SEDMDESÁTÝ OSMÝ DIALOG

5. května 1999

Peter: Dnes bych Ti chtěl předložit dvě otázky. Samozřejmě, než to udělám, ptám se Tě, zda bys nechtěl hovořit nejdříve Ty.

Pán Ježíš Kristus: Děkuji ti, Petře, za optání. Navrhuji, abychom tentokrát tento proces obrátili. Nejdříve uvedeš ty své otázky a po Mém zodpovězení, jestliže budeme mít čas a bude potřeba, uvedu něco ze Své vlastní pozice. Takže dej se do toho, Petře, a polož své otázky.

Peter: Moje dvě otázky by mohly tak trochu souviset. První z nich se týká nápadných odlišností v obsahu čtyř evangelií; jedná se zde o způsob, jakým vykreslují Tvůj život na planetě Nula, co jsi dělal a co jsi říkal a jak jsi vše dělal a říkal. Tyto odlišnosti jsou obzvláště nápadné mezi Evangeliem podle Jana a Evangeliem podle Matouše, Lukáše a Marka, i když mezi těmi ostatními jsou též značné rozdíly. Jak víš, tak zvaní Otcové křesťanské církve za starých časů jen s neochotou zahrnuli do autorizované verze Svaté Bible Evangelium podle Jana. Jeho styl a vyjadřování jim příliš připomínaly tehdy populární řecké filozofické ideje a pojmy. Řecká filozofie byla na křesťanský vkus příliš pohanská. Jakoby nekřesťanští filozofové nemohli říci nic pravdivého.

Moje druhá otázka se týká Tvého výroku, zaznamenaného u Lukáše 8:10, a Tvé citace proroka Izaiáše (6:9). Dovol, abych ten verš zopakoval: ‚Vám je dáno znát tajemství Božího Království, ostatním však jen v podobenstvích, aby „Hledíce neviděli a slyšíce nerozuměli“.‘ Mohl bys trochu osvětlit tyto dvě záležitosti?

Pán Ježíš Kristus: Rád, Petře. Věnujme se nejprve tvé první otázce. Existují velmi důležité duchovní důvody, proč byla do autorizované verze křesťanské Bible zahrnuta jen čtyři Evangelia, přestože existovalo mnoho dalších verzí.

Ty další verze, zejména takzvané gnostické, právem otcové původní křesťanské církve odmítli. Obsahovaly příliš mnoho nepravd a zkreslenin o Mně a Mém životě na planetě Nula.

Jen na základě Mé Božské prozřetelnosti byla zmíněná čtyři Evangelia zaznamenána, zachována a zahrnuta do křesťanské Bible. tato čtyři Evangelia reprezentují čtyři odlišné platformy či pozice nebo stanoviska či hlediska, ze kterých se popisuje a pojímá Můj život a Moje skutky i to, co jsem řekl. Protože jsou tyto pohledy a postoje úplně rozdílné, odrážejí tyto rozdíly ve svém stylu a v tom, co zdůrazňují či co raději zahrnují do svého textu.

Ve všeobecném smyslu můžete z hlediska duchovních souvztažností tyto rozdíly pojímat následujícím způsobem: Janova verze je z východu; Matoušova je z jihu; Lukášova pozice je ze západu; a Markova ze severu. Tento výrok však nemáte chápat v typickém zeměpisném označení těchto termínů - východ, jih, západ, sever - týkajících se polohy jakéhokoliv místa na vaší planetě vůči jejímu slunci. Zde platí to, s čím tyto termíny duchovně souvztaží. S čím tedy v tomto konkrétním případě, a jen v tomto konkrétním případě, souvztaží?

Východ koresponduje s Mou Absolutní Esencí a její Absolutní Bezpodmínečnou Božskou Láskou jako zdrojem a původcem jakéhokoliv života. To je počátek a vznik všech a všeho. Jih souvztaží s Mou Absolutní Substancí a její Absolutní Moudrostí jako budovatelem a aktivátorem pevného a věčného základu, na kterém je manifestován a ze kterého pramení Můj Život a z kterého se mohlo objevit, postoupit a stát se pravou realitou Mé Stvoření. Západ souvztaží s Mým Absolutním dobrem a se všemi Mými z něj pramenícími činy i skutky, které neustále vykonávám za účelem udržování Mého Stvoření v optimální a nejužitečnější kondici. Sever souvztaží s Mou Absolutní Pravdou a Vírou a se správným chápáním všech událostí ze všech aspektů a pozic jejich manifestace, aplikace a realizace, od nejniternějšího až po nejzevnější tak, aby bylo do toho zahrnuto všechno a nebylo nic vynecháno.

Takto musíte na význam čtyř Evangelií pohlížet. Kvůli tomuto důležitému duchovnímu označení bylo zajištěno, aby byla do Bible zahrnuta jen tato jednotlivá evangelia a žádná jiná.

Jen tyto čtyři nejdůležitější pozice mohly poskytnout náležitý popis Mého života a Mých skutků na planetě Nula, bez zkreslenin nebo desinterpretace čehokoliv, co se jich týkalo. Povaha všech ostatních pozic, i když skutečně obsahují některé aspekty pravdy o Mně i o Mých tehdejších aktivitách, je taková, že všechno vnímá a interpretuje zkresleným, pokřiveným a dokonce falešným způsobem.

Takže proč je tomu tak, že Evangelium podle Jana je tak velice odlišné od ostatních tří? Podíváš-li se, z jaké pozice přistupuje k Mému Životu a k Mé Přirozenosti, můžeš jasně vidět, že všechno odvozuje z Mé Esence, označované jako Můj Otec, který je původem všech a všeho. Je počátkem všeho. Vezmi si například hned první verš první Janovy kapitoly. Jak začíná? ‚Na počátku bylo Slovo a to Slovo u Boha a to Slovo Bylo Bohem.‘ Tato slova obsahují hluboký mystický význam. Upozorňují na fakt, že Stvoření je Ideou-Slovem Stvořitele, Který/Která je obsažen v tom Slově a je tím Slovem. Řečeno logicky, jsi-li v něčem obsažen, jsi tím něčím. Znamená to také neutuchající aktivitu, protože Slovo znamená v latině i sloveso (verbum) a sloveso se vždy týká nějaké aktivity. Dokonce i když odpočíváte, což je zdánlivě pasivní stav, je váš oddech aktivní projekcí vaší mysli být v klidné pozici. V podstatě tedy něco takového jako být pasivním anebo nic nedělání neexistuje, protože, budiž řečeno ještě jednou, je to aktivní projekcí vaší myšlenky či touhy nic nedělat - což je aktivní proces.

Dalším mystickým významem ‚Slova‘ je však Pravda. Pravda je Slovo a Slovo je Pravda. Pomocí pravdy z její Moudrosti jsem dal počátek neboli zrod všem a všemu. Takže to, že na počátku bylo Slovo, znamená, že jde o Ideu Mého Stvoření a všech jeho sentientních entit. A protože někde během jsoucna a bytí Mého Stvoření se určitý počet sentientních entit rozhodl oddělit od Mého Stvoření a tak porušil Pravdu nebo Slovo či Ideu; tak abych zachoval integritu Svého Stvoření a připravil vhodné podmínky pro jejich pro jejich návrat ke Mně, až bude pravý čas, poslal jsem do jejich světa Svoje Slovo a učinil ho tělem, a tak obnovil Pravdu pomocí Svého Slova, kde již žádná Pravda neexistovala.

Jak z toho popisu vidíš, naznačuje Janovo Evangelium něco, co bylo později jasně uvedeno v Mém Novém zjevení, jak Moje Pravda byla oddělena od Mé Esence-Otce a vtělila se na planetu Nula do lidského života, aby pro lidi vytvořila náležité podmínky pro jejich spásu a pro osvobození ode všech nepravd a zkreslenin, ve kterých žijí.

Proč tomu tak bylo, že se Pravda-Slovo-Idea-Světlo vtělila na planetě Nula do negativního stavu? Pokud žijete ve falešnostech a zkresleninách, není možné vás z této pozice spasit, protože jsou zdrojem vašeho pseudoživota. Tím, že nemáte žádné jiné poznání a chápání, se jednoduše se svými falešnostmi a zkresleninami ztotožníte a považujete je za jedinou pravdu. V takovém rozpoložení Má Přirozenost ve Své Pravdě- Slovu-Ideji-Světle úplně chybí. Chybění Mé Přirozenosti je uzavírá v jejich nepříznivém rozpoložení a nedává jim v této věci žádnou jinou volbu než považovat svůj stav za jediný uskutečnitelný a možný a svoje falešnosti a zkresleniny za jedinou skutečnou pravdu.

V tomto případě je tvou první snahou přinést do jejich rozpoložení Světlo, které jejich falešnosti a zvrácenosti odhalí a vštípí do nich Moje Slovo-Pravdu-Ideu-Světlo a dá jim možnost volby, kdy uznají falešnost a zkreslení svého rozpoložení, a poskytne jim na základě toho realistickou možnost dostat se ven z té situace a přijmout do svého života skutečnou Pravdu-Mne, a tím změnit svůj pseudoživot, jejž považují za pravý život, na skutečný život.

Z jakého však směru a zdroje a jakým úsilím to Slovo-Pravda-Idea-Světlo přichází? Vyvěrá z Mé Absolutní Esence, zakotvené v Mé Absolutní Božské Bezpodmínečné Lásce. Tradičně je tato esence označována slovem ‚Otec‘. To označuje někoho, kdo dává zrod všem a všemu. V našem pojímání není tento termín spojen s mužským rodem. Jeho význam je výhradně ve faktu, že je to samotným počátečním bodem pro vznik všech ostatních. V našem pojímání se slovo ‚Otec‘ rovná Slovu ‚Duch‘. Duch každého je tím, co je zdrojem jeho života a všeho, z čeho jedinec pozůstává. Toto je důvodem toho, proč bylo v jednom z předešlých dialogů uvedeno, jak si vzpomínáte, že váš duch či duchovní mysl (což je totéž) je vašim otcem. Z pozice tohoto chápání můžete všechno, co je ve vás něčím jiným než vašim duchem, pojímat jako svého syna. Konec konců, jestliže je váš duch bodem vzniku všeho ostatního ve vás, potom ve skutečnosti dává tomu všemu ostatnímu zrod. V tom případě je logicky všechno ostatní ve vás synem toho ducha-otce. V tom smyslu je Moje Slovo-Pravda-Idea-Světlo Mým jednorozeným Synem.

Protože je Absolutní Bezpodmínečná Láska samotnou Přirozeností Mé Esence, poslal jsem z této pozice Svého Syna - Svoje Slovo-Pravdu-Ideu-Světlo - do světa, aby ho spasil z jeho vlastního bláznovství, falešností a zkreslenin; anebo abych byl přesnější - aby připravil podmínky pro uskutečnění aktu spasení, až přijde čas.

V tom je důvod, proč Mne Jan cituje, jak pronáším známá a nejvíce uváděná slova: ‚Neboť Bůh tak miloval svět, že dal Svého jednorozeného Syna, aby každý, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.‘ Jak vidíš z tohoto citátu, Moje Absolutní Bezpodmínečná Láska je tím, co dává impuls Mému Slovu-Pravdě-Ideji-Světlu - Mému Jednorozenému Synovi - aby sestoupil do světa za účelem jeho budoucího spasení. Nakonec, logicky řečeno, jestliže ‚...Slovo bylo Bohem‘, potom je jasné, že Otec a Syn jsou stejní. To je důvod, proč Mne Jan velmi jasně a empaticky cituje, jak říká ‚Já a Můj Otec jedno jsme‘ (Jan 10:30) a ‚Kdo vidí Mne, vidí Otce‘ (Jan 14:9); a Jana Křtitele, říkaje: ‚Boha nikdy nikdo neviděl. Pouze jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o Něm řekl.‘ Jak vidíš, zdůraznil jsem slova ‚který je v náručí Otcově‘, abych vám poskytl jasné nahlédnutí do faktu, že Já nejsem někdo jiný než Můj Otec, jeden a ten samý od věčnosti do věčnosti.

Tato rozprava se přímo týká něčeho, co prorokoval Izaiáš, či toho, co jsem Já řekl skrze něho: ‚Neboť nám se narodí Dítě, nám je dán Syn, na Jehož rameni spočine vláda a Jeho jméno bude zváno Divuplný, Rádce, Mocný Bůh, Věčný Otec, Vladař Pokoje‘ (Izaiáš 9:6). Nuže, proč by byl Syn současně mocným Bohem i Otcem věčnosti? Není zde rozpor ve slovech - být svým vlastním synem a současně i svým vlastním otcem? Jsem-li Synem, proč je tomu tak, že jsem též Svým vlastním Otcem? Z typického lidského hlediska tento výrok, jakož i výroky uvedené shora, nedávají žádný smysl. A nejenže postrádají veškerý smysl, ale jsou pro lidskou mysl naprosto matoucí.

Proto křesťanští teoretici, teologové a filozofové museli přijít s ideou tří osob v jednom Bohu, nebo Jednoho Boha ve třech osobách - s příslovečnou křesťanskou Trojicí. A protože žádné z těchto pojímání Boha ve třech osobách nedává žádný smysl, museli vymyslet pojem slepé víry, že je to Boží tajemství a že ho nelze nikdy pochopit racionální, logickou myslí čili rozumovým procesem. Proto se musí slepě věřit. Aby byl pojem slepé víry opodstatněn, zašel Luther v tomto ohledu tak daleko, že prohlásil rozum a logiku za vynález ďábla.

S podobnými lidmi je ten problém, že termíny ‚Otec‘ a ‚Syn‘ interpretují z typického lidského hlediska, ne podle duchovního chápání toho, co tyto termíny znamenají. O pravém významu těchto termínů jsme již diskutovali v jednom z předešlých dialogů.

Jak vidíš z výše uvedené interpretace a z interpretace v onom dialogu, termín ‚Otec‘ se rovná vaší esenci a termín ‚Syn‘ vaší substanci. A protože je esence tím, co dává zrod všemu ostatnímu včetně své substance, je pojímána jako otec a substance jako její syn. Nejsou dvěma, ale jednou entitou.

Můžete říci, že se celý obsah Janova evangelia točí kolem této věci. Protože je tato záležitost jednou z nejzáhadnějších a nejvíce mystických ze všech, je jeho evangelium velmi filozofické a mystické v porovnání s ostatními třemi evangelii, která mají zcela jiný přístup k Mé Přirozenosti a Mému životu na planetě Nula.

Jeho Evangelium klade proto větší důraz spíš na to, co jsem řekl, ne na to, co jsem vykonal. Současně se v porovnání s ostatními třemi evangelii zaměstnává více tím, Kdo skutečně jsem.

Toto je funkcí východního hlediska. Východní hledisko znamená, že Otcem každého a všeho je Láska, která funguje a působí prostřednictvím své Moudrosti skrze své Slovo- Pravdu-Ideu-Světlo. Láska-Otec posílá Svého Syna-Moudrost-Slovo-Pravdu-Ideu-Světlo do světa, aby tam mohla dosáhnout svých cílů. V tomto nerodovém smyslu můžete dát slovo ‚Otec‘ na roveň se slovem ‚Rodič‘, které nemá takovou rodem vázanou konotaci. V hlubším smyslu se termín ‚Rodič‘ může rovnat termínu ‚Láska‘ a termín ‚Slovo- Pravda-Idea-Světlo‘ termínu ‚Syn‘.

Ústředním tématem tohoto příslušného evangelia je proto Láska a to, jak jsem miloval svět a každého v něm. Toto je Janovou reprezentací. Má velmi silnou femininní konotaci. To je důvodem, proč má tuto konotaci nejen jeho evangelium. I jeho tři epištoly, které napsal, jsou plné odkazů na tuto Lásku. Správně vnímal, že pravý význam života je v Lásce. A řečeno logicky, jsem-li Původcem jakéhokoliv života vůbec, pak musím být Láskou Sám v Sobě, Sám o Sobě, Sám od Sebe a Sám ze Sebe. Takže žádný jiný zdroj Lásky a všeho, co se jí týká, neexistuje.

V jiném smyslu můžete Janovo evangelium pro jeho podstatnou konotaci považovat za nejkomplexnější integraci všeho, co bylo o Mně zaznamenáno ve všech ostatních Evangeliích.

Zatímco ostatní Evangelia se soustřeďují na ty aspekty Mého života na planetě Nula, které reprezentují jejich úhel pohledu - jih, západ a sever - na jehož základě omezily svůj popis těch faktů, zaujímá Janovo Evangelium o mnoho širší, všezahrnující stanovisko, které zdůrazňuje všechny aspekty Mé funkce a Mého působení ze všech úrovní Mé Absolutní Přirozenosti.

Vezměme si nyní Matoušovu pozici neboli pozici z jihu. Pochází z pozice potřeby přebudovat anebo rekonstruovat něco, co bylo značně poškozeno a v mnoha případech úplně zničeno. Anebo abych to řekl jinak, bylo potřebné každého upozornit na něco, co se neuskutečnilo nebo nebylo náležitě aplikováno, anebo co bylo úplně nepochopeno a desinterpretováno, aby jim bylo umožněno napravit své cesty a v důsledku toho byli schopni uvést všechno do náležité duchovní perspektivy.

Toto je funkcí Mé Absolutní Moudrosti, která z pozice své Absolutní Lásky poskytuje správný a účinný materiál na dosažení toho cíle. Toto je funkcí jihu. Celé Matoušovo evangelium má tuto zvláštní konotaci. V určitém smyslu ilustruje a současně poskytuje prostředky na to, jak napravit všechno, co bylo úplně pokažené.

V Lukášově pozici čili v pozici západu si Dobrota Mého Srdce vyžaduje neustálé funkční udržování Mého Stvoření tak, aby v něm byly všem a všemu poskytovány všechny možné příležitosti pro jejich neustálý růst a progresi. V této konotaci, aplikovatelné konkrétně na planetu Nula a všeobecně na celý negativní stav, je to procesem léčení všeho, co je nemocné, nezdravé a umírající a co zoufale potřebuje opravu.

Jak vidíš, lidé a jejich životní styl a všichni v negativním stavu jsou velmi choří, úplně a smrtelně nemocní a jsou v procesu umírání. Účelem Mého příchodu do tohoto světa - z Dobroty Mého Srdce - bylo poskytnout všechny prostředky a způsoby na jejich uzdravení. Zde jsem ve funkci a v roli lékaře.

V žádném případě není náhodou, že Lukáš byl sám lékařem. Potřeboval jsem ho v té roli, aby navenek zpříkladňoval Mou roli jediného Absolutního Lékaře, který je schopen vyléčit všechny ze všech jejich chorob, ať by byly, anebo ať by se zdály být jakkoliv nevyléčitelnými a smrtelnými.

Toto je pozicí Mého Soucitu, který vyvěrá z Dobroty Mého Srdce, aby se poskytla každému příležitost být uzdraven. Toto je pozice a význam západu. Říká vám to, že Já jsem Jediný, Který/Která může opravit všechno, co je pokažené, a vrátit všechno, co bylo zničeno, do své správné a užitečné funkčnosti, čili učinit všechno v absolutním smyslu novým a jiným.

V Markově pozici, anebo v pozici severu, vytváří Absolutní Pravda Víry v největším vnějšku vnímání každého rozpoložení, které umožňuje přijmout Moje Skutky jako čistě Božské.

Primární důraz zde není kladen na to, co jsem řekl, ale co jsem vykonal. Moje Činy vybudovaly základ, na kterém by se víra každého v pozitivní skutky, s následným závazkem konat takové pozitivní skutky s pozitivním a dobrým úmyslem, mohla stát realitou života všech.

Takže z této pozice jsou pozitivní skutky anebo dobré činy každého jediným účinným potvrzujícím svědectvím, že jedinec správně pochopil a aplikoval Mé Principy.

Proto je podle Markovy pozice či pozice severu všechno, co řeknu nebo vyslovím, okamžitě na místě potvrzeno nebo doloženo Mými Pozitivními Skutky anebo Dobrými Činy. Ukazuje však také, že zdroj a náležité motivační a intenční faktory úsilí každého konat takové pozitivní skutky neboli činy, pramení ze Mne jako z Jediného, Který/Která může ze Svého Absolutního Stavu správně každého motivovat k tomu, aby byl takovým, protože Já jsem Konečným Zdrojem všeho pozitivního a dobrého. Víra v tento rozhodující fakt vám umožňuje být takovými jako Já, v tomto konkrétním ohledu být relativními vůči Mému Absolutnímu Stavu. A v tom spočívá pravda věci. Toto je v naší současné konotaci, jen pokud se jedná o tohle téma, pozice severu.

Samozřejmě, Petře, jak dobře víš, toto označení - z východu, jihu, západu a severu - platí ve svém doslovném významu jen pro planetu Nula.

V pozitivním stavu existuje jen východ, podobně jako tak existuje jen pravá strana (viz Dialog 77). V pozitivním stavu existují duchovní souvztažnosti těchto pojmů výše popsaným způsobem.

Tento faktor upozorňuje na fakt, že Já jsem Jediný/Jediná, Kdo je ‚JÁ JSEM‘ v Absolutním smyslu. Toto ‚JÁ JSEM‘ je vnímáno jako východ díky faktu, že Já neustále vycházím a svítím v životě každého.

V pozitivním stavu je tedy každý obrácen k východu, ať se otočí kterýmkoliv směrem.

Proto také, tím, že v pozitivním stavu neexistuje žádné vlevo, tak stejně tam není ani žádné vzadu anebo za. Jen negativní stav se nachází vzadu a za.

Toto je jedním z důvodů, proč jsem řekl Satanovi či ďáblovi „Odejdi za Mne, Satane!“ Tím, že jsem to pověděl, jsem velmi jasně naznačil, že v pozitivním stavu neexistuje vůbec žádné místo nebo stav či rozpoložení, které by mělo negativní konotaci.

Peter: Děkuji Ti mnohokrát za toto neobvyklé vysvětlení. Nikdy by mne nenapadlo, že by význam čtyř evangelií mohl být takto interpretován. Mohli bychom pokračovat s odpovědí na mou druhou otázku?

Pán Ježíš Kristus: Rádo se stalo, Petře. Ano, můžeme pokračovat.

Peter: Dovol mi znovu formulovat otázku. Citoval jsem Lukáše 8:10 a Izaiáše 6:9. Otázkou je, proč bys hovořil úmyslně v podobenstvích, a tak přinutil lidi a tvory v negativním stavu, aby hleděli, ale neviděli, slyšeli, ale nerozuměli? Toto nedává žádný smysl?

Pán Ježíš Kristus: Než vysvětlím důvod takového výroku, nejdříve tě zmatu ještě víc. Jak vyslovil tato slova Izaiáš a jakým způsobem jsem je citoval Já? Dovol Mi citovat nejdříve Izaiáše, verš 9: ‚A On pověděl, „Jdi a řekni tomuto lidu: ‚Naslouchejte, ale nic nechápejte; dívejte se, ale nic nevnímejte.‘“‘ A nyní Moje chování v Lukášovi: ‚Hledíce nevidí a slyšíce nerozumí.‘ Vidíš rozdíl v posloupnosti v těchto dvou citátech? Obrátil jsem pořadí. Proč? - mohli byste se zeptat. V době, kdy jsem tyto věci vyslovil skrze Izaiáše, nebyl jsem ještě vtělen na planetě Nula. Jen jsem o tom uvažoval a o tom mluvil. Ale Moje mluvení o tom se nezaznamenalo a do mysli nikoho na této planetě nevešlo, že Já osobně sestoupím k nim a budu s nimi. Toto je tedy důvod, proč jsem v Izaiášovi hovořil nejdříve o poslouchání a nerozumění. Potom jsem prorokoval, že jen co Mne spatří, ať Mne budou vidět jakkoliv často, nebudou vnímat, Kdo jsem.

Na druhé straně jsem musel v Lukášovi tento výrok obrátit, protože jsem teď byl s nimi zde dole a oni Mne viděli den co den, a přece ať bylo jakkoliv, neviděli Mne takového, Jakým Jsem skutečně byl anebo Kým jsem skutečně byl. Z toho důvodu ‚hledíce nevidí‘. Současně, jak jsem k nim hovořil z jejich vlastní pozice, jsa mezi nimi fyzicky a doslovně, a jak Mi naslouchali, protože nepoznali, Kdo jsem, nemohli rozumět tomu, co jim říkám.

Dovol Mi, Petře, abych tvou zevní mysl zmátl ještě víc. Jak jdou dál slova v proroku Izaiášovi po verši 9 v kapitole 6? Verše 10 až 13? ‚Učiň srdce toho lidu necitlivé a jejich uši unavené a zastři jejich oči, aby svýma očima neviděli a svýma ušima neslyšeli a aby svým srdcem nepochopili a neobrátili se a nebyli uzdraveni.‘ Toto zní ještě krutěji, než o čem povídá verš, který jsem citoval v Lukášovi. Izaiáš 6:11-13: ‚Tu jsem řekl: „Jak dlouho, Pane?“ On odpověděl: „Dokud nezpustnou města a nebudou bez obyvatel a domy bez lidí a role se nepromění v poušť, Hospodin odvede ty lidi daleko a v zemi bude mnoho míst opuštěno. Ale přesto tam bude desetina, a navrátí se a bude zajata a přijde vniveč jako posvátný strom, jako dub, po jehož skácení zbude hen pahýl. Tento pahýl bude símě svaté.“‘

Podívej se, z jaké pozice jsem k nim hovořil a co to bylo za pozici, ve které Mne viděli a slyšeli. Já jsem sestoupil z úplného nitra nebo niterného stavu do stavu úplného vnějšku či zevního stavu. A nejen to, ale zaujal jsem pozici v zevnějšnosti samotného vnějšku - což je samotný negativní stav a lidský život. Jinými slovy, sestoupil jsem do lidského života a do Zóny vymístění. Takto jsem byl na lidské úrovni a na úrovni negativního stavu. Jak navazuješ vztah s kýmkoliv z té úrovně a jak oni navazují vztah s tebou ze své vlastní úrovně? Z vnějšku anebo zevnějšností do vnějšku anebo zevnějšností. Jak víš, je toto rozpoložení jen rozpoložením zdánlivostí. Jestliže bych je měl nechat, aby mne viděli v tomto rozpoložení, které je rozpoložením iluze a nereality, kdo skutečně jsem, a chápat, o čem jsem skutečně hovořil, navěky bych je uvěznil ve stavu zevnějšnosti. V tom případě by zůstali ve zdánlivostech svých životů, a ne ve skutečné realitě svých životů. Věčně by tady zůstali v iluzi života, aniž by vůbec někdy věděli, o co v pravém smyslu jde.

Takže prvním krokem v tomto ohledu bylo sestoupit na jejich úroveň a vštípit do jejich niternosti čili nitra Pravdu, kterou by ve svém vnějšku nechápali, takže by neměli žádnou šanci ji zkreslit a zfalšovat, a tak zabránit jakékoliv možnosti dostat se ven z iluze svého pseudoživota. Aby se to nikdy nestalo, mluvil jsem v podobenstvích a souvztažnostech čili v jazyce jejich nitra. Toto je ‚pahýl‘, který zůstal čili ‚símě svaté‘, které použiji, abych jim otevřel nitro a nechal je poznat a přijmout Pravdu, a na základě toho je přivedl zpět do pozitivního stavu - jak jsem to tak pěkně a symbolicky popsal v citovaných verších proroka Izaiáše.

Musíš zde velmi jasně pochopit, že pokud toho všeho máš dosáhnout, musíš nejdříve sestoupit na jejich úroveň. Na této úrovni nemají žádnou Pravdu. Ani v jejich niternosti není zasazeno nic, co má takovou povahu. Jejich nitro je uzavřeno a kompletně zablokováno. Klíčem k jeho otevření je zasazení pravdy o Mé Přirozenosti a o pravém významu Mého Slova. Pokud nejdříve nezasadíš tento fakt, nejsi vůbec schopen ničeho dosáhnout. Jen co je to zasazeno do jejich nevědomé mysli, necháš to tam klíčit, dokud nenastane čas, aby to vypučelo a rozkvetlo do nového stromu správného a pravého poznání o všem, co se týká jejich pseudoživota a pravého významu a účelu pseudojsoucna a pseudobytí negativního stavu; a proč bylo dovoleno, aby vůbec dospěl do své nepříjemné zralosti. Mezitím, jak to klíčí, zatemníš jejich mysl, učiníš je slepými a hluchými, uděláš všechno, co je naznačeno v Izaiášovi, aby se toho nechopili a nevytnuli to ani nevytrhli ze své mysli, a tak zabránili tomu, aby byli někdy spaseni, a tím se dostali do věčné záhuby. Takže cokoliv, co jsem řekl, i to, jak jsem to řekl, bylo v jejich vlastním zájmu. Podíváš-li se na to tímto způsobem, uvidíš, že to v žádném případě nebylo kruté, ale namísto toho to bylo znamením Mého Absolutního Milosrdenství a Soucitu. A toto je to, co skutečně znamená a označuje citovaný výrok.

Peter: Děkuji Ti mnohokrát za toto smysluplné a inspirující vysvětlení. Je ještě něco, čím bys chtěl dnes přispět?

Pán Ježíš Kristus: Velmi rádo se stalo, Petře. Ne, myslím, že všechno ostatní, o čem by bylo užitečné hovořit, odložíme na nějakou jinou dobu. Na jeden den je toho dost. Přeji ti příjemné odpoledne, Petře.

Zdroj: DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM 1.DÍL