STO TŘICÁTÝ DEVÁTÝ DIALOG

12. května 2000

Peter: Krátce na to, kdy jsem ukončil zaznamenávání Dialogu 138. jsem obdržel obyčejnou poštou dopis od mého bratra Ivana, ve kterém předkládá čtyři otázky pro Tvé uvážení. Později ten den jsem obdržel e-poštou jednu otázku od Petry z České republiky. Znamená to, že bychom měli konat rozhovory navzdory skutečnosti, jaká byla naznačena na konci Dialogu 138., aby se udělala delší přestávka? Samozřejmě jako vždy, pokud máš něco, co bys nám sdělil dnes ráno ještě předtím, než zodpovíš položené otázky, budu více než šťastný Ti přenechat prostor.

Pán Ježíš Kristus: Ano, Petře, znamená to, a proto je správné nyní pokračovat v našich dialozích. Avšak předtím, než tě požádám, abys zformuloval zmíněné čtyři otázky za tvého bratra Ivana a jednu za Petru, rád bych stručně zmínil něco jiného. Od doby tvého utrpení, Petře, a během doby, kdy v tomto průběhu bylo učiněno rozhodnutí o následku tvého fyzického rozpoložení v tom smyslu, zdali bys měl, nebo neměl být odvolán z planety Nula, byl jsi tak nějak zaujatý otázkou týkající se osudu našich dialogů a tím, co se stane po té, až budeš kdykoliv odvolán v dohledné budoucnosti. Třebaže je to něco, co se může považovat za předpověď budoucnosti, nicméně některé obecné ideje se vám mohou sdělit ne ve smyslu co se stane či nestane, ale v tom smyslu, zda bude či nebude zachována potřeba pokračovat v dialozích prostřednictvím někoho jiného.

Kvůli tvé pozici a zvláštní roli, kterou ty, Petře, jako přenašeč Mého Nového zjevení máš, dokud jsi na planetě Nula ve fyzické formě a dokud se nám předkládají nebo se budou předkládat jakékoliv otázky multivesmírného významu, naše dialogy mohou pokračovat, pokud to bude nutné a uskutečnitelné. Duchovní klima a povaha posunu, které jsou namístě a budou na místě během tvého pobytu na planetě Nula mohou být nápomocné tomuto typu dialogů. Avšak v okamžiku tvého odvolání z planety Nula, ten okamžik bude začátkem úplně odlišného duchovního stavu a rozpoložení a nového duchovního posunu, který v té době bude potřebný nebo připraven se udát. Třebaže povahu a charakter toho stavu, kondice a posunu by bylo předčasné zjevit, nicméně se může říci se stoprocentní jistotou, že takové dialogy, jaké máme dnes, už nebudou více vhodné ani nutné. Duchovní klima této doby bude zcela odlišné, nepodporující takové dialogy. Z toho důvodu neočekávejte, že někdo jiný by byl určen pokračovat v takovém rozmlouvání.

Ve světle těchto skutečností, jestliže po tvém odchodu, Petře, z planety Nula, by někdo přišel a prohlašoval, že byl určen pro tuto roli, byl by to jasný podvod na straně toho jedince a ten by byl pod vlivem renegátů. Prosím, pamatujte si to a nenechte se žádnými takovými prohlášeními napálit! Lze očekávat, že síly negativního stavu (renegáti) se budou pokoušet představit nebo uvést samozřejmě pod Mým Jménem někoho jiného, kdož by mohl dělat taková prohlášení, aby zkorumpoval, znečistil, zamořil a otrávil čistotu všech idejí Mého Nového zjevení. Úvodní poznámkou tohoto dialogu jste upozorněni na takovou možnost a jste připravováni na to, že se po odchodu Petra z planety Nula něco podobného může stát.

Během té doby by mohlo být takové duchovní klima a rozpoložení, že by od vás, kteří tu zůstanete, vyžadovalo klást skutečně své vlastní otázky a dostávat své vlastní odpovědi bez jakéhokoliv prostředníka v tomto ohledu. To by znamenalo, že otázky multivesmírného významu jsou náležitě zodpovězené pro tuto a tamtu dobu a že pokračovat v nich by nesloužilo potřebnému účelu. V tomto případě by posun byl zcela k individualizované a zosobněné kondici a odpovědi by byly poskytnuty každému jednotlivému individuu v jeho stavu niterností nebo v jakémkoliv stavu, který by za tímto účelem mohlo ustanovit. Navíc, a to je nejdůležitější, během té doby bude v životech Mých pravých představitelů na planetě Nula probíhat nejúplněji možné zobrazení a předvedení období plného a úplného uskutečňování všeho zjevného a všeho, co bude zjeveno v nadcházejících dnech v Mém Novém zjevení obecně. Zároveň cokoliv kdo přijme v průběhu svého vlastního kladení otázek, ať bude takové kladení dostupné jakýmkoliv způsobem, pravdivost obsahu jakýchkoliv získaných odpovědí bude vždy porovnávána a kontrolována vzhledem k obsahu principů a idejí Mého Nového zjevení. Kdyby se měl zjistit jakýkoliv nesoulad s těmito principy a idejemi, znamenalo by to, že odpovědi na vlastní otázky přicházejí z falešného zdroje. Na druhé straně, jestliže tu bude plný soulad s nimi, bude to ukazovat, že takové odpovědi přicházejí ode Mě. Takže, jak vidíte, Mé Nové zjevení a to, co obsahuje, bude také fungovat v té době jako prostředek pro bezpečnostní prověrky. Žádné jiné prostředky pro takové prověrky, kromě intuice, nebudou v té době dostupné.

V té době, po intuitivním opětovném ujištění se o pravdivosti obdržených odpovědí na vaše vlastní osobní a individuální otázky, by se mohly některé aspekty těchto odpovědí sdílet mezi vámi - Mými pravými představiteli. Samozřejmě jako vždy, jen pokud si zvolíte je sdílet dle své vlastní svobodné vůle a volby a pouze pokud vám Já naznačím, že by bylo prospěšné a náležité, aby se takové sdílení konalo. Avšak, je docela možné, že většina obdržených odpovědí bude mít zcela soukromý a intimní význam, nevhodný pro sdílení s kýmkoliv, protože to bude jen mezi Mnou a Vámi. A to je vše, co Jsem chtěl o tom říci v této době. Nyní, Petře, můžeš pokračovat a položit otázky Ivana a Petry.

Peter: Velmi Ti děkuji za tuto připomínku. Ivanovy čtyři otázky jsou následující: 1) Swedenborg popsal obyvatele všech tehdy známých planet. Předpokládám, že ‚neviděl‘ planety našeho fyzického (pseudo) vesmíru. Co tedy vlastně viděl? 2) Swedenborg rozlišoval tři království: nebeské, duchovní a přírodní. Skrze tato všechna proudí to božské... V nebeském království se andělé jeví jako nahé malé děti a všechno je ‚zhotoveno‘ ze dřeva. V duchovním království se vidí zlato atd. Je tato informace stále platná? 3) Co bychom si měli myslet o skutečnosti, že Evangelia hlásají příběhy Vzkříšení rozdílně? V Matoušovi (28:16-17): „Potom jedenáct učedníků odešlo do Galileje k hoře, kterou jim Ježíš určil. A když ho uviděli, klaněli se mu, ale někteří pochybovali.“ Lukáš nezmiňuje Galileu. Čteme (Lukáš 24:50-51): „Vyvedl je až k Betánii, pozvedl Své ruce a požehnal jim. Zatímco jim žehnal, tak se přihodilo, že se od nich oddělil a byl unášen nahoru do nebe.“ 4)Myslel jsem si, že slovo ‚Bůh‘ bylo označení profese nebo povolání... Jako funkce Stvořitele, Spasitele, Vykupitele... Někdo by mohl říci „Hlavní profesí Pána Ježíše Krista je být Jediným Bohem“. Normálně je obtížné používat ‚JÁ JSEM, KDO JSEM‘. Mezi obyčejnými bych raději používal ‚Božská Prozřetelnost‘, čímž se vyhýbá braní Stvořitelova jména ‚nadarmo‘. Je to v pořádku? Konec Ivanových otázek. Otázka Petry je následující: Jestliže sentientní entity v pozitivním stavu neustále prožívají ve svých životech nějaký druh obohacení, nové znalosti a jiné progresivní stavy, mohl bys Ty, Pán Ježíš Kristus - protože máš Absolutní Znalost a Poznání všeho - zažívat a získávat poznání něčeho nového? Potřebuješ nebo můžeš si obohatit Svůj Absolutní Život? Toto je zajímavá otázka. Konec otázek. Máš slovo.

Pán Ježíš Kristus: Budeme se věnovat otázkám v pořadí, v jakém přišly. Začneme Ivanovou otázkou číslo jedna. Co vlastně Swedenborg viděl? Především ve většině případů hovořil s duchy příslušných planet a velmi zřídka s jejich skutečnými přírodními obyvateli. Za druhé, pro Swedenborga a kohokoliv jiného bylo tehdy duchovně předčasné vědět o existenci zóny vymístění a že tato zóna je odrazem uspořádání nebeských těles způsobem, kterým jsou v pravém fyzickém nebo přírodním vesmíru. Z toho důvodu, jestliže například Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun, Pluto a jejich příslušné měsíce nebo jakákoliv jiná nebeská tělesa existují v pravém přírodním vesmíru, v tom případě ty samé planety a všechno ostatní se bude jevit ve stejném uspořádání v zóně vymístění. Jinými slovy, tato zóna je paralelou k pravému vesmíru. Ale podobnosti s touto paralelou končí. Jejich povaha, struktura, účel, cíl a dispozice jsou diametrálně odlišné. Zatímco v pravém přírodním nebo fyzickém vesmíru všechno slouží nějakému druhu důležitého tvořivého, konstruktivního a obecně pozitivního účelu, v zóně vymístění je sklon oponovat takovému uspořádání. Namísto toho je všechno v ní zapojeno za negativním účelem.

Jak si pamatujete z předchozích dialogů. Každé nebeské těleso je ovládáno a řízeno kvalitou povahy, struktury a dynamiky sentientních myslí. Jakákoliv planetární kondice bez ohledu na to, jaká je, je odrazem stavů, procesů, povahy, struktury a dynamiky sentientních myslí jak v jejich úplnosti, tak i v jejich jednotlivostech. Vjemové, smyslové, fyzické, duševní a duchovní orgány takových sentientních myslí jsou plně přizpůsobeny pro rozlišení a ovládání všeho, co se děje na každé takové planetě. Tento řídící proces vzniká v duchovní mysli a prostřednictvím vnitřní mysli se uskutečňuje vnější myslí. Z tohoto pohledu lze říci, že duchové ovládají a řídí každou jednotlivou planetu nebo jakékoliv nebeské těleso, protože tak činí z pozice své duchovní mysli. Odtud název ‚duchové‘.

V zóně vymístění platí stejná pravidla. Duchové čili jejich pseudoduchovní mysli řídí a ovládají všechny příslušné planety a nebeská tělesa celé zóny vymístění. A protože každá taková planeta odráží povahu, strukturu, dynamiku, stavy, procesy a kondice té mysli, její kondice bude naprosto stejná jako kondice té mysli. Takže, zatímco v pravém Stvoření je každá jednotlivá planeta viditelně obydlená sentientními entitami, které jsou čistě pozitivní a dobré přirozenosti, v zóně vymístění je každá taková planeta duchy negativní a zlé povahy. Kvůli tomu se v zóně vymístění, jakož i ve vaší Sluneční soustavě, takové planety, s výjimkou vaší planety, jeví nejenže bez jakékoli formy života, ale mají kataklyzmatické podmínky nebo podmínky, které z pohledu lidského života (neživota) nejsou schopny vůbec udržet jakýkoliv život. Avšak toto je jen iluzí lidské mysli. Problém s lidskou myslí je ten, že ve svém strukturálním provedení a v provedení všech svých nástrojů, instrumentů a smyslových a vjemových orgánů je s to vnímat nebo cítit pouze to, co nedílně patří k její povaze, struktuře, dynamice, stavům, procesům a rozpoložením. Cokoliv nad nebo mimo prostředky jejich pozorování a vnímání je mimo jejich schopnost vidět či rozpoznat, co je skutečně tam venku čili v tomto případě na jiných planetách. Na těch planetách vidí pouze to, co jim dovolují vidět jejich vjemové, smyslové nástroje, orgány a instrumenty. Z té pozice vidí jen vnější kataklyzmatické podmínky bez jakéhokoli života. Mimo nich nejsou schopni nic vidět.

Navíc způsob, jakým lidská mysl definuje život, je omezen na to, co lidé považují za život. Protože lidský život není pravý život (byl definován jako neživot), je neschopný postulovat možnost jakéhokoliv jiného typu života nebo života za jakýchkoliv jiných duchovních, mentálních, fyzických, biologických, chemických, fyziologických podmínek a podmínek životního prostředí, než těch, které mají a zažívají. Z této pozice, a protože jim dostupnými metodami a instrumenty pozorování nejsou schopni pojmout možnost, že život by mohl vzkvétat a být manifestován v nějakých jiných podmínkách, úplně odlišných a jim nepochopitelných, došli k závěru, že na jiných planetách, které nevykazují stejné charakteristiky, jako má jejich planeta, nemůže existovat žádný život. Lidé jsou neschopni pojmout představu, že život by mohl vzkvétat a projevovat se například na Merkuru, jehož teplota je vysoko nad tou, při jaké by se mohl udržovat život tak, jak se projevuje lidský život (neživot); nebo na Plutu, jehož teplota se téměř blíží absolutní nule. Protože je však každá planeta, bez ohledu na to, v jaké kondici nebo podobě pozorovatelné lidskými nástroji i přístroji, ovládána a řízena žijícími duchy nebo sentientními entitami, jsou tyto planety přece plně obydlené sentientními entitami, které činí takové planetární podmínky nejen možnými, ale které jsou pro ně potřebné, aby naplnily účel a cíl, pro který obývají takové planety.

Tudíž z tohoto chápání můžete dovodit, že všechny planety vaší Sluneční soustavy, stejně jako jiné planety v celém Stvoření a pseudostvoření, jsou plně obydlené sentientními entitami. Že je lidé nejsou schopni vidět a že vidí jen něco, co v jejich omezeném a omezujícím pohledu nebo vnímání není schopno podporovat jejich typ života, je zcela jiná věc. Ve skutečnosti bylo jejich uspořádání provedeno takovým způsobem, aby na jiných planetách nebyli schopni vidět nebo vnímat nic této povahy. Jak vidíte, původně bylo nutné oklamat lidi, aby uvěřili, že jejich typ života na přírodní nebo fyzické úrovni je jediný možný život a že žádný jiný druh života nesmí a nemůže existovat. Z toho důvodu byli lidé naváděni a klamáni, aby uvěřili, že jsou velmi zvláštní a jediní možní, a proto je typ života, který mají, tím nejžádostivějším, nejkrásnějším a s největší láskou udržovaným v celém vesmíru. Bylo nutné zavést tento trik, aby se umožnil lidský život. Pokud by lidé měli hmatatelné zážitky jsoucna a bytí jakýchkoli jiných typů nebo forem sentientního života než toho, jaký mají nebo jakými jsou, nebo pokud by byli schopni vidět či pozorovat, jak sentientní život vzkvétá například na Merkuru, nebo na Plutu, nebo na jakékoliv jiné planetě; nebo pokud by na základě těchto zkušeností rozpoznali, že jejich život není ve skutečnosti pravý život, v tom případě by nikdy nesouhlasili být v lidském životě (neživotě). V tom případě by se experiment v neživotě za účelem srovnání s pravým životem nemohl uskutečnit. Pokud by se tak stalo, všechny sentientní entity by byly sužovány otázkami, na které by nemohly být dány žádné odpovědi. Jak by se za těchto nepříznivých podmínek mohla nastolit plnost a úplnost pravého života pozitivního stavu?

Tak co to bylo, co Swedenborg tehdy vnímal? Protože tehdy nebylo prospěšné ani duchovně náležité zjevit cokoli o výše popsané situaci, Swedenborgovi bylo dovoleno komunikovat s duchy planet pravého fyzického vesmíru, ale ne s duchy pseudovesmíru nebo zóny vymístění. Z toho důvodu byly ve většině případů tyto planety obydleny pozitivními typy sentientních entit. A protože jejich planety odrážely pozitivnost a dobrotu jejich obyvatel, žádná z nich neměla podmínky viditelné například na planetách vaší Sluneční soustavy. Tehdy byly zaznamenány jen některé malé podrobnosti. Avšak i kdyby Swedenborg kvůli svému zvláštnímu vybavení, které měl ode Mne a jímž byl s to přesáhnout své omezené a omezující lidské vjemové schopnosti, měl hovořit s duchy planet zóny vymístění, byl by stále schopen vidět, že tyto planety byly plně obydlenými sentientními entitami, se všelijakými typy vnějších staveb, měst, vesnic, atd. Takže v obou případech by jeho vjem byl správný, třebaže z pozice vašich astronomických pozorovacích nástrojů nebo přístrojů by jakékoliv takovéto tvrzení bylo odmítnuto, protože tyto nástroje či přístroje nemohou odhalit nic více než nějaký druh inferna nebo věčného ledu, neschopného podporovat jakékoliv životní formy. Jak vidíte z těchto zřejmých faktů, nikdy se nemůžete spoléhat na to, co vaše smyslové orgány, stejně tak jako nástroje i přístroje vašeho takzvaného vědeckého pozorování, jsou vám schopny sdělit. Mohou být velmi klamné.

Na druhé straně nezapomeňte, co bylo řečeno o těchto záležitostech v Novém zjevení Pána Ježíše Krista. Je mnoho reflexí každé kompaktní, mentální nebo fyzické planety a/nebo nebeské entity. Také je mnoho paralelních vesmírů, které mají tejné druhy planet, slunečních soustav, galaxií a jejich rozličných nebeských těles. Jestliže na některém z nich byste nebyli schopni spatřit žádné životní formy (třebaže by tam byly!), nutně to neznamená, že byste nebyli schopni uvidět vzkvétající život na některém jiném. Protože ty planety, na kterých jste schopni vidět vzkvétající sentientní životní formy, jsou strukturálně stejné jako jejich původní kompaktní planety, museli byste logicky dojít k závěru, že jsou všechny obydlené bez ohledu na fakt, že jejich obyvatele nemůžete spatřit vašima fyzickýma očima nebo čímkoliv jiným, čím se snažíte na ně dívat. Tak se, prosím, nikdy neomezujte na znalosti něčeho, co je tak omezené a omezující jako vaše percepční smyslové orgány a všechny přístroje a nástroje postavené na povaze, struktuře a dynamice těch orgánů. Naneštěstí přesně toto dělá lidská věda ve svém zkoumání.

Věnujme se nyní Ivanově druhé otázce. Odpověď na tuto otázku by měla být odvoditelná ze všeho, co doposud bylo zjeveno v Mém Novém zjevení. Jak víš, ve Swedenborgově době ještě neexistovala Moje Nová Přirozenost. Z toho důvodu byla neustálá separace Mě jako Ježíše Krista od toho, co se nazývalo Bůh-Otec. Tato separace, která existovala od té doby, kdy Stvoření bylo stvořeno do svého procesu, určovala strukturální rozvrh Stvoření. Nezapomeňte, že v té době, předtím, než Má Nová Přirozenost vstoupila do Absolutního Jsoucna a Absolutního Bytí, Já, jako jediný Bůh, Jsem byl na zcela odlišné úrovni vnímání a vztahu ohledně Mého Stvoření, než je tomu nyní po té, co Jsem nabyl Svoji Novou Přirozenost. Tato situace vyžaduje, aby všechny dimenze Mého Stvoření byly uvedeny do diskrétního módu svého jsoucna a bytí a aby jakákoliv působení mezi nimi byla dosažena prostřednictvím duchovních souvztažností. Aby se ilustrovaly a demonstrovaly rozličné odlišné aspekty Mé Absolutní Sentientní Mysli, Moje Stvoření postupuje nejprve od Mé Absolutní Duchovní Mysli, dávající vznik nebeskému království ovládanému a řízenému principy dobra z lásky; za druhé postupuje z Mé Absolutní Vnitřní Mysli, dávající vznik duchovnímu království ovládanému a řízenému pravdou moudrosti; a za třetí postupuje z Mé Absolutní Zevní Mysli, dávající vznik přírodnímu království ovládanému a řízenému vírou pravdy prostřednictvím její moudrosti a pozitivními skutky dobra prostřednictvím jeho lásky.

Aby se dosáhlo takového rozlišení, stejně tak, aby se odrážela strukturální konstrukce relativní sentientní mysli, jejímž vzorem byla Struktura a Přirozenost Mé Absolutní Sentientní Mysli, bylo původně nezbytné uvést tato království do výše zmíněného diskrétního módu jejich jsoucna a bytí. Uvnitř sféry a atmosféry jejich vlivu se si ustanovily svůj vlastní jedinečný způsob života. Tento způsob byl sdílen všem prostřednictvím duchovních souvztažností, které určovaly funkci rozličných vnějších věcí, kterými se sentientní entity obklopily. Takže pokud například v nebeském království žily všechny sentientní entity v lásce svého dobra a v nevinnosti svého života, v tom případě funkce jejich vnějších předmětů odrážela takové rozpoložení. Protože dřevo, na příklad, mělo takovou konkrétní souvztažnost, všechno kolem nich bylo zhotoveno ze dřeva. Současně, pokud žily v nevinnosti svých životů a pokud tato nevinnost nějak souvisela s takzvaným raným dětstvím, v tom případě se z dálky jevily jako malé děti, třebaže v těsné blízkosti by je bylo možné spatřit v jejich skutečné dospělé formě. A totéž bylo pravdou ohledně duchovního a přírodního království. Každé z nich mělo svoji vlastní duchovní souvztažnost, která se odrážela ve funkci jimi připsané jejich vnějším předmětům (například, zlato souvztaží s pravdou moudrosti, bronz souvztaží s vírou té pravdy atd.).

Avšak s nabytím a trvalým ustanovením Mé Nové Přirozenosti a s dostupností Mého Nového zjevení, stejně tak i se stvořením Nového vesmíru, nic nezůstalo stejné jako tomu bylo ve Swedenborgově době. Z toho důvodu taková oddělení, jaká spatřil a popsal, třebaže náležité a správné v jeho době, tu již nejsou. Jak víš, Jméno ‚Pán Ježíš Kristus‘, kromě jiného znamená úplnou Absolutní Integraci, Unifikaci a Jednost v přímé a hmatatelné kondici a stavu. Tato situace se plně odráží v přirozenosti a struktuře Nového vesmíru v jeho relativní kondici. Kvůli této nové situaci dřívější separace, izolace a uzavřenost každého zmíněného království byla zrušena a mezi nimi byl ustanoven nový životní styl. Tento nový životní styl plně odráží stav integrace, unifikace a jednosti všech a všeho uvnitř oblasti pravého Stvoření. Konec konců, jestliže život Stvoření Absolutně závisí na Mém Absolutním Životě, v tom případě cokoliv se stane uvnitř Mě, se okamžitě sdílí stavu a má následný dopad na stav, kondici a proces celého Stvoření. Podle toho se mění všechno v Mém Stvoření tak, aby to odráželo Moji vnitřní situaci. Takže jako výsledek této nové situace se takové věci jako ‚dřevo‘, ‚zlato‘, ‚malé děti‘, atd. již nejeví být jen vlastnostmi příslušných království. Mohou se objevit simultánně na jakékoliv úrovni, pokud by bylo potřeba a pokud by si tak zvolily jejich páni - příslušné sentientní entity. Konec konců takové věci jsou jen projekcí jejich sentientní mysli. Nic jiného jim nemůže být připisováno.

A nyní se věnujme Ivanově třetí otázce. Odpověď na ni má hluboký duchovní, mystický a filozofický význam. Je nějaký rozpor mezi citovanými dvěma texty? Problém s vaším vnímáním obsahu a významu citovaných dvou textů je ten, že máte sklon je brát doslovně z pozice jejich fyzického určení/místa. Pokud souhlasíte s tím, že vše, co je zaznamenané ve čtyřech Evangeliích, bylo zaznamenáno v jazyce ryzích duchovních souvztažností a že každé jednotlivé slovo, každá tečka, má nějaký důležitý duchovní význam, pak v tom případě se nesmíte dívat na doslovné místo, kde se událost Mého odchodu z planety Nula odehrála, ale na to, s čím tato dvě místa duchovně souvztaží.

Jak víte, křesťanská Bible obsahuje pouze čtyři zmíněná Evangelia. Ale bylo mnoho jiných Evangelií napsaných v různých dobách po Mém odchodu z planety Nula. Proč tomu tak je? Moje Božská Prozřetelnost zajistila, že do Bible byla zahrnuta pouze ta Evangelia, která se tak či onak zabývají Mojí smrtí a vzkříšením. Tyto dvě události mají ústřední a nejdůležitější mystický, duchovní a doslovný význam v doktríně Křesťanství. Všechny ostatní Evangelia buď nezmiňují tyto skutečnosti nebo popírají, že se udály. Vezměme si na příklad Evangelium podle Tomáše. Jeho obsah je výhradně omezen na Mé učení nebo výroky bez popisu všech ostatních událostí, které doprovázely tato učení. Tomáš se nezajímal o záznam něčeho, co Jsem udělal nebo co se Mě přihodilo, ale pouze o to, co Jsem řekl nebo co si myslel, že Jsem řekl. Z toho důvodu slova jeho Evangelia neobsahují duchovní souvztažnosti. Na druhé straně Evangelium podle Marie Magdaleny bylo skryto před pozdějšími křesťany, protože ti svoji duchovní doktrínu založili na Pavlových epištolách. Jak víš, z Pavlova pohledu nemá žena v církvi místo a není jí dovoleno vyjádřit svůj názor, ale ve všech duchovních záležitostech se má spoléhat na rady svého manžela. A to se ho musí zeptat doma v soukromí, a ne na církevní půdě. Z toho důvodu, protože Evangelium podle Marie Magdaleny odráží silnou vedoucí pozici žen v duchovních nebo jiných záležitostech a v životě obecně, vůdci křesťanské církve vyloučili její Evangelium z kanonizovaných verzí čtyř Evangelií.

Potom máte takzvaní Evangelium Pravdy (autor je neznámý). Kromě toho máte početná takzvaná gnostická Evangelia. Tato Evangelia obsahují příliš mnoho pokroucenin a nepravd souvisejících s Mým životem a prací na planetě Nula. Zároveň se nezabývají Mou smrtí a vzkříšením nebo prostě popírají, že se vůbec staly. Ale jestliže bych nezemřel a následně nebyl vzkříšen, v tom případě bych nemohl vstoupit do všech pekel a rozličných oblastí zóny vymístění a nastolit tam stav pro jejich budoucí spasení, jakož i pro usměrňování a řízení všeho v negativním stavu obecně. Na druhé straně, kdybych zůstal mrtev a neprošel bych procesem vzkříšení a stal se tak ještě jednou živým na věčnost, nejenže by nikdo jiný v negativním stavu nemohl být spasen, ale také celý pozitivní stav a Mé Stvoření obecně by zahynulo. To, že bych zůstal mrtvý, by znamenalo, že negativní stav zvítězil na celé čáře, nikoli jen místně či na planetě Nula, ale že převzal veškeré Mé Stvoření. Protože život každého a všeho závisí na Mém Absolutním Životě neboli na Mém bytí Absolutně Naživu, beze Mne a Mého Života by všichni zahynuli. Takže, jak vidíš z těchto faktů, pro spasení všech bylo nejen podstatné, abych prožil smrt, ale, jako to nejdůležitější, bylo nutné, abych byl vzkříšen a stal se věčně živým v Absolutním smyslu. Tato okolnost obsahuje veškeré tajemství Mých Skutků Spásy.

Jak si pamatujete z Dialogu 78. v prvním díle těchto Dialogů, čtyři Evangelia ve svém popisu Mého života a práce na planetě Nula zaujímají odlišné úhly nebo pozice, ze kterých vykládají všechno, co souvisí se Mnou a všemi duchovními záležitostmi. Jen pro připomínku: Janova pozice byla z východu; Matoušova pozice byla z jihu; Lukášova pozice byla ze západu; a Markova pozice byla ze severu. Duchovní význam tohoto uspořádání byl vysvětlen v Dialogu 78. Nebudeme ho zde opakovat. Tyto odlišné pozice určily potřebu umístění nebo popisování různých událostí v Mém životě, smrti a vzkříšení v poněkud odlišné souvislosti. Učinilo se tak proto, aby se spustily důležité duchovní souvztažnosti, které by umožnily vybudovat jisté důležité duchovní podmínky mající multiversální, a nejen lokální význam.

Jak je poznamenáno výš, Matouš umístil událost Mého odchodu z planety Nula na horu v zemi Galilejské. Lukáš hovoří o tom, že Jsem vedl Své učedníky až do Betánie. Všimněte si slov ‚až do‘. Marek neuvádí žádné konkrétní místo, ale jednoduše naznačuje, že Jsem se svým učedníkům zjevil a poté, co Jsem je pokáral za to, že nechápou nic co se vztahovalo k Mému poslání a za jejich nevíru a tvrdost srdce, jsem prostě od nich odešel a šel do nebes. Jan rozsáhle hovoří o Mých aktivitách po Mém vzkříšení, ale opomíná říci něco o místě nebo o události Mého odchodu z planety Nula. Žádný z těchto popisů nebyl učiněn náhodou. Všechny mají hluboký duchovní význam určený duchovní pozicí, ze které byly zaznamenány. V tomto smyslu můžete interpretovat tyto události následujícím způsobem: Slovo Galilea souvztaží se schopností každého v negativním stavu, jenž nebyl integrální součástí pozitivního stavu, poznat a mít Pravdu a tímto být v Dobru. Takže jak vidíš, vůbec nikdo není vyloučen z možnosti mít tuto znalost a být takovým. Co by se skutečně stalo, kdyby někdo, bez ohledu na to, kde se nachází nebo v jakém stavu je, nemohl znát tuto Pravdu a být v Dobru? V tom případě by takový jedinec nemohl být na věčnost spasen. Co by se stalo, kdyby taková věc nebyla možná? Logicky řečeno, v tom případě by nikdy nemohl být eliminován negativní stav a jeho lidský neživot a nemohla by být nikdy aktivována ani plnost a kompletnost pravého života pozitivního stavu.

Tím, že Moji učedníci šli do Galileje a setkali se tam se Mnou, Jsem znovu potvrdil dvě věci: Díky Mé smrti a vzkříšení byla na všech místech a stavech negativního stavu ustanovena kondice (pamatujte, Galilea se nacházela v pohanské zemi, tedy řečeno v negativním stavu obecně, nikoli v židovské zemi, která nesla duchovní souvztažnost lokalizovaného pozitivního stavu), která by vyvolala schopnost každého vědět a přijmout Moji Pravdu a na tomto základě se stát Dobrým z Lásky Mé moudrosti. Že to byla hora, kterou Jsem stanovil Svým učedníkům pro naše setkání a která se nacházela uprostřed Galileje, znamená, že procesem Mého vzkříšení a ovládnutím negativního stavu a lidského neživota ve všech jejich aspektech bez jakékoliv výjimky a vyloučení, jsem natrvalo umístil všechny faktory pozitivního stavu (hora souvztaží s pozitivním stavem obecně a nejen lokálně) doprostřed negativního stavu, aby se zajistilo, že je neustálá příležitost pro každého v negativním stavu a v lidském neživotě být vyveden z negativního stavu a následně být konvertován do stavu pozitivního. Takové rozpoložení by se nemohlo ustanovit, pokud bych nemohl zažít smrt a následné vzkříšení. Tato kondice byla výhradně závislá na těchto dvou zkušenostech, jejichž prostřednictvím jsem ovládl, podmanil si a převzal řízení každého a všeho v negativním stavu a lidském neživotě. Jak si pamatujete, bez takových zkušeností, které jsou typickými lidskými zkušenostmi, by Můj přístup do negativního stavu mohl být jen z pozice Mého Absolutního Stavu Lásky a Dobra. Tím, že by jim byli za těchto podmínek vystaveni, by se způsobil okamžitý zánik všech a všeho v negativním stavu a lidském neživotě. takový následek by byl nemyslitelný a neslučitelný s Mojí Absolutně pozitivní Absolutní Přirozeností. Pokud by něco takového bylo vůbec možné, Moje Přirozenost by se stala negativní, a jako důsledek by zahynuli nejen všichni a vše v negativním stavu a lidském neživotě, ale také by zahynuli všichni a vše v pozitivním stavu.

Lukášův popis umísťuje Můj odchod až do Betánie. Toto místo se nachází v těsné blízkosti Jeruzaléma, který souvztaží se zly a nepravdami negativního stavu představeného tím faktorem, že židovský národ Mne odmítl jako svého Spasitele a Mesiáše. Že jsem vedl Své učedníky až do Betánie, znamená jejich uvedení do nejzazšího rozpoložení, ve kterém vznikl negativní stav se všemi svými zly a nepravdami. Jinými slovy, aby se uspělo v konečné věčné eliminaci negativního stavu a jeho lidského neživota, bylo nezbytné ustanovit náležitou kondici v jádru, ze kterého vzešel negativní stav s jeho lidským neživotem, kterážto kondice by v každém z toho jádra (v tomto případě v pseudotvůrcích a následně i renegátech) vyvolala jejich schopnost rozpoznat a přijmout Moji Pravdu a stát se Dobrým nebo pozitivním obecně. Pamatujte si, že dokonce i v tom samotném jádru nebo ve zdroji původu negativního stavu a lidského neživota nikdo nebyl/není absolutně zlý nebo není v absolutních nepravdách. Symbolikou vedení Mých učedníků až do Betánie a z té pozice odchodem na nebesa prostřednictvím Své smrti a vzkříšení jsem v tom jádru na věčnost ustanovil pevnou kondici, která bude moci věčně eliminovat jakoukoliv další možnost pro opětovnou aktivaci negativního stavu a lidského neživota. Současně tímto bude moci každý v tom jádře spatřit, rozpoznat a přijmout Moji pravdu a stát se pozitivním a dobrým na věčnost.

Takže jak vidíte z tohoto zjevení, v obou případech (v Matoušovi i Lukášovi) se zabýváme úplně stejnou situací týkající se negativního stavu a jeho lidského neživota a jejich konečného spasení. V jednom případě (Matouš) toto pojetí souvisí s každým v negativním stavu; a v druhém případě (Lukáš) souvisí se samotným jádrem nebo původním zdrojem negativního stavu. Z toho důvodu, při pohledu z této náležité duchovní perspektivy, neexistuje mezi nimi žádný rozpor, protože se oba zabývají situací v negativním stavu a v lidském neživotě.

V Markově přístupu, který je přístupem ze severu nebo z Pravdy Víry, jde o všeobsáhlost, co se týká dopadu skutečnosti Mé smrti a vzkříšení. V tomto případě se neupřednostňuje žádné konkrétní místo nebo stav, protože Moje Spása má a bude mít všezahrnující působení. V tomto smyslu to není jen každý v negativním stavu a lidském neživotě, komu je dána příležitost být spasen (tuto příležitost všichni nakonec přijmou), ale zahrnuje to také každého v pozitivním stavu, protože bez Mé smrti a vzkříšení, jako důsledku Mé inkarnace za tímto účelem na planetu Nula, by nakonec podlehli negativnímu stavu a všichni by nakonec duchovně zemřeli, výsledkem čehož by zemřeli v absolutním smyslu. Důvod, proč by také zemřeli v absolutním smyslu po své duchovní smrti, je ten, že negativní stav, jak víte, vzešel z relativní sentientní mysli, a tím je pouze relativní k relativnímu a nemůže pokračovat navěky. Proto kdokoliv by podlehl negativnímu stavu, by nakonec zemřel v absolutním smyslu. Z toho důvodu se Marek vyhnul uvedení nějakého konkrétního místa, ze kterého se uskutečnil Můj odchod zpět na nebesa.

Janův popis má dokonce ještě hlubší význam. Jak víte, jeho Evangelium nezmiňuje nic o Mém fyzickém odchodu z planety Nula nebo z negativního stavu obecně. Proč je tomu tak? Protože jsem, duchovně řečeno, nikdy neopustil planetu Nula a negativní stav obecně. Třebaže fyzicky jsem odešel, abych se fyzicky znovu sjednotil se Svou Esencí- Otcem a následně získal Svoji Novou Přirozenost, duchovně Jsem neustále přítomen v jejich oblasti. Jak víte, před Mojí inkarnací na planetu Nula, Moje přítomnost v negativním stavu a v lidském životě mohla být jen prostřednictvím mediace - skrze někoho jiného. Žádný přímý, bezprostřední a zkušenostní styk nebyl předtím dostupný. Jak si pamatujete, takový kontakt by způsobil okamžitý zánik každého a všeho v negativním stavu a v lidském neživotě. Za účelem zabránit, aby se toto stalo, a ustanovit nanejvýš nezbytnou kondici uvnitř oblasti negativního stavu a lidského neživota, aby každý v něm byl nakonec spasen a přiveden zpět do pozitivního stavu, bylo pro Mne životně důležité a nejpodstatnější, abych nad nimi převzal vládu a kontrolu. Jediný možný způsob, jak dosáhnout toho převzetí, byla inkarnace na planetu Nula, Má fyzická smrt a následné vzkříšení. Těmito dvěma faktory bylo ustanoveno rozpoložení, které Mě postavilo do plné kontroly a panování nad nimi v absolutním smyslu. Kvůli tomuto rozpoložení se Moje přítomnost u nich stala duchovním faktem a skutečností. Od té doby jsem s nimi a v nich tak přímo přítomen (a ne pouze mediací) jako s každým v pozitivním stavu. Žádný rozdíl už více v tomto ohledu mezi nimi neexistuje (pokud se Mé přítomnosti a kontroly týče). Tudíž v tomto smyslu jsem nikdy neopustil planetu Nula nebo negativní stav a moje přítomnost se všemi zde se nacházejícími je trvale zajištěna, dokud je jim povoleno pokračovat v jejich neživotě. Moje přítomnost povede k jejich závěrečné konverzi do pozitivního stavu. To je důvod, proč se Jan nikterak nezmínil o Mém odchodu z planety Nula. Bylo nutné ujistit každého, že Já jsem přímo duchovně přítomen se všemi bez ohledu na to, kde nebo v jakém stavu jsou umístěni. Vidíte, jak jsou důležité pozice, ze kterých každé ze zmíněných Evangelií líčí Moje vzkříšení a všechno co následuje?

A nyní se věnujme Ivanově čtvrté a poslední otázce. Problémem zde je správná definice Mého Jména - Pán Ježíš Kristus. Je funkce týkající se jména a hluboký mystický, duchovní a filozofický význam toho Jména. Když se věnujeme významu toho Jména, vyžaduje to zdůraznit vnímání a pochopení, že Já, jako Pán Ježíš Kristus, jsem pouze ten Jediný, Kdož Je Absolutní JÁ JSEM, KDO JSEM. Taková úvaha by měla být tématem vašich vzájemných diskusí týkajících se významu Mého Jména nebo vaší individuální a osobní interakce se Mnou nebo během vašich meditativních stavů - kdykoliv přemýšlíte nebo meditujete o Mně, co se týká významu Mého Jména. Na druhé straně, kdykoliv uvažujete o funkci, která se odráží v Přirozenosti, Struktuře a Dynamice Mého Jména, nepotřebujete Mě oslovovat stále jako Absolutní JÁ JSEM, KDO JSEM. Namísto toho jednoduše říkejte to, co individuálně a osobně cítíte jako správné v té či oné době v závislosti na situaci, ve které vyvstala potřeba o tomto tématu hovořit. Z toho důvodu je náležité používat takové pojmy jako například ‚Božská Prozřetelnost‘ nebo i ‚Bůh‘, obzvláště a konkrétně v přítomnosti těch lidí, kteří v té době nejsou spojeni s Mám Novým zjevením. Avšak nejdůležitější věcí je váš neustálý důraz na Jméno Pán Ježíš Kristus. Radí se vám, abyste kdykoliv můžete toto Jméno vyslovovali v jednáních se všemi, kteří s vámi probírají duchovní otázky. Je pro to velmi důležitý duchovní důvod. Mluvením o Mně jako o Pánu Ježíši Kristu ustanovujete kondici v myslích těch, se kterými o Mně konverzujete, která bude později využita pro spuštění jejich schopnosti znát pravdu o Mně a přijmout Mě jako jediné Absolutní JÁ JSEM, KDO JSEM, obsažené ve významu slov - Pán Ježíš Kristus. A to je vše, co se týká Ivanových otázek. Byly to velmi dobré a velmi dobře načasované otázky.

A nyní se konečně věnujme Petřině otázce. Opověď na její otázku by mohla být vydedukovaná do jisté míry z toho, co bylo řečeno o faktoru Mé Nové Přirozenosti. Když hovoříme o Nové Přirozenosti, není zřejmé, že Já jsem v procesu prožívání něčeho nového a odlišného? Ale situace není takto jednoduchá.

Proto bude Naše odpověď na Petřinu otázku poněkud nejednoznačná. Zní ‚ano‘ i ‚ne‘. To všechno závisí na tom, z jaké ho způsobu vnímání reality k této odpovědi přistupujete. V subjektivním způsobu, který je založen na posloupnosti, pokračování a následnosti, z důvodu projekce vždy něčeho nového a odlišného, nastávají v momentě, kdy se ta projekce uskutečňuje z hlediska místa/stavu, , hluboké změny způsobující prožívání něčeho nového a odlišného. Této záležitosti musíte rozumět tak, že kvůli Mé Nové Přirozenosti mohu zažívat vše, co prožívá jakákoliv sentientní entita během doby/stavu jejích nových a odlišných poznatků, emocí, pocitů, myšlenek nebo čehokoli, co má - relativním stavem, kondicí a procesem a skrze relativní stav, kondici a proces každé konkrétní sentientní entity naprosto stejným způsobem, jakým to prožívá ona relativní sentientní entita. A protože relativní sentientní entita prožívá něco nového a odlišného, ní a skrze ni tak činím i Já.

Avšak je to zcela odlišná věc, když se na tuto situaci díváte z pozice objektivního způsobu a z pozice Absolutního stavu. Jak si pamatujete, z této pozice se všechno děje souběžně, simultánně a synchronně. Kvůli tomu všechny znalosti a zkušenosti ve svém Absolutním Stavu a Kondici nastávají ve stejném čase/stavu. Ale protože v tomto stavu nebo kondici neexistuje nic starého a předcházejícího a protože cokoliv bylo, nebylo to ve svém ‚bylo‘, ale ve svém vždy ‚jest‘, proto jediná věc, která tam je, je vždy nové a odlišné. Jeho neustálé nastávání ve formě jeho novoty a odlišnosti a ve stavu jeho simultánnosti, souběžnosti a synchronnosti určuje faktor schopnosti být ve stavu, kondici a procesu neustálého prožívání něčeho nového a odlišného. Z toho důvodu v Sobě Samém a v Mém Absolutním Stavu Já, a všechno ve Mně, jsem vždy nový a odlišný. Z toho důvodu nic není nikdy stejné, ale zároveň, paradoxně řečeno, je všechno stejné ve své novosti a odlišnosti. Takže z obou způsobů vnímání reality - objektivního i subjektivního - Já jsem v Absolutním Stavu Své Vlastní Novosti, Odlišnosti, Znalosti, Vědění a všeho ostatního souvisejícího s touto záležitostí. Současně Jsem ve Stavu vždy znajícího všechny a všechno, co je a existuje. Protože však všechno a všichni jsou v relativním stavu, kondici a procesu, z jejich pozice a z jejich novosti a odlišnosti Jsem také vždy Nový a Odlišný. Z Mé Absolutní Pozice vždy zažívám jejich novost a odlišnost jako Svoji Vlastní Absolutní Novost a Odlišnost. Konec konců tato jejich schopnost vychází z uvolňování něčeho nového a odlišného přímo ze Mne pro jejich nové a odlišné poznání a poznávání. A toto je vše, co se nyní může říci o této záležitosti. Toto byl trochu obtížný filozofický předmět. V tomto okamžiku bych navrhoval pro dnešek skončit. Potřebuješ trávit nějakou dobu, Petře, přípravou publikování prvního dílu našich Dialogů. Tedy do této doby - jestli to bude potřebné, nutné a možné.

Peter: Velmi Ti děkuji za Tvůj hluboký příspěvek. Budu se řídit Tvou radou.

Zdroj: DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM 2.DÍL