STO ŠESTÝ DIALOG

19. září 1999

Peter: Nyní se mě několik lidí po nějakou dobu ptá na tutéž otázku. Nejprve jsem ji ignoroval jako jalovou zvědavost a neviděl jsem v ní žádný konkrétní význam. Avšak poté, co tato otázka byla položena paní doktorkou z Ostravy v České republice, rozhodl jsem se Ti ji předložit. Uvaž, zda tato otázka má nějaký důvod a multiversální význam. Jako vždy bych se Tě však před formulací této otázky chtěl zeptat, zda nechceš nejprve něčím přispět. Během mé ranní meditativní procházky mi bylo naznačeno, že bys rád dále komentoval a rozpracoval záležitosti probírané v Dialogu stopátém.

Pán Ježíš Kristus: Díky, Petře, že jsi Mi dal přednost hovořit o něčem, co bylo obsaženo v předešlých dialozích, jakož i o některých dalších záležitostech. Předtím, než půjdeme k tvé konkrétní otázce a určíme, zda je důvodná, a že by tedy bylo užitečné a prospěšné obdržet na ni odpověď, potřebujeme rozpracovat tři záležitosti. Dvě z nich se vztahují k něčemu, co bylo obsaženo v předešlém dialogu. Třetí věc se vztahuje k současnému rozpoložení konzervativní, nejpravicovější větve pseudotvůrců, kteří jsou v současné době v Nové škole.

Začněme se dvěma záležitostmi probíranými v předešlém dialogu. První se vztahuje k existenci subelementárních nebuněčných nebo jednobuněčných forem života jak na straně pozitivního, tak i negativního stavu. Pro vaši lidskou mysl bude obtížné plně pochopit, jak se skutečně odehrává proces nastávání těchto jednoduchých podživotních forem v pravé realitě jejich projevování se. Dovolte nám, abychom Vám předložili následující teoretickou konstrukci, která vám může přiblížit pochopení toho, jak se tento postup vyvíjí a rozvíjí. Pamatujte ale, že je to jen teoretická konstrukce, nikoli pravá realita procesu samotného.

Jakmile v myšlenkovém procesu sentientní mysli nastane jakákoli idea, okamžitě přichází ke své realizaci. Proces nastávání této ideje v sobě produkuje ohromné energie. Ve stavu nastávání této ideje v sentientní mysli existuje obecný důvod, kvůli němuž se tato idea zrodila. Energie, které jsou výsledkem nastávání této ideje, probíhají, jak se šíří z centra či ze svého jádra, k obvodu kruhovým způsobem. Můžete si to představit jako horizontální vržení kamene na povrch velkého vodního tělesa. Jak kámen dosáhne povrchu vody, vytváří kruhové pohyby, které se šíří ve stále širších kruzích všemi směry k okraji vody. Něco podobného se odehrává také v našem případě.

Nastávající idea s energiemi vytvořenými procesem jejího nastávání tedy sestává z jádra čili z niterné části, která zaujímá středovou čili nejvnitřnější pozici v sentientní mysli, nebo, lépe řečeno, v jedné z jejích myšlenek, jež je pro tuto nastávající ideu a její obsah velmi zvláštní a jedinečná. Okolo tohoto centrálního jádra či vnitřku jsou vytvořeny mnohé vrstvy, které lze považovat za duševnost nebo tělo této ideje a jejích energií. Jak idea probíhá ke své realizaci, prostupuje veškeré dimenze a jim odpovídající úrovně, kde se projevuje ve formě rozličných sentientních a nesentientních životních forem. Čím blíže k vnitřku této ideje čili k jejímu jádru, tím rozvinutější životní formy se vytvářejí.

Na duchovní úrovni, pokud tato idea nastává v myšlenkovém pochodu někoho, kdo se nachází na této úrovni, produkuje jedinečné sentientní životní formy. Jak se její energie šíří po duchovní dimenzi, vytváří rozličné důsledky, výsledky a následky v souladu s kvalitou a obsahem této ideje. Čím dále od jádra této ideje se její energie šíří, tím méně důmyslné sentientní životní formy se počínají. Jeden z aspektů této ideje se vztahuje k prostředí a jeho náležitému udržováním aby se sentientní mysli poskytly nejvhodnější podmínky pro její jedinečnou aktualizaci, realizaci a tvořivé úsilí. Jako pozitivní vedlejší účinek tohoto jednotlivého aspektu se objevují různé součásti, které velmi napomáhají při uskutečňování cíle tohoto udržování. Na velmi elementární a subelementární úrovni této jednotlivé ideje a jejích energií čili ve velmi vzdáleném stavu od stavu samotného vnitřku středového jádra této ideje se vytvářejí určité drobné, submikroskopické kvality, které dávají vznik duchovním nebuněčným nebo jednobuněčným životním formám, které jsou využity jako činitel přispívající k náležitému udržování sentientního organismu a jeho prostředí. Tyto duchovní nebuněčné či jednobuněčné životní formy jsou ve skutečnosti nejdrobnější či nejvíce submikroskopické částice sentientních energií sentientních idejí sentientních myšlenkových procesů. Jsou tedy nejmenší možné součásti sentientního myšlení samotného. To je důvodem, že je nazýváme duchovními. V tomto případě na duchovní úrovni nevytvářejí pevné a fyzické formy. Avšak jejich neustálé a nepřerušované nastávání spolu s jejich velmi specifickými duchovními energiemi dává popud k objevování se takových pevných a hmatatelných fyzických subentit - prostřednictvím specifických sentientních duševních procesů sentientní mysli na zprostředkující úrovni.

Jak tato jednotlivá idea a její specifické energie vstoupí do zprostředkujících dimenzí, ze samého svého nitra čili centrálního jádra taktéž produkuje veškeré sentientní duševní procesy včleněné do nově vytvořených sentientních entit nacházejících se v této dimenzi. Skrze toto a tím tato idea spolu se svými ohromně potentními energiemi vytváří všechny důsledky, výsledky a následky odpovídající povaze a jakosti obsahu této ideje, vhodné pro potřeby intermediální dimenze. Jak se šíří v této jednotlivé dimenzi, v procesu svého šíření dává popud k objevení se veškerých rysů, vlastností a aspektů specifických duševních součástí, které následně svými vlastními specifickými energiemi, jež jsou výsledkem jejich nastávání, dávají zrod veškerým dalším nesentientním duševním životním formám a jim odpovídajícím prostředím. Jako pozitivní vedlejší účinek tohoto procesu na subelementární úrovni těchto duševních pochodů počínají vyzařovat nebuněčné mentální energie, jež dávají popud nastávání nebuněčných či jednobuněčných duševních životních forem, které z popudu své původní duchovní jakosti a obsahu dávají vzniknout objevení se pevných a hmatatelných fyzických jednobuněčných a nebuněčných životních forem na úrovni fyzické dimenze.

V okamžiku, kdy tato idea s mnohokráte zmnoženými a znásobenými duchovními a duševními energiemi vstoupí do fyzické dimenze, prochází tímtéž výše popsaným procesem s jedinou odlišností, že na této úrovni se veškeré její důsledky, výsledky a následky stávají zevnějšími a fyzickými. Ze samého nitra či středového jádra této ideje se teď ve svých fyzických aspektech objevují zevní fyzické životní formy od těl fyzicky, duševně a duchovně nejrozvinutějších sentientních životních forem až po ty nejelementárnější, dílčí, jednobuněčné a nebuněčné pevné životní formy. Jako pozitivní vedlejší účinek tohoto procesu se na nejdrobnější možné úrovni těchto fyzických energií vytvářejí veškeré typy mikrobů, améb, prvoků a podobných dílčích životních bytostí, které jsou následně použity pro náležité udržování živoucího organismu a jeho prostředí. Mezi nejvyvinutějšími životními formami a těmi nejelementárnějšími a subelementárnějšími se vytvářejí myriády dalších životních forem, jako například zvířata, ryby, ptáci, hmyz atd. a jim odpovídajícími obydlími odpovídajícími jejich potřebám za účelem jejich náležitého fungování, kvůli němuž jim bylo dovoleno vstoupit do jejich jsoucna a bytí. Nejzevnější čili nejvnějškovatější součásti procesu nastávání této ideje a jejích energií v sentientní mysli vytvářejí, jak se šíří jejich pozitivní vedlejší účinky se zřetelem na prostředí odpovídající jejich povaze, veškeré organické a rostlinné životní formy, jaké spatřujeme v pozitivních a prospěšných ovocných stromech, květinách, keřích a všech druzích rostlin obecně. Z myšlenek jejich potřeb energie takových myšlenek vytvářejí pro takové organické a botanické entity náležité prostředí, ve kterém mohou prospívat a reprodukovat se přispívajíce následně k ekologické rovnováze a zkrášlení životního prostředí potřebného pro sentientní entity a jejich tvořivé úsilí.

V pozitivním stavu Mého Stvoření se kvůli tomu, že se zde odehrávají jen pozitivní myšlenkové pochody a z vědomě uvědomělých myslí se vytvářejí jen pozitivní ideje, tvoří jen pozitivní, prospěšné a užitečné životní formy. Tyto jsou specifickými důsledky, následky a výsledky těchto myšlenkových procesů a jejich neustále a nepřetržitě nastávajících idejí. Tento faktor odráží Absolutní Rozpoložení Mé Absolutní Sentientní mysli a Její Absolutní Povahu, jež nepřetržitě a neustále produkuje a vytváří jen Absolutně Pozitivní Ideje a jejich Absolutně Pozitivní Energie a jež umožňuje, aby se podobné procesy odehrávaly ve všech relativních vědomě uvědomělých myslích.

V negativním stavu a v jeho zóně vymístění a ve většině případů na planetě Nula se odehrávají jen negativní a zlé myšlenkové pochody a jsou vytvářeny jen zlé a negativní ideje. Jak se šíří skrze své vlastní pseudodimenze stejným způsobem popsaným výše, dávají vzniknout životním formám, které jsou převážně negativní, jedovaté, škodlivé a destruktivní nejenom pro pravý život, ale také pro jejich vlastní pseudoživot. Taková je povaha jakékoli negativní a zlé myšlenky, ideje či pojímání. Můžete to považovat za jejich vlastní negativní vedlejší účinek, který vytváří všemožné dílčí, nebuněčné a jednobuněčné životní formy, jež bez rozdílu hubí cokoli živoucí a dýchající včetně těch, kdo je produkují.

Původně, před prvním krokem aktivace negativního stavu, neměli jeho aktivátoři žádnou představu o tom, co by takové myšlenky, ideje a pojmy mohly produkovat nebo jaké by byly či mohly být jejich výsledky, důsledky a následky. Především se museli naučit, jak takové negativní a zlé myšlenky, ideje a pojetí vytvářet. Jakmile objevili, jak je vytvořit, při jejich vytváření v procesu této tvorby byly vytvořeny ohromné energie, které především ustanovily veškeré oblasti zóny vymístění a všech jejích pekel a šířily se tímtéž způsobem, jak se popisuje výše; za druhé vedly k fabrikaci všemožných negativních a zlých sentientních entit, které vytvářely své vlastní negativní a zlé myšlenky, ideje a pojetí, výsledkem čehož byl proces jejich vlastního šíření se tím, že se objevují negativní druhy živočichů, ptáků, ryb, hmyzu a negativní druhy rostlin a všech dalších negativních, jedovatých a škodlivých rostlinných a biologických entit až po samé negativní, jedovaté a ničivé bakterie, mikroby, viry a podobné nebuněčné životní formy.

Na planetě Nula, protože ve svém prostředí taktéž obsahuje ať skrytě, či zjevně Mé pozitivní představitele, lze kvůli jejich především pozitivním, dobrým a prospěšným myšlenkám, ideám a pojetím nalézt oba typy životních forem, které navzájem neustále zápasí. Negativní životní formy ustavičně napadají, zabíjejí a hubí ty pozitivní a ty pozitivní mají roli obránců sebe samých a veškerých živých organismů, jakož i jejich prostředí proti těm negativním.

Problém s tímto uspořádáním spočívá ve faktu, že jakmile se v sentientní mysli vytvoří jakékoli myšlenky, ideje či pojetí ať v pozitivním, či negativním smyslu, svým Nastáváním vytvoří ohromné energie pohánějící kvalitu a obsah těchto myšlenek, idejí a pojetí, aby se šířily všemi směry (řečeno symbolicky) po všech dimenzích a všech jim odpovídajících úrovních. Od okamžiku zahájení tohoto procesu ho nelze nijak zastavit. Multiversální zákon vyžaduje, že jejich nastávání musí proběhnout ke stávání se jejich vlastní opravdové (v pozitivním stavu) či pseudoopravdové (v panství negativního stavu) reality, aby mohly produkovat a aby se produkovaly všechny své důsledky, následky a výsledky.

Jak z těchto faktů vidíte, příčinné faktory všeho a čehokoli v jsoucnu a bytí, jakož i v pseudojsoucnu a pseudobytí a na planetě Nula, jsou činnosti čili myšlenkové pochody sentientní mysli. V absolutním smyslu a ve svém čistě pozitivním spoluoznačení jsou příčinné faktory všeho a čehokoli činnosti nebo myšlenkové pochody Mé Absolutní Sentientní Mysli. Protože se hlavní a základní uspořádání jakékoli relativní sentientní mysli odvozuje z hlavní a základní struktury Mé Absolutní Sentientní Mysli, relativní sentientní mysl smí a může vytvářet, cokoli chce, svými vlastními myšlenkovými pochody, svými ideami a myšlenkovými a pojmovými elementy.

Multiversální vzájemné a vnitřní propojení a působení veškerých sentientních jsoucen, jakož i všech umístěných v negativním stavu a na planetě Nula, je takové, že započetí a vytvoření jakýchkoli elementů myšlení, idejí a pojetí má vliv na všechno a cokoli. Naštěstí pro pozitivní stav není kvůli jeho oddělenosti a úplné izolovanosti od čehokoli započatého a vytvořeného v negativním stavu nikdo ovlivňován ničím negativním, špatným nebo zlým. Vzhledem k pseudorealitě, iluzím a jevením se negativního stavu cokoli v něm počaté a vytvořené odpadá od stavu pozitivního, aniž by to způsobovalo jakoukoli škodu či problémy komukoli v něm, a následně to dopadá zpět na iniciátory a producenty takových negativních, špatných a zlých myšlenek, idejí a pojetí, aby mohly nést důsledky svých protivných aktivit.

Avšak uvnitř negativního stavu můžete vzhledem k této vzájemné a niterné propojenosti všeho a čehokoli snadno mít epidemii špatných věcí stávajících se všem, kdož jsou v pozici přijímání takových negativních, špatných a zlých myšlenek, idejí a pojetí. Na druhé straně na planetě Nula má přítomnost takových negativních a zlých myšlenek, idejí a pojetí širokosáhlý účinek nejenom na všechny lidské tvory a agenty negativního stavu, ale i na mé zjevné i skryté představitele, kteří mohou trpět pod těmito účinky, kdykoli fungují nikoli z pozice svého bytí Mými pravými představiteli, ale z pozice své lidské povahy. Avšak i když fungují z pozice své role jako Mí představitelé, protože mají na sobě typické lidské tělo, toto podléhá působení takových negativních, špatných a zlých myšlenek, idejí a pojetí a všeho, co se jimi vytváří a ustanovuje. To je důvod, proč i Mí představitelé mohou být napadeni a zasaženi a mohou trpět těmito miliardami a miliardami mikrobů, zárodků, bakterií, virů, retrovirů atd. nebo čímkoli, co zde mají, což jsou samotné vedlejší účinky všech těchto zlých, negativních a špatných myšlenek, idejí a pojetí vytvářených sentientními myslemi v negativním stavu.

Takto je tedy vše stvořeno, vytvořeno a zfabrikováno. Proč o tomto pro vaši lidskou mysl složitém předmětu hovoříme? U většiny lidských tvorů a všech vědců na planetě Nula je sklon považovat vše za nezávislé na činnostech sentientní mysli a jejích myšlenkových procesech. Pro ně to vypadá tak, jako by vše vnější, ať je to organické, anorganické, vědomě uvědomělé, nesentientní, zvířecí, rostlinné, nerostné či jakékoli jiné, se vyvinulo a ustanovilo bez jakéhokoli spojení s myšlenkovými pochody, ideami, pojetími či čímkoli jiným sentientní mysli. To je hanebné nazírání na všechny odehrávající se události a na vše ostatní. Co žije, dýchá, je organické či neorganické, jak se to koná a je na scéně. Na druhé straně výše popsaný postup událostí všeho a čehokoli na ně nazírá, jako se to odehrálo, odehrává a odehraje se za scénou. Obtížný předmět této rozpravy je tu kvůli vašemu vlastnímu vzdělání se, aby se vám tak mohlo pomoci naučit se pohlížet na vše a cokoli, jak to je za scénou. Pomůže vám to zjistit a pochopit vše ve vašem životě a v pseudoživotě negativního stavu obecně a lidském životě zvlášť, jaké to skutečně je, a nikoli, jakým se to jeví být. Tím se pak přispěje k vaší schopnosti vyhnout se přijetí deformací a nepravd ve vztahu k čemukoli, co se vám zde na planetě Nula předkládá. V nejzazším smyslu to přispěje k ustanovení kondice v lidském životě a v negativním stavu obecně, která účinně odstraní neblahou kondici lidských tvorů a všech ostatních tvorů a bytostí v negativním stavu pohlížet na vše z pozice toho, že jejich zevnějškosti jsou nezávislé na jejich sentientní mysli. To pak vloží odpovědnost za všechny události v sentientním i nesentientním životě ve všech jeho formách a projevech tam, kam patří - myšlenkovým pochodům sentientní mysli a ideám, myšlenkám a pojetím jimi vytvořeným, ať by jejich povaha byla jakákoli. A to je vše ve vztahu k této jednotlivé záležitosti.

Druhou záležitostí, která potřebuje trochu dalšího vysvětlení, je to, proč Mojžíšovi nebylo dovoleno překročit řeku Jordán - jak se probralo v minulém dialogu. Jak si pamatujete, Mojžíš Mě požádal dolit mu přivést dítky izraelské do takzvané zaslíbené země. Řekl jsem mu, aby Mě přestal obtěžovat se svým požadavkem. Tehdy jsem ale nepoužil přesně slovo ‚obtěžovat‘. Spíše jsem mu řekl, aby se Mi o této záležitosti zase nezmiňoval. Vzhledem ke všem praktickým účelům by vám ale mohla vyznít tak, aby Mě zase neobtěžoval. Může Mě vůbec něco obtěžovat? Ovšem že ne. Zde se ale zabýváme velmi důležitou ilustrací toho, jak na věci nenahlížet. Jde tu opět o záležitost nahlížení za scénu. Mojžíšova žádost ke Mně pocházela z pozice jeho zevní mysli či jeho lidské povahy. Z této pozice se na vše patří, jak to je na scéně. Co viděl z této pozice? Věděl, že je tu zaslíbená země, jež je skutečným rájem čili v tomto případě pozitivním stavem. Je to ale skutečnost, nebo jen iluze či zdání reality? Zevně to vypadá jako skutečnost sama. Avšak niterně je to jen souvztažnost neboli v tomto případě fyzická reprezentace reality samotné čili v tomto případě pozitivního stavu.

Takže co by se stalo, pokud bych za těchto podmínek vyslyšel Mojžíšovu žádost a dovolil mu vstoupit do iluze či zdání pozitivního stavu? Jsa v zevnějšnostech čili dívaje se na tuto zemi z pozice svých zevnějšností, na základě tohoto faktoru by se nesprávně domníval, že toto je skutečný pozitivní stav, nikoli jeho duchovní souvztažnost. Jaký příklad by v takovém případě poskytl dítkám izraelským? Nezapomínejte, že jejich povaha byla výtažkem těch největších vnějškovitostí jejich zevní kolektivní mysli. Neměly žádné pojetí čehokoli niterného či opravdu duchovního. Takže jsouce v této pozici, pokud by někdo jako Mojžíš, kdo byl v té době Můj jediný pravý představitel na planetě Nula, vstoupil do země zaslíbené, uzavřel by děti izraelské v jejich zevním rozpoložení navždy a nadobro. V takovém případě by popřely, že existuje vůbec něco opravdu duchovního a zároveň by považovaly zevní život a život v zemi zaslíbené, jakož i samu zemi zaslíbenou za pravý pozitivní stav, mimo něhož a nad něhož nic jiného neexistuje. V takovém případě by nikdo z kmenů dítek izraelských nemohl být nikdy spasen. Navíc existovalo reálné nebezpečí z tohoto povolení také pro Mojžíše samotného.

Uvažte toto: Mojžíš byl reprezentant pravého duchovního stavu majícího kořeny v jeho niternostech, kde v něm bylo přítomno Mé Božství. Avšak on Mě žádal ze stavu své lidské povahy čili ze stavu svých zevnějšností, abych mu dovolil vstoupit do takzvané zaslíbené země. Pokud bych dovolil, aby se mu to stalo, uzavřel bych ho taktéž ve stavu jeho vlastních zevnějškostí čili v jeho vlastní lidské přirozenosti. Tímto by Mojžíš neměl žádnou jinou volbu než považovat svou lidskou přirozenost a její zevní způsob fungování a vnímání skutečnosti za pravé niternosti a pravou duchovnost, jinak řečeno, považoval by ji za pravou a jedinou realitu. V okamžiku, kdyby tak učinil, by ztratil jakékoli spojení se Mnou, přítomnost Mé Božskosti v něm by se odstranila a on by přestal být Mým představitelem. Skutečně věříte, že bych si přál, aby se to událo? Naprosto ne!

Co se zde událo, bylo to, že bylo nutné ustanovit důležitou ilustraci a demonstraci všem v Mém stvoření, kdož velmi pečlivě sledovali Mé působení s Mojžíšem a jeho chování, jakož i chování a reakce dítek izraelských na to, jak byla situace nastolena k jasnému rozlišení pravé reality jsoucna a bytí od jejích souvztažných činitelů, jak se objevují a jeví na scéně. Uvědomujete si, jaké v té době existovalo nebezpečí, pokud bych vyhověl Mojžíšově žádosti? Tím, že bych mu dovolil z pozice jeho zevnějšností a zároveň z pozice Mé Absolutní Přirozenosti vstoupit do takzvané zaslíbené země, navěky bych ustanovil pozici vzhůru nohama v celém Mém Stvoření. Potvrzením jeho pozice a pozice takzvané zaslíbené země jako pravé a jediné reality pozitivního stavu bych definitivně a neodvolatelně umístil iluzi a zdání reality jako jedinou realitu a jedinou pravou realitu jako iluzi a zdání. Veškeré obyvatelstvo pozitivního stavu by v tomtéž okamžiku nemělo jiný výběr, než se považovat za neskutečné, žijící v iluzích a zdáních, a ty v negativním stavu a na planetě Nula za jediné, kdo mají pravý a skutečný život. To by byl podvod v multiversálním měřítku. V tomto případě by všichni obyvatelé Mého pozitivního stavu spáchali existenční sebevraždu. Odmítnutím Mojžíšova požadavku jsem pevně a přesvědčivě ustanovil dělící čáru mezi tím, co je reálné, a tím, co je jen iluzí a zdáním toho reálného. Tímto způsobem byla navěky znovu potvrzena realita pravého života každého v pozitivním stavu a znovu ustanoveny iluze a zdání jiného života a odmítnut jejich nárok stát se reálnými. A tak tomu má být.

Tato rozprava se může zase považovat za dobrý příklad toho, jaké věci jsou, když se na ně díváte za scénou, a ne tak, jak se odehrávají na scéně. To je vše, co jsem chtěl k této jednotlivé záležitosti sdělit.

Třetí záležitostí, které je třeba se v této době dotknout, je situace v táboře nejpravicovější větve pseudotvůrců. Týká se to jak těch, kdo jsou v Nové škole jako výsledek jejich konverze do pozitivního stavu, jakož i těch, kdo ještě nejsou v tomto bodě. Ti, kdož jsou v Nové škole a jimž byly přiděleny některé Mé ženské představitelky, aby poznali pravdu o ženskosti, lásce, náklonnosti a rovnosti hodnoty všech principů ženskosti a mužskosti, se nyní poučili a následně se jejich postoj v tomto ohledu dramaticky mění. V tomto ohledu jsou vaše vzájemná působení, vzájemná působení Mých ženských a mužských představitelů na planetě Nula, v tomto procesu napomáhající. Jak měníte vaše vzájemné vztahy k opravdu pozitivnímu způsobu, jednajíce s láskou a uznáním, tak to činí pseudotvůrci společně s vámi. A naopak: Jak se mění pozitivním směrem, tak se vám umožňuje činit totéž. To je výsledek vaší synergické práce s nimi. O tomto budeme hovořit více někdy v budoucnu, když čas bude zralejší k tomu, aby se šlo hlouběji do významu toho úsilí o spolupráci. Proto, Petře, pokračuj a polož svou otázku.

Petr: Poněkud se zdráhám tak učinit, protože odpověď na tuto otázku by měla být zřejmá každému čtenáři Tvého Nového zjevení, obzvláště Kapitoly třetí Nového zjevení Pána Ježíše Krista. Týká se tvého učedníka Petra a způsobu jeho smrti. Říká se, že zvolil být ukřižován v pozici vzhůru nohama, protože se nepovažoval za hodna ukřižování stejným způsobem, jak jsi byl Ty. Je v této události pro nás nějaký význam nebo poselství? Já znám odpověď na tuto otázku, ale lidé se ptají a ptají. Takže tu je.

Pán Ježíš Kristus: Máš pravdu, Petře, měli by odpověď znát z výše uvedené kapitoly v Mém Novém zjevení. Jak je z této kapitoly zjevné, Petre představoval veškeré křesťanské hnutí čili veškerou křesťanskou církev ve všech jejích náboženských formách a sektách a to, jaký bude jejich osud. Takže jeho volba smrti naznačila cesty, jakými se to hnutí rozvine. Jak víte, křesťanská církev ve svých doktrínách převrátila řád multivesmíru a zdeformovala a zfalšovala Mou Božskou Pravdu. Zevní obřady a formy uctívání položili na vrchol (nohy na vrcholu) a niternosti a pravého duchovního činitele života tkvícího v Mé Božské Lásce a Moudrosti a v Mé Absolutní Svobodě a Nezávislosti umístili na podlaze (hlava na podlaze). Tím, že tak učinili, zničili jakýkoli duchovní nebo jakýkoli jiný význam čehokoli ve vztahu k pozitivnímu stavu a Mé Pravé Nové Přirozenosti, jakož i k Mé Staré Přirozenosti. Ustanovili tedy na této planetě, jakož i v některých dalších oblastech zóny vymístění mrtvou duchovnost, která nemá naprosto žádný vztah k čemukoli vůbec, co se týká toho, jak se věci mají v pravé realitě Mého pozitivního stavu a jeho duchovnosti. Jinými slovy, ukřižovali Mě v Petrovi ještě jedenkrát. Toto je pravý význam Petrovy volby smrti kromě jeho vlastních osobních a individuálních důvodů. Momentálně v této době není třeba o této události říci nic víc. Navrhoval bych pro dnešek skončit. Jdi v pokoji a postarej se o některé další dosud nevyřízené záležitosti.

Petr: Děkuji Ti velmi za všechno, co jsi nám dnes zjevil.

Zdroj: DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM 2.DÍL