|
 Předčítat |
DOPLNĚNÍ 3.
Metafyzická tajemství Multivesmíru
1) SMYSL ŽIVOTA
Smyslem života každé sentientní bytosti v Multivesmíru je Život sám. Každý
dává svému jedinečnému a neopakovatelnému jsoucnu a bytí takový
význam, jaký sám uzná za vhodný. Sentitentní entita je obdařena
originálními talenty od Pána Ježíše Krista. Tyto talenty může a smí
jedinec využít jakýmkoliv způsobem. Na základě svobodné volby
přijímá, či odmítá Nejvyššího, a to se všemi důsledky a následky
takové volby. Na konci každé jednotlivé etapy jedincova života
přichází tzv. Poslední soud, jenž je procesem vyúčtování za své
osobní jsoucno a bytí v právě dokončeném cyklu. Po tomto procesu
přichází od Pána Ježíše Krista (nachází-li se jedinec v pozitivním
stavu) přiměřená odměna a posunutí se na novou duchovní, duševní a
fyzickou (je-li třeba) úroveň. Posléze dochází k přijmutí nových
úkolů a poslání. Největším smyslem života je věčné přibližování se
směrem k dokonalosti absolutního stavu Pána Ježíše Krista a ke všem
Jeho/Jejím elementům. To jest faktor dávající sentientním entitám
motivaci, jímž poznávají tajemnou hloubku nekonečného Multivesmíru a
jeho Stvořitele, Který/Která jej přesahuje. Toto je nejdůležitějším
smyslem celého univerza.
2) STVOŘITEL VŽDY JEST
Proč od věčnosti do věčnosti existoval Nejvyšší, nyní Pán Ježíš Kristus ve
svém nikým a ničím nestvořeném absolutním stavu, to jest velkým
tajemstvím a záhadou pro sentientní entity. Tuto záhadu jsou ve svém
odlesku schopni pochopit jen nejdokonalejší relativní bytosti, jimiž
jsou tzv. Prvorozenci. Postupem času, jak se bude Multivesmír
posouvat k vyšším a vyšším úrovním, budou do této problematiky
zapojeni i mnozí další, aby ji svým relativním pohledem na tuto
situaci byli schopni v různé míře absorbovat a obsáhnout. Nikdo však
nemůže plně porozumět tomu, proč Pán Ježíš Kristus, Který/Která je
vším, co kdy bylo, je a bude, jakožto i vším, co kdy nebylo, není a
nebude, existuje jako nikým a ničím nestvořená entita ve jsoucnu a
bytí absolutního stavu, prostřednictvím nějž tvoří, spravuje, udržuje
a rozvíjí relativní Multivesmír a všechny jeho bytosti, které do
nekonečna přesahuje.
3) ABSOLUTNÍ STAV EXISTOVAL OD VĚČNOSTI, RELATIVNÍ STAV NIKOLIV
Jak každý v pozitivním stavu Pravého Stvoření ví, absolutní stav a
Nejvyšší existoval ve speciálním módu v ne-čase a ne-prostoru od
věčnosti. Multivesmír se člení na 12 dimenzí. 13. dimenzí je pak Pán
Ježíš Kritsus, Který/Která Multivesmír obklopuje. Multivesmír, jenž
se svou rozlohou, strukturou a obsahem může i těm nejvýše postaveným
bytostem v duchovní hierarchii jevit jako nekonečný, se jeví Pánu
Ježíši Kristu jako malá kulička, pokud se použije lidských
přirovnání. Vše ostatní vně té kuličky je absolutním stavem v onom
speciálním módu, který v sobě zahrnuje plnost všech stavů, podmínek a
procesů ve všech oblastech jsoucna a bytí. Jeho celistvá forma je pro
všechny členy Stvoření velkým tajemstvím. Dalším tajemstvím je otázka
ohledně toho, co vůbec probíhalo ve jsoucnu a bytí předtím, než se
Stvoření ustanovilo. Tehdy nebyly žádné jiné relativní bytosti. V
okamžiku absolutní přítomnosti, v níž se odehrává najednou vše, co
kdy bylo, je a bude, zažíval/a Nejvyšší Sám/Sama sebe a v sobě.
Jelikož ale velkolepý boží Plán v jednom bodě pokročil do okamžiku,
kdy je třeba začít zažívat i něco odlišného od absolutního stavu,
byly z boží povšechnosti veškerenstva vyčleněny první samostatné a
svobodné bytosti stvořené k obrazu Nejvyššího. Proces tvoření dalších
nových bytostí od okamžiku, kdy se tvůrčí proces dal do pohybu, bude
trvat až na věky věků.
4) RELATIVNÍ ŽIVOT JE OD SVÉHO VZNIKU AŽ NA VÝJIMKY VĚČNĚ TRVAJÍCÍ
V době, kdy vznikly první relativní elementy vyšlé z absolutního stavu
Pána Ježíše Krista, bylo ustanoveno Stvoření, s nímž vznikly i první
relativní bytosti, jimiž jsou Prvorozenci. První cyklus času tak
vstoupil do svého aktivního módu. Od té doby vznikl bezpočet dalších
bytostí na rozmanitých stupních vývoje. Každá sentientní entita je na
samém počátku ideou ve Zdroji všeho života. Ve tvůrčím procesu
Stvořitele dochází k neustálému vynořování těchto idejí. Každá z nich
je tázána, zda se chce stát jedinečnou a neopakovatelnou bytostí,
samostatně uvědomělou a svobodnou. Při tomto procesu Pán Ježíš
Kristus zjeví této ideji její existenci tak, jak se stane až na
věčnost. V případě, že idea souhlasí se svým jsoucnem a bytím, stává
se sentientní entitou. Od okamžiku svého stvoření je zavázána být a
existovat navěky. Kvůli zachování samotného principu života ale může
být tento závazek kdykoliv přehodnocen a jedinec si tak může zvolit
vystoupit z řádu existence, pokud o to při vší otevřené paměti ze své
svobodné volby požádá. Zastavení toku veškerých životních energií je
duchovní smrtí. Tato možnost je dostupná, avšak nikomu v pozitivním
stavu lásky, štěstí, radosti, hojnosti, spokojenosti a progresivního
vývoje něco takového nemůže zákonitě přijít na mysl. V době dokončení
tohoto cyklu času, kdy negativní stav bude eliminován, podstoupí
někteří jedinci ze své svobodné volby duchovní smrt. Budou to ti,
kteří ani v neutrálním rozpoložení při kvalitativním porovnání
pozitivního stavu s negativním nebudou toužit navrátit se k původní
boží přirozenosti, jež je v každém obsažena. V té chvíli stanou se –
bez Pána Ježíše Krista, Který/Která je život a vzkříšení –
ničím v nejzazším slova smyslu. Počet těchto jedinců však bude v
porovnání s celkem zanedbatelný.
5) NIC, KROMĚ ŽIVOTA SAMOTNÉHO, NETRVÁ VĚČNĚ
Všechna duchovní, duševní a fyzická prostředí v rozmanitých vesmírech
Stvoření procházejí neustálou změnou. Pozitivní stav je stavem
neustálého rozvoje, objevování, zkoumání a přibližování se Pánu
Ježíši Kristu. Nic, kromě života samotného, ale netrvá věčně. Stejně
jako se hmotné tělo každého tvora promění v prach, tak i těla všech
kosmických těles, tj. planety, hvězdy a další objekty, se po
vyčerpání svého účelu jedním z možných způsobů rozpadnou, aby jejich
elementy mohly být využity pro budování nových zevních prostředí v
dalších etapách existence. I celý jednotlivý vesmír má přidělen čas
svého vzniku, rozvoje a zániku, k němuž dochází tehdy, když každá
částice v něm obsažená vyčerpá svoji užitečnost. Tehdy se celý vesmír
svine sám do sebe a dochází k absorbování jeho celistvé podstaty.
Tato anihilace je příčinou nové expanze, kdy z elementů starého
vesmíru, po procesu obnovení, redefinování a znovuuspořádání, dochází
ke vzniku nového univerza. Nejenže se mění zevní fyzická prostředí,
ale procesem neustálé změny prochází i duševní (vnitřní) a duchovní
(niterný) stupeň Stvoření. Tyto změny a duchovní progrese všech
možných druhů se dotýkají veškerých aspektů života každého
jednotlivce. Nikdo se navěky nenachází v jednom stavu, kondici a
procesu, nezaujímá tu stejnou pozici vůči ostatním bytostem, neplní
tu samou činnost apod. Existují však některé specifické faktory a
procesy v jedincově životě, které trvají nebo mohou trvat věčně. Jsou
individuální složkou dotyčného a mohou se velice různit od ostatních.
Tímto byly zjeveny ideje k vybraným nejdůležitějším metafyzickým otázkám
Multivesmíru. Každý má jiné chápání a vědomí, proto k tomuto tématu a
vůbec ke všemu ostatnímu přistupuje svým vlastním způsobem. Stupeň
pochopení se různí, protože každý má jiný náhled na svůj život, na
životy ostatních a na Pána Ježíše Krista. Tato pestrá mozaika
jedinečných, originálních a neopakovatelných bytostí pak tvoří
jsoucno a bytí v celé své kráse.
Váš PÁN JEŽÍŠ KRISTUS BOŽÍ RODINA | 16. 8. 2017
