STO TŘICÁTÝ ŠESTÝ DIALOG

25. dubna 2000

Peter: V odezvě na obsah Dialogu 135. a předchozích dialogů vznesla Ardyth otázku o budoucím osudu ega jako takového. Rozumím tomu tak, že otázkou je, co se stane typickému egu po eliminaci negativního stavu a lidského ne-života? Předpokládá se, že ego má nějakou formu a kondici sentience. Jestliže vezmeme v úvahu, že sentience jako taková nemůže být nikdy zničena (koneckonců odvozuje se od Tvé Absolutní Sentience), jaký by byl v tom případě konec jakéhokoliv typu ega, ať už lidského typu, nebo typu, který vlastní všechna ostatní stvoření a podstvoření v zóně vymístění? Současně by bylo zajímavé vědět, jestli je nějaký rozdíl mezi lidským typem a jejich typem ega. Samozřejmě jako vždy před věnováním se těmto otázkám, je tu něco, o čem bys rád hovořil nejdřív?

Pán Ježíš Kristus: Jako obvykle oceňuji tvou nabídku, Petře, abych hovořil první. Mám něco, na co bych vás rád upozornil (všechny čtenáře těchto Dialogů). Je čas rozpracovat záležitost takových pojmů jako víra, slepá víra, důvěra, spoléhání se a přesvědčení. Je hodně zmatku ohledně toho, jak tyto pojmy definují, chápou a pojímají lidští tvorové a jiní v zóně vymístění. Velmi často se tyto pojmy používají jako navzájem zaměnitelné. Ale z duchovního pohledu, jak jsou tyto pojmy pojímány v pozitivním stavu, nejsou nikdy zaměnitelné, neboli ani jeden termín se nikdy nepoužívá namísto druhého. Všechny mají svůj vlastní důležitý význam, nezávislý na všech ostatních. Současně mají něco společného v tom smyslu, že se zaměřují na stejný důležitý aspekt něčeho poznatelného, ale z odlišného úhlu.

Jestliže se pečlivě podíváte na tyto pojmy, všimnete si, že v zásadě odkazují na stav sentientní mysli, která je využívá pro ustanovení postoje k někomu nebo k něčemu. Současně jsou tyto pojmy také využity pro ustanovení postoje k sobě samému a k čemukoli, co jeden dělá, skýtá, vyjadřuje, jak se chová nebo má vztah. Takže v tomto smyslu zde máte oboustranné využití těchto pojmů. Jedno směřuje k sobě samému a k tomu, jak jeden vnímá svůj vlastní stav, kondici a funkci; a druhé směřuje k jiným individualitám a jejich stavům, rozpoložením a funkcím, jakož i k jakýmkoliv událostem, které se odehrávají mimo dotyčné individuum.

Kvůli skutečnosti, že tyto pojmy jsou odvozeny ze sentientní mysli, jsou tudíž ve své absolutní kondici odvozeninami Absolutní Mysli - Mne - Pána Ježíše Krista. A protože se jakákoliv sentientní mysl, jakož i Má Absolutní Sentientní Mysl, skládá z nejniternějšího Duchovního aspektu, z intermediálního aspektu a z externího aspektu, v tom případě je to duchovní hierarchie toho, jak se tyto pojmy vytvářejí a projevují na každé úrovni nebo aspektu sentientní mysli a jak působí od jednoho aspektu ke druhému, jakož i mezi sebou navzájem. Jediné pojetí, které není obsaženo v pravé sentientní mysli, je pojetí slepé víry. Tento pojem vznikl mnohem později, po vynalezení, aktivaci a manifestaci negativního stavu a lidského neživota s jejich egy. Kvůli tomu je termín ‚slepá víra‘ použitelný jen na ně. Nemá žádné místo v pravém životě pozitivního stavu. Budeme o tom hovořit později.

Jestliže se tedy podíváte na tyto pojmy z hlediska duchovní hierarchie jejich nastávání, probíhání a stávání se tím, čím jsou, protože jejich výsledek se projevuje v pozici směřování od někoho k někomu nebo k něčemu, v tomto smyslu mohou být považovány za integrální část externího aspektu sentientní mysli. Avšak jak víte, cokoliv se děje v externí mysli, je důsledkem něčeho, co se odehrálo ve vnitřní mysli. Cokoliv se děje ve vnitřní mysli, je konečným následkem Duchovní mysli. Na druhé straně, cokoliv s děje v Duchovní mysli, je vždy dle toho, co přitéká z Mé Absolutní Integrální Sentientní Mysli. V tom případě otázkou je: Co způsobuje zrození takových konceptů jako víra, důvěra, spoléhání se a přesvědčení, jestliže tyto koncepty jsou vlastnictvím externí mysli, kterážto mysl funguje dle toho, co vtéká a vstupuje z Duchovní mysli prostřednictvím vnitřní mysli; a jestliže Duchovní mysl v této řadě funguje tím, co do ní přitéká a vstupuje z Mé Absolutní Integrované Sentientní Mysli?

Úplně první proces, který je integrálním vlastnictvím Duchovní mysli, je proces moudrosti, který se odvozuje z Procesu Mé Absolutní Moudrosti prostřednictvím Mé Absolutní Lásky. V tomto smyslu lze moudrost pojímat jako základní a substanciální (ve smyslu, že je podstatou) dění, ze kterého pochází vše, co souvisí s pochopením a přijetím vůbec čehokoliv, co se odehrává uvnitř i vně jakéhokoliv subjektu nebo objektu. Je to kondice absolutní znalosti všeho - samotným procesem rozeznávání z nitra svého vlastního stavu a procesu - o všech událostech a jejich povaze, struktuře, dynamice a funkcích. Prostřednictvím toho absolutního vědění, jak postupuje k vnitřní mysli a dopadá na ni, taková znalost na této úrovni dává zrod pravdě o všech záležitostech. Takže v tomto smyslu moudrost Duchovní mysli způsobuje zrození pravdy vnitřní mysli. Jestliže něco znáte v absolutním smyslu nebo ve smyslu toho, že něco tak skutečně je, nebo není, v tom případě ustanovujete život pravdy. Vnitřní mysl žije a funguje svou pravdou. Znalost pravdy vycházející z vševědoucí moudrosti ustanovuje příznivou kondici pro zrození a manifestaci všech důsledků, výsledků a následků nastávající moudrosti a postupující pravdy, aby se mohly stát aktualizovanou a realizovanou skutečností. A protože je to externí mysl, která je platformou a manifestací tohoto důležitého stávání se, je to na této úrovni, kde pravda své moudrosti dává zrod víře, důvěře, spoléhání se a přesvědčení. Takže, jak vidíte, tyto pojmy jsou jedny z hlavních vlastností externí mysli.

V logickém dovození této duchovní hierarchie můžete tudíž jasně vidět, že být moudrým vás vede ke znalosti pravdy; to, že máte znalost pravdy, vám dává víru, že vaše znalost je pravdivá; vědění, že je pravdivá, vám poskytuje důvěru ve vaši schopnost rozeznávat, poznávat, rozlišovat a přijímat pravdu; taková důvěra vám dává spoléhání se na sebe a na svou pozici jako nejhodnotnější a nejpotřebnější stránky všeho, co vyvěrá z moudrosti prostřednictvím její pravdy; mít takové spolehnutí se na pravdu z moudrosti, které důvěřujete, ustanovuje váš systém přesvědčení, který vám dává vnitřní smysl toho, že to, v co věříte, je skutečně takto pravdivé a že jste těmi, kdo jsou odpovědní a zodpovědní za znalost a přijetí pravdy. Koneckonců taková důležitá pojetí jako moudrost, pravda, víra, důvěra, spoléhání se a přesvědčení jsou nemyslitelná bez jsoucna a bytí sentientní mysli. Tyto koncepce nemohou nastat vně sentientní mysli nebo odděleně od sentientní mysli jako nezávislé entity v sobě a samy sebou. Jsou produkcí a manifestací stavu, procesu a dynamiky sentientní mysli.

Jakmile máte víru, důvěru spoléhání se a přesvědčení v poznání moudrosti prostřednictvím její pravdy, tímto postupem ustanovujete uvnitř sentientní mysli takové kondice, které mohou být popsány jako logika, rozum, racionalita, intelekt a inteligence. Jak vidíte z této duchovní hierarchie, vševědoucí moudrost prostřednictvím své pravdy skrze svou víru, důvěru, spoléhání se a přesvědčení dává vzniknout logice, rozumu, racionalitě, intelektu a inteligenci. V tomto smyslu lze logiku, rozum, racionalitu, intelekt a inteligenci externí sentientní mysli považovat za důležité nástroje v rukou moudrosti a pravdy pro doložení, dosvědčení a potvrzení její víry, důvěry, spoléhání se a přesvědčení. Takže logika, rozum, racionalita, intelekt a inteligence z duchovního pohledu nemohou v pravé struktuře a povaze své funkce být rodišti či původci moudrosti a pravdy a jejich odvozenin - víry, důvěry, spoléhání se a přesvědčení, ale namísto toho moudrost skrze svou pravdu prostřednictvím své víry, důvěry, spoléhání se a přesvědčení umožňuje logice, rozumu, racionalitě, intelektu a inteligenci, aby vůbec nastaly a byly ustanoveny. Toto je nejnáležitější způsob pochopení všech výše zmíněných pojmů a toho, jak navzájem působí. Takto jsou věci pojímány a chápány v pozitivním stavu.

Avšak dokud je udržováno toto konkrétní uspořádání, není žádná možnost pro ustanovení jakéhokoliv jiného typu života než života pozitivního stavu. A opět důležitá existenční otázka měla vstoupit do sentientních myslí. Otázka zněla: Jak může někdo vědět, jestli toto uspořádání je skutečně jediné možné a uskutečnitelné a jestli je to skutečný základ pravého života pozitivního stavu? S čím můžeme porovnat pravdu o této věci, jestliže tu venku není nic, co by učinilo zřejmým, že je tomu tak? Aby se dala odpověď na tuto otázku, bylo nezbytné vynalézt a ustanovit něco velmi odlišného. Jestliže současná hierarchie duchovní organizace je založena na principu z nitra na venek, nebo v našem případě, jestliže moudrost je nastáváním, pravda probíháním a víra, důvěra, spoléhání se a přesvědčení jsou stáváním se jejich reality (jinými slovy niterným, vnitřním a externím); a jestliže v nakupení jejich povah a vzájemného působení produkují své vlastní nástroje ve formě logiky, rozumu, racionality, intelektu a inteligence, v tom případě je nezbytné upustit od tohoto uspořádání a ustanovit opačný směr všech nastávání, probíhání a stávání se.

V tomto opačném případě požadujete kladení logiky, rozumu, racionality, intelektu a inteligence na první místo (nastávají první), což umožní vzniknout víře, důvěře, spolehnutí se a přesvědčení ohledně jejich schopností a závěrů, které postupně přechází k ustanovení pravdy vedoucí ke stávání se moudrými. Takto protikladně se uskutečnily překrouceniny a nepravdy negativního stavu a lidského neživota. Avšak toto byla jediná cesta, jak ustanovit jakýkoliv jiný typ života (neživota), než je pravý život pozitivního stavu. Takže z této situace je jasné, že vyžadovat jakékoliv potvrzení, doklad nebo důkaz prostřednictvím uspořádání existujícího v negativním stavu a lidském životě (neživotě) nemůže vést k ničemu jinému než k překrouceninám a nepravdám. Naneštěstí získávání jakýchkoliv znalostí (pseudoznalostí) těmito prostředky nebo těmito nástroji, kvůli plné víře, důvěře, spoléhání se a přesvědčení ohledně nich a pravdivosti jejich závěrů vede toho, kdo spoléhá na takové metody získávání znalostí, k přijetí překroucenin a nepravd jako jediné možné pravdy. Takto tedy byla nastavena past negativního stavu pro všechny lidi a pro jejich vlastní obyvatele, kteří přijímají tento vědecký podvod.

Jak víte, tato vědecká pseudometodologie hledá jakékoliv odpovědi na své otázky prostřednictvím externích vstupů. Jediný způsob, jakým považuje cokoliv za platné, je, pokud se to získá externím pozorováním, shromažďováním a tříděním externích dat a jejich kvantifikací bez ohledu na jakýkoli vnitřní vstup. Fakticky má sklon nebrat na zřetel nebo odmítat cokoliv, co přichází z nitra, jako subjektivní a neprokazatelné jakýmikoliv takzvanými objektivními metodami. Tato metodologie původně vynalezená pseudotvůrci byla založena jen za jediným účelem: udržovat všechny své subjekty a lidi mimo poznání skutečné pravdy prohlášením, že jakákoliv pravda se může získat pouze takovým vědeckým přístupem (přístup vzhůru nohama).

Na druhé straně je v pozitivním stavu a v životě Mých představitelů na planetě Nula ustanoven odlišný přístup. Odpovědi se hledají ve stavu vlastních niterností, kde přebývá moudrost, produkující pravdu a všechny nezbytné složky pro vnitřní intuitivní rozlišení, že je to pravda, bez jakéhokoliv původního vstupu z venku. Tím, že má znalost pravdy z její moudrosti, každý dospívá k plné víře, důvěře, spolehnutí se a přesvědčení, že je to pravda. Jeho logika, rozum, racionalita, intelekt a inteligence mu jasně ukazují, že to, že dospěl k takové důležité znalosti, mu nejenže odhaluje skutečnou pravdu, ale také mu dává spolehnutí se víru, důvěru a přesvědčení, že je to jediná cesta, jak dosáhnout nebo nabýt reálné pravdy. Takže v tomto správném uspořádání Moji lidé v pozitivním stavu, jakož i Moji představitelé na planetě Nula, kdykoliv se setkají s jakýmkoliv sdělením nebo tvrzením o něčem, jsou použitím této správné metodologie schopni poznat, zdali je to, nebo není pravda, bez jakékoliv potřeby externího racionálního, rozumového, logického, empirického nebo senzorického doložení a důkazu. Vskutku jakmile svým vnitřním stavem rozpoznají, že něco je takové, nebo není, náhle se jejich logika, rozum, racionalita, intelekt a inteligence plně otevřou v pozitivním smyslu svých funkcí a oni jsou schopni vidět pravdu také z jejich pozice. Avšak není možné dojít k ničemu pravdivému, jestliže přistupujete k ověřování pravdivosti z druhé strany - z vnějšností nebo ze zmíněné pozice vzhůru nohama.

Takže jak vidíte z výše uvedeného, v jednom případě máte náležitou sekvenci nastávání, postupů a stávání se moudrosti, pravdy, víry, důvěry, spoléhání se a přesvědčení a jejich odvozenin - logiky, racionality, postupu uvažování, intelektu, inteligence atd.; ve druhém případě je pokus obrátit tuto sekvenci, a tím porušit multiversální zákon, který ustanovuje skutečnost všech a všeho. V tom druhém přístupu, protože moudrost, pravda, víra, důvěra, spoléhání se a přesvědčení atd. se odvozují, paradoxně řečeno, ze svých odvozenin - logiky, rozumu, racionality, intelektu, inteligence a podobných faktorů, co zde dostanete ve svém konečném výsledku, je pseudologika, iracionalita, pseudorozum, pseudointeligence, pseudointelekt a pseudovšechno. Ve své pravé povaze jsou pouze iluzemi a zdáními pravé logiky, rozumu, racionality, inteligence a intelektu. Kvůli faktu, že moudrost, pravda, víra, důvěra, spoléhání se, přesvědčení a všechno ostatní s tím související; jakož i jejich odvozeniny - logika, rozum, racionalita, inteligence, intelekt a všechno ostatní s nimi související, se v konečném smyslu odvozují z Mé Absolutní Moudrosti, Pravdy, Víry, Důvěry, Spolehnutí se, Přesvědčení, Logiky, Rozumu, Racionality, Intelektu, Inteligence a všeho, co obsahují a produkují, Já jsem Jediný, Kdo může udělovat všechny tyto atributy všem sentientním myslím. A protože, jak si pamatujete, Já jsem původně stvořil všechny sentientní mysli ke Své Vlastní Podobě a Obrazu, ve svém strukturálním plánu odráží tentýž stav, kondici a proces v jejich relativní povaze. Z toho důvodu jakýkoliv přístup k získávání jakékoli znalosti o komkoliv a čemkoliv, který nebere v úvahu tento správný duchovní faktor, vede k ustanovení přesně opaku toho, co tyto Moje Vlastnosti skutečně znamenají a značí.

Protože negativní stav a jeho vědečtí poskokové odmítají, že toto je jediný rozumný a logický fakt, končí tím, že se stanou iracionálními, bláznivými, tupými, nelogickými, neinteligentními a pseudointelektuálními, bez jakékoliv stopy čehokoliv, co může vykazovat jakékoliv pravé postupy uvažování. Samozřejmě v jejich očích, protože fungují z pozice svého arogantního ega, které oslepuje všechny důležité smysly, považují tyto své pseudocharakteristiky za pravé a nefalšované. Jak si pamatujete, toto byla jediná cesta, jak bylo možno založit zla, překrouceniny a nepravdy a všechny jejich početné negativní odvozeniny. Tudíž takto vznikl negativní stav.

Avšak uvnitř oblasti negativního stavu a lidského neživota je ještě jeden extrém, který bujně vzkvétá. Jestliže takzvaný vědecký přístup vyžaduje, aby všechno bylo dokázáno jeho druhem pseudologiky, pseudoracionality, postupů pseudouvažování, pseudointeligencí a pseudointelektem, které jsou všechny založeny na externím pozorování, shromažďování dat a jejich třídění a kvantifikaci, v tom případě byl jejich takzvaný pseudoduchovní a náboženský přístup založen na slepé víře. Slepá víra byla zfabrikována v peklech silami negativního stavu, aby zakryla bláhovost, iracionalitu, pseudologiku, pseudorozum a pseudovšechno, na čem je založen neživot negativního stavu a lidský neživot. Bylo to také ustanoveno k odrazení lidí z jejich oblasti, aby nebyli s to objevit stav svého nitra, kde je obsažena pravda a v ní je Moje přítomnost.

Protože většina sdělení obsažených v různých náboženských dogmatech a doktrínách nedává příliš smysl, pokud vůbec nějaký, a protože jejich výroky odporují dokonce i tomu nejzákladnějšímu a nejprostšímu zdravému rozumu, aby donutili lidi je přijmout, bylo nezbytné vymyslet pojetí slepé víry neboli, že se něčemu slepě věří. Tento koncept měl přesvědčit své vyznavače, že jakýkoliv pokus o jejich odmítnutí, protože nedávají žádný smysl, přichází od samého ďábla. Ze strachu z věčného zatracení jsou následovníci těchto náboženských dogmat a doktrín nuceni slepě věřit čemukoli, co je jim prezentováno bez jakékoliv touhy nebo potřeby, aby použili svůj vnitřní stav mysli nebo svoji intuici k nastolení jakékoliv otázky o pravdivosti takových výroků. V tomto smyslu tedy slepá víra odmítá vůbec cokoliv, co je z pravé moudrosti, pravdy, víry, důvěry, spolehnutí se, přesvědčení a jejich racionality, logiky, úvahových procesů, intelektu a inteligence. A nejen to, ale tímto adepti slepé víry také odmítají vědecký přístup propagovaný vědci negativního stavu. Jak vidíte z těchto faktů, je jedno, jak pohlížíte na situaci negativního stavu a lidského neživota, ve všech jeho manifestacích, metodách, přístupech a úsilí negativní stav a jeho lidský neživot neobsahují ani v nejmenší míře nic z pravé moudrosti, pravdy, víry, důvěry, spoléhání se, přesvědčení. Logiky, rozumu, racionality, intelektu, inteligence a jakýchkoliv jejich odvozenin. Myslí si, že ano, ale není tomu tak. Jinak by věci na planetě Nula a kdekoliv jinde v zóně vymístění byly velmi odlišné od toho, jaké byly v celé její historii a jaké budou v budoucnosti - dokud pokračují ve svém neživotě až do vyčerpání své užitečnosti a až kompletně poslouží svému účelu.

Jak na základě těchto faktů pojímáme nebo definujeme z našeho hlediska pojetí víry, důvěry, spoléhání se a přesvědčení? Víra se může považovat za integrální součást moudrosti Duchovní mysli, která je ustanovena v externí mysli prostřednictvím a skrze její pravdu ve vnitřní mysli, dávající celku jedincovy mysli ujištění o správnosti jeho vnímání niterné, vnitřní a externí reality ve všech jejích aspektech a manifestacích. Důvěra je integrální komponentou Duchovní mysli, která je ustanovena v externí mysli prostřednictvím a skrze její pravdu ve vnitřní mysli, dávající celku jedincovy mysli pocit její schopnosti správně pojímat všechny události, dění a nastávání niterné, vnitřní a externí reality tak, jak jsou, bez jakýchkoliv překroucenin nebo nesprávného vnímání jejich pravé povahy. Spoléhání se je integrální součástí Duchovní mysli, která se prostřednictvím a skrze pravdu vnitřní mysli ustanovuje v externí mysli, umožňující vznik tohoto aspektu jedincovy duševnosti, který dává celku jeho mysli a její duši pocit její vlastní schopnosti dojít k náležitým a správným závěrům o sobě a komkoliv či čemkoliv jiném ve všech aspektech jejich niterných, vnitřních a externích stavů a kondicí. Přesvědčení lze pojímat jako integrální součást Duchovní mysli, která prostřednictvím a skrze čistou pravdu vnitřní mysli je ustanovena v externí mysli, dávající celku jedincovy mysli základnu, na které je schopna intuitivně poznat, že cokoliv je té mysli prezentováno jako pravda ve všech jejích aspektech, je skutečně tak bez jakýchkoliv pochybností a nejistot. Ze seskupení a vzájemné propojenosti všech aspektů těchto pojímání nebo stavů a procesů se rodí racionalita, postupy usuzování, logika, intelekt a inteligence.

Bez ohledu na to, jak se díváte na pojímání nebo definici těchto důležitých pojmů, můžete jasně rozpoznat, že všechny se odvozují ze struktury a povahy sentientní mysli jako odraz struktury a povahy Mé Absolutní Sentientní Mysli. Nejsou něco, co je tam někde venku mimo sentientní mysl a na ní nezávislé. Takže pokud se tato fakta nerozpoznávají a nepřijímají a vůbec cokoliv není postaveno na takovém náležitém pojímání tak, jak je tomu v pravé realitě Mé ho Stvoření, skončíte s něčím, co je nedílně spojené s pseudoživotem negativního stavu, lidským pseudoživotem nebo neživotem a jejich příslušnými egy. V tom smyslu, kosmologicky řečeno, ačkoli se viditelný vesmír (ve vašem případě také viditelný pseudovesmír) jeví mimo sentientní mysl a na ní nezávislý, aniž by v sobě samém a sám sebou měl takové vnitřní sentientní součásti, které nejsou integrální součástí toho vesmíru (jakož i pseudovesmíru), jinak řečeno, bez jsoucna a bytí sentientní mysli v její objektivní a subjektivní modalitě, vesmír (jakož i pseudovesmír) ve všech svých aspektech a manifestacích není absolutně nic - jako by vůbec neexistoval. Z těchto faktů můžete jasně vidět, že vesmír (a pseudovesmír) není sám v sobě, sám sebou ani sám ze sebe sentientní. Kvůli tomu postrádá nejdůležitější kondici potřebnou pro svoji nezávislost - vědomí uvědomění si sebe sama, že skutečně je a existuje ve svém vlastním cítění ‚já jsem‘.

Jak vidíte, jakékoliv jsoucno a bytí je závislé na jsoucnu a bytí vědomého a sebeuvědomělého ‚já jsem‘. Tento faktor je určen Absolutní Jsoucnem a Absolutním Bytím Mého Absolutního Uvědomění a Sebeuvědomění ‚JÁ JSEM‘. Všechny ostatní sentientní mysli, jak víte, odrážejí tuto důležitou kondici ve svém vlastním relativním stavu a manifestaci. Z toho důvodu Stvoření, jakož i pseudostvoření, ve svém vlastním jsoucnu a bytí a pseudojsoucnu a pseudobytí závisí ve všech svých funkcích a manifestacích na jsoucnu a bytí sentientní mysli a jejích funkcích, činnostech a manifestacích. Tento faktor byl lidem dlouho skryt. Jestliže založíte nějaký druh života, který je úplně odlišný od dobře známé nebo dobře zavedené reality, nemůžete tomu životu (neživotu) dovolit, aby sám sebe pojímal stejným způsobem jako skutečný život. Takže v tom případě zfabrikujete zcela odlišnou kondici, jakož i vnímání vzájemné závislosti, v nichž je vzbuzen dojem, že věci jsou obráceně v porovnání s reálnou kondicí ve skutečném životě. Aby se toto mohlo provést, zfabrikujete zvláštní typ těla, v našem případě typického lidského těla, které je svou funkcí zcela závislé na tom, co do něj vstupuje z externího prostředí. Z takové kondice nemá lidská mysl žádné východisko než dojít k závěru, že viditelný vesmír nebo pseudovesmír jsou nezávislé na lidské sentientní mysli a že ve skutečnosti lidský živo ve všech svých aspektech závisí na jsoucnu a bytí dotyčného vesmíru nebo pseudovesmíru, a ne obráceně - že vesmír a pseudovesmír jsou závislé na sentientní mysli.

Takto bylo možné založit neživot negativního stavu, lidský neživot a jejich příslušná ega. V této kondici je pevně ustanovena totální závislost na vnějších faktorech s naprostým ignorováním vnitřních faktorů. Takto se lidé a všichni ostatní tvorové a nižší stvoření udržují mimo stav svých niterností a stali se otroky všeho, co je umístěno mimo ně - v jejich zevnějšnostech. Máte-li takový život ustanoven, je vše, co je obsaženo v sentientní mysli ve stavu jejích pravých niterností, blokováno, což umožňuje vznik falešného vnímání reality s iluzemi a zdánlivostmi či náhražkami takových pojetí jako víra, důvěra, spoléhání se a přesvědčení. To, že tomu tak je a že pravá sentientní mysl ve skutečnosti úplně ovládá externí svět bez ohledu na to, jak se to popírá v oblasti negativního stavu, je dobře ilustrováno Mým chováním a tím, co jsem řekl ohledně zmíněného fíkovníku (Dialog 135.).

Všimli jste si, že v té době jsem Svým učedníkům nenabídl žádné vysvětlení ohledně pravého významu Mého chování ke zmíněnému fíkovníku tak, jak jsem to vyložil v Dialogu 135.? Proč jsem tak neučinil? Protože byli ve stavu svých zevnějšností nebo v externalizaci a ritualizaci všeho, co jim zkřížilo cestu. Dát jim za těchto okolností náležité vysvětlení, jak bylo vylíčeno v Dialogu 135., by jim nedávalo žádný smysl. Neměli žádnou představu o niterném stavu lidské mysli. Z toho důvodu, předtím, než jim můžete říci cokoliv o povaze nitra, musíte nejdříve ustanovit nebo je naučit, že máte takové niternosti, a tímto je přivádíte do pozice poznávání, že zevnějšnosti jsou závislé na niternostech neboli v tomto případě na sentientní mysli, a ne obráceně, jak si mylně mysleli, že tomu je. Takže když Mně Můj učedník Petr řekl, ‚Fíkovník, který Jsi proklel, uschl‘, jaká byla Moje odpověď na jeho výrok? Namísto vysvětlení pravého duchovního významu, symboliky, znázornění a souvztažnosti Mého chování ve vztahu ke zmíněnému fíkovníku, jsem odpověděl a řekl Mým učedníkům: ‚Mějte víru v Boha. Neboť zajisté říkám vám, kdokoliv řekne této hoře „zdvihni se a vrhni se do moře“ a nebude mít pochyb ve svém srdci, ale věří, že se stane to, co říká, bude mít cokoli, co řekne.‘ (Marek 11:21-23).

Z výše citovaného textu jsou zřejmé dvě věci. První souvisí s nutností ustanovit kondici víry a přesvědčení tak, jak byly shora definovány. Kdo má víru a přesvědčení? V tomto případě jejich sentientní mysl. Každá sentientní mysl je ve svém sebevnímání a sebeuvědomění samotným stavem niterností jedince, zakořeněným ve vlastním pravém ‚já jsem‘. Takže ze všeho nejdříve bylo nezbytné zdůraznit, abyste měli víru ve vlastní schopnosti něco udělat; jinými slovy mít víru v sebe sama. Důvod, proč bylo nutné nejprve zdůraznit tento fakt, byl ten, že pokud si myslíte nebo věříte, že nemáte absolutně žádnou kontrolu nad vnějšími silami ani nad vnější hmotou, ze které se skládá vaše životní prostředí a viditelný vesmír (jakož i pseudovesmír), nebudete mít žádnou víru v sebe sama nebo ve své schopnosti mít takovou kontrolu. Druhou záležitostí, na kterou bylo potřeba upozornit, bylo, že to byly iluze a podvod (trik) negativního stavu vnucené lidské mysli, aby si myslela, že nemá vůbec žádnou kontrolu nad hmotou. Tento fakt může být ilustrován způsobem, jakým se lidé té doby chovali ve vztahu k jejich vnějšímu vesmíru a/nebo pseudovesmíru. Nemajíce vůbec žádnou představu o tom, že mohou a smějí ovládat, manipulovat, ovlivňovat a určovat běh vesmíru (a pseudovesmíru) ve všech jeho aspektech věříce, že jsou otroky jeho sil, ustanovili hnusotu modlářství, v němž uctívali jako bohy takové zevní objekty nebo entity jako slunce, měsíc, přírodu, stromy, neživé a živé objekty. Samozřejmě, jestliže si myslíte, že nad nimi nemáte žádnou kontrolu, a jestliže věříte, že jsou těmi, co ovládají, manipulují, ovlivňují a určují všechny aspekty vašeho života, v tom případě nemáte žádné jiné východisko než je uctívat, abyste je uspokojili věříce, že udělají váš lidský život (neživot) snesitelnější a příjemnější.

Na druhé straně, jak provedete něco tak ohavného a nesprávného jako přesvědčit lidi, že jejich závislost na těchto externích předmětech, v našem případě na zevně viditelném vesmíru nebo pseudovesmíru, je absolutní a nevyhnutelná a že není žádný způsob, jakým byste je mohli ovládat svojí vlastní myslí? Zfabrikujete tedy lidský typ těla; uzavřete vědomý přístup ke své pravé mysli a svému pravému ‚já jsem‘; uvězníte v tom těle svého ducha a duši a uděláte je závislými na funkcích toho těla tím, že jim dovolíte vykonávat jejich aktivity jedině prostřednictvím toho těla; a tělo uděláte úplně závislé na vnějším prostředí, ze kterého to tělo bylo především zfabrikováno. Tím, že odříznete tělo od ovládání svou vlastní myslí, a tím, že uděláte tělo závislé na vnějších podnětech, máte správný základ, na kterém můžete vybudovat iluzi a zdání, že vás ovládají zevnějšnosti a že nic z vašich vlastních niterností nemá žádný vliv nebo dopad na cokoliv kolem vás. Takto se ustanovily pseudoživot negativního stavu a lidský neživot s jejich příslušnými egy.

Mým chováním ke zmíněnému fíkovníku a Mojí charakteristickou odpovědí učedníkům jsem odmítl nepravdu závislosti sentientní mysli na čemkoli vnějším. Namísto toho jsem je upozornil, že pokud mají víru, důvěru a spolehnutí se a přesvědčení ohledně sebe, jsou to oni, kteří mají vládu nad jakýmikoliv externími silami, a ne že jsou těmito silami ovládáni. V tomto ohledu ‚hora‘ představuje veškerou hmotu, ze které se skládá viditelný vesmír a pseudovesmír se všemi jejich galaxiemi, slunečními soustavami, planetami a všemi ostatními nebeskými tělesy. Tím, že jsem Svým učedníkům řekl, že jestliže mají víru v Boha, a tímto i v sebe, a jestliže věří, že se uskuteční to, co promítnou do zevnějšností, sdělil jsem všem a všemu, že nejzazší vláda nad během vesmíru a pseudovesmíru se vším, co mají a obsahují, spočívá ve stavech, kondicích, funkcích a aktivitách sentientní mysli a jejího uvědomění si sebeuvědomění ‚já jsem‘. Takže multivesmír je ve všech svých součástech a projevech následkem, důsledkem a výsledkem sentientní mysli prostřednictvím Mé Absolutní Sentientní Mysli, a tak bez sentientní mysli, a tedy bez Mé Absolutní Sentientní Mysli, nemůže být a existovat.

Jak si vzpomínáte, před několika desetiletími, neboli ne tak dávno, jako výsledek dostupnosti Mého Nového zjevení, jakož i výsledek Mého prohlášení citovaného výše, někteří z vašich sociálních vědců vymysleli koncept takzvané ‚mysli nad hmotou‘. Tento jejich koncept, třebaže postrádající náležitý duchovní podklad, odráží realitu toho, kdo nebo co vládne nebo kdo nebo co určuje výsledky vůbec čehokoliv. Přesto, že i v tomto pojetí je hmota tím, z čeho sestává nebo se skládá viditelný fyzický vesmír a pseudovesmír, je to sentientní mysl, která má nad nimi konečnou kontrolu. V lidském neživotě, jak byl strukturálně navržen, v jeho typické povaze je ovšem nemožné vědomě pochopit, že tomu tak je. Nakonec kolik lidí je schopno svojí myslí vědomě ovládat třeba jen fungování svých vlastních těl, nemluvě o fungování jejich nejbližšího životního prostředí a, v jejich pojímání, ohromného a nesmírného externího vesmíru nebo pseudovesmíru? Pouze velmi málo nebo nepatrná výjimka. A dokonce i v tomto případě, v případě této nepatrné výjimky, aby se uskutečnilo toto vědomé ovládání, musí projít velmi složitým, spletitým a obtížným dlouhotrvajícím cvičením (meditací, jógou, hlubokými transy, řízenou představivostí a podobnými metodami vyvinutými za tímto účelem sociálními vědci).

Takže jak vidíte z těchto skutečností, lidský neživot byl založen jako prostředek pro dokazování, že nic není závislé na vnitřních duchovních faktorech života, ale namísto toho je to závislé na vnějším neduchovním hmotném typu pseudoživota či neživota. Veškeré lidstvo bylo zfabrikováno přesně za tímto účelem. V tomto ohledu je vaší rolí, jako Mých pravých představitelů na planetě Nula, odmítnout tuto prokletou pozici lidstva vaším životním stylem, jak byl popsán v Mém Novém zjevení, a vaší snahou odvozovat všechno ze svých niterností, tedy takříkajíc ze Mne ve vašich niternostech. Přijetím této role ustanovíte trvalou kondici v lidských myslích, která je nakonec povede k objevu skutečné pravdy o této záležitosti, kterýmžto postupem, až přijde pravý čas, budou s to získat ryzí a pravou víru, důvěru, spolehnutí se a přesvědčení tak, jak se pojímají a chápou v pravém životě pozitivního stavu.

A toto nás vede k odpovědi na otázku Ardyth ohledně sentience typického lidského ega a na tvou otázku, Petře, o rozdílu, pokud nějaký je, mezi lidským egem a egem těch, kteří jsou umístěni v zóně vymístění. Jak si vzpomínáte, sentience ega je ukradená komponenta obecné sentience pozitivní povahy. Během oddělování dříve zmíněného kusu hmoty a nehmoty, které bylo nutné pro fabrikaci pseudovesmíru neboli zóny vymístění, do nehmotné porce této separace se zahrnula složka sentience. Z té konkrétní složky se složitou a spletitou manipulací souvztažností a jiných zákonů a principů sentientního života odstranilo všechno, co se týkalo pravé reality jsoucna a bytí, nebo, pokud to nebylo možné odstranit, to bylo potlačeno a zatlačeno takovým způsobem, že přístup k tomu byl zcela zablokován. Z tohoto typu značně modifikované sentience bylo zfabrikováno ego. V konečném výsledku pseudoživota ega, jednou, až tento typ neživota vyčerpá svoji užitečnost a doslouží svému účelu, bude oddělena sentience z toho ega a navrácena na své pravé místo, ze kterého byla oddělena takovým hrubým a násilným způsobem. Odstranění sentience z něho způsobí úplný rozklad toho ega a znovunastolení vlády pravého ‚já jsem‘.

Pokud se týká nějakých rozdílů mezi povahou lidského ega a povahou jakéhokoliv ega ve zbytku oblasti negativního stavu, ty mohou být nalezeny ne ve strukturálním zhotovení každého, ale v míře, jakou se na každé z nich projevuje. V tom smyslu můžete říci, že cokoliv pozorujete v chování typického lidského ega, to stejné chování je nahromaděno v jiných pseudosvětech do nepředstavitelných proporcí. Žádné jiné rozdíly nejsou zřetelné nebo neexistují.

Nyní bych, Petře, doporučil pro dnešek skončit. Jak víš, zítra k vám přijíždí z Moskvy naše Ludmila (Lucy). Potřebuješ strávit svůj čas s ní, abyste spolu mohli vykonat v Mých službách důležitou práci. Pokud během té doby budou nutné nějaké naše dialogy, dám ti vědět. Zatím dlouze odpočívej a užij si návštěvu s Ludmilou (Lucy).

Peter: Velmi Ti děkuji za všechno, co jsi nám dnes sdělil. Vezmu si Tvoji radu k srdci a udělám vše, co říkáš.

Zdroj: DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM 2.DÍL