SEDMDESÁTÝ PRVNÍ DIALOG

23. dubna 1999

Peter: Již několik dní mi přichází na mysl něco, co se týká Tvého prvního hlavního pokušení silami negativního stavu během Tvé inkarnace na planetě Nula, jak je to zaznamenáno u Matouše (4:1-11), u Lukáše (4:1-13) a jen stručně, jakoby mimochodem, v Markově Evangeliu (1:12-13). Znamená to, že by ses chtěl věnovat tomuto konkrétnímu tématu? Pokud ano, jaký je význam té události pro současný stále pokračující posun a pro naše osobní životy, pokud vůbec nějaký je. Nebo je tu něco jiného, na co bys nás rád upozornil předtím, než přikročíme k této jednotlivé záležitosti.

Pán Ježíš Kristus: Jak víš, Petře, nic není náhoda. Jestli máš na mysli tu zmíněnou událost a jestli tě neopouští i navzdory faktu, že ses jí pokoušel zbavit, potom je zřejmě potřebné o ní diskutovat. Nezapomínej, co je jednou z nejdůležitějších a hlavních funkcí těchto Dialogů. Jak si z jednoho z nedávných dialogů pamatuješ, proces eliminace negativního stavu a lidského života v jeho negativních aspektech je procesem napravování věcí, protože je kdysi dávno někdo velmi pokazil. Neoddělitelnou složkou toho procesu je vedení dialogů o významu, náležitém chápání a správném interpretování některých událostí, zaznamenaných v Evangeliích a týkajících se přímo Mého života na planetě Nula.

Jak víš, většina těchto událostí, jak je chápali a interpretovali bibličtí učenci, neodráží pravou realitu jejich významu. Jejich chápání a interpretace jsou buď zkreslené, anebo zcela nesprávné. Z toho důvodu je nutné jejich význam i to, proč se odehrály tak, jak se odehrály, uvést do správného světla. Neoddělitelnou součástí těchto Dialogů je dělat přesně toto.

A to je význam diskutované záležitosti pro tuto dobu a pro váš život. Povaha pokračujícího posunu si vyžaduje, aby bylo dáno všechno o Mně a o všem ostatním, bez ohledu na to, co a kde, do správného kontextu, významu a perspektivy. Nemůžete dost dobře začít eliminovat negativní stav s nevhodně chápanými pojmy a událostmi, týkajícími se takových důležitých duchovních záležitostí, jaké jsou zaznamenány například v Bibli. Jinak by to nebylo jeho eliminací, ale jeho potvrzením a pokračováním.

Než však, Petře, přejdeme k záležitosti, kterou máš na mysli, dovol mi krátce pohovořit o něčem jiném. Týká se to tragédie, která se odehrála v jedné ze středních škol ve státě Colorado. Jak si z jednoho z nejposlednějších dialogů (Dialogu 68.) pamatuješ, hovořili jsme tam o dobré zprávě a o zprávě špatné. Špatná zpráva se týkala situace v negativním stavu a na planetě Nula. Bylo tam naznačeno, že se budou věci pro všechny, co jsou v negativním stavu a na jeho straně, stále více a více zhoršovat. Takové nepopsatelné a před několika desetiletími neslýchané události nejsou ničím jiným než reflexí pseudovítězství negativního stavu na planetě Nula.

Jak si, Petře, pamatuješ, když jsi ukončil zaznamenávání Korolarií..., jsem vás informoval, že praví lidé se již víc na planetě Nula nerodí/nebudou rodit. Každý, kdo se zde narodí, přichází jen z negativního stavu. Později jsem vás informoval, že ti lidé na planetě Nula, kteří prokazovali zjevní inklinování k negativnímu stavu a podporu negativnímu stavu, byli transmogrifikováni a stali se plně kvalifikovanými agenty negativního stavu. V té době nebylo ještě vhodné zjevit, že byl tento proces transmogrifikace vykonán na všech těch dětech a novorozencích z lidské rasy, jejichž genetický kód prokazoval ohromující predispozice směrem k negativnímu stavu. Byly tedy transmogrifikovány na agenty negativního stavu dokonce dříve, než se stali plně funkčními dospělými.

Jak si pamatuješ, renegáti imitují aktivity pseudotvůrců, a proto přikročili u některých lidí a u mnohých dětí a batolat ke svému vlastnímu typu transmogrifikace. Jako výsledek jejich pseudotvořivého úsilí se objevily v tomto ohledu některé velmi démonické, kruté, bezohledné, emocionálně pusté a prázdné, nezodpovědné a násilnické děti a dorostenci, které jsou z vašeho hledisky schopny bez jakéhokoliv zaváhání spáchat nevýslovně strašné zločiny.

To je důvod, proč odnedávna slýcháváte o jedenáctiletých, anebo dokonce o mladších dětech, které zavraždily své rodiče, nebo spáchaly podobné zločiny, jaké nikdo nedokázal pochopit či vysvětlit. Událost v Coloradu je důsledkem tohoto typu transmogrifikace. Nebuďte tedy překvapeni, když uslyšíte o dalších a dalších podobných, anebo dokonce o horších událostech této povahy. Všechny jsou jedním z mnoha aspektů procesu pseudovítězství negativního stavu na planetě Nula.

Nedávno jsem vás informoval, že pseudovítězství negativního stavu je ve své konečné fázi. Byli jste též upozorněni, že v této poslední fázi bude jeho povaha ukazovat svoji nejodpornější, nejprohnilejší, nejopovrženíhodnější, nejstrašnější a nejohavnější tvář.

Jestliže se podíváte na povahu zločinů, páchaných okolo vás, můžete vidět, jak se tato tvář odhaluje. takže znovu radím, nebuďte překvapeni, jestliže se právě doslechnete o několikerých těchto událostech, jež se odehrávají na planetě Nula všemožnými neočekávanými způsoby.

Na druhé straně ti lidští tvorové a děti, kteří neprokázali upřednostňování negativního stavu, byli v této době uvedeni do pozice stávání se agenty pozitivního stavu. I když většina z nich není s Mým Novým zjevením přímo spojená, čili nemá ani potuchy o existenci Mého Nového zjevení a o tom, že je všem k dispozici, přesto jsou jím skrytě ovlivňováni tak, že ve svých vlastních osobních životech podporují pozitivní životní styl. Naneštěstí v porovnání s počty transmogrifikovaných lidí je počet tohoto typu lidí malý.

Naneštěstí z pozice pozitivního stavu kvalita převládá nad kvantitou. Takže nezoufejte. A toto je všechno, co jsem chtěl dnes ráno komentovat. Můžeš se do toho pustit, Petře, a formulovat, co už několik dnů máš na mysli.

Peter: Zmíněnou záležitostí je Tvé pokoušení Satanem či ďáblem na poušti. který text v Evangeliích budeš raději interpretovat, Matoušův, anebo Lukášův?

Pán Ježíš Kristus: Vezměme si verzi Lukášovu. v této příslušné verzi je posloupnost událostí poněkud jiná než v Matoušově. Začněme zde prvním veršem a budeme pokračovat interpretací každého následujícího verše.

Verše 1-2: ‚Potom Ježíš, naplněn Duchem Svatým, vrátil se od Jordánu a Duch ho zavedl do pustiny, pokoušen čtyřicet dní (u Matouše ‚čtyřicet dní a čtyřicet nocí‘) ďáblem. A v těchto dnech nic nejedl a poté, když skončili, měl hlad.‘

V těchto verších je popsána situace, která připravila předpoklad pro první střet s vládnoucím orgánem pseudotvůrců a pro první zažití povahy negativního stavu. Být naplněn Duchem Svatým znamená být posilněn všemi nutnými prostředky pro úspěšný výsledek prvního střetu. Být veden Duchem do pustiny znamená být přenesen do samotného srdce negativního stavu. Podmínky pustiny odrážejí pravou povahu negativního stavu, který nemá nic pozitivního a dobrého. V pustině není možné najít žádný skutečný a pravý život. Je možné v ní najít jedině to, co je divoké, vzpurné, jedovaté, škodlivé, zhoubné a neužitečné. Jinými slovy, je to pseudoživot. Být pokoušen čtyřicet dní znamená být ve stavu kompletního a totálního odnětí všeho, co má přirozenost pozitivního stavu. ‚Čtyřicet dní‘ v této konotaci neznamená čas, ale kompletní nedostatek čehokoli dobrého a pozitivního. ‚Čtyřicet nocí‘ na druhé straně znamená být ve všem, co je pouze zlé a nepravdivé; tedy být ve stavu přímého zažití všech aspektů veškerých zel a nepravd negativního stavu. Slova ‚a v těch dnech nic nejedl‘ znamenají, že jsem odmítl přijmout do Sebe a zvnitřnit si cokoliv, co má povahu negativního stavu. Jinými slovy, nepřijal jsem nic zlého, nic nepravdivého, nic zkresleného, nic překrouceného a nic jedovatého z toho, co je obsaženo v životě negativního stavu. Slova ‚když skončili, měl hlad‘ reprezentují stav úplného vyčerpání a odloučení od čehokoliv dobrého, od čehokoliv pravdivého a vůbec od čehokoliv pozitivního. Pamatujte si, prosím, že jen ve stavu kompletního odloučení od pozitivního stavu a od Mé Původní Božské Přirozenosti jsem mohl být pokoušen ďáblem, v tomto případě vůdci pseudotvůrců. V tom stavu jsem po chvíli pocítil hlad po něčem dobrém, pravdivém a pozitivním.

Byl to ten stav, ve kterém se ke Mně přiblížil ďábel, jak je to popsáno ve verši 3: ‚A ďábel Mu řekl: „Jsi-li Syn Boží, přikaž tomuto kameni, aby se stal chlebem.“‘ ‚Ďábel‘ v této konotaci znamená souhrnně všechna zla negativního stavu. Pokušení, které bylo zaměřeno na Mne, přicházelo z té pozice, z pozice všech zel. ‚Jsi-li Syn Boží‘ znamená, že síly negativního stavu nebyly/nejsou schopny akceptovat fakt, že jsem učinil Své Božství lidským, což v této konotaci znamená ‚Syn Boží‘. Potřebují důkaz zvnějšku, že tomu tak je. Ale protože jejich vyžadování důkazu je založeno na povaze negativního stavu a přichází jen z pozice negativního stavu, uskutečnit ho z této pozice není možné. ‚Přikázat tomuto kameni, aby se stal chlebem‘ znamená uznání a akceptování pseudofaktu, že všechny lži (kámen) negativního stavu jsou dobré a pozitivní (chléb).

Verš 4: ‚Ale Ježíš mu odvětil, řka: „Je psáno, ‚Nejen samotným chlebem je člověk živ, ale každým slovem Božím‘.“‘ Má odpověď, přicházející z pozice pozitivního stavu a z Mého Absolutního Dobra (Ježíše) znamená, že všechen život - a jakýkoliv život vůbec - je možný jedině na základě neustálého vyzařování Mého Absolutního Života (každým slovem Božím) do veškerého života a že jakýkoliv život vůbec, sám v sobě, sám o sobě a sám od sebe (samotný chléb), není jinak schopen se udržet.

Verše 5-7: ‚Potom Ho ďábel vyzvedl na vysokou horu, v časovém okamžiku Mu ukázal všechna království světa a řekl: „Veškerou tuto moc ti dám i jejich slávu; poněvadž mně je dána, a komu chci, tomu ji dám. Budeš-li se mi klanět, všechno bude Tvé.“‘ Zde se popisuje situace, během které jsem byl zkušenostně uveden do všech pseudodimenzí zóny vymístění a všech jejích příslušných světů v mnohaúrovňové a v multidimenzionální modalitě, nezávislé na času a prostoru, během čehož minulost, současnost a budoucnost splynuly, čímž Mi byla dána příležitost pozorovat a zažít všechny aspekty pseudoživota negativního stavu v jejich úplnosti. Z té pozice Mi byla poskytnuta úplná kontrola a veškerá moc nad vším za předpokladu, že budu souhlasit s jejich podmínkami a stanu se jedním z nich, pokud se vzdám Svého Božství a toho, že jsem Pravým Bohem.

Verš 8: ‚Ježíš mu odpověděl: „Jdi ode Mne, Satane! (U Matouše „Odejdi, Satane!“) Neboť je psáno, ‚Budeš se klanět Pánu Bohu svému, a jedině Jemu budeš sloužit‘.““ Všimni si, prosím, že ve druhém kole jsem použil slovo ‚Satan‘, abych zdůraznil, z kterého směru jsem byl tentokrát pokoušen. Jak víš, ‚Satan‘ znamená souhrnně a v úplnosti všechny lži negativního stavu. Byly Mi tedy představeny všechny dostupné lži, kterými negativní stav na Mne útočil jako na Jedinou Absolutní Pravdu. To, že do Mne nic z takových lží nemohlo vejít, ba dokonce jsem o tom nemohl ani uvažovat, je zde označeno slovy ‚Jdi ode Mne, satane!‘, anebo ‚odejdi, Satane!‘ Jakékoliv vpuštění čehokoliv tohoto druhu do Mé Absolutní Přirozenosti by znamenalo konec pozitivního stavu a následně konec všech a všeho. Toto je to, čeho chtěli vůdcové negativního stavu dosáhnout. Jestliže bych se jim v tomto ohledu měl podvolit i jen v malé a nepatrné míře, dosáhli by svého cíle - zničení pozitivního stavu a jeho pravého života. Samozřejmě, neuvědomovali si, že pokud by se něco takového mělo stát, oni sami by ve svém pseudojsoucnu a pseudobytí přestali být a existovat. Proto jsem odpověděl slovy ‚budeš se klanět Hospodinu, Bohu tvému, a jedině Jemu sloužit‘.

Za prvé, tato slova jsou důležitá v tom smyslu, že to na planetě Nula bylo poprvé během Mé Přítomnosti, kdy jsem velmi jasně prohlásil a potvrdil, že jsem pravým a jediným Bohem. Jinak bych nemohl říci ‚budeš se klanět jedině Pánu, svému Bohu‘. Za druhé, toto také znamená fakt, že Já byl/jsem jediný Pán všeho a každého a že tvrzení ďábla a Satana - zel a lží negativního stavu - že je celý negativní stav se všemi jeho světy a dimenzemi pod vládou, panstvím a mocí vládců negativního stavu, je iluzí, kterou jsem prozatím dovolil, ale jen do té doby, kdy Já Osobně tu moc, vládu a panství převezmu. A za třetí - jasně jsem naznačil, že jedinou realitu jakéhokoliv života lze najít v uctívání Mne a ve službě Mé věci. Proto, kdyby se měl kdokoliv vzdát faktu čili ho odmítnout, připravil by se o pravý život. Toto bylo velmi zřejmým náznakem, že negativní stav nevlastnil ve své říši a sféře žádný pravý život. Do tohoto bodu se nesprávně domníval, že takový život měl.

Zde je popisována situace, která naznačuje, že členům negativního stavu bylo dovoleno myslet si, že mají pravý život, srovnatelný s pravým životem pozitivního stavu a oponující pravému životu pozitivního stavu. Ze strany členů negativního stavu byla taková domněnka nutná, aby dostali šanci usadit se ve svém vlastním druhu pseudoživota. Pokud by jim to nebylo dovoleno, nemohli by uspět v poskytování všeho nutného poučení o nepravdivosti, iluzi a nereálnosti takového života. Můj vstup do jejich pseudoživota však zvěstoval nový začátek. V té době jsem vytyčoval první milník a připravoval první předpoklad pro budoucí eliminaci negativního stavu a jeho pseudoživota. Úplně prvním krokem v tomto úsilí bylo upozornit je na to, že jejich život není skutečně pravým životem, ale že je jen překroucením, zkreslením, zkomolením, falzifikací a, v konečném důsledku, iluzí pravého života; a že bez života pozitivního stavu by v pseudoživotě negativního stavu nemohl nikdo přežít ani zlomek vteřiny. Takže jsem je v tom smyslu poprvé upozornil, v čem spočívá pravá povaha negativního stavu. Současně jsem jim sdělením: ‚Budeš se klanět Pánu Bohu svému - MNĚ, a Jemu - MNĚ - sloužit‘, dal možnost nové volby života a možnost, jak se dostat ven ze svého pseudoživota. Jen takovým činem lze najít pravý život. Neexistuje žádný jiný způsob, jak se usadit ve svém vlastním životě.

Verše 9-11: ‚Pak Ho přivedl do Jeruzaléma, postavil Ho na vrcholek chrámu a řekl Mu: „jsi-li Syn Boží, vrhni se odsud dolů. Vždyť je psáno:

‚Andělům Svým dá o Tobě příkaz,
aby Tě chránili‘,
a,
‚Na ruce Tě vezmou,
abys nenarazil nohou svou na kámen‘.“‘ (Žalm 91:11-12)

Přivést Mne do Jeruzaléma znamená umístit Mne doprostřed ztělesnění pseudoduchovnosti, zakořeněné ve vnějšnostech a ve faktu, že se vše bere doslovně (Jeruzalém).

Být postaven na vrcholek chrámu znamená být na vrcholu zfalšovaného uctívání, anebo, v tomto případě, uctívání vůdců negativního stavu, kteří se sami prohlásili za bohy. Chrám byl takovým místem uctívání.

Jestliže jsem byl pravým Synem Božím, pak kdybych z hlediska negativního stavu Sám Sobě připustil, že jen externalizace a doslovný výklad všeho, co se týká duchovních faktorů, má nějaký význam a realitu, pak by to znamenalo přiznat, že jen negativní stav má pravý život a pravou realitu.

Konec konců jsem se rozhodl sejít z pozitivního stavu do stavu negativního, a tím faktorem jsem upřednostnil život v negativním stavu a odmítl život v pozitivním stavu.

Pokud by tak tomu mělo být, pak bych se přijetím takových lží jako pravd stal negativním a zlým, a proto by Mi sestoupení do negativního stavu nijak neuškodilo. A nejen že by Mi neuškodilo, ale všechny obyvatele pozitivního stavu bych přivedl dolů do negativního stavu, kde by Mi nadále sloužili v souladu s pseudoduchovními principy negativního stavu.

Toto chtěli pseudotvůrci v té době uskutečnit. Má odpověď na toto pokušení byla jasná:

Verš 12: ‚A Ježíš odpověděl a řekl mu: „Je psáno, ‚Nebudeš pokoušet Pána Boha svého‘.“‘ (Deuteronomium 6:16). Znovu, a to podruhé, bylo naznačeno, že Já jsem skutečným Bohem. Jinak bych nemohl říci: ‚Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.‘ Pokoušet Mne, čili svého Boha znamená odmítnout Mne a nevěřit, že udělám, co je třeba udělat a jak se to musí udělat. Znamená to také, že se neuznává čili že se pochybuje o tom, že Já jsem Jediným Bohem Nedělitelným a jediným Zdrojem a Původcem pravého života a jediným Stvořitelem Svého Stvoření. Takové pochybnosti se smějí a mohou stát příčinným faktorem aktivace negativního stavu.

V tom je důvod, proč byl každý varován, aby nepokoušel Pána Boha svého. ‚Pokoušet Pána Boha svého‘ znamená v duchovním smyslu těchto slov nebezpečnou touhu ze strany někoho, kdo Mne pokouší, stát se sám/sama takovým bohem. Touha po tom vede přímo k nastolení pseudoživota negativního stavu. Takže v Mém případě odmítnutím řídit se požadavkem ďábla a vrhnout se Sám dolů jsem odmítl celý negativní stav a všechny aspekty jeho pseudoživota. Tím faktem jsem jasně odmítl uznat realitu pseudojsoucna a pseudobytí.

Současně jsem vytvořil druhou nejdůležitější podmínku, za které by se každý mohl dostat ven z negativního stavu - nepokoušej Mne a přijmi Absolutní Realitu toho, Kdo Jsem a jaká je Má Pravá Přirozenost. Akceptováním tohoto, spolu s první podmínkou, načrtnutou výše, se osvobodíte od iluzí pseudoživota negativního stavu.

Po této poznámce a tímto vysvětlením Mne negativní stav zatím nechal na pokoji, jak je vylíčeno ve verši 13.

Verš 13: ‚A když ďábel skončil všechna pokušení, odešel od Něho až do příhodné chvíle.‘ Jak z obsahu tohoto verše vidíte, bylo mnoho dalších pokušení, kterým jsem v té době byl vystaven. Důvod, proč nebyla ta pokušení zahrnuta do výše citovaného textu ani do textu u Matouše, byl v tom, že měla takovou povahu, jakou by je nebylo možné pochopit ani popsat žádným lidským jazykem anebo výrazy. Také, jak z tohoto textu vidíte, bylo naznačeno, že Mé pokoušení negativním stavem bylo jen začátkem a že nastane mnohem příhodnější doba pro uskutečnění těchto typů pokušení - což se i stalo.

Jak víš, poslední pokušení, kterému jsem byl vystaven, bylo ukřižování. Během něj bylo Mé Božství b nejodlehlejším postavení vůči Mému Lidství, což Mi umožnilo zažít lidskou smrt, nebo smrt lidského fyzického těla.

To byla ta doba, kdy se, paradoxně řečeno, negativní stav sám dostal do pozice úplné porážky. Síly negativního stavu předpokládaly, že zabitím Mého lidského fyzického těla Mne dostaly a že jsem poražen. Přesný opak byl pravdou. Takovým činem Mi umožnily vstoupit do jejich říše z nejméně očekávané pozice, avšak z jediné pozice, která by umožnila, aby k takovému vstupu došlo - z pozice lidské.

Jak si pamatujete, předpokládaly, že kdybych byl Pravým Synem Božím, pak by se Mi nikdy nemohlo přihodit něco takového, jako je lidská smrt. Proto ve své chvástavé duchovní aroganci vůbec nepochopily, že bylo nutné, abych takový proces podstoupil.

Na straně druhé, pokud bych neměl zemřít fyzicky na kříži, ale zůstat naživu, nemohl by být negativní stav nikdy eliminován a v určitém smyslu by nakonec svou věc vyhrál natrvalo, nejen dočasně. V tom byl paradox té situace.

Pro síly negativního stavu byla Má fyzická smrt jejich údajným vítězstvím nade Mnou, zatímco opak byl pravdou - šlo o jejich totální porážku.

Když už hovoříme o kříži a symbolice, kterou reprezentuje, přivádí nás to k otázce, kterou nastolil Edmund Heine mladší, náš architekt, a kterou zopakovala Ludmila Savelieva. Jaký byl význam anebo symbolika kříže? Důvod, proč jsem musel zemřít na kříži, byl obšírně vysvětlen v Doplnění 9 v Korolariích.... Bylo by nepotřebnou zbytečností to zde opakovat. Otázkou zůstává význam anebo symbolika kříže.

Slovo ‚kříž‘ má mnoho významů. Především je to mechanická konstrukce, používaná v dávných dobách na popravu zločinců. Tento typ popravy byl rozšířen během vlády Římské říše. V tomto smyslu má kříž čistě negativní konotaci. Symbolizuje ukřižování nebo zabití někoho, neboli jak učinit něčí život nesnesitelným, mučivým nebo plným utrpení a bídy. Takže v tomto smyslu kříž symbolizuje i povahu negativního stavu, který ukřižováním pozitivního stavu zabil jeho dopad i vliv na každého, kdo sídlí v negativním stavu, a proto díky tomu faktoru neudělal z negativního stavu nic jiného než život smrti, bídy, utrpení, bolesti, muk, nepokoje, odporu, zátěže a všech ostatních nepříznivých stavů a kondicí, jaké jsou v životě pozitivního stavu nemyslitelné. Kříž je ztělesněním takového pseudoživota. Mé umírání na kříži symbolizuje Mé umírání z negativního stavu a pro negativní stav a z negativních aspektů lidského života a pro negativní aspekty lidského života.

V hlubším duchovním významu, protože kříž představuje celistvost ohavné povahy negativního stavu, Mé umírání na kříži symbolizuje Mé převzetí všech důsledků, výsledků a následků aktivovaného negativního stavu na Sebe za účelem jeho definitivní eliminace.

Pamatuješ se, co bylo o tom řečeno v jednom z předcházejících dialogů? Abyste zdolali a následně eliminovali negativní stav, musíte nejdříve jeho obsah zahrnout do sebe. tedy, abyste se účinně a úspěšně vypořádali s negativním stavem, musíte vstoupit do samotného jeho středu, či do samotného jeho pseudonitra, a z té pozice převzít na sebe všechny jeho důsledky, takže jen tak jste schopni dosáhnout svého cíle. Abych to zopakoval: nemůžete to udělat zvnějšku negativního stavu. A toto byl jeden z pravých významů kříže.

Dalším významem tohoto slova je překročit něco, čili být na křižovatce, anebo nést trpělivě svůj kříž.

V prvním případě, překročit něco znamená ukončit něco staré, co bylo dříve funkční a živé, a začít něco nové a odlišné. Být na křižovatce znamená stát před důležitým rozhodnutím svého života. Naznačuje to též potřebu vykonat volbu, která určí výsledek vašeho dalšího vývoje. Ve všech těchto významech kříž symbolizuje vždy konec anebo umírání něčeho a začátek něčeho nového a odlišného.

Nést trpělivě svůj kříž symbolizuje váš souhlas vstoupit do negativního stavu a jeho lidského života a vzít na sebe těžký a téměř nemožný úkol přežít ho, aniž byste podlehli jeho pokušením.

Jak víte, symboliku kříže převzali křesťané do svých náboženských rituálů. Jestliže vezmete v úvahu zcela negativní konotaci symboliky kříže, která nenaznačuje nic než bídu a utrpení, pak tím, že se jím zaobírají, potvrzují znovu, že negativní stav má nad nimi vládu.

Katolická církev se obzvlášť tímto aspektem Mého života na planetě Nula zaměstnává, což se projevuje tím, že vykresluje Můj život zdůrazňováním aspektu porážky. Nakonec, pokud se soustředíte na bídu a utrpení, anebo v Mém případě na mučednickou smrt na kříži, která byla nejbolestnějším a nejvíc negativním zážitkem, soustředíte se jen na negativní stav a na to, jak ovládá nebo ovládal váš život. V tom případě přehlížíte jakoukoliv pozitivní konotaci, kterou váš život má, a také to, že jeho konečným výsledkem je vaše vítězství nad negativním stavem.

Díky takovému významu termínu ‚kříž‘ se vám doporučuje, abyste se nedali oklamat ničím, co kříž takto symbolizuje a reprezentuje. Dělat tak znamená, že fungujete z pozice negativního stavu. Jako Moji praví představitelé máte fungovat jen z pozice pozitivního stavu. Ta pozice neobsahuje žádný pocit utrpení, bídy, bolesti a podobných negativních charakteristických rysů, kterými je život lidí a tvorů negativního stavu přesycen.

Peter: Děkuji Ti mnohokrát za toto důkladné vysvětlení a upřesnění. Je ještě něco, o čem bys chtěl dnes hovořit?

Pán Ježíš Kristus: Je zde jeden stručný komentář ohledně Danových starostí se slovem ‚titrace‘, jaký byl použit ve čtvrtém dialogu. To slovo je zahrnuto a definováno v každém normálním výkladovém slovníku - např. Webster College Dictionary. V našem případě slovo ‚titrace‘ v konotaci zmíněného Čtvrtého dialogu znamená přerozdělení čili přidělení určitého množství dostupné energie, anebo čehokoliv, aby se upravila na úroveň potřeb a schopností absorbovat a využít ji v souladu s jedinečnými individuálními a osobními charakteristikami každé sentientní entity. V tom textu není třeba dělat žádné změny, protože každý čtenář by měl být schopen samostatně aktivně a nezávisle zkoumat, hledat, uvažovat a usuzovat, co to znamená.

Duchovně není vždy vhodné lidem potravu vyvrhnout a podávat jim ji do úst jako malým dětem. Nejsou kojenci. Někdy přílišné ulehčení věcí znamená učinit lidi příliš závislými na vysvětlení někým jiným, a tak se může stát, že se jim zabrání konat jejich vlastní zkoumání. To jim může odebrat, nebo udusit jejich motivaci, přikročit samostatně k určení významu takových slov na základě kontextu takových výroků, ve kterých jsou tato slova použita. Nemůžeme podporovat nastolení situace, ve které by se pěstovaly takové závislosti. V tom případě by byli v nebezpečí, že budou pod vlivem negativního stavu.

Mohu vás ujistit, Petře a Dane, že použití takových ‚nezvyklých‘ slov Mým jménem má hlubší smysl a význam. I když je někdy těžké pochopit jejich správný význam, jsou použity s přesně definovaným záměrem. Pokorně vám doporučuji, abyste si na tuto nutnost zvykli. A toto je všechno, co jsem vám dnes musel říci. Pro tentokrát můžeme skončit. Přeji vám všem velmi příjemný čas.

Peter: Velice Ti děkuji za celý tento příspěvek i za tvou trpělivost s našimi lidskými omezeními.

Zdroj: DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM 1.DÍL