STO DVACÁTÝ ŠESTÝ DIALOG

21. března 2000

Peter: Chápu, že je potřeba nabídnout větší objasnění nějakých aspektů velmi obtížného tématu probraného v předchozím dialogu (125.). Také jsem obdržel otázku od Dr. Ardyth Noremové, která by se ráda něco dověděla o následujícím, cituji: ‚Jak energie Pána Ježíše Krista ustupuje od všech v negativním stavu a na této planetě, jaký dopad mohou praktikanti Nového zjevení očekávat s ohledem na náš přístup k této životní energii, dokud přežíváme zbytek našich životů zde?‘ Jak budeš v tomto ohledu postupovat?

Pán Ježíš Kristus: Proberme nejprve záležitosti, jež vyvstaly v předchozím dialogu, které jsi ty, Petře, nazval velmi obtížným. Potom odpovíme na Ardythinu otázku.

Je potřeba vám sdělit jedno důležité objasnění toho, jak chápat pojem objektivní reality a toho, jak se věci v tomto modu dějí; a ohledně subjektivního vnímání reality a toho, jak se věci dějí v této modalitě. A také, jak chápat Moje sdělení o Mém Předvídání týkajícím se vymyšlení, aktivace a ustanovení neživota negativního stavu, lidského neživota a všeho, co s nimi souvisí; a o tom, že jsem povolil nebo dovolil pokročit s tímto vynalézáním, aktivací a ustanovením před tím, než všechny tyto otázky týkající se života, ‚já jsem‘, pozitivního stavu a všeho s nimi souvisejícího tak, jak se to formulovalo v předchozích dialozích a v celém Mém Novém zjevení, vstoupily do sentientních myslí.

Jak si vzpomínáte z jednoho z předchozích dialogů, jakož i ostatních zdrojů mého Nového zjevení, jedna z nejdůležitějších podmínek, za kterých mohl být život sentientních entit založen, byla svoboda volby a schopnost dělat vlastní rozhodnutí. Aby se ustanovily tyto faktory, jež jsou základem života sentientních myslí, bylo nezbytné jim dát dojem, že jsou nezávislé a osvobozeny od jakékoliv závislosti na komkoliv a čemkoliv a že mají život a jsou na živu samy sebou bez zřejmého spojení s kýmkoliv a čímkoliv. Toto uspořádání bylo naprosto nutné, aby se všechny sentientní entity uvedly do pozice vlastní volby ohledně toho, zda chtějí, nebo nechtějí pokračovat ve svém vlastním jedinečném, odlišném a individuálním životě a založit smysluplný a naplňující vztah se Mnou jako svým Stvořitelem. Aby se tak mohlo učinit, všem sentientním entitám byl dán dojem, že jsou situovány v jakémsi druhu jejich vlastního subjektivního prostoru a času a že jsou odděleny ode Mne - jejich Stvořitele, takže mohly jasně vnímat, že Já a ony mají zřetelně odlišnou pozici a umístění, ze kterých se můžeme a smíme vzájemně ovlivňovat.

V tomto uspořádání se všechno jeví, jako by přicházelo nebo se dělo někde a někdy. Jestliže máte tento pocit či vjem, potom všechno, co se děje, má své vlastní místo a čas. Z toho důvodu se všechny události a dění v této modalitě vnímají a chápou tak, jako by byly sekvenční a pokračující, neboli že jedna předchází druhou a druhá následuje předchozí. V tomto uspořádání je pocit ubíhání událostí a dění i závislosti jedné následné události na jiné předcházející události. Takto došlo k zákonu příčiny a následku v pravé realitě subjektivního vnímání této reality. Aby se v tomto subjektivním vnímání reality zřetelně pochopilo, že všechno se děje, jako by bylo nezávislé na vnímání sentientní mysli, všechno se jí jeví jakoby se projevující vně sentientních entit, mimo jejich vlastního osobního, subjektivního, individuálního, jedinečného a odlišného života. Pokud za těchto podmínek všechny věci plynou v pořadí a mají pokračující průběh, mohly by se jisté věci zařídit tak, že předtím, než má cokoli vstoupit do tohoto postupného a pokračujícího ubíhání, mohlo by být zastaveno před zaznamenáním v poli vnímání sentientní mysli tak, že by ta mysl neměla ani ponětí o tom, že se něco této povahy má stát nebo se skutečně stalo. Jestliže máte položit velmi důležité, vitální a zásadní otázky, vztahující se k vlastnímu životu a vašemu ‚já jsem‘ a jestliže povaha takových otázek by byla ničivá, rušivá a škodlivá pro zdraví vaší mysli (ale je důležité, že jsou vysloveny a že se o nich uvažuje), potom aby se předešlo tomu, že se tak stane, může se zařídit zodpovězení těchto otázek před tím, než vstoupí do vaší subjektivní mysli. Takto byste to nevnímali nijak jinak, než že nejste původcem těchto otázek.

Takhle funguje a působí subjektivní vnímání reality. Protože je však subjektivní a protože se týká jen individuálního pojímání toho, jak se události dějí ve své sekvenční a pokračující modalitě postupování, v pravé realitě jsoucna a bytí, nazíráno mimo subjektivní a individuální vnímání a chápání, nastávají v úplně odlišné modalitě své vlastní manifestace. Tento odlišný modus, poněvadž nemá nic společného se subjektivním pojímáním reality, se proto nazývá objektivní pojímání reality. V této modalitě vnímání není žádná potřeba mít dojem, že něco nebo někdo je tam nebo tehdy, nezávislý na stavu a procesu Stvoření. Protože tato modalita nemá žádný vjem plynutí času nebo prostorově vázaného probíhání postupným a pokračujícím způsobem, zřetelně vnímá, že všechny věci, nehledě na to jaké, nastávají tady a teď simultánním a synchronním způsobem bez jakéhokoliv pocitu subjektivního času a prostoru. Proto jsou všechny takové události a dění diskrétní ve své povaze a ve vzájemném vztahu. Kvůli jeho diskrétní povaze spoluexistují v tomto objektivním způsobu pojímání reality všechny a jakékoliv otázky se svými všemi a jakýmikoliv odpověďmi ve stejném čase, nebo přesněji, v ne-čase. Avšak v momentě, kdy je promítnete do subjektivního vnímání reality, ve kterém pobývají všechny sentientní entity z důvodu ustanovení jasného vědomí si své vlastní svobodné vůle a volby, všechny tyto události a dění se jeví v pořadí tak, že jedna předchází druhou a druhá následuje tu předcházející.

Paradox této situace a uspořádání, jaký se týká všech sentientních entit, je ve skutečnosti, že jsou situovány, pokud se jejich struktury a povahy týká, jak v objektivním, tak i subjektivním vnímání reality. Ve vztahu k jejich individuálnímu, jedinečnému a odlišnému životu a jeho ‚já jsem‘ jsou vždy v subjektivním modu pojímání reality. Ale ve vztahu k tomu, že jsou integrální součástí Mého Stvoření jako takového, a obzvláště ve vztahu ke Mně a Mé Absolutní Přirozenosti, jsou v objektivním modu pojímání reality. Jak tedy vidíte z tohoto uspořádání, všechny sentientní entity fungují simultánně z obou modalit pojímání reality. V každém případě otázky, které kladou, a odpovědi, které dostávají, se dějí v jedné modalitě ve stejném ne-čase a v druhé modalitě se manifestují a uvádí do pohybu před tím, než vstupují do jejich subjektivní modality vnímání nebo velmi krátce předtím, než je mají položit. V obou případech tohoto uspořádání jsou sentientní entity chráněny před negativními důsledky pokládání takových otázek uvnitř jejich vlastního individuálního, subjektivního, jedinečného a odlišného života a jejich ‚já jsem‘.

Takže jak by se to při pohledu na tato fakta mohlo uspořádat, aby se tyto nejdůležitější otázky zodpověděly způsobem nanejvýš zkušenostním, praktickým a faktickým bez skutečného přímého zapojení všech sentientních entit do procesu kladení těchto otázek, aby nebyly rušeny ve svém konkrétním životě a aby nenastal rozklad života pozitivního stavu? Jak si pamatujete, v tom čase nebo ne-čase byl pouze pozitivní stav ve svém jsoucnu a bytí. Žádný jiný druh života či neživota jim nebyl pro srovnání dostupný. Ale přesto jsem ve Svém Absolutním Předvídání vnímal, že by takové otázky mohly nastávat a soužit sentientní mysl. Z toho důvodu jsem učinil opatření pro jejich náležité zodpovězení před tím, než vstoupily do všech sentientních myslí. Z toho důvodu jsem vyčlenil jistou skupinu sentientních entit, které svou vlastní svobodnou vůlí a volbou souhlasily sehrát všechny aspekty kladení otázek a ustanovit kondici pro jejich zodpovězení v obou modalitách pojímání reality.

Tato skupina lidí nejenže souhlasila s položením všech těchto patřičných otázek, ale také souhlasila s tím, že bude těmi, kteří vymyslí, aktivují a ustanoví neživot negativního stavu a lidský neživot, aby na živých a zkušenostních příkladech ilustrovali a demonstrovali všechny důsledky, následky a výsledky kladení těchto otázek a získání všech přesvědčivých odpovědí na ně. A nejenom toto, ale že ustanovit velmi přesvědčující a faktickou situaci, která by všem sentientním entitám dala nejpotřebnější a nezbytné srovnání mezi jejich typem života nebo života jako takového, a jejich ‚já jsem‘ a životním stylem totálně odlišného života, který by neměl nic společného s tím, co měli oni. Takové důležité uspořádání a nastavení by bylo schopné faktorem porovnání obou typů života a neživota přesvědčit všechny v pravém životě, ž jejich život byl pravdivý a pravý život a že jejich ‚já jsem‘ bylo skutečně pravé ‚já jsem‘.

Jak si pamatujete z Mého Nového zjevení, tato skupina lidí, kteří se na všem tomto se Mnou smluvili, se později nazývala pseudotvůrci. Jak si také jasně vzpomínáte, v Dialogu 111. bylo uvedeno, že pseudotvůrci souhlasili s položením těchto otázek jménem všech ostatních. Jediný rozdíl mezi formulací v Dialogu 111. a tím, co se vám sděluje v tomto dialogu, je ten, že v tom dialogu nebylo poukázáno na to, že takové otázky byly položeny a odpovědi na ně jim byly poskytnuty před tím, než vstoupí do mysli zbytku sentientních entit. Toto je zásadní rozdíl.

Když hovoříme o paradoxu, že sentientní entity jsou simultánně jak v objektivním, tak i subjektivním způsobu vnímání reality, musíte tomuto paradoxu rozumět následovně: ve vnímání sebe sama, uvědomování si sebe sama a ve svém ‚já jsem‘ a všem, co s nimi souvisí, vždy fungují z pozice subjektivní modality. Protože se, jak víte, v této modalitě všechno děje a odehrává sekvenčním a pokračujícím způsobem, dává to jakékoliv sentientní entitě v jejím subjektivním časovém rámci dostatek potřebného času k posouzení, zhodnocení a porozumění ohledně povahy toku událostí a dění, aby mohla udělat náležité rozhodnutí o tom, jaký druh voleb v tomto ohledu by měl být učiněn, nebo jak na ně reagovat v souladu se svou vlastní svobodnou vůlí a volbou. Takže tímto faktorem a touto modalitou je její svoboda volby neustále opětovně potvrzována.

Na druhé straně ve vztahu ke všemu a každému jinému v Mém Stvoření, ke Mně osobně a Mému Stvoření obecně, jakož i ke všem událostem a děním vně jejího sebevnímání, sebeuvědomování, svého ‚já jsem‘ a ve všem, co s nimi souvisí, každá sentientní entita v pravém životě pozitivního stavu funguje z pozice objektivní modality. V této modalitě si uvědomuje diskrétnost všech událostí a dění, módu tady a teď, ne-časové a ne-prostorové manifestace a simultánnosti a synchronicity všech událostí ve jsoucnu a bytí. V této modalitě proces rozhodování a volby, které se konají, otázky, které se kladou, odpovědi, které se dávají, a důsledky, výsledky i následky čehokoliv, co vůbec nastává, nastávají ve stejném okamžiku, nebo abychom byli přesní, ve stejném stavu, jak se manifestují simultánním a synchronním způsobem.

Tento objektivní způsob fungování je pro lidskou mysl extrémně obtížné, ne-li nemožné pochopit. Důvod této neschopnosti spočívá ve faktu, že typická lidská mysl byla uspořádána takovým způsobem, aby všechno pojímala v pokračující a sekvenční modalitě, a ne v diskrétní. Proto lidé celkem vzato nejsou s to si být vědomi ničeho, co se děje v diskrétní modalitě. Tato modalita byla potlačena anebo uzavřena před jejich schopností vědomého vnímání. Pokud by pro ně byla plně přístupná, nemohli by manifestovat povahu a strukturu lidského neživota, který postrádá tuto schopnost. Lidský život je v tomto ohledu jeviště, na kterém se může porovnat pravý život všech možných vjemů a spojení a neživot, ve kterém je možné pouze jednostranné nebo nesouměrné pojímání všech a všeho, a samozřejmě všechny důsledky, výsledky a následky takového uspořádání, jaké se spatřují v lidském neživotě. Na druhé straně jsou všichni kdekoli jinde v neživotě negativního stavu v modalitě zvrácení a převrácení těchto dvou zmíněných způsobů. V jejich případě je objektivní modus zdeformován tak, že události, které nastávají v jejich nesvětech, jsou pojímány a chápány, jako by se děly v pokračujícím a sekvenčním toku vně nich, a subjektivní modus tak, jako že se odehrávají také mimo nich, ale diskrétním způsobem. Toto je typická pozice vzhůru nohama struktury, povahy a dynamiky neživota negativního stavu. Toto konkrétní uspořádání bylo potřebné nastolit v rámci neživota negativního stavu, aby tam každý zdůvodnil a ospravedlnil své zlé skutky mající kořeny v jeho neustálém vytváření všech zel, překroucenin a nepravd. Tímto se jim jeví, že spíše než oni je někdo jiný či něco jiného zodpovědné nebo je zdrojem ohledně všech zel, překroucenin a nepravd.

Základní rozdílnosti mezi těmito dvěma modalitami pojímání, jakož i způsobem, jakým jsou věci nastaveny v neživotě negativního stavu a lidském neživotě, stejně jako i záležitost Mého Předvídání, vzbudily nesprávný dojem u všech autorů duchovních knih, s výjimkou Swedenborgových spisů, že Já jsem byl ten, kdo vymyslel, inicioval, založil a uvedl v pohyb neživot negativního stavu, lidský neživot a jejich ega stejně, jak jsem to učinil s pravým životem pozitivního stavu a s ‚já jsem‘ všech jeho obyvatel. Předvídat něco a na základě toho povolit vymyšlení, ustanovení a manifestování toho něčeho není stejné, jako být původcem a příčinným faktorem toho něčeho. Mé Předvídání nebylo vytvářejícím ani příčinným zdrojem neživota negativního stavu a lidského neživota. Tato skutečnost může být jasně a logicky vydedukována z faktu, že Má Přirozenost, jak bylo mnohokrát předtím uvedeno, je Absolutní Pozitivnost a Absolutní Čistý Život jako takový ve Mně, ze Mne, Mnou a ode Mne Samotného. Kvůli tomu taková přirozenost nemůže vymyslet, iniciovat, založit a manifestovat nic jiného než to, co je pozitivní, a to, co je pravý život jako takový. Avšak v Mém Předvídání tím, že toto je nečasové a neprostorové povahy a je v čistě objektivní modalitě fungování a manifestace, jsem předvídal, že všechny sentientní entity, ve své kondici relativní k Mé Absolutní, položí bezděčně tyto životní otázky, a aby se zachovala bezúhonnost a pozitivní povaha jejich pravého života, bylo nutné vyhledat nejnáležitější a nejpřesvědčivější odpovědi na všechny z nich. Takové odpovědi se manifestují, demonstrují a ilustrují v životním stylu neživota negativního stavu a lidského neživota. Toto je důvod, proč jsem povolil, aby dočasně došlo k jejich protikladné realizaci. V momentě, kdy náležitě, plně a vyčerpávajícím způsobem poskytnou všechny nezbytné odpovědi na tyto otázky, nebudou už více mít žádnou životní energii, výdrž, podnět, motivaci a touhu pokračovat ve svém způsobu neživota. Jen co se tato nejžádanější událost stane, odstraní se neživot negativního stavu i lidský neživot v jeho čistě negativních aspektech a jejich ega.

Zde se zjevuje, že vstupujeme do fáze právě probíhajícího posunu (v nečasovém smyslu), která se může označit jako opatřující úplně závěrečné odpovědi na všechny tyto otázky. Z toho důvodu nám to dovoluje zjevit všechna tato tajemství, tajnosti a utajené i skryté věci týkající se záležitosti vymyšlení, zdroje, původu, založení a projevení se neživota negativního stavu, lidského neživota a jejich ega. A současně nám to uvnitř pravého života pozitivního stavu a uvnitř sentientní mysli každého dovoluje zahájit integraci, sjednocování a spojování objektivní i subjektivní modality vnímání do jejich rozlišitelné jednosti.

Jak víte, tato informace nebo zjevení je dáno vám a všem ostatním v pozitivním stavu a je učiněno dostupným všem v neživotě negativního stavu a v lidském neživotě jako předchůdce něčeho, co se brzy stane (samozřejmě v ne-časovém smyslu) ve veškerém jsoucnu a bytí a pseudojsoucnu a pseudobytí. Zároveň je vám také poskytnuto jako ilustrace a demonstrace toho, jak neživot negativního stavu, lidský neživot a jejich ega byly vymyšleny, aktivovány, ustanoveny a uvedeny do pohybu, aby odpovědi na tyto skutečnosti byly poskytnuty od A do Z, jak se vám ukázalo v knize Nové zjevení Pána Ježíše Krista. Jako Moji praví představitelé na planetě Nula jste pověřeni úlohou přinášet tuto informaci všem ostatním v neživotě negativního stavu, jak čtete a hloubáte nad tématy těchto Dialogů se Mnou ve vaší mysli, a tímto ji máte učinit dostupnou všem lidem na planetě Nula tím, že ji umísťujete do jejich nevědomé mysli.

Peter: Děkuji za toto velmi zajímavé zjevení. Jsme připraveni přistoupit k odpovědi na otázku Ardyth?

Pán Ježíš Kristus: Ano, Petře, jsme. Odpověď na její otázku je velmi jednoduchá. Měla by být úplně zřejmá z faktu umístění mých pravých představitelů, neboli - jak je ona nazývá - praktikantů Mého Nového zjevení. Jak si vzpomínáte z předchozích několika dialogů, bylo tam velmi jasně poukázáno na to, že svým duchem a duší nyní přebýváte uprostřed pozitivního stavu. Kvůli tomuto významnému umístění máte a budete mít nepřetržitý přístup k životním energiím, jež se vyzařují přímo ze Mne. Jak si také pamatujete, všechno, co se uplatňuje na zbytek lidstva, neplatí pro vás, kdož jste Moji představitelé a praktikanti Mého Nového zjevení. Toto byl jeden z mnoha důvodů, proč jste byli umístěni doprostřed pozitivního stavu. Jediný zranitelný bod ve vašem životě je vaše fyzické tělo, které je předmětem pseudozákonů a pseudoustanovení negativního stavu a typického lidského neživota. Z toho důvodu by mohla vaše fyzická těla podléhat všemožným problémům, poruchám, infekcím, nemocem a všemožným zamořením, jimiž je lidský neživot tak hojně nasycen. Ale dokonce i v případě svých fyzických těl se budete moci uzdravit nebo přinejmenším by pro vás bylo snesitelnější vydržet všechny tyto nepříznivé podmínky díky dostupnosti životních energií, přicházejících ode Mne a Mého Pozitivního stavu, ledaže by ovšem byla uzavřena dohoda, že byste měli opustit planetu Nula a vrátit se zpět domů prostřednictvím nějakého druhu fyzické nemoci.

Takže v odpovědi na Ardythinu otázku: To, že se Mé životní energie stahují z negativního stavu a planety Nula, nebude mít žádný dopad na vás, Mé pravé představitele, osobně. Jedinou věcí, kterou prožijete jako výsledek tohoto snažení, bude neustálé zhoršování všech lidských systémů a všeho, čím je neživot negativního stavu udržován a napájen. Už jste něco takového zažili a budete to zažívat každý den víc a víc.

Peter: Děkuji Ti za tuto odpověď a za Tvé povzbuzení v tomto ohledu. Je ještě něco jiného, na co bys nás chtěl dnes upozornit?

Pán Ježíš Kristus: Není zač, Petře. A ano, je tu něco důležitého, co je nutné probrat. Souvisí to s něčím, co ti bylo naznačeno, že tvé levé chodidlo je poraněno v oblasti jeho plosky a paty tím, že jsi ve styku s pekly renegátů a jejich nohsledů. Tento náznak vychází z něčeho, co je psáno v křesťanské Bibli a jehož význam je značně nepřesně pochopen a interpretován. Rád bych citoval dotyčný text, jak je zaznamenán v prvním vydání Nové verze Bible krále Jakuba, v Genezi Kapitola 3:14-15, jež zní následovně: „Tak Pán Bůh řekl hadovi: ‚Protože jsi toto učinil, jsi proklet více než veškerý dobytek a všechna polní zvěř; budeš se plazit po břiše a budeš jíst prach po všechny dny svého života (verš 14). A Já vložím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé sémě a její Sémě; poraní tvou hlavu a ty poraníš jeho patu (verš 15).‘“

Jak víš, Petře, křesťané interpretovali tento výrok jako proroctví o Mé inkarnaci na planetu Nula, abych přinesl lidem spasení od všeho, co had, žena a její muž napáchali v zahradě Eden. A třebaže jsou v této domněnce jistá zrnka pravdy, znamená tento text většinou něco zcela jiného. Ve skutečnosti se v pravém významu citovaného textu popisuje aktivace negativního stavu a všechny důsledky, výsledky a následky této aktivace. Had představuje náklonnost a snahu ohledně poznání a pochopení všech tajností, tajemství a skrytých věcí a jejich externí vědecké zkoumání za účelem odhalení postupu vytváření života a všeho, co s ním souvisí, i všech ostatních faktorů. V tomto smyslu představuje pseudotvůrce, kteří se stali takzvanými největšími vědci všech dob. Dobytek jenom v této konotaci reprezentuje náklonnost ke znalosti skutečné pravdy a vnímání reality pravého života neboli života jako takového. Žena představuje v souvislosti s citovaným textem jedincovu pravou přirozenost nebo jeho vlastní duši čili jeho vnitřní mysl.

Jak si pamatujete z Mého Nového zjevení, had také znamená prozkoumávání vnějšího světa a jeho zákonů a principů, dle kterých funguje. V jistém časovém bodě vedl tento průzkum ke všem těmto otázkám, které byly popsány v předcházejících dialozích a v Mém Novém zjevení vůbec. Postup vymyšlení aktivace, ustanovení a uvedení do pohybu neživota negativního stavu a lidského neživota se popisuje tím, co učinil had neboli pseudotvůrci, kteří souhlasili s tím, že položí všechny tyto otázky jménem všech a dostanou na ně veškeré patřičné a přesvědčující odpovědi těmi nejzřejmějšími, nejpřesvědčivějšími a zkušenostními způsoby.

Že had byl proklet více než všechen dobytek a více než všechna zvěř polní, znamená potřebu založit odlišný typ náklonnosti a způsobů ohledně průzkumu všech faktorů života, které by vylučovaly vzít v úvahu skutečnost duchovní pravdy a náklonnosti k jejímu praktikování (dobytek), jakož i přírodní pravdu i náklonnost k jejímu uskutečňování (polní zvěř). Být proklet znamená v této konkrétní konotaci ztratit jakoukoliv touhu brát v úvahu tuto duchovní a přírodní pravdu a eliminovat jakoukoliv náklonnost k jejímu praktikování a uskutečňování. Důsledky této ztráty jsou popsány ve slovech ‚budeš se plazit po břiše a bude jíst prach po všechny dny svého života‘. Plazit se po břiše znamená ustanovit životní styl, který pohlíží na všechno způsobem vzhůru nohama. Aby se někdo plazil pouze po břiše, znamená ztratit vlastní nohy, na kterých stojí a ze kterých pohlíží nahoru, kde lze rozeznat pravou realitu života nebo života jako takového a jeho skutečnou pravdu a zahrnout do vlastního individuálního, jedinečného a odlišného života. Takže plazit se po břiše značí neschopnost déle pojímat skutečnost pravého života a jeho reálnou pravdu. V této pozici není jeden schopen se dívat nahoru nebo lépe řečeno do svého nitra (výraz ‚nahoru‘ v tomto ohledu znamená stav vlastních niterností neboli dívání se do vlastního nitra), kde je zahrnuta skutečná pravda o všech záležitostech a skutečné odpovědi na všechny otázky a kde je lze rozpoznat a pojmout.

To, co je tu popsáno, je průběh zanechávání toho, že se vše odvozuje z vlastního pravého nitra a chodí se tam pro všechny odpovědi a nahrazení tohoto postupu tím, že se vše odvozuje z vnějšku a chodí se k němu pro veškeré odpovědi a pro vše ostatní. Jak víte, aby se vynalezl, aktivoval, ustanovil a manifestoval neživot negativního stavu a lidský neživot a jejich příslušná ega, bylo nezbytné opustit způsob zkoumání a hledání Absolutní Pravdy, který byl zakotven ve vcházení do vlastního nitra neboli do stavů vlastních niterností, tím, že se hledá, co Absolutní Pravda není. Vše, co v tomto způsobu postupu pravého života pozitivního stavu můžete objevit, je jen pravda a všechny její odvozeniny. Takže nic z nepravd tam neexistuje. Proto aby se shromáždily všechny informace o tom, co pravda není, bylo nutné a životně důležité ustanovit opačné metody k těm užívaným v pozitivním stavu a pátrat po všem, co není pravda, ve stavu zevnějšností neboli vně. Toto je pravý význam toho, co znamenají slova ‚budeš se plazit po břiše‘.

Že ‚bude jíst prach po všechny dny svého života‘ velmi jasně značí dvojí: Tím prvním je, že z této pozice by se nemohlo odvodit nic jiného než nepravda, a tedy překrouceniny a falešnosti (plazit se po břiše a jíst prach). ‚Jíst prach‘ v této konotaci znamená shromažďování všech překroucenin a nepravd jako prostředek k objevení se toho, co není pravda a co není obsahem a není součástí Absolutní Pravdy. Tím druhým je, že význam slov ‚po všechny dny svého života‘ jasně ukazuje, že vynalezený, aktivovaný, ustanovený a do pohybu uvedený neživot negativního stavu, lidský neživot a jejich ega budou trvat pouze jeden cyklus času/stavu/procesu. ‚Všechny dny‘ znamená jeden cyklus času/stavu/procesu. ‚Svého života‘ se vztahuje k aktivátorům negativního stavu, kteří souhlasili s tím, že naleznou všechny odpovědi na všechny tyto otázky, které měly vstoupit do všech sentientních myslí. Ty také ale ukazují na to, že ten život nemůže trvat věčně, ale že je omezený pouze na dobu, než se všechny tyto otázky náležitě, správně, zkušenostně a fakticky ke spokojenosti všech zodpoví. Pokračovat v tomto druhu života po tomto okamžiku není možné a uskutečnitelné.

Jak víte, když něco jednou vyčerpá svoji užitečnost a přestane sloužit svému účelu, pro který mu bylo dovoleno se v první řadě se uskutečnit, nemůže už déle sloužit žádnému užitečnému účelu, a proto se eliminuje a natrvalo zruší jako něco neužitečného a neproduktivního. Pokračovat v tom by pouze ztěžovalo a znemožnilo pokročit v linii duchovního pokroku. V tom případě by se pravý život pozitivního stavu rozpadl, neboť jeho pravý život je zakořeněn v jeho schopnosti se duchovně, mentálně a ve všech ostatních ohledech rozvíjet na věčnost a bez žádného přerušení. Jak si vzpomínáte z předchozího sdělení v Mém Novém zjevení, aby se zajistilo, že takovéto duchovní, mentální a všechny ostatní typy vývoje mohou pokračovat na věčnost, bylo nezbytné dočasně a přechodně dovolit vymyšlení, aktivaci, ustanovení a manifestaci neživota negativního stavu, lidského neživota a jejich ega, aby se ilustrace a demonstrace jejich vlastního způsobu neživota mohla zaznamenat ve všech sentientních myslích a mohla být umístěna v univerzalitě-všeho pro věčné poučení o tom, co nevolit, a pro porovnání reality pravého života s nerealitou neživota. Vývoje, růstu a zlepšení může být dosaženo, jen pokud jistě víte, že váš život je pravý život a že vaše ‚já jsem‘ je pravé ‚já jsem‘ a že se váš život odvozuje z Absolutního Zdroje Absolutního Života - Pána Ježíše Krista, Kdož je Životem Sám v Sobě, Sám Sebou, Sám od Sebe a Sám ze Sebe. A toto je Absolutní Pravda.

Taková základní a životně důležitá znalost je jediným zdrojem a původem jakéhokoliv duchovního, mentálního, jedinečného, osobního a jakéhokoliv jiného pokroku. A protože ilustrace, demonstrace a poznání neživota negativního stavu, lidského neživota a jejich ega dává každému příležitost rozpoznat, přijmout a začlenit do svého života znalost toho, co je a co není skutečná pravda i co je a co není obsažené v Absolutní Pravdě, bylo nezbytné dovolit a povolit negativnímu stavu a jeho neživotu, lidskému neživotu a jejich egům, aby došlo k jejich protikladné realizaci.

‚A vložím mezi tebe a ženu nepřátelství‘ v této konotaci znamená, že nic z pravé přirozenosti, z pravé duševnosti čili z pravé duše neexistuje v neživotě negativního stavu a jeho odvozeninách (lidském neživotě s jeho egy a ve všem ostatním s nimi souvisejícím). Ve skutečnosti to, co neživot (had) má, a to, co je obsažené v pravé přirozenosti pozitivního stavu a jeho mentalitě (žena), si navzájem odporuje a je ve vzájemném nepřátelství. Není nic, co by mohli mít společné.

‚A mezi tvé sémě a její Sémě‘ v této konotaci značí, že nemůže být nic společného mezi všemi důsledky, následky a výsledky všeho, co je obsažené v neživotě (tvé sémě) a v pravém životě (její Sémě). V těchto konkrétních a následujících slovech křesťanští dogmatici a filosofové kladli a spatřovali proroctví Mé inkarnace na planetu Nula a postup dobývání, podmanění, podrobení a odmítnutí neživota negativního stavu a nabídnutí spasení všem, kteří přijímají fakta o Mých skutcích během Mého pobytu na vaší planetě. Je pravda, že tato fakta jsou do jisté omezené míry do tohoto sdělení vložena. Konec konců Já jsem přišel do vašeho pseudosvěta prostřednictvím ženy. Avšak to je doslovná interpretace významu citované věty. Je zcela jiná věc, když interpretujete tento výrok z jeho vnitřního nebo duchovního smyslu. Sémě ženy znamená všechny pozitivní, dobré a náležité rysy, charakteristiky, stavy a dynamiky jedincovy pravé přirozenosti a jeho mentality nebo duše. To, že jsem byl narozen na této planetě z ženy, znamená, že Mé zrození bylo možné pouze prostředky všeho pozitivního, dobrého, náležitého, správného a pravdivého, protože pouze tento typ Duševnosti je obsažen v Mé Absolutní Přirozenosti, jak ji zde reprezentuje žena a její Símě.

Znamená to, že jsem to byl Já, kdo přinesl do tohoto pseudosvěta a všech oblastí zóny vymístění něco, co totálně postrádaly a co bylo obsaženo v Mé celkové Duševnosti. Přinesl jsem jim a zakotvil v nich pojetí lásky, dobra, pravdy, pozitivních skutků a víry. Nic z těchto rysů a vlastností nebylo obsaženo v ničem, co měli a vlastnili. Prostřednictvím těchto rysů a vlastností jsem ustanovil velmi důležitou kondici, v níž všichni, kteří se nacházejí v neživotě negativního stavu a v lidském neživotě, mohou být spaseni a vyvedeni ze své ne-reality a ne-života.

‚On poraní tvou hlavu a ty poraníš Jeho patu‘ označuje jediný bod kontaktu, který je možný mezi kýmkoliv v pravém životě pozitivního stavu a v neživotě negativního stavu. Pata v této konotaci značí to nejexternější z nejexternějšího pravé reality, co se může vztahovat k pravé esenci a substanci toho, co se nazývá neživotem negativního stavu (jeho hlava). Že Já nebo kdokoli jiný v pozitivním stavu zraňuje hlavu neživota negativního stavu (nebo jeho esenci a substanci) znamená, že Mojí přítomností ve všech peklech (a tvojí přítomností, Petře, v peklech renegátů a jejich nohsledů) se v nich zakořenila ta nejdůležitější kondice a prostředek (zranit jeho hlavu), kterými se život negativního stavu a všech jeho odvozenin eliminuje a všichni jeho účastníci budou na věčnost spaseni. Současně je Moje přítomnost v těch peklech a tvoje přítomnost, Petře, v peklech renegátů a přítomnost každého, kdo je Mým představitelem na planetě Nula, v různých oblastech pekel vnímána obyvateli neživota negativního stavu jako bolestná zkušenost. Když jsi zakořenil v jejich pseudojsoucnosti a pseudopodstatě (jejich hlavách) něco, co nikdy nebylo součástí jejich neživota, zraňuje je to či způsobuje rány jejich celkové strukturální pseudointegritě. Ale také to znamená, že se buduje most, kterým mohou opustit svůj neživot a svou neskutečnost a připojit se k pravému životu a pravé realitě pozitivního stavu.

‚A ty poraníš jeho patu‘ znamená v této konotaci, že pseudojsoucno a pseudobytí neživota negativního stavu, lidského neživota a jejich ega vnímají a prožívají všichni v pravém životě pozitivního stavu na jeho nejexternější úrovni (patě) jako břemeno a kříž, který souhlasili nést do konce tohoto cyklu času/stavu/kondice/procesu. Pokud se Mne týká, v Mém případě tento výrok značí faktor Mého dovolení, aby se vynalezl, aktivoval, ustanovil a uvedl do pohybu neživot negativního stavu, lidský neživot s jejich egy.

Já toleruji jejich ne-život z pozice nejexternější vrstvy Mé Absolutní Vnější Mysli (Mé paty) bez ohledu na to, jak je jejich neživot pro nás všechny bolestivý, nesnesitelný, netolerovatelný a tíživý (poraňuje Mou patu). A jediný důvod, proč my všichni v pravém životě pozitivního stavu snášíme tento neživot se všemi jeho krutostmi a ohavnostmi zakořeněnými ve všech jejich zlech a nepravdách, je v životně nezbytných odpovědích na všechny ty otázky, které se chystaly vstoupit do myslí všech sentientních entit.

Žádné jiné důvody pro pseudojsoucno a pseudobytí neživota negativního stavu, lidského neživota s jejich egy neexistují. A toto je pravý význam citovaného textu mezi mnoha jinými jeho významy. A zároveň je to vše, co jsme dnes potřebovali probrat, Petře. Nyní jdi a odpočívej a pečuj o svou křehkou a zranitelnou fyzickou kondici (tvou zraněnou patu).

Peter: Mnohokrát Ti děkuji za toto smysluplné zjevení.

Zdroj: DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM 2.DÍL