DEVADESÁTÝ DIALOG

19. června 1999, Moskva, Rusko

Peter: Dnes bych Ti rád předložil dotaz týkající se jednoho Tvého výroku během Tvého pobytu na planetě Nula. Ale před formulováním mé otázky bych Tě rád požádal, jestli nemáš něco, o čem bys chtěl hovořit nebo co bys chtěl rozpracovat, ať už se to týká čehokoliv, o čem si myslíš, že by bylo náležité, abychom to věděli.

Pán Ježíš Kristus: Děkuji, Petře, že Mě žádáš, abych hovořil první. Mám něco, co bych přidal k tématu, o kterém se diskutovalo v Osmdesátém devátém dialogu a které souviselo se záležitostí důvodu, proč bylo nezbytné aktivovat negativní stav a umístit ho do jeho relativního života. Jak si pamatujete, celá záležitost se týkala tehdy vztahu mezi Absolutním Stavem a relativními stavy.

Z pozice relativních sentientních entit, hledí-li na něco, co je Absolutní, a vědí-li, že je nemožné plně pochopit přirozenost toho Absolutního, mohly by jisté pochybnosti o platnosti jakékoliv jich týkající se znalosti snadno vstoupit do sentientní mysli. Jak by si mohla být relativní sentientní entita jistá, že jakákoliv jí dostupná znalost je skutečně reálná a pravá, když neexistuje vůbec nic, s čím by se taková znalost dala porovnat nebo zjistit?

Vezmi si například tento scénář: Jsi relativní bytost. Nemáš žádnou jinou volbu ve smyslu jakékoliv znalosti než pouze tu, kterou máš a kterou prožíváš a kterou je život pozitivního stavu. Ale jak můžeš skutečně vědět, že to je život pozitivního stavu a že ty jsi pozitivní? Protože ti to bylo řečeno? Můžeš porovnat svůj život s nějakým jiným typem života, jenž by ti jasně naznačil, že to, co máš a prožíváš, je skutečně život pozitivního stavu?

Ze své relativní pozice, když nemáš žádné jiné zkušenosti o žádném jiném životě, bys mohl snadno dojít k závěru, že pro všechny praktické účely by tvůj současný život mohl být rovněž životem negativního stavu. Jak bys poznal nějaký rozdíl, když nemáš žádnou zkušenost s ničím než s tím, co je ti v současnosti dostupné?

Jak bys dovedl ospravedlnit, že máš teoretickou znalost, že jsi skutečně v životě pozitivního stavu a že máš plnou svobodu volby v čemkoli, jestliže to cokoli dokonce ani neexistuje a jestliže nic odlišného, co by se dalo zvolit, není dostupné?

Takže, aby se všechny tyto otázky otestovaly a aby se všem relativním sentientním entitám zpřístupnil odlišný pohled a odlišné volby, bylo absolutně nezbytné povolit ustanovení zcela odlišného typu života, který by neměl nic společného s životem, jaký byl aktuálně dostupný. Jakékoliv společné rysy s dostupným životem by znemožnily, aby ten jiný život byl příliš odlišný. Z této situace by se nemohlo odvodit žádné pravé ponaučení ani získání potřebné náležité znalosti.

Avšak dilema tohoto uspořádání spočívá ve faktu, že nebyly dostupné žádné jiné zdroje a základy, ze kterých by mohl být odvozen a ustanoven, jakýkoliv jiný typ života než ten dostupný. Takže jak založíš tento odlišný život, když nemáš žádné zdroje a žádné základy pro založení čehokoliv, co má tuto odlišnou povahu?

První a jediný krok, který máš jako relativní sentientní entita v tomto ohledu k dispozici, je vypátrat, jaké typy idejí byly implantovány do tvé mysli v procesu tvého stvoření. Pečlivou analýzou všech takových idejí a zkoumáním všech aspektů znalosti, která je ti dostupná, objevíš jeden důležitý fakt: Nestvořil jsi sebe, ale byl jsi stvořen někým jiným. A nejen to, ale v procesu tvého stvoření, jak se idea tvého jedinečného a specifického stvoření vyskytla v Mysli někoho jiného, ti byla dána volba být a existovat, nebo nebýt a neexistovat jako nezávislý, svobodný a samostatně se rozhodující jedinec, třebaže relativní, nicméně ve svém vlastním jedinečném bytí a existenci. Navíc víš, že protože nejsi ten, kdo tě stvořil z ničeho svým vlastním úsilím a vlastní vůlí, a že jsi proto relativní, musí být Někdo, Kdo stvořil tebe z Jeho/Jejích vlastních idejí nebo z Něho/Ní Samotného/Samotné. A protože máš onu znalost a znalost toho, že v původním uspořádání nemůže být z relativního odvozeno samo o sobě a samo sebou nic, co by dalo život jinému relativnímu, v tom případě musí být Někdo Absolutní, ke kterému jsi relativní a kdo je schopen produkovat takový relativní život.

Avšak, jak se zmiňovalo v předchozím dialogu, z důvodu tvé relativní kondice ti není dostupná žádná znalost o přirozenosti toho Absolutního v jeho absolutním smyslu. Proto, kvůli absolutní závislosti na tomto Absolutním Stavu a z důvodu toho, že nemůžeš získat žádnou znalost o jeho Pravé Přirozenosti, musíš dojít k závěru, že veškerá znalost, kterou máš, vlastně není žádnou znalostí. Takže, opakuji ještě jednou, nevíš absolutně nic.

Jakákoliv relativní znalost je jen relativní, a proto není spolehlivá, protože nemá absolutní platnost. Pouze to, co má absolutní platnost a je nevyčerpatelné samo v sobě a samo o sobě, ti může poskytnout spolehlivou, platnou a pravou znalost. Toto je kondice tvého relativního života.

A protože v pravé realitě tvého života nevíš absolutně nic v absolutním smyslu, začínáte pochybovat o všem, co znáš a co jsi prožil ve svém procesu svého žití. Dokonce začínáš pochybovat o tom, zda skutečně jsi a zdali tvůj život není nějaký druh iluze nebo noční můry.

Takže, jak pokračuješ v průzkumu všech idejí, které máš, v jednom bodě si uvědomíš, že máš ideu, která ti dává možnost odlišnou od všeho ostatního, co je ti dostupné. Když objevíš tuto ideu, uvědomíš si, že tvá svobodná vůle a volba závisí na dostupnosti té volby, jakou představuje ona dotyčná idea. Toto je jediná možnost, kterou máš mimo původní ideu o tom, že se tvůj život odvozuje od nějakého druhu Absolutního Stavu nebo Bytí.

A co tato idea obsahuje? Říká ti, že máš právo a výsadu odmítnout tu druhou ideu, která ti říká, že se tvůj život odvozuje z Absolutního Zdroje.

Avšak v tomto bodě máš jen jednu možnost v podobě dostupnosti této ideje. Žádné jiné zkušenosti ani znalosti ti nejsou dostupné, abys určil, jaký by to byl život, kdyby ona idea nebyla jen přijata jako jediná platná, ale kdyby byla uvedena do praktické manifestace, takže by mohla produkovat všechny své důsledky, výsledky a následky. Mít tuto odlišnou možnost samu o sobě a samu sebou není dostačující k nabytí vědomostí o jakémkoliv jiném typu života kromě toho, který v současnosti máš. Také není dostačující, aby ti dala spolehlivou a platnou představu o tom, zda život, který v současnosti žiješ, je život pozitivního stavu, nebo zda je to něco jiného; snad dokonce pseudoživot negativního stavu. Koneckonců, v tomto bodě tvého výzkumu nemáš absolutně nic dostupného, co by ti umožnilo porovnat tvůj takzvaný pozitivní život s jakýmkoliv jiným typem života.

Z toho důvodu, aby se umožnilo toto porovnání a aby tvá otázka, jestli to je život pozitivního stavu, ve kterém současně žiješ, byla zodpovězena jednou a pro všechny v té nejplatnější, spolehlivé a zkušenostní modalitě, zvolíš si přijetí oné možnosti, obsažené ve zmíněné ideji, a půjdeš její cestou.

Takže jak vidíš z tohoto popisu, úplně první krok v aktivaci jakéhokoliv jiného života, než je život pozitivního stavu, je přijetí oné ideje a prohlášení, že život, žádný život, se neodvozuje z Absolutního Stavu, definovaného jako Bůh, a z Jeho/Její Vůle a Jeho/Jejích Idejí nebo Duchovních Principů.

V okamžiku, kdy přijmeš tuto ideu, vstoupíš v procesu jejího přijetí do druhého kroku v aktivaci toho druhého života: Totálně a kompletně se oddělíš od svého původního života, definovaného jako život pozitivního stavu, a začneš žít život podle všeho, co není obsaženo v tom druhém životě. Tohoto bodu jednoduše dosáhneš analyzováním toho, co bylo obsaženo v tom druhém životě, a zavrhneš všechny jeho předpoklady, kondice, rysy, modality a vlastnosti, takže nic z něho nevstoupí do tvého nového a odlišného typu života. Přijetí čehokoliv z tvého původního života by znemožnilo získat náležité, spolehlivé a platné porovnání mezi těmi dvěma typy životů.

Když jednou uvedeš tento jiný typ života do pohybu a když jednou jsou všechny důsledky, výsledky a následky jeho aktivace v procesu, začíná tvé poučení o tom, co není pravda a pravá realita a co neobsahuje Absolutní Stav. Jak vyčerpáváš, krůček po krůčku, všechny aspekty a stránky tohoto ponaučení, v jednom časovém bodě dosáhneš velmi jasného stavu, ve kterém si uvědomíš, že nezbývá nic víc, co by mohlo být poučením z tohoto procesu. Jinými slovy, všechno, z čeho by se dalo poučit, a všechno, co by mohlo být použito, se naučilo a prožilo, a proto by bylo zbytečné a neproduktivní, aby se pokračovalo v něčem, co ti více nemůže dát žádnou možnost naučit se o něčem něco nového a odlišného.

Je to na této křižovatce, kdy si velmi jasně uvědomíš, že, z důvodu plné a kompletní vyčerpatelnosti čehokoliv, co je obsaženo ve tvém typu života, tvůj život není pravým životem z jednoduchého důvodu, že postrádá jakékoliv pravé stimuly ke svému pokračování. Jestliže už nemáš nic, co bys ses naučil, ztratíš všechny stimuly pokračovat v onom typu života. Tento zřejmý závěr vede k jinému důležitému závěru: Jestliže produkuješ něco, co se odvozuje z tvé relativní kondice, nemůže to být nic jiného než jen relativní k relativnímu, a proto to postrádá trvanlivost ve svém bytí a existenci. Tak nějak to vždy nevyhnutelně končí bez další možnosti ponaučení a prožití něčeho nového. V tom případě to není pravý život, protože jak porovnáváš mezi předchozím životem v pozitivním stavu a svým současným životem, který nyní může být definován jako život negativního stavu, uvědomíš si, že tvůj předchozí život neobsahoval tuto možnost - vyčerpatelnost ponaučení a jeho trvalý konec. Proto se ten život musí odvozovat z Absolutní Kondice nebo Stavu, protože pouze z něčeho, co je Absolutní, se může odvozovat něco s nevyčerpatelnou přirozeností.

Když si toto plně uvědomíte, dojdete k závěru, že jediná proveditelná, realistická, racionální, inteligentní, náležitá, logická a správná volba, jakou lze učinit, je volba pro život pozitivního stavu. Nyní víte, co si nikdy nezvolit. Předtím, před aktivací toho druhého života, života negativního stavu, jste neměli absolutně žádnou znalost a chápání toho, co si nezvolit - ale také, co si zvolit.

Jak vidíš z těchto faktů, otázkou zde není jen, co si nezvolit, ale také, co si zvolit. Jestliže nemáš žádné zkušenosti a zřejmě porovnáváš mezi všemi faktory dvou odlišných životů, nemůžeš dospět k žádnému závěru v tom, co si vybrat a co si nevybrat. A toto je jeden z pravých důvodů pro povolení aktivace negativního stavu. Toto byl jeden z nejdůležitějších důvodů, pro které bylo poskytnuto povolení s tímto experimentem pokračovat.

Z Mého Absolutního Stavu a Kondice, v Mém ne-čase a ne-prostoru jsem Absolutně věděl, že aktivace jakéhokoliv jiného života, kromě života, který vychází z Mého Absolutního Stavu, bude mít jen přechodné a dočasné trvání, a to z jediného prostého důvodu, totiž že nepochází z Mého Absolutního Stavu, ale z relativního stavu sentientních entit.

Cokoliv se odvozuje z Absolutního Stavu, jak víš, Petře - a my tento fakt opakujeme ještě jednou - nemůže být vyčerpatelné, protože to uvnitř sebe nese absolutní ve své relativní kondici. Na druhé straně, cokoliv pochází z relativního stavu, je povahou svého původního zdroje relativní pouze k relativnímu a kvůli tomu to je plně vyčerpatelné a přechodné. Zůstává to pouze do té doby, než vyčerpá všechny své možnosti a všechno, co obsahuje. A toto je hluboký rozdíl mezi těmito dvěma stavy.

Avšak, jak je zřejmé z výše uvedeného popisu, nejste schopni rozeznat tyto hluboké změny, jestliže nemáte žádnou zkušenost a žádné porovnání mezi nimi. Aby se tak učinilo, musíte povolit ustanovení toho jiného typu života - relativního - takže takové důležité porovnání může být učiněno a náležitý základ a kondice pro vaše volby jsou tak ustanoveny. Pouze potom může dojít ke správným závěrům, a to o čemkoliv vůbec.

Z těchto faktů, Petře, můžete jasně vidět zřejmý důvod, proč bylo tak významné povolit aktivaci negativního stavu. Bez Mého svolení by všechny sentientní entity byly navždy uzamčeny pouze v jednom stavu - pozitivním stavu - bez žádné možnosti se čemukoliv jinému naučit.

V tom případě by byly na věčnost zamořeny pochybnostmi, zdali jejich život je pravý život, nebo zda existuje něco jiného, co by bylo lepším a pravějším životem. Kdybyste měli žít neustále v pochybnostech o čemkoli, řekni Mi, Petře, jaký druh života by to byl?

Peter: V tom případě by to nebyl život pozitivního stavu, ale byl by to život negativního stavu, protože pochybnosti a nejistoty jsou negativní emoce.

Pán Ježíš Kristus: Přesně tak, Petře. Takže aby se nedovolilo těmto pochybnostem a nejistotám zamořit sentientní mysl, tudíž aby se zabránilo kontaminovat pozitivní stav něčím negativním, bylo nezbytné povolit aktivaci negativního stavu a dát každému konkrétní a hmatatelnou možnost, založenou na experimentálních faktorech, učinit náležité a pravé volby. A o to všechno zde jde a to je také všechno, o čem jsem chtěl dnes, Petře, hovořit. Můžeš pokročit k položení tvé vlastní otázky.

Peter: Nevím, zda má moje otázka nějakou souvislost s diskutovaným tématem, i když by mohla. Souvisí s Tvým výrokem, jak byl zaznamenán v Evangeliu podle Matouše, 10:34-36. ‚Nemyslete si, že jsem přišel, abych přinesl na zemi pokoj. Nepřišel jsem, abych přinesl pokoj, ale meč. Protože jsem přišel „postavit člověka proti jeho otci, dceru proti matce a snachu proti její tchýni. A nepřátelé ‚člověka‘ budou ti z jeho vlastní domácnosti“.‘ Mohl bys vrhnout trochu světla na tento výrok, který se zdá být v opozici ke všemu tomu, že jsi Vladař Pokoje, kupříkladu. Jestliže jsi Vladař Pokoje, jak je možné, že jsi prohlásil, že jsi přišel na tento svět, ne abys přinesl pokoj, ale meč; což je hrozné rozdělení mezi všemi na této planetě? O co tady vlastně jde?

Pán Ježíš Kristus: Velmi rád tak učiním, Petře. A ano, i když na první pohled není zřejmé, zda tu je spojení mezi tímto Mým výrokem a tématem diskutovaným výše; nicméně, byl bys překvapen, kdyby ses dozvěděl, že je mezi nimi přímá spojitost.

Uvaž tato fakta: Jakým způsobem byl ustanoven život negativního stavu, tedy ten jiný život, v životech všech tvorů, pod-tvorů, lidí a všech ostatních, kteří byli pseudostvořením zfabrikováni? Bez jakékoliv znalosti a informace o přirozenosti života v pozitivním stavu.

Toto bylo nezbytné uspořádání, aby se pravé a jakékoliv ponaučení o jiném životě, než je život pozitivního stavu, mohlo uskutečnit. Kdyby tyto fabrikace pseudostvoření znaly dokonce i ten nejméně významný aspekt přirozenosti života pozitivního stavu, teoreticky řečeno - třebaže v tomto životě nic nevýznamného neexistuje - bylo by nemožné ustanovit jakýkoliv jiný typ života. Za takových podmínek by nikdo netoužil nebo se nechtěl zúčastnit jakéhokoliv jiného typu života. Tak jako členové pozitivního stavu neměli před aktivací negativního stavu žádnou znalost o ničem, co nebyla pravda, tak i výtvory pseudostvoření, podle této analogie, nemohly mít žádnou znalost o ničem, co byla skutečná pravda. Pouze na základě takového uspořádání mohlo nastat pravdivé, pravé a nezamořené ponaučení.

Současně, jak si Petře pamatuješ, aby se jakýkoliv život, než je život pozitivního stavu, mohl udržet také v životech pseudotvůrců, vzájemně se dohodlo, že si vymažou své vzpomínky na všechno, co souviselo s životem pozitivního stavu, aby tak neměli žádnou touhu se vrátit zpět do toho života.

Znovu připomínám, s plnou pamětí na tento život by pseudotvůrci nemohli náležitě ustanovit život negativního stavu, protože by byli motivováni se vrátit zpět do toho života a současně by nechtěně přenesli tuto znalost a zkušenost do životů jejich fabrikací. S takovou znalostí a zkušeností by ustanovení života negativního stavu bídně selhalo hned na samém počátku. V tomto případě by pravé ponaučení o nepravdě a následně také o pravdě, a také o Absolutním Stavu, přišlo vniveč. Z toho důvodu by nadále sentientní mysli byly zaplavovány pochybnostmi a nejistotami o pravé přirozenosti svého vlastního života.

Takže jak vidíte z tohoto popisu - aby se uskutečnilo toto rozhodující a životně důležité ponaučení, bylo nezbytné dočasně eliminovat, všechny vzpomínky a zážitky o všem, co souviselo z životem pozitivního stavu.

Takže po aktivaci negativního stavu a poté, co byl život negativního stavu plně ustanoven, před Mým Prvním příchodem na planetu Nula, nikdo v negativním stavu a na planetě Nula nejenže nevěděl o tom, co je skutečná pravda, ale také, co je povšechnost pozitivního stavu.

Jak z tohoto vidíte, máme zde obrácenou situaci v porovnání se situací existující předtím v pozitivním stavu. Zatímco v pozitivním stavu nikdo do tohoto bodu neměl ani potuchy o tom, co je nepravda; v negativním stavu byla situace obrácená v tom smyslu, že před Mojí inkarnací na planetu Nula nikdo nevěděl, co je pravda.

Jak tohle všechno souvisí s Mým výrokem, který jsi citoval výše, Petře? Uvažte toto: Co by se skutečně stalo, kdybych za tehdy existujících podmínek na planetě Nula, nazývané v onom textu ‚země‘, přinesl jejím obyvatelům, stejně tak jako všem obyvatelům negativního stavu, pokoj?

Tím, že neměli žádnou znalost o pravém životě a jeho pravdě, jakož i o Přirozenosti Boha - Mé Přirozenosti, bez jakéhokoliv předchozího zjevení o čemkoliv, co souviselo s Mojí Pravdou a o přirozenosti pozitivního stavu, bych se faktorem povahy pokoje samotného zakotvil a byl bych natrvalo zakořeněn v jejich vlastní realitě pseudoživota negativního stavu a lidského života. V tom případě by všichni obyvatelé negativního stavu a planety Nula byli navěky uzamčeni ve svých tehdejších kondicích. Když se jednou cokoliv potvrdí, přijme a přizná z pozice Mého Absolutního Stavu, faktorem a z faktoru Mého bytí Absolutním Pokojem, to ‚cokoliv‘ se stává permanentním stavem. V tomto případě to nemůže být nikdy eliminováno.

Z toho důvodu, jak si pamatujete, jsem přišel na tento svět jako Pravda. A nejen jako nějaký jiný aspekt této Pravdy, ale jako Pravda, která zápasí se všemi zly a nepravdami a která zjevuje jejich pravou přirozenost někomu, kdo nemá žádnou znalost, žádné chápání, žádné rozlišení a vůbec nic o ničem, co souvisí se skutečnou pravdou.

Tento aspekt Mé Pravdy souvztaží s významem slova ‚meč‘. V duchovní souvztažnosti slovo ‚meč‘ značí přivést pravdu o této záležitosti do života každého, a díky této pravdě odhalit pravou přirozenost života negativního stavu a přirozenost lidského života. Tudíž jsem na tuto planetu a do negativního stavu přinesl pravdu, která přemohla nevědomost a neznalost, související se vším z pozitivního stavu a se všemi aspekty toho, co je jeho pravdy čili jeho pravý život. Protože pseudoživot negativního stavu byl zakořeněn ve zlech a nepravdách a tím, že to bylo všemi považováno za dobré a pravdivé, přinesení meče znamená přinesení všech prostředků na odhalení pravé přirozenosti negativního stavu a na účinný boj a eliminaci všech zel a nepravd.

Že se člověk postaví do opozice ke svému otci, v této konotaci znamená následující: Člověk značí původní stav všech těch, kteří aktivovali negativní stav, jakož i těch, kteří byli původně zfabrikováni z energií a materiálu, který byl oddělen od energií a materiálu, sebraného z pozitivního stavu. V těchto energiích a materiálu, jak si pamatuješ, Petře, byly zakódovány všechny potřebné součásti Mého pozitivního stavu a přítomnosti Mé pravé Přirozenosti v nich.

Že člověk byl uveden do pozice vůči svému otci znamená to, že v jistém časovém bodě každý v lidském životě a v životě negativního stavu rozezná, jak, proč a kým byl negativní stav aktivován a uveden do pseudopohybu. Toto ‚jak‘, ‚proč‘ a ‚kým‘ je zde určeno slovem ‚otec‘.

Že dcera bude proti své matce znamená, že všechny dřívější aspekty přirozenosti negativního stavu, zahrnuty ve jméně ‚zla‘, které se zrodily procesem aktivace a uvedením života negativního stavu do nadvlády, povstanou proti tomuto uspořádání a oddělí se od napájejícího zdroje jejich pseudoživota, označeného zde slovem ‚matka‘.

Že snacha bude proti své tchýni značí, že všechny odvozeniny a následky zrození všech zel se také oddělí od všeho, co souvisí s jejich napájecím zdrojem, určeným zde slovem ‚tchýně‘.

Že ‚nepřátelé člověka budou ti z jeho domácnosti‘ zde znamená to, že v jistém časovém okamžiku, až se všechno, co souvisí s pseudoživotem negativního stavu, naplní a až se ukončí závěrečné ponaučení ze všeho, co není pravda, všichni účastníci v negativním stavu a v lidském životě si uvědomí, že to, co považovali za pravý život, což je jejich vlastní život označený zde slovem ‚jeho vlastní domácnost‘, není ve skutečnosti a fakticky pravý život, ale jen iluze a padělek života. Proto si každý uvědomí, že jejich druh života je největší lidský nepřítel a protivník.

Z pozice tohoto životně důležitého uvědomění bude plně dosaženo porovnání jejich pseudoživota a pravého života pozitivního stavu a následně, že každý v pozitivním a negativním stavu a v lidském životě s absolutní jistotou pozná, co je skutečná pravda, a také, co je nepravda.

Na základě tohoto porovnání povede toto uvědomění ke konečné a nejdůležitější volbě - zvolit si jen život pozitivního stavu, jakožto i zvolit celkové odmítnutí čehokoliv, co je obsaženo v pseudoživotě negativního stavu. Tímto aktem se uskuteční konečná eliminace negativního stavu. Nyní bude každý s jistotou vědět, že pravý život může a smí pocházet jen z Absolutního Stavu - ze Mne, jehož přirozenost je absolutně pozitivní. Tím, že to budou vědět, bude také každý vědět, co je Absolutní Stav.

Toto je pravý význam nejen citovaného textu, ale kromě jiných věcí také pravého významu Mého Prvního příchodu na planetu Nula. Proto ta potřeba přinést na tuto planetu meč namísto pokoje. A toto je ta zmíněná spojitost mezi tvou otázkou, Petře, a tématem naší původní diskuse.

Peter: Velmi, velmi mnohokrát děkuji za toto významné a logické vysvětlení. Je ještě něco, o čem bys chtěl dnes hovořit?

Pán Ježíš Kristus: Ano, Petře. Jen stručně: Jak ses s naší Ludmilou procházel v ulicích Moskvy, sledoval a pozoroval její obyvatele, všiml sis neobyčejného jevu.

Když ses podíval do tváře všech kolemjdoucích, uvědomil sis, že ve výrazu jejich tváří a očí je něco špatného. Nejprve jsi nemohl ukázat na to, co jsi v nich skutečně viděl. potom tě náhle napadlo, že ony tváře a oči byly zcela prázdné, jako by postrádaly jakýkoliv pravý život. Byly totálně bez ducha, jako by v nich nebyl žádný duch ani duše. Jinými slovy, bylo pro vás nemožné zjistit v nich něco opravdu duchovního a pozitivního.

Tento úkaz, který jsi zpozoroval, je odrazem totálního vyčerpání všeho skutečně a opravdově duchovního v životech lidí na planetě Nula.

Protože jsi chodil v centru města, kde byla založena bašta renegátů, je logické předpokládat, že zhoršení a eliminace vpravdě duchovního nastane nejprve na tomto místě. Jedním z mnoha důvodů tvé návštěvy v Moskvě bylo přinést tento faktor do tvé pozornosti, Petře.

Tvůj zážitek v tomto ohledu je znamením toho, jak skončí lidstvo na planetě Nula. Postupně, jak budou Moji představitelé a všichni pozitivní jeden po druhém opouštět tuto planetu, nezůstane na ní nikdo, kdo by měl nějakou představu o čemkoli vpravdě duchovním nebo měl alespoň touhu či potřebu to poznat nebo o to usilovat. Ustanoví se extrémní faktor externalizace a zájem o materiální, peněžní a fyzické aspekty jejich životů a ten bude ovládat jejich životy do největší možné míry. Všichni zbývající lidé se stanou takovými, jak jsi pozoroval v ulicích Moskvy, Petře.

Toto je dobrá ilustrace a demonstrace toho, jak by negativní stav mohl pseudovyhrát na planetě Nula - jeden z mnoha možných scénářů. Jak budou Moji představitelé a všichni pozitivní jeden po druhém opouštět tuto planetu přirozenými cestami, jediní, kteří na ní zůstanou, budou agenti negativního stavu, Tím, že už nikdo z pozitivního stavu nebude na této planetě přítomen, a protože všichni typičtí lidé se transmogrifikují do plnohodnotných agentů negativního stavu, v důsledku jejich životního stylu společně se všemi původními agenty pekel, negativní stav plně nastolí svou nadvládu na této planetě bez jakékoliv stopy nebo znaku čehokoliv pozitivního a dobrého.

V tomto stavu jejich nadvlády by se uskutečnilo konečné ponaučení o jeho přítomnosti jako všemi zcela svobodně zvolený životní styl. Tudíž by dosáhl svého vrcholu, za kterým by neexistovalo nic, z čeho by se mohlo získat poučení. To bude v tom okamžiku, kdy všechno, o čem jsme diskutovali v tomto dialogu, jakož i v Osmdesátém devátém dialogu, dojde do své realizace.

Nyní, Petře, se tvůj pobyt v Moskvě v Rusku chýlí ke svému konci a brzy se dáš na cestu na Slovensko a do České republiky. Z toho důvodu bych navrhoval s naším dialogem pro dnešek skončit a nechat na jinou příležitost. Intuitivně poznáš, kdy v našem dialogu pokračovat. Prozatím se s Ludmilou a Viktorem měj krásně zde v Moskvě, jakož i všude, kam půjdeš. Já budu s tebou.

Peter: Tolik Ti děkuji za všechno, můj Pane Ježíši Kriste.

Zdroj: DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM 1.DÍL