STO DVACÁTÝ ČTVRTÝ DIALOG

14. března 2000

Peter: Cítím, že bys chtěl pokračovat v probírání záležitostí nastolených v předchozím dialogu (123.), jakož i podat výklad a vysvětlení skutečného významu výroků papeže římsko-katolické církve. Mám pravdu?

Pán Ježíš Kristus: Ano, Petře, máš pravdu. Nejdříve ze všeho potřebujeme dále probrat otázku života jako takového obecně a individuálního, jedinečného a odlišného ‚já jsem‘ a jeho vlastního osobního života konkrétně. Potom se možná obrátíme k významu papežova výroku - jestli vůbec.

Jak si pamatujete z předchozího dialogu, jedna z nejdůležitějších otázek, kterou měla každá stvořená entita v tom čase a ne-čase v mysli, byla ta, zdali jejich chápání a definice života jsou správné a zdali jejich individuální, jedinečné a odlišné ‚já jsem‘ je skutečně takové. V tom ohledu to nebyla jen otázka, jestli je jejich život životem pozitivního stavu, ale jestli to, co zažívají, je skutečně život jako takový. Jak můžete vědět, že to, co máte a co prožíváte, je skutečně život a jestli je vaše vnímání, že vlastníte pravé individuální, jedinečné a odlišné ‚já jsem‘, skutečně správné? S čím byste měli porovnat to, co máte a kdo jste ve svém ‚já jsem‘, jestliže vám není dostupné nic odlišné, abyste mohli udělat takové srovnání?

Mezi životem a ‚já jsem‘ každého jedince existuje faktor závislosti. Jak si pamatujete, vědomé uvědomění si toho, že máte uvědomění sebe sama, tedy řekněme toho, že si uvědomujete, že jste ‚já jsem‘, ustanovuje uvědomění, které obsahuje život jako takový. Konec konců, jestliže jsem si vědom, že jsem ve svém vlastním jsoucnu a bytí, potom musím být na živu nebo mít život, abych byl schopen pojmout a vnímat sebe samého jako majícího život. Takže kdykoliv mluvíme o životě jako takovém a o ‚já jsem‘ jako nositeli toho života, pak je zřejmé, že život nemůže být a existovat bez svého nositele a nositel života nemůže být a existovat bez svého života. Proto tedy vzájemná závislost. Samozřejmě toto nebylo otázkou. Tuto věc tady zdůrazňujeme jen kvůli tomu, aby vám bylo dáno jasné vnímání a pochopení toho, že život a ‚já jsem‘ jsou neoddělitelní a jeden bez druhého nemyslitelní a neodvoditelní. Takže v tomto případě otázka byla, jestli je život jako takový skutečně životem nebo něčím jiným, a tedy jestli podle podobnosti a vzájemné závislosti je ‚já jsem‘ skutečně ‚já jsem‘ nebo něco jiného. Může něco jako neživot a ne-‚já jsem‘, jakož i nejsoucno a nebytí být a existovat ve své vlastní kondici a procesu bez jakéhokoliv spojení a spojitosti s tím, co se nazývá život a ‚já jsem‘? A pokud ano, jaké by to bylo v porovnání s něčím, co se nazývá život a ‚já jsem‘? Je vůbec taková kondice možná?

Problém s touto záležitostí je pro sentientní mysl ve faktu, že tím, že není absolutní ve svém vlastním stavu, procesu a kondici, a tím, že není zdrojem či původcem svého vlastního života a svého ‚já jsem‘, nemůže mít absolutní vědomost, jestli to, co prožívá jako život a ‚já jsem‘, je skutečně takové, nebo ne. Mohlo by to dokonce být i něco jiného. Jak vidíte, Petře, tím, že není zdrojem nebo původcem svého vlastního života a svého vlastního ‚já jsem‘, sentientní mysl u sebe shledává možnost pochybování o tom, jestli skutečně má život a udržuje své vlastní ‚já jsem‘, kterým je vnímání a pojímání života možné a myslitelné. Ústřední věcí a problémem zde ve skutečnosti je faktor toho, že není svým původcem nebo zdrojem svého vlastního života a ‚já jsem‘. Pokud nejste původcem a zdrojem sebe sama a svého ‚já jsem‘, neboli toho ve vás, co se nazývá životem, potom jak si můžete být jisti, že to, co máte, je skutečně život? Konec konců, nejste těmi, kdo si dali život, a život nebyl z vás, nebyl vámi, ve vás ani od vás samých. Namísto toho jasně vnímáte, že přišel a byl do vás vložen někým jiným. To, že vůbec můžete pojímat sami sebe jako ‚já jsem‘ nebo že vůbec můžete říci slovo ‚já‘, bylo tudíž závislé na Někom, Kdo je takovým ve svém Absolutním ‚JÁ JSEM‘, Svým Absolutním ‚JÁ JSEM‘, od Svého Absolutního ‚JÁ JSEM‘ a ze Svého Absolutního ‚JÁ JSEM‘.

Protože v žádném případě nejste původcem a zdrojem toho života a toho ‚já jsem‘ ve vás, nemáte žádný zkušenostní základ nebo podklad, ze kterého můžete sami ze sebe, sami v sobě, sami sebou a sami od sebe nabýt jakoukoliv pravou znalost toho, co a jaké to je být původcem nebo zdrojem života a svého vlastního ‚já jsem‘. Taková kondice může a smí vyvolat ve vaší mysli pochybnosti o tom, zdali to, co máte a co zažíváte, je skutečný život a vaše ‚já jsem‘. Takže jak půjdete na to, abyste zjistili, zda život jako takový a vaše ‚já jsem‘ jsou skutečně tím, co se předpokládá, že jsou, nebo jestli jsou zcela něco jiného? Konec konců, tam venku ani uvnitř vás není nic jiného, co je odlišné a nezávislé na tom, co se nazývá obecně životem a konkrétně vašim ‚já jsem‘. Za těchto okolností jste uvázli v jednom způsobu vnímání a prožívání. Jeden způsob vám logikou toho, že je jen jeden, nedává žádnou jinou volbu nebo výběr nebo žádnou jinou zkušenost. Takže nemáte dostupného nic jiného, co by vás ujistilo, že to, co máte, a způsob, jakým jste, je vskutku pravý skutečný způsob vaší zkušenosti toho, že máte život a že je to vaše pravé ‚já jsem‘. Proto tedy máte ve své vlastní mysli pochybnosti o těchto důležitých otázkách.

Žít ve stavu neustálých pochybností, ať se týkají čehokoli, znamená nebýt si jistý vůbec ničím. Tím, že je máte, znamená nejen to, že se omezuje vaše tvořivé úsilí, ale že se plýtvá samotnými životními energiemi omezováním vaší schopnosti je plně využít pro nějaké jiné, daleko tvořivější účely a, což je nejdůležitější, pro váš růst, zlepšování a duchovní pokrok. V tom případě vám vaše pochybnosti stojí v cestě v prožívání života a vašeho ‚já jsem‘ v jejich plnosti a kompletnosti. Jakýkoliv rozptyl energií kvůli něčemu, co tu není kvůli tomuto uspořádání nebo není jeho integrální součástí, vylučuje prožívání života a vlastního ‚já jsem‘ v jejich plnosti a kompletnosti. Žít takto je jen ubohým přiblížením opravdového žití.

Aby se předešlo této závažné situaci, bylo nezbytné povolit sentientní mysli experimentovat s nějakými jinými možnostmi. Protože v tomto případě otázkou bylo, zdali život jako takový je skutečným životem a zdali ‚já jsem‘ toho života je skutečně ‚já jsem‘, tento experiment se musel ubírat směrem k vynalezení a ustanovení něčeho, co se neodvozuje, nepochází anebo není zdrojem toho něčeho, v tomto případě života a ‚já jsem‘. Aby se dokázalo, že sentientní entita skutečně má život a své vlastní ‚já jsem‘ a že je schopna být původcem anebo zdrojem něčeho ze sebe sama, sama sebou, sama v sobě a sama od sebe přesně stejným způsobem jako ta sentientní entita a její život a ‚já jsem‘ měly původ z Někoho jiného, pustila se do vymýšlení, vývoje a produkce toho něčeho, co nemělo nic společného se stejným zdrojem nebo co nevycházelo ze stejného zdroje a počátku, ze kterého vyšla ona sentientní mysl. Jinými slovy vymyslela, vyvinula, vyprodukovala a uvedla do pohybu něco, co vyšlo z jejího vlastního já. A protože se sentientní entita tím, že byla sama stvořena z Absolutního Zdroje a Absolutním Zdrojem, stala relativní k tomu Absolutnímu Zdroji, jsoucí relativní ve své povaze a svém ‚já jsem‘, vymyslela, vyvinula a založila něco, co se stalo relativní k její vlastní relativní kondici, stavu a procesu. Takto došlo k tomu, že vzešlo relativní pouze k relativnímu a započalo svůj vlastní vývoj, projevování a ukazování se. Stalo se základem, na kterém mohl být založen neživot negativního stavu a jeho lidský život.

Při posuzování a hodnocení tohoto procesu se stalo zřejmým, že pokud chcete vymyslet, ustanovit a manifestovat něco, co je zcela odlišné od toho, co máte a prožíváte jako život a své ‚já jsem‘, pak v tom případě, aby to bylo odlišné a nemělo nic společného s dostupnými způsoby jsoucna a bytí, musí ze své povahy vyloučit vůbec všechno, co je obsaženo v povaze současně dostupné a prožívané kondice. Protože to nemá nic společného s původní modalitou prožívání života a ‚já jsem‘ a protože původní modalita se nazývala pravý život, pozitivní stav a pravé ‚já jsem‘, kvůli tomu se to stalo neživotem, negativním stavem a nepravým domnělým ‚já jsem‘, označeným jako ego. Takže došlo k protikladné realizaci nahrazení původního a pravého života, původního a pravého ‚já jsem‘ a původního a pravého pozitivního stavu neživotem, negativním stavem a egem.

Jestliže pozitivní stav je založen na pravém životě a na pravém individuálním, jedinečném a odlišném ‚já jsem‘, v tom případě negativní stav musí být založen na neživotě a na stavech ega, které jsou společné všem a všemu umístěnému v neživotě a jež vylučují jakoukoli představu individuality, jedinečnosti a odlišnosti. Jakmile byl takový neživot ustanoven a jakmile započal manifestaci, ilustraci a demonstraci své pravé povahy, všechny sentientní entity v jsoucnu a bytí měly příležitost porovnat svůj původní život a své původní ‚já jsem‘ s něčím, co neobsahuje nic z originálu. Proto teď mají konkrétní znalost toho, co to je být v původní a v té druhé, nepůvodní kondici. Protože jsou schopny analyzovat nepůvodní neživot a vidět jasně, jaká je jeho povaha, dává jim to logický podklad, na kterém mohou dělat vhodné závěry o povaze pravého života a jeho pravého ‚já jsem‘ a o povaze neživota a stavů jeho ega (stavy ega byly náhražkou původního ‚já jsem‘). Postupem této analýzy se mohou přesvědčit, že původní život a původní ‚já jsem‘ jsou skutečným životem a skutečným ‚já jsem‘. Proto z tohoto závěru logicky vyplývá, že mají skutečně život jako takový a že ten život je zakořeněn v jejich jedinečném, odlišném a individualizovaném ‚já jsem‘. Proto jejich ‚já jsem‘ je skutečně ‚já jsem‘, a ne nějaký druh nereálné konstrukce, která nemá nic společného s jakoukoliv realitou.

Takže jak vidíte z tohoto příkladu, ryzí a původní ‚já jsem‘ bylo potřeba potlačit, zapomenout a nahradit ho něčím, co s ním nemá nic společného. Takže se nahradilo egem (páchnoucím egem, jak rád říkáš, Petře). Jestliže původní a nefalšované ‚já jsem‘ vychází z Absolutního ‚JÁ JSEM‘, což bylo definováno jako Absolutní Pozitivnost, potom by ego muselo mít úplně opačnou kvalitu. Opačná kvalita k Absolutní Pozitivnosti je úplná a naprostá negativnost. Jak vidíte, neřekli jsme absolutní negativnost. Důvod je ve faktu, že ta negativnost nepochází z Absolutní Pozitivnosti. Jak bylo mnohokrát předtím zmíněno, Absolutní Pozitivnost nemůže obsahovat nic z negativnosti, protože jinak by to nebyla Absolutní Pozitivnost. Jestliže negativnost nepochází z Absolutní Pozitivnosti, v tom případě nemůže mít ve své přirozenosti nic, co je obsaženo v Absolutní Pozitivnosti a jejím ‚JÁ JSEM‘ nebo jakémkoliv jiném pozitivním ‚já jsem‘. Z toho důvodu, logicky řečeno, ego neobsahuje nic pozitivního ani dobrého. Jeho povaha je proto čistě a úplně negativní, což je opakem všemu, co je dobré a pozitivní, jak je to obsaženo v pravém životě a jeho ‚já jsem‘. Jestliže je to tak, a povaha neživota ega o tom jasně svědčí, v tom případě je tedy ego nositelem neživota negativního stavu a jeho lidského života. A protože jeho původ lze vystopovat k relativním sentientním entitám, jeho neživot má pouze relativní trvání a nemůže zůstat navždy tak jako pravé ‚já jsem‘, jehož původ se může vystopovat k Absolutnímu Životu a k Jeho Absolutnímu ‚JÁ JSEM‘ - Pánu Ježíši Kristu.

Proč teď mluvíme o těchto zdánlivě nesrozumitelných, nedůležitých a abstraktních pojmech, které nemají žádnou zřejmou nebo zjevnou spojitost s něčím, co se v současnosti děje, nebo s vašimi vlastními individuálními životy a vašim ‚já jsem‘? Jak si pamatujete z Nového Zjevení Pána Ježíše Krista, tam stojí (kapitola 7.), že předtím, než se může negativní stav a jeho neživot a lidský život natrvalo a na věčnost eliminovat, potřebuje zrekapitulovat od A do Z postup jeho aktivace. Důvodem tohoto požadavku je fakt, že aby měl tento neživot a všechno, co s ním a jeho přirozeností souvisí, příležitost předvést a zobrazit všechny své aspekty, bylo nutné zatajit důvod jeho vymyšlení, aktivace a realizace. Jinak by se nekonalo žádné náležité poučení z porovnání mezi životem jako takovým i jeho ‚já jsem‘ a neživotem i jeho egem. Kvůli tomuto požadavku bylo nezbytné potlačit pravou znalost o tom, kdo a co bylo původním zdrojem neživota a jeho ego stavů. Jak víte, o této záležitosti existovalo nebo se do pozornosti každého dostalo mnoho rozličných domněnek. Ale žádní z nich nebyla/není pravdivá. Pokud si nejste vědomi tohoto původu a důvodu pro potřebu mít něco jako negativní stav a jeho neživot a ego stavy, nemůžete to eliminovat, protože jeho původ je přisuzován špatnému zdroji.

Kvůli tomu se v jistém bodu času a ne-času, kdy se všechno o této záležitosti má naplnit, postupně v určitých krocích a přídavcích zjevují důvody původu a zdroje negativního stavu a jeho neživota a ego stavů. Jedním z hlavních důvodů, pro který je Mé Nové zjevení dáno všem v pozitivním stavu a pro který je dostupné každému v negativním stavu a všem lidem, je upozornit každého, proč bylo povoleno, aby negativní stav a jeho neživot, lidský život a jejich ego stavy byly vynalezeny, aktivovány a uvedeny do pohybu a kdo nebo co bylo jejich původním zdrojem.

Je potřeba si zde uvědomit, že nemít správnou znalost o těchto faktech a mít na ně jen překroucené a totálně nepravdivé náhledy znemožňuje udělat cokoliv ohledně postupu jejich úplné a věčné eliminace. Jestliže máte překroucenou a nepravdivou znalost něčeho, protože je to překroucené a nepravdivé, dokud to máte, negativní stav nelze eliminovat. Konec konců, neživot negativního stavu a jeho ego, jakož i lidský život, jsou zakořeněny v překrouceninách a nepravdách. Nemohou mít žádné jiné pojímání. Protože jejich pseudojsoucno a pseudobytí bylo postaveno na odmítnutí, zavržení a odstranění všeho, co je obsaženo v pozitivním stavu, jeho pravém životě a jejich ‚já jsem‘. Tudíž jestliže pozitivní stav nebo život jako takový a jeho ‚já jsem‘ jsou založeny na principu pravdy a správnosti, v tom případě oponujícími faktory nemůže být nic jiného než překrouceniny a nepravdy. Z toho důvodu, dokud máte překroucené a nesprávné náhledy na tato fakta, jste v negativním stavu, jste negativní stav, máte neživot a namísto ‚já jsem‘ máte stavy ega.

Jednou z nejdůležitějších prací, kterou v tomto ohledu provádí členové Nového vesmíru a konvertovaní pseudotvůrci, jakož i vy, Mí praví představitelé na planetě Nula, je dostat do pozornosti každého v neživotě negativního stavu a v lidském neživotě a zpřístupnit každému záležitost ‚já jsem‘ proti jeho egu. Každý v negativním stavu a lidském životě je mylně přesvědčen, že jeho ego je buď zaměnitelné s ‚já jsem‘, nebo je to pravé a jediné možné ‚já jsem‘. Nyní se upozorňují na to, že to tak není a že pravý život nikdy nebyl zakořeněn v jejich egu. A nejen to. Jejich ego je zdrojem mnoha, ne-li všech jejich problémů. A současně se jim nabízí příležitost zbavit se svého ega tím, že se odmítne pseudofakt, že jejich ego má nějaký pravý život v sobě a samo sebou. Kdokoliv uznává postup tohoto zbavování se a souhlasí s tím, že je uveden do kondice, ve které je jeho původní ‚já jsem‘, jež je pohřbené a zatlačené hluboko v jeho nevědomí, ale které je současně zdrojem jeho schopnosti pojímat sebe sama jako žijící a mající život - třebaže původně tento fakt popřel, probuzeno a stane se pravou identitou jeho vlastní jedinečnosti, odlišnosti a individuality; takže zase začne svůj život v pravém životě a svém pravém ‚já jsem‘.

Co musíte v tomto ohledu jasně chápat, Petře, je to, že aby se v původním postupu vymýšlení, aktivace a ustanovení ne-života a ne-‚já jsem‘ mohlo v tomto úsilí uspět, bylo nezbytné potlačit, zatlačit, uzavřít a uzamknout pravé ‚já jsem‘ a dostat ho do nepřístupného režimu, pokud se týká vědomé mysli, tak aby nikdo v neživotě neměl žádnou znalost a přístup k nejdůležitější informaci o tom, kdo je a co je pravý život vůbec zač. Jak víte, pouze z pozice pravého ‚já jsem‘ by se mohla pojímat, chápat, vnímat, rozpoznat a přijmout jasná znalost vlastní identity, jedinečnosti, odlišnosti a individuality, jakož i významu vlastního života, jakož i toho, co je život obecně zač. Takže dokud si uvědomujete své ‚já jsem‘ a máte k němu plný přístup, neexistuje možnost, jak vynalézt, aktivovat a ustanovit jakýkoliv jiný druh života, to jest neživota, než pouze pravý život pozitivního stavu. Aby se v tomto úsilí uspělo za tím účelem, abychom měli srovnání mezi životem jako takovým a jeho pravým ‚já jsem‘ na straně jedné a neživotem a ne-‚já jsem‘ na straně druhé, bylo nutné se toho ‚já jsem' nějak zbavit. Ale nebylo dostačující se ho jen zbavit, nebo přesněji uzavřít k němu jakýkoliv přístup, ale bylo životně důležité nahradit ho něčím, co by se do jisté míry podobalo původnímu ‚já jsem‘, ale co by ve své pravé povaze nemělo s přirozeností pravého ‚já jsem‘ nic společného. Ale nejen to, ale co by obsahovalo ve své povaze všechno, co by bylo opakem ke všemu, co obsahuje pravé ‚já jsem‘. Pouze tímto vynálezem by se mohla protikladně uskutečnit možnost aktivace a ustanovení neživota a jeho ega neboli padělaného ‚já jsem‘. Jak z těchto faktů vidíte, ego se stalo padělkem ‚já jsem‘. Důvod, proč označujeme ego jako padělané ‚já jsem‘, je ten, že bylo nezbytné oklamat každého v neživotě přesvědčením, že jeho ego je ve skutečnosti jeho pravé ‚já jsem‘. Konec konců z pozice svého ega jsou schopni říci ‚já jsem‘. Ale vyslovit to je jedna věc a být takovým je věc úplně rozdílná. Že jejich ego nemá nic společného s pravým ‚já jsem‘, může být zřejmé z faktu, že nikdo v lidském životě i v oblasti zóny vymístění a všech jejích peklech nemá naprosto žádnou náležitou a správnou znalost, nebo vůbec žádnou znalost toho, kým je a proč je, kde je a kdy je. Jak si vzpomínáte z Doplnění 15 v Korolariích..., pokud by jasně věděli, kdo jsou, v tom případě by jejich individuální neživot konkrétně a neživot negativního stavu obecně jednoduše přestal existovat, anebo by ho především nebylo možno vynalézt, aktivovat a ustanovit.

Jak vidíte z těchto logických skutečností, je zřejmé, že aby se mohlo cokoliv dělat s negativním stavem, neživotem ,lidským životem a jejich ego stavy, potřebujete nejprve napravit situaci nenáležité a nesprávné znalosti toho, , co, proč a kdo byl původním zdrojem neživota a ego stavů. Toto je úplně první kolo v procesu této eliminace. Toto kolo je ten nejpotřebnější základ, na kterém se provede proces eliminace. V lidském životě máte vy, Moji praví představitelé, poznat tato fakta, abyste mohli ustanovit nezbytnou kondici k jejich zpřístupnění veškerému lidstvu. Ale nejen to, ale také v souhrnu všem těm pseudosvětům, kde neživot a ego prosperují a vzkvétají. Zatímco pro vlastní lidské tvory a všechny ostatní obyvatele planety Nula bude tato znalost prozatím ve stavu dostupnosti, zaznamenaná v hlubokých zákoutích jejich nevědomé mysli, pro tyto tvory a ty ostatní v zóně vymístění, kteří jsou na vás napojeni a kteří získali tuto závažnou znalost procesem vašeho čtení této informace, je zaznamenána přímo v jejich vědomé mysli stejným způsobem jako u vás, Mých představitelů, kdož čtete tato slova. Také u všech v pozitivním stavu je ve všech jeho světech a dimenzích tato informace okamžitě registrována v jejich vědomých myslích (samozřejmě nemají žádnou nevědomou mysl!).

Tak, jak z těchto skutečností vidíte, třebaže cokoli zjevené zde i v předchozím dialogu (123.) a v některých jiných dialozích i obecně v Novém zjevení, co se zabývá touto záležitostí, se na první pohled zdá být abstrakcí a nehmatatelné a zdánlivě bez jakéhokoli praktického využití, v pravé realitě jeho obsahu je opak pravdou. Je to nejpotřebnější informace pro všechny, aby se započal proces eliminace negativního stavu, jeho neživota, lidského života v jeho negativních aspektech a stavech ega. A vy, jako Mí praví představitelé, jste nositeli a odražeči této vitální, rozhodující a důležité informace a znalosti. Nemáte z pohledu vaší lidské mysli žádnou představu o tom, co znamená hlásat a nést tuto znalost a informaci všem, kteří jsou s vámi spojeni. Toto si pamatujte a nepodceňujte naše filosofické rozpravy.

A to nás přivádí k záležitosti papežova výroku. Jak víte, před několika dny papež římsko-katolické církve požádal o odpuštění celé lidstvo za všechny hříchy (ukrutnosti a ohavnosti), které římsko-katolická církev dokázala spáchat během dvou tisíc let. Je nějaký duchovní význam tohoto výroku? A pokud ano, jaký a jak souvisí s čímkoliv, co je obsažené v těchto Dialozích a obecně v Mém Novém zjevení?

Dva důležité aspekty a významy by mohly být odvozeny z papežova prohlášení. První se vztahuje k něčemu, co bylo mnohokrát v těchto Dialozích opakováno a co se týká vaší práce, aby se všechny informace a znalosti obsažené v Mém Novém zjevení učinily dostupnými lidstvu. První dopad této dostupnosti, což je předvoj úplné a naprosté eliminace negativního stavu a lidského života v jeho negativních aspektech, bylo přiznání papeže, že jeho církev hřešila a páchala nevýslovné krutosti proti lidskosti (v jakékoliv formě a stupni). Jestliže něco jako církev, u níž se předpokládá, že má být ztělesněním a nositelem nejdůležitějších aspektů duchovního života a jeho pravdy a dobra, je schopna takových krutých a ohavných skutků, jaké římsko-katolická církev spáchala během dvou tisíciletí, pak v tom případě taková církev konkrétně a náboženství obecně je výmyslem pekel a neobsahuje uvnitř své vlastní instituce žádnou pravdu ani dobro. Toto je úplně prvním zrnkem pravdy, která je uvedena do pozornosti každého v lidském životě a negativním stavu. Že tento krok bylo vůbec možné učinit, je především díky všemu, co bylo zjeveno v Mém Novém zjevení, a obzvláště v těchto Dialozích. Bez jeho dostupnosti by bylo pro papeže zcela nemožné přijít na myšlenku, že by jeho církev, která byla považována za neomylnou ve svých aktivitách a doktrínách, mohla hřešit. To je pozitivní výsledek jeho prohlášení a přiznání, jakož i dostupnosti Mého Nového zjevení a těchto Dialogů. A v tomto ohledu toho přijde víc. Nyní celé lidstvo skrze papežovo sdělení vědomě ví o pravdě v této záležitosti a vidí věci takové, jaké jsou, a ne takové, jakými je krmilo jejich příslušné náboženství.

Druhý aspekt má negativní konotaci. Třebaže papež přiznal - a poprosil lidstvo o odpuštění - že jeho církev hřešila, nicméně opomenul upozornit každého na důvody, jež byly za krutými skutky jeho církve. A co je za takovým hrozným chováním a skutky, jako jsou ty spáchané římsko-katolickou církví, jakož i ostatními církvemi? Lze to nalézt v jejich doktrínách, učeních a dogmatech, které neobsahují nic než čisté pokrouceniny a nepravdy o všech duchovních záležitostech: o tom, KDO JSEM a co je zač Má Pravá Přirozenost; i přirozenosti pozitivního stavu, o povaze negativního stavu a povaze lidského života. Takové pokrouceniny a nepravdy plně ospravedlňují jakékoliv skutky, které příslušné církve páchaly a budou páchat, dokud se drží svých příslušných doktrín, učení a dogmat. Papež neukázal žádný sklon pranýřovat doktríny, dogmata a učení římsko-katolické církve. A tohle je past negativního stavu a renegátů. Pokud se držíte všech těchto pokroucenin a nepravd, nic se vnitřně nezmění. Na základě takových vyhlášení a přiznání je možné učinit pouze vnější změny. Ale taková změna se nepočítá, protože změna nebyla zvnitřněna, a proto nemá žádnou moc, aby skutečná změna nastala. Tuto situaci můžete považovat za podvod na lidstvu, protože teď se negativní stav bude zdát tak upřímný, počestný, pokorný a kající se nad vším, co rozpoutal nad celým Stvořením. A protože příčinné důvody a faktory všech jeho ukrutností a ohavností, jak se odrážejí v životě římsko-katolické církve, jakož i ve všech ostatních církvích, nejsou uváděny do popředí pozornosti každého a následně nejsou odstraněny a nahrazeny Absolutní Pravdou, nekonají se žádné opravdové změny. Ve skutečnosti je opak pravdou. Tedy přiznáním a vyhlášením svých hříchů a svým zdánlivým projevem lítosti jen potvrzují v mysli lidstva, že jejich učení, doktríny a dogmata jsou správná a že odráží pravou realitu pozitivního stavu, duchovních principů, Mé Pravé Přirozenosti, významu negativního stavu a významu lidského života. Konec konců, kdyby nebyly, nikdy by nemohly přijít s tak pozitivním a žádoucím přiznáním a prohlášením.

Takže, pokud všechny církve setrvale pokračují v držení se svých učení, doktrín a dogmat, bez ohledu na to, kolik prohlášení a přiznání okolo svých hříchů udělají a jak kajícné se zdají být, nic se v jejich životě nezměnilo. Tímto faktorem ve skutečnosti velmi silně přispívají k pseudovítězství negativního stavu na planetě Nula a jinde. A to je zmíněná past, nalíčená renegáty prostřednictvím papežova výroku a prohlášení. Zvěstuje to nastolení závěrečné fáze v procesu pseudovítězství negativního stavu. Proto se ničím takovým nenechte oklamat, Negativní stav se vždy zabýval snahou přesvědčit lidi, jak je dobrý a čestný. Jinak by ho lidi nepřijali. Dobrý příklad této snahy se může nalézt v něčem takovém, jako je vymítání ďábla prováděné některými katolickými knězi a jinými na takzvaných posedlých lidech. Tuto záležitost původně vznesl Dan z New Yorku krátce předtím, než začaly tvé fyzické problémy a utrpení, Petře. Způsob, jakým máte takovým skutkům a vymítání rozumět, , je popsán ve výše zmíněných dvou aspektech. Pozitivní konotací takového aktu je, bez ohledu na to, kdo ho předvádí a z jaké doktrinální pozice se předvádí, skutečnost zobrazení a demonstrace, že negativní stav skutečně existuje a že jeho členové jsou v nějakých omezených případech schopni posednout lidi, kteří v prvotní dohodě souhlasili, že tento fakt budou zobrazovat. Současně tento fakt ilustruje, že jedinec se může osvobodit od takové posedlosti, a může tedy začít vést normální život bez omezení takovou posedlostí. To je pozitivní aspekt.

Avšak takové činnosti mají více negativních než pozitivních aspektů. Tomuto sdělení máte rozumět tak, že faktem je, že negativní stav se vždy potřeboval ukazovat svým následovníkům jako charitativní a ctnostná instituce. Jinak by nikým nemohl být přijat. Takže v tomto ohledu umožňuje svým démonům nebo zlým a negativním duchům, ať by to byl kdokoli, vstoupit do lidského těla za jediným účelem být vymítán prostřednictvím náboženských rituálů, aby negativní stav zaprvé mohl být pojat pouze v pozitivní konotaci; a zadruhé, což je nejdůležitější, aby se potvrdila pravdivost všech učení, doktrín a dogmat, na kterých je příslušná církev založena. Konec konců, jestliže kněz nebo jakýkoliv jiný člen duchovenstva tím, že užívá doktríny, dogmata a učení své příslušné církve, je schopen vymýtit démona či zlého a negativního ducha z lidského těla, obzvláště když je tak činěno ve jménu Boha, či v tomto případě ve jménu Otce, Syna i Ducha Svatého, nebo Ježíše Krista nebo jakéhokoliv jména, které užívají, tedy v tomto případě musí být všechna učení, doktríny a dogmata jejich příslušných církví pravdivá. Jinak by vymítání ďábla nefungovalo.

A takto negativní stav nalíčil past, aby udržel lidi a jiná stvoření a nižší tvory v jejich oblasti v husté temnotě, co se týká skutečné pravdy vztahující se k Mé Přirozenosti, přirozenosti Mého pozitivního stavu, povaze negativního stavu a povaze lidského života. Z toho důvodu dovolili vládci negativního stavu nejen to, aby vymítání ďábla bylo úspěšné, ale ve skutečnosti ho vymysleli tak, aby udržovalo jejich věc do nekonečna. Takže to není, jako by se jedna skupina pokoušela porazit druhou skupinu z negativního stavu, jak by tomu mohlo být v mnoha jiných případech, ale jak vidíte z toho, co bylo výše uvedeno, je to velmi dobře vymyšlená finta, aby udrželi všechny ve své oblasti a v lidském životě takovými, jakými jsou, bez toho, aby jim dovolili spatřit jakoukoliv pravdu o této či jiných věcech. Takže shrňme, že jakékoliv skutky této povahy, pokud nejsou činěny z pozice Mé Nové Přirozenosti a prostřednictvím Mého Nového zjevení, jsou čistě negativního původu a jejich účelem je znemožnit komukoliv v negativním stavu a v lidském životě, aby konvertoval do pozitivního stavu. Takovéto akce jsou vymyšleny speciálně z těchto důvodů. Jestliže fungují, nikdo ani nepomyslí na konverzi do pozitivního stavu, protože z důvodu zdánlivě pozitivních aspektů a výsledků takovéhoto činu si myslí, že se nachází v pozitivním stavu. Konkrétní případy mluví milionkrát jasněji než slova. Konec konců, jestliže je takové vymítání ďábla povoleno, nebo dokonce ustanoveno podle pravidel negativního stavu, pak v tom případě je negativní stav skutečně pozitivní. A takhle působí lest negativního stavu - představováním negativního stavu lidem jako stavu pozitivního, aby nikdo neměl sebemenší sklon či touhu změnit cokoliv na svém pseudoživotě či neživotě. A Já znovu opakuji, nenechte se čímkoli takovým oklamat. Je mnoho prostředků, vykouzlených členy negativního stavu a nyní renegáty a jejich přisluhovači, kterými se snaží udržet své členy a lidi tam, kde jsou, bez toho, aby vůbec uvažovali o možnosti, že nějaký jiný druh života úplně odlišný od jejich neživota existuje a je k dispozici, aby do něj konvertovali. Problém je zde velmi zřejmý: vše se redukuje na překrouceniny a nepravdy, obsažené ve všech učeních, dogmatech a doktrínách příslušných církví a náboženství. Protože taková učení, dogmata a doktríny jsou předkládána jejich členům jako inspirovaná nebo přicházející od Boha, Ježíše Krista, Alláha, Buddhy, Krišny nebo pod jakýmikoliv jmény užitými za tím účelem, v jejich mysli a pohledu musí být nevyvratitelná a pravdivá ve všech aspektech. Nic jiného není uskutečnitelné ani žádoucí. Dokud se lidé drží těchto nesprávných, zkroucených a falešných pohledů na Moji Pravou Přirozenost a na všechno, co s ní souvisí, jakož i na to, kým skutečně jsou a jaká je jejich přirozenost, jakož i jaká je povaha pozitivního stavu, negativního stavu a lidského života, jejich členství v negativním stavu neboli v neživotě a v ne-‚já jsem‘ je neustále a nepřetržitě zajištěno.

A zde přichází vaše role, které se jako Mí praví představitelé na planetě Nula máte chopit. Tím, že vlastníte tuto důležitou znalost, vztahující se ke všem náležitým duchovním faktorům života jako takového a vztahující se k Mé Nové Přirozenosti, k Mému Absolutnímu ‚JÁ JSEM’ a k vašemu pravému ‚já jsem‘, k povaze lidského života a negativního stavu obecně, a tím, že ji aplikujete ve všech aspektech svého života, ustavujete důležitý příklad pro všechny lidské, jiné a nižší tvory negativního stavu ohledně toho, jaká je vlastně pravda o této záležitosti. Tím, že tak činíte, připravujete je, aby v jistém časovém bodě rozpoznali a uviděli, že jejich názory na všechny tyto věci jsou čisté překrouceniny a nepravdy. Náležitým srovnáním mezi tím, co máte vy a co mají oni, budou schopni se správně v tomto ohledu rozhodnout a vzdát se svého neživota, svého ne-‚já jsem‘ - svého ega a znovu nabýt pravý život, život jako takový a znovu objevit své pravé ‚já jsem‘. Tímto znovuobjevením velmi jasně uvidí, že patří do pozitivního stavu neboli do opravdového života, a tedy nakonec ke Mně. Jak z těchto faktů vidíte, vaše role je v tomto ohledu velmi důležitá, daleko důležitější, než si můžete uvědomit svou vědomou myslí či lidským aspektem své přirozenosti. Dokud pokračujete ve studiu a uplatňování všeho, co je obsaženo ve všech zdrojích Mého Nového zjevení, ve vašem osobním, individuálním, jedinečném a odlišném životě, naplňujete své poslání, pro které jste souhlasili být na planetě Nula v typickém lidském životě. A to je všechno, co jsem vám všem chtěl nyní sdělit.

Peter: Mnohokrát Ti děkuji za toto zjevení. Moc se mi líbilo a cením si ho. Je ještě něco, co bys nám dnes rád sdělil?

Pán Ježíš Kristus: Není zač, Petře. Ne, dnes ne. Máme toho pro dnešek dost. Potřebuješ si odpočinout kvůli své křehké fyzické kondici.

Zdroj: DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM 2.DÍL