DEVADESÁTÝ TŘETÍ DIALOG

2. srpna 1999, Praha, Česká republika

Peter: Dnes ráno bych rád pokračoval a předložil Ti ke zvážení otázky, které byly položeny během mých návštěv na Slovensku a v České republice, jestli mohu. Avšak před jejich zformulováním bys snad chtěl prodiskutovat nějakou jinou duchovní nebo praktickou nebo jakoukoliv jinou záležitost, která vyžaduje, aby byla přivedena do naší pozornosti.

Pán Ježíš Kristus: Děkuji, Petře, že Mě žádáš, abych hovořil první. Samozřejmě můžeš pokračovat v pokládání otázek za jiné, kteří je předložili k Mému uvážení. Avšak předtím je nutné něco vám připomenout nebo vás na něco upozornit.

Jak si pamatuješ z jednoho z předchozích Dialogů, bylo vám všem naznačeno, že během této fáze současně probíhajícího posunu je životně důležité přehodnotit a předefinovat všechny pojmy, ideje, slova a vyjádření běžně i zřídka vámi používaná. Nejde tak o to, že by bylo zapotřebí nahradit jejich starý nebo současný význam v souladu s uvědomováním si, že obsahují něco jiného kromě toho, co jste si do tohoto bodu mysleli, že znamenají a značí. V předchozích Dialozích jsme již předefinovali některá nejčastější vyjádření a slova užívaná ve vašem jazyce.

Dnes bych vás rád upozornil na některá jiná slova, která tak často používáte ve vašem každodenním vyjadřováním a během čtení Mého Nového zjevení. Protože se v předchozím Dialogu objevila otázka ohledně tří slov, kterými jsem pojmenován a proč jsem pojmenován těmi třemi slovy - Pán Ježíš Kristus - je nutné si osvojit přesahující chápání toho, co skutečně znamenají a značí. Je několik hledisek v multivesmíru, stejně tak jako v zóně vymístění a na planetě Nula, z jakých jsou tato tři slova chápána a ze kterých následně ovlivňují všechno v Mém Stvoření, v pseudostvoření a na planetě Nula. Ne všechny aspekty těchto hledisek by mohly být podchyceny lidskou myslí nebo jakoukoliv relativní sentientní myslí. Jsou Absolutní Přirozenosti. Ale relativní sentientní mysl se k této Absolutní přirozenosti může přiblížit.

Každé jednotlivé slovo v této triádě má souvislost se dvěma úrovněmi jeho významu. Jeden souvisí se všemi sentientními bytostmi kdekoliv a kdykoliv a ten druhý souvisí se Mnou osobně a s Mojí Absolutní Přirozeností.

Ve vztahu ke všem sentientním bytostem slovo ‚Pán‘, kromě mnoha jiných věcí označuje Jediný Fundamentální Princip, který a skrze který je jakýkoliv život možný a proveditelný. Znamená to skutečnost, že vůbec jakýkoliv život, nehledě na typ nebo ne- typ, je založen a zakotven v tomto Absolutním Principu. Tímto a skrze toto jsou všechno a všichni sjednoceni a mají svůj vlastní význam a místo v jsoucnu a bytí, jakož i v pseudojsoucnu a pseudobytí a na planetě Nula. Ve vztahu ke Mně osobně slovo ‚Pán‘ znamená Absolutní Jedinost Božství, která nemá žádný začátek ani konec a je nečasová a neprostorová a není jen přítomná v ne-čase a ne-prostoru, ale v této záležitosti umožňuje všechny tyto stavy a procesy nebo cokoliv jiného. Je to něco, co je v jeho pravé přirozenosti nepochopitelné a nemůže být pojmenováno žádnými lidskými nebo nelidskými slovy, ideami, symboly a vyjádřeními.

Slovo ‚Ježíš‘ ve vztahu ke všem sentientním bytostem, kromě mnoha jiných věcí, znamená začátek a konec každého cyklu času a trvalé umístění všech sentientních bytostí na rozličných úrovních, stupních, krocích, dimenzích atd. z celého multivesmíru, zóny vymístění a planety Nula v progresivní modalitě. Také umožňuje jsoucnu a bytí, aby mělo jedinečnost, individualizaci a zosobnění pro každou jednotlivou žijící a dýchající entitu kdekoliv a kdykoliv. Ve vztahu ke Mně osobně slovo ‚Ježíš‘, kromě mnoha jiných významných věcí, označuje moji osobní a jedinečnou přítomnost v každém jednotlivém jedinci, nebo lépe řečeno, každý jednotlivý jedinec tím, že je takovým z Mého jedinečného elementu, jsa tím, čím je, je přítomen ve Mně a Já v něm/ní. Takže v tomto smyslu slovo ‚Ježíš‘ také znamená, že všichni jsou ve Mně a Já jsem v nich. Protože všichni jsou ve Mně, Já jsem Jediný, který Vždy Absolutně Je v Sobě a Sám Sebou.

Slovo ‚Kristus‘ ve vztahu ke všem sentientním entitám, kromě mnoha jiných nejvýznamnějších věcí, znamená samotnou schopnost být sentientním nebo být někým, kdo chápe, rozumí a je schopný znát. Schopnost vědět a znát sebe nebo vnímat sebe je umožněna tím, co je obsaženo ve slově ‚Kristus‘. V tomto smyslu to můžete pojímat jako začátek a konec každé jednotlivé znalosti a, což je nejdůležitější, znalosti sebe sama. Znalost sebe sama je základem, na kterém je každá jiná znalost možná a myslitelná. Ve vztahu ke Mně osobně slovo ‚Kristus‘, kromě mnoha jiných věcí, znamená, že Já jsem Jediný, Kdo Skutečně Zná. V tomto smyslu můžete říci, že Já jsem Znalost Sama v Sobě a Sama Sebou. Kdybych nebyl a neexistoval, ani žádná Znalost by nebyla a neexistovala. JÁ JSEM KTERÝ JSEM a není nikoho kromě Mě. To je to, co slovo ‚Kristus‘ ve vztahu ke Mně skutečně znamená a označuje.

Nuže, jak se naznačilo v předchozím Dialogu (92), z pozice Absolutního jsou tato tři slova ve stavu a procesu Jedině Singulární Absolutní Ideje. Jsou v kondici absolutního sjednocení, integrace a jedinosti. Nejsou vnímána jako něco rozkouskovaného nebo odděleného nebo odlišného jeden od druhého nebo nejednotného. Aby však z pozice jakékoliv relativní sentientní mysli tato slova vstoupila do jejich myslí na úrovni jejich relativity, a tak se zdůraznily tyto tři nejdůležitější aspekty Absolutní Jedinosti, potřebují být rozděleny do tří slov, která jsou schopna přenést nebo vyvolat náležité vnímání a význam jejich pravé reality. Jakmile někdo opakuje tato tři slova, procesem jejich mystické síly umísťují každého, kdo je vyřkne, nejen do reality jejich vlastního individualizovaného a zosobněného jsoucna a bytí, ale - a to je nejdůležitější - do Mne a v tomtéž okamžiku přijímají Mne do sebe. Tímto procesem si mohou udržet svoji sentientnost a svoji vlastní realitu zakořeněnou ve svém ‚já jsem‘. Z těchto faktů je zřejmé, proč existuje potřeba pro tato tři slova a proč byste měli pokračovat v používání všech tří slov - Pán Ježíš Kristus - vždy během pobytu na planetě Nula a kdekoliv jinde. A to je vše, co je zapotřebí nyní zjevit o této záležitosti. Můžeš pokračovat, Petře, a položit zmíněné otázky.

Peter: Velmi Ti děkuji za toto vysvětlení. První otázka, která byla formulována Jánem Bérešem ze Slovenska, má ve skutečnosti přímou souvislost s výše diskutovanou záležitostí. Může se formulovat takto: Jestliže jsi Absolutní a jestliže jsi a máš Absolutní Znalost všeho a každého a jestliže ona Znalost není svázána časem a prostorem, ale je nečasové a neprostorové přirozenosti; a jestliže ona Absolutní Znalost skutečně obsahuje úplně všechno; a jestliže v konečném smyslu jsou všichni v Tobě a Ty v nich, potom by v tom případě obsahovala také všechno z negativního stavu a jeho přirozenosti. Ale logikou přirozenosti Absolutního, jestliže ten Absolutní je Absolutní Pozitivností, pak v tom případě nemůže obsahovat nic z negativního stavu nebo mít uvnitř sebe cokoliv negativního. Jak uvedeš v soulad tento paradox?

Pán Ježíš Kristus: Odpověď na tuto otázku by měla být zřejmá ze všeho, co je obsaženo v Mém Novém zjevení. Musíte rozlišovat mezi něčím, co je absolutně pozitivní, a tím, co je relativní k tom pozitivnímu. V původním uspořádání bylo všechno ve své přirozenosti pozitivní. Jak víte, Ten, Kdo je Absolutně Pozitivní, jedině má východisko a schopnost určovat to, co je skutečně pozitivní. Když jednou definuješ v relativních termínech to, co je skutečně pozitivní, aby relativní mysl pochopila, co znamená být pozitivní, musíš také definovat to, co není pozitivní. Není to ani tak to, že musíš určitě vymezit, co to je nebo jak to vypadá nebo jak se pociťuje, když je něco jiné než pozitivní; ale je to spíše přesné definování toho, co to je být pozitivní, a vyloučení všeho jiného jednoduchým logickým faktorem, že to neexistuje. Logickým závěrem je v tomto ohledu to, že všechno, co neexistuje, a proto není obsaženo v tom, co je definováno jako pozitivní, nemůže být pozitivní. Jinak by to bylo obsaženo v onom pozitivním.

A nyní, když relativní sentientní mysl, jak byla relativně oddělena od Mého Absolutního Stavu za účelem ustanovení svého vlastního nezávislého, svobodného a rozhodujícího se stavu a procesu, pátrala po tom, co nebylo obsaženo v tom Absolutně Pozitivním (díky faktoru definice toho pozitivního a faktoru znalostí v tom smyslu, že vůbec všechno, co v tom není obsaženo, musí být něčím jiným; ale že je to také definováno tou Absolutní Pozitivností), založila životní styl, který se stal negativním stavem.

Protože v konečném smyslu se tento negativní stav odvodil z relativní kondice, i když jeho definice je určena z původní definice toho, co je pozitivní stav, na základě faktoru, čím není, a na základě faktoru Toho, Kdo definuje, co pozitivní stav je a není. Ten má také absolutní znalost toho, co je přirozeností negativního stavu. Mít takovou znalost neznamená být vtom, co ona znalost popisuje.

Musíte zde rozlišit mezi tím mít něco, používat něco a být původcem nebo iniciátorem něčeho. Absolutní Stav ví všechno o všem, včetně toho, co je relativní povahy. Avšak mít tuto znalost neznamená bát iniciátorem nebo původcem nebo obsahovat to, co je předmětem té znalosti.

Jak víte, aby se negativní stav inicioval, potřebovali se jeho původci ode Mne oddělit, takže se ode mne účinně odvrátili tak, že již více ke Mně nebyli čelem. Symbolicky můžete říci, že šli za Mne (jdi za Mne, Satane!). Kdyby pokračovali v bytí ke Mně čelem, v žádném případě by nemohli iniciovat negativní stav. Být čelem k Někomu, kdo je Absolutně Pozitivní, zabraňuje existenci čehokoliv jiného kromě toho, co je pozitivní a co je z toho pozitivního.

Během procesu této separace se iniciátoři negativního stavu sami vyloučili z bytí ve Mně. Avšak Já jsem stále zůstal v nich - jinak by nemohli žít - ale nyní jsem byl od nich odvrácen nebo jsem byl za nimi, kde Mne nemohli vidět nebo rozlišit Moji přítomnost a kde jsem nebyl ovlivněn jejich skutky. Protože se umístili za Mne a protože jsem k nim nemohl být otočen čelem, cokoliv zfabrikovali, uniklo Mému přímému vnímání a vlivu, takže tím umožnili takovým fabrikacím, aby se staly jejich vlastní pseudorealitou. Řeklo se, že jejich fabrikace unikly Mému přímému vnímání a vlivu. Důvodem pro tento výrok je fakt, že Moje přítomnost v nich - v jejich schopnosti volit a měnit se - si byla vědoma všeho, co dělali bez jakéhokoliv vměšování nebo preventivních opatření, aby nečinili to, co tehdy činili. Pozice a směr přítomnosti v nich byl takový, aby Mně nedovolil nebo nedal Mi příležitost zabránit aktivaci negativního stavu. Jak víte, z pozice Mé Absolutní Svobody bych jim nemohl vnutit nic, co je v rozporu s jejich žádostí o Mou intervenci.

Ale je ještě jiná důležitá věc v tomto ohledu. Souvisí s něčím, co bylo popsáno v Zákoně duchovní reality (Kapitola 10) v Novém zjevení Pána Ježíše Krista. Jak si pamatujete z obsahu toho Zákona, ve skutečnosti je jen jediná realita - realita Mého pozitivního stavu, který se odvozuje z Absolutní Reality Mého Jsoucna a Bytí. V tomto smyslu je Má Absolutní Realita jediné pravé jsoucno a bytí, které umožňuje jsoucno a bytí čemukoliv jinému. Z toho důvodu je takzvaná realita negativního stavu ve skutečnosti nerealita a v pravé realitě neexistuje. Jak si pamatujete z předchozích Dialogů, bylo tam naznačeno, že negativní stav má zdání reality, ale nemá pravou realitu. Z důvodu toho zdání to je pouze iluze, která se nemůže registrovat v pravém vjemovém a sebevnímajícím spektru pravého jsoucna a bytí. Díky faktu, že - symbolicky řečeno - negativní stav a všechno, co obsahuje, je za Mnou, nemůže to vstoupit do Mne nebo do Mé Absolutní Reality. Z toho důvodu to neexistuje ani z pozice Absolutnosti Mé Absolutní Pozitivnosti, v Mém Absolutním Vnímání, Dojmové a Smyslové Realizaci. Všechno, co se odvozuje z relativního stavu, a tudíž je relativní pouze k relativnímu, a dle jeho přirozenosti je přechodné a dočasné, nemůže být obsaženo v čemkoliv Absolutně Pozitivním. Proto v tomto stavu, pro všechny praktické účely to neexistuje nebo přinejmenším se to nemůže registrovat v ničem, co obsahuje pouze pravou realitu.

Problémem s touto situací okolo negativního stavu je nebo bylo to, že v této kondici, protože negativní stav je nebo byl za Mnou, by se nemohlo udělat bez Mé přítomnosti v jeho pseudorealitě nebo nerealitě nic ohledně jeho zdání a způsobu, v jakém se jeho iluze dotýká vnímání těch, kteří věří, že to je pravá realita. Jestliže věříš, že tvé iluze mají svoji vlastní realitu, budou se ti tak jevit a nebudeš je považovat za nic jiného než za pravou realitu. Tato situace vytvořila pro všechny v jsoucnu a bytí a v pseudojsoucnu a pseudobytí značný problém. Problém v tomto ohledu je ten, že jestliže negativní stav nemůže obsahovat nebo se nemůže vnímat jako pravá realita v Mém Absolutním Stavu a jestliže je negativní stav za Mnou, potom jsem v tom případě neschopný cokoliv okolo jeho eliminace učinit. Aby se něco eliminovalo, musíš předpokládat, že je to reálné. Jinak není žádná potřeba takové eliminace. Koneckonců, jestliže negativní stav není součástí Mé Absolutní Reality a jestliže pro všechny praktické účely v žádné pravé realitě neexistuje, potom logicky řečeno není nic, co by se mělo eliminovat.

Takže jak napravit tuto situaci? Nemáš jiné východisko, než vstoupit do oné pseudoreality a iluze reality a obléci se do její zdánlivosti. Tímto se na ten okamžik, v její vlastní sféře, stává reálnou, hmatatelnou. Nyní ve svém vjemovém spektru můžete pochytit, co to je a co to obnáší, takže se to ve vašem plném vědomí zaregistruje nejen jako něco teoretického nebo hypotetického, ale jako něco experimentálního a realizovatelného a něco, co má dopad na váš život. Z této pozice už můžete něco udělat okolo odstranění této iluze, která zamořuje sentientní mysl a která se ze všech sil snaží přesvědčit, že je skutečná nebo že má jedinou pravou realitu.

To je důvod, proč jsem musel Sám vstoupit do negativního stavu skrze lidský život a zakusit všechny aspekty a všechny iluze a šílenost a všechno ostatní, co tato iluzorní a klamná nerealita obsahuje. Jak víte, během Mého pobytu na vaší planetě a v zóně vymístění bylo hlavní snahou všech vládců a obyvatel tohoto iluzorního světa přesvědčit Mě, skrze všechny druhy pokušení, že negativní stav je reálný, nebo dokonce více než pozitivní. Kdybych uznal pseudorealitu negativního stavu a jeho iluzi jako pravou realitu a pravé jsoucno a bytí, Moje potvrzení by tímto přicházelo z Mého Absolutního Stavu jako jediné Absolutní Reality a Já bych tím obrátil negativní stav do pravé reality. V tom případě bych ho musel připustit do Sebe a zvnitřnit ho. Co by se v tomto případě stalo? V pojmech vašich fyziků by to bylo jako kombinování hmoty a antihmoty v jedné nádobě. Taková kombinace by skončila ohromující explozí, že by vyhladila nejen negativní stav, ale také pozitivní stav a Moji Vlastní Absolutnost. Výsledkem by bylo, že i celé Stvoření by přestalo být a existovat. Takový konec by byl nepředstavitelný, nemožný a nebyl by v souladu s Mojí Pravou Přirozeností. Ze všeho, co bylo řečeno o tomto problému a o Mé Absolutní Znalosti všeho, co je a co není, nemohl se kvůli zdánlivé realitě negativního stavu a kvůli jeho původní nerealitě zapsat do Mé Absolutní Reality. Takže v lidských termínech můžete říci, že pseudojsoucno a pseudobytí negativního stavu v době před jeho aktivací Mi ani nepřišlo na Mysl.

Pamatujete si Můj výrok zaznamenaný v jednom z proroků v Bibli (prorok Jeremiáš), jak jsem káral děti Izraele za to, že přišly s nějakými ohavnými praktikami, které Mi nikdy nepřišly na Mysl? Tehdy přinášely lidské oběti démonům. Co si myslíte, že znamenal onen zmíněný biblický text? Popisoval skutečnost, že negativní stav, představovaný zde démony a dětmi Izraele, Mi nikdy nevstoupil na Mou Mysl a že jsem nikdy nepojal myšlenku nebo že jsem nikdy neměl v Sobě nic, co by souviselo s aktivací a založením negativního stavu. Jak může být něco, co je pouhou iluzí, započato v něčem, co má jedinou Absolutní Realitu? Z pravé reality se nemůže odvodit nic z nereality. Nevstoupilo to na Absolutní Sentientní Mysl, která je jedinou pravou realitou. Její přirozeností tato Mysl neobsahuje nic, co ani zdaleka nesouvisí s ničím s iluzorní a nereálnou přirozeností.

Avšak v relativní sentientní mysli, z důvodu neschopnosti pochytit plnost a kompletnost Absolutního Stavu a z důvodu její potřeby pochopit, co je vlastně pravá realita, smí a může to iniciovat něco, co není z pravé reality. Z pozice relativní kondice je jediným způsobem, jak pochopit, co je vlastně pravá realita, nepřímá cesta skrze ustanovení něčeho, co není reálné. To dává relativní mysli schopnost porovnat to, co je reálné, s tím, co je ve své esenci a substanci nereálné. Lépe řečeno, je ve své neesenci a nesubstanci nereálné. Důvodem pro tuto nepřímou cestu, jak přijít ke správnému závěru o čemkoli, je skutečnost, že relativní sentientní mysl nemůže zaujmout žádnou pozici, která by jí umožnila vnímat všechno z Absolutního Stavu. Z toho důvodu musí dojít k jakýmkoliv závěrům tím, že porovná něco, co je pravda, s něčím, co pravda není. V tomto případě porovnáním toho, co je reální, s tím, co reálné není. Aby byl proces ustanovení této nereality a její aktuální realizace úspěšný, musí vždy probíhat vně Absolutní Sentientní Mysli. Jinak by to nemohlo nastat. Proto tedy výrok ‚nikdy Mi to nepřišlo na Mysl‘.

Peter: Velmi Ti děkuji za toto vysvětlení. Mám Ti položit v úvahu některé jiné otázky, nebo bych je měl odložit na někdy jindy?

Pán Ježíš Kristus: Rádo se stalo, Petře. Já bych navrhoval odložit je na někdy jindy. Tento Dialog je také obtížný. Jak sis z dnešní práce všiml, musel jsi několikrát přerušit zaznamenávání tohoto Dialogu kvůli návštěvám a jiným věcem, kterým bylo zapotřebí se věnovat. Takže, jdi v pokoji a s našimi Dialogy budeme pokračovat v příhodnější době. Poznáš kdy.

Zdroj: DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM 1.DÍL