POSELSTVÍ DVANÁCTÉ

O ROZLIČNÝCH ÉRÁCH V DĚJINÁCH DUCHOVNÍHO ROZVOJE ČLOVĚČENSTVA

Dne 8. dubna 1982 na Martiniku

Dnes byla obdržena od Nejvyššího následující poselství:

Je nutné si uvědomit a pochopit, že v procesu dějin lidského duchovního rozvoje anebo zaostávání na planetě Zemi existovaly odlišné ideologické, doktrinální, filosofické, metafyzické a pojmové přístupy a požadavky ohledně záležitostí víry, náboženství, života, mystiky a podobných věcí v souladu se stavem, rozpoložením a procesem duchovnosti odlišných lidských ér. Odlišné éry vyžadovaly odlišné duchovní přístupy. Bylo by tedy omylem analogizovat a generalizovat vzhledem k jakékoli z nich.

Obecně by se takový rozvoj anebo regrese mohly pojímat v několika hlavních krocích, které velmi často zahrnují dlouhé historické éry trvající v lidských přírodních pojmech někdy po tisíce či dokonce milióny let.

Sama počáteční éra, první, opravdové a ryzí člověčenstvo ve formě androgynních lidí, jež trvala přibližně dvacet tisíc let, reprezentovala plnost opravdové duchovnosti. Tento stav lze charakterizovat jedinečnou a neopakovatelnou jednotou, jedností a harmonií volních, racionálních, intelektuálních, logických, filosofických, intuitivních, emočních, mystických, esoterických, exoterických, vědeckých, empirických a všech ostatních duchovních, duševních a fyzických pojímání, chápání a praktikování všech záležitostí víry, náboženství a duchovnosti. Jak uvedeno výše, v této éře neexistovaly mezi jednotlivými oblastmi žádné rozpory.

Jak počala duchovní regrese, začal nastávat posun v tomto pojímání, chápání a praktikování.

Další éra v historii člověčenstva, éra rozštěpení lidských bytostí do dvou forem - ženy a muže - započala postupné kladení důrazu na zevně racionální, logický, vědecký, empirický, exoterický a intelektuální přístup k záležitostem víry, náboženství a duchovnosti. Volní, intuitivní, esoterický, mystický, emocionální atd. přístup počal být poněkud podceňován a považován za méně platný. Tato éra trvala několik miliónů roků a skončila úplnou devastací duchovnosti a destrukcí všech přístupů. To je éra takzvaného pádu. Pád je v obecnosti charakterizován zvrácením všech principů víry, náboženství a duchovnosti takovým způsobem, že důraz se klade zcela na zevní, vnější smyslové vstupy a výstupy s tím, že se závěry vyvozují ze zevně pozorovatelných jevů a poznatků, které nemají spojitost s ničím niterným - ať čistě racionálním, intelektuálním, logickým atd., nebo čistě volním, intuitivním, mystickým atd. Tato éra, éra Pádu, pokračovala též několik miliónů roků a skončila fabrikací jeskynního člověka, pseudolidí a ustanovením negativního stavu v duchovním světě ve formě pekla. Neexistuje žádný vědecký důkaz pro cokoli a kohokoli existujícího před touto érou kvůli faktu, že všechny stopy předešlých lidí byly velmi důkladně a pečlivě zahlazeny a zničeny takzvanými pseudotvůrci. Zůstaly jen některé nejasné pověsti. V Bibli a u Swedenborga existují některé nepřímé náznaky této éry, éry před započetím pseudočlověčenstva. Na pseudotvůrce se někdy odkazuje jako na Nefelíny, Refajce, Anákovce atd.

Éra po Pádu, čili první éra v historii pseudočlověčenstva, je érou úplné duchovní nevědomosti, která postrádá jakoukoli logiku, odůvodnění, racionalitu, volní procesy, intuitivnost, mysticismus, víru atd. Namísto toho nevědomost produkuje pověry, obavy, neřešitelná tajemství, magii, slepou poslušnost zevních autorit anebo božstev, která jsou zevně antropomorfizována, naturalizována a idolatrizována. Do jejich mysli nevstupuje, ba není v ní ani myslitelné žádné pojetí svobodné vůle a volby. Je to éra otroctví a ohromných předsudků a předpojatostí. Trvá několik tisíc let a končí takzvanou potopou.

Éra po potopě je charakterizována pojetím víry a poslušností z víry. Počíná historickou postavou - Abrahámem. V této éře se něco dělá proto, že se věří, že je to správné. Neví se a nezdůvodňuje se, zdali je to správné, či nikoli, prostě se věří, že je to správné.

Další krok v duchovním pojímání počíná historií Izraele a Mojžíšovým zákonem. Zde lze spatřovat pokus navrátit se k věci víry cestou lásky k Bohu a ke svému bližnímu. Ale této cesty lze v tomto bodě dějin člověčenstva dosáhnout jen zevními prostředky - zevními obětmi a prováděním určitých zevních obřadů, ceremonií, předpisů a jejich totálního dodržování, jak se to odráží v Zákoně vyhlášeném Mojžíšem. Pro ně není možná ani není k dispozici žádná znalost symbolických či souvztažných významů všech těchto požadavků.

Tato éra končí úplným znesvěcením všech zevních požadavků duchovního pojímání, a tedy ohrožuje člověčenstvo a Vesmír úplným zničením. Problémem je to, že když lidé zvrátí a znesvětí i zevní prostředky duchovnosti, veškeré spojení a styk s duchovností, odkud plyne život do zevnějšností, se ztrácí. Poskytlo-li by se tomu dostatek času, vedlo by to k věčné duchovní smrti. Taková situace vyžaduje přímou účast Nejvyššího. V tomto bodě se Nejvyšší inkarnuje na planetě Zemi ve fyzické formě Ježíše Krista, aby zabránil nastání věčné smrti lidí planety Země a přivodil konec panování pseudotvůrců nad jejím osudem.

Éra Ježíše Krista taktéž znamená návrat ze zevního pojímání duchovnosti k niternostem, kde opravdová duchovnost přebývá. On tudíž ruší všechny zevní obřady, oběti a slavnosti a prohlašuje, že Bůh je Duch a že opravdový uctívač Boha Ho uctívá v duchu a pravdě. Důraz se klade na znalost pravdy, která přivádí k duchovní svobodě. Ježíš Kristus také ustavuje princip, že největším zákonem ze všech je zákon lásky, soucitu, odpuštění, milosrdenství a pochopení. To je zákon, který ustanovuje pravou víru a opravdové duchovní pojímání.

Tedy poprvé v dějinách pseudočlověčenstva je jasně ukázán způsob, jakým by se měla duchovnost pojímat - spojením a sjednocením racionálního, logického a intelektuálního způsobu (znalost pravdy, hledání pravdy atd.) s volním, intuitivním, esoterickým, mystickým způsobem (láskou, soucitem, milosrdenstvím, odpuštěním atd.). Všechna tato pojímání zahrnutá pod pojmy „duch“, „pravda“, „pochopení“, „láska“, „soucit“, „svoboda“ atd. jsou Ježíšem Kristem znovu formulována, znovu počata, nově doplněna i pozměněna a uvedena do trvalého vlastnictví v pokladnici lidských vědomostí. Ustavení této situace navěky zajišťuje, že tu vždy bude propojení a spojení mezi přírodními a duchovními světy prostřednictvím takových pojetí a jejich duchovní reprezentací bez ohledu na to, v jakém rozsahu by se je lidé mohli snažit zničit, zfalšovat, zvrátit či překroutit. Takže ještě jednou, duchovní svoboda je znovu ustavena.

Člověčenstvo ale z různých duchovních důvodů nebylo ještě připraveno přijmout typ spojení přinášený a ustanovený Ježíšem Kristem. Aby poznání zjevené Ježíšem Kristem nemohlo být lidmi duchovně znesvěceno, bylo nutné položit hranice, omezení a zákazy na zkoumání, chápání a pojímání duchovnosti prostředky logiky, rozumových procesů, racionality, intelektu a vědy. Namísto toho byla na mnoho století ustavena říše slepé víry a poslušnosti ohledně těchto principů. Tato éra je charakterizována obskurností, mystérii víry, hatlaninou pseudometafyziky atd. pochopitelnou jen některým jedincům a pro některé jedince, kteří přikazují, že tento typ duchovního myšlení a chování musí mít ostatní.

Jednostranný důraz na takových požadavcích se stal životní filosofií takzvaných Temných věků. Toto období pokračovalo až do doby Swedenborgovy. Od té doby až doposud člověčenstvo prochází přechodným obdobím. To se pojímá výrokem ze Swedenborgova „Pravého křesťanského náboženství“ tak, že je nyní dovoleno vstupovat do tajemství víry prostředky rozumu, racionality, logiky a intelektu. Avšak i tento velký výrok slovem „dovoleno“ naznačuje, že je to nebezpečné podnikání takto činit a jeden má být při něm opatrný a obezřetný. Tato tendence stále poněkud podněcovat racionální, intelektuální a logickou součást pojímání duchovnosti je typická pro přechodné období - ponechání některých rysů starého, získání některých rysů nového s některými možnými deformacemi mezi tím. Jediný způsob, který může člověčenstvo vést a přivede ho k opětovnému ustavení počátečního pojímání nové duchovnosti, je integrace, sjednocení, harmonizace a jednost všech přístupů všemi aspekty lidské mysli bez výjimky na rovném základě bez jakýchkoli zázraků, omezení, ohraničování, odpírání, preferenci či výlučnosti jednoho aspektu či přístupu před druhým.

To je důvodem, proč se současné zjevení a poselství získávají kombinací logiky, rozumu, racionality, intelektu atd. a přenášením pojetí, idejí, myšlenek, intuitivních vjemů, pocitů a všech ostatních volních, intelektuálních a emočních součástí lidské mysli. Toto je čistě racionálně – volně – emočně – intuitivně - mystický přístup. Takový přístup je znamením počátku nové éry v duchovním myšlení a jednání.

To je konec dnešního poselství.

Zdroj: POSELSTVÍ Z NITRA