|
 Předčítat |
8. PRAVDA O FALEŠNÉM PŘISTÁNÍ NA MĚSÍCI
28.12.2016
Vysoce postavení činitelé čínského kosmického programu nedávno prohlásili,
že Spojené státy nikdy na Měsíci nepřistály, protože jejich lunární vozítko nenašlo v
oblastech misí Apollo žádné viditelné stopy po přistání. Stejné tvrdí už dlouhou dobu i
ruská strana, ačkoliv tato tvrzení nevycházejí na světlo obvyklými, do očí bijícími
cestami. Americká NASA po celá desetiletí od prvních přistání až do současnosti
uvolňovala snímky z orbitu, kde každému představuje očividné důkazy o existenci
rampy po modulu Apolla 11, jež přistálo v oblasti zvané Moře klidu. Zároveň lze spatřit
stopy astronautů i měřících zařízení, která tam zanechali. Tyto orbitální fotografie,
stejně jako věci ohledně všech přistání misí Apollo, jsou však naprostá lež a fikce. Ony
snímky jsou jen falešně vytvořenými obrázky pomocí počítačových programů a
záznamy přímo z povrchu byly pořízeny v tajných hollywoodských ateliérech (zejm.
tajná pouštní základna Oblast 51, Nevada) pod vedením filmového režiséra Stanleyho
Kubricka, jenž elitám upsal svou duši výměnou za obrovské množství peněz, slávu a
poskytnutí všech prostředků pro jeho další tvorbu. Byl zasvěcen do toho největšího
stupně zasvěcení tohoto podvodu, který spáchala stínová vláda roku 1969 na všech
pozemšťanech. Pár dní před svou smrtí sdělil Kubrick veřejnosti alespoň část pravdy,
kdy v rozhovoru řekl: „Americká přistání na Měsíci byla podvod a já jsem byl ten, kdo
to natočil,“ načež byl o několik dní zavražděn tajnými službami.
Jak vůbec mohlo být vše tak dobře zamaskováno a nedostalo se na povrch oficiálními
cestami? Každý totiž věděl jen část pravdy, nikdo nevěděl vše. Za nitky tahalo jen pár
vyvolených, kteří použili pro vykonání svých snah osobnosti na veřejných postech, ať
už šlo o výše zmiňovaného režiséra, ale též ředitele NASA a všechny ostatní
zaměstnance v řídícím středisku v Houstonu a Kennedyho vesmírném středisku na
Floridě. Tisíce lidí z této vesmírné agentury a všichni další, kdo měli přímou souvislost
s vesmírným programem 60. let 20. století, se v drtivé většině nevědomky podíleli na
jednom z největších a nejrafinovanějších podvodů v historii člověčenstva. Tito lidé za
počítačovými pulty ve středisku neměli sebemenší tušení o tom, co se skrývá za
závojem, jenž je obestíral. Vědci a přední osobnosti pracující pro negativní stav se
snažili vyvrátit tuto „konspirační“ teorii, odvolávajíce se na fakt, že by tohle vše nešlo
ututlat, protože je jednoduše nemožné, aby tolik lidí drželo jazyk za zuby. Tento
paradox mlčení je vysvětlen výše, jelikož pouze pár lidí na vysokých postech vědělo
alespoň část pravdy a jen několik málo jedinců na těch zcela nejvyšších místech, skryti
za mlžným oparem tohoto světa, mělo zdání úplně o všem, přičemž řídili a korigovali
toto předem nachystané divadlo. Nikdo z rádoby uznávaných osobností nemá
sebemenší tušení, jak funguje důmyslný systém na řízení a ovládání obyvatel elitami
tak, aby to nikdo nepoznal, a pokud by se na to kdokoliv snažil přijít, nikdy by nemohl
zjistit a uveřejnit něco, co by zbortilo jejich po tisíce let budovanou práci. Ani nápad a
rozhodnutí tehdejšího prezidenta Richarda Nixona o falšování nebylo jeho vlastním
činem, nýbrž k tomu byl vyzván těmito loutkovodiči.
Spojené státy americké měly již od konce 40. let minulého století k dispozici vysoce
vyspělé vesmírné technologie mimozemského původu pro cesty mimo tuto planetu.
Antigravitační lodě (tzv. létající talíře) byly vládnoucími složkami využívány pro cesty
nejen na Měsíc, ale i na jiné planety po celé galaxii. Děje se tomu tak samozřejmě
dodnes. Vláda USA má s negativními mimozemskými rasami (šediváci, reptiliáni a
další.) tajnou dohodu, dle níž mohou tyto rasy svévolně unášet pozemšťany i zvířata a
provádět na nich svoje pokusy. Výměnou za to byly technologie nevídaných rozměrů.
Situace únosů UFO se v globálním měřítku zlepšila od konce 90. let, jelikož negativní
rasy byly Vesmírnými lidmi z Plejád vyčleněny na okraj sluneční soustavy a prostor
kolem Země je jim povoleno narušovat jen výjimečně za účelem poučení celku. Kolem
planety se střídají dvě flotily pozitivních mimozemšťanů: od dubna do října flotila
Ptaahova, od října do dubna flotila Aštarova. Tato situace bude trvat do doby, než
dojde k fyzickému rozdělení lidstva a převibrování jeho pozitivní části do vyšších
dimenzí. Až poté bude negativním mimozemšťanům dovoleno opět se vrátit, tentokrát
v plné šíři, kdy dojde i k příchodu stvořitelů lidské rasy a vládců tohoto antivesmíru,
ještěřích bytostí nejvíce vzdálených od Zdroje všeho života, kteří se sem blíží s
planetou Nibiru.
Jak vůbec probíhal samotný proces mise na Měsíc? Když byly připraveny všechny věci
pro veřejnost, jako je např. sestavení rakety Saturn V a modulu Eagle a astronauti byli
spolu s personálem na zemi vycvičeni pro nadcházející velký okamžik, kdy lidská noha
konečně vstoupí na povrch cizího tělesa vzdáleného více než 380 000 km, mohla
započít nepostřehnutelná blamáž pro všechny přihlížející. Astronauti Armstrong,
Aldrin a Collins byli několik let předem vybráni pro to, aby reprezentovali tento velký
milník kosmického programu a mohli se stát nastrčenými figurkami pro Apollo 11.
Hned na samém počátku jejich kariéry byli seznámeni se situací a pod podepsaným
slibem přísné mlčenlivosti se mohli zúčastnit toho, co nebylo dopřáno nikomu z řad
„obyčejných“ lidí. Všichni tři byli na Měsíc vzati antigravitační lodí, kterou se tam
dostali během několika vteřin, a to ještě před červencem 1969. Podívali se na
přivrácenou a odvrácenou stranu tohoto tělesa, kde našli obrovská nadzemní i
podzemní města, vojenská zařízení a jakési kolonie sloužící k různým účelům. Měli
možnost spatřit i bizarně vypadající zařízení, které lze přirovnat k anténám, jež
ovládají a programují mysli lidí na Zemi na bázi vysoce jemných vln. Tyto expedice se
udály hned několikrát, vždy to byla vícečlenná skupina skládající se z vojenských
velitelů, vědců, inženýrů a dalších vyvolených jedinců vázaných tajemstvím.
Podpovrchové řídící místnosti šediváků však Armstrong a spol. už neviděli, protože i
oni nemohli poznat celou část pravdy. Proč ale elity vzaly astronauty na Měsíc tímto
způsobem a ukázali jim toho tolik? Proč se nespokojili s tím, že jim nebude odhaleno
vůbec nic? Dělo se tak z mnoha důvodů, jedním z těch hlavních byla jakási „odměna“ za
tento pakt spolupráce, poslušnosti, uhlazenosti a mlčenlivosti. Jak si lépe pojistit
astronauty na svou stranu, nežli tímto efektivním způsobem?
Tak byl vytvořen most spolupráce a vše běželo na plné obrátky. Nastal 16. červenec
1969 a svět sledoval start rakety Saturn V z Kennedyho vesmírného střediska na Mysu
Canaveral. Každý si byl jist, že ve velitelském modulu sedí ona slavná trojice
astronautů, letící vstříc snům dobývat kosmické dálky. Nic nebylo dále od pravdy,
protože v tu dobu se v raketě nenacházeli. V televizních záběrech můžeme vidět, jak v
těžkopádných skafandrech nastupují do autobusu a odjíždějí ke startovací rampě. Tak
se tomu opravdu stalo, ale vše se odklonilo od plánované dráhy poté, co Armstrong,
Aldrin a Collins vyjeli výtahem k Saturnu V, do něhož měli nastoupit. Tehdy do něj však
už neusedli, ale byli pověřeným personálem podle předem nacvičeného plánu
odvedeni zpátky, sjeli (tentokrát již bez přítomnosti kamer) výtahem zpět na zemi, kde
se po únikové cestě vzdálili odpalovací rampě. Jejich cílem byla blíže nespecifikovaná
podzemní základna nejdřív na Floridě, kde se na chvíli skryli, odkud se pak po několika
hodinách přesunuli do jedné ze základen v pouštních oblastech. Hlasy z rozhovorů
mezi centrem a Apollo 11 před samotným startem ani těsně po něm nepatřily nikomu
z nich. Zařízení na změnu hlasu, jakožto i nepříliš kvalitní zvukový záznam se postaral
o to, aby nikdo nic nepoznal. Když nastal start, na palubě živá posádka nebyla. Systém
dálkového řízení rakety byl nastaven tak, aby Zemi obíhala několik hodin a nevydávala
se směrem z orbitu planety. Po uplynutí daného času měl být prázdný velitelský modul
odpojen od strojové sekce a naveden do atmosféry, jak se tomu stalo. Posléze přistál na
padácích v odlehlé části Tichého oceánu, kde byl vyzvednut a přemístěn do USA.
Stanley Kubrick se svým úzkým okruhem filmařů pod přísným dohledem tajných
služeb o pár dní později, 20. července 1969, očekával okamžik, až budou v televizích po
celém světě puštěny jeho záběry z ateliérů, jež natočil o několik týdnů předem. Byly
označeny jako živé vysílání z Měsíce, kdy bylo docíleno nevídaných a úchvatných
záběrů, u kterých až po bedlivém prozkoumání lze s jistotou dojít k závěru, že jde o
podvrh. Jejich odhalení nebylo pro mnohé však vůbec těžké, poněvadž mnozí si ihned
všimli třepetající se vlajky ve větru. Dále pak zde hrají roli různoběžné stíny ze světla
reflektorů (údajný sluneční svit), neodpovídající pohyb při zmenšené gravitaci
astronautů, žádné rozvíření jemného prachu kolem modulu Eagle a projekce na pozadí,
při níž je umožněna projekce scény za herce tak, aby to v kameře budilo dojem, že se
pohybují přímo v prostředí simulovaném projekcí na pozadí scény, což je obdoba
dnešního zeleného plátna, při kterém můžete ležet na lehátku ve vašem pokoji,
přestože se za vámi na plátně zobrazuje výjev pláže. Analýza struktury pořízených
záznamů misí Apollo objevila předěl mezi falešným pozadím s měsíčním pohořím a
fyzicky hmatatelný povrch s pískem, na němž se herci pohybovali. Když si tedy pustíte
jakýkoliv záznam z těchto misí, pamatujte, že se díváte na záznamy z tajných ateliérů a
výkony neznámých herců, jejichž tvář se skrývá v helmě skafandru.
Celý čas letu Apolla 11, jenž se ve skutečnosti ani neudál, byli Armstrong, Aldrin a
Collins v podzemní základně, odkud se již mohli přímo podílet na této fikci, když se
osobně vysílačkou spojovali se střediskem v Houstonu a jeli podle předem
připraveného scénáře. Každé slovo bylo vytištěno na papíře, ze kterého četli a
předříkávali středisku a světu to, co bylo připraveno důkladně předem. Stačilo už jen
vše zahrát do puntíku a neudělat jedinou zásadní chybu. Tu neudělali, ovšem brzy po
skončení divadla se začala pravda linout na povrch. Když došla mise na svůj konec, byl
vyčleněn ještě jeden modul, jenž přistál ve vodách oceánu, tentokrát již za účasti
kamer a všeobecného ohlasu. V něm už seděla trojice hrdinů, kteří na Měsíci sice v jiný
čas byli, ale ne tak těžkopádnou, nebezpečnou a nemožnou cestou, kde palubní počítač
chatrné bárky Apolla 11 měl výkon jako kalkulačka. Do modulu se z podzemní
základny přemístili opět za pomoci sofistikovaných technologických metod, aby jejich
přistání na moře vypadalo tak, že se skutečně vrátili po osmi dnech z kosmu. Na dotazy
novinářů směli odpovídat jen výjimečně a stroze, nesměli zacházet příliš do detailů a
měli za povinnost držet se naučených odpovědí. Neil Armstrong dokázal udržet toto
velké tajemství v hlavě až do své smrti roku 2012. Ostatní jeho kolegové i z jiných misí
v průběhu desetiletí však v rozhovorech poskytli alespoň část pravdy, kdy mluvili o
UFO, mimozemských bytostech a podivných útvarech na Měsíci, což je ale jen pouhá
špička ledovce. Kdyby řekli něco souvislého a podstatného, byli by okamžitě fyzicky
zlikvidováni. Nikdo se nikdy neměl dozvědět, že USA na zemském souputníkovi byly,
ale nikoliv díky raketě Saturn V, nýbrž pomocí antigravitačních lodí od negativních
mimozemských ras. Málokdo si uvědomuje, že by bylo nemožné dopravit se tam tak
chatrným a nedokonalým lidským dopravním prostředkem, jak se všem prezentuje. Od
roku 1972, kdy tyto mise skončily, létají elity a další jejich poskoci na Lunu
samozřejmě dál, a to jak pomocí „létajících talířů“, tak i umělými hvězdnými branami.
Výměnou za spolupráci se stínovou vládou na tomto podvodu byla pro vesmírné piloty
nesmrtelná sláva a peníze, jenže to všechno je pomíjivé a věčné je pouze nesmrtelné
vědomí duše. A právě za tu pomíjivou slávu ve fyzickém životě se dobrovolně prodali
do rukou otrokářů, díky kterým je lidstvo udržováno v iluzi a nepravdě od počátku
věků. Jen ta část pozemšťanů, jež má snahu procitnout a dozvědět se vlastním úsilím
pravdu a vyciťuje intuicí, dokáže přijímat informace s vysokým stupněm pravdy. Tím
se postupně bortí naučená představa tohoto pečlivě budovaného matrixu a získává se
větší nadhled na dění kolem, přičemž se jedinec postupně zbavuje ovládání a roste tak
na cestě životem k vyšším celkům. Pravda a pravá podstata věcí vždy vyjde na světlo,
kde se s ní jednou seznámí všichni, kdo mají oči otevřené a jsou ochotni naslouchat.
AUTOR: Arch Anděl Rafael, 28. prosinec 2016
