POSELSTVÍ DVACÁTÉDRUHÉ

O DUCHOVNÍCH PRINCIPECH A ŽIVOTĚ OBECNĚ

Dne 22. dubna 1982 (Dne 21. dubna 1982 nebyla přijata žádná poselství. Byla vykonána jiná důležitá práce.)

Dnes byla přijata od Nejvyššího následující poselství.

Mnoho lidí na Zemi si vědomě neuvědomuje, že pro to, aby mohli být naživu, fungovat a starat se o své denní záležitosti, je nutné, aby v nich a u nich byl neustále přítomen určitý stupeň duchovnosti.

Rozsah pravého bytí naživu kohokoliv závisí na stupni, míře a obsahu duchovnosti, který si kdo vybral a dovolil mu být částí jeho života. Čím větší stupeň, větší míra a hlubší obsah duchovnosti, tím více se může považovat za žijícího a jsoucím naživu a obráceně - čím méně duchovních kvalit je přítomných v jedincově životě, tím méně je naživu a žijícím, navzdory jeho zevnímu pociťování bytí naživu a žití. V posledně jmenovaném případě se jeden aktuálně nenachází v životě, ale v sebeklamu, klamu a iluzi bytí naživu a žití.

Duchovnost, jak se na ni vztahuje výše uvedené tvrzení, může být pojímána jako uznávání, přijetí a uplatňování ve vlastním každodenním životě, že existuje „uvnitř“ neboli niterností čili Niterná mysl, obsahující všechny principy života z věčné přítomnosti Nejvyššího v ní, z kteréžto přítomnosti se niternosti tvoří, vznikají, zakládají, projevují a z níž se exkluzivně i inkluzivně bez jakékoli výjimky aktivují všechny aspekty, úrovně, stupně, kroky, imprese, exprese a chování jedincových zevnějšností čili jeho „vně“.

Čím více jeden přijímá a aplikuje tuto duchovní skutečnost ve svém životě, tím více je duchovním, a tudíž je tím více naživu a žijícím. A naopak - popření tohoto faktu, jeho odvržení a spoléhání se na externí, smyslové, přírodní zevní „vně“ jako na jediný zdroj života bez jakýchkoli ohledů na jeho vytvářející duchovní principy niterností čili „uvnitř“ jedince ovšem zcela olupuje o pravý život a žití. V takovém případě žije v iluzi života. Tato iluze života věčně krade všechny své energie a pohonné látky z odvržených a odepřených duchovních principů života. Takový život se nemůže považovat za skutečný život, ale jen za klam.

Aby se lépe porozumělo tomu, co se zde řeklo, bylo by záhodno znovu definovat, ustanovit, formulovat, obnovit a doplnit novým následující principy duchovnosti, jak se vztahují ke každodennímu životu a žití.

1. Princip duchovní motivace. Jsoucno a Bytí ve své povšechnosti a kompletnosti je vždy v sobě přítomnou duchovností ve všech ohledech bez jakékoliv výjimky motivováno být a existovat. Tato duchovnost je jeho nitrem a jádrem, které bez přestání zabezpečuje životní systém všem jeho funkcím, manifestacím, aktualizacím a realizacím. Nic nemůže být a není motivováno být a existovat odděleně od duchovnosti. Popírání tohoto faktu se vůbec nic nezmění, protože motivace a energie pro toto odmítání pochází a přichází z bytí a existence tohoto duchovního principu. Jedinec by nemohl být motivován dokonce ani k tomu, aby hnul vlastním malíčkem, aniž by v sobě samém neměl toto vždy přítomné nitro a jádro - duchovnost.

2. Princip individuálního subjektivního přijetí. Jedinec se může stát opravdovou duchovní osobou, a tudíž se stát opravdu žijícím a jsoucím naživu, jedině tehdy, pokud jako první krok přijme ze své vlastní svobodné vůle, vlastní volbou bez vedlejších či vnějších požadavků, podmínek či tlaků, procesem vlastního rozumu, logiky, intuice a svým srdcem bez skrytých motivací, že tento duchovní princip života a žití je realitou, faktem samým v sobě a o sobě, axiom, který nepotřebuje žádný důkaz či opodstatnění smyslovými metodami (ačkoli pokud se jedinec spoléhá na své niternosti - „uvnitř“, je schopný postřehnout takový důkaz v čemkoli). Je to znak pravé duchovní zralosti a moudrosti od Nejvyššího být s to se spolehnout na své niternosti bez nutnosti hledat v prvé řadě důkaz jejich existence v zevnějšnostech a pouze pak podpořit a potvrdit svoje vnitřní náhledy zevními faktory. Tato metoda vede ke schopnosti objevit a vidět dostatečný důkaz duchovních principů působících v zevnějšnostech. Jiný způsob uzavírá dveře k duchovním principům a oslepuje jedince v jeho vnímání pravé reality.

Principem zde není se snažit hledat důkaz takové existence duchovních principů mimo niternosti a pouze přístupem ze zevnějšností a smyslových vjemů. Jakýkoliv takovýto průzkum musí začít u vlastních niterností a potom může pokročit k zevnějšnostem. Všem takovým zkoumáním musí dle samých principů duchovnosti předcházet subjektivní, individuální a svobodné přijetí duchovních principů, jež může a smí určit nejlepší možnou, nejspolehlivější a nejplatnější cestu pro prozkoumávání, objevování a potvrzení jejich jsoucna a bytí. Jakékoli ostatní metody průzkumu jsou odsouzeny skončit v úplné deformaci a zkaženosti - ateismu, panteismu a odmítání pravého života a duchovnosti. Celá historie lidstva je dobrým příkladem této tragédie.

Věc se má tak, že hledat důkaz života vně života nebo, v tomto případě, hledat důkaz duchovnosti vně duchovnosti vede k tomu, že se jejího důkazu nedostává, protože není nic vně mimo od tohoto uvnitř. Filosoficky řečeno žádné „vně“ nemůže existovat nebo být bez svého „uvnitř“. Pokusit se dokázat existenci „uvnitř“ není ve „vně“. Jediná cesta, jak lze něco dokázat, je směrem od „uvnitř“ k „vně“. V takovém případě může být pravá přirozenost „vně“ náležitě a správně pochopena a poznána. Jinak by jeden dosáhl jen velmi mnoha deformací a falešných závěrů ohledně povahy života, duchovnosti, vesmíru a hmoty. Tento princip lze považovat za důležitý axiom principů duchovnosti.

3. Princip duchovní kvality a následného určení stupně duchovní manifestace ve formě její kvantity. Duchovnost je dle své esence, substance a přirozenosti pravou kvalitou všech Jsoucen a Bytí. Protože kvalita nemůže být určena pouze relativistickými kategoriemi prostorovo-časového kontinua, její manifestace v jsoucnu a bytí je určena stupněm duchovní vnímavosti nekonečného počtu různých příjemců. Jejich pozice, stav, proces a kondice, pokud se týká blízkosti duchovní kvality, určuje množství duchovní kvality, kterou je jedině ochotný a schopný přijmout dle své volby. Skutečnost takového stupně určuje kvantitu duchovní kvality s ohledem na prostorovo-časové lineární kontinuum jedincova jsoucna a bytí. Rozměr subjektivního vnímání duchovní kvality s ohledem na Absolutní Stav a Proces Duchovní kvality Nejvyššího určuje její kvantifikaci společně s faktem, kolik pravého duchovního života se odhalí v jednom a každém jednotlivci.

Ačkoli jeden může a smí být zevně naživu prostřednictvím infinitesimálně malého vnímání duchovní kvality z Nejvyššího, vnitřní obsah jeho života a užitečnosti manifestace jakéhokoliv individuálního života je přímo úměrný míře a stupni vnímání duchovní kvality od jeho Absolutního zdroje v Nejvyšším.

4. Princip duchovní reality. Je pouze jedna realita v jsoucnu a bytí - duchovnost. Jsouc stavem a procesem Absolutního Sebeuvědomění Nejvyššího, je duchovnost realitou v sobě a sebou. Mimo duchovnost nemůže být ani existovat nic jiného. Z toho důvodu realita všeho ostatního, ať je to cokoli či kdokoli, závisí na duchovní realitě, odvozuje se z ní a je jejím prodloužením.

Jakékoliv jiné pojetí reality vede k ustanovení nereálných módů pseudo-existence, která se velmi často v materialistických termínech označují jako tzv. objektivní realita. Taková realita neexistuje.

Jediná objektivní realita v jsoucnu a bytí je niterná realita duchovnosti. Niterný stav a proces duchovní reality ustanovuje jedinou duchovně možnou objektivní realitu. Žádná jiná objektivní realita v sobě a sebou není schopná přijmout jakoukoliv formu reality. Tudíž cokoli je a existuje, je a existuje z duchovní reality a duchovní realitou. Tento duchovní princip lze považovat za další duchovní axiom.

5. Princip duchovních niterných kategorií. Jakákoliv myšlenka, idea či pojem je vnitřní duchovní záležitostí. Je to výsledek niterných duchovních procesů. Žádná myšlenka, idea nebo pojetí nemůže vzniknout nebo se vytvořit v žádném jiném stavu nebo procesu. Stav, proces a kondice jakékoliv myšlenky, ideje nebo pojmu ustanovuje vnitřní duchovní kategorie v jejich dynamické přirozenosti. To znamená, že tyto kategorie nikdy nemohou být prázdnými pojmy nebo něčím statickým, ale jsou dynamickými složkami duchovní reality, kterými a skrze které duchovní realita působí ve všech svých módech jsoucna a bytí.

6. Princip duchovní manifestace vnějších forem. Duchovnost je svými myšlenkami, ideami a pojmy a skrze ně v neustálém stavu a procesu své manifestace. Tato manifestace je spojité nastávání odehrávající se jak v synchronním, simultánním, diskrétním módu jsoucna a bytí, tak i v módu lineárním, spojitém a fyzikálním. Tato kondice nepřetržité manifestace duchovnosti jejími myšlenkami, ideami a pojmy a skrze ně je determinantem nekonečné rozmanitosti vnějších forem, kterými a skrze které duchovnost projevuje a promítá své ideje, myšlenky a koncepty do konkrétnosti jejich reprezentací.

Tudíž jakékoliv pozorovatelné vnější formy v jsoucnu a bytí jsou bez výjimky pouze modalitami manifestace duchovnosti. Z toho důvodu může jedinec náležitě a správně pochopit, pojímat a pojmově uchopit různé formy duchovnosti, jako např. přírodu, fyzická těla a různé jiné jevy, pouze z pozice duchovních principů skrze jejich myšlenky, ideje a pojímání a jimi, protože tyto principy určují strukturu, funkci a užití všech takových forem.

7. Princip duchovního využití. Jakákoliv myšlenka, idea či pojetí, jež je základní složkou duchovních kategorií nastává jen za jediným účelem - aby byla využita. To je zákon, dle a prostřednictvím něhož může myšlenka, idea či koncept nastat. Jakmile nastává, okamžitě postupuje ke svému využití. Proces tohoto využití sleduje zákon korespondencí. Výskyt takové myšlenky, ideje nebo konceptu se odehrává synchronně a kontinuálně jak v po sobě následujících, tak i v simultánních dimenzích, úrovních, stupních a krocích stvoření od nejvnitřnějšího k nejzevnějšímu, kde je tvořivě plně a kompletně využita v modalitách a procesech manifestace a využití, relevantních každé úrovni, stupni, kroku atd., až je úplně vyčerpána a nahrazena následující nastávající ideou, myšlenkou či pojetím. V procesu využití se nikdy nic neztratí.

8. Princip duchovní mentace. Jakákoliv myšlenka, idea nebo pojetí nastávající ve svém duchovním jádře je ve stavu nepřetržité mentace za účelem své kompletní aktualizace, realizace a utilizace po celém Stvoření. Aby proces této mentace směl nastat, idea, myšlenka nebo koncept mentálního procesu, který dává vzniknout tomu, co je nazýváno sentientní duševností, dochází ke svému plodnému dozrání. Prostřednictvím takových duchovních idejí, myšlenek a pojetí jedinec získává všechny rysy a charakteristiky duševních procesů ve formě myšlení, vnímání, chtění, cítění, pamatování, jednání atd. Takové ideje, myšlenky a koncepty tudíž neustále ustanovují realitu mentace, ve které se projevují.

Z toho důvodu, aby se náležitě a správně rozumělo jakýmkoliv mentálním procesům, musí se všechny závěry ohledně těchto procesů odvozovat z jejich duchovních principů. Žádný jiný způsob zkoumání a pochopení duševnosti, mentace a výsledného lidského chování a jednání nemůže vést ke správnému a řádnému pojetí pravé přirozenosti mentálních procesů.

9. Princip duchovního souhlasu a odrazu. Jakmile nějaká idea, myšlenka nebo pojetí vznikne ve svém duchovním jádře, nastává „uvnitř“ a jeví se „vně“ ve shodě se všezahrnujícími stavy, procesy, podmínkami a potřebami duchovnosti, které jsou specifické a jedinečné k tomuto zvláštnímu univerzálnímu a globálnímu časovému cyklu, za účelem duchovního pokročení. V celém Stvoření se potom odráží v nekonečném počtu a rozmanitosti forem, aktivit, dění, chování atd. v kosmickém duchovním, kosmickém přírodním a fyzickém a také v individuálním osobním a subjektivním životě.

Tedy všechny formy, aktivity, události, dění, chování atd., bez jakýchkoliv výjimek čehokoli v jsoucnu a bytí jsou expresemi a impresemi duchovních idejí, myšlenek a pojetí, jež se produkují v Absolutním procesu myšlení Nejvyššího, přenášeny k veškerému Stvoření a jím přijímány na všech úrovních a potom tvořivě manifestovány celým Stvořením v nekonečném počtu a rozmanitosti bytí, jsoucen, módů a forem. Skrze takové ideje, myšlenky a koncepty je Nejvyšší ve Své Povšechnosti od věčnosti do věčnosti neustále přítomen/přítomna u celého Stvoření a odráží se v celém Stvoření obecně i v každém jednotlivém jedinci či sentientní entitě zvlášť nebo zvláště v sentientní entitě od věčnosti do věčnosti.

Poznání, přijetí a aplikace těchto faktů ustanovuje samotný duchovní princip každodenního života. Jelikož toto je zcela niterný proces, odrážející se v zevnějšnostech jedincova jsoucna a bytí dle principu duchovní shody a souvztažností, z důvodu ustanovení duchovní reality jeho života se radí obracet se ke své vlastní Niterné mysli, kde je přítomen Nejvyšší, a hledat tam význam a účel svého života a duchovnosti. Tím, že jedinec takto činí, stává se více a více naživu a žijícím (v protikladu k vegetování).

To je pro dnešek vše.

Zdroj: POSELSTVÍ Z NITRA