnosti. Lze je do jisté míry považovat za integrální součást teoretického základu filosofie duchovnosti.

Jakákoliv teorie, a nezáleží na tom, jak abstraktní by se mohla zdát, aby ospravedlnila svou existenci, musí mít praktický důsledek nebo praktické využití v každodenním životě každého jedince. Jinak je bez významu a užitku.

Proto je dnes radno zvážit některá praktická uplatnění těchto teoretických principů duchovnosti a způsoby, jakými mohou být manifestovány v každodenním životě jedince.

Je několik bodů, které mohou vyjasnit a ukázat praktickou užitečnost těchto principů.

1. Způsob každodenního myšlení. Každý je v neustálé modalitě myšlení. Proces myšlení obvykle směřuje k sobě samému, jiným, k životu obecně, k všemožným vlastním aktivitám zvláště a v několika případech k Vesmíru a Bohu. Obsah takového každodenního myšlení určuje, zdali je to proces duchovní nebo neduchovní. Duchovním principem zde je přemýšlet o sobě, jiných, Pánu, životě, stvoření atd. v pojetí duchovních principů a kategorií.

Jeden je neustále povzbuzován, aby přemýšlel o sobě jako o hodnotné, drahocenné a jedinečné entitě, která je středem svého vlastního vesmíru a pánem svého vlastního života, a přemýšlel o jiných jako o hodnotných, drahocenných a jedinečných entitách, jež jsou středem svých vlastních vesmírů a jsou pány svých vlastních životů. Přemýšlí o Pánu, svém Stvořiteli jako o absolutně hodnotné, absolutné drahocenné a absolutně jedinečné Duchovní entitě, která je středem všech a všeho a kdož je Nejzazším Vládcem a Původcem všeho života obecně a jeho života zvláště. Přemýšlí o životě a celém Stvoření jako o hodnotné, drahocenné a jedinečné manifestaci a reflexi duchovních idejí, myšlenek a pojetí, které neustále nastávají v Absolutním procesu myšlení Nejvyššího.

Jedinec se cvičí v typu modality myšlení, eliminujíce všechno protikladné k této modalitě a typu myšlení. Myslet tímto způsobem znamená myslet pozitivně. Pozitivní myšlení je určeno duchovností jeho obsahu. Jestliže jedinec přemýšlí o sobě, druhých, o Pánovi, životě, Stvoření atd., v termínech jejich hodnoty, vážnosti, jedinečnosti, respektu, užitečnosti, vzájemného užitku atd., myslí pozitivně, a proto myslí duchovně. Takové myšlení je první důležitý krok k tomu, aby se stal pravou duchovní entitou manifestující a užívající teoretické principy duchovnosti.

Jakákoliv jiná modalita myšlení je negativní, a tedy neduchovní. Pramení z negativních stavů a procesů pekel.

Když se někdo zeptá: „Jak mám bojovat proti zlům, nepravdám, negativním stavům, peklům atd.?“, radí se mu, aby se v první řadě začal procvičovat v pozitivním či duchovním myšlení tak, jak bylo včera popsáno principy duchovnosti a jak se popisuje zde ve snaze ukázat praktické aplikace a využití takových teorií.

Důležitým počátečním krokem v duchovním pozitivním myšlení je uvědomění si a přijetí skutečnosti, že všechno v sobě, v jiných, v životě, v celém Stvoření a v nejzazším smyslu i v Pánu pochází z duchovní esence a substance a jejich duchovních idejí, myšlenek a pojetí. Druhým důležitým krokem je praktické každodenní cvičení (prostřednictvím různých aktivních módů soustředění se, autohypnózy, meditace, sebeuvědomování se a uvědomování si svého vlastního myšlení atd.) pozitivního myšlení o sobě, ostatních, o Pánu, životě a celém Stvoření. Toto je opravdové duchovní myšlení. Z toho pramení další důležitý krok - z tohoto pozitivního duchovního myšlení vybudovat pozitivní duchovní pojímání, vnímání, podobu a obraz sebe sama a pojetí, vnímání, podobu a obraz jiných, života, stvoření a v nejzazším smyslu i Nejvyššího. Toto pozitivní nebo duchovní myšlení nemůže v životě kohokoli nastat a opravdu se uchytit, pokud nepřijme Jsoucno a Bytí Nejvyššího, Pána, Boha, Stvořitele, Ježíše Krista nebo jakkoli se Absolutní bytost a Entita nazývá. (Na jménech nezáleží - viz principy duchovní homogenity.) Přijetí tohoto faktu je samotnou esencí a substancí pozitivního, to jest duchovního myšlení.

Jedinec nemůže moc dobře myslet pozitivně, a tedy duchovně, když popírá takové jsoucno a bytí. Obsah popírání nemá sám o sobě nic pozitivního a duchovního. (Pozitivní myšlení je vždy duchovní. Není možné žádné jiné pozitivní myšlení než duchovní.) To je také pravda o negativních stavech. Popírání negativního stavu je neduchovním, nepozitivním myšlením. Aby byl pozitivní, jeden nemůže popírat fakt existence, v tomto případě, negativního stavu. Takovéto popření by od něj odnímalo možnost ho přemoci, bojovat s ním, nebýt jím dotčen, nedovolit mu se zachytit ve vlastním myšlení a životě a nakonec ho úplně ovládnout.

Proto je potom duchovně i prakticky nemožné pozitivně myslet a být pozitivní, jestliže se popírá bytí a jsoucno Boha. Bez ohledu na to, nakolik jeden usiluje smýšlet o sobě a druhých jako o hodnotných, cenných a jedinečných, nemůže v tom nikdy uspět, jestliže takto zároveň nesmýšlí o Nejvyšším, protože tím eliminuje samotný zdroj Absolutně pozitivního myšlení - Nejvyššího. Toto je duchovně - praktický axiom života a žití. Je nutné nejprve přijmout tento axiom, aby se vybudovala jakákoli filosofie života i duchovnosti. Bez tohoto přijetí je vše ve vlastním počínání úplně zbytečné a je to mrhání časem.

A opak je také pravdou. Je zhola nemožné pozitivně smýšlet o Pánu a ostatních, a tedy být v pravdě duchovní, jestliže se zároveň nesmýšlí stejným způsobem o sobě. Podobně je nemožné pozitivně smýšlet o sobě a o Pánu, pokud se zároveň nesmýšlí pozitivně o ostatních. Každá situace přináší prvek negativity, která otravuje, eliminuje a ruší pravou duchovnost a pozitivní myšlení.

Duchovní principy stanoví, že každý je naživu a žijící neustálou přítomností Nejvyššího uvnitř jeho Niterné mysli. Nadto také stanoví, že nikdo se nemůže vztahovat s Nejvyšším a ostatními žádným jiným způsobem než skrze sebe a sebou. To je důvod, proč je pozitivní či duchovní myšlení nemožné, pokud jeden z těchto vitálních elementů chybí nebo je eliminován. Takže aby bylo jedincovo myšlení pozitivní a duchovní, je nutné, aby souběžně a zároveň pozitivně smýšlel o sobě, druhých a o Nejvyšším bez ohledu na to, zda ostatní takto smýšlejí nebo tuto definici pozitivního smýšlení přijímají či nikoli.

Jestliže jedinec poctivě procvičuje tento druh myšlení, splňuje důležitou část požadavku uplatňování duchovních principů života ve svém každodenním žití.

2. Způsob každodenního chtění. Druhou částí takového požadavku je usmyslit si, žádat, chtít a přát si a zamýšlet, aby se tyto duchovní principy staly součástí svého každodenního usilování a snažení, aby se staly jedinými motivujícími faktory vlastní vůle a úmyslu. Jeden chce, požaduje, přeje si a zamýšlí jen vše dobré pro sebe, ostatní, Pána, život a celé Stvoření. Takovéto ohnisko a obsah jeho vůle a úmyslů z něj dělá opravdu duchovní, hodnotnou, drahocennou a respektovanou osobu.

Proto se tudíž radí procvičovat ve svém každodenním životě a žití nejen takové pozitivní smýšlení o sobě, ostatních, Pánu, životě a Stvoření atd., ale i chtít, žádat, přát si a zahrnout tyto pozitivní myšlenky do svého srdce a mysli. Touto cestou se vlastní pozitivní myšlení stává aktualizovanou manifestací.

Opakuje se ještě jednou, v tomto praktickém principu je nemožné chtít, mít v úmyslu atd. cokoli dobré, pozitivní a moudré pro sebe, nečiní-li se tak zároveň pro Pána i jiné a opačně.

Částí takové vůle, úmyslu, přání, touhy atd. je pokorné přiznání a přijetí duchovního faktu, že jedinec je s to si usmyslet, mít v úmyslu, žádat, chtít, přát si atd. cokoli dobré, pozitivní a moudré pro sebe, ostatní, Pána, život a celé stvoření pouze z přítomnosti a přítomností Nejvyššího ve své Niterné mysli. Takže jedinec může být takový pouze z Pána. Toto je sám duchovní princip vůle a jejího praktického využití. Fakticky je to druhý důležitý axiom duchovního života.

3. Způsob každodenního cítění. Každý je v neustálé modalitě cítění. Cokoli si jedinec myslí nebo chce, je doprovázeno jeho pocity. Pociťuje své myšlení a chtění. Proto k tomu, aby pozitivní myšlení a pozitivní chtění bylo kompletní ve své duchovní i praktické modalitě jsoucna a bytí, je nezbytné také procvičovat pozitivní pocity. Bez ohledu na to, jak pozitivní jeden může být ve svém myšlení a chtění, pokud necítí pozitivně, nemůže být plně pozitivním, a tedy plně duchovním. První krok v tomto ohledu je přiznání a přijetí toho, že všechny pocity jsou u jednoho vytvářeny a iniciovány ve svých duchovních ideách, myšlenkách a pojetích v jeho niternostech čili Niterné mysli. Toto je jejich teoretická i faktická báze a základ, esence a substance. Jejich praktická použitelnost je ze stanoviska pravého duchovního obsahu v tom, že se cvičí pozitivní, rozkošné, radostné, příjemné a šťastné pociťování sebe samého, ostatních, Pána, života a veškerého Stvoření. Taková modalita cítění je samou modalitou. Toto jsou opravdové pocity. Cokoliv opačného k takovýmto nebo podobným pocitům nemá původ v pravé duchovní realitě a principech, tudíž se nemůže považovat za nic. Negativní pocity jsou to, co jako padělané, vnucované a vštěpované pekly realizují lidé, kteří to přijímají a praktikují. Konec konců, co činí pocit reálným? To, že ho jeden přijme a dovolí ho sám sobě pocítit.

Toto je důvod, proč se radí neustále procvičovat soulad vlastního myšlení a chtění s vlastními city tak, že se může více a více udržovat pozitivní způsob jejich vyjádření a dojmu ve vlastním životě.

A opět je nemožné cítit pozitivně sebe, ostatní nebo Pána, pokud jeden zároveň nepociťuje pozitivně Pána, druhé a sebe samého.

Jako třetí axiom tohoto duchovního principu života se radí pokorně přiznat a přijmout fakt, že každý je schopen pozitivního, radostného, rozkošného, příjemného, šťastného atd. pociťování sebe samého, jiných i Pána, života i veškerého stvoření pouze z přítomnosti a přítomností Nejvyššího ve své Niterné mysli, která je jediným možným zdrojem, původcem, podporovatelem a udržovatelem takovýchto pozitivních pocitů spolu s pozitivním myšlením a chtěním a jejich neustálého souladu.

4. Způsob každodenního jednání a chování. Každý je v neustálém módu jednání a chování. Dokonce když jeden zdánlivě nic nedělá, je to jeho modalita jednání a chování - nedělat nic. Jednání a chování se lze považovat za následek a důsledek způsobu vlastního myšlení, chtění a cítění. Jsou to projevené konkretizace ryzích duchovních idejí, myšlenek, konceptů atd. vzniklých a počatých ve vlastních niternostech čili Niterné mysli. V jistém smyslu jsou to vitální praktická potvrzení a stvrzení jednoty, jednosti a harmonie duchovních, mentálních a fyzických modalit fungování. Bez nich jsou duchovní a mentální modality jako duch a duše bez formy. Na druhé straně jsou jakékoliv aktivity a chování v sobě a sebou bezvýznamné a neužitečné, jestliže neslouží takovýmto stvrzením a potvrzením jejich duchovního a duševního původu a započetí v posloupnosti hierarchie duchovní organizace - od niternějšího (duchovních idejí, myšlenek a pojetí), přes intermediální (duševnost, duševní činnost - myšlení, chtění, cítění) k jejich nejzevnějšímu (chování, aktivity, jednání a postoje). Toto je opravdový teoretický princip duchovnosti.

Co se jejich praktického využití týče, radí se, aby jeden byl duchovní, procvičovat se v každém úsilí jednat a chovat se ohledně sebe sama, jiných, Pána, života a celého Stvoření z vlastního pozitivního myšlení, chtění a cítění - pozitivně, ohleduplně laskavě, empaticky, soucitně, s odpuštěním, láskyplně, spravedlivě, objektivně a moudře.

Proto se jedinci radí cvičit ve svém každodenním životě vynakládat úsilí, aby jednal, choval se a získal pozitivní způsob za účelem dosažení pozitivních postojů. Tím, že tak činí, jedná a chová se opravdu duchovně. Jakýkoli jiný druh a způsob jednání a chování je neduchovní a je z negativního stavu - z pekel. Otravuje a ničí vlastní život a dělá jednoho neužitečným a neaktivním uzlíčkem neproduktivity.

A opět je nemožné jednat a chovat se pozitivně a mít pozitivní postoj ohledně sebe sama, jiných, Pána, života a stvoření, nečiní-li tak zároveň souběžně ohledně Pána, jiných, sebe samého, života a Stvoření.

Toto je samotný princip života a jeho praktické užitečnosti. Může být považován za čtvrtý důležitý axiom.

Tyto čtyři axiomy duchovnosti lze považovat za mající univerzální použitelnost. Jsou vždy pravdivé. V této stálé pravdivosti jejich univerzální užitečnosti je duchovní a zároveň praktický význam všech principů duchovní homogenity.

Jestliže se jeden ve svém každodenním životě ze své svobodné volby, ve vlastní svobodě a nezávislosti snaží, vynakládá úsilí a cvičí se v uplatňování těchto axiomů ve svém každodenním životě ze své svobodné volby, dle své svobodné vůle, ve své svobodě a nezávislosti, kvůli obecnému blahu, kvůli principům samotným, protože činit tak je správné a náležité, bez jakýchkoli nízkých motivací nebo vyhledávání zásluh, je opravdu duchovní osobou bez ohledu na bezprostřední dopady těchto snah v lineárním časovém kontinuu jeho života na Zemi. Tím, že tak jeden činí a přijímá tyto principy, opravdu se stává božím svatým mužem nebo boží svatou ženou. Toto je tedy tím, čím je duchovní život vůbec.

Říká se, že se radí se snažit, vynakládat úsilí a cvičit se v tomto způsobu života a žití zde popsaném. Žádným způsobem to neznamená, že jeden bude zcela osvobozen od vtírání se toho, aby myslel, chtěl, cítil, jednal a choval se negativně. Dokud je jeden na planetě Zemi, kde dominuje negativní stav, je nevyhnutelné, že tyto vtíravosti nastanou. Ale je znakem duchovní zralosti a moudrosti tento fakt uznat, být ohledně těchto vtíravostí ostražitý, bojovat s nimi, nepoddávat se jim a nebýt jimi zotročován, ale namísto toho je ihned zvládnout a působit proti nim pozitivními myšlenkami, projevy vůle, touhami, přáními, chtěním, úmysly, pocity, jednáním a chováním. Tím, že jeden takto a takovým způsobem koná, opravdu žije duchovní život. V takovém životě je pravá přítomnost Nejvyššího.

To je pro dnes vše.

Zdroj: POSELSTVÍ Z NITRA