DEVADESÁTÝ PRVNÍ DIALOG

22. července 1999, Brno, Česká republika

Peter: Dobré ráno z Brna na Moravě v České republice, můj Pane Ježíši Kriste a všichni přítomní.

Pán Ježíš Kristus: Dobré ráno, Petře, od nás všech přítomných.

Peter: Formálně kontroluji, tak řečeno, zdali spatřím něco, co by bylo časově vhodné zjevit nebo prodiskutovat nebo to dále rozpracovat. Ale mám na mysli něco, co souvisí s přirozeností pseudotvůrců poté, co se stali pseudotvůrci a sami se jimi ustanovili. Samozřejmě, jako vždy, předtím, než položím svou otázku, pokorně se Tě ptám, jestli nemáš něco, co bys v této době přivedl do naší pozornosti.

Pán Ježíš Kristus: Děkuji ti, Petře, za tvou laskavou nabídku. V této době, třebaže mám nějaké záležitosti, které potřebují být prodiskutovány, by bylo poněkud předčasné tak učinit díky faktu, že jsi ještě nedokončil své poslání v České a Slovenské republice a ještě stále se máš zúčastnit několika schůzek s Mými představiteli, ať už skutečnými, nebo potenciálními, z obou republik. Předtím, než může být cokoliv v tomto ohledu zjeveno, musí nastat jisté věci a události, aby se ukončila a uzavřela jedna významná a důležitá fáze současně probíhajícího posunu, která souvisí s tvou návštěvou v Evropě, Petře. Takže buď trpělivý a pokračuj ve svých schůzkách s Mými lidmi, kdekoliv budeš. Z toho důvodu bych doporučoval, aby pokračoval a položil svoji otázku.

Peter: Opětovně jsem pročítal nějaké kapitoly v Novém zjevení Pána Ježíše Krista a přemýšlel jsem o jiných knihách Tvého Nového zjevení, ve kterých se zmiňovalo téma přirozenosti pseudotvůrců, a napadlo mě, že snad může existovat nějaký rozpor mezi tím, jak byli pseudotvůrci pojímáni nebo popisováni v oněch knihách a jak jsou vnímáni a jaký k nim máme vztah nyní.

Jak víš, v oněch knihách jsou pseudotvůrci vylíčeni jako ti nejhorší, nejbrutálnější, nejprotřelejší, opovrženíhodní, negativní a prohnilí tvorové, kteří nemají ve svých myslích nic jiného, než jak převzít celý pozitivní stav a zničit Tebe a Tvoji Vládu. Avšak poprvé v Korolariích..., stejně jako v těchto Dialozích, se nezdá, že by byli více takto zobrazováni. Namísto toho jsou vnímáni jako někdo, kdo v podstatě hledá Absolutní Pravdu. Máš nějaký komentář k tomuto zdánlivému rozporu?

Pán Ježíš Kristus: Velmi rád bych to okomentoval, Petře. Je to dobrá otázka a potřebuje být rozpracována. Jistým způsobem to má přímou souvislost se záležitostí diskutovanou v Osmdesátém devátém a Devadesátém dialogu. Jak si vzpomínáš, Petře, v oněch Dialozích se tobě, a vám všem, kdo čtete tyto Dialogy, nabízelo přesahující chápání o absolutní potřebě aktivovat a uvést do nadvlády pseudoživot negativního stavu.

Podívejme se na tuto záležitost blíže. Opět zde čelíme problému vztahu nebo souvislosti Absolutního a všech relativních k tomu Absolutnímu a jejich chápání.

Jak si pamatujete z výše zmíněných Dialogů, z pozice těch relativních není znalost Absolutního, v jeho Absolutním Stavu a Procesu, v absolutním smyslu možná. A přesto ve stavu a kondici relativity sentientní mysli existuje sklon a potřeba se nějak tomu záhadnému Absolutnímu Stavu přiblížit.

Avšak jak si pamatujete, tehdy, nebo abychom byli přesnější, v tom ne-čase, neexistoval žádný základ, na kterém by se takové přiblížení mohlo uskutečnit.

Aby se postavil takový základ, potřebujete mít nějaké orientační body, nebo lépe řečeno, potřebujete mít nějaké porovnání mezi něčím, co je zcela odlišné od toho, co máte, a tím, co je vám známé, abyste zjistili nebo ustanovili všechno, co není integrováno do přirozenosti vašeho současného stavu a kondice nebo vašeho života obecně.

Jak si pamatuješ, otázkou bylo, zdali sentientní mysli je skutečně pozitivní; neboli je současný (v tom čase čili ne-čase) prožívaný život skutečně pozitivní? Odvozuje se skutečně od něčeho, co je Absolutní a k čemuž se ten život ze své relativní kondice vztahuje? Jestliže neexistují žádné jiné kondice, jak definujete, co je pozitivní? Vůči kterému stavu jsi schopen stanovit, že tvůj život je skutečně pozitivní? Co obsahuje termín ‚pozitivní‘? Jestliže neexistuje žádný jiný typ života, se kterým můžeme porovnat a definovat pravou přirozenost vašeho současného života, není potom zřejmé, že termín ‚pozitivní‘ sám o sobě a sám od sebe nemá žádný význam ani smysl? Jak postupuješ v určování, co je skutečně pozitivní a co není?

Aby se zodpověděly tyto otázky, tvým prvním krokem v tomto ohledu je klasifikovat přirozenost a obsah života, který současně prožíváš. Až jasně stanovíš všechny vlastnosti, rysy, aspekty, esenci a substanci toho života a všeho ostatního, co ten život obsahuje; a až jednou určíš, že tvůj život je něco, co se odvozuje z nějakého druhu Absolutního Stavu, jehož přirozenost nejsi schopen pochytit v absolutním smyslu, dáš se na průzkum jiných možností, které nejsou obsaženy v ničem, co máš nebo co prožíváš v současném stavu a procesu svého života. Toto je tvůj druhý krok. V tomto kroku potřebuješ nalézt a definovat to, co není obsaženo nebo není integrováno ve tvém současném životě.

Otázkou zde je: Může vůbec existovat něco, co není obsaženo v přirozenosti tvého současného života a následně není podle souvislosti obsaženo v Absolutním Stavu, který generuje současný dostupný život?

V klasifikaci a definici všeho, co je obsaženo v tvém současném životě, jsi došel k závěru, že pokud se tvůj současný život odvozuje z Absolutního Stavu, se kterým máš vztah a díky kterému žiješ a jsi naživu, potom logickou konstrukcí tohoto uspořádání musí být všechno, co jsi klasifikoval a definoval, obsaženo v onom Absolutním stavu s jediným rozdílem, že v tom Stavu jsou všechny ustanovené charakteristiky tvého života Absolutní Povahy, kdežto v tobě nebo ve tvém současném životě jsou relativní povahy. Tudíž v podstatě nejsi ničím jiným než relativním přiblížením toho Absolutního Života neboli Stavu.

Z tohoto ustanoveného faktu máš nyní relativní znalost toho, co je Přirozenost toho Absolutního Života neboli Absolutního Stavu. Ale stále postrádáš jakýkoliv stupeň poznání nejprve toho, jaké to je nebo co to je být Absolutním, a za druhé, jaký by byl život, kdyby nebyl odvozován z Absolutního?

Problémem, ve své pravé esenci a substanci, zde je potřeba mít nějaké hmatatelné porovnání, které by zajistilo, že tvůj současný život je skutečně to, co si myslíš, že je, a že to není nějaký druh vynucené okolnosti, o které nemáš sebemenší ponětí, jestli je skutečně reálná, nebo imaginární.

Takže v tomto časovém bodě můžeš sám sobě položit následující otázku: Jestliže je současný život životem, který jsi již klasifikoval a definoval jako život, jenž je ve své relativní kondici přiblížením Absolutního Života a jeho Absolutního Stavu a Procesu, potom jaký by byl druh života, který by se pohyboval opačným směrem, pryč od tohoto konkrétního přiblížení?

Jak daleko by jeden mohl jít, kdyby se pohyboval pryč od Něho? Pokračoval by tento pohyb do nekonečna bez toho, aniž by se na okamžik zastavil nebo vrátil, nebo by se vrátil do svého původního bodu a následně přestal být a existovat? Nebo by v jednom časovém bodě vyčerpal všechny své možnosti a dal jasnou odpověď na otázku, že žádný jiný typ života není možný než ten jediný, který vychází z Absolutního Života a jeho Absolutního Stavu a Procesu? Co by stalo, například, kdyby tento pohyb pokračoval do nekonečna, na věčnost? Znamenalo by to, že tento jiný typ života je také Absolutní? Může to tak být, nebo je skutečně absolutní?

Paradox této domněnky je zřejmý. Jak je možné říci o něčem, co se pohybuje opačným směrem a co svojí samotnou přirozeností nepochází z Původního Absolutního Života, ze kterého současný život vychází a ze kterého se odvozuje, že je Absolutní, když nikdy neexistoval sám v sobě a sám od sebe, ale nastal jako reakce a opak k něčemu, co vždy bylo Samo v Sobě a Samo od Sebe bez jakéhokoliv počátku a konce? Na druhé straně, co by se stalo, kdyby tento opačný pohyb měl jakkoli pokračovat na věčnost, nikdy neskončit a nevyčerpat všechny své možnosti? V tom případě, jak by byl definován nebo jak by se určil?

Avšak je tu jiný bod k této záležitosti. Kdyby tato možnost byla proveditelná - pohyb pryč na věčnost - potom bys neměl žádnou možnost než také dojít k závěru, že tento typ života, který se pohybuje opačným směrem od onoho přiblížení Absolutního Života a jeho Absolutního Stavu a Procesu, také pochází z Původního Absolutního Života.

V tomto závěru je zřejmý paradox: Jestliže oba životy, vzájemně se vylučující a pohybující se pryč od sebe, pochází ze stejného Absolutního Zdroje, potom logikou tohoto uspořádání by se vzájemně vyrušily; a nejen to, ale v tom případě by tím, že by se vzájemně vyrušily a přestaly existovat, také zrušily Absolutní Život Samotný.

Kdyby se něco takového mělo stát, v tom případě by vůbec neexistoval žádný Absolutní život, protože jestliže Absolutní Život, logickou definicí své Absolutnosti, je opravdu Absolutní, nemůže mít žádný začátek ani konec.

Proto logikou takového závěru je, že v tomto smyslu žádná Absolutní Pravda nebo nic Absolutního také neexistuje. V tomto případě je jediná věc, která by byla a která by existovala, jen relativní k relativnímu.

Z toho důvodu by život, jakýkoliv život, musel mít hmatatelný a zkušenostní počátek a konec.

Kdyby tomu tak bylo, potom by Stvoření nebylo Stavem a Procesem Absolutního Stvořitele, ale groteskním a neplánovaným náhodným výskytem bez jakéhokoliv inteligentního a promyšleného procesu, který by v jednom časovém okamžiku, z důvodu jeho náhodného a vedlejšího výskytu, přestal na věky být a existovat.

Jak vidíš z těchto hypotetických konstrukcí, původní otázkou zde bylo pátrat po Absolutní Pravdě. Protože jediná možná cesta, jak začít toto pátrání, je pohybem v opačném směru od relativního přibližování se z Ní - koneckonců jsi neschopen odvozovat cokoliv Absolutního ze své relativní kondice - ustanovíš životní styl, který neobsahuje nic z toho, z čeho se skládá tvůj současný život.

Co musíš v tomto ohledu, Petře, chápat, je to, že otázkou zde bylo zjistit, zdali je možné založit životní styl, který by se, paradoxně řečeno, přibližoval Absolutnímu, ale v opačném směru - pohybem pryč od něj, a ne k němu. Toto bylo a je základním rozdílem mezi pozitivním stavem, definovaným výše jako původní život pramenící z Absolutního, a negativním stavem, definovaným jako následný život, který pochází z myslí relativních bytostí bez jakéhokoliv spojení s Absolutním. Tudíž, jak vidíš z tohoto rozdílu, zatímco kdokoliv v pozitivním stavu se pohybuje do nekonečna a přibližuje se k Absolutnímu, všichni v negativním stavu se k Němu chtějí přibližovat pohybem od Něj.

Jak uskutečníš takové negativní přiblížení? Jediná cesta, jak to můžeš udělat, je stát se více a více takovým, jakým není nic, co je v pozitivním stavu nebo v původním životě. Mezitím jsi už samozřejmě klasifikoval a definoval všechny aspekty, rysy, vlastnosti a všechno ostatní ze svého původního života.

Z pozice této klasifikace a definice nyní začínáš produkovat všechno, co je přesným opakem všeho, co je obsaženo ve tvém původním životě. Jak se pohybuješ více a více pryč od Původního Zdroje tvého života, stáváš se ve všech ohledech a ve všech aspektech svého nového života více a více odlišnými od původního života, který jsi měl do tohoto bodu. Jak ustanovuješ tento jiný typ života, jeho oponujícím faktorem si začínáš uvědomovat to, co ten druhý život není, a současně si jasně začínáš uvědomovat, jaký je tvůj nový život.

V tomto uspořádání jsi nyní ustanovil kondici, která ti dává možnost jasného porovnání mezi těmito dvěma typy života. Nyní jsi ustanovil základ, na kterém můžeš rozlišovat mezi přirozeností původního života, definovaného jako pozitivní stav, a tím druhým typem života, definovaným jako negativní stav.

V pozitivním stavu, procesem neustálého přibližování se k Absolutnímu Životu a Jeho Stavu a Procesu, se tím, jak se pohybuješ blíže a blíže k němu, stáváš více a více takovými, jakým je ten Absolutní Život - Já.

Jestliže Jsem Absolutní Láska a Absolutní Moudrost a všechny její nekonečné početné Odvozeniny, potom se každý, kdo se ke Mně přibližuje a přichází ke Mně blíže, stává více a více takovým, jakým jsem Já, to znamená více a více milujícím a moudřejším a majícím více a více jejich odvozenin.

Na druhé straně, v negativním stavu, procesem neustálého opačného přibližování se k Mému Absolutnímu Životu a všem Jeho Stavům a Procesům, jak se ode Mne více a více vzdaluješ, ve svém pátráním po všem, co není ze Mne a z Mého Absolutního Stavu a Procesu, aby se zjistilo, jestli je možné vědět něco odlišného než to, co je obsaženo ve Mně, stáváš se méně a méně takovými, jako Jsem Já. A nejen to, ale tím, že stojíš v opozici proti všemu, co je obsaženo ve Mně a v Mém pozitivním stavu, stáváš se více a více tím, co není obsaženo ve Mně a v Mém pozitivním stavu.

Takže, jestli jsem Absolutní Bezpodmínečná Láska a Absolutní Moudrost, čím dále se ode Mne pohybuješ, v opačném směru než ke Mně, tím více se stáváš nemilujícím a nemoudrým. Jestliže jsem Absolutní Dobro a Pravda, potom opačným přibližováním se stáváš horším a horším a falešnějším a falešnějším. A protože všechny nekonečné početné odvozeniny Mé Absolutní Bezpodmínečné Lásky a Absolutní Moudrosti jsou z Mé Absolutně Pozitivní Přirozenosti, jak se pohybuješ dále ode Mne, ve svém zlém a lživém životním stylu se k nim budeš opačně přibližovat, takže se všechny tvé odvozeniny zel a nepravd stávají negativnější a negativnější do bodu, kdy se více a více přiblíží ke všemu opačnému, co je obsaženo v Mé Pravé Přirozenosti.

Tudíž v tomto smyslu můžeš říci, že čím dále jsi ode Mne a Mého pozitivního stavu, tím méně a méně budeš jako Já a méně a méně budeš mít to, co je obsaženo v Mém pozitivním stavu.

A to nás přivádí k odpovědi na tvou otázku, Petře. V podstatě může říci, že jednou z mnoha záležitostí pseudotvůrců bylo zjistit, jak daleko mohou jít stávajíce se tak negativními nebo takovými, jakým Já nejsem a Můj pozitivní stav není.

Znovu, otázkou zde bylo: Je vůbec možné, že procesem opačného přibližování se k Mému Absolutnímu Životu by nikdy nemohl být dosažen bod, ve kterém by jejich stávání se negativnějšími a negativnějšími vyčerpalo všechny své možnosti, a za tímto bodem by nebylo nic jiného, co by jim umožnilo se stát ještě více negativnějšími, horšími a lživějšími?

Kdyby mohli dosáhnout takového bodu, potom by nade všechny pochybnosti dokázali, že všechno, co má původ v relativní kondici, nemá život sám o sobě a sám sebou, a proto by nikdy nemohl být absolutní nebo z absolutního.

V tom případě, logikou tohoto faktoru, opak musí být pravdou - veškerý život musí mít původ v Absolutním Stavu - ve Mně, aby neměl žádný konec a nikdy nevyčerpal svoji užitečnost a tvořivost. A toto je Absolutní Pravda.

Takže, jak se pseudotvůrci podle svého vlastního plánu stávali negativnějšími a negativnějšími, aby vyzkoušeli své hypotézy, jak bylo nastíněno výše, generovali více a více vlastností, které v Mém Novém zjevení byly označeny jako pravděpodobně nejhorší, zahnívající, opovrženíhodné a jim podobné nepřátelské rysy. V tomto ohledu šli tak daleko, jak jen byli schopni.

V současnosti se nalézají ve slepé uličce a rozpoznali skutečnost, že cokoliv pocházející z relativní kondice, bez jakékoliv souvislosti s čímkoliv Absolutním, nemá žádné trvání, žádné pokračování, žádné možnosti, žádnou pravou tvořivost a žádné nic (dva zápory, prosím!).

Z důvodu tohoto faktoru a protože původním účelem toho, že se stali takovými, bylo výhradně ustanovení toho, co není Absolutní a co není pravdivé, a tím přijít nepřímo k závěru, že Absolutní Pravda skutečně existuje, aby se tato situace mohla zrcadlit, bylo nezbytné se na ně v Korolariích... a v těchto Dialozích dívat ne jako na vaše protivníky, ale jako na vaše spojence v pátrání po skutečné pravdě.

Koneckonců, celý svůj život jste všichni pátrali po této Pravdě - Mně.

Předtím, před získáním vyššího chápání potřeb pro aktivaci negativního stavu, bylo pro vás životně nezbytné osvojit si náležitou znalost o genezi a přirozenosti negativního stavu ve všech ohledech jeho ohavného stavu a kondice.

Bez takové znalosti byste nikdy nemohli dojít ke správným závěrům o jeho významu, účelu a přirozenosti. V tom případě, kdybyste ho náležitě nepoznali a nevěděli o tom, proč jsem povolil jeho aktivaci, zůstali byste ve zkomoleninách a lžích nejen o negativním stavu, ale také o pozitivním stavu a Mé Pravé Přirozenosti.

Z toho důvodu bylo nezbytné vám nejprve ukázat pravou tvář negativního stavu ve všech jeho aspektech předtím, než cokoliv jiného mohlo být v tomto ohledu zjeveno. A protože pseudotvůrci byli těmi, kteří souhlasili s tím, že se stanou ztělesněním všech a každé ohavnosti a hniloby negativního stavu, bylo nezbytné popsat je a jejich skutky v takových nepřátelských termínech a pojmech.

Avšak v současné době, během právě probíhajícího posunu, jakož i od doby, kdy jsi, Petře, zaznamenal Doplněk 20, se situace od základu změnila. Jak bylo mnohokrát předtím zmíněno, absolutně nic není stejné.

Současná situace ve všech světech a vesmírech, takže v multivesmíru, jakož i v zóně vymístění a na vaší planetě, vyžaduje, aby byly zjeveny a všemi, kteří čtou tato slova, přijaty skutečné důvody dovolení aktivace negativního stavu a důvody pravé přirozenosti, pozice a role pseudotvůrců v tom všem.

Je životně důležité a rozhodující, že vy, Moji představitelé, znáte skutečnou pravdu v pozadí toho všeho. Pouze s pravdou ve svých myslích a rukou, symbolicky řečeno, budete moci efektivně přežít to, co má přijít a naplnit vaše poslání ke spokojenosti všech.

Peter: Velice Ti děkuji za toto znamenité rozpracování a zjevení. Je ještě něco jiného, čím bys chtěl dnes přispět?

Pán Ježíš Kristus: Rádo se stalo, Petře. Obsah tohoto Dialogu je poněkud obtížný. Z toho důvodu bych odložil hovory o čemkoliv jiném na další příležitost. Intuitivně poznáš, kdy. Zatím se měj krásně s Mými českými a slovenskými lidmi. A nyní jdi na balkón a chvíli se opaluj.

Zdroj: DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM 1.DÍL