|
 Předčítat |
Kapitola první
ROZDÍLY MEZI
ZJEVENÍM JEŽÍŠE KRISTA
A NOVÝM ZJEVENÍM PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
Dne 22. ledna 1988 v 6:00 ráno bylo ke mně slovo Pána Ježíše Krista, řkoucí:
„Nastal nyní čas, aby se započalo s přenášením dalšího životně důležitého a
nejzávažnějšího úseku Nového zjevení. Duchovní ovzduší a podmínky ve všech
světech a vesmírech, jakožto i v zóně vymístění jsou takové, že se vyžaduje, aby se
jasně vyložily a zpracovaly další důležité duchovní otázky. Tato část Nového zjevení
začne vyzdvižením základních rozdílů existujících mezi Zjevením Ježíše Krista,
zaznamenaným apoštolem Janem, a které je obsahem „Biblí Svaté“,, a nynějším
Zjevením Pána Ježíše Krista.“
„První pohotově zjevená pravda se vztahuje k této následující skutečnosti: Obsah a
výklad všeho, co bylo řečeno v biblickém Zjevení Ježíše Krista, byly zcela a úplně
nepochopeny již od prvního dne svého započetí. Tímto se všechny interpretace tohoto
zjevení prohlašují za falešné a zavádějící. Výjimku k tomuto stanovisku lze nalézt ve
výkladu, který byl dán skrze Emanuela Swedenborga. Jeho prostřednictvím byl jeden
aspekt tohoto zjevení vyložen správně, ale s nevhodným Swedenborgovým dojmem,
že jeho výklad obsahoval úplný význam tohoto zjevení. Budiž nyní známo, že to, co
bylo zjeveno prostřednictvím Swedenborga o obsahu tohoto zjevení, bylo jen
omezeným aspektem celého obrazu. Swedenborgovi bylo povoleno považovat tu
interpretaci za úplnou proto, že v té době nebyl s to vědět víc o jiných aspektech toho
zjevení. Nicméně byl aspekt tohoto zjevení ve Swedenborgově pojetí právě
prvopočátkem Nového zjevení, v jehož přenášení se nyní pokračuje. Všechny ostatní
výklady tohoto zjevení, které jsou k dispozici, nebyly Pánem Ježíšem Kristem nikdy
inspirovány přímo či nepřímo. Nemá se proto na ně brát zřetel.“
„Především měla většina vykladatelů za to, že všechny události v tom zjevení popsané
se vztahují k fyzické planetě Zemi a k osudu lidstva, jak se bude rozvíjet v procesu
dějin. Nic není pravdě vzdálenější než tato falešná domněnka.“
„Za druhé se domnívala většina tak zvaných křesťanů, že Zjevení Ježíše Krista
Janovým prostřednictvím bylo konečné a že již nic nového se nemůže zjevit. A je-li
zjeveno, pak to musí být z negativního balamutícího zdroje. Tato falešná domněnka
vyvěrá ze zcela nesprávně pochopeného tvrzení, které Jan zapsal v poslední kapitole
Zjevení Ježíše Krista, kapitole 22 ve verších 18 a 19. Zde se říká:“
„Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k
nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize. A jestliže
kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl v
knize života, ve svatém městě a na věcech, jak se o nich píše v této
knize.“
„Toto sdělení bylo pojato doslovně a ne duchovně. Význam těchto slov se vztahuje
pouze na obsah Zjevení Ježíše Krista. V základě to znamená dvě věci:“
„1. Duchovní podmínky multivesmíru (všechny druhy nekonečných vesmírů, všech
bytostí a existencí ve stvoření) v době toho zjevení byly takové, že bylo možno vnímat,
znát, chápat a aplikovat jenom to, co bylo obsaženo v tom zjevení. Kdyby bylo se
z toho zjevení něco odebralo, znamenalo by to duchovní zhoršení a utajení životně
důležitých pravd, které bylo nutno zjevit v jejich plnosti v mezích duchovnosti té doby.
Něco méně by znamenalo konečné znemožnění duchovního pokroku. Takový konec
by znamenal duchovní smrt. Na druhé straně, mělo-li by se něco přidat k tomu zjevení,
znamenalo by to předčasné odhalení duchovních pojmů a idejí, pro které nikdo nebyl
duchovně připraven. Přidat cokoli víc, než lze pojmout či pochopit, může a musí končit
neporozuměním, znetvořením, nesprávným výkladem, zprzněním a konečně
duchovním znesvěcením. Výsledkem tohoto je také duchovní smrt.“
„2. Výše citované neuvádí, že žádné nové zjevení nebude poskytnuto v budoucnosti.
Omezuje se jen na obsah svých vlastních údajů. Což je zřejmé ze slov, kdo přidá něco
k těmto věcem a kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví. Není tu řeč o žádných
jiných věcech ani o jiných proroctvích. Z toho plyne velmi důležité duchovní pravidlo:
Každé období v čase je ohraničeno vlastní duchovní jakostí, obsahem a stylem života,
který vyžaduje svoji vlastní specifickou pravdu, jaká je odhalena ve zjevení, ušitém na
míru potřebám toho času. Toto je princip akomodace, který stanoví:“
„Jakékoliv pravé zjevení dané Pánem Ježíšem Kristem je
přizpůsobeno duchovní kvalitě a úrovni duchovní zralosti
každého zvláštního a specifického času.“
„Princip duchovní progrese vyžaduje, aby proud této progrese byl odděleně cyklický.
Ubírá se vpřed diskrétními kroky. Proto cokoliv je zjeveno, je zjeveno uvnitř a
v rozsahu toho dílčího kroku. Nic se nezjevuje z následujícího, ale také nic se nemůže
vynechat z toho, co náleží tomu stupni.“
„Jinak by se ten úsek pokročení nemohl projevit a stát se nutným nástupním
kamenem pro další krok. V obou situacích by to znamenalo duchovní regresi
s následnou duchovní smrtí všech účastníků v předchozích i přítomných stupních
pokročení, a žádný jiný krok by nemohl dojít plodného uzrání. A to je přesně to, co
apoštol Jan mínil ve výše uvedených slovech. Žádný jiný smysl se jim připisovat
nemá.“
„Totéž se může říci o tomto Novém zjevení Pána Ježíše Krista: Nic se nemůže od něj
odebrat a nic není dovoleno k němu přidat ze stejných důvodů, jaké byly objasněny
výše. Neznamená to však, že žádné jiné nové zjevení nebude dáno v budoucnosti, až
tento stupeň pokročení v duchovní progresi multivesmíru vyčerpá svou užitečnost a
splní svůj účel.“
„Za třetí: Většina takzvaných křesťanů, vyjma stoupenců učení Swedenborga, vykládá
celý obsah Zjevení Ježíše Krista v „Biblí Svaté“ doslovně, nikoliv duchovně.
Nesprávně pojímají, že vše, co je tam popsáno, stane se doslova. Opět: nic není dále
od pravdy než tento předpoklad. Ačkoliv některé události na vaší planetě se podobají a
budou se podobat tomu, co popisuje toto zjevení, nemá to nijakou závažnost co do
čehokoliv, co se doslovně stane na vaší planetě. Události u vás jsou pouhou
konkretizací následků událostí, k nimž dochází jinde, v jiné modalitě jsoucna i bytí.“
„C e l é Z j e v e n í J e ž í š e K r i s t a v „Biblí
Svaté“ je psáno
v čistých symbolech a
souvztažnostech. Lidská slova jsou použita k zastření pravého významu duchovního
stavu záležitostí, jež nemají význam pro žádnou jinou úroveň skutečnosti či
pseudoreality – vyjma dopad a následky duchovních záležitostí.“
„Dobrým příkladem pro tuto situaci jsou slova, použita v tomto zjevení. Vezměme verš
13 v 5. kapitole Zjevení Ježíše Krista:“
„A všechno stvoření na nebi, na zemi, pod zemí i v moři, všecko, co
v nich jest…“
„Slova „nebe“, „země“, „pod zemí“, „moře“ atd. jsou použita často v kontextu i
v obsahu toho Zjevení. Většina lidí na vaší planetě bere tato slova co do písmene,
myslí se na doslovné nebe, doslovnou zemi, doslovné podzemí a doslovné moře.
Kdykoliv je připomenuto slovo „země“, má se na mysli planeta Země. Zatímco tato
slova označují něco zcela jiného.“
„Slovo „nebe“, na příklad, označuje všechen pozitivní stav Stvoření a jeho
obyvatelstvo obecně, a nejvnitřnější Duchovní mysl zvláště. Slovo „země“ značí
veškerý mezisvět duchů a jeho obyvatel obecně a vnitřní mysl neboli mentalitu
zvlášť.“
„Budiž nyní odhaleno, že v duchovním světě vaše planeta se nenazývá „Země“. Je
známá pod jménem planeta „Nula“. Důvod pro toto pojmenování spočívá ve faktu, že
vaše planeta zaujímá podivnou pozici uvnitř struktury veškerenstva. Je jevištěm na
němž se odehrává univerzální zápas dobra a zla, podněcovaný negativním stavem.“
„Slovo nula má v této souvislosti dva významy:“
„1. Není horšího stavu uvnitř přírodní říše veškerenstva, než jaký je
na vaší planetě Nula.“
„2. Jenom v duchovních podmínkách, souvztažících s matematickou
nulou, mohou se všechny následky duchovního zápasu dobra a zla
manifestovat, zpříkladnit a uskutečnit.“
„Takže – řečeno matematicky – planeta plus jedna (+1) čili nad nulou (0) byla by docela
pozitivní. Nic z negativního stavu se tam nemůže přivlastnit ani projevit. Proto žádné
zápolení podobného druhu tam nemůže probíhat. Na druhé straně, planeta pod nulou
(0) či planeta minus jedna (-1) byla by čistě negativního a zlého rázu. Nic z pozitivního
stavu dobra a pravdy se tam nemůže zachytit ani nikým přivlastnit. Ani zápas dobra a
zla nemůže se rozvinout a probíhat na takové planetě.“
„Podivnost planety Nula (0), totiž vaší planety, je ještě více očividná, uvážíte-li dvanáct
obecných úrovní jsoucna a bytí v průběhu každého zvláštního časového cyklu. Nad
nulou máte plus jedna (+1) až plus dvanáct (+12), pod nulou máte minus jedna (-1) až
minus dvanáct (-12). Plus dvanáct (+12) značí nejvyšší duchovní úroveň, jakou jen lze
dosáhnout uvnitř každého časového cyklu a stupně pokročení duchovní progrese,
zatím co minus dvanáct (-12) odráží nejhorší možné zlo a znesvěcení pravdy, jaké se
může přihodit v rámcích vlastního negativního časového cyklu a stupně postupu
duchovní regrese.“
„Je důležité chápat, že každý cyklus času a každý stupeň pokročení v duchovní
progresi či regresi má své vlastní dvanáctero úrovní. Jakmile je dosažena dvanáctá
úroveň v obou směrech (což se děje synchronicky a simultánně), dojde časový cyklus
nebo stupeň pokročení ke svému ukončení. V tomto bodě nastane nový cyklus času
nebo nový krok duchovní progrese, které započnou u svého nejnižšího duchovního
bodu v pozitivním stavu nebo na nejnižším bodu zla a profanace pravdy v negativním
stavu.“
„Je třeba však chápat, že každý takový cyklus času a stupeň pokročení přesahuje ve
všech ohledech jakýkoliv předchozí časový cyklus a stupeň pokročení. Takže dobrota
a pravda pozitivního stavu bude ve větším rozsahu na své plus jedna (+1) úrovni než
na úrovni plus dvanáct (+12) předešlého časového cyklu a kroku. Totéž platí o
negativním stavu: Úroveň minus jedna (-1) bude daleko horší než minus dvanáct (-12)
předchozího kroku. Co se týká negativního stavu, mají platnost jenom stupně
pokročení v rámci jeho vlastního kontinua. Negativní stav má povoleno být aktivním
jenom během jednoho časového cyklu – nynějšího.“
„Rozlišení mezi časovým cyklem a stupněm pokročení označuje jak univerzální
vyskytování cyklů v multivesmíru, tak i každý zvláštní krok individuálních, lokálních,
planetárních neboli dimenzionálních událostí.“
„Z výše popsané situace je tedy zřejmé, jak může být podivná pozice jakéhokoliv stavu
nebo místa, okupujících pozici nula, jak tomu je v případě vaší planety – v rámci
tohoto negativního časového cyklu a stupně pokročení. Na planetě Nula se může
přihodit cokoliv jak v pozitivním, tak i v negativním ohledu. Toto je planeta
nejposlednějších výběrů. Je neutrální zónou, kde se může každý a všecko mísit a
projevovat konkrétně a zkušenostně cokoliv, co si kdo přeje. Je to planeta, co neustále
učí všechny v pozitivním stavu, co se nemá volit. (Více bude řečeno o planetě Nula
příště).“
„Je tedy z výše uvedeného zřejmé, že slovo „země“ ve Zjevení Ježíše Krista nemá
přímo žádný vztah k této planetě.“
„Slovo „pod zemí“ reprezentuje všechen přírodní svět i jeho obyvatelstvo obecně a
vnější mysl zvlášť. Výraz „v moři“ má na zřeteli celou zónu vymístění i její obyvatele
obecně a nevědoucí negativní pochody pseudomysli všech tvorů zajatých negativním
stavem zvlášť.“
„Tak cokoliv, co je uvedeno ve Zjevení Ježíše Krista v „Biblí Svaté“, vztahuje se jenom
na duchovní záležitosti ve shora uvedených světech a v čijících myslích. V obecném
smyslu zabývá se to zjevení postupnou duchovní deteriorací, k níž došlo po odchodu
Ježíše Krista z vaší planety; devastací a zradou takzvaných křesťanských náboženství
a církví; konečným vítězstvím negativního stavu na planetě Nula a následnou úplnou
deaktivací a eliminací negativního stavu z tváře stvoření; depopulací zóny vymístění a
ukončením tohoto časového cyklu a stupně pokročení.“
„Popis těchto událostí je dán v pouhých symbolech a duchovních souvztažnostech.
Ani jediné slovo, ani jediný puntík neodráží doslovný význam. Toto je jeden z důvodů,
proč je možné a ještě se stále vynořuje tak mnoho protikladných interpretací toho
Zjevení a proč žádná z nich nemůže být pravdivá: odvozují se z jeho doslovného
významu, kde žádný, ale vůbec žádný význam neexistuje. Jelikož to bylo především
zjevením Ježíše Krista, jedině Pán Ježíš Kristus může náležitě vyložit toto zjevení.
Marným podnikáním je interpretace jakéhokoliv lidského tvora, či ducha, či anděla,
nebo kohokoliv! Jste nabádáni nebrat na ně jakýkoliv ohled. Přispívají jen k většímu
zatemňování a zmatku v složitosti jeho předmětu.“
„Hlavní rozdíly mezi tímto zjevením a Novým zjevením Pána Ježíše Krista lze definovat
v následujících bodech (pro jasnost obsahu tohoto pojednání navrhuje se, aby Zjevení
Ježíše Krista se jmenovalo „Staré zjevení“ a to, co se zde odhaluje a taky
v předchozích knihách tohoto přenašeče – „Nové zjevení“):“
„1. Staré zjevení, podle potřeby duchovního stavu, který existoval v té době, bylo
psáno v pouhých souvztažnostech a temném symbolismu. Když se vzalo v úvahu to,
co mělo nastat po Prvním příchodu Ježíše Krista, bylo zapotřebí zahalit pravý význam
zjevených pravd ve zmatku lidské řeči, aby se zabránilo negativnímu stavu a jeho
pochopům náležitě pochopit to, co bylo řečeno. Nebudou tak moci zasahovat do
procesu práce Božské prozřetelnosti Pána Ježíše Krista.“
„Jednoduše řečeno: hlavní zájem se zde vztahoval k bezpečnosti pozitivního stavu.
Kdyby byly činy Božské prozřetelnosti známy napřed v celé své plnosti, dovedly by
síly negativního stavu pomocí magických čar a pseudoduchovních zásahů pozměnit
tyto činy a jejich vlastní osud. To by je přivedlo k věčnému zatracení a doslovně
k věčné smrti. Také by svedli negativně ovlivnit obyvatelstvo pozitivního stavu – proto
ta bezpečnostní opatření.“
„V přítomné době je však duchovní situace docela jiná. Nedávno došlo k obrovskému
duchovnímu přesunu a změnám po celém multivesmíru. Povaha tohoto přesunu a této
změny nemůže být popsána pojmy lidské řeči, tj. jazyka planety Nula, jelikož postrádá
ve svém slovníku slova, jež by mohla aspoň nepatrně přiblížit, oč zde vskutku běží.
Postačí říci, že ten přesun a ty změny mají a budou mít ohromné a dalekosáhlé
důsledky pro celé stvoření i zónu vymístění.“
„Tato nová duchovní situace vyžaduje zcela odlišný přístup k záležitostem, jež jsou
zjevovány. Především nejsou již požadovány skrytost a utajování, užité v starém stylu
v jazyce souvztažnosti. Použito lidského výrazu, současný stav vyžaduje, aby karty
byly odkrytě vyloženy na stole, kde je každý může jasně vidět. Cokoliv je třeba zjevit,
má se zjevit v prostých slovech v jejich původním doslovném významu. Tato doba a
stupeň pokročení vyžaduje, aby Nové zjevení bylo formulováno v obecně užívaných
slovech bez jakýchkoliv skrytých a zatemňujících významů, symbolů a souvztažností.
Jasnost a jednoduchost jsou klíčová slova pro následující stupeň pokročení.“
„Toto pravidlo se bude dodržovat co nejpečlivěji v průběhu transmise této části
Nového zjevení. Musí se však pamatovat, v jakém světě a jeho stavu se tato transmise
uskutečňuje. Vždyť přítomná planeta Nula je pod vládou a útlakem negativního stavu!
Proto – nehledě na to, jak jednoduše a s jakou jasností je toto zjevení předáváno
zprostředkovateli přenosu, přece jen, po vkročení do oblasti negativního stavu, ztrácí
něco ze své originální jasnosti a obsahové jednoduchosti. Musíte mít na zřeteli, že
v negativním stavu je vše nesmírně pokrouceno, zvráceno, znetvořeno a uvrženo do
matoucí a omezující multisložitosti, aby lidé mohli být drženi v husté tmě a
nevědomosti. Ačkoliv přenášeč Nového zjevení je chráněn před znetvořením či
nesprávným výkladem obsahu a idejí Nového zjevení, nicméně nelze dosíci naprosté
jasnosti a jednoduchosti jeho idejí v tomto světě. Máme-li toto na mysli, můžeme
pokračovat v přenosu.“
„2. Staré zjevení ve svých symbolismech a souvztažnostech zvěstovalo budoucí vývoj
stupně pokročení, jenž byl započat Pánem Ježíšem Kristem po Vzkříšení. Tato
předpověď byla nutným elementem pro utěšení všem členům pozitivního stavu. Věda,
jaké ukrutnosti a ohavnosti se udají v říši zóny vymístění a v mezisvětě duchů, Pán
Ježíš Kristus připravil veškerý pozitivní stav pro tyto události, vysvětliv důvody, proč
má k nim dojít. Kdyby takové zjevení nebylo dáno, všechno stvoření by pro neznalost
jeho důvodů upadlo do šoku a nebylo by schopno se vzpamatovat. Podlehlo by
negativnímu stavu. V takovém případě stal by se negativní stav vítězem konečným a
věčným. I přes takové varování a připravenost („členové pravého pozitivního stavu
znají význam symbolismu a souvztažnosti, takže mohou správně vykládat Staré
zjevení; tato znalost je u nich bezpečně zajištěna, proto vymanit jej členové
negativního stavu, zaujímající minus postavení, nikdy nesvedou. Nic, co se děje v plus
postavení, nemůže nikdy vstoupit ani být pochopeno minusovým postavením –
postavení plusové však jasně rozeznává a chápe veškeré dění v minusovém
postavení, ač nikdy nemůže vstoupit do plusového postavení.“) přece jen všechen
pozitivní stav málem přišel do stavu tohoto šoku, jak je vidět z řečeného v kapitole 8
verši 1 ve Zjevení Ježíše Krista v „Biblí Svaté“:“
„A když otevřel pečeť sedmou, nastalo na nebi mlčení téměř půl
hodiny.“
„Otevření sedmé pečeti značí zjevení pravé povahy negativního stavu a proč je
povoleno, aby došlo k jeho protivnému vylíhnutí. Mlčení na nebi označuje úplný šok
všech, kdo jsou v pozitivním stavu. Že trvá jen asi půl hodiny, znamená, že ten šok
není osudný, ale trvá tak dlouho, dokud se nepozná, nepochopí plný dosah nutnosti
pro aktivaci negativního stavu a projevení se jeho prohnilé, ošklivé a zlé povahy. Nikdy
by se z toho šoku nedostali, kdyby neměli k dispozici toto zjevení.“
„Na druhé straně zabývá se Nové zjevení budoucností jen ve smyslu následků a
vyznění aktivace negativního stavu. Jsou předvídány jenom jako možnosti, které se
mohou, ale také nemusí materializovat. Nové zjevení tudíž nepředvídá budoucnost
stejným způsobem, jak to činilo zjevení staré. Kdyby tak předvídalo, pak by bylo
napsáno v symbolismech a souvztažnostech z nutných bezpečnostních důvodů, což
bylo již dříve připomenuto.“
„Nové zjevení pojednává většinou o dnešním stavu věcí, vysvětluje duchovní jakost
stupně pokročení, v němž všechny události souběžně probíhají. Formuluje nové ideje,
které se mohou pohotově uplatňovat v životě těch, kdo se od počátku času a prostoru
rozhodli být jejich uskutečňovateli. Nové zjevení osvětluje události, ke kterým již
došlo, a podává jejich správnou interpretaci, jejich pravý význam a původ.“
„3. Zprostředkovatelům přenosu Starého zjevení (což zahrnuje nejen apoštola Jana,
ale i všechny proroky Starého zákona), vzhledem k povaze toho zjevení, obvykle
nebylo povoleno chápat nějaký vnitřní, skrytý smysl toho, co skrze ně bylo zjevováno.
Použili to zjevení buď místně, vnějším způsobem, pro jeden či více národů na planetě
Nula, nebo prostě přijali fakt, že nerozuměli tomu, co se jejich prostřednictvím
sdělovalo. Tak to bylo vzájemně dohodnuto pro shora uvedené bezpečnostní důvody.“
„Na druhé straně vyžaduje povaha Nového zjevení, aby zprostředkovatel přenosu plně
chápal, co bylo řečeno, aby to mohlo být k dispozici všem zájemcům. Což se děje za
účelem, aby se všechny nově zjevené pravdy ihned uskutečňovaly v jejich
každodenních životech.“
„Ideje Starého zjevení – s výjimkou několika – nemohly být bezprostředně aplikovány
pro svou futuristickou povahu. Měly se uskutečnit někdy v budoucnosti, jestli k tomu
vůbec mělo dojít (pro případ, že ti, kteří byli varováni, zvolí si něco jiného).“
„Ideje Nového zjevení se mají zpříkladnit a zpřítomnit takové, jaké přicházejí, a v době,
kdy se objeví. Takže přenášející i následovníci Nového zjevení jsou v procesu neustálé
změny, která odráží neustálé doplňování a novost idejí. Klíčová slova pro období
Nového zjevení jsou: pohyblivost, poddajnost, přizpůsobitelnost, upravitelnost,
měnitelnost, tekutost, rozmanitost a mnohostrannost. Odraz zjevených Nových pravd
v každodenním životě za všech okolností, jejich plné pochopení přijetí, a ne vzetí na
slepou víru, jak to bylo v případě Starého zjevení, je to, co činí Nové zjevení v zásadě
jiným.“
„4. Za časů Starého zjevení – vzhledem k povaze toho údobí – nebyly vyvinuty
odpovídající metodologické prostředky pro verifikaci a bezpečnostní ověření jeho idejí
a jejich zdroje. Vše se přijímalo podle hodnoty vnějšího projevování. Jediným
způsobem pro verifikaci bylo hodnocení vnějších událostí: Když se prorokova
předpověď ukázala pravdivou, považovala se za něco, co přichází od Boha či od Pána.
Když tomu tak nebylo, byl přenášející považován za falešného proroka. V té době
nebylo možné vnitřní potvrzování pravdivosti s pomocí intuice nebo jiných
duchovních prostředků. Bylo to proto, že duchovnost tehdy byla úplně vnějšková a
zobřadněná. Ať bylo řečeno cokoliv, mělo se tomu uvěřit slepě a bez rozumářských
otázek. Zvnějškovatění a zobřadnění duchovních principů se udála také po Prvním
příchodu a Pán Ježíš Kristus je předvídal. Muselo proto dojít k uzavření vnitřního
smyslu Božího slova, jak se zračí v inspirovaných knihách. Toto uzavření je ve formě
souvztažností, symbolismů a zobrazení za tím účelem, aby se zabránilo případnému
znesvěcení Božího slova a následné smrti lidstva.“
„V jednom údobí však byl Pánem Ježíšem Kristem započat přesun od zevnějšího
utváření duchovních idejí a principů k víc a více vnitřnímu. Nové zjevení představuje
tento přesun. Pro tuto povahu Nového zjevení jednou z jejich hlavních funkcí je
vytvořit cesty a prostředky k tomu, jak se dostat do nitra za účelem objevení pravého
vnitřního významu duchovních principů, z nichž se vše odvozuje. Tento krok
vyžadoval vyvinutí vhodné metodologické instrumentace a bezpečnostních prověrek,
jež vyšly z nitra a spoléhají se na vlastní jemnou vnitřní intuici při posuzování, zda
přicházejí zjevované pravdy od pravého Pána Ježíše Krista, či jsou z negativního,
podvodného zdroje. Éra slepé víry je neodvolatelně mrtvá. Počínaje tímto okamžikem
je každý jedinec ve své intuici zodpovědný za zjištění zvnitřku a nikoliv zvnějšku, zda
je Nové zjevení pravdivé. Toto je jeden z nejzávažnějších principů Nového zjevení.“
„5. Staré zjevení bylo napsáno z pozic separace fundamentálních duchovních
principů. Jak bylo již uvedeno, duchovnost v té době se externalizovala a ritualizovala.
Nemůže existovat žádný sjednocující princip v tomto stavu zvnějškovatění a
zobřadnění. Povahou zevnějšnosti a rituálnosti je separace, rozdělení, rozkol,
rozdrobení a rozkouskování. Toto je negativní stav. Z toho důvodu je užíván ve Starém
zjevení jazyk souvztažností a symbolismů, aby se sjednocující princip udržoval
nedotčený uvnitř, zatímco je dovoleno oddělení vně.“
„Dobrým příkladem této separace v doslovném smyslu neboli v zevním významu
Starého zjevení je způsob, jakým je vnímána přirozenost Pána Ježíše Krista v Biblí
Svaté. Vezměme v ní úplně první verš první kapitoly Zjevení Ježíše Krista. Tam se
uvádí:“
„Zjevení Ježíše Krista, které Mu Bůh dal, aby ukázal Svým
služebníkům…“
nebo kap. 2, verš 18, druhá část verše:
„Toto praví Syn Boží…“
nebo kap. 2, verš 27, poslední část verše:
„tak jako Já jsem tu moc přijal od svého Otce,“
„a tak na mnohých jiných místech ve Svaté Biblí.“
„Doslovný smysl těchto tvrzení je zcela prostý a zřejmý: Uvádí se zde dvě oddělené
osoby či entity. Jedna osoba je Ježíš Kristus neboli Syn Boží, druhá je Bůh neboli
Otec. V epištolách apoštolů i v některých místech evangelií Nového zákona je přidána
třetí entita – Duch Svatý. Zde tedy máme tu příslovečnou křesťanskou Trojici, která
rozděluje jednotu, jednotnost, harmonii a celistvost Jednoho Nerozdělitelného Boha
na tři rozeznatelně rozdílné entity – jeden Bůh, avšak ve třech osobách. Můžete mít
před očima jedno tělo se třemi hlavami? Swedenborg již odhalil směšnost, ohavnost,
krutost a nebezpečí tohoto odlučování v literním smyslu. Nicméně v tak zvaných
křesťanských náboženstvích pokračuje tato věc ve svém řádění se sveřepostí
chřipkových virů, odolných proti všem známým léčebným prostředkům. I když se
objeví nový lék, virus projde mutací a nová odrůda v nové formě si přivlastní povahu
nové medikace, a tak se stávají její terapeutické vlastnosti neúčinné a marné. Děj se co
děj, chřipka a rýma se objevují zas a znova, jenže s větší zhoubností symptomů, ba i
smrtelnými komplikacemi.“
„Důvodem, proč bylo nutné mluvit z pozice oddělenosti, bylo to, že v té době
neexistovala žádná pravá duchovní znalost o tom, že se veškerý vztah k Bohu neboli
vůči Pánu Ježíši Kristu musí ustanovit z vnitřku, z vlastní „Duchovní mysli“, nikoliv
z vnějšku. Tenkrát se předpokládalo, že pravé uctívání a poměr k Bohu (uctívat Boha,
znamená mít ten pravý vztah) se mohou docílit jen dodržováním určitých
předepsaných zevních obřadů, což je hezky vidět ze zákonů Mojžíše ve Starém zákoně
a v Pavlových nařízeních v zákoně Novém. Ze závažných duchovních důvodů takzvaní
křesťané přehlédli, co o tom řekl Ježíš Kristus v evangeliu Jana v kapitole 4 ve verši
24:“
„Bůh jest Duch a ti, kdo Ho uctívají, mají tak činit v duchu a v
pravdě.“
„Že „Bůh je Duch“ značí: Bůh je Nejniternější (dříve zvaný „Nejvyšší“. Nejvyšší
duchovně souvztaží s Nejniternějším). Duch je nejniternější. Uctívat Jej v duchu a
v pravdě znamená uctívat Ho a mít k Němu vztah z nitra a v nitru. Taková bohoslužba
neboli vztahovost je možná jenom z vnitřku a uvnitř každého jedince, v jeho Duchovní
mysli. Duchovní mysl v každé bytosti je to její Nejvnitřnější, tam, kde je přítomen Bůh,
a z této přítomnosti všichni mají život. Toť naprostá pravda. A toto je ta bohoslužba
v pravdě, vždyť veškeré vědění pravých duchovních principů může vyvěrat jenom
z nitra – z přítomnosti Boží v tom nitru. V niternosti není možná žádná oddělenost.“
„Není možná žádná pravá bohoslužba z jiné pozice než z pravých duchovních
principů. Tyto principy jsou každému vštěpeny v tom nejvnitřnějším jeho bytosti –
v Duchovní mysli. A tudíž, když se nejde do toho uvnitř, pak není možno objevit a
zvědět, co pravá duchovnost a správný vztah neboli uctívání Boha vůbec je. Lze vidět
jen separované prvky duchovních principů. Budiž znovu řečeno: nelze mít žádný
sjednocující princip z pozice vně. V takové situaci je velice snadné vzít jeden duchovní
prvek a prohlásit jej za jediný, ten nejdůležitější či za jedině platný. Taková odluka
vedla objevení se ohavných existencí mnoha náboženských sekt, kultů,
pseudoduchovních směrů, jasnovidců, falešných proroků, medií, spojovatelů atd.“
„Pro tuto separaci může se soud nad zradou křesťanství konat jenom z pozice tohoto
znesvěcujícího odloučení. Takže je to Syn Boží, kdo je viděn v literním smyslu
biblického Zjevení Ježíše Krista, který soudí všechny prvky této odluky. Duchovní
princip tohoto soudu je zcela jasný: každý, kdo odlučuje, przní, překrucuje, falšuje a
zmrzačuje sjednocené pravé duchovní principy, přivolává na sebe soud té odluky.
Sebeodsouzení a sebezničení je vlastní těmto opozičním stavům a procesům. Soud
Syna Božího během toho údobí (vylíčeného ve Starém zjevení) se vykoná Jeho
pouhou přítomností. „Syn Boží“ označuje Božskou pravdu Pána Ježíše Krista. Pouhá
přítomnost té Božské pravdy ničí všechny pseudozásady negativního stavu a jeho
pokusy o separaci.“
„Takže jakmile jakýkoliv prvek té odluky naplní svou míru čili míru svého zla a své
falzifikace, podléhá soudu. Soud se odehrává tak, že se prostě osvětlí ten prvek
světlem Božské pravdy Pána Ježíše Krista. V tom okamžiku, kdy dojde k takovému
osvětlení, prvek se rozloží. Žádné násilné akce ze strany Pána Ježíše Krista nejsou
vidět v tom procesu, jak by se mohlo chybně věřit podle doslovného smyslu Starého
zjevení. Jednoduše řečeno: když Pán Ježíš Kristus obrátí Svou momentální pozornost
na ten prvek, rozptýlí jej navždy.“
„Na druhé straně Nové zjevení je ale založeno na niterných principech duchovního
života. Odvozuje-li se vše a jde-li se od toho „Nejvnitřnějšího“, ducha, pak není třeba
něco zahalovat do souvztažností a symbolismů. Vše tam je přístupné jasnému zření.
V samé přirozenosti toho Nejniternějšího – v Duchovní mysli je unifikace, jednotnost,
harmonie a ucelenost. Žádná odloučenost tam není myslitelná. Doslovný smysl
negativního stavu nemá zde místo. Vnímá proto Pána Ježíše Krista jako Jediného
Boha Nedělitelného, pravého „Nejvyššího“ a „Toho Nejniternějšího“, Jenž je vším ve
všem. (Více bude zjeveno o pravé přirozenosti Pána Ježíše Krista v následující
kapitole).“
„Promlouvá tedy Nové zjevení z pozice té integrované jednoty. Z tohoto důvodu není
již déle dovoleno užívat slov jako: Otec, Syn, Duch Svatý, Syn Boží, Syn člověka,
Ježíš, Nejvyšší, Kristus, Alláh, Budha, Krišna i ostatní dosud užívaná jména.
Užitečnost těchto jmen nebo pojmů je vyčerpána a dále již nemají žádný pravý
duchovní význam. Pokračovat rigidně ve lpění užívat těchto termínů, být k nim ještě
přitahován po seznámení se všemi skutečnostmi zjevenými v Novém zjevení, od
nynějška bude znamenat, že se ještě setrvává v zajetí negativního stavu. Bude to
znamením, že se ještě nacházíme v negativním stavu. Toto tvrzení se může použít jako
bezpečnostní prověrka těch, kdo v své mluvě užívají tato jména, stejně i jakékoliv jiné
názvy. Je jisté, že nevycházejí od Pána Ježíše Krista.“
„6. Ve svém vnitřním smyslu obsahuje Staré zjevení mnohonásobný význam duchovní
reality. Obvykle obsahuje popis rozličných stavů a pochodů, které nastaly, k nimž
právě dochází a které se budou vyskytovat během celého časového cyklu. Toto je
jeden z důvodů, proč náležitý a časově vhodný výklad jeho obsahu je tak obtížný ba
nemožný. Rozmanité duchovní stavy a procesy v průběhu tohoto časového cyklu
vyvolávají zcela odlišný význam jeho obsahu a toho, v čem spočívá jeho užitečnost. A
tedy – jak již bylo uvedeno v knize „Hlavní ideje Nového zjevení“ – co bylo náležitým a
správným výkladem včera, nemusí být dnes; a co je náležité a správné dnes, nemusí
být takovým zítra. Toto je jiným důležitým důvodem, proč bylo Staré zjevení psáno
jazykem souvztažností a v symbolech. Jenom tento druh mluvy může předávat
nekonečně mnohonásobné významy.“
„Pokud trvá tento časový cyklus ve svém jsoucnu i bytí, bude Staré zjevení i nadále
mít význam, bude-li se na něj nahlížet z perspektivy jeho vnitřního, duchovního smyslu
a jestliže bude aplikováno z pozice jeho mnohonásobných významů. Vyvozovat však
nějakou doktrínu z jeho doslovného smyslu – jak tomu bylo až dosud – není již
udržitelné. Ten smysl se nahrazuje poučkami nynějšího „Nového zjevení“. Kdokoliv
v tom pokračuje, uvrhuje do nebezpečí svůj duchovní život a odsuzuje se do pekel. Od
této chvíle má jakýkoliv duchovní trend vyvozovat vše z principů Nového zjevení a
z vnitřního, duchovního smyslu Starého zjevení, jak je to zaznamenáno v knihách Biblí
Svaté. Povaha současné nové duchovní epochy v mezích tohoto časového cyklu
vyžaduje, aby toto pravidlo bylo aplikováno univerzálně i multivesmírně.“
„Právě řečené vyzdvihuje povahu Nového zjevení v porovnání se starým. Principy
Nového zjevení jsou aplikovatelné na všech úrovních duchovního uvědomění včetně
doslovného smyslu. Jeho obsah je vždy aktuální, synchronní a simultánní se vším, co
se děje v celém multiverzu zde a nyní. Neobsahuje jiné četné významy, specifické pro
každý zvláštní duchovní krok v rozmezích tohoto časového cyklu. Tato nová dávka
Nového zjevení je stejná pro všechny stupně pokročení. Nejsou možné žádné její
mnohočetné interpretace, protože je ve stavu a ze stavu toho „Nejniternějšího“. V tom
stavu je jen jeden druh přístupu a jen jeden výklad. Mnohočetné přístupy a rozličné
druhy interpretací vznikají jen tehdy, kdy dojde k rozdělenosti a rozluce s
„Nejniternějším“.“
„Je nicméně jedním z hlavních účelů Nového zjevení upozornit na tento fakt ty, co jsou
ochotni poslouchat a mít se na pozoru. Otřesnou skutečností pro mnohé na vaší
planetě je poznání, že není jiná cesta. Bude velmi obtížné, až nemožné pro mnohé
přijmout tento fakt. Jste-li zvyklý na možnost mnohých cest, vedoucích k témuž cíli – a
toto je do vědomí lidí na vaší planetě vštěpováno od kolébky až do hrobu – pak vůbec
nebude lehké pozměnit tento rigidní názor. A přece je od této chvíle jen jedna cesta, ta,
co je vytyčena v poučkách Nového zjevení a ve vnitřním, duchovním smyslu Starého
zjevení. V této souvislosti, ve své pravé podstatě, převyšuje Nové zjevení všechna jiná
dosud poskytnutá. Žádný jiný zdroj již není přijatelný. Kdo má uši k slyšení, ať tedy
slyší!“
„7. Staré zjevení povahou svých duchovních podmínek v době přenosu se ve svém
doslovném smyslu zabývalo primárně varováním, soudem a odsuzováním všech, co
nepřijali duchovní skutečnosti pozitivního stavu jako bezespornou věc. Toto vlastně je
to ohnivé jezero, toto je ta síra a bezedná propast mizérií a utrpení, násilností a ničení,
moru a běd a zpustošení. Jak vidíte, má doslovný smysl velmi záporné znění. Skládá
se ze strachu, sklíčenosti a úzkostnosti. Povšimněte si, prosím, že se mluví o strachu
z Boha daleko častěji než o lásce k Bohu. Doslovný význam slova „strach“ má jen
záporné vyznění. Ačkoliv jedno ze dvou hlavních přikázání nařizuje milovat svého
Boha, toto přikázání se často neopakuje. Je nahrazeno slovy „bojte se Boha, slavte
Boha!“ atd. Literní znění těchto slov má zřejmý smysl: chvějte se a třeste se před
Božím hněvem a před Boží žárlivostí apod. Co se stalo s pozitivním souzněním lásky a
dobroty?“
„Problém je v tom, že Staré zjevení primárně promlouvalo k negativním lidem.
Přirozeností negativních lidí je to, že pohrdají vším, co je pozitivní. Proto když s nimi
budeme mluvit s kladným úmyslem, obrátí se k vám buď zády, nebo se vám vysmějí,
překroutí význam toho, co jste řekli, anebo to vůbec nepochopí. Jedinou řeč, kterou
negativní lidé mohou chápat a ocenit ve svém nynějším postavení, je záporná. Z toho
důvodu - za účelem spasení – bylo nutno formulovat literní smysl Starého zjevení
v negativních termínech a pojmech tak, aby to lidé mohli slyšet, tomu rozumět a podle
toho byli souzeni, zachtějí-li přejít do pozitivního stavu.“
„Na druhé straně však popisuje Nové zjevení plně povahu negativního stavu, jeho
původ, následky a důvod pro jeho jsoucno a bytí, a to bez jakéhokoliv zřetele na jeho
soud. Promlouvá primárně k pozitivním lidem, k pozitivnímu stavu, dává jim možnost
náhledu a pochopení všeho, co se týká negativního stavu. Až dosud měli mnozí
v pozitivním stavu jen nepatrnou znalost o pravé povaze negativního stavu, o tom,
jaký byl jeho původ, proč byl dovolen a jaké budou jeho následky. Za tím účelem je
dáno Pánem Ježíšem Kristem Nové zjevení, aby se tato situace napravila.“
„Povšimněte si také, že Staré zjevení má přečetné čtenářstvo a je všeobecně přijato na
vaší planetě (i když jen ve svém doslovném smyslu). Je tomu tak proto, že promlouvá
hlavně k negativním lidem jejich vlastní negativní řečí doslovně. Jinak můžete spočítat
na prstech rukou a nohou ty na vaší planetě, co čtou, chápou a přijímají Nové zjevení –
prozatím. Můžete být ujištěni, že tato situace bude pokračovat ještě nějaký čas a jen
několik vyvolených jedinců bude jej horlivě studovat a podle toho žít. Důvod je v tom,
že se Nové zjevení obrací na pozitivní lidi ve veškerém Stvoření s informací o
negativním stavu a o nových duchovních principech, určených pro každý zvláštní
stupeň pokročení v jejich duchovní progresi. Proto se Nové zjevení nesmírně dychtivě
přijímá v ostatních oblastech Stvoření.“
„V negativním stavu a na planetě Nula se bude buď úplně ignorovat jako neexistující,
anebo zlostně napadat a odsuzovat jako něco zavádějícího, přicházejícího od
záporných duchů; zprostředkovatel jeho přenosu bude považován za duševně
chorého jedince v moci bludů, svedeného samotným ďáblem a satanášem, který jej
napájí těmito šílenými myšlenkami.“
„8. Doslovně uvedené ideje Starého zákona se předkládají jako donucující potřebnost.
Což znamená: neuvěříš-li jim, nepřijmeš-li je a neučiníš-li, co se ti poroučí, budeš
zavržen a navěky zatracen. S oblibou se zdůrazňuje všemi horlivými kazateli na vaší
planetě fráze: „na věky zatracen“. Moc malý výběr je dán v této věci. Zde znovu je
použit doslovný smysl vnějškovosti. Ten smysl odráží pravou povahu negativního
stavu. Není jiného východiska, než být negativním. Stejným způsobem nahlíží
negativní stav na stav pozitivní. Věří, že lidé ve stavu kladném nemají jiný výběr, než
být pozitivními.“
„Jak již bylo uvedeno v předešlém úseku Nového zjevení („Hlavní ideje nového
zjevení“), být pozitivním z nutnosti a ne na základě svobodné volby, znamená být
v negativním stavu. Žádný rozdíl zde není. Za časů Starého zákona byly duchovní
podmínky takového rázu, a také bylo předvídáno, že to vše tak zůstane do příchodu
Nového zjevení, že svoboda volby zůstane ohraničená slepou vírou, přijímáním všeho
tak, jak se to jeví na první pohled, pomocí zevních prostředků a donucujících zázraků a
příkazů Božích. Ta situace se dokonale zračí v mluvě Starého zjevení. Takže, jak již
bylo řečeno, obrácení se z negativního stavu do pozitivního bylo určeno spíše
strachem před věčným zatracením než pravou láskou k pravdě a k povaze pozitivního
stavu a kvůli samotným zásadám.“
„Nové zjevení je darováno ve vhodný čas a vhodným způsobem, takže každý, kdo si
přeje, může vědět, že nic není z donucení, ale vše je na základě svobodné volby. Tento
princip se odráží v jazyce Nového zjevení, které ve všech svých výrocích uznává právo
lidí přijmout nebo odmítnout cokoliv. Připomíná však, že každá volba nese své nutné
následky, kterými se ta volba potvrzuje.“
„Jedinou cestou k tomu, jak se stát účastníkem pozitivního stavu, je cesta pomocí
získání bezpodmínečné hluboké lásky k pravdě a k podstatě pozitivního stavu. Nové
zjevení podává popis této povahy pozitivního stavu v porovnání s povahou
negativního stavu, takže každý může jasně a snadno vidět, co si volí. Zmatenost,
nejistota a protimluva v negativním doslovném smyslu Starého zjevení zabraňuje
tomu, aby vše bylo jasné a prosté. Vždyť přece promlouvá z pozice negativního stavu,
kde o nějaké jasnosti a jednoduchosti nemůže být žádná řeč.“
„9. Jak bylo uvedeno na začátku této kapitoly, pojednává Staré zjevení řečí
symbolismu a souvztažností hlavně o postupném duchovním úpadku a o zprznění
Božské pravdy, což bylo zjeveno Pánem Ježíšem Kristem v době Jeho tělesného
pobytu na vaší planetě, a také o zradě, devastaci křesťanských náboženství a církví
jak na vaší planetě, tak zvláště v mezisvětě duchů. Též pojednává o všech následcích
tohoto zpustošení pro duchovní stav všech dotčených a dlících v té situaci. Jelikož
pojednává předně o negativních otázkách, zní negativně a neodvolatelně, čímž činí
dojem, jakoby tvrdilo, že jakmile jste si jednou zvolili jistý směr – ať negativní či
pozitivní – budete provždy uzamčeni v této volbě a nikdy již nebudete mít možnost
pozměnit či opustit tyto okolnosti.“
„Opakujeme: tato koncepce negativního literního smyslu Starého zjevení je v církvích
oblíbeným předmětem mnoha kázání. Jak vidíte, negativní stav rád uvrhuje lidi do
finalistické situace, z níž by nikdy nebylo východu. Kazatelé se domnívají, že jenom
vyhrožováním o věčné nezměnitelnosti podmínek mohou se lidé odradit od volby
negativního stavu. Tímto přístupem porušují základní duchovní zákon, který tvrdí, že
nic nelze si přivlastnit pod vlivem vyhrůžek, nezákonného nátlaku a šikanováním. I
kdyby u nich následkem těch hrozeb došlo ke změně, byla by tato změna jen vnější
povahy. V nitru se nic nezměnilo. Tato situace osvětluje skutečnost, proč Staré zjevení
bylo tak často provázeno všemožnými znameními a zázraky. V té době se duchovnost
redukovala na dodržování zevních obřadů. Všecko bylo jen zevní povahy. Žádné
vnitřní hodnotící ověřování neexistovalo. Zatím co duchovní zákon vyžaduje, aby
nějaká forma ověření a potvrzení platnosti přece jen existovala.“
„Za duchovních podmínek externalizace a ritualizace bylo jediným způsobem
potvrzení platnosti jakéhokoliv duchovního principu provádění velkých znamení a
zázraků. Nové zjevení tento přístup odmítá. Je založeno na vnitřním hodnocení
vnímání, uznání a přijetí pravdy kvůli jejímu opravdovému obsahu, nikoliv pod vlivem
nějakých divů. Navíc zdůrazňuje Nové zjevení věčnou svobodu výběru a schopnost
volit. Jediná věc, jež na věky nemůže být změněna, je svoboda volby, dovolující
pozměnit jakoukoliv podmínku či situaci. Nikdo nemůže být uzamčen v jedné
podmínce nebo stavu navždy, leda na základě vlastní svobodné volby. Toto je jeden
z nejzákladnějších principů Nového zjevení, jenž je činí tak rozdílným od všech jiných,
včetně Starého zjevení.“
„Kdo má uši, ať slyší, co Pán Ježíš Kristus zjevuje v této kapitole!“
