POSELSTVÍ SEDMNÁCTÉ

O TOM, JAK SE URČUJE DLOUHOVĚKOST LIDSKÉHO PŘÍRODNÍHO ŽIVOTA NA ZEMI

Dne 16. dubna v Santa Barbaře, Kalifornie

Dnes byla přijata od Nejvyššího následující poselství.

Dnes jen dvě poznámky:

Zaprvé, délka lidského přírodního života na Zemi není z pozice duchovních principů chápána v termínech fyzikálního lineárního času - v rocích, měsících, týdnech, hodinách, minutách a sekundách. Duchovní svět nepojímá v takových pojmech. Namísto toho se určuje stupněm a mírou užitečnosti, produktivity, konstruktivnosti a tvořivosti jednotlivcova života. Takže když Pán někomu říká: „Budeš dlouho žít, protože pomáháš“, neznamená to nutně dlouhý fyzický život v časových kategoriích. Znamená to dlouhý život obsahem. Někdo může žít např. 30 nebo 40 let v lidských pozemských pojmech, a přesto vzhledem k jeho velmi produktivnímu a užitečnému životu může ve skutečnosti žít dlouhý život. Na druhé straně někteří lidé mohou žít více než 90 let, ale protože většinou tyto roky vyplýtvali na nedůležité a povrchní záležitosti, mohou fakticky žít velmi krátký život.

Takhle by se délka pozemského života měla určovat. Fyzický aspekt dlouhověkosti se může, ale také nemusí krýt s duchovním. Pamatujte na to, že ve skutečnosti neexistuje stáří. Stárnutí lidského fyzického těla je výsledek existence negativního stavu a genetických manipulací pseudotvůrců. Předtím, než negativní stav na Zemi nastal, neexistovalo žádné zjevné stárnutí lidské tkáně. Duch a duše samozřejmě nikdy nemohou stárnout. Stále se nachází v prvotním tvořivém a produktivním věku až na věčnost. Takže lidé v období před Pádem nikdy neměřili délku svého života na Zemi přírodním časem. Raději určovali svůj životní věk stupněm, do jakého jedinec splnil své poslání a užitečností jeho vlastního jsoucna a bytí v přírodním stupni.

Druhá poznámka: Pan Paul O. ze Santa Barbary v Kalifornii má pravdu ve svém předpokladu, že v historii lidí na planetě Zemi existovala doba, kdy knihy, jako Bible, nebyly nutné. Neexistovaly. Toto je zcela pravda pro období před Pádem. V zásadě jsou dva důvody, proč tehdy takové knihy nebyly nutné. Zaprvé: Lidé v prvním časovém úseku měli nepřetržitě po čtyřiadvacet hodin přímý přístup ke všem dimenzím, úrovním, stupňům a krokům jsoucna a bytí. Přímo komunikovali s Nejvyšším a všemi členy duchovního světa všemi způsoby a nástroji komunikace. Viděli je, slyšeli je, vcházeli s nimi do styku jak v duchu, duši i těle a všemi vjemovými vstupy i výstupy, které jim náležely. Ohledně jakýchkoli otázek, které měli, či znalostí, které potřebovali získat, se dotazovali přímo a přímo je obdrželi. Za takovýchto podmínek by bylo nadbytečné mít Bibli nebo podobné knihy. Za druhé nebyla veškerá lidská mysl těchto lidí, tedy ani žádná její část, oblast, úroveň ani stupeň, žádným způsobem v modalitě nevědomosti. Tehdy neexistovaly žádné nevědomé procesy. Každý měl přímý a vědomý přístup do všech úrovní své mysli a zvláště do své Niterné mysli, kde Pán následuje a je přítomen v každém. Konec konců jak každý s Nejvyšším komunikuje ? Skrze vlastní Niternou mysl, jí a v ní. Myslet si, že je nějaký jiný platný způsob komunikace s Pánem, znamená myslet neduchovně, což je myslet z pozice pekel.

Jelikož si jedinec vždy nepřetržitě tato fakta vědomě uvědomoval a jelikož se vždy obracel na svou Niternou mysl, a tedy k Pánu, nepotřeboval žádné vnější prostředky, jako např. Bibli, pro komunikaci nebo pro spojení s Pánem či duchovním světem. Ve skutečnosti byl v neustálé shodě s duchem, duší a tělem a se všemi jejich náležitými dimenzemi, úrovněmi, stupni a kroky.

Nutnost Bible a jiných jí podobných knih se objevila, když začal tzv. Pád. Když se lidé začali odvracet od řádu Stvoření a převracet jej a začali se obracet od „uvnitř“ k „vně“, bylo nezbytné poskytnout nějaké prostředky, které by jim udržovaly připomínku vnitřně - duchovního, takže by udržovaly jakási pouta a spojení s duchovním stupněm.

Problém nastal tehdy, když se jedinec začal obracet od „uvnitř“ k „vně“ a počal ztrácet vědomé uvědomění si toho „uvnitř“. Potom začal ztrácet vědomé uvědomění si Boha, duchovního světa, Niterné mysli a všech duchovních záležitostí. Od takové ztráty je už jenom velmi krátký krůček k úplnému popření jejich existence. Čím více se obracel k „vně“, tím více převládaly nevědomé procesy. Tak se v jednom okamžiku lidské historie stala lidská mysl téměř prázdnou a lidé se rodili v úplné nevědomosti. Přes 95 % lidské mysli je v současnosti na Zemi v nevědomé modalitě jsoucna a bytí. Toto číslo je přesnou souvztažností se stavem duchovních záležitostí lidstva. To jest, jak málo duchovnosti zbývá v lidech v současné době; ano, méně než 5 % (když použijeme lidských statistických termínů).

Aby takováto situace neměla za výsledek duchovní smrt lidí na Zemi, Božská prozřetelnost Nejvyššího poskytla vnější prostředky pro udržení lidí v jakési formě spojení a kontaktu s Pánem, jejich Niternou myslí a duchovním světem. Většinou je to nepřímý a nevědomý přístup dostatečný k podpoře a udržení podpůrného systému života kohokoliv bez ohledu na to, nakolik se fakt plynutí života z duchovního do přírodního popírá.

Vnější a nepřímé prostředky spojení přišly v psané formě spisů tzv. svatých knih takových jako křesťanská Bible. Tyto knihy nebo spisy počaly na začátku Pádu.

Je důležité si pamatovat, že tzv. Pád se nestal přes noc, jak mnoho lidí věří. Proces Pádu byl postupný a kontinuální po mnoho miliónů let. Od okamžiku prvního kroku ve směru Pádu až k okamžiku fabrikace jeskynního člověka uplynulo přibližně 30 miliónů let (v lidských pojmech na Zemi); následující historie lidstva se datuje přibližně na 4 miliony let.

První kniha podobná Bibli (co do její funkce, ale ne co do její metodologie) se objevila přibližně před 24 miliony let. Co se této věci týče, včetně současné křesťanské Bible a ostatních v současnosti existujících svatých knih na Zemi existovalo 8 skupin takových knih. Dvě nebo tři jsou stručně zmíněny ve Starém zákoně a ve spisech Swedenborgových. Existence ostatních nebyla doposud nikomu známa, až prostřednictvím tohoto poselství. To je první zmínka o tomto faktu. Kromě současných svatých knih se stopy po předchozích svatých knihách úplně ztratily. Žádný záznam o jejich existenci se nezachoval, kromě dotyčných zmínek ve Starém zákoně a spisech Swedenborgových. Božská Prozřetelnost to tak zařídila, aby tyto ztracené knihy nepadly do rukou „moderního člověka“, protože obsahovaly tak mnoho otevřených a přístupných znalostí v takovém rozsahu, že by daly lidem nepředstavitelnou sílu, které by mohly být užity pro negativní destruktivní a neduchovní účely. Fakticky se tyto knihy ztratily, aby se lidé ochránili před sebezničením. Mohou být odhaleny v budoucnu, jestliže to Nejvyšší bude pokládat za vhodné a bezpečné.

Znovu si musíte uvědomit, že úplné obrácení a převrácení řádu Stvoření se nepřihodilo přes noc. Byl to postupný proces. První skupina svatých knih proto byla přizpůsobena duchovním podmínkám lidí, kteří nebyli ještě zcela zkaženi zly a nepravdami, a jejichž mysl tudíž ještě nebyla vložena do nevědomé modality, jaká existuje současných lidí. Z tohoto důvodu způsob napsání těchto knih nebyl tak skrytý a temný, jako je tomu u současných svatých knih. Každý na začátku Pádu mohl na první pohled vidět a objevit všechny úrovně a stupně souvztažností, jimiž a skrze něž byly tyto knihy napsány, a rozumět jejich významu, významnosti a univerzálnímu použití. Takové chápání jim dalo neobvyklou sílu mysli a znalost souvztažností, které obsahovaly pravé tajemství života. (Pozdější generace toto tajemství využily pro fabrikaci jeskynního člověka.)

Avšak jak se lidé obraceli více a více k zevnějšnostem, stávajíce se tak sami více zvnějškovatělými, bylo nezbytné přizpůsobit styl psaní těchto knih duchovnímu rozpoložení lidí, aby se sami nezničili tím, že měli přístup k tak ohromným silám. Proto každá následující skupina svatých knih byla napsána takovým způsobem, že duchovní a duševní smysl a jejich souvztažnostní význam byl méně a méně zřetelný, rozeznatelný, pochopitelný a využitelný lidmi, kteří tou dobou ztratili většinu uvědomělých procesů své mysli. Když nastala potřeba modifikace těchto knih, bylo zařízeno Božskou Prozřetelností Nejvyššího, že se ztratily a byla napsána nová sada již přizpůsobených knih k tomuto regresivnímu duchovnímu stavu lidí.

V průběhu historie psaní těchto knih zůstávalo v lidech méně a méně duchovnosti a méně a méně vnímali a přijímali chápání jejich niterného a vnitřního významu, až přišla doba, kdy veškeré významy byly úplně ztraceny na mnoho tisíc let a v úvahu se pak bral pouze jejich doslovný význam. Tato situace trvala až do časů Swedenborgových. Ten oživil pravdu ohledně zmíněných knih, zdůrazňuje, že měly mnohonásobné významy a uvnitř obsahovaly neobvyklá a nepopsatelná tajemství (arkána, jak je nazývá), jež měla vztah k duchovním záležitostem, Bohu, duchovnímu světu a životu.

Opětovné objevení této znalosti Swedenborgem lze považovat za milník, bod obratu lidské historie. Lidé si stále neuvědomují plný dopad a důsledek, jaký toto znovuobjevení bude mít na budoucí úděl lidstva. Zastavilo proces duchovní regrese, která lidstvo do té doby provádělo, a odstartoval přechodné období, období opětovného duchovního probuzení, jež předchází období opětného nabytí pravého duchovního pokroku čili Nového duchovního věku.

Otázkou tady je - budou Bible a jí podobné svaté knihy nutné v Novém duchovním věku?

Odpověď na tuto otázku závisí na tom, jak dlouho bude negativní stav existovat. Pokud na Zemi bude existovat negativní stav, budou také existovat nevědomost a nevědomé procesy. A pokud tyto budou existovat, Bible a jiné knihy neztratí svou duchovní užitečnost, kterou poskytují pro takové typy lidí.

Je třeba si pamatovat, že pokud negativní stav bude existovat, vždy se bude snažit útočit a vést lítou duchovní válku s pozitivním stavem. Prostředky, postupy, důsledky a následky takovýchto duchovních bojů a způsoby jejich překonání jsou zaznamenány v niterném a vnitřním významu Bible (kromě mnoha jiného). Pokud taková situace bude existovat, Bible v tomto smyslu nikdy nemůže ztratit svou užitečnost. Nic, co je napsáno v Bibli, se nemůže vyplnit, pokud negativní stav existuje. V tomto ohledu se Swedenborg mýlil, když předpokládal, že to, co bylo předpovězeno ve Zjevení sv. Jana, se v té době (18. století) vyplnilo. Fakticky se to naplnilo a bylo ukončeno pouze v omezeném smyslu na jedné úrovni a v malé oblasti intermediálního světa, která došla ke svému konci. Avšak všechny ostatní aspekty a dimenze tohoto zjevení nebyly ve Swedenborgově době ani zdaleka dotčeny. Důvody tohoto nutného omylu byly diskutovány jinde.

Tehdy, jestliže a když lidé na Zemi odmítnou negativní stav, pekla budou uvedena mimo dosah a plně se uzavřou, teprve tehdy všechny nevědomé procesy budou odstraněny a bude otevřen přímý přístup k vlastní Niterné mysli a do duchovního světa. Každý bude s to komunikovat se všemi úrovněmi, dimenzemi, sférami, stupni a kroky a budou k dispozici bezprostřední znalosti všeho, co jedinec bude potřebovat vzhledem ke všem aspektům jeho života. Potom a teprve tehdy Bible a ostatní svaté knihy splní svoji užitečnost a více již nebudou nutné.

Pokud Pekla existují (ačkoli mimo dosah lidí na Zemi a úplně uzavřena), budou lidé v peklech stále takové knihy potřebovat k udržování svých podpůrných životních systémů nepřímými vnějšími prostředky spojení s duchovností a budou jim neustále dávat možnost změnit se a ustoupit od zel a nepravd. Jestliže a když pekla přestanou existovat, všechny takové knihy se stanou zbytečnými.

Je nutné si pamatovat, že nutnost mít tyto knihy znamená duchovní recesi. Označují nízkou úroveň pravé duchovnosti. Jsou zevními nástroji ukazujícími cestu do niterností, to jest k pravé duchovnosti. Jakmile jeden dosáhne stavu plné duchovnosti a navrátí se ke svým niternostem, tj. k Pánu, nebude se už muset spoléhat na vnější vstupy, aby byl duchovním. Potom budou mít tyto knihy jen historickou a vzdělávací hodnotu.

Toto je závěr dnešního poselství.

Zdroj: POSELSTVÍ Z NITRA