|
 Předčítat |
Kapitola dvacátá třetí
JAK PÁN JEŽÍŠ KRISTUS VLÁDNE
NAD SVÝM STVOŘENÍM,
ZÓNOU VYMÍSTĚNÍ A PLANETOU NULA
Dne 9. května 1988 v 4:58 ráno bylo ke mně slovo Pána Ježíše Krista, řkoucí:
„Není možno, aby omezený lidský rozum pochopil či obsáhl proces, prostředky,
metody a způsoby, jakými Pán Ježíš Kristus vládne a působí ve Svém stvoření, v zóně
vymístění a na planetě Nula v jejich vyčerpávající úplnosti. Doopravdy většina aspektů
tohoto působení a vládnutí pro svou obrovitou velikost, intenzitu a rozsah nemůže
vstoupit do lidské mysli žádným videm lidské percepce, myšlení, ba ani intuicí.
Neexistuje nic v jejich schopnosti vnímat, chápat a představovat si, co by bylo s to
poskytnout třebas i sebevzdálenější ponětí o tom, jak se to odehrává. Toto je však
pravdou ve většině případů nejen o lidských tvorech, ale také o každé sentientní mysli
v jsoucnu a bytí. Důvod k tomuto ohraničení pro všechny bez ohledu na to, jak je kdo
duchovně pokročilý, je v tom, že proces vládnutí a působení ve stvoření, v zóně
vymístění a na planetě Nula se odehrává z Absolutního stavu.“
„Tím, že všechny sentientní entity jsou relativními vůči tomuto Absolutnímu stavu,
nejsou s to plně pochopit většinu aspektů tohoto procesu. Pro relativnost svého stavu
jejich chápání se omezuje jen na relativní termíny. Někteří chápou víc, někteří méně
v závislosti na stupni svého duchovního vývoje. Každé chápání, vycházející z relativní
pozice, bude při pokusu o aplikování na něco, co má absolutní kvalitu, hodnotu a
působivost, pouze relativním. Odtud tedy jeho značná omezení. Avšak některé
relativní představy o této činnosti, vládě a působení jsou přístupny dokonce i lidské
mysli, která je nejomezenější ze všech. Určité aspekty tohoto procesu již byly zjeveny
skrze Emanuela Swedenborga v jeho knize Božská prozřetelnost a v některých
pasážích předešlých knih i této knihy Nového zjevení. Nicméně, jak víte, od té doby
došlo k mnohým hlubokým a revolučním změnám ne jenom ve stvoření, nýbrž - což je
nejdůležitější - v Přirozenosti Vladaře, Samotného Stvořitele. Tyto změny mohou také
odrážet změny ve způsobu, rozsahu a prostředcích, jimiž Pán Ježíš Kristus, který je
absolutním a jediným Vladařem a Stvořitelem, vládne a působí ve Svém stvoření,
v zóně vymístění a na planetě Nula.“
„Jak můžete vidět, jsou užívána tři určení pro toto vládnutí: stvoření, zóna vymístění a
planeta Nula. Důvod pro toto rozlišení je v tom, že každá zvláštní sféra vládnutí
vyžaduje rozličné prostředky, způsoby a nástroje. Co se může uplatňovat a co vede
k určitým výsledkům ve stvoření, nemusí takovým být v zóně vymístění. A co je
použitelné a přináší výsledek v zóně vymístění, nemusí takovým být na planetě Nula. A
ačkoliv se má za to, že planeta Nula je umístěna na pokraji či v rámci sféry zóny
vymístění, je její kosmické, duchovní, duševní a fyzické postavení takové, že vyžaduje
velmi zvláštní přístup vládnutí nad jejím osudem. Tato pozice planety Nula byla
prodebatována v sedmnácté kapitole této knihy i v jiných kapitolách.“
„Proberme velmi stručně a ve velmi omezeném smyslu to, jak se děje toto vládnutí a
působení Pána Ježíše Krista. Zásadně jsou čtyři metody vládnutí nad stvořením, čtyři
metody vlády nad zónou vymístění a tři metody vládnutí nad planetou Nula.“
„První metoda vládnutí nad stvořením má co činit se samotnou strukturou stvoření.
Jak víte, je veškeré stvoření ideou Stvořitele, jež se vyskytuje ve stavu niternosti a jež
se promítá do procesu zevnějšnosti. Takže se stvoření může pojímat jako zevnějšnost
stvořitelových idejí. Jelikož se tyto ideje vyskytují v absolutním stavu, mají proto
absolutní hodnotu. Vždy jsou, protože jejich Tvůrce vždy JEST. Tento stav idejí
zajišťuje několik důležitých věcí:“
„a. Svým nepřetržitým nastáváním v Absolutním stavu niternosti
Stvořitele zajišťují to, že stvoření vždycky je.
b. Ježto jsoucno a bytí stvoření úplně závisí na nastávání těchto idejí v
Absolutním stavu, je jeho nepřetržité jsoucno a bytí zajištěno. Je nutno
chápat, že stvoření a jeho běh jsou možné jenom proto, že Stvořitel
udržuje ve Svém Absolutním stavu niternosti všechny nutné ideje pro
jsoucno a bytí stvoření, pro jeho rozvoj a vývoj na všech jeho funkčních
úrovních. Z tohoto důvodu kdyby takové ideje byly vyřazeny a přestaly
se vyskytovat v Absolutním stavu niternosti Stvořitele třebas i na zlomek
okamžiku, přestalo by veškeré stvoření okamžitě být a existovat.
c. Absolutní hodnoty těchto idejí zajišťují trvalou užitečnost jsoucna a
bytí stvoření. Pokud tyto hodnoty existují v absolutním smyslu, pak
užitečnost jsoucna a bytí stvoření se nikdy nemůže vyčerpat.
d. Nepřetržitost výskytu těchto idejí v Absolutním stavu niternosti
Stvořitele zajišťuje, že stvoření je motivováno k tomu, aby odráželo,
nosilo a projevovalo všechny nekonečné rozmanitosti všech aspektů
těchto Absolutních idejí. Bez takového neustálého motivování by se
stvoření zhroutilo a přestalo fungovat a plnit účel, pro který bylo
stvořeno.“
„Nuže výskyt těchto idejí se děje v Absolutním stavu. Díky tomuto faktu jsou tedy
absolutní. Také proces projekce obsahu těchto idejí do zevnějšnosti té niternosti je
sám o sobě absolutní. Avšak v momentě, kdy zevnějšnost se stane svou vlastní
manifestací, samým faktem, že se stává (což značí, že tak tomu nebylo vždycky), stává
se relativní vůči tomu absolutnímu. Avšak tím, že se tento relativní stav odvozuje ze
svého absolutního zdroje, může se pojímat jako rozšíření absolutního do jeho
relativních podmínek. Nejen že je toto relativní extenzí absolutního, nýbrž absolutní je
přítomno ve svém rozšíření v relativním smyslu. Jak si pamatujete, ačkoliv nic
z relativního není přítomno v absolutním, je absolutní vždycky přítomno v relativním a
naplňuje je docela. Z Absolutního stavu se může relativní kondice vnímat, rozlišovat a
obsáhnout v absolutním smyslu tím, že relativnost je extenzí a procesem toho
absolutního. Takto Stvořitel ze Svého Absolutního stavu zná z první ruky,
v absolutním smyslu, do všech nejmenších podrobností co se děje v jakýchkoliv
relativních stavech (podmínkách, okolnostech).“
„Tím, že veškeré Stvoření je Jeho/Její relativní kondicí - zevnějšnost je vždycky
relativní vůči niternosti - je Stvořitel v tom nejpřímějším kontaktu se všemi událostmi
stvoření kdykoliv, kdekoliv, v jakémkoliv stavu, v jakýchkoliv podmínkách a
procesech. Z pozice této přímé zkušenostní znalosti a vnímání vládne Stvořitel nade
vším Svým stvořením a jeho veškerým multivesmírem.“
„Druhá metoda vládnutí nad stvořením se vztahuje na strukturu všech čijících entit a
na jejich čivou mysl. Pokud si vzpomínáte, každá sentientní entita ve stvoření je
nádobou a nositelem velice specifického a jedinečného aspektu elementu ideje
čivosti, která se odvozuje z Absolutní ideje Absolutní čivosti Stvořitele. Jak již také
víte, hlavním účelem stvoření všech těchto sentientních entit bylo to, aby se mohlo
uskutečňovat sdílení a oplácení Absolutního života Stvořitele v duchu úplné svobody
a nezávislosti. Byla pro tento účel Tvůrcem stvořena zvláštní jednotlivá prostředí, kam
byly umístěny sentientní entity. Tato prostředí byla stvořena tak, že byla úplně závislá
na funkci sentientní mysli čijících entit.“
„Duchovní principy a zákony nyní stanoví, že každý aspekt elementu ideje nejen že
závisí na samé té ideji, ale že spolu s tou ideou závisí na svém původci. A nejen to: ale
že každý aspekt té ideje nosí v sobě jedinečnou přítomnost svého Tvůrce v relativním
stavu. Podle tohoto principu je Stvořitel - jsa Absolutní niterností - přítomen přímo
v každé relativní vnějšnosti skrze a pomocí všech sentientních entit, jež jsou
nositelkami všech těchto rozmanitých aspektů. Z této pozice je Stvořitel schopen
vnímat okamžitě všechny události, dění, okolnosti, procesy a stavy nejen ve stvoření a
jeho prostředích, nýbrž také v každičké sentientní mysli. Tím, že prostředí stvoření
byla učiněna závislá na funkci sentientní mysli, ví Stvořitel z pozice Své přítomnosti
v té mysli okamžitě o jakékoliv možné poruše či úchylce v řádu stvoření i sentientních
entit. Toto umožňuje Stvořiteli uvést do souladu jakoukoli odchylku a napravit a
opravit jakékoli špatné fungování.“
„Je nutno, abyste rozuměli, že stvoření ani sentientní entity - jsouce relativními a ne
absolutními - nemohou být dokonalé v absolutním smyslu. Pouze Absolutní Stvořitel
je absolutně dokonalý. Avšak cokoliv menšího než Tvůrce - nehledě na to, jak je
pokročilé - byť by bylo v řadě hned za samým Stvořitelem, přesto není absolutní. Proto
tímto faktem vše a každý podléhá nějakým příležitostným omylům, nesprávným
vjemům anebo tomu, že není ve shodě s ostatním stvořením. Principem je zde, že čím
blíž ke Stvořiteli, tím méně nastává takových omylů a chyb. Čím větší je vzdálenost od
Stvořitele, tím větší je možnost takových omylů, nesprávných vjemů a chyb.“
„Jsa přítomen v tom nejniternějším sentientní mysli, Stvořitel okamžitě postřehne v té
sentientní mysli každý možný nedostatek a ihned jej v této, skrze tuto a touto myslí
napraví. Jsou tedy v tomto ohledu hladký běh a trvalá údržba stvoření zajištěny
navěky.“
„Tato modalita vládnutí nad Stvořením dává všem sentientním entitám zkušenostní
pocit, že se na tom procesu sami účastní osobně, přímo a intimně, neboť všechny
ideje toho vládnutí jsou plozeny Stvořitelem skrze ně a jimi samotnými. Jsou
přijímateli, uchopovateli a prováděči těchto idejí, přicházejících od Stvořitele.“
„Třetí metoda vládnutí se vztahuje na principy a zákony tvořivosti. Tyto zákony a
principy jsou integrálními stavy a podmínkami Absolutní přirozenosti Stvořitele.
Fakticky - zopakováno zas a znovu (k neradostnému podivení těch, co si stěžují, že
v této knize existuje příliš mnoho nadbytečností), že Stvořitel je Si Sám/Sama
Absolutními zákony a Principy. Takže proces stvoření se nemůže odehrávat mimo
těchto zákonů a principů. Některé z těchto zákonů byly formulovány v desáté kapitole
této knihy.“
„Proces stvoření nejen se řídí těmito zákony a principy, ale stvoření nemůže být
stvořeno a ani se pak nepřetržitě udržovat, aniž by se tyto zákony a principy staly jeho
integrální přirozeností. Z toho důvodu může se říci, že stvoření je řízeno zákony a
principy svého Stvořitele, a protože Stvořitel je Sám/Sama svými vlastními Zákony a
Principy, je v nich přímo přítomen ve všech dobách, na všech místech, ve všech
stavech a za všech okolností. Stvořitelova přímá přítomnost v těchto Zákonech a
Principech Mu/Jí umožňuje okamžitě zvědět v absolutním smyslu vše, co se děje ve
stvoření. Jakákoliv porušení či odchýlení se od těchto zákonů a principů se ihned
registrují a vnímají a takřka okamžitě se provádějí nápravné akce.“
„Tedy tyto výše uvedené tři metody vládnutí nad stvořením se uplatňují vždy ve směru
z nitra navenek. Pán Ježíš Kristus, kdo je Stvořitelem, vládne nad Svým stvořením ze
stavu Své Absolutní niternosti. Toto je vládnutí jdoucí ‚od‘ směrem ‚do‘. V tomto druhu
vládnutí neexistuje nic, co by mohlo být v tom ‚do‘. ‚Do‘ je vždy extenzí toho ‚od‘.
Nemá své nezávislé jsoucno a bytí. Do určité míry to bylo nedostatkem. Tento typ
vládnutí se může pojímat jako jednostranný.“
„Musíte chápat velmi jasně, že Přítomnost Stvořitele v Jeho/Jejím stvoření a
v sentientních entitách byla vždy niterná. Byl v niternosti stvoření, ale ne
v zevnějšnosti stvoření. Toto bylo důvodem, proč veškeré vládnutí se dělo ve směru
z nitra navenek, nikdy ze zevnějšku dovnitř. Nebyl-li Stvořitel nikdy v zevnějšnosti
stvoření, nemůže žádné vládnutí postupovat směrem z vnějšku do niternosti. Aby se
napravila tato situace, bylo nutno, aby se Stvořitel ve formě Ježíše Krista vtělil v tom
nejzevnějším stvoření či navenek od stvoření a přijal relativní kondici a kondici, jaká
se neodvozovala ze žádné ideje Stvořitele. Takže Stvořitel jako Ježíš Kristus
zkušenostně prožil své stvoření z jeho vlastní vnější pozice a z postavení navenek od
stvoření. Zvláštním a tajemným procesem křížení a fůze inkorporoval Stvořitel ve Své
Absolutní přirozenosti proces zevnějšnosti stvoření a stav ‚navenek‘ od stvoření, stav
se Pánem Ježíšem Kristem.“
„Jak vidíte, existují zde dva faktory: jeden je zevnějšnost stvoření a druhý je přebývání
navenek od stvoření (navenek od té zevnějšnosti). Být navenek od stvoření znamená
být v zóně vymístění a dívat se na stvoření z úplně odlišného pohledu. Být
v zevnějšnosti stvoření znamená vnímat stvoření z pozice zevnějšnosti, ale stále ještě
být integrální částí stvoření. V té spoluvýznačnosti ‚zevnějšnost‘ je integrální částí
stvoření, jsouc jeho přírodním stupněm. Takže být v přírodním stupni stvoření
znamená vnímat stvoření z pozice jeho zevnějšnosti. Být navenek od stvoření
(navenek od zevnějšku) znamená nemít žádný podíl na stvoření. A to je negativní stav.
Vrátíme se k této otázce za chvíli.“
„Aby byla úspěšná, musela inkarnace Nejvyššího - Stvořitele ve formě Ježíše Krista do
stavu vně stvoření sledovat určité zákony a principy. Zde je velká záhada, jaká nikdy
dříve nebyla zjevena.“
„Ježíš Kristus před vstupem do těla, připraveného v lůně Marie, musel projít tím
speciálním intermediálním světem jako každý jiný. Musíte dodržovat vlastní pravidla,
chcete-li, aby vše proběhlo, jak se patří. A nejen to - zatím co byl v tom světě, navštívil
Ježíš Kristus přírodní čili nejzevnější stupeň stvoření, kde při tom získal určité
elementy, které pak vtělil do povšechnosti Své duševnosti - Ježíše i do své zevní mysli
- Krista. Získání těchto elementů bylo nutnou podmínkou pro bezpečný vstup na
planetu Nula, pro získání speciální kondice a těla-masa, jímž a skrze něž mohl vstoupit
do nejvenkovnější oblasti stvoření (zevnějšku zevnějšnosti) - do zóny vymístění a do
všech jejích pekel a oblastí.“
„Tedy inkarnaci Ježíše Krista v zóně vymístění, na planetě Nula a cestou planety Nula
předcházel speciální druh návštěvy Ježíše Krista v přírodním stupni stvoření, kde
zkušenostně zažil Své stvoření ve směru zvenčí dovnitř.“
„Během této návštěvy ustanovil tam Ježíš Kristus zvláštní věčný stav, jaký Mu/Jí
dovoluje být přítomen ve Svém stvoření ne jenom ve směru z niternosti do
zevniternosti, nýbrž také simultánně a synchronně ve směru zvenčí dovnitř. Z této
nové pozice, jsa ve Svém Absolutním stavu, Pán Ježíš Kristus vládne Svým stvořením
bilaterálně. A toto je čtvrtou modalitou vládnutí. Toť způsob všeobsáhlé vlády. Tento
typ vlády existoval ve Stvořiteli potenciálně, nikoliv jako skutečná realita. Jako realita
existoval v příslibu Stvořitele, učiněném všem v Jeho/Jejím stvoření, že v jednom bodě
času a prostoru napraví tuto situaci.“
„Co je nutno, abyste si uvědomili znovu, je to, že stvoření se tvoří z niternosti směrem
k zevniternosti. Proto Stvořitelova přítomnost ve stvoření musí být nejdříve ve směru
zevnitř navenek. Nemůže být ze zevnějšku dovnitř, neboť ten zevnějšek se nejdříve
musí stvořit. Jakmile však tento zevnějšek je stvořen, zařídí se ustanovení podmínek,
jaké by dovolovaly Stvořiteli prožívat Své stvoření nejen ze Svého Absolutního
niterného stavu (Absolutní niternosti), nýbrž také z pozice jeho relativnosti - ze
zevnějšnosti.“
„Stvořitel ve Svém původním stavu nemůže zakoušet Své stvoření z vlastní pozice,
protože nic, co má relativní podstatu, není v Něm/Ní obsaženo. Proto taková zkušenost
je jen nepřímá, relativní sentientní myslí a skrze ni. Ale tato zkušenost je omezená
faktorem, že přítomnost Tvůrce v jakékoliv sentientní mysli je vždy uvnitř té sentientní
mysli, a z té pozice je také vně té sentientní mysli. Opět se musí zdůraznit, že tato
zkušenost se získává ve směru z nitra navenek. Jediná možná cesta, jak napravit tuto
situaci a prožívat stvoření tak, jak to činí sentientní entity, bylo stát se jednou z nich ve
všech jejich podmínkách a se všemi jejich atributy. Tou zkušeností byl ke třem výše
uvedeným druhům přidán nový modus vládnutí nad stvořením - modus směru zvenčí
dovnitř.“
„Potřeba zavedení tohoto způsobu vládnutí vyvěrá nejen z faktu, že se stal
všeobsáhlou formou vlády, a tedy ve všech směrech přímější než před tím, ale i proto,
že to umožnilo Stvořiteli, aby byl osobně přítomen v nejzevniternějším stupni stvoření
a také navenek od stvoření. A nejen to: také - což je nejdůležitější - tato přítomnost je
nutná v absolutním smyslu, má-li se kdy negativní stav naprosto úplně eliminovat. Jak
bylo dříve uvedeno, přítomnost Pána Ježíše Krista v tom stupni a v zóně vymístění
zajistí v budoucnosti, že negativní stav navěky nikdy nebude reprodukován, neboť
k tomu nemůže dojít, pokud je tam On/Ona přítomen.“
„Vláda Pána Ježíše Krista nad zónou vymístění se děje podle poněkud jiného vzoru.“
„V první instanci oponuje zóna vymístění pravé struktuře stvoření tím, že je navenek
od stvoření (navenek zevniternosti). Původní materiál, z něhož zóna vymístění byla
vybudována, sestává ze všech prvků pravého stvoření, jenže v protikladném stavu a
zpitvořené formě. Tyto elementy jsou úplně jinak zkombinované a řídí se podle jiných
zákonů a principů. Sledováním tohoto vzoru produkuje zóna vymístění speciální
duchovní tlak a ovzduší, které doprovází její jsoucno a bytí. Tento nátlak je namířen
proti pravému Tvůrci a proti Jeho/Jejímu stvoření. Proto veškeré rozpoložení zóny
vymístění ve všech svých detailech se stává nezákonným a neřádným. Neustále
narušuje všechny zákony a pořádky.“
„Z tohoto rušivého faktoru je možno snadno pozorovat a vnímat všechny komponenty
zóny vymístění. Vezme-li se v úvahu to, že Stvořitel působí z Absolutní kondice
Absolutního zákona a Řádu, pak vše, co se staví proti této kondici, je ovládáno
procesem Absolutní znalosti rozdílu existujícího mezi pravým stvořením a zónou
vymístění. Principem zde je to, že jakákoliv akce, podniknutá Stvořitelem ve stvoření,
vyvolává okamžitou protichůdnou reakci v zóně vymístění. Znáte-li celou povahu
všech akcí v absolutním smyslu, pak budete znát všechny reakce rovněž v absolutním
smyslu. Pomocí Absolutní znalosti toho, jak zóna vymístění bude reagovat na tyto
akce, vládne Stvořitel veškerým jejím osudem a údělem.“
„Ve druhé instanci odmítají negativní sentientní entity uznat přítomnost Stvořitele
v sobě - ve své schopnosti svobodně volit a měnit se a popírají tu přítomnost. Prostě
se obrátí zády k té přítomnosti. Jsa v absolutním stavu, zná Stvořitel v absolutním
smyslu, co jsou důsledky, následky a výsledky takového odmítnutí a popření. Může
tedy u nich Stvořitel předvídat do nejmenších podrobností všechny druhy chování,
postojů, výběrů se všemi jejich důsledky. Prostředky, danými tou znalostí, vládne
Stvořitel nad osudy všech negativních členů v zóně vymístění. Znáte-li v absolutním
smyslu, co jsou důsledky přijetí Stvořitele a Jeho/Jejích Zákonů a Principů, pak také
budete znát v absolutním smyslu všechny následky, výsledky a důsledky jejich
nepřijetí, odmítnutí a popření.“
„Jelikož Stvořitel určuje všechny důsledky, výsledky a následky přijetí a inkorporování
v absolutním smyslu, určuje taky v absolutním smyslu i všechny následky, výsledky a
důsledky kursu oponujícího takovému přijetí a inkorporování. Proto Stvořitel zná
absolutně vše o každém a všem v zóně vymístění z tohoto protichůdného trendu a z té
pozice tam pak vykonává Svoji vládu.“
„Ve třetí instanci nepřetržitý tvůrčí proces Stvořitele velmi zaměstnává obyvatele zóny
vymístění tím, že narušují vše nové, co je stvořeno Tvůrcem. Takže vždy, když
Stvořitel přijde s něčím novým, co uvede do Stvoření nebo k němu přidá, vznikne
následkem těchto nových okolností v tkanivu pseudojsoucna a pseudobytí zóny
vymístění bolestný rozruch. Aby se tato situace napravila, obyvatelé zóny vymístění
ihned zfabrikují něco, co má přesně opačnou kvalitu toho, co bylo Tvůrcem stvořeno.
To vybalancuje jejich zónu.“
„Jelikož obyvatelé zóny vymístění sami nikdy nemohou přijít na něco nového a spíš
vždy užívají stejných metod, módů, způsobů a materiálů (odpadků), jakých užívá
Stvořitel (jenže zvráceně, zpitvořeně a nezákonně), může se přesná znalost jakéhokoli
kroku, který podniknou, snadno vyčíst z původního plánu nového tvořivého počinu.
Mějte na zřeteli, že vše, co celé obyvatelstvo zóny vymístění může podnikat, je -
reagovat jen na něco, co se děje v pravém Stvoření. Sami o sobě a v sobě nezmohou
se na žádné originální tvůrčí činy. Pouze reagují jako následek pravých, primárních
činů, které se odehrávají v pravém stvoření. Takže Stvořitel předvídá přesně, jak
budou reagovat a jaké protiopatření a odezvu vyprodukují. Z té pozice vládne Stvořitel
nade všemi a vším v zóně vymístění v souladu se Zákonem svolení a zajišťuje tak, že
se nic nevymkne z ruky a nic neohrozí stabilitu a rovnováhu stvoření a že nic a nikdo
neporuší svobodu volby a schopnost měnit se, jaké se těší i všichni členové zóny
vymístění; a také aby fungovali v rámci jim přidělených práv a účelu, pro který jim bylo
dovoleno být a existovat v jejich vlastním mrtvém životě.“
„Tyto tři výše uvedené modality vlády v zóně vymístění se odehrávají z vnitřku
Stvoření a ze Stavu Absolutní niternosti Tvůrce. Tyto mody neposkytují žádný způsob
vládnutí z nitra zevnějšku zóny vymístění. Jak si vzpomínáte, nemohl Nejvyšší -
Stvořitel do určité doby vstoupit do vnitřku zevnějšnosti stvoření bez nebezpečí
vyhlazení toho zevnějšího stavu. Z toho důvodu byla vláda nad zónou vymístění
z jejího vnitřku dána do rukou jejím původním obyvatelům, kteří ji aktivovali a zabydlili
- pseudotvůrcům. Ti ji celou úplně ovládali.“
„Aby se mohla zahájit konečná úplná eliminace zóny vymístění a jejího negativního
stavu, bylo nutno se chopit řízení vlády nad tou zónou zvnitřku její zevnějšnosti zevní
pozice. Neexistuje žádná jiná cesta pro docílení tohoto účelu. Jak si pamatujete
z dřívějška, toto se nemůže vykonat z pozice pozitivního stavu, nýbrž pouze z pozice
stavu negativního.“
„Z tohoto důvodu Stvořitel ve formě Ježíše Krista vzal na Sebe relativní přirozenost
skrze lidské tělo-maso se všemi elementy zóny vymístění a skrze tuto přirozenost a
touto přirozeností vstoupil do zóny vymístění osobně a přímo. Během Své osobní a
přímé fyzické přítomnosti v té zóně zrušil Pán Ježíš Kristus vládu pseudotvůrců a ze
samé pozice vnitřku zevnějšnosti té zóny převzal moc a stal se jejím absolutním a
nepopíratelným vládcem. Jsa v Absolutním stavu, zná nyní Pán Ježíš Kristus zónu
vymístění nejen z pozice pozitivního stavu pravého stvoření, ale také z pozice
samotného negativního stavu a jeho zóny vymístění.“
„Z této pozice vládne Pán Ježíš Kristus nyní nad zónou vymístění způsobem
bilaterálním. Takové vládnutí vyžaduje osobní fyzickou přítomnost a objevování se
v doméně, jaká se ovládá touto zvláštní metodou. Fyzické tělo-maso, vpojené do
povšechnosti Přirozenosti Pána Ježíše Krista, dříve Nejvyššího, Jemu/Jí poskytuje
prostředky, pomocí kterých Jeho/Její přítomnost v zóně vymístění je podle potřeby
rozeznatelná bezprostředními fyzickými smysly.“
„Vláda nad planetou Nula má však odlišné spoluoznačení. Jak již bylo zjeveno, má
planeta Nula a její obyvatelstvo - lidští tvorové zcela odlišnou pozici než skutečné
stvoření i zóna vymístění. Jedno je jisté: lidští tvorové nemají žádný zkušenostní přímý
fyzický přístup a možnost kontaktu se žádnou jinou oblastí stvoření ani zóny
vymístění. Lidští tvorové dokonce nemají žádnou empirickou znalost ani o tom, že
takové světy existují. Mají jenom jakési teoretické vědění s přečtenými spekulačními
dohady o možnosti jsoucna a bytí takových světů. A je tady jiná věc, že planeta Nula je
místem a pozicí, dříve definovanými jako žádné místo a žádná pozice, v čase, který
není časem. Přinejmenším není to místo, prostor, čas a pozice, jaké by mohly být
porovnány s čímkoliv jiným ve jsoucnu a bytí.“
„Struktura, obsah, dojmy a vyjadřování lidské mysli a života jsou nejvíce omezené,
izolované a separované ve srovnání s kýmkoliv jiným ve stvoření a v zóně vymístění.
Lidští tvorové nemají žádnou hmatatelnou moc nejniternější mysli, jaká by jim
dovolovala měnit a ovládat v jakémkoli rozsahu jejich životy a fyzické prostředí. Velmi
slabounké, těkavé, nepředvídatelné, ve většině případů bezvolní vyjádření některých
aspektů myšlenkové kontroly, jako jsou na příklad extrasenzoriální percepce (ESP) a
různé parapsychologické fenomény, mají rozsah tak ohraničený a nedůležitý, že jsou
komukoliv jinému k smíchu. Jak víte, ostatní část zóny vymístění a všech pekel nejen,
že má takovou moc, ale taky je jejich myšlenková moc vysoce vyvinutá a je nesmírně
vychytralá. Tuto moc negativní povahy nazývají někteří lidští tvorové buď ‚černou
magií‘, nebo ‚bílou magií‘, když chtějí rozlišit použití myšlenkové moci pro dobré či zlé
účely.“
„Tato situace poukazuje na to, že lidští tvorové se nacházejí v nejzevnějším postavení
samotné zevnějšnosti. Kvůli této neobvyklé a prakticky nemožné pozici není vláda nad
planetou Nula a lidským životem nijak lehká.“
„Sám prvotní způsob vlády je prostřednictvím ilustrace, externalizace, konkretizace a
exemplifikace. Všechny duchovní faktory Stvořitelovy Absolutní přirozenosti se mají
hmatatelně ilustrovat těmito specifickými mody. Jinak nemůže dojít k tomu, aby se na
planetě Nula zachytily. Kdyby se nemohly zachytit, pak by se vliv Božské
prozřetelnosti nemohl pociťovat a ani by nemohl mít nějaký dopad na osudy lidských
tvorů a planety Nula.“
„Takže Stvořitelem byla poskytnuta metoda ilustrativní symbolizace, jaká líčí všechny
nebo většinu duchovních principů v doslovném jazyce lidských tvorů, čímž jim
dovoluje jakési poznání a aplikování těchto principů. Jak víte, závisí přežití každé
sentientní entity na tom, zdali je má v jakémkoli možném tvaru či formě.“
„V tomto ohledu závisí přežití mrtvého života zóny vymístění na uznání a pochopení
všech duchovních principů a jejich následném znetvořeném, zfalšovaném a
odmítavém vyplňování v jejich původním obsahu. Abyste něco mohli zprznit či
znetvořit či zfalšovat či odvrhnout, musíte to nejdříve uznat a pochopit. Jinak
nebudete vědět, co a jak se má dít v tomto negativním usilování. Takže přežití zóny
vymístění závisí jedině na této schopnosti vidět, rozpoznat a pochopit pravdu všech
duchovních principů. Že pak odmítne závazně aplikovat tuto pravdu a namísto toho ji
použije pro zfalšování, znetvoření a zprznění - toť jiná věc.“
„Co se týká lidských tvorů na planetě Nula, pak tito nemají schopnost přímo vnímat,
rozeznat či pochopit duchovní principy svou vnitřní, niternou dispozicí z pozice
samotných těchto principů. Namísto toho musí být k těmto principům přivedeni
oklikou a složitými cestami pomocí externalizace, ilustrace a symbolizace na nějakých
velice konkrétních příkladech.“
„Dobrý příklad k tomu, jak se to dělá, může být nalezen ve Starém zákoně Biblí Svaté.
Určitá třída lidských tvorů byla zvolena Stvořitelem za tím účelem, aby byla znamením
či ilustrací jakýchkoliv následků všech voleb, jakých se jen lidští tvorové dopustí. Tito
lidští tvorové se nazývali proroky či syny proroků. Tak například prorok Izajáš musel
doslovně chodit svlečen a nahý po dobu tří let na znamení a podiv Egyptu a Ethiopii
(Iz. 20:3). Prorok Ezechiel musel doslovně znázorňovat obležení Jeruzaléma a ležet na
levém boku, aby nesl nepravost Izraele tři sta devadesát dní (jeden den za jeden rok); a
pak musel ležet na pravém boku čtyřicet dní, aby nesl nepravost domu Judova. Během
té doby byl donucen se omezit fyzicky, takže se nemohl obracet z jedné strany na
druhou, pokud neskončily dny obležení, jím takto znázorňované. Musel si sám
připravovat zvláštní druh jídla a pití pro každý den svého omezení či paralýzy (Ez. 4:1-
17). Toto vše se dělo na znamení a pro ilustraci toho, jaké budou následky zla lidských
tvorů, zde reprezentovaných Izraelem a Judou. Také Ezechielova žena doslovně
umřela přímo před jeho očima, podle slova Páně, a jemu nebylo dovoleno po ní truchlit
či projevit znak zármutku, aby se tak ilustrovalo, co se stane s dětmi Izraele (Ez. 24:15-
24).“
„Pouze takovými extrémními doslovnými ilustracemi na konkrétním chování některých
lidských tvorů je zobrazeno působení a vládnutí Stvořitele na vaší planetě. Kdyby
nebylo takového zobrazení, pak by to vedlo k tomu, že by lidští tvorové popřeli fakt, že
nad nimi vládne Stvořitel. Takové zapření v planetárním měřítku by vedlo k jejich
vyhlazení. Pokud na vaší planetě je několik lidských tvorů, kteří jsou si vědomi faktu
působení Božské prozřetelnosti Pána Ježíše Krista - Stvořitele, bude planeta Nula
zachována při životě. Bytí naživu jakéhokoliv života závisí na tomto faktoru.“
„Duchovním principem je zde to, že Stvořitel je přítomen ve vnitřním smyslu takových
znamení, ilustrací, symbolů, souvztažností a vylíčení. Protože všechny zobrazují
duchovní principy v nejzevnější části nejvíce zevního stupně prostřednictvím
nejzevnější ilustrace a protože Stvořitel je vždy přítomen ve Svých duchovních
principech, bez ohledu na to, v jaké formě jsou vyjádřeny či vnímány, vládne Stvořitel
vaší planetě tím, jak na ně lidští tvorové reagují.“
„Druhý způsob Stvořitelova vládnutí nad vaší planetou se odvozuje z prvního. Protože
se nedociluje nezávislého rozlišení duchovních principů přímo stavem niternosti
lidské mysli, skrze něhož a jímž by se mohlo takové vládnutí provádět, jsou za tímto
účelem použity zevní prostředky.“
„Jak je vám známo, mohou lidští tvorové komunikovat jeden s druhým pouze zevními
prostředky - hlasivkami. Vyslovíte-li slovo, zvuk cestuje od vašich úst k uchu
posluchače. Posluchač to slyší a odpovídá stejným způsobem. Tato vnější
komunikace se rozšiřuje viděním. Napsali jste, co chcete sdělit. Jiní to čtou svýma
zevníma fyzickýma očima a přiměřeně odpovídají. Jak vidíte, neexistuje v lidském
životě žádné přímé komunikování od jedné mysli k druhé bez zevního
zprostředkování.“
„Stvořitel přizpůsobuje tuto situaci procesu Svého vládnutí tím, že poskytuje
periodická zjevení. Posílá Svá slova některým lidským tvorům, za tímto účelem
zvoleným, a ti je zapíšou. Protože tato slova jsou Slovem Stvořitele - Pána Ježíše
Krista, je v nich vždy přítomen. Slovo Pána Ježíše Krista sděluje všechny nutné
duchovní principy v doslovném jazyce všem lidským tvorům srozumitelném. Jejich
pomocí a skrze ně - v jejich vnitřním smyslu - vládne Pán Ježíš Kristus nad vaší
planetou a nad všemi osudy lidských tvorů.“
„V procesu dějin lidstva bylo dáno několik takových zjevení. Všechna jsou
zkombinována v jedné knize, zvané Biblí Svatá. Přítomností Slova Pána Ježíše Krista
ve vašem světě a z ní pozná On/Ona přesně, co se tam děje, a je schopen vytvořit
všechny potřebné podmínky k zajištění toho, aby se neudálo nic na vaší planetě a u
lidských tvorů, co by nebylo v souladu se Zákonem dovolení a s Jeho/Její Božskou
prozřetelností. Když Pán Ježíš Kristus vycítí, že lidští tvorové již nemají jakékoliv
náležité porozumění Jeho/Jejího Slova, jak to bylo zpočátku zjeveno, poskytne nové
zjevení tím, že pošle Své Slovo někomu, kdo je pro tento specifický účel zvolen, a přes
toto nové zjevení projevuje moc Své vlády nad vaší planetou.“
„Problém s lidskými tvory je v tom, že jsou s to pochopit a přijmout jenom velmi
omezený stupeň čehokoliv duchovního či jakékoliv pravdy. Kvůli této omezenosti je
velmi často porce jim zjevované pravdy vnímána a chápána vně kontextu své
celistvosti. Dochází zde k tomu, že lidští tvorové v procesu svých dějin mají sklon
postupně ztrácet náležitý pohled, v jakém to zjevení bylo dáno, a odlučují zjevenou
pravdu od jejího původního kontextu. Tak se skončí tím, že se jeho původní význam
naprosto dezinterpretuje.“
„Když se to stane, pak samo jejich jsoucno a bytí je ohroženo fakty, že jakmile došlo
k nesprávné interpretaci, je přítomnost Pána Ježíše Krista v Jeho/Jejím Slově úplně
zatemněna a Jeho/Její vláda je v nebezpečí. V takových chvílích Pán Ježíš Kristus
poskytuje nové zjevení. Již pouhou napsanou přítomností tohoto zjevení na vaší
planetě bez ohledu na to, zda je někdo čte, či nikoliv, bez ohledu na to, jak mnoho, či
jak málo lidských tvorů je přečte a uvede v praxi - je přece jen nepřetržitá přítomnost
Pána Ježíše Krista na vaší planetě zajištěna a Jeho/Její vláda trvá bez přerušení.“
„Třetí způsob Stvořitelovy vlády nad vaší planetou se vztahuje k druhému způsobu
tak, jak se druhý vztahoval k prvnímu. Lidští tvorové, kteří neustále čtou Slovo Pána
Ježíše Krista a s pozitivním a dobrým úmyslem ho uplatňují ve svém chování a
životním stylu, ustanovují na vaší planetě síť duchovních spojů čili oázu pozitivního
stavu. V duchovním smyslu taková komunikační síť se jmenuje Svatou církví. Tato
Svatá církev nemá nic společného a ani nemá co činit se žádnými takzvanými
organizovanými vnějšími církvemi, existujícími v tak hojném počtu na vaší planetě.
Tato Církev je duchovní entitou, kterou a skrze kterou Pán Ježíš Kristus vládne co
nejúčinněji nad životy všech lidských tvorů na planetě Nula. Pokud taková Církev je
někde přítomná, bez ohledu na to, jak mnoho či málo členů má, je přítomnost Pána
Ježíše Krista na vaší planetě zajištěna. Kvantita v tomto ohledu nemá žádný význam,
protože, jak si pamatujete, Pán Ježíš Kristus vládne z Absolutního stavu.“
„Dokonce jedna jediná osoba, která by četla a uplatňovala ve svém životě Nové
zjevení a Biblí Svatou, pravé Slovo Boží, byla by dostačující pro tento účel. Relativní
rozpoložení jakéhokoliv daného individua zajišťuje, že absolutní působení a vláda
Stvořitele trvá v absolutním smyslu. Z pozice Absolutního stavu jeho přítomnost
v relativních podmínkách má absolutní hodnotu. Jak víte, úhrnný součet všeho
relativního je stále ještě relativní. Může se jen přibližovat k absolutnímu, ale nikdy
nemůže docílit stavu absolutnosti. Proto je jedno relativní stejné jako všechno
relativní; bez ohledu na to, jak mnoho relativního máte, vždy budou jen relativní.
Z pozice absolutna je všechno relativní známo v absolutním smyslu.“
„Takže Pán Ježíš Kristus, jsa přítomen ve Svém Slově v absolutním smyslu, je
schopen rozeznat všechny události na planetě Nula a řídit všechny osudy relativních
lidských tvorů ve shodě se všemi zákony Své Božské prozřetelnosti. Navíc, z každého
oponování vůči Novému zjevení či z jeho odmítnutí jakýmkoliv lidským tvorem Pán
Ježíš Kristus zjišťuje, jaký je povšechný trend lidských výběrů. Podle toho zjištění
uvádí příznivé podmínky pro manifestování všech důsledků, následků a výsledků
takových výběrů. Takto tedy vládne Pán Ježíš Kristus nad planetou Nula a lidským
životem.“
„Jak vidíte, schází mezi těmito třemi mody vládnutí modus čtvrtý. Jak si vzpomínáte,
vztahuje se čtvrtý modus k vládnutí z pozice zevnějšnosti. Fyzická přítomnost Pána
Ježíše Krista v té zevnějšnosti dovoluje, aby vládnutí bylo bilaterální, jdoucí ve dvou
směrech: Ze zevnějšku k vnitřku a ze zevnějšnosti vnějšku k jeho vlastnímu vnitřku. Je
pro to důvod, proč čtvrtý modus vládnutí není na vaší planetě tentokrát proveditelný.
Jak si vzpomínáte, bylo povoleno, aby lidský život i planeta Nula vešly do jsoucna a
bytí jenom pro jediný účel: Zobrazit všechny důsledky, následky a výsledky
aktivovaného negativního stavu.“
„V jednom smyslu může být lidský život vnímán jako nahromadění zkušeností s tím
cílem, aby učinily dostupnými všechny náležité mody života pro výběr ze strany
každého v jsoucnu a bytí. Není tudíž lidský život konečnou volbou sám o sobě a
v sobě, nýbrž přechodným či dočasným předmětem výběru do té doby, než účel
ilustrování tohoto důležitého faktu bude splněn. Jakmile je splněn, pak typický lidský
život - tak, jak je projevován a rozvíjen na planetě Nula - nebude již mít žádný smysl.“
„Ježto lidský život je procesem shromažďování všech nutných důležitých zkušeností a
protože není sám sebou a o sobě předmětem konečného výběru, nemůže být - pro
svou pozici i svůj účel - ovlivněn žádným faktorem donucení. Jakýkoliv donucující
činitel by porušil účelovost lidského života, pro jakou mu bylo dovoleno vejít do
jsoucna a bytí. Přijetí takového donucujícího faktoru by učinilo lidský život předmětem
konečné volby. Učinit to věcí definitivního výběru by znamenalo uzamknout lidský
život do stavu permanence.“
„Pro tuto povahu a účel lidského života nemohou lidští tvorové – pokud se nacházejí
na planetě Nula - učinit konečný výběr. Nemají žádné základy či základnu, na níž by
mohli provést konečnou volbu ve věci své vlastní konečné budoucnosti. Toto
rozpoložení je povahou jejich zobrazujícího účelu. Pokud ještě něco zůstává
v přirozenosti negativního stavu, co se má zobrazit a z čeho je třeba se poučit, žádná
konečná volba nemůže být provedena během života na planetě Nula, neboť by to
blokovalo možnost toho osudově závažného zobrazení. Když si jednou něco zvolíte
v konečném smyslu, pak již nejste předmětem zobrazení ničeho jiného, než toho, co
jste si zvolili v konečném smyslu.“
„Toť jeden z mnoha důvodů, proč lidští tvorové nemohou být souzeni z pozice planety
Nula, pokud vykonávají tuto ilustrativní funkci. Teprve až opustí planetu Nula a přijdou
do intermediálního světa duchů, jsou uvedeni do různých podmínek, stavů a procesů
duchovní skutečnosti; dá se jim tam náležitá základna k provedení osobní konečné
volby. Ta volba pak určí jejich budoucí osudy.“
„Kdyby se tedy Pán Ježíš Kristus objevil na planetě Nula osobně ve Svém fyzickém
těle, ve Své moci a slávě, pak by porušil existující podmínky ilustrativní povahy
lidského života. A nejen to: tím by uvedl všechny lidské tvory do alternativy nemít
žádnou jinou možnost, než přijmout Jeho/Její Absolutní jsoucno a Bytí. Již pouhou
Svou fyzickou přítomností - tím, že lidští tvorové nejsou ve stavu ani v procesu
konečného výběru, Pán Ježíš Kristus by je přinutil k provedení toho posledního
výběru z pozice donucení a nikoliv svobody volby.“
„Nikdo nemůže mít zásluhu na tom, že přijme Pána Ježíše Krista z pozice donucení a
ne ve svobodě volby. Nemůže se to zachytit v jedincově nejhlubší niternosti, kde by to
platilo. Jediné, co se může inkorporovat do nejhlubší niternosti, je to, co bylo přijato
ve stavu a v procesu svobody volby a se svobodnou vůlí. Přijetím Pána Ježíše Krista
takovým nepříznivým způsobem by mohlo uzavřít navždy nejniternější duchovní mysl
lidských tvorů, a tak by lidští tvorové nemohli být spaseni. Spasení k vám může přijít
jenom z pozice nejhlubšího nitra nebo ve směru z niternosti k vnějšku. Nevhodný
způsob přijetí Pána Ježíše Krista by byl z pozice zevniternosti. A z té pozice se nic
z toho nemůže přisoudit ani lidským tvorům, ani vůbec nikomu. Bylo by to porušením
všech multiverzálních zákonů a principů. A porušit takové zákony a principy znamená
konec nejen pro lidské tvory, ale i pro celý multivesmír. Je však něco jiného, když se
Pán Ježíš Kristus objeví fyzicky a osobně v peklech a všech jiných oblastech zóny
vymístění. Lidé tam jsou ne v přechodném stavu, nýbrž ve stavu své konečné volby.
Z té pozice nemusí reagovat na fyzickou přítomnost Pána Ježíše Krista způsobem,
jaký by byl v rozporu s jejich konečným výběrem. Nicméně povaha této konečné volby
je taková, že když jednou víte, co je ta konečná volba, pak ji můžete, chcete-li,
zrevidovat.“
„Existují určité dobře definované kroky a procedury, jak se tento zvrat může docílit.
Fyzická přítomnost Pána Ježíše Krista mezi obyvateli pekel a ostatních oblastí zóny
vymístění umožňuje, aby k uskutečnění toho zvratu došlo. Důvodem zde je to, že jejich
konečné volby byly učiněny na základě falešných premis či přijetí nepravd. Závazek žít
podle přijatých nepravd nezavazuje, neboť je falešný. Proto zvrat z tohoto konečného
výběru je možný.“
„Taková není situace s lidskými tvory. Po dobu svého pobytu na planetě Nula jsou
v modu hromadění zkušeností a v roli ilustrativních příkladů toho, co se nemá volit.
Pokud zobrazujete něco, co se nemá volit, pak to zobrazování podle správného
postoje nemůže vám být přisouzeno jako konečná volba, neboť přece je zobrazením
toho, co nevolit. Nemůžete si zvolit to, co se nemá volit, pokud jste sám zobrazením
toho faktu. Jediná pozice, z jaké si můžete zvolit to, co se nemá volit, je z pozice
neilustrativního modu života. Fyzická přítomnost Pána Ježíše Krista na vaší planetě
v této době by odřízla jakoukoliv možnost dalšího zobrazování toho, co se nemá volit.
Být odříznutými od jediného prostředku a účelu svého života - i když si to
neuvědomují či nemají znalost o tom, v čem spočívá účel a význam jejich života -
nebyli by lidští tvorové schopni přežít fyzickou přítomnost Pána Ježíše Krista mezi
sebou. Z tohoto důvodu nevládne Pán Ježíš Kristus nad planetou Nula čtvrtým
způsobem Svého působení.“
„Bude to však něco jiného, až lidští tvorové ukončí tento ilustrativní způsob svého
života. Pokud si pamatujete, v určitém bodě negativní stav na vaší planetě úplně
zvítězí. Tímto dostižením nastane konec ilustrativnímu modu lidského života. Pak
tehdy a jenom tehdy dojde k započetí poslední fáze Druhého příchodu Pána Ježíše
Krista a Pán Ježíš Kristus se objeví na planetě Nula také fyzicky. V tu chvíli dojde ke
konečné volbě zastavit ilustrativní způsob lidského života. Díky konečné volbě fyzické
objevení se Pána Ježíše Krista na vaší planetě neohrozí nikoho ani nic na ní. Po
dovršení konečné fáze posledního soudu a po navrácení planety Nula do jejího
původního postavení - z něhož byla násilně odvlečena - bude také zaveden na vaší
planetě čtvrtý modus vlády Pána Ježíše Krista. Tím faktem dojde k plodnému rozkvětu
nového časového cyklu i jsoucna a bytí. A toto je vše, co se nyní může zjevit o tomto
předmětu v této kapitole. Víc lidská mysl nemůže obsáhnout.“
„Ten/Ta, co má uši k slyšení, ať slyší, co Pán Ježíš Kristus zjevuje v této kapitole.“
