STO DVACÁTÝ OSMÝ DIALOG

26. března 2000

Peter: Vnímám, že bys rád pokračoval v probírání záležitostí vyvolaných v předchozím dialogu (127.), vztahujících se k ‚já jsem‘ a ‚egu‘. Mám pravdu? A také, že by ses rád zmínil o něčem jiném, týkajícím se Tvé Pravé Nové Přirozenosti. Navíc Ardyth se divila, proč byl opomenut pojem moudrosti v Dialogu 127. na straně 267, kde probíráš principy zakotvené v pseudosvětě a ve všech oblastech zóny vymístění. A také proč se ty principy nepsaly velkými písmeny. Ptá se, zdali byla Moudrost úmyslně opomenuta. Budeš se chtít zabývat těmito záležitostmi, nebo něčím jiným?

Pán Ježíš Kristus: Ano, Petře, máš pravdu. Potřebujeme dále rozpracovat pojmy ‚já jsem‘ a ‚ego‘ a potřebujeme se dotknout něčeho, co souvisí s Mou Novou Přirozeností. A více než rád bych vysvětlil, proč byl pojem moudrosti záměrně opomenut ve zmiňované větě.

Začneme s reakcí na Ardythinu obavu. Především důvod, proč ty principy nebyly psány s velkými písmeny, byl ten, že se vztahují na všechny ty, kteří se nacházejí v zóně vymístění a jejich pseudosvětech, jakož i na lidi na planetě Nula a kdekoliv jinde. Kdykoliv vymezujeme tyto pojmy pro někoho jiného, kdo se nevztahuje ke Mně, nemohou být psány s velkými písmeny. V okamžiku, kdy aplikujete tyto principy na někoho, kdo nejenže není Absolutní, ale je relativní a také se nachází v neživotě negativního stavu a v lidském neživotě, stávají se tyto principy ve vztahu k němu také relativními. Tento důležitý faktor jim bylo velmi nutné silně zdůraznit, aby neupadli do tendence považovat se buď za absolutní, nebo za bohy. Pouze když probíráme tyto principy ve vztahu k jejich Absolutnímu Zdroji tak, jak se nacházejí v tom Zdroji, protože jsou v Něm v Absolutním Stavu a Kondici, aby se odrážel tento Stav a Kondice, musí se psát s velkými písmeny.

Na druhé straně se úmyslné opomenutí pojmu ‚Moudrost‘ ve zmíněné pasáži vztahuje ke kondici, která se měla ustanovit po Mém odchodu z planety Nula. Jak víte, první krok v procesu vložení těchto principů do něčeho nebo někoho, co/kdo se nachází v takzvaném neživotě, se vztahuje k potřebě zdůrazňování lásky, dobra, pravdy, pozitivních skutků a víry. Druhý krok v tomto ohledu je ochota dobrovolně začlenit tyto principy do svého vlastního neživota, čímž získávají pravý život. Náležitým aplikováním a manifestací zmíněných principů do svých niterností, o kterých neměli ponětí, že vůbec existují - konec konců jejich neživot byl založen na vyloučení jsoucna a bytí niterností a na důrazu na pseudorealitu zevnějšností, které byly z jejich pohledu jedinými věcmi, které se počítaly - a které jim umožnili objevit tyto niternosti, tímto, a pouze tímto se mohou stát moudrými. To je důvod, proč ve zmíněné větě nebyl zahrnut termín ‚moudrost‘.

Důležitou záležitostí je zde uplatnění multiverzálního principu, který říká, že všechno pochází z vnitřku čili z niterností a z této pozice pokračuje nebo postupuje do zevnějšku čili do zevnějšností. Přijetím tohoto důležitého duchovního principu a jeho zasazením a praktickým využitím ve vlastním životě se tímto postupem jedinec stává moudrým.

Nejdříve bylo potřeba tento princip dostat do popředí pozornosti všech v neživotě negativního stavu a lidském neživotě, aby mohli mít náležitý základ pro ústup z jejich modality pseudoživota nebo neživota zakořeněné v jejich zevnějšnostech, a začít hledat význam pravého života a jejich ‚já jsem‘ ve svých niternostech, ke kterým byla cesta uzavřena a uzamčena. Jakmile ustanoví tento nový modus života, pouze tehdy se stanou moudrými. Z toho tedy vzniká potřeba opomenout pojem ‚moudrost‘ ve zmíněné větě. Jak vidíte z této rozpravy, nejsou žádné náhody v tomto ani v jiném ohledu. Vše se sděluje záměrně tak, jak se to sděluje.

Peter: Abych řekl pravdu, vědomě jsem si neuvědomoval, že slovo ‚moudrost‘ bylo vypuštěno v citované větě.

Pán Ježíš Kristus: Tohle pouze říká, Petře, že tvé zaznamenávání se děje tím, že vkládám každou jednotlivou ideu a slovo do tvé mysli přímo. Tato metoda velmi často obchází tvou okamžitou vědomou uvědomělost. A takto to má být v průběhu tvého přenášení a zaznamenávání obsahu našich Dialogů.

Peter: Moc Ti děkuji za toto vysvětlení. Jsme připraveni pokročit k dalším záležitostem?

Pán Ježíš Kristus: Ano, Petře, jsme. Pojďme nyní trochu více hovořit o pojmech ‚já jsem‘ a ‚ego‘. Jak jsem si včera večer všiml, během tvé procházky okolo domu ti přišla na mysl jedna závažná otázka. Byla o možnosti porušení principů jedinečnosti, individuality a odlišnosti každého jednotlivého ‚já jsem‘, které vychází z nějakého velmi specifického aspektu, elementu nebo subelementu Mého Absolutního ‚JÁ JSEM‘. Při tvém chápání tohoto odvozování ses obával, že vymazáním všeho, co je obsaženo v přirozenosti a struktuře každého ‚já jsem‘ na konci každého cyklu času/ stavu/procesu, se ztrácí vlastní jedinečná individualita, osobnost a odlišnost, a tímto tento aspekt, element nebo subelement, který v první řadě umožňuje této individualitě, jedinečnosti a odlišnosti každého ‚já jsem‘ být a existovat, bude také vymazán z Mého Absolutního Stavu. Kdyby se cokoliv této povahy přihodilo tím, že by se vymazalo něco Absolutního, vymazalo by se celé Absolutno také.

Do jisté míry se nerozumí postupu, kterým se opuštění všeho, čím jedinec je a z čeho sestává, čili vlastního ‚já jsem‘, odehrává nebo provádí. Když mluvíme o potřebě vzdát se všeho, co jedinec má a čím nebo kým je ve svém jedinečném, individuálním a odlišném ‚já jsem‘, hovoříme o všem, co je základem velmi specifické modality fungování a životního stylu, který byl a je určován povahou, strukturou a dynamikou duchovního principu, který ovládá jednotlivý cyklus času/stavu/procesu. Zvláštnost, jedinečnost, individualita a odlišnost každého a všech ‚já jsem‘ je zbudována a následně ustanovena ze všeho, co tento specifický duchovní princip obsahuje. Tímto a prostřednictvím tohoto je každý tím, kým je, a takovým, jaký je ve svém ‚já jsem‘. Pocit a velmi silné vědomé uvědomění si schopnosti mít sebeuvědomění ‚já jsem‘ ve všech jeho aspektech a manifestacích závisí na dostupnosti duchovního principu, který se přivádí z Mé Absolutní Přirozenosti, a na jeho náležitém využívání a manifestaci ve zvláštnosti životního stylu všech, kteří se nacházejí uvnitř každého cyklu času/stavu/prostoru/procesu. Protože úplně každé ‚já jsem‘ ve všech aspektech své přirozenosti, struktury, dynamiky a manifestace je relativní, relativní k Mé Absolutní Přirozenosti, kvůli samé povaze této relativnosti nemůže mít absolutní, neměnnou, nemodifikovatelnou a na věčnost nenahraditelnou přirozenost.

Samotná relativní přirozenost každého ‚já jsem‘ určuje faktor jeho vyčerpatelnosti a doběhu, dokud se zcela nezastaví ve své funkci a manifestaci. Jinými slovy, v tom okamžiku je v nebezpečí své věčné smrti. Aby se tomu předešlo a aby se zachovala velmi specifická, neopakovatelná, jedinečná, individuální a odlišná přirozenost každého relativního ‚já jsem‘ a aby se také nerozpadl Můj specifický aspekt, element nebo subelement zapuštěný do toho ‚já jsem‘, kterým žije a funguje, je vytaženo zpět ke Mně a rovněž jeho kopie se uloží do univerzality-všeho pro věčné uchování a z Mé Absolutní Přirozenosti se uvolní nový aspekt, element nebo subelement, který každému nadělí nové a odlišné ‚já jsem‘, odpovídající potřebám zcela nové struktury, povahy, dynamiky a manifestace nadcházejícího cyklu času/stavu/prostoru/procesu/ kondice.

V tomto ohledu musíte pochopit, jestli můžete, že samotný pocit a vnímání bytí svým vlastním jedinečným, individuálním, odlišným a nenapodobitelným ‚já jsem‘ jsou vždy zachovány na věčnost. Tvůj zmatek, Petře, v tomto ohledu pramení z tvého nesprávného předpokladu, že také tento důležitý pocit a vjem v sobě a sebou rovněž zmizí. Musíte velmi jasně rozlišovat mezi potřebou pro opuštění a nahrazení všeho, z čeho se každé ‚já jsem‘ skládá a kým a jakým je, od potřeby zachovat pocit a vnímání svého vlastního, jedinečného, individuálního, odlišného a nenapodobitelného ‚já jsem‘. To jsou dvě odlišné věci. Tento pocit a vnímání nikdy nemohou zmizet ani se odstranit. Bez tohoto pocitu a vnímání by každý skutečně zemřel ve věčném smyslu, a ne jen ve fyzickém relativním smyslu. Avšak co se odstraní je samotný obsah, povaha, struktura, dynamika a modalita manifestace každého ‚já jsem‘, ne ale pocit a vnímání, že pokračuje v jsoucnu a bytí svého vlastního ‚já jsem‘, třebaže nyní v totálně odlišném modu, stylu, povaze, struktuře, dynamice a projevu, než v jakém bylo a jaký mělo předtím.

Takže se stane to, že v okamžiku, kdy pocítím, že úplně každé ‚já jsem‘ je připraveno spotřebovat nebo vyčerpat vše, co obsahuje a z čeho se skládá (a toto se vztahuje jak na uzavření jakéhokoliv aktuálního cyklu času/místa/stavu/procesu a jeho povahy, struktury, dynamiky a manifestace, tak i na uzavření jedincova vlastního individuálního cyklu času/stavu atd.), aby se každý jedinec ochránil ve svém ‚já jsem‘ od smrti. Já mu ihned nadělím nový aspekt, prvek nebo dílčí prvek, který dává každé individualitě nové ‚já jsem‘, shodné s potřebami, povahou, strukturou, dynamikou a manifestací přicházejícího cyklu. Avšak pocit a vjem, že je svým vlastním ‚já jsem’, nemůže být nikdy odstraněn, změněn, nahrazen nebo zmizet na věčnost. Je vždy zachován a nedotčen, takže uvědomování si sebeuvědomění ve významu obsahu těchto výrazů je neustále zachováno. Jestliže by tento pocit a uvědomění zmizelo, v tom případě by dotyčná individualita skutečně zemřela ve věčném smyslu. Taková možnost, jak víte, by Mi vůbec nemohla přijít na Mou Absolutní Mysl. Nikdy bych nemohl dovolit, aby se cokoliv této povahy stalo. Chápeš základní rozdíl mezi těmito dvěma aspekty jsoucna a bytí každého v probírané souvislosti, Petře?

Peter: Velmi jasně. A děkuji Ti, že jsi mi tento rozdíl vysvětlil.

Pán Ježíš Kristus: Není zač, Petře. A nyní pokračujme v naší diskusi o ‚já jsem‘ a ‚egu‘. Jak jste si povšimli, kdykoliv probíráme pojem ‚já jsem‘, vždy doprovázíme tento pojem atributy jeho individuality, jedinečnosti, odlišnosti a nenapodobitelnosti. Takové pojmy jako tyto jsou základem samotného života ‚já jsem‘, jimiž lze vůbec pojmout jeho uvědomění si uvědomování sebe samého, totiž, že je a existuje jako sebe samé a samo o sobě. Avšak je vůbec něco, nějaké kolektivní ‚já jsem‘, co by mohlo existovat v rámci pravého života pozitivního stavu, co by dávalo specifické klima, styl, povahu a způsob života každé jednotlivé společnosti nebo skupině či zemi a co by bylo základem jejich funkce a existence? Je taková věc jako kolektivní ‚já jsem‘ vůbec možná v rámci pravého života pozitivního stavu?

Jak si vzpomínáte, v Mém Novém zjevení v kapitole 25, str. 709, byl formulován jeden velmi důležitý princip. Nech Mne opakovat tento princip doslovně:

‚Každá sentientní entita je nekonečně jedinečná a nemůže se opakovat. Ale současně má každá sentientní entita něco společného s některými, ale ne se všemi sentientními entitami. A konečně, každá sentientní entita obsahuje něco ve své přirozenosti, co je společné všem sentientním entitám všude a kdykoliv a za jakýchkoliv podmínek. Toto je princip jedinečnosti, podobnosti a společného jmenovatele.‘

První rozdíl mezi tímto principem a tím, o čem hovoříme v tomto dialogu, je to, že v tomto principu se používá termín ‚sentientní entita‘. V našem případě v tomto konkrétním dialogu používáme pojem ‚já jsem‘. Termín ‚sentientní entita‘ značí sloučení všeho, z čeho se skládá ve své celistvosti a úplnosti nebo ve všech aspektech své přirozenosti. Na druhé straně termín ‚já jsem‘ v současné konotaci svého významu znamená prostředek, kterým jakákoliv sentientní entita funguje, projevuje a vykonává vše, co má, a vše, čím je ve svém vlastním jedinečném, individuálním, odlišném a neopakovatelném chování. Toto je velmi specifická modalita fungování, manifestace a konání. V tomto smyslu a v této konotaci nemůže být nikdo stejný nebo mít stejný zvláštní způsob a styl fungování, manifestace a konání jako nějaké jiné ‚já jsem‘.

V tomto smyslu, protože každé ‚já jsem‘ je takovéto, všichni jedinci mají něco společného s některými jinými a v některých případech se všemi ostatními jedinci. V této konotaci mají všichni své vlastní ‚já jsem‘, které je tak individuální, jedinečné, odlišné a neopakovatelné jako jakékoliv jiné ‚já jsem‘ každého jedince. Avšak v některých případech někteří jedinci, ale ne všichni, mají něco společného v tom, že vykazují jisté omezené podobnosti a společné rysy ve způsobu, jakým fungují a jakým se manifestují. Tyto podobnosti a společné rysy vedou ke vzniku jistých společností a skupin. V tomto smyslu sdílejí některé společné zájmy, které jsou základem jejich funkce a účelu, za jakým byly ustanoveny.

Toto uzpůsobení a uspořádání by mohlo působit dojmem, že tu musí být něco jako kolektivní ‚já jsem‘, které především umožňuje založení takových skupin, společností a zemí. Ale v rámci pravého života pozitivního stavu tomu tak není. Každé jednotlivé individuum funguje ve svém ‚já jsem‘ uvnitř každé takové skupiny, společnosti nebo země z pozice svého vlastního individuálního, jedinečného, odlišného a neopakovatelného ‚já jsem‘ a přispívá ke společnému cíli a účelu, pro který byla každá taková skupina, společnost nebo země založena. Takže v tomto smyslu mají společný cíl a účel. Ale způsob a cesta, jakými tohoto cíle a účelu dosahují, jsou z pozice každé individuality a jejího ‚já jsem‘ nekonečně odlišné a jedinečné. V tomto ohledu nemají nic společného. Ale takto nespočetné rozličnosti a bohatost příspěvků individuálních ‚já jsem‘ obohacují život každé jednotlivé skupiny, společnosti nebo země.

Protože každá taková skupina, společnost nebo země má nějaký určitý cíl a účel, kvůli kterému byla ustanovena, mají všichni při vzájemném porovnání něco společného: ve svém vlastním jedinečném a odlišném cíli a účelu všichni usilují co možná nejlépe přispívat k obecnému blahu všech v jsoucnu a bytí Mého Stvoření. Tohle je to, co skutečně znamená jejich společný jmenovatel, kromě faktu, že oni všichni odvozují svoje jedinečné, rozličné a individuální životy a jejich specifické, neopakovatelné ‚já jsem‘ přímo ze Mne. A toto je to, co znamená mít něco společného s některými, ale ne se všemi sentientními entitami a mít něco společného se všemi sentientními entitami.

A nyní se věnujme některým dalším záležitostem, které se týkají pojmu ‚ego‘. Tento pojem jsme definovali v předchozím dialogu (127.). Jak si z toho dialogu pamatujete, aby mohlo ‚ego‘ vejít do svého vlastního pseudojsoucna a pseudobytí a do své vlastní pseudofunkce, bylo nedříve nezbytné zatlačit, potlačit, izolovat a zavřít pravé ‚já jsem‘ uvnitř sentientních myslí všech obyvatel neživota negativního stavu a všech lidských tvorů v jejich vlastním lidském neživotě. Jinými slovy, bylo nezbytné vložit ‚já jsem‘ do totálně nepřístupné modality. Jak také nyní víte, jakýkoliv přístup k tomu ‚já jsem‘ by znemožňoval ustanovení neživota ve všech jeho formách, tvarech a kondicích.

Jak si vzpomínáte, jednou z hlavních vlastností tohoto ‚ega‘ je, že neobsahuje žádnou znalost toho, kdo je jeho nositel a co v sobě obsahuje. Taková znalost je obsažena pouze v pravém ‚já jsem‘ každého individua. Mít tuto životně důležitou znalost znemožňuje, aby se jakýkoliv jiný typ života nebo neživota uskutečnil. Důvod tohoto faktu se může najít ve struktuře, povaze a dynamice ‚já jsem‘. Jak víte, opravdové ‚já jsem‘ ve všech svých aspektech vychází a pochází z Mého Absolutního ‚JÁ JSEM‘. V tomto zdroji je obsažena veškerá pravá znalost toho, kdo takové ‚já jsem‘ je a co je jeho účelem, posláním, určením, rolí a funkcí. Protože takové ‚já jsem‘ ví, že Já jsem Absolutní Zdroj jeho života a všeho ostatního v jsoucnu a bytí a v Mém Stvoření obecně, činí to marným jakýkoliv pokus ustanovit nějaký jiný typ života, než je pravý život pozitivního stavu.

Jestliže chcete ustanovit něco, co nemá nic společného s ničím, co vám doposud bylo dostupné, museli byste vypracovat jisté prostředky, které by vyloučily jakoukoli znalost původního zdroje toho všeho. Současně, abyste uspěli v takovém vynalezení a ustanovení, museli byste si zachovat jakési temné uvědomění nebo lépe řečeno svou schopnost říci ‚já jsem‘ nebo jednoduše ‚já‘, abyste měli jakýsi pocit, že jste tím, kdo jste, bez jakékoliv skutečné znalosti toho, kdo ve skutečnosti jste. Je to paradoxní závěr v tom, že abyste vůbec fungovali, museli byste mít schopnost pojmout a říci ‚jí jsem‘ nebo jednoduše ‚já‘. Žádný jiný způsob by nemohl fungovat. V takovém případě byste se neodlišovali od jakéhokoliv zvířete.

Pravý rozdíl mezi vámi a jakýmkoliv zvířetem vychází z vaší schopnosti pojmout a říci ‚já jsem‘ nebo ‚já‘. Avšak toto pojímání a schopnost říci tato slova vám nedává žádný smysl, vjem, pochopení nebo znalost toho, kdo ve skutečnosti jste ve své vlastní esenci a substanci, a toho, jaký je pravý význam, účel a cíl vašeho života.

Tento vynalezený nebo zfabrikovaný prostředek byl nazván ‚ego‘. A protože jeho povaha, struktura, dynamika, manifestace a funkce jsou základem všech aspektů neživota negativního stavu a lidského neživota, nemá v sobě nic, co by obsahovalo cokoliv z pravého života pozitivního stavu nebo života jako takového. Tím, že je v opačné pozici ke všemu, co obsahuje pravé ‚já jsem‘, a tudíž pravý život jako takový, jeho vlastnosti lze nalézt v něčem, co by nikdy nemohlo pocházet z Přirozenosti Někoho, Kdo je Absolutní Pozitivností. Kvůli tomuto je všechno, z čeho se ego skládá, pouze čistá negativita.

Tato specifická negativita dala vznik takovým rysům, vlastnostem a vzorcům chování, které nikdy předtím neexistovaly a které by mohly být definovány jako sebeláska nebo sobeckost, láska k tomuto světu (k zevnějšnostem), žárlivost, závist, chtivost vlastnit, hrabivost, lakota, bezohlednost, hrubost, velikášství, povyšování se, nafoukanost, považování se za výjimečného, ovládání ostatních, nadvláda nad ostatními, vlastní důležitost, vychloubačnost, vytahování se, upoutávání pozornosti na sebe, falešná pýcha, vyhledávání slávy pro ni samotnou, agresivita, útočnost, nesnášenlivost, ignorance, rasismus, nevyrovnanost, jednostrannost, nedůvěra, podezíravost, nečestnost, potřeba chvály i uznání a všechny podobné negativní rysy a vlastnosti. Určují pravou ohavnou povahu neživota negativního stavu a lidského neživota. Jsou zdrojem všeho, co prožíváte nebo prožívá celé lidstvo během historie své krvavé a hrozné pseudoexistence.

Extrémní případy ukázky výše zmíněných vlastností se daleko horším způsobem projevují ve všech peklech zóny vymístění než na planetě Nula. Fakticky je jejich neživot možný pouze a pouze proto, že se plně ztotožňují s takovými vlastnostmi jako jediným zdrojem svého neživota nebo pseudoživota. Naneštěstí pro vás, váš lidský neživot nebo pseudoživot je také umožněn pouze kvůli povaze těchto rysů a vlastností v jeho pseudopřirozenosti.

Jediný podstatný rozdíl mezi vaším neživotem a neživotem každého v pravém negativním stavu je ten, že ve vašem neživotě je malý počet Mých představitelů, kteří jsou takový buď otevřeně nebo skrytě a kteří v sobě obnášejí nějaké rysy a vlastnosti pravého života pozitivního stavu a svého pravého ‚já jsem‘. Avšak dokonce i v jejich případě, aby se zachovala anonymita toho, kdo skutečně jsou a jaká je jejich pravá přirozenost, účel, funkce, role a určení, jsou tyto ve většině svých aspektů z bezpečnostních a jiných důležitých důvodů před nimi utajeny. Takže dokonce i vy, kteří jste zjevně Mými pravými představiteli, v podstatě nevíte, kdo opravdu jste a jaká je vaše pravá přirozenost, která tkví ve vašem pravém ‚já jsem‘.

Z toho důvodu, kvůli omezené znalosti těchto faktů a kvůli tomu, že cokoliv, co vám bylo známo, se v zásadě vztahovalo k vaší lidské povaze čili fakticky k vašemu ‚egu‘, ve kterém je zakořeněna vaše lidská povaha, jste velmi často a ve většině případů, měli během vašeho života na této planetě tendenci fungovat z pozice vašeho ega. Tímto fungováním jste tak či onak podporovali pseudojsoucno a pseudobytí lidského neživota a nepřímo neživot negativního stavu. Donedávna nebo do doby, než se Mé Nové zjevení stalo dostupným, se takové vaše působení tolerovalo, abyste mohli přenášet všem v pravém životě pozitivního stavu, co vaše ego bylo vůbec zač v porovnání s pravým ‚já jsem‘, a na základě toho také to, jaká vůbec byla povaha neživota negativního stavu i lidského neživota. Manifestováním těchto faktů povahou lidské části vašeho nadělení jste byli schopni všem v pravém životě pozitivního stavu opatřit důležité poučení o tom, jak nebýt a jak se nechovat nebo se nevztahovat či nejednat atd.

Avšak s dostupností Mého Nového zjevení, a obzvláště těchto Dialogů, které završují plnost současného Nového zjevení, takovýto postoj, chování, funkce a životní styl již není tolerovatelný ani potřebný. Vstoupili jste do odlišné modality životního stylu, jež od vás vyžaduje začít objevovat něco zcela odlišného - kdo jste, co je vaše pravé ‚já jsem‘ vůbec zač a jaká je vaše pravá přirozenost.

Abyste mohli dosáhnout tohoto nanejvýš žádoucího cíle. Potřebujete se zbavit svého ega a potřebujete se naučit fungovat ze zcela odlišné pozice - z pozice vašeho pravého ‚já jsem‘. Splnit tento úkol tedy není jednoduché. Jestliže jste celý svůj život v zásadě fungovali z pozice vašeho ‚ega‘, bude obtížné zvrátit tuto pozici a začít fungovat z pozice, která nemá nic společného s tím, co bylo motivující a hnací silou vašeho života v lidském neživotě.

Co však myslíte, proč jsme hovořili o těchto věcech a zjevili vám všechno, co je obsaženo v Mém Novém zjevení, a obzvláště v těchto Dialozích? Abyste se trénovali a připravovali vzdát se pokud možno co nejvíce za daných okolností všeho, co souvisí s vašim ‚egem‘ a jeho funkcí, a začali krůček po krůčku fungovat z pozice vašeho pravého ‚já jsem‘, které je Mojí pozicí a pozicí Mého Nového zjevení, jakož i pozicí pravého života pozitivního stavu.

Abyste dokončili tento vznešený úkol, radí se vám, abyste Mne požádali dle své vlastní a pouze dle své vlastní svobodné vůle a volby o pomoc, aby se vaše pravé ‚já jsem¨, přinejmenším v některých svých funkcích, ve své nátuře a struktuře probudilo nebo přivedlo a dostalo do popředí vašeho života a aby vaše ‚ego‘ bylo zatlačeno do pozadí vašeho vědomí, aby se už nikdy nemohlo v nějaké velké míře vměšovat do vašeho života a vaší individuální, jedinečné a odlišné funkce a chování.

Jak se předtím zmínilo, třebaže plnou znalost struktury, přirozenosti, dynamiky a funkce vašeho vlastního ‚já jsem‘ a z té pozice plnou znalost toho, kdo skutečně jste a jaká je vaše pravá přirozenost, nebude možné získat, pokud fyzicky žijete na planetě Nula; přesto je ve vašem každodenním životě možné a uskutečnitelné ustanovit způsob chování, jakým funguje vaše ‚já jsem‘. V jistém smyslu můžete říci, že dokud se chováte, jednáte, máte vztah, cítíte, myslíte, chcete nebo cokoliv děláte z pozice způsobu chování vašeho pravého ‚já jsem‘, a ne ze svého ega, budete schopni se více a více stávat takovými, jak je uspořádáno vaše pravé ‚já jsem‘.

Takže bude schopni být více a více takovými, jakými jste ve své pravé jsoucnosti a podstatě, zakořeněné ve vašem ‚já jsem‘, a takto budete schopni se více a více přibližovat pravému životu pozitivního stavu a konečně i Mému pravému ‚JÁ JSEM‘ ve vaší relativní kondici. Jak se budete víc a víc stávat takovými, vaše ‚ego‘ bude mít méně a méně příležitostí manifestovat svou bláznivou, ošklivou, nepřijatelnou, opovrženíhodnou, nemožnou a ubohou povahu.

Jednou z mnoha cest, jak uspět v tomto úsilí, je studování těchto všech, hloubání, meditování nad těmito všemi a probírání mezi sebou všech těchto záležitostí, jak jsou zjeveny v Mém Novém zjevení, a obzvláště v těchto Dialozích. Činit tak vám velmi usnadní dosažení tohoto nanejvýš žádoucího cíle.

Avšak učinit tak bude vyžadovat, abyste z vaší strany vynaložili hodně úsilí a učinili pevný a zodpovědný závazek postupovat v tomto ohledu, jak je nastíněno výše. Žádná jiná cesta vám neumožní dosáhnout tohoto cíle. V současnosti nemáte absolutně žádné ponětí, jak je pro vás a pro kohokoliv jiného důležité rozpoznat, že je potřebné, abyste všemožně usilovali chovat se, jednat, mít vztahy atd. z pozice vašeho pravého ‚já jsem‘, a ne z pozice vašeho ‚ega‘. Jestliže v tomto ušlechtilém úsilí uspějete, budete dláždit cestu pro zbytek lidstva a kohokoliv jiného v neživotě negativního stavu, aby vstoupil na stejnou cestu opouštění svého ‚ega‘ a opětovného probuzení nebo vzkříšení svého hluboce ukrytého ‚já jsem‘. Váš životní styl a chování v souladu s vaším pravým ‚já jsem‘ mohou být v tomto úsilí velmi nápomocné. Takže volba je v tomto ohledu vaše.

Jak se tedy snažíte fungovat více a více z pozice vašeho pravého ‚já jsem‘, budete v průběhu tohoto usilování z času na čas stále upadat do zvyku cítit, myslet, chovat se, jednat, mít vztah a konat cokoli z pozice vašeho ‚ega‘. Není lehké se trvale vzdát obvyklého způsobu života, který byl řízen požadavky vašeho ‚ega‘. Fakticky můžete považovat vaše současné úsilí v tomto ohledu za vaše individuální přechodné období, během kterého jsou návraty do vašeho ego modu nevyhnutelné. Je však věcí rozpoznání, že takové návraty jsou možné, a proto je také věcí vaší zodpovědnosti okamžitě se přistihnout při takovém chování atd. a odmítnout tento způsob chování a nahradit ho tím, který vychází z vašeho pravého ‚já jsem‘.

Čím více toto budete dělat, tím vaše recidivy budou méně a méně časté, až se v jednom okamžiku naleznete nejenom fungující více a více z pozice vašeho pravého ‚já jsem‘, které je v podstatě Mojí pozicí a pozicí pravého života jako takového, ale jakékoliv takové návraty, nebo dokonce i vzpomínky na to, jaké to bylo fungovat z pozice vašeho ‚páchnoucího‘ ‚ega‘, se stanou pro vás nesnesitelné. Tato skutečnost vás povede k větší a větší touze stát se vaším pravým ‚já jsem‘ ve všech aspektech jeho jedinečné, odlišné a individuální přirozenosti, struktury, dynamiky, funkce a manifestace. A dosažením tohoto budete mocně přispívat věci pravého života pozitivního stavu a trvalé eliminaci neživota negativního stavu, lidského neživota a jejich stavů ega. A to je to, co je v této chvíli nejdůležitější.

Peter: Moc Ti děkuji za toto významné vysvětlení. Je ještě něco jiného, na co bys nás rád upozornil?

Pán Ježíš Kristus: Je Mým potěšením, Petře. Ano, rád bych stručně okomentoval něco, co se stalo před několika měsíci, ale na co je vás potřeba upozornit v této konkrétní době.

Někdy předtím, než začala tvá fyzická zkouška a utrpení, Petře, jsi obdržel e-mail od jednoho čtenáře Mého Nového zjevení a těchto Dialogů, který ve svém hledání pravdy četl všemožné druhy jiných zdrojů vedle toho, co je obsaženo v Mém Novém Zjevení, a vyjádřil jisté pochybnosti vztahující se ke Mně osobně. Napsal ti, že nepochyboval ani tak moc o tom, že Já jsem zdrojem nebo autorem těchto Dialogů a Mého Nového zjevení obecně a že ty, Petře, skutečně komunikuješ se Mnou nebo že Já jsem tím, kdo vkládá všechny tyto myšlenky do tvé mysli, ale že má mučivé pochybnosti o přijetí faktu, že Já, Pán Ježíš Kristus, jsem jediný Jeden Pravý Bůh a že není žádný jiný. Plné přijetí Mého Nového zjevení a toho, co obsahuje, je závislé na přijetí Mne - Pána Ježíše Krista jako jediného Jednoho Boha Nedělitelného.

Tento případ ilustruje nebezpečí znečištění, otrávení a zamoření, které tyto početné filosofické, duchovní, náboženské nebo jiné knihy podobné povahy mohou způsobit, pokud byste i jen vzdáleně uvažovali, že možná, jen možná, to, co obsahují nebo učí, obsahuje nějaké možné pravdy nebo že se zabývají skutečnou pravdou. Takhle jsou nalíčené pasti negativního stavu. V tomto konkrétním případě dlouhodobé studování a uvažování o knihách takového pochybného obsahu a povahy brání možnosti přijetí Absolutní Pravdy týkající se Mé Pravé Přirozenosti.

Jak víte, s výjimkou spisů Swedenborga, jakož i s výjimkou Mého Nového zjevení ve všech jeho třech zdrojích přeneseného skrze tebe, Petře, žádné jiné knihy této povahy se dokonce ani jen vzdáleně nepřibližují pravé realitě toho, co je vůbec Moje Přirozenost zač. Jsou zcela a naprosto mimo. Problém s těmito knihami je ten, že v jiných svých tématech, ne přímo souvisejících s pravou realitou Mé Přirozenosti, mohou obsahovat do jisté omezené míry zrnka pravdy. Tato zrnka pravdy spouští v srdcích a myslích jejich čtenářů příznivou odezvu a ohlas, říkající jim, že konečně dostávají něco, co hledali celý svůj život. Z toho důvodu existuje nebezpečná tendence přijmout všechny nepravdy, které tak hojně obsahují ve všech ostatních ohledech, a obzvláště a konkrétně o pravé realitě Mé Pravé Přirozenosti.

Takže, když tito lidé narazí na Mé Nové zjevení, mají nesmírné obtíže s přijetím všeho, co se týká Mé Pravé Přirozenosti, jak je vylíčeno v jeho knihách. Jsou ochotni přijmout všechno ostatní, ale mají mučivé pochybnosti o tom, zda přijmout, či nepřijmout také to, co se vztahuje ke zjevení o Mně a Mé Pravé Přirozenosti. A protože ústřední a nejvýznamnější idea v Mém Novém zjevení se vztahuje k tomu, Kdo Já jsem a jaká vůbec je Moje Pravá Přirozenost, neschopnost přijmout Absolutní Pravdu o Mně, jak je obsažena v Mém Novém zjevení, totálně a kompletně znehodnocuje cokoliv, co by byli ochotni v Mém Novém zjevení přijmout a co se nevztahuje k otázce Mé Přirozenosti. Konec konců všechny tyto ostatní ideje se odvozují z faktoru Mé Nové Přirozenosti. Bez Ní by neměly žádný význam ani smysl.

Proč se zmiňujeme o těchto faktech právě nyní? Především, aby se dotyčné osobě dala příležitost přehodnotit svůj postoj vůči Mně tím, že přijme - samozřejmě svojí vlastní svobodnou vůlí a volbou - Mne jako Jediného Pravého Boha, Který má tuto Novou Přirozenost, a že všechno v něm, jakož i v životě kohokoliv jiného, závisí na přijetí této Absolutní Pravdy o Mé Přirozenosti. Zadruhé, aby se komukoliv jinému dala příležitost zbavit se svých vlastních idejí a pojetí, založených na čtení všech těch početných knih, které pojednávají o těchto záležitostech, o Mně a Mé Pravé Přirozenosti. Zatřetí, varovat vás, že v současné době by mohlo být čtení takovýchto knih jedovaté pro vaše duchovní zdraví tím, že dostává do vaší mysli všechny druhy pochybností o pravdivosti obsahu a idejí Mého Nového zjevení, obzvláště těch, které se zabývají Mnou a Mou Novou Přirozeností.

Buďte si vědomi těchto možných pastí. Renegáti vytahují a budou vytahovat všechny druhy informací o těchto záležitostech, aby vás, Mé představitele, pokud možno svedli na svoji stranu tím, že odmítnete cokoliv, co je obsaženo v Mém Novém zjevení a co se obzvláště týká Mne a Mé Nové Přirozenosti. Tento problém jsme již probírali v jedno z předchozích dialogů. Tady tato fakta opakujeme z poněkud odlišné perspektivy. Současně je náležité vám z času na čas připomenout tyto pasti, které jsou na vás nalíčeny renegáty a jejich poskoky.

A to nás přivádí k něčemu, co bylo zmíněno v e-poště, kterou jsi, Petře, obdržel od Josefa a Alenky ze Slovenska. Alena zmínila něco o konverzi nějaké entity, kterou ona považovala za možného renegáta. Žádný z renegátů zatím není v takovém bodě. Entita, kterou zkonvertovala, byl poskok renegátů, ale ne samotný renegát. Můžete tuto skutečnost považovat za důležité duchovní završení, protože to poukazuje na jistý zlom v táboře renegátů, který umožňuje některým jejich poskokům zahájit s vaší pomocí postup konverze. Tento faktor případně povede ke konverzi některých renegátů. My jsme však stále docela daleko od tohoto bodu.

A to je vše, co jsem vám chtěl dnes sdělit. Musíš odpočívat, Petře. Tvé tělo je skutečně vyčerpané do nebezpečné míry.

Peter: Velmi mnoho děkuji za tento dialog. Přijmu Tvou radu a odpočinu si.

Zdroj: DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM 2.DÍL