OSMDESÁTÝ ČTVRTÝ DIALOG

29. května 1999, Moskva, Rusko

Peter: Jak víš, z nějakého důvodu myslím neustále na knihu Zjevení, obsaženou v Bibli (Apokalypse). Otázkou ovšem je. obsahuje ta kniha vůbec něco, co by se týkalo současného a budoucího stavu věcí na planetě Nula, v lidském životě a ohledně výsledku negativního stavu? Anebo se vše, co bylo v té knize napsáno, naplnilo někde jinde, například ve Světě duchů (intermediálním světě), jak to tvrdil Swedenborg, pročež se to nijak netýká ničeho v lidském životě, ani v žádném jiném typu života? A pokud se to již naplnilo, proč potom na to tolik stále myslím a proč existuje a stále se objevuje mezi náboženskými horlivci na této planetě tak mnoho různých interpretací a vysvětlování obsahu té knihy? Něco mne na celé této věci vážně trápí. Myslíš, že by bylo vhodné o tom v této chvíli hovořit? Samozřejmě, než odpovíš na mou otázku, možná že bys chtěl nejdříve Ty o něčem mluvit. Rád bych Ti přenechal prostor, abys přispěl s čímkoliv, o čem víš, že je to aktuální a vhodné.

Pán Ježíš Kristus: Děkuji ti, Petře, že mi umožňuješ, abych promluvil jako první. Jen jeden komentář ohledně něčeho, co jsi zažil včera. Jak ses procházel na své ranní procházce poté, co jsi zaznamenal náš Osmdesátý třetí dialog, na jednom místě na ulici, na jejím chodníku, seděl soucit vzbuzující muž ve velmi nepohodlné (z tvého hlediska), skrčené pozici. Byl zabrán do prohlížení svého ubohého majetku, pozůstávajícího z několika předmětů, probíral je jeden za druhým bez jakéhokoliv zjevného účelu nebo cíle. Byl vyhublý a špinavý, zanedbaný, páchnoucí, byl střapatý, nikomu a ničemu nevěnoval pozornost, nedíval se na nikoho ani na nic konkrétního. Připadal ti, Petře, tak ubohý a tak mimo sebe, že ti pokleslo srdce a pocítil jsi současně jak odpor, tak i soucit. Asi o 40 minut později, když ses vracel ze své procházky, byl dotyčný muž ještě stále na stejném místě, seděl či vlastně krčil se ve stejné poloze, dělal přesně totéž, bez jakékoliv viditelné změny co do pozice nebo co do svých nesmyslných aktivit, týkajících se té trochy jeho majetku. Když ses vrátil domů k Ludmile a Viktorovi, na toho muže jsi zapomněl.

Potom ses během pozdního odpoledne, po vašem jídle, vydal na další procházku kolem téhož místa. K tvému překvapení byl na stejném tentýž muž, ale tentokrát ležel na chodníku a spal, zase ve velmi nepohodlné (z tvého pohledu), jakoby fetální pozici, a vedle sebe měl pohozené dva nebo tři francouzské rohlíky. Nyní jsi byl skutečně šokován celou tou scénou a myslel sis, že je snad v celém tom zvláštním setkání pro tebe obsaženo nějaké poselství. Znovu, až ses asi za hodinu vracel zpět kolem stejného místa, dotyčný muž stále spal ve stejné pozici, na stejném místě, s týmiž pohozenými francouzskými rohlíky. Jeho vzezření, vzhled a chování byly bizarní, chaotické, zmatené, vzbuzující soucit a nemající žádný smysl. Tvou první myšlenkou bylo, že je tento muž opilý nebo duševně chorý, či obojí. Avšak když ses na něj podíval ze své klinické perspektivy, i když mohlo jít o obě tyto klinické kategorie, bylo na něm a na jeho vzezření cosi víc, než by připomínalo duševní chorobu a/nebo alkoholismus.

Znova, jak jsi mimoděk procházel, cítil jsi takřka nekontrolovatelný odpor spolu se soucitem. Téměř jsi cítil, že bys s ním a jeho stavem měl něco udělat. Bylo dost zajímavé, že poblíž toho muže procházely zástupy lidí, ale nikdo mu nevěnoval pozornost, jako by byli přivyklí nebo jako by očekávali, že něco takového vidět je na denním pořádku. Uvážíme-li, že jsi v Moskvě, v Rusku, a vezmeme-li v úvahu strašnou ekonomickou situaci, kterou lidé této země prožívají, je jasné, že takové scény, jako je tato, jsou pro ně běžným jevem. Takže procházejí kolem nich, jako by se nic nestalo.

Jak jsi uvažoval o osudu toho muže, Petře, začal jsi být zvědavý, proč bylo pro tebe potřební potkat takového podivného člověka a proč bylo umožněno, aby vůbec taková situace nastala, proč vůbec byla dána možnost, aby se děly ještě horší věci než ta, a jaké bylo/je pro tebe osobně, Petře, poučení z tohoto zážitku.

Jak víš, tím, kdo jsi, Petře, nic není v tvém případě nahodilé. Na základě příkladu tohoto případu jsme tě chtěli upozornit na živé, konkrétní a skutečné vykreslení přirozenosti negativního stavu. Ten muž byl samotným ztělesněním, ilustrací a demonstrací toho, o co všechno se jedná v negativním stavu a jak vypadá ve své pravé esenci a substanci, zbavený všech svých falešných zdánlivostí. Proto ve vzezření dotyčného muže je něco víc, než představuje jen duševně nemocná osoba a/nebo alkoholik. Ve své klinické praxi v oblasti duševního zdraví, Petře, jsi byl zvyklý setkávat se s lidmi duševně nemocnými, s alkoholiky či s drogově závislými či se všemi dohromady. A přece v tobě nevzbuzovali tytéž pocity, jaké vyvolával dotyčný muž. Bylo ti jasné, že v případě toho muže se jedná a cosi víc než jen o duševně nemocnou osobu a/nebo alkoholika. Jeho účelem bylo dát žijící, živý, konkrétní a jasný příklad přirozenosti negativního stavu.

Nezáleží na tom, jak se negativní stav jeví při pozorování zvenčí, jeho pravá přirozenost neobsahuje nic jiného než to, co jsi viděl ve stavu toho muže. Lidé jako on souhlasili s touto ilustrací a Já jsem dovolil výskyt takových konkrétních příkladů, aby mohla být pravá přirozenost negativního stavu odhalena a aby se všem ozřejmila. Tvé pocity odporu byly v tomto případě reakcí na zjevnou přirozenost negativního stavu. Tvé pocity soucitu byly reakcí na potřebu zachránit všechny z negativního stavu a dát jim příležitost vrátit se zpět do pozitivního stavu. Zároveň ses, Petře, divil, jak je možné, aby byl někdo takový, jakým byl tento muž ve svém celkovém rozpoložení, spasen z negativního stavu a konvertoval do pozitivního stavu. Konec konců vypadal jako prázdná schránka, bez jakékoliv jiskry něčeho rozumného a spasitelného. A ty sis řekl: Může být v takovém člověku přítomnost Pána Ježíše Krista? Je něco v tom muži, co by mu umožnilo, aby pochopil, o co všechno se v jeho kondici jedná, a aby mohl být transformován? Jak je možné, aby měl takový člověk něco, co by se byť jen vzdáleně podobalo svobodné vůli, svobodné volbě a schopnosti měnit se?

Na základě těchto otázek jsi začal pochybovat, Petře, zda základní premisy Mého Nového zjevení byly správné a zda jsi špatně nepochopil něco z celé koncepce Nového zjevení a zda situace s ukončením negativního stavu a konverzí každého do pozitivního stavu byla vůbec správná a uskutečnitelná. Jak je možné, abych takového muže Já anebo kdokoliv z vás miloval a o něho pečoval? Nakonec ta část tvých pocitů, která se týkala odporu vůči lidem, jak byl ten, byla/je ohromující. Pocity odporu nejsou v souladu s pocity lásky a péče.

Tedy, opět se zde jedná o pohlížení na věci takovým způsobem, jakým se jeví na scéně, a nikoliv za ní. kromě toho jsi pohlížel na celou scénu z pozice své relativity, jakož i z pozice velmi malého - pokud vůbec nějakého - poznání, proč někdo takový, jako je ten muž, může vůbec existovat.

Kdežto Já pohlížím na takové lidi z pozice Svého Absolutního Poznání všech důvodů, proč se něco takové vyskytuje v tom kterém typu života. Jinými slovy, Já je vždy vidím takovými, jakými skutečně jsou za scénou, ve své samotné esenci a substanci. Pokud někdo souhlasil, že bude ilustrovat dokonce i takové nepředstavitelné extrémy přirozenosti negativního stavu, jak je to v případě dotyčného muže, jak bych pak mohl z pozice Své Absolutní Lásky a její Absolutní Moudrosti nemilovat a nepečovat o takového člověka a nezachovat v něm ani jiskérku něčeho ze Mne, co bych využil k jeho spáse a opětovnému uvedení do pozitivního stavu? Ve skutečnosti jsme povděčný a děkuji takovým jedincům za to, že souhlasili, že budou živými, konkrétními, hmatatelnými a skutečnými ilustracemi přirozenosti negativního stavu i toho, k čemu pseudoživot negativního stavu ve svých důsledcích směřuje.

Všimni si, prosím, francouzských rohlíků, které byly pohozeny kolem toho muže. Divil ses: kdepak se tam vzaly, když se ten muž vůbec nepohnul z místa? Kdo mu dal všechny ty rohlíky? Konec konců tam nebyly, když jsi ráno šel kolem toho muže. Zřejmě měl někdo s ním soucit a ty rohlíky mu dal. Co ti ty francouzské rohlíky říkají, Petře, S čím duchovně souvztaží? Jak dobře víš, duchovně řečeno, Já jsem Chléb Života, zde reprezentovaný francouzskými rohlíky. Já poskytuji každému prostředky na přežití, ať je to kdokoliv, anebo ať je kdekoliv, či ať by byl jakkoliv negativní a/nebo zlý. Bez ohledu na to, jaký je, každý je sycen Mým Životem.

Francouzské rohlíky zároveň velmi jasně znázorňují, že dokonce ani tací lidé, jako je on, nejsou absolutně negativní nebo zlí. Dokonce i u takových lidí je kolem nich a v nich přítomné něco, co je ze Mne, z Mojí Absolutní Dobrotivosti, Lásky a Péče. Na základě té přítomnosti jsou schopni splnit svůj účel, kvůli kterému jim bylo dovoleno, aby byli takovými, jací jsou. Je zde velmi jasné znamení: nikdo a nic by nemohl dále dělat, reprezentovat, ilustrovat, demonstrovat a být takovým, jakým je podle dohody, kdybych ho neživil Svým Životem-Chlebem. To, že Můj Život-Chléb nesprávně používají, zneužívají a odhazují vždy, až dojedí, jak to představují francouzské rohlíky rozházené kolem dotyčného muže, je jiným příběhem. I přesto je jim vždy k dispozici a bude využit při konečném vyznění jejich účelu, kvůli kterému souhlasili se svým bytím v zájmu spásy z jejich strašného stavu.

Poučení z tohoto zážitku ve všeobecném smyslu, Petře, je zcela jasné: takto dopadne negativní stav ve všech svých snahách, Petře, ať se jeví ve svém dočasném manifestování jakkoliv prospěšným a užitečným, nedospěje k ničemu jinému než k tomu, co vám demonstruje a ilustruje dotyčný muž. Skončí tedy v nicotě a v naprosté nesmyslnosti. Celé toto množství jedinců, kteří ze své vlastní svobodné vůle a volby dobrovolně souhlasili s podílením se na pseudoživotě negativního stavu, ilustrujíce všechny aspekty jeho pseudoživota, budou odměněni za svou snahu tím, že budou probuzeni ze svého stavu a následně spaseni.

Zároveň, jak jsi toho muže viděl v jedné poloze, bez jakékoliv zjevné změny, sedícího či ležícího na chodníku, začalo ti být jasné, že na základě reprezentování faktické a skutečné přirozenosti negativního stavu byl odrazem současného stavu záležitostí v negativním stavu vůbec a v lidském životě zvláště. V tomto smyslu bylo naznačeno, že negativní stav je stagnující, neprogresivní, nezměnitelný ve své pravé přirozenosti (nechce nic měnit) a nehybný. Nesměřuje nikam. Ve skutečnosti jediná cesta, po které kráčí, jak to bylo zjevné z polohy dotyčného muže, je cesta zpět; je zcela regresivní, nesmyslný a jde v ústrety své konečné záhubě a věčné smrti. Takový pohyb není vůbec žádným pohybem. Nic, co končí ve své definitivní smrti a nejsoucnu a neexistenci, nelze považovat za skutečně se pohybující. Jediným skutečným pohybem z duchovního hlediska je jen pohyb vpřed a dále, k vyšší, progresivnější úrovni jsoucna a bytí.

Jestliže byl negativní stav vybudován na všem opačném ve srovnání s přirozeností pozitivního stavu, který je ve stavu neustálého, nepřetržitého pokroku, pak je jasné, že negativní stav bude založen na neustálé regresi a degradaci. Jinak by nebyl negativním stavem. Na základě tohoto faktoru, logicky řečeno, pokud je něco v procesu neustálé regrese a degradace, pak to skončí zhroucením ve všech aspektech svého života, čili v tomto případě pseudoživota, s totální ztrátou docela všech energií, které jsou s to podporovat jeho pseudojsoucno a pseudobytí. V tom případě, jak dochází k této regresi a degradaci, všechny energie se úplně a totálně vyčerpají a nezůstane nic, co by umožnilo pokračování tohoto pseudojsoucna a pseudobytí. V té chvíli i negativní stav přestane existovat díky jednoduchému faktu svého regresivního a hroutícího se způsobu života.

Tento logický výsledek a toto uspořádání znovu naznačuje, že negativní stav díky své samotné pseudoesenciální a pseudosubstanciální přirozenosti nemůže pokračovat věčně. Jen něco, co se pohybuje vpřed a dále progresivním způsobem, může a smí tímto způsobem pokračovat, protože neustále expanduje a v procesu své expanze znásobuje své energie, které slouží věčnému udržování tohoto pokroku a této expanze. Jak víš, Petře, tato přirozenost pozitivního stavu pramení z Mé Absolutní Přirozenosti. Jasně ti to říká, že Já jsem Ten/Ta, kdo absolutním, věčným a nepřetržitým způsobem postupuje, pohybuje se, expanduje a manifestuje se. Proto cokoliv, co pochází ze Mne Osobně, je též takové.

Protože, jak víš, negativní stav nevzešel ze Mne, ale z protikladu ke všemu, co je ve Mně a ze Mne, nemůže nic tvořit stejným způsobem. Proto je přesně takový, jaký je ten muž, kterého jsi viděl na tom chodníku - vlastně umírá v absolutním smyslu.

A toto nás přivádí ke zodpovězení tvé otázky, Petře, ohledně obsahu knihy Zjevení ve Svaté Bibli. Ve skutečnosti, v pravé realitě jejího obsahu, v jednom z mnohých aspektů jejího vnitřního významu, ta kniha popisuje přirozenost negativního stavu, jeho konečný výsledek a proces jeho eliminace, jakožto i konec tohoto časového cyklu. Pokud důkladně posoudíš popis negativního stavu uvedený v té knize, potom negativní stav vypadá přesně jako muž, kterého jsme popsali či se o něm výše zmínili. Kromě toho všeho ta kniha také popisuje Přirozenost Boží a proces získávání Mé Nové Přirozenosti a jak tato Nová přirozenost ovlivní celé Stvoření a pseudostvoření a jaký bude pro všechny výsledek. Popisuje také ukončení lidské éry v intermediálním světě, duchovní boj během toho ukončování, proces Posledního soudu vůbec a budování a nastolení plnosti a kompletnosti života pozitivního stavu.

Jak víš, Petře, všechny knihy ve svaté Bibli, které obsahují niterným duchovní smysl (dohromady 35 knih) včetně knihy Zjevení (Apokalypsy), mají několikeré významy a mnohé úrovně výkladu. Díky faktu, že niterný, duchovní význam je z duchovního světa, který není časoprostorově vázán, vše, co je napsáno v těch knihách, a zejména ve Zjevení-Apokalypse, je tím či oním způsobem použitelné na všechny časy, na všechny kondice, na všechny stavy a na všechna místa v celém jsoucnu a bytí a pseudojsoucnu a pseudobytí. Když však jejich význam aplikuješ na nějaké místo a kondici, jako je například planeta Nula, která je časoprostorově vázána, existuje tendence interpretovat jejich obsah v rámci minulosti, přítomnosti a budoucnosti a s lokální omezenou aplikací jen na lidský osud.

Podíváme-li se na obsah a význam Apokalypsy z typicky lidské perspektivy, v lineárním čase a prostoru, některé úrovně niterného, duchovního významu této knihy se téměř ve své celistvosti (nikoli zcela) před určitým časem naplnily. Problémem lidského chápání a interpretace obsahu této knihy je to, že její aplikovatelnost omezují jen na lidský život na planetě Nula. I když je správné předpokládat, že všechno, co je v té knize napsáno, má pro lidi nějaký důležitý význam, netýkalo se to ani tak lidí, žijících na planetě Nula, jako spíše jejich osudu v intermediálním světě. Můžeš tedy říci, že většina obsahu té knihy s ohledem na ten svět se již naplnila.

Lidé jsou však ve většině případů schopni vidět a rozlišit jen jednu úroveň obsahu a významu té knihy, a to doslovnou úroveň, která jim nedává příliš velký smysl. Doslovná úroveň je pro ně příliš matoucí a tajemná. protože však nejsou schopni poznat žádnou jinou úroveň, během mnoha staletí - od doby, co byla napsána - se pokoušejí přijít na to, co skutečně znamená a představuje ve svém doslovném smyslu. Díky faktu, že doslovný smysl nemá žádný smysl, tak aby mu nějaký smysl dali, museli interpreti Apokalypsy přijít s mnoha odlišnými, často velmi vzájemně si odporujícími pojetími a interpretacemi jejího obsahu, jako by ho bylo možné použít jen na lidský život a jeho osud. Takže, ještě jednou, což opakujeme a připomínáme, vidí věci jen takové, jaké se jeví na scéně, a ne jaké jsou za scénou. Doslovná interpretace se rovná pohlížení na věci způsobem, jakým se jeví na scéně. Protože každý, kdo pohlíží na scénu, činí to ze své vlastní jedinečné, zosobněné a individualizované perspektivy, všichni připisují událostem, odehrávajícím se na scéně, různý význam a rozličnou konotaci. Odtud tedy pocházejí mnohé rozdílné a protichůdné interpretace obsahu takových knih, jako je Apokalypsa.

Na duchovní úrovni jejího chápání a interpretace, která vidí věci za scénou, má všechno, co je obsaženo v knize Zjevení-Apokalypse, zcela odlišný význam a úplně jinou konotaci. Jak bylo uvedeno výše, týká se to všeho, co se dělo, děje a bude dít v tomto patřičném časovém cyklu. Jak víš, současný časový cyklus je tím cyklem, ve kterém bylo dovoleno, aby se negativní stav aktivoval, uvedl do pseudopohybu, přitom ilustroval a demonstroval svůj životní styl. Proto všechno, co je napsáno v Apokalypse, bude mít ve svém niterném duchovním smyslu nějaký význam až do úplného konce tohoto časového cyklu. Pohlížíme-li na události, popsané v té knize z této perspektivy, můžeme s jistotou říci, že některé věci tam popsané se už naplnily, některé se právě naplňují a některé se naplní, jak bude tento časový cyklus pokračovat ke svému finále či konci.

Pamatujte však - a toto vám opět připomínám - že jedním důležitým faktorem ve vztahu k Apokalypse je to, že všechno v ní napsané se ve většině svých aspektů odehrálo, odehrává a odehraje v některých jiných dimenzích, a ne tak doslovně na planetě Nula. Úplné naplnění všech aspektů a úrovní Apokalypsy se uskuteční někde jinde, se zjevnými důsledky - ve svém konečném smyslu - na život lidí na planetě Nula. Mnoho věcí se odrazí na niterné, duchovní úrovni lidské mysli a na jejich zvláštním životním stylu. Protože však vždy existují nějaké důležité důsledky, které tento specifický životní styl produkuje na zevních úrovních událost´, odehrávajících se na planetě Nula, vypadá to tak, jako by se všechny věci a události popsané v Apokalypse odvíjely a budou odvíjet a uskutečňovat doslovně na planetě Nula.

Jak tedy z těchto faktů vidíš, všechno, co je v Apokalypse napsáno, se týká něčeho, co se odehrává buď v jiných dimenzích, anebo v niterné svatyni lidské duchovní mysli, anebo v obou současně. Ve své zevní použitelnosti vůči událostem na planetě Nula je takové dění jen důsledkem aktivit na těch dvou úrovních, aniž by měly kořeny a příčinné faktory v čemkoliv, co doslovně probíhá na planetě Nula.

Je však ještě jedno pojímání obsahu Apokalypsy, o kterém je třeba se zmínit. Týká se něčeho, co se odráží ve vztahu existujícím mezi Absolutním Stavem a stavem relativním. Přenášení jakéhokoliv poznání z Absolutního do relativního je přidělováno v rozsahu schopnosti, jakou má cokoliv relativní ve své jedinečné přirozenosti. Toto je ten proces, proces titrace, ve kterém by se vlivem existujícího negativního stavu a jeho snahy mohlo toto poznání a tato aplikace jeho principů oslabit, zdeformovat, zkreslit a zfalšovat. Celý obsah Apokalypsy v tomto příslušném aspektu se zabývá důsledky, výsledky a následky této deformace, zkreslení a zfalšování. Všechno, co se zdeformuje, zkreslí anebo zfalšuje, přivádí na sebe díky své přirozenosti soud a odplatu. Apokalypsa obsahuje formy, způsoby, prostředky a procesy toho trestu a odplaty. Jinými slovy, na některých úrovních Apokalypsa slouží jako varování, co by se mohlo stát anebo jaký by byl následek toho, kdyby si měl někdo zvnitřnit toto zkomolení, zkreslení a zfalšování tak, že by se staly jedinou identitou jeho života. V určitém smyslu můžeš pojímat spisy Apokalypsy jako preventivní prostředek proti tomu, aby se něco takového nikdy nestalo.

Jsou samozřejmě mnohé další aspekty obsahu Apokalypsy i toho, co znamená a čeho a koho se týká, kromě výše zmíněných. poznání těchto aspektů však není ani vám, ani nikomu v negativním stavu v této chvíli k dispozici. Týká se to buď něčeho, co není z lidského života, a proto by vám to nedávalo žádný smysl, anebo se to týká těch aspektů negativního stavu na jedné straně a pozitivního stavu a Skutků Mé Božské Prozřetelnosti na straně druhé, což by bylo zcela mimo schopnost lidské mysli pochopit či jim porozumět. Z toho důvodu nelze o této věci říci více.

Peter: Děkuji Ti mnohokrát za toto vysvětlení. Je ještě jedna otázka, kterou bych chtěl položit. Týká se něčeho, co je napsáno ve Zjevení-Apokalypse, kapitola 10, verš 4- Cituji. ‚Tu když sedmero zahřmění promluvilo svými hlasy, chtěl jsem to zapsat; ale uslyšel jsem hlas z nebe mě říkající: „Zachovej v tajnosti to, co proneslo sedmero zahřmění, a nezapisuj to.“‘ Je vhodné a na místě, abychom věděli, co řeklo těch sedm hromů a kdo anebo co je těch sedm hromů?

Pán Ježíš Kristus: Ano, Petře, je. Protože všechno, co těch sedm hromů v té době řeklo, a to, čeho se to týkalo, se již stalo, je pro vás bezpečné to vědět. Duchovně řečeno, sedm hromů představuje a znamená, mimo jiné, Absolutní Všezahrnující Moc, Vládu, Panství, Vhled a Předvídavost Mé Božské Prozřetelnosti, pokud jde o průběh celého jsoucna a bytí Mého Stvoření a pseudojsoucna a pseudobytí pseudostvoření a lidského života. Z té pozice, a zejména z pozice Mého Absolutního Poznání a Předvídavosti, byla učiněna předpověď o něčem, k čemu se schylovalo, anebo, abych byl přesnější, co se právě dělo, co však nemělo skončit až do určitého času v budoucnosti. Tato nanejvýš důležitá a nanejvýš významná událost se týká něčeho, co přísahal anděl, stojící na moři i na zemi, že v den, kdy sedmý anděl zatroubí na svoji polnici, tajemství Boží se dokončí, jak to On/Ona předpověděl skrze Své proroky (verše 6-7 v kapitole 10).

Sedm hromů, z pozice toho, co duchovně znamenají v současné konotaci svého významu, předpovědělo Absolutní změnu v Přirozenosti Boží. Hovořili o tom, že do své nesmírně toužebně očekávané plodné zralosti dospěje Nová přirozenost Boží a Bůh se do věčnosti stane ve Své plnosti a kompletnosti Pánem Ježíšem Kristem a že nebude žádný jiný Bůh ani žádná jiná Přirozenost Boží, ale jen a jen Pán Ježíš Kristus. Tyto informace byly v té době určeny jen a jen členům pozitivního stavu. Za tehdy existujících podmínek nebyly z důležitých bezpečnostních důvodů členům negativního stavu a lidem k dispozici.

Protože negativní stav a lidé vnímají všechno ve své zevnější konotaci, vždy, když je něco v pozitivním stavu vysloveno, zní to členům negativního stavu, jak si pamatuješ, jako hieroglyfy. Avšak v okamžiku, kdy to zapíšeš, pak tím, že nástroj psaní je nástrojem zevnějšnosti, a protože je to naspáno formou zevních slov, pak díky faktoru externalizace se to stává dostupným a pochopitelným i členům negativního stavu a také lidem. Takové poznání by před završením předpovídaného procesu bylo pro všechny v negativním stavu a pro lidi škodlivé, přitom by vynaložili všemožné úsilí, aby tomu zabránili nebo alespoň překáželi tomu procesu všemožnými dostupnými prostředky. Takové překážení by vedlo k jejich anulování. Abych tomu zabránil, bylo nutné utajit do dnešního dne, co těch sedm hromů v té době předvídalo či předpovědělo. A toto je všechno, co potřebujete o této věci vědět, Petře. Běž, oddechni si a bav se.

Peter: Děkuji Ti mnohokrát za toto vysvětlení. Poslechnu Tvou radu.

Zdroj: DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM 1.DÍL