STO SEDMÝ DIALOG

21. září 1999

Peter: Dnes nemám od nikoho, ani ode mne žádné zvláštní otázky. Avšak zase se cítím mírně nespokojený s tím, že čtenáři těchto Dialogů jsou neschopni nebo neochotni nebo, promiň, příliš líní používat své schopnosti usuzovat a vydedukovat si své vlastní odpovědi na své vlastní otázky, aniž by je kladli Tobě skrze mne. Tedy mně skutečně vůbec nevadí, když pokud lidé kladou otázky, na něž odpovědi nebyly obsaženy v nějaké z knih Tvého Nového zjevení, a obzvláště v Novém zjevení Pána Ježíše Krista. Taktéž dokážu pochopit, když je tu důvodná potřeba doplnit či rozpracovat některé z nich, protože by tu mohly být nějaké dodatečné informace, které mohou rozšířit naše chápání čehokoli obsaženého v jakékoli jednotlivé informaci či ideji. Navíc je mi jasné, že někteří čtenáři těchto Dialogů mají sklon činit nesprávné nebo dokonce i nepravdivé závěry o některých tvrzeních, která jsi učinil v jednom z dialogů. Možná bys chtěl tuto situaci nějak komentovat nebo bys snad dnes rád hovořil o něčem jiném.

Pán Ježíš Kristus: Tvé mírné neuspokojení je pochopitelné. Nezapomínej však na typickou lidskou povahu, kterou všichni máte a již musíte všichni neustále dennodenně snášet. Z její pozice je pro ni velmi přirozené se spoléhat na údaje někoho jiného či na jeho odpovědi na jejich otázky anebo předměty zájmu. Nezapomínejte prosím, že lidská mysl byla původně uspořádána aktivátory negativního stavu a fabrikátory lidských tvorů tak, aby se jim učinilo velmi obtížným nebo aby nebyli ochotní se obtěžovat vyhledáváním odpovědí ve své vlastní mysli nebo v tom, co jim bylo již předloženo a co obsahuje odpovědi na jejich otázky - možná ne přímo, ale lze je z velké míry odvodit z obsahu tohoto psaného materiálu. Konec konců je třeba v jejich lidské přirozenosti na ně pohlížet jako na malé děti, kterým je třeba odpovídat na tytéž otázky zas a znovu bez ohledu na to, jak zřetelné byly předešlé odpovědi.

Na druhé straně nezapomínejte na důležitý fakt, který byl již několikrát předtím zmíněn, že pokud k vám přicházejí otázky, tak i kdyby byly již dříve zodpovězeny nebo jsou přinejmenším odvoditelné z čehokoli napsaného předtím, je zcela příhodné, že na ně potřebujeme pohlédnout ze zcela odlišné perspektivy.

Zároveň lze očekávat, že někteří čtenáři by mohli dospět k nesprávným či dokonce nepravdivým závěrům o určitých informacích, které se předtím probíraly. Vezměme kupříkladu velmi důležitou informaci obsaženou v Dialogu stém. V tomto dialogu, který lze považovat za ohromný zlomový bod a za víc než jen milník mezi tím, co bylo dříve a co bude pak, byla poprvé obsažena informace ohledně ukončení tohoto časového cyklu, ustanovení přechodného období a uvolnění zcela nového a odlišného aspektu Mé Absolutní Nové Přirozenosti, který bude ovládat nastávající nový časový cyklus, a ohledně jejich zvláštních energií, které všechny tyto kroky předcházejí. Jaký by mohl být problém s těmito neobvyklými informacemi z pohledu některých čtenářů těchto Dialogů?

Jedním problémem byl nevhodný dojem, že se tyto události odehrají v opačném pořadí, jakým se řídí a jakým funguje Mé Stvoření. Jaksi se tedy předpokládalo, že tyto události nejprve začnou na planetě Nula v životech Mých představitelů, a nejenom to, ale že nejprve se uvolní nový a odlišný aspekt Mé Absolutní Nové Přirozenosti, po čemž budou následovat veškeré ostatní kroky. Toto je opravdu velmi nevhodný dojem či závěr vytvořený z obsahu probíraného dialogu. Realitou této situace je, že za prvé je tu předcházející energie těchto událostí. Jak tato energie vyvěrá, vchází nejprve do nejniternější duchovní dimenze Mého Stvoření a souvztažně s tím do Duchovní Mysli každé sentientní entity. Poté, co je zde zaznamenána, pokračuje a je zaznamenána v zprostředkující dimenzi a souvztažně s tím v zprostředkující mysli každé sentientní entity. Následně poté vstupuje do zevní a fyzické dimenze a souvztažně s tím do zevní mysli každé sentientní entity.

Jakmile se tato jednotlivá energie v těchto třech dimenzích a ve všech úrovních sentientní mysli zaznamenala, tehdy a jedině tehdy je dána k dispozici Mým představitelům na planetě Nula a skrze ně a jimi je umístěna do nevědomé části lidské mysli, jakož i do nevědomých myslí všech obyvatel zóny vymístění.

Tyto energie však jen přenášejí informace o těchto událostech, nikoli ale tyto události samé, aby se každý připravil na to, co má přijít. Taková příprava je velmi nutným krokem v tomto procesu, protože u každého předem zabraňuje výskytu fatálního šoku.

Jiný problém v tomto ohledu může být v nevhodném dojmu, že uvolnění nového a odlišného aspektu Mé Absolutní Nové Přirozenosti předchází všem těmto událostem. Pokud by tomu tak bylo, byl by uvolněn během života tohoto jednotlivého časového cyklu, který je ovládán a umožňován zcela odlišným aspektem Mé Absolutní Nové Přirozenosti. Uvolnit něco nového a odlišného do něčeho, co má zcela odlišné spoluoznačení, význam, účel a cíl než to, co je obsaženo v tomto novém a odlišném, by znamenalo zabránit tomu v dokončení toho, co bylo určeno k dokončení a uskutečnění. A nejenom toto, ale takovým předčasným uvolněním byste ohrozili život každého nacházejícího se v tomto časovém cyklu, protože jeho život je zcela a úplně závislý na jiném aspektu Mé Absolutní Nové Přirozenosti, který ovládá a umožňuje život tohoto jednotlivého cyklu a všech jeho obyvatel. Takže aby se tomu zabránilo, nejprve si ustanovíte přechodné období, během něhož jsou u každého jeho mysl a život znovu uspořádány, obnoveny a přestavěny a následně dány do souladu s novým a odlišným aspektem. Jakmile je v bodě úspěšného ukončení této restrukturalizace, přestavby a obnovení, tehdy a jedině tehdy uvolním Svůj Nový a Odlišný Aspekt, který bude řídit nadcházející časový cyklus.

Třetí problém je možno shledávat v některých vašich sklonech očekávat, že veškeré tyto důležité věci se odehrají během doby vašeho života na planetě Nula. Je tu možnost, že děláte stejnou chybu, jakou dělali Mí učedníci očekávající, že Můj Druhý příchod se vykoná během doby jejich fyzického života. Mohu vás ujistit, že je velmi nepravděpodobné, že se tyto věci stanou před vaším odvoláním z planety Nula. Časování je taktéž nesprávné, pokud vezmete v úvahu fakt, že tento časový cyklus - počítaný v lidských časových pojmech z naší pozice (nikoli z pozice vědecké!) - zaujímá své místo kolem 24 miliard let, a pokud jeho trvání rozdělíte do čtyř stejných fází, pak každá z fází by trvala kolem šesti miliard roků.

Byli jste tedy informováni, že tento časový cyklus vstoupil do své poslední fáze. Fakticky v této poslední fázi vstoupil do jejího posledního úseku. Pokud rozdělíte tuto poslední fázi do čtyř segmentů a pokud je tento časový cyklus v bodě svého posledního segmentu, pak byste tu stále měli okolo jedné a půl miliardy roků pro završení jeho běhu. Toto jsou ovšem typická lidská měřítka. V pravé realitě ubíhání tohoto časového cyklu neplatí lidské časové prvky, ale rozpoložení jeho stavu a procesu. Pamatujte si, že Já osobně jsem předpověděl, že tento poslední segment se značně zkrátí ve svém projevování se a průběhu kvůli činiteli Velkého soužení, kterým je pseudovítězství negativního stavu. Takže v tomto smyslu by zmíněná jedna a půl miliarda roků mohla znamenat něco zcela časově odlišného, než byste si vy všichni mohli myslet. Takže jakákoli spekulace o čase by v tomto ohledu byla zcela zbytečným a neproduktivním počínáním. Mrhali byste svým drahocenným časem.

Ve tvé mysli, Petře, vnímám otázku, jak Můj Druhý příchod zapadá do toho všeho.

Petr: Ano, máš pravdu. Promiň mi, ale jsem poněkud zmaten ohledně významu Tvého Druhého příchodu k tomu všemu.

Pán Ježíš Kristus: Veškerý význam Mého Druhého příchodu můžete považovat za souhrn všech těchto událostí. Jak si pamatujete z Nového zjevení Pána Ježíše Krista, bylo zde ukázáno, že Druhý příchod má mnoho fází. Výše popsané fáze můžete také považovat za velmi zvláštní fáze Mého Druhého příchodu, který vyvrcholí v uzavření tohoto časového cyklu, v trvalém zrušení a odstranění negativního stavu a jeho konečného produktu - lidského života v jeho negativních aspektech. Plné uvolnění nového a odlišného aspektu Mé Absolutní Nové Přirozenosti bude samým posledním segmentem poslední fáze Mého Druhého příchodu. V tomto okamžiku započne nový cyklus času a stavu.

Důležitá vysvětlující poznámka: Když hovoříme o rozličných časových cyklech, používáme terminologii fyzického multivesmíru. V nefyzickém multivesmíru, který není svázán s časem a prostorem, je třeba použít pojmu cykly stavů a cykly jejich procesů. To znamená, že se ustanoví nový stav, a jakmile je ustanoven, počíná se jeho nový proces. Takže kdykoli hovoříme o cyklech času, zároveň tím myslíme cykly stavů a jejich procesů. Pamatujte na to!

V tomto bodě bych se rád věnoval jiným záležitostem. V tvém sobotním telefonickém rozhovoru s Tomem Oudalem vyvstala otázka devíti okruhů Stvoření; taktéž došlo k otázce, zda se chystám stvořit v nějakém bodu stavu, procesu, času a prostoru atd, desátý okruh stvoření. V obecném smyslu je vámi počatá idea ohledně procesu neustálého tvoření a udržování Mého stvoření správná. Jak si pamatujete, v Novém zjevení Pána Ježíše Krista se jasně uvádí, že kdykoli se v Mé Nové Přirozenosti uvolňuje něco nového, nebo když jsem nabyl Své Nové Přirozenosti, jako důsledek tohoto procesu se z energií tohoto procesu vytvořilo něco velmi nového, co bylo přidáno ke stávajícímu Stvoření. To je přirozený následek samotné Mé Přirozenosti. Pokud jsem Stvořitelem a pokud je Má Přirozenost taková, že neustále a nepřetržitě tvoří, pak v tomto případě se cokoli, co se odehrává ve Mně, promítá nejenom do všech, kdo již jsou v jsoucnu a bytí, ale taktéž to má za výsledek zcela nové stvoření. Lze s jistotou říci, že proces stvoření je sounáležitostí Mé Přirozenosti. Není žádný jiný stav než stav stvoření a všeho, co se k němu vztahuje.

Nech Mě však říci toto: Když jsme před několika lety hovořili o devíti okruzích Stvoření (v knize Realita, mýty a iluze), hovořili jsme v typicky teoretickém smyslu. Použili jsme teoretickou konstrukci, aby se popsalo pochopitelnými pojmy pro vaši lidskou mysl, jak je uspořádáno Mé Stvoření. Tyto pojmy byly jen orientační body. Neodrážely skutečnou stávající realitu struktury Mého Stvoření. Na základě toho někteří z vás mylně dovodili, že tyto okruhy jsou faktickými konkrétními fyzickými jsoucny. Je čas, abyste překonali toto nevhodné chápání a to, jakým způsobem si vizuálně představujete strukturu Stvoření. V realitě svého uspořádání a povahy jsou to čisté stavy a jim odpovídající procesy odrážející duchovní činitele Stvoření, jak se vnímají, pojímají, projevují, jeví a uplatňují v rozličných dimenzích veškerého multivesmíru.

V okamžiku, kdy se Má Nová Přirozenost stala skutečností, a v okamžiku završení výstavby Nového vesmíru se ustanovil přesahující stav, proces, rozpoložení a vše ostatní. Jak si pamatujete, jak Má Nová Přirozenost ve svém Absolutním Stavu, Rozpoložení a Procesu, tak i povaha Nového vesmíru ve svém relativním stavu, rozpoložení a procesu odrážejí jednotící, spojující a harmonizující princip. Tento princip s tím, co obsahuje, byl nasměrován do všech těchto teoretických okruhů. Jak obklopil a prostoupil vše v těchto okruzích a byl vším z nich absorbován, jejich odlišování se, oddělování se, vymezování se či cokoli, co do tohoto bodu měly se odstranilo a splynuly jeden v druhém stávajíce se Jedním Nekonečně Různým Stavem, Rozpoložením, Procesem a Projevováním se Stvoření. V tomto konkrétním smyslu tedy žádné takové okruhy již neexistují. Co však zůstalo, byly jejich souvztažné faktory v duchovním smyslu, což znamená, že nekonečná různost projevů každého má duchovní souvztažnost s různými duchovními prvky obsaženými v Novém vesmíru a v nejzazším smyslu má duchovní souvztažnost s rozličnými Absolutními Duchovními Prvky obsaženými v Mé Absolutní Nové Přirozenosti.

Tato individuální různost by mohla vzbuzovat dojem, že takové okruhy stále existují, zatímco fakticky jsou jen aspekty téhož zdroje a spojující jednoty - Mé Absolutní Nové Přirozenosti a povahy Nového vesmíru. Na druhé straně vám bylo v průběhu přenosu Mého Nového zjevení ve všech jeho zdrojích mnohokrát sděleno, že kdekoli a kdykoli není nic stejné. Přesto někteří z vás stále pokračují ve lpění na starém a zastaralém pojímání všeho, co vám bylo doposud řečeno. Je na moudrosti a zralosti vašeho vnímání a chápání, abyste tento fakt rozpoznali a přešli k přesahujícímu chápání všech pojetí, idejí, slov, popisů, pojmů, konstrukcí či čehokoli, o čem jsme v minulosti hovořili.

Ano, před ustanovením Mé Nové Přirozenosti a před stvořením Mého Nového vesmíru oddělenost, izolace, odlišení, hranice a rozdíly do jisté míry existovaly. Takto dle těchto hranic by se mohl snadno vzbudit dojem, že tu jsou konkrétní a hmatatelné okruhy. Určitým způsobem, přinejmenším z pozice zevní mysli, tu byly. Avšak tak tomu již není. Jinak by nabytí Mé Absolutní Nové Přirozenosti bylo neproduktivním a marným podnikem. Co by bylo účelem podniknutí takového důležitého a kritického kroku, pokud by se jako výsledek této změny neměl nikdo či nic změnit? Pokud je Mé Stvoření ve všech aspektech svého jsoucna a bytí v rozpoložení absolutní závislosti na tom, co se děje u Mne a ve Mně, pak v tomto případě jakákoli změna ve Mně a u Mne by měla okamžitý a ohromný dopad na všechny a cokoli v Mém Stvoření a jako výsledek toho by se Mé Stvoření ve svém relativním rozpoložení taktéž od základu změnilo v souladu s Mými Absolutními Změnami.

Dokonce i ve vašem pseudosvětě a v negativním stavu obecně není nic stejné, jak to bylo předtím, než jsem se Já změnil/a. Vy sami to můžete sami sobě dosvědčit. Srovnejte přece, jaký byl život v předešlém století nebo dokonce před dvaceti lety, a uvidíte, že nic není stejné. Veškeré tyto změny, ať už pozitivní v pozitivním stavu, nebo negativní ve stavu negativním, jsou odrazem a důsledkem změny Mé Absolutní Přirozenosti. Jak si pamatujete, každá změna v pozitivním stavu, která je vždy výsledkem změny Mé přirozenosti, má bolestivý vlnový účinek na každého v negativním stavu a v lidském životě. Vzhledem k tomu obyvatelstvo negativního stavu a planety Nula musí něco udělat, aby se toto bolestivé vlnění odstranilo. Jak víte, nechtějí nic měnit. Ale dle zákona příčiny a účinku se nacházejí v pozici reagování na cokoli, co se děje v pozitivním stavu. Vzhledem k tomu se také od základu mění. Obvykle se stávají negativnějšími, horšími, zavilejšími, vražednějšími, prohnanějšími, vychytralejšími a domýšlivějšími. V zevní technologii činí své vlastní pokroky.

V negativním stavu tento faktor odráží protikladný trend ke všemu, co se odehrává ve stavu pozitivním. Tudíž zatím co se každý v pozitivním stavu stává důsledkem změn v Mé Přirozenosti více a více produktivním, tvořivým a tvůrčím, užitečným, prospěšným, nápomocným, pozitivním, dobrým, milujícím, moudrým, laskavým, chápajícím, přijímajícím, soucitným, vciťujícím se, objektivním, spravedlivým, patřičným, vděčným, milosrdným, odpouštějícím, veselým, šťastným, bavícím se, žijícím v klidu a míru, v negativním stavu tytéž změny vyvolají přesné opaky těchto rysů a vlastností. Jak víte, vyvolají jen to, co je povaze negativního stavu vlastní.

Jak z těchto faktů vidíte, není v čemkoli a komkoli nic, naprosto nic stejné. Stejnost, kterou prožíváte ve svém lidském životě a negativním stavu obecně, jen tak vypadá při zevním pozorování, jak se objevuje nebo jeví na scéně. Avšak za scénou to stejné není a nemůže již nikdy být. Tak tomu je. Takže jak, Petře, vidíš, tvá jemná nespokojenost, kterou jsi vyjádřil v úvodních poznámkách tohoto dialogu, vyvolala potřebu o těchto faktech hovořit. Posloužila tudíž dobrému účelu.

Petr: Nikdy jsem si nemyslel, že takto skončíme. Chápu však ohromnou důležitost této připomínky. Je tu ještě něco jiného, o čem bys rád pohovořil nebo na co bys zaměřil naši nespolehlivou a omezenou pozornost?

Pán Ježíš Kristus: Ano, Petře, je tu něco. Potřebujeme pohovořit o něčem jiném. Nejprve bych rád, aby sis udělal přestávku.

Petr: Rád tak učiním.

(Po přestávce).

Petr: Skončilo to tak, že přestávka byla velmi dlouhá. Jak víš, v naší oblasti nastal problém. Byli jsme bez elektrického proudu více než 14 hodin a během této doby se nedalo nic dělat. Mezitím jsem obdržel dvě otázky od dr. Ardyth Noremové, která žádá o objasnění některých záležitostí probíraných v Dialogu stošestém. Chceš toto neobvyklé přerušení komentovat?

Pán Ježíš Kristus: Tato událost velmi jasně ukazuje na povahu lidského života. Pokud pečlivě rozeberete veškeré aspekty uspořádání lidského života, nenajdete ani jedinou oblast, ano, ani jedinou, která by nebyla závislá na nějakých zevních činitelích. Přestane vám jít elektřina a vše se téměř paralyzuje. V zásadě nemůžete dělat nic, protože cokoli jste chtěli udělat, bylo závislé na té elektřině. Zde máte výbornou ilustraci pozice vzhůru nohama u všeho z čeho sestává lidský život a život negativního stavu obecně. Namísto toho, aby se prostředí řídilo uvědomělou myslí a záviselo na ní, jak je tomu v pozitivním stavu Mého Stvoření, ve stavu negativním a v lidském životě je většina faktorů odvozena a závislá od některých zevních vstupů z prostředí. Veškerá technologie lidského života je dobrým svědectvím této skutečnosti. Vše se dělá tak, aby se lidský život učinil závislým na nějakých zařízeních či výtvorech technické anebo technologické povahy. Kdykoli dojde k selhání některého z nich, váš každodenní život je rozvrácen a vše téměř ustane. Výsledkem toho je, že velmi zklamaně vyčkáváte, až bude provedena oprava. Jak nehospodárné a marnotratné je toto uspořádání!

Vezmete-li však v úvahu potřebu aktivace negativního stavu a fabrikace lidského života, pak v tomto případě nebudete mít jiné východisko než se podstatně odchýlit od toho, jak je uspořádán život v pozitivním stavu. To se vztahuje k tomu, jak je uspořádána lidská mysl ve srovnání s tím, jak je uspořádána sentientní mysl v pozitivním stavu. Pokud by fabrikátoři lidských tvorů okopírovali sentientní mysl, jaká je v pozitivním stavu, nikdy by nemohli ustanovit životní styl, který by se zcela odlišoval od všeho, co je v životním stylu stavu pozitivního. V takovém případě by se nikdy nemohla udát ilustrace a demonstrace typického lidského života a toho, co to je být lidským tvorem.

Jak víte, v pozitivním stavu je sentientní mysl všech jeho obyvatel uspořádána tak, aby zcela a úplně ovládala jim odpovídající prostředí. Specifické energie, které jsou nepřetržitě uvolňovány v procesu činnosti každé sentientní mysli (jejími myšlenkovými pochody a veškerými ostatními duševními procesy), jsou zaměřeny kromě mnoha jiného k ovládání jejího prostředí činíce ho závislým na tom, co a jak si sentientní mysl přeje, aby bylo. Jakékoli vnitřní duchovní, zprostředkující-duševní nebo zevní-fyzické prostředí plně odráží tento řídící princip každé sentientní mysli.

V lidském životě je situace odlišná. Ačkoli původně veškeré vynálezy jakýchkoli technologických výdobytků pocházejí z objevů lidské sentientní mysli, byly a jsou nasměrovány ke své vnější pozici tak, aby se lidský život učinil na nich závislým, namísto toho aby byly závislé na energiích lidské sentientní mysli. Takže jak můžete z tohoto vidět, tato zevní technická zařízení ovládají většinu aspektů každodenního života lidských tvorů a lidé se stávají na nich závislými.

Tato situace je výsledkem uspořádání lidského mozku a jeho nervového systému, skrze nějž a jímž je lidskému duchu a jeho duši dovoleno vykonávat jeho specifický a jedinečný život. Jak víte z vaší fyziologie a neurologie, lidský mozek funguje jen z pěti procent své kapacity. Zbytek dřímá či spí. V některých zřídkavých případech u takzvaných géniů může fungovat z deseti procent své kapacity, ale nikdy více. Avšak i při těchto deseti procentech jsou tu také určitá omezení toho, jak takový případný lidský génius projevuje své schopnosti. Je téměř nemožné nalézt génia, jenž by byl s to stejně fungovat ve všech oblastech lidského počínání. Obvykle je jeho/její génius omezen na jednu či dvě, zřídka tři oblasti jeho/její odbornosti.

Takže jak mocné jsou energie, jaké mohou vyzařovat z lidského myšlení a duševních procesů do jejich prostředí, aby je byli s to ovládat bez použití jakýchkoli zevních prostředků za tímto účelem? Z pěti, nebo i deseti procent jsou tyto energie tak slabé, že mají velmi malý dopad na své okolí. Můžete si představit, co by se stalo, pokud by lidský mozek měl fungovat na úrovni 80 nebo 90 procent své kapacity - jak je tomu v pozitivním stavu? V takovém případě by lidský duch s jeho duší mohl prostřednictvím svého mozku produkovat tak mocné energie, že by byl s to velmi snadno ovládat veškeré své potřeby týkající se prostředí zevnitř sebe sama, a nikoli z vnějšku sebe sama (jak je tomu na současné úrovni jeho fungování).

Vezměme například vaši elektřinu. Energie každého ducha a jeho duše, a následně fyzického mozku, je povětšinou elektrickou energií či tím, co s ní duchovně souvztaží. Ve vyšším smyslu jsou elektrické energie odnoží duchovních sexuálních energií, které jsou vysílány ke všem žijícím a dýchajícím sentientním, jakož i nesentientním entitám, aby se do nich zavedl jejich specifický individualizovaný a zosobněný život. Takže pokud máte k dispozici 80 až 90 procent fungování svého mozku, pak by v průběhu je ho duchovních, duševních a fyzických činností vytvářel tak mocné energie, které by po zapojení do elektrického vedení vytvořily elektřinu takové velikosti, která by kupříkladu mohla neustále a nepřetržitě zásobit celé město velikosti Santa Barbary na pět let. V takovém případě byste nemuseli čekat na nějakého specialistu, aby opravil spadlé elektrické vedení nebo to, co způsobilo výpadek elektrické energie, ale namísto toho byste kupříkladu nasměrovali určitou dávku vašich duchovních, duševních a fyzických energií do elektrického vedení ve vašem domě, což by okamžitě obnovilo vám potřebnou elektrickou energii. Takto je tomu v pozitivním stavu Mého Stvoření na všech jeho úrovních. Skrze souvztažné faktory a souvztažné faktory těchto procesů jsou tímto způsobem šířeny od nejniternější duchovní dimenze do té nejzevnější fyzické.

Jak se ovšem výše uvedlo, pokud by se lidský mozek nacházel s takovou schopností, ilustrace a demonstrace povahy negativního stavu nebo povahy tohoto jiného typu života, než je život pozitivního stavu, by se nikdy nemohla uskutečnit. V takovém případě by svými geniálními schopnostmi byl s to velmi rychle objevit, jaká je vůbec pravá povaha a účel negativního stavu. Pokud by měl objevit skutečný význam a účel aktivace negativního stavu, okamžitě by znemožnil veškerý tento experimentální postup. V takovém případě by se nedosáhlo žádného ryzího a opravdového poučení z veškerého uspořádání negativního stavu a jeho pseudoživota, jakož i lidského pseudoživota. To je důvodem nutnosti omezit fungování lidského mozku na 5, nebo krajně vzácně na 10 procent jeho kapacity.

Dalším důležitým faktorem tohoto negativního uspořádání bylo to, jak bylo zfabrikováno lidské tělo a jeho genetický kód, jeho geny a prostřednictvím nich. Rozebereme-li pečlivě lidský genetický kód, jaký je taktéž znám vašim genetikům, shledáme velmi zajímavý jev. Devadesát devět celých devět desetin (99,9) procenta lidských genů ve všech lidských tvorech od počátku jejich fabrikace až po každého v současnosti žijícího lidského tvora bez ohledu na jejich rasu, barvu kůže, činitele prostředí, rodiny, společnosti nebo čehokoli jiného je přesně stejných. Jakákoli odlišnost v tomto ohledu pochází z této skrovné 0,1 procenta. Navíc většina těchto variací ve zbylé jedné desetině procenta se nejeví jako svázaní se zeměpisnými regiony či rasovými skupinami, ale jsou rozšířeny po celé zeměkouli. Jinak řečeno, tato jedna desetina procenta činící osobu jedinečnou je rozptýlena v dalších jedinečných genomech po celé vaší planetě svazující veškeré lidské tvory do složité spleti vzájemných vztahů a vzájemné závislosti. Tato spleť se rozprostírá daleko odzdola. Veškeré anatomické odlišnosti mezi lidskými tvory a například šimpanzy včetně jedinečnosti lidských duševních pochodů vznikají z malých změn v několika málo genech regulujících vývoj plodu. Devět desetin lidských genů je identických s geny myší; více než třetina genů červů je společná s lidskými a řečeno genomicky dokonce i bakterie jsou vaši příbuzní.

Co vám tato situace říká? Proč by mělo vůbec existovat takové uspořádání, které geneticky řečeno činí vaše lidská těla tak uniformní nejen s každým jiným, ale též se všemi živočichy, primáty počínaje až po nebuněčné tvory, jako jsou kupříkladu bakterie? Toto uspořádání bylo úmyslně navrženo původními pseudotvůrci. Pro tuto volbu existovaly dva prvotní důvody (kromě ostatních druhořadých). Prvním z nich byla vědecká potřeba odlišovat se od všeho ostatního vůbec, jak to bylo uspořádáno v pozitivním stavu. Jakákoli podobnost by vědecky řečeno znemožňovala veškerý experiment. Negativní stav by nemohl být žádným způsobem aktivován, pokud by měl sledovat totéž uspořádání, jaké bylo v pozitivním stavu.

V pozitivním stavu Mého Stvoření je každá jednotlivá sentientní entita, ať se nachází kdekoli, kdykoli či na jakékoli úrovni jsoucna a bytí, jedinečná ve všech aspektech svého bytí - od nejniternějšího nitra svého ducha až po to nejzevnější svého těla. Ani jeden gen či to, s čím takový gen na duchovní či duševní úrovni souvztaží, není nikdy stejný s genem v jakékoli jiné sentientní entitě. Ano a tyto jedinečné geny nebo jejich duchovní souvztažnosti pocházejí z téhož zdroje - Mne. Jak však víte, je každá sentientní entita vytvořena z jedinečného prvku či jeho ideje obsažené v Mé Absolutní Strukturální Celistvosti, poskytující této entitě jedinečný život. V Mém Absolutním Stavu jsou veškeré takové prvky - přítomné ve svých nekonečných a nevyčerpatelných počtech - nekonečně jedinečné a odlišné ve své povaze a obsahu, takže tu není ani jeden, ano, ani jediný, který by měl stejnou genetickou totožnost (symbolicky řečeno) nebo byť jen podobnost s jakýmkoli jiným, s jedinou výjimkou, že všechny pocházejí ze Mne. Jak vidíte, ve Mně nemůže být něco nadbytečného, jinak bych nebyl Absolutní. Jakákoli nadbytečnost, dokonce i v nejnepatrnějším prvku, by vylučovala Stav Mé Absolutnosti.

Pokud by při tomto uspořádání pseudotvůrci měli následovat tentýž vzor a bylo-li by to možné tak učinit, nikdy by nemohli aktivovat negativní stav. V takovém případě by mezi těmito dvěma nebylo žádných rozdílů. Takže pokud je pozitivní stav zbudován na základních principech jedinečnosti, individuálnosti, osobnosti a nezávislosti na jakýchkoli zevních či vzájemně závislých faktorech každé jednotlivé entity, ať se nachází kdekoli či kdykoli, pak aby se v takovém případě aktivoval negativní stav, potřebujete přijít s ideou obecnosti, uniformity, vzájemné závislosti a závislosti na zevních faktorech.

Výše se říká: „bylo-li by to možné tak učinit“. Důvod této formulace spočívá ve faktu, že ať by se někdo sebevíce pokoušel vytvořit či zfabrikovat jakýkoli jiný typ života dle svého vlastního návrhu či ideje, bez ohledu na to, jak by se zdál být dokonalým, skončil by ve stejném typu obecnosti, uniformity, vzájemné a vnitřní závislosti a v závislosti na zevních činitelích, jak to udělali pseudotvůrci. Důvod takového následku spočívá ve faktu relativnosti každé sentientní mysli. Cokoli relativního nemůže obsahovat nekonečné a nevyčerpatelné rozličnosti veškerých prvků, které by poskytovaly novým životním formám nekonečnou rozmanitost, individuálnost, nezávislost či cokoli vůbec obsaženého v životních formách vytvořených v Mém Absolutním Stavu.

Druhý důvod tohoto negativního uspořádání spočívá v samotném nápadu vědeckého experimentu. Aby byl jakýkoli pokus platný, potřebujete nastolit přesně stejné podmínky pro každý předmět pokusu, abyste s nimi všemi mohli nakládat a ovlivňovat je přesně stejným způsobem a ve stejné míře. Dovedete si představit tu vědeckou noční můru, pokud by každý zfabrikovaný lidský tvor ve svém fyzickém vybavení, čili ve svých fyzických obalech představovaných svým lidským tělem, byl ve svém genetickém složení zcela a úplně odlišný od každého jiného lidského těla? Pokud by tomu tak bylo, pseudotvůrci by nemohli dodržet rozvoj a fungování lidských tvorů tak, jak jej navrhli. A nejenom to, ale nemohli by ani manipulovat a ovlivňovat lidský vývoj v souladu se svým dobře vymyšleným vědeckým plánem. Veškeré uspořádání by bylo mimo jejich kontrolu. A třebaže by duch a duše každého takového lidského jedince byly odlišné a jedinečné, nicméně byly by nuceni fungovat a projevovat se skrze a prostřednictvím téhož typu těla, které by omezovalo jejich schopnost dostat se do své plné kapacity a jež by je učinilo závislými na kapacitě a omezeních tohoto těla, a nikoli opačně, jak je tomu v pozitivním stavu.

Toto uspořádání bylo jedním z hlavních záměrů návrhu vědeckého experimentu původních pseudotvůrců. Jak víte z Nového zjevení Pána Ježíše Krista, otázka, s jakou tehdy přišli, byla přesně tato: Co by následovalo, pokud by zfabrikovali jistý velmi zvláštní typ fyzických těl, jež by měla paušálně totéž genetické složení, a v takových tělech by zajali ducha a duši, omezujíce jejich fungování omezeními těchto těl, geneticky přesně stejných a zároveň učiněných závislými na zevních faktorech jejich prostředí?

Co by se navíc stalo, pokud by dali stejné genomy všem živočichům až po bakterie, mikroby, jednoduché nebuněčné životní formy atd, jaké jsou obsaženy v těchto lidských tělech? Nebo opačně: Pokud by použili veškeré živočišné geny a zfabrikovali veškerá lidská těla podle téhož genetického strukturálního návrhu, jaký mají zvířata, od jednobuněčných životních forem či až od dílčích nižších životních forem až po opice? Začali s nižšími jednobuněčnými nižšími životními formami a vyvinuli z nich evolučním způsobem veškeré ostatní živočišné životní formy, až dospěli k opicím, z jejichž genů, které nyní obsahovaly veškeré geny všech ostatních životních a nižších životních forem, zfabrikovali typické tělo lidských tvorů, v němž zajali jejich duchy a duše.

Z tohoto provedení se mohl odvodit jeden z nejdůležitějších faktorů. Život na planetě Nula se vyvinul evolučně bez jakéhokoli působení nějakého Boha či Jeho/Jejích duchovních činitelů. Žádná duchovnost, individualita, osobnost, nezávislost, svobodná vůle a volba. Žádné niternosti a nic této povahy neexistovalo nebo nepřipadalo v úvahu během tohoto vývoje. Namísto toho jen nevyhnutelnost, všeobecnost, uniformita, závislost, vnější faktory a podobné vlastnosti byly hlavními hybnými silami lidského života. Takto se ustanovil negativní stav a jeho konečný produkt - lidský život. Aby se uchovalo jisté zdání odlišnosti, jedné desetině procenta těchto genů bylo umožněno být faktorem této odlišnosti, která dává povstat odlišným rasám, brvám kůže a k nim se vztahujícím sociálním a kulturním odlišnostem. Všechny jsou ale povrchní a zevní, nemající žádný dopad ani schopnost změnit původní strukturální uspořádání lidského genetického kódu. Ať tak, či onak, lidský duch a duše nemají jinou volbu, než fungovat tímto zvláštním lidským tělem a skrze toto tělo. Odtud jsou všechna omezení a problémy lidského života.

Nyní bych rád přestal hovořit o této věci a věnoval bych se Ardythině otázce, pokud smím.

Petr: Ovšem, že můžeš. Chtěla by objasnit následující záležitosti: 1. Vede se diskuze o následcích pozitivních a negativních myšlenek. Lidé od New Age už roky říkají, že naše myšlenky vytvářejí naši realitu a události našeho života. Jaký je rozdíl mezi tím, co se říká zde, a tím, co prohlašují oni? 2. V rozpravě o Mojžíšovi; jak je možné, že perspektiva jedné osoby je s to určovat následek celému Izraeli? Nejsou také oni jedinečné a nezávislé sentientní bytosti? Nedává to příliš mnoho moci a vlivu jedné osobě a jedné roli? Co když ta osoba učiní závažný omyl? Byl by veškerý Izrael vskutku uzamčen v negativním stavu?

Pán Ježíš Kristus: Kolikrát v průběhu přenosu Mého Nového zjevení bylo vám všem uvedeno, že negativní stav rád přebírá některé ideje obsažené v Mém Starém zjevení, jakož i nyní v Mém Novém zjevení, a používá je pro své vlastní negativní a zlé záměry, zkrášluje je svými vlastními deformacemi a nepravdami, aby mohl zkazit veškeré tyto početné následovníky svých nauk či idejí? Kolikrát jsme použili přirovnání se sudem dehtu a medu, abychom zobrazili, co se stane s něčím dobrým a pozitivním, je-li to vpojeno, pohlceno a zahrabáno v horách deformací a nepravd, stane-li se to zcela nepoužitelné, bezmocné a neproduktivní? Co vám toto říká? Že každé současně existující učení na vaší planetě včetně takzvaného hnutí New Age může a smí v sobě obsahovat takové pravdivé ideje, které používá, aby lidi zkazilo, svedlo, pomýlilo a vymylo jim mozek, aby věřili, že pokud obsahuje takové pravdivé ideje, pak vše ostatní jeho tvrzení musí být pravdivá a správná. To je přesně tím účelem, proč mají takové kradené pozitivní a pravdivé ideje, aby veškeré jejich deformace a nepravdy byly přijímány jako pravdivé a odrážející pravou realitu pozitivního stavu. Ať vás žádná z nich nezaujme. Navíc jejich definice toho, co je pozitivní a případně negativní, není taková, jaká je naše. Vychází z vnějšího, z pozice negativního stavu, v němž vězí. My vycházíme z nitra, z pozice pozitivního stavu, kde nepočínají žádné deformace a nepravdy. Takové odlišné stanovisko dává zcela odlišný význam stejným prohlášením.

Co se Mojžíšova případu týká, Ardythina pozice je z pohledu současnosti, a nikoli z pohledu tehdejší doby. Takové pojmy jako jedinečnost, individualita, nezávislost, svoboda volby a podobné vlastnosti nebyly nikomu známy. Ve skutečnosti by tehdy byly k smíchu. Tehdy, až do doby Mého Prvního příchodu, každý přicházel na planetu Nula (opakujeme to zas a znovu), aby zobrazoval život a řití z nutnosti, a nikoli ze svobodné volby, jakož i jen zevními příklady. Za těchto okolností mohla jedna osoba ovlivňovat osud celého národa na mnoho dalších století. Vaše lidské dějiny jsou plny takových příkladů. V případě Mojžíše byla situace o mnoho odlišnější a daleko nebezpečnější, protože byl Mým jediným představitelem. V očích dítek izraelských hovořil a jednal Mým jménem. Jak víte, velmi se ho obávaly kvůli Mé intenzivní přítomnosti v něm a s ním, a kdykoli vyšel, aby s nimi hovořil, musel si zakrýt svůj obličej, aby na něj mohly hledět a poslouchat, co jim říká. Proto se cokoli, co řekl, nebo jakkoli jednal, pociťovalo, jako že to říkám či konám Já. Takže to nebyl Mojžíš sám, kdo by mohl způsobit jejich uzamčení v negativním stavu, ale Já osobně. Takže když Mojžíš udělal svou jedinou chybu, pokud bych mu neodňal jeho výsadu vstoupit do takzvané zaslíbené země, předpokládalo by se, že Já jsem udělal tuto chybu. V takovém případě by dítky izraelské neměly jinou volbu, než dovodit, že nejsem Absolutní, že jsem omezen, jako jsou oni, a tudíž nemají potřebu na sobě cokoli měnit. Takto by byly lapeny v negativním stavu navždy. Takže to není tak, jako by jedna osoba měla takovou ohromnou moc nade vším (ačkoli ve vašich dějinách je spousta příkladů, že je tomu tak), ale byl jsem to Já, kdo měl tuto nejzazší moc představovanou Mojžíšovou rolí a pozicí.

Petr: Děkuji mnohokrát za tuto odpověď a za vše, co jsi nám zjevil v tomto dialogu. Je tu ještě něco jiného, o čem bys dnes rád hovořil?

Pán Ježíš Kristus: Rádo se stalo, Petře. Ne, ne dnes. Je tu jedno téma, které potřebujeme probrat, ale je pro tebe velmi citlivé, choulostivé a problematické. Vzhledem k tomu bych doporučil věnovat mu samostatný dialog. Nyní běž a udělej to ostatní, o co se potřebuješ postarat. Měj pěkný a klidný den.

Zdroj: DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM 2.DÍL