|
 Předčítat |
O dětskosti a souvisejících záležitostech
Dne 29. července 1995
Po několik posledních dnů jsem vedl rozsáhlou diskusi s Pánem Ježíšem Kristem a
všemi příslušníky své pravé duchovní rodiny o pravém významu pojetí „kojenectví“,
„dětství“, „dospívání“ a „dospělosti“. Bylo mi řečeno, že ohledně těchto pojetí
existuje mnoho nepochopení - dokonce i mezi některými členy spojenými s Novým
zjevením. A nejenom to, ale někteří z nich zacházejí tak daleko, že se snaží
napodobovat Margaretino rozpoložení a chovají se jako malé děti - snažíce se i
hovořit dětským hlasem. Toto je ovšem zcela směšné.
V případech takového napodobování si úspěšně blokují přístup ke svému pravému
já a ke své pravé přirozenosti a otevírají do široka dveře negativnímu stavu, aby
zamořil jejich život a ovlivňoval ho ve všech jeho aspektech. Děje se tu to, že lidé
jako tito se stávají zcela uzavřenými před svou pravou přirozeností a před svou
schopností nalézt, kým vskutku jsou, proč jsou zde a co je jejich pověřením od Pána
Ježíše Krista na této planetě. Tím, že takto činí, slouží věci negativního stavu
namísto Pána Ježíše Krista.
V lidském životě, v jeho zdeformované a deformující kondici, tato pojetí znamenají
něco zcela odlišného než v pozitivním stavu Stvoření Pána Ježíše Krista. V lidském
životě znamená „dětskost“ úplnou nevědomost, bezmocnost a absolutní závislost
na tom, kdo poskytuje péči z venčí. „Dětství“ v lidském životě
znamená úplnou sebestřednost, omezení na své vlastní já a závislost na
rodičovském vedení a získávání jakýchkoli poznatků deformovaně z venčí.
„Dospívání“ v lidském životě označuje ustavování se v zevnějšnostech a
přizpůsobování se zevním požadavkům tlaku jemu rovných a rebelování proti
autoritě „dospělých“ a podobné paradoxy, které dostávají teenagery do stavu
zmatku a nejistoty o čemkoli. Jedinou jistotu, kterou mají, je to, že nic není jisté či
jasné a že jediný smyl čehokoli lze nalézt v jejich příslušnosti k tomu, co jim diktují
jejich skupina jim rovných.
„Dospělost“ v lidském životě, je definována biologickými, fyziologickými a
fyzickými znaky a ustavením různých zvyků, obyčejů a tradic, které se stávají
panující silou a způsobem jejich individuálního života. V opravdové realitě nejsou
lidští tvorové nikdy schopni dosáhnout stavu dospělosti. Ve své esenci a substanci
jsou velmi nezralí a rozporuplní ve většině aspektů jejich života (kapitoly 11 a 12
v Novém zjevení velmi dobře popisují, co to je lidský život).
Na straně druhé pojetí „dětskosti“ v pozitivním stavu označuje čistotu stavu a
rozpoložení úplné znalosti toho, co správné a náležité bez potřeby o tom přemýšlet
jakýmkoli způsobem funkci mysli a bez potřeby zvažovat, zdali to tak je či není, a
bez kladení otázek, proč je něco takové, jaké je. Všechny události a informace se
prostě vnímají dle čistoty vlastního intuitivního rozlišováni bez potřeby spekulování
či uvažování o čemkoli. „Dětskost“ je stavem znalosti a vnímání všeho o esenci a
substanci všeho relativního k absolutní všeznalosti a vševnímavosti Pána Ježíše
Krista. Taktéž znamená stav čisté nevinnosti, skromnosti, pokory a oddanosti a
nepodmíněné lásky, moudrosti, laskavosti, ušlechtilosti, něžnosti, porozumění,
vděčnosti, vděku, milosrdenství, odpuštění, soucitu a vcítění se. Taktéž ale
znamená čistotu pozitivního stavu, který nelze zkazit, zamořit a zašpinit něčím
přicházejícím z negativního stavu.
„Dětství“ v pozitivním stavu znamená proces stavu dětskosti, který uplatňuje
čistotu svého stavu na všechny duševní procesy za účelem sdílení a opětování
toho, co má a čím je ve svém čistém stavu naznačeném výše.
„Dospívání“ ve svém pozitivním spoluoznačení znamená čistotu rozumových
procesů a logiky za účelem promítnutí stavu dětskosti a dětství z nitra do zevnějšku
a jeho zakotvení v zevnějšku ze zpětnou smyčkou k dětství a dětskosti. Taktéž
označuje prosazování vlastního jedinečného já čili „já jsem“ za účelem ustanovení
vhodného rozpoložení a založení toho, na čem lze ustanovit smysluplný, naplňující,
láskyplný, moudrý a produktivní vztah.
„Dospělost“ pak v pozitivním stavu znamená úplnou integraci všeho, co
reprezentuje dětskost, dětství a dospívání za účelem aktualizace, realizace a
manifestace všeho, co je obsaženo v čistotě stavu dětskosti, v procesu dětství a v
„já jsem“ dospívání. To je stav nejzazší zralosti. Takže v tomto smyslu v pozitivním
stavu není žádné oddělení těchto stavů, procesů, rozpoložení a projevů, ale
dětskost, dětství, dospívání a dospělost nastávají současně a souběžně ve všech
svých aspektech v témž jedinci.
V určitém smyslu v jejich pozitivní konotaci, jak je tomu v pozitivním stavu Stvoření
Pána Ježíše Krista, můžete dětskost klást naroveň Duchovní mysli, dětství vnitřní
mysli, dospívání zevní mysli a dospělost pozitivní sentientní mysli, která je plně v
souladu s Absolutně pozitivní sentientní myslí Pána Ježíše Krista.
Negativní spoluoznačení těchto pojmů ovšem podobně souvztaží z rozličnými
úrovněmi pseudomysli a jejich zcela nevědomou, falešnou, zdeformovanou a
vzhůru nohama obrácenou pozicí.
Důvod, proč se v Novém zjevení a jeho doplněních říká, že se potřebujeme
stát malými dětmi, je ten, že se potřebujeme navrátit ke své pravé přirozenosti. Aby
se toto učinilo, potřebujeme projít procesem znovunarození, což vyžaduje,
abychom zažili, co znamená opravdové dětství ve svém pozitivním
spoluoznačení, aby se získal integrovaný stav a proces zralosti, kterým je
opravdová dospělost.
Být jako malé děti ale také znamená úplné bezpodmínečné spolehnutí se, důvěru,
víru a jistotu v Božskou prozřetelnost Pána Ježíše Krista. Znamená to taktéž být
vedeni Pánem Ježíšem Kristem, a ne sebou samými, a činit vše v našem životě
z Pána Ježíše Krista, dle Něj/Ni, skrze Něho/Ní, Ním/Ní a s Ním/Mi připisujíce
veškerou lásku, moudrost, dobro, pravdu, pozitivní konání a víru jejich
znamenitému zdroji - Pánu Ježíši Kristu.
Znamená to též zahrnout vše a neponechat nic mimo v procesu sebezkoumání a
sebevnímání, abychom přijali, kým jsme, čím jsme, bez bažení, chtění a toužení být
jako někdo jiný či toužení mít a vlastnit to, co mají či vlastni jiní lidé, nebo bez snahy
napodobovat jejich rozpoložení a životní styl či cokoli, co prožívají a čím procházejí
ve svém osobním a individuálním životě.
Toto je v zásadě stručný obsah diskuse, kterou jsme až do dnes měli. Sděluji vám
stručný obsah této konverzace, abyste o něm uvažovali.
Petr
