|
 Předčítat |
|
5. ROZHOVOR
25. února 2025
Míša: Ahoj Eliško, dnes jsme u našeho pátého rozhovoru a k tomu máme na planetě Nula datum se
zajímavou kombinací dvojek, pětek a nul. Jak je to s pojímáním času ve fyzické realitě planety Nová
Země?
Eliška: Ahoj Mišánku, jsem ráda, že náš pátý rozhovor vyšel zrovna na toto zajímavé datum. Nebylo
tedy lepšího okamžiku pro položení této předem nepřipravené otázky. Na planetě Nula hraje časové hledisko
velmi zásadní roli, neboť jsou na něm jsou postaveny doslova základní aspekty lidské společnosti a životů
všech jedinců. Čas udává v hrubohmotném světě pevný řád. Je neosobní veličinou s univerzální platností,
kterou se chtě nechtě musí řídit v různých ohledech doslova každá bytost ve fyzickém těle. Podle času lidé
například vstávají a uléhají do postele, domlouvají si schůzky, plánují si dovolenou i jiné akce,
dostavují se v určitou dobu na nádraží, aby stihli spoj hromadné dopravy apod. Pozemské bytí ve hmotě je
s časem doslova svázáno a od jeho plynutí se odvozují kroky jednotlivců i celých kolektivů o libovolném
počtu účastníků. Když například přijde nový rok, změnu letopočtu pocítí nebo nějakým způsobem zaznamená
téměř celé lidstvo najednou (v rozmezí jednoho dne), miliardy lidí uznávajících křesťanský kalendář nebo
beroucích tento kalendář alespoň v potaz. Způsob, jakým je lidstvo na časovém hledisku závislé a z jehož
plynutí odvozuje své kroky, je jedním ze způsobů, kterým se ukazuje odpověď na otázku, jak vypadá život
vycházející z těch nejzevnějších zevnějšností a jak vypadá závislost na těchto zevnějšnostech.
Tím, že hmotná dimenze nejen vaší planety funguje jak na bázi času, tak na bázi prostoru, nelze tento
rozměr její existence zrušit, vypustit a ignorovat. V Novém Vesmíru přírodního stupně Stvoření ovšem
přítomnost tohoto hlediska nijak bytosti nesvazuje. Rozdíl mezi přístupem k času na planetě Nula a na
Nové Zemi je totiž ten, že na Nové Zemi není nikdo otrokem této veličiny, jelikož fungování pravé lidské
společnosti není s časem bytostně svázáno. Zatímco lidé v hrubohmotném světě se podřizují času, čas na
Nové Zemi i na jiných místech hmotného spektra Nového Vesmíru se podřizuje lidem (či jiným sebeuvědomělým
entitám). Stejně je tomu i na jiných místech Pravého Stvoření, tedy mimo samotný Nový Vesmír. Čas v
pozitivním stavu má pouze kladný význam. Na hmotné úrovni duchovně umístěných vesmírů Pána Ježíše Krista
proto nikdo nemá pocit, že by na nějakou aktivitu či na setkání s někým neměl čas, že by něco nestíhal,
případně že by něco promeškal a takzvaně by mu „ujel vlak“. Na Nové Zemi proto neexistuje žádný pocit
nedostatku času. Každý má na veškeré činnosti přesně tolik času, kolik potřebuje, aniž by při tom musel
mít pocit, že potřebuje „přidat plyn“, nebo naopak „šlápnout na brzdu“. Nejenže nikdo není na této
veličině závislý, ale každý zároveň dělá všechny činnosti takovým tempem, které je daným aktivitám šité
na míru. Nikdo tudíž nemá ze sebe ani z ostatních pocit, že je příliš pomalý, nebo že je naopak až
příliš rychlý. Ve všech učiněných krocích i ve vzájemných interakcích obyvatel Nového Vesmíru je přítomna
naprostá vyváženost a harmonie veškerých aspektů.
Potenciál každého okamžiku života v přírodním stupni Nového Vesmíru je bytostmi smysluplně zužitkováván
pro jejich vlastní dobro i pro blaho celého Stvoření v maximální možné míře. Všechen čas hmotného rozměru
jsoucna a bytí sestává z nesmírně lahodných aspektů pravého života, které vylučují přítomnost jakýchkoliv
nepříznivých stavů a procesů života. Žádný pojem typu „promarněný čas“, „zahálka“ nebo „nuda“ tudíž nemá v
Božím Království místa. Povaha života v pozitivním stavu zaručuje, že všichni jsou vždy ve stálém tvůrčím
úsilí. Každý žije svůj život naplno. Je to jedna velká jízda, úžasné dobrodružství, jehož prožíváním
poznáváme stále více aspektů pravého jsoucna a bytí, které nám Pán Ježíš Kristus dal/dala do užívání, abychom
se v jeho rámci přibližovali dokonalé Boží Podstatě a zároveň jsme se na tvorbě, udržování a rozvoji
tohoto jsoucna a bytí ve spojení s naším věčným Rodičem sami podíleli. Náš život je nesmírně dynamický,
pulzující, proměnlivý a pestrý. Jsme takříkajíc neustále v pohybu, přesto máme energie na rozdávání a sami
nejsme nikdy unavení. Nepotřebujeme proto odpočívat. Regenerace našich duchovních, duševních a fyzických
sil probíhá neustále. Přesto si rádi dopřáváme relaxaci na mnoho způsobů, která tvoří důležitou součást
našeho života. Svým způsobem se dá ovšem říct, že život na Nové Zemi i jinde v pravém jsoucnu a bytí je sám
o sobě jednou velkou relaxací, mající nesčetně podob. Ať už děláme pod vedením Pána Ježíše Krista cokoliv,
cítíme se vždy maximálně příjemně, komfortně, spokojeně, prostoupeni radostí, štěstím a Láskou v mnoha
podobách. Bez nadsázky si tak užíváme vše, do čeho se pustíme. Náš osobní komfort nás neopouští ani mimo
domovskou základnu, když vyrážíme na cesty do zóny vymístění. Velmi nás totiž naplňuje a uspokojuje, když
můžeme na území antivesmíru svědomitě splnit úkol, o který nás Pán Ježíš Kristus požádal/požádala. Když se pak
některá z bytostí chytí naší podané ruky s touhou odejít z pekel prostřednictvím přijetí daru spásy, naše
pozitivní pocity se v našich srdcích ještě násobí.
Míša: Už se velmi těšíme, až to všechno budeme prožívat na vědomé úrovni v krystalických tělech s
vámi. Na to se vyplatí „počkat“. Samozřejmě ne se založenýma rukama, ale prostřednictvím poctivé duchovní
práce na sobě, díky níž toto „čekání“ dojde do svého konce, čímž se život v pozitivním stavu stane věčnou
a neustále se vyvíjející realitou. Jak víš, Eliško, ještě bych se tě rád zeptal na to, jak je to na Nové
Zemi se samotným měřením času, jeho počítáním a dělením na různé časové jednotky.
Eliška: S ohledem na výše uvedené informace jistě nebude překvapivé, že na Nové Zemi nemáme potřebu
měřit a počítat čas, zaznamenávat ho v číslech a dělit ho tím pádem například na vteřiny, hodiny, dny,
týdny, měsíce, roky apod. Nejsou zde proto žádné hodiny na zdech, hodinky nošené na zápěstí, budíky, stopky
ani jiné časoměřiče. Nenajdete zde ani kalendáře. Žijeme naplno přítomným okamžikem a zároveň máme možnost
cestovat v čase oběma směry, aniž by se tím jakkoliv narušil či pozměnil dohodnutý plán naší duše nebo aniž
by to jakkoliv neblaze ohrozilo strukturu Multivesmíru, jak toho kdysi v rámci ustanovování negativního
stavu docílili Pseudotvůrci. Naše cesty v čase jsou pro nás samotné i pro celé Stvoření naprosto bezpečné,
protože jsou přirozenou součástí schopností našich krystalických těl. Pro jejich dosažení tudíž členové
Nového Vesmíru nemusejí používat žádných vnějších technických prostředků. Cesty v čase jsou podstupovány s
nejčistším záměrem a v plném souladu s vůlí Pána Ježíše Krista. Nikdy se nedějí z nějakého rozmaru či z
náhlého pohnutí mysli, ale vždy mají svůj hluboce konstruktivní smysl, který přispívá k rychlejšímu a
efektivnějšímu ukončování negativního stavu a zároveň jako obohacení našeho vlastního duchovního růstu.
Tím, že čas nediktuje tempo našich životů, neovlivňuje charakter naší práce, neřídí hmotný rozměr našeho
bytí a sám o sobě není zaznamenáván na časomíře, nemusíme si při domlouvané schůzce s někým říkat, že se
„sejdeme tehdy a tehdy“. Sejdeme se totiž vždy, když po tom oba budeme toužit a budeme na to připraveni.
Nikdo tedy nemusí čekat na toho druhého například kvůli tomu, až dotyčný dodělá nějakou práci, protože
pokud se máme sejít, sejdeme se v okamžik, který nijak nekoliduje s jeho ani s našimi vlastními
záležitostmi. Zároveň na toho druhého nemusíme čekat ani proto, až urazí jistou vzdálenost, protože v
krystalických tělech se můžeme v mžiku přemístit klidně z jednoho konce vesmíru na druhý. Nejenže tedy
nejsme omezováni časem, přestože sám o sobě na přírodním stupni Stvoření existuje, ale hmotný rozměr
našich individualit není omezován ani prostorem. V rámci neohraničované dynamiky našeho života tudíž není
používání časových ani vzdálenostních jednotek potřeba. Kromě hmotného rozměru žijeme náš život souběžně
i na duchovní a zprostředkující úrovni jsoucna a bytí jako duch a duše, které fungují v nečasové a
neprostorové struktuře Stvoření. V jeden okamžik tak vědomě žijeme vícero aspektů života najednou jako
multidimenzionální bytosti. To, co děláme jako duch a duše, dokážeme vnímat a uvědomovat si i z pozice
fyzického těla. Až se zbavíte omezení hrubohmotné reality a veškerých nevědomých procesů, poznáte život v
jeho opravdovosti.
Míša: Jak je to s dělením denní doby na Nové Zemi?
Eliška: Jak víte, na Nové Zemi nenastává noc. Sluneční světlo tak dopadá na povrch neustále. I
samotná Nová Země ovšem vyzařuje jako bytost na všech třech úrovních světlo. Stejně tak je tomu doslova u
všech sebeuvědomělých entit, pouze u duchovně padlých jedinců je toto světlo vlivem uzavřeného srdce
prozatím nepatrné. Vzhledem k absenci noci a kvůli jinému přístupu k času neexistují na Nové Zemi pojmy
„ráno“, „poledne“ a „večer“. To nicméně neznamená, že byste byli po převibrování na Novou Zemi ochuzeni o
pozitivní aspekty, které v různých denních dobách můžete zachytávat na planetě Nula. V novém světě budete
ve skutečnosti vnímat a prožívat ještě mnohem pestřejší paletu pozitivních aspektů plynutí času. Oproti
tomu, co znáte v hrubohmotném světě, se toto plynutí bude tudíž manifestovat v nesrovnatelně hezčích
projevech. Některé aspekty budou velmi podobné těm, které znáte z planety Nula, jiné se naopak budou dosti
lišit. Bude to stát opravdu za to, protože vše, co na Nové Zemi najdete a budete prožívat, se vám při
porovnání s planetou Nula bude jevit o 95 % krásnější. Pokud si tedy představíte ta nejbáječnější místa v
hrubohmotném světě, pořád je to jen slabý odlesk toho, jak to vypadá, respektive jak to může vypadat na
Nové Zemi. To je vše, co bych k tomu zatím mohla říct.
Míša: Děkuji za tuto laskavou odpověď i za všechny předchozí řádky od tebe, Eliško. Bylo to velmi
zajímavé téma. Věřím, že bude přínosné i pro naše spřízněné duše.
Eliška: Mišánku, bylo mi potěšením poodhalit vám více o našem společném Domově.
