POSELSTVÍ PATNÁCTÉ

O SEXUALITĚ V DUCHOVNÍM SVĚTĚ

10. dubna 1982 během letu z Martiniku do Miami

V průběhu letu z Martiniku do Miami jsem od Nejvyššího obdržel následující poselství.

V této době je nutno uvážit některá objasnění vztahující se k sexualitě v duchovním světě.

Jak je dříve uvedeno, není pojem sexuality v jeho celkovém obsahu, rozsahu a významu tak, jak je prožíván a praktikován v duchovním světě, pochopitelný pro toho, kdo je v přírodním stupni. Tím více to platí pro ty, kteří jsou v přírodním stupni negativního stavu - v podmínkách, které v současnosti existují na planetě Zemi. Lidé nemají ve svém současném repertoáru pojmů a představ nic, co by jim umožnilo přesně rozpoznat, co vůbec je sexualita v duchovním světě. Nicméně lze zjevit určité vzdálené chápání některých jejích aspektů.

1. Sexuální styk je v duchovním světě v jeho duchovní plnosti a plném vyjádření, dojmu a sdílení se. Neexistují žádná omezení pro ty, kteří si přejí navzájem se sdílet. Přesto módy a způsoby praktikování sexuálního styku mají málo, jestli vůbec něco, společného se způsoby praktikovanými na planetě Zemi. V duchovním světě se provádí v první řadě vzájemným, simultánním a synchronním duchovním a duševním promítáním všech vlastních mužských nebo ženských charakteristických rysů v jejich úplnosti a celosti do někoho jiného. Taková projekce má také reakci ve vnějších formách účastníků. Úplná výměna všech myšlenek, idejí, emocí, zážitků atd. se odehrává tak, že každý účastník se nachází ve všech nejmenších detailech všeho, co se odehrává v procesu sexuálního styku s tím druhým.

Takže výsledkem takového sexuálního styku je jedinečná zkušenost, která obsahuje subjektivní zážitky každého partnera, vzájemný zážitek toho, co prožívá ten druhý a směsici a sjednocení pospolitosti této zkušenosti. Navíc každý prožívá dojmy z toho, jak je zakoušen svým partnerem. Takže existuje nepřetržitá, simultánní a synchronní zpětná vazba všech procesů, ke kterým dochází v průběhu takového sexuálního styku. A protože se každý v duchovním světě vždy nachází v progresivním módu existence, nejsou možné dva následující identické prožitky. Proto každý sexuální styk, dokonce i když je s týmž partnerem, nemůže být stejný. Je tedy vždy jedinečný a neopakovatelný.

Výše zmíněnou zpětnou vazbu prožívají mnohonásobně - zaprvé jako svůj vlastní dojem, vyjádření a subjektivní obsah; za druhé jako dojem, vyjádření a subjektivní obsah toho druhého způsobem přesně stejným, jakým ho subjektivně prožívá ten druhý; za třetí jako vzájemné kreace, dojmy a vyjádření objektivního vnímání prožitků toho, jak jeden vnímá druhého; za čtvrté jako promítnutí a zpětnou vazbu vnějších reakcí atd.

Výsledkem toho všeho je jedinečný orgasmus, který dále přináší zrození zvláštní, nové tvořivé ideje, pojetí, vhledu a pochopení, které se do tohoto okamžiku ještě aktuálně neprojevilo. Takové ideje pak Nejvyšší využívá k tomu, že jejich projekcí, transmisí a emanací do speciálně vytvořené vnější formy, v souladu s volbou a potřebou každé ideje stát se sentientní entitou v nejpříhodnějším prostředí, dimenzi, úrovni, stupni a kroku, nadělí životem novou sentientní entitu. Toto je jeden ze způsobů, jak všechny sentientní entity napomáhají Nejvyššímu při nepřetržitém tvoření.

Lidské bytosti na planetě Zemi nemají žádné praktické prostředky k tomu, aby prožívaly sexualitu způsobem, jakým je prožívána v duchovním světě. Jak víte, pseudotvůrci je geneticky pozměnili tak, aby během sexuálního styku nemohlo nastat žádné sjednocení, výměna a opravdová subjektivní a zkušenostní zpětná vazba a vzájemné sdílení se. Lidé tudíž nejsou nijak vybaveni k tomu, aby měli takové zážitky. Proto lidé v procesu sexuálního styku zůstávají zkušenostně odděleni od subjektivního zážitku toho druhého, a tudíž nemůže nastat pravé sdílení. Každý účastník sexuálního aktu je uzavřen ve svém vlastním módu prožívání bez toho, aniž by opravdu vnímal, co prožívá jeho partner. Nemůže mezi nimi nastat žádná opravdová zpětná vazba. Jediné sdílení, jež je za daných okolností možné, je verbalizace a sledování fyzických reakcí, které nikdy nemohou sdělit opravdové subjektivní zážitky v jejich esenci a substanci. Všechno probíhá v zevnějšnostech. Toto je jeden z hlavních důvodů, proč lidský sexuální styk v jeho nejzazším smyslu není nikdy plně uspokojující.

Proto se lidé na Zemi sexuálně přitahují v první řadě vnějším zjevem, velmi často na první pohled, spíše než duchovními a duševními rysy. Toto je další důvod, proč na planetě Zemi nejsou možná žádná opravdová manželství. Pseudotvůrci nemohli připustit pokračování pravého sdílení se během sexuálního styku, protože by to vedlo lidi právě k opaku toho, čeho chtěli dosáhnout - zničení duchovnosti. Z tohoto důvodu jsou lidé na Zemi pouze v zevnějšnostech sexuality a nikdy v jejích niternostech.

2. Fyzické aspekty sexuálního aktu jsou v duchovním světě rozdílné od těchto aspektů na planetě Zemi. Není žádné fyzické vniknutí penisu do vagíny. Toto je anatomická zvláštnost, která byla zfabrikována pseudotvůrci, aby udržela lidi mimo niternost a duchovnost sexuality. Místo toho tam existuje něco jako vmísení se jednoho do druhého, vplynutí v celost něčího jsoucna a bytí, esence a substance, dojmu a vyjádření. V tomto okamžiku se stávají jeden druhým, ale zároveň si zachovávají své oddělené identity a subjektivní zážitky, které jsou synchronně promítány do druhé bytosti. Když je tato výměna ukončena, je jejím výsledkem nepopsatelná rozkoš a blaho v souběžném a vzájemném orgasmu. V procesu orgasmu jeden prožívá svůj vlastní orgasmus, orgasmus svého partnera a sjednocený orgasmus obou.

Velmi vzdálenou a nepřesnou analogií takového sexuálního styku by bylo možné poněkud pochopit, kdybyste si představili, že každý partner má obojí - penis i vagínu. Když by takovíto dva jedinci přistoupili k sexuálnímu styku, pronikal by jeden do druhého a zároveň by každý prožíval, jak jeho partner proniká do něj. V duchovním světě neexistuje jednostranné proniknutí, aniž by jeden nebyl proniknut, a není možné přijímání, aniž by jeden nebyl přijímán. To by se příčilo samé povaze duchovnosti. Něco takového na Zemi není možné.

Toto je zase další z důvodů, proč opravdová manželství na Zemi nejsou možná. Pravé manželství vyžaduje, aby se odehrála taková úplná výměna. Poněvadž lidé na Zemi nejsou dokonce ani fyzicky a anatomicky vybaveni pro takové zážitky, nemohou být v opravdovém manželství.

Proto v budoucnosti, až vejde do bytí Nový duchovní věk, bude nezbytná rozsáhlá rekonstrukce lidských anatomických, fyziologických, biologických a hormonálních orgánů, duševních a duchovních postojů s nimi korespondujících.

3. Donedávna byl sexuální styk lidí ze Země v duchovním světě omezen na úroveň, oblast a společnost, kde dotyčný jedinec žil a byl její součástí. Od rozsáhlé reorganizace a zrušení ohraničení a omezení, a vytvoření nové nebeské společnosti Pánem, nejsou již takováto omezení více potřebná. Byly tedy pro všechny ty, jichž se to týká, otevřeny dveře k životu s hlubšími zážitky, k ostatním dimenzím, úrovním, stupňům a krokům, takže se mohou zrodit hlubší a duchovnější poznatky, ideje, představy, myšlenky atd. To rozšiřuje a obohacuje život a sexualitu všech do dosud neznámých rozměrů. Takový stav vede každého k širším a hlubším znalostem o Pánu a lásce k němu, k jiným a k sobě. Z toho pramení hlubší duchovní užití, které umožňuje těsnější přiblížení se a větší totožnost s Absolutním Stavem, Procesem a Kondicí Nejvyššího. Takže každý se může stát lepší, více duchovní, více milující a moudřejší sentientní entitou.

A toto je konec tohoto poselství.

Zdroj: POSELSTVÍ Z NITRA