ŠEDESÁTÝ DEVÁTÝ DIALOG

17. dubna 1999

Peter: Z našeho včerejšího a dnešního rozhovoru vyplývá, že je na místě, abychom více probrali téma, kterému jsme se věnovali v Šedesátém osmém dialogu. Mám pravdu?

Pán Ježíš Kristus: Ano, Petře, máš. Není náhodou, že tvé starosti, vyjádřené v tom dialogu, jsou právě v této chvíli intenzivnější. Současná duchovní situace a klima jsou takové, že si vyžadují, abychom se věnovali určitým idejím a pojmům, které se týkají současného pokračujícího posunu.

Povaha tohoto posunu si vyžaduje předefinování významu některých slov a idejí, které tradičně, tak jak je chápete a pojímáte vy a všichni ostatní, znamenají a obsahují něco zcela jiného než to, na co jste zvyklí.

Než se však do toho pustíme, věnujme se nejprve něčemu jinému. To nás přivede přímo k záležitosti, které se nyní věnujeme.

Vezmi si například tvůj výrok ve zmíněném dialogu, že jsi spáchal duchovní zločin tím, že jsi v době svého mládí kázal a učil zkresleniny a nepravdy Mým Jménem.

Pokud důkladně proanalyzuješ duchovní situaci a klima existující v té době (téměř před 50 lety), uvědomoval sis vůbec existenci nějakého jiného možného interpretování a chápání biblických výroků než těch, která ti byla poskytnuta a kterým tě po ta léta učili ostatní? O ničem jiném jsi neměl ani potuchy. Bral jsi jako samozřejmost, že bylo možné a uskutečnitelné jen jedno interpretování a chápání - doslovné. V té době jsi nic jiného k dispozici neměl.

Takže jaký druh zločinu jsi z hlediska těchto faktů tehdy spáchal? Udělal jsi to, o čem ses domníval, že je správné, náležité a pravdivé. Můžeš být souzen, posuzován a odsouzen za něco, o čem jsi absolutně netušil, že to je nesprávné, zkreslené, anebo dokonce vyloženě nepravdivé?

Bylo by něco zcela jiného, kdyby ses s těmi zkresleninami a nepravdami plně a kompletně ztotožnil do té míry, že by sis je zvnitřnil a potom, jakmile by ses dozvěděl o existenci úplně jiného významu, anebo existenci mnoha odlišných významů všech těchto biblických výroků, bys tím, že bys je díky svému ztotožnění se jen s doslovným významem a jeho zvnitřněním odmítl jako nevhodné, nepravdivé a falešné. V tom případě, pro neschopnost napravit své cesty a změnit svůj postoj a chápání, by ses sám odsoudil k některé z forem pekelného trestu.

Proč tě tedy nyní na to upozorňuji? Především si potřebujeme objasnit záležitost odsuzování a posuzování. Jestliže je někdo pod vlivem dojmu, že jeho chápání něčeho je vhodné, správné a náležité, a pokud neexistuje žádná jiná možnost anebo nejsou k dispozici nějaké jiné způsoby, jak to chápat a pojímat, pak takový jedinec nemůže být za to souzen a odsouzen.

Jestliže však po prezentování nabídky odlišného, vhodnějšího vysvětlení stejné věci a po přijetí té nabídky na základě dostupných informací svůj předešlý názor a chápání odmítne, potom ten jedinec započne progresivní způsob svého života a bude odrážet realitu života pozitivního stavu. Na druhé straně, pokud by měl tyto nové informace odmítnout a lpět na svém starém způsobu chápání a pojetí, v tom případě se sám/sama vydává soudu a odsouzení.

Nicméně zde jde ještě o něco jiného. Jakékoliv soudobé chápání a pojetí všech pojmů, idejí, slov, životního stylu či co všechno tam máte, za předpokladu, že nic jiného nebylo k dispozici nebo právě v tu chvíli nebylo nabídnuto, znamená jen jednu věc: že v dané době existující duchovní situace a klima si vyžadují a jsou schopné mít jen tento typ chápání a pojetí, a žádný jiný. Čehokoliv více anebo jiného by za těch duchovních podmínek nebylo s nimi v souladu. A nejen to, ale bylo by to nebezpečné pro duchovní zdraví každého. Na základě těchto faktorů je zřejmé, že každá určitá doba v historii Mého Stvoření a pseudostvoření má své vlastní chápání čehokoliv shodného s povahou, potřebami a úrovní jejího současného duchovního uvědomění.

Jak plyne čas a jak jsou zbytku sentientních entit oznamovány odlišné aspekty Mé Přirozenosti, je aktivován a dáván do jejich myslí odlišný význam a jiné chápání těch stejných pojmů, idejí, slov a čehokoliv, co máte, za účelem voleb, které mají uskutečnit: buď překročit své schopnosti, svá pojetí a na nich založený životní styl, pojmy, ideje, slova a všechno ostatní, čeho se držely předtím, anebo je odmítnout a nadále lpět na starém, co přežilo svůj účel a vyčerpalo svou užitečnost.

Pokud se rozhodnou pro jejich překročení, pak se zavede nový životní styl, který odráží povahu pozitivního stavu v jeho nepřetržitém progresivním, dopředu směřujícím pohybu a modalitě. Jestliže se rozhodnou odmítnout a namísto toho budou lpět na starých pojmech, idejích a všem ostatním, potom dojde k opětovnému potvrzení životního stylu negativního stavu a lidského života, a tím jim poskytnou nový příval energie a nový impuls k pokračování v jejich stagnující a neproduktivní povaze. Velmi často - ne-li vždycky - je dříve udržované chápání a pojímání idejí, slov či čehokoliv, co máte v rozporu s jejich nastávajícím novým a odlišným chápáním a pojímáním. Toto je důvodem, proč bylo tak mnohokrát uvedeno v Mém Novém zjevení, že to, co bylo vhodné, náležité a správné včera nebo předtím, nemusí být stejné dnes; a co je vhodné, náležité a správné dnes, nemusí být takové zítra.

Z vaší strany existuje tendence zapomínat na tento důležitý výrok a významnou připomínku, a proto máte často pochybnosti o platnosti buď toho, co bylo vyhlášeno předtím, nebo toho, co je vám uváděno nyní.

Můžete na to pohlížet jako na protiřečení, než abyste to viděli jako transcendenci něčeho, co bylo potřebným a správným tehdy, ale co už v této době v té pozici není. Anebo vaše tehdejší interpretace určitých událostí či jevů, kterou bylo správné a potřebné chápat přesně tak, jak jste je interpretovali, má v této době úplně jiný význam a interpretuje se úplně jinak.

Nezapomínejte v tomto ohledu na jednu rozhodující a důležitou věc. Když jste byli v roli Mých agentů na planetě Nula, všechny věci, události a jevy jste ve většině případů chápali a interpretovali z pozice negativního stavu a vašeho specifického lidského života, jakož i z úrovně vašich vlastních zosobněných a individualizovaných potřeb, které byly ve shodě s tou rolí.

Ve chvíli, kdy jste umísťováni doprostřed pozitivního stavu a stáváte se Mými pravými reprezentanty, vaše duchovní uvědomování si všech a všeho se přesouvá na úplně jinou úroveň. Ta úroveň si vyžaduje aktivování nového, vyššího, vhodnějšího chápání a pojímání všeho, co jste doposud věděli a chápali. Kvůli tomu se vám předkládá a uvádí se do vaší pozornosti odlišný význam, shodnější se současnou duchovní kondicí a klimatem.

Tímto faktorem jste uváděni do situace, v níž vykonáváte důležité volby svého života - přesáhnout starý význam a přijmout nový, anebo ho odmítnout a lpět na starém významu. Obě volby přinesou své vlastní důsledky.

Dovol, abych uvedl několik příkladů. V době, kdy jsi psal Poselství z nitra, Petře, došlo k určitému velmi neobvyklému astronomickému jevu. Během té doby se ten fenomén zopakoval třikrát. Při takovém vzácném jevu bylo zjevně potřebné učinit nějaký přiměřený a pochopitelný výklad. Jak víš ze svých předcházejících astrologických studií a poznatků, v daleké minulosti byl takový jev přirovnán k jevu Mého narození na planetě Nula. Takto určili mudrci z východu na základě astrologických studií narození významného krále. Ty, Petře, jsi tehdy přirozeně předpokládal, že na základě tohoto důležitého faktoru ten stejný jev, ke kterému došlo v době psaní zmíněné knihy, bude mít za následek fyzické narození tří důležitých lidí, kteří budou nápomocni při přeměně lidského života z jeho negativní konotace na pozitivní.

Duchovní situace na planetě Nula a jinde byla v té době taková, že neumožňovala žádnou jinou interpretaci a chápání toho jevu než to, co sis o něm myslel, anebo jak jsi ho chápal. Tvůj astrologický trénink ti trochu zatemňoval způsob, jakým jsi na něj pohlížel a jakým sis ho vyložil. Tehdy tomu tak muselo být, protože ani ty, ani nikdo jiný někde jinde nebyl připraven vědět o tom více, anebo to vnímat na vyšší duchovní úrovni.

Proto ti tehdy bylo dovoleno, abys prozatím pojímal ten jev způsobem, jakým je to popsáno v Poselstvích z nitra. Avšak v současnosti existující úroveň tvého duchovního uvědomění, jakož i v případě každého, kdo čte tato slova, si vyžaduje transcendenci chápání a interpretace diskutovaného fenoménu. V té době se to ještě stále bralo příliš doslovně, nikoliv duchovně.

Narodil se někdo a/nebo něco během výskytu toho jevu (čili přesněji, během nezvyklé a velmi vzácné konjunkce Jupitera a Saturna, ke které dochází jednou za několik tisíc let v takové konfiguraci)? Ano, narodil. Ne však nutně na planetě Nula.

Během té doby došlo ke dvěma událostem. v jiných dimenzích se narodily tři sentientní entity, jejichž narození bylo iniciováno z něčeho, co se odehrálo v Mé Přirozenosti, jelikož jsem byl v konečné fázi završení získávání Mé Nové Přirozenosti.

Protože hlavním katalyzátorem tohoto získávání byla Má předešlá Lidská Přirozenost, byla přirozenost zmíněných třech entit formována takovým způsobem, aby odrážela proces změn v Mé Přirozenosti a současně aby reflektovala potřebu vytvoření velmi zvláštního předpokladu pro budoucí spásu lidí na planetě Nula a pro budoucí eliminaci negativního stavu.

A nyní, podle tvého pojímání a chápání tohoto fenoménu, jsi pomocí své intuice, Petře, správně vnímal, že se to nějakým způsobem velmi významně týkalo lidského života, neboť jsi usoudil, že se ty bytosti fyzicky narodí na planetě Nula jako typičtí lidé, zatímco realita té situace nyní naznačuje, že k jejich narození došlo někde jinde, ale se zvláště důležitým významem pro lidský osud.

Pohlížíme-li na tuto událost z této perspektivy, bylo tvé chápání a tvá interpretace, Petře, nesprávné? Ano i ne. Ano, bylo nesprávné, protože ve skutečnosti se žádní takoví fyzičtí lidé nenarodili. Ano, bylo správné, jelikož se někdo narodil s přímým významem pro lidský osud.

Avšak duchovní úroveň té doby byla taková, že si vyžadovala, aby došlo v určité míře k doslovné interpretaci, neboť nebyly na patřičném místě všechny duchovní faktory, které by dovolovaly vhodnější výklad.

Nejdůležitější aspekty tohoto jevu se však neodrážely v narození zmíněných tří jedinců, ale ve zrodu tří duchovních idejí, které měly být správně uvolněny do celistvosti Mého Stvoření a pseudostvoření. Tyto ideje se týkají přímo Mne a Mé Přirozenosti. Nicméně i z typického astrologického hlediska, které jsi ty, Petře, ze svého života správně odvrhl, se diskutovaný fenomén týkal tak či onak přímo Mne.

Proto by se jeho hlavní interpretace a chápání měla týkat jen Mne. Ale protože všechno, co se v absolutním smyslu ve Mně odehrálo a co má tím či oním způsobem dopad na všechny a na všechno ostatní, nehledě na to kde a kdy, to také způsobuje ve všem, co je relativní, důsledky v jeho vlastních relativních podmínkách.

Takže jestliže se v Mé Absolutní Přirozenosti rodí, anebo jsou z ní uvolňovány nějaké ideje, mají tehdy vždy za následek zrod někoho a/nebo něčeho nového, co předtím v jsoucnu a bytí nebylo. Odtud tedy zrod tří zmíněných jedinců.

Které byly ty tři důležité ideje, co se tehdy rodily a/nebo uvolňovaly? První idejí bylo to, že Má přirozenost je v procesu změny v absolutním smyslu, vedoucí k úplně Nové Přirozenosti, nemyslitelné v žádné době předtím. Druhou idejí bylo to, že se jako důsledek Mé Nové Přirozenosti vytváří nové stvoření, které bude ve svém relativním rozpoložení plně odrážet a obsahovat Mou Absolutně Novou Absolutní Přirozenost. A třetí zjevenou idejí bylo to, že negativní stav a lidský život ve svém negativním stavu nebudou trvat navěky a že každý, kdo se účastní těchto dvou forem života, je v nich na základě dobrovolnosti, a proto každý, ať je to kdokoliv, bude spasen a vrácen do pozitivního stavu.

Jde o to, aby se uvědomilo, že dosud nikdo nevěděl, že negativní stav nebude existovat navěky a že každý v něm bude spasen a vrácen do pozitivního stavu. Logika toho nesprávného vnímání byla ve faktu, že pokud by měl negativní stav zůstat navěky, pak by v něm museli zjevně i všichni ostatní, co se nacházejí v tom pseudoživotě, zůstat navěky.

Učinit tak důležité odhalení před touto dobou a povědět každému o těchto důležitých idejích před vlastním završením všech správných duchovních faktorů a dříve, než byla ustanovena Má Nová Přirozenost, by nebylo rozumné ani vhodné, neboť by nikdo nemohl pochopit, o čem je řeč.

Vezme-li se v úvahu, jaký byl v té době u každého duchovní stav a podmínky, jaké vyvěraly z Mé Staré Přirozenosti, bylo by takové zjevení odmítnuto, čímž by byl ohrožen duchovní život každého. Než mohlo do všech myslí dospět plné pochopení a dopad těch tří idejí, bylo potřebné tyto mysli transformovat a uvést do úplného souladu s Mou Novou Přirozeností. Cožpak se to mohlo udělat, když Má Nová Přirozenost nebyla ještě plně ustanovena? A nyní, během současného stále pokračujícího posunu, bylo možné nakonec odhalit a vysvětlit tato fakta v rámci úplného zjevení.

Vezměme si další příklad ve věci potřeby mít odlišné chápání některých slov, idejí a pojmů ve shodě s rozličnými dobami a duchovními podmínkami a požadavky. Prodiskutujme si dva takové pojmy - ‚otec/matka‘ a ‚manželství‘.

Jak pojímáte a chápete například slovo ‚otec‘? Ve vašem lidském životě se rovná především typickému mužskému rodu. Máte jedinou představu a chápání toho, že váš otec je muž. Proč je tomu tak? Toto nás přivádí k tématu, diskutovanému v Šedesátém osmém dialogu. Jak si vzpomínáš, kvůli aktivaci negativního stavu bylo potřebné oddělit femininitu od maskulinity a maskulinitu od femininity; čili, jinými slovy, lásku od moudrosti a moudrost od lásky; dobro od pravdy a pravdu od dobra a pozitivní skutky od víry a víru od pozitivních skutků. Jen co se tento nemožný čin uskutečnil, byl na základě toho pseudoprincipu zfabrikován lidský život. Takže jak můžete přijít na tento svět do lidského života a být schopnými v něm přežít? oddělením se od své femininity - jestliže se narodíte jako muž; anebo od své maskulinity, jestliže se narodíte jako žena (samozřejmě v souladu se svou vlastní volbou a z nějakých svých vlastních důležitých osobních důvodů, kvůli kterým jste se rozhodli narodit se jako muž, anebo jako žena).

Z hlediska těchto podmínek vnímáte a vidíte svého otce jako muže a svou matku jako ženu a sebe osobně jako muže, pokud jste muž, anebo jako ženu, pokud jste žena. Nějak jste se během svého fyzického narození oddělili od svého vlastního protějšku. Díky tomuto oddělení nejste schopni své pohlaví pojímat žádným jiným způsobem. V Mém vlastním případě, tím že neexistovala žádná jiná cesta pro vstup do lidského života než prostřednictvím fyzického narození, jedině přes toto rozdělení jsem se musel oddělit od Své Esence, která měla Absolutní Femininní Přirozenost, a objevit se na planetě Nula jako Lidský Muž. Díky tomuto oddělení či separaci od Své Esence jsem neměl žádné jiné východisko než mít k Ní vztah jako k Někomu, Kdo byl ode Mne odloučen - tak dlouho, pokud rozdělení a separace nebyly eliminovány a než jsem jako Lidský Muž nebyl opětovně integrován, opětovně sjednocen a opětovně spojen se Svou Esencí.

V té době, díky tomu, jaká všude existovala duchovní situace, nazýval jsem tu Esenci ‚Otcem‘. Avšak co slovo ‚Otec‘ v Mém pojetí skutečně znamená? První dojem, který jste všichni měli, byl ten, že Můj Otec byl Mužem, tedy mužského rodu. Pro zmíněné rozdělení a separaci nebylo nikomu nikde dostupné žádné jiné vnímání a chápání slova ‚Otec‘. Znamená ale slovo ‚Otec‘ ve své pravé esenci a substanci, stejně jako slovo ‚Matka‘ ve své pravé esenci a substanci, skutečně, že jsou anebo se rovnají mužskému, respektive ženskému rodu? Ze zevnější, viditelné pozice, tím že jsou těm pojmům přiděleny určité rodové charakteristiky, je vaše očekávání a jsou vaše návyky v tomto ohledu takové, že vás nemohou dostat do jiné pozice, než ze které takto uvažujete. Proč bych nazýval Svou Esenci, od které jsem se oddělil a odštěpil, abych mohl vstoupit do lidského života - ‚Otcem‘, jestliže jsem během pobytu na planetě Nula přijal mužskou formu a jestliže se tato Esence rovnala v podstatě femininnímu principu? Protože na jedné straně není v Mém pojímání pojmu ‚Otec‘ obsaženo nic, co by se týkalo nějakých specifických charakteristik pohlaví, a na straně druhé, tehdy, za těch duchovních podmínek, to slovo znamenalo Absolutní Dobro, které se stará o život každého kdekoliv a které dává zrod Stvoření. Jinými slovy, sestoupil jsem ze Svého Dobra anebo z dobrotivosti Svého srdce a vstoupil do lidského života, abych v lidech vytvořil předpoklad pro umožnění jejich spasení z lidského života.

Odloučil jsem se tedy od svého Dobra-Lásky a přinesl Pravdu na místo, kde už více žádná pravda neexistovala. Protože tato Pravda pochází z mužských aspektů Mé Přirozenosti, logicky jsem se musel objevit jako lidský muž, abych tak odrážel tuto situaci.

Dalším důvodem nutnosti této volby bylo to, že jen Pravda je schopna bojovat se zly a nepravdami.

Dobro-Láska nebojuje s nikým a ničím. Přijímá věci takové, jaké jsou. Pokud bych se měl objevit jako žena, pak došlo-li by k takovému objevení z pozice femininních aspektů Mé Přirozenosti, jednoduše bych přijal věci v lidském životě a v negativním stavu ve všeobecnosti takovými, jakými byly, bez jakéhokoliv pokusu něco změnit.

V tom případě by negativní stav a lidský život musely trvat na věky a pak by v pozitivním stavu neexistovala pro nikoho žádná možnost uskutečnit život v jeho plnosti a kompletnosti.

Takže v Mém pojímání se slovo ‚Otec‘ ve svém významu týká faktoru rodičovství, a ne něčeho, co představuje čistě maskulinní princip. Jak víš, slovo ‚rodičovství‘ obsahuje stejnou mírou jak femininní, tak i maskulinní princip, čili otcovství a mateřství. Abych se však přizpůsobil tenkrát existujícím duchovním podmínkám a abych se podřídil životnímu stylu lidí a všech ostatních v negativním stavu, založeném na rozdělení a separaci těch dvou principů; a kvůli důvěrné známosti, kterou jim ty dva pojmy poskytovaly, neměl jsem jiné východisko než promlouvat z této konkrétní pozice. Pokud bych měl hovořit slovy, která by skutečně odrážela jejich pravý a ryzí význam, lidé by je nebyli schopni pochopit, a proto by odmítli všechno, co bych jim pověděl. V tom případě by si navěky znemožnili vlastní spásu. Umíš si představit důsledky, kdyby tomu tak bylo?

V procesu duchovního vývoje a pokročení jak tak postupují jeden krok, epocha, kondice, stav a čas jedno za druhým, postupně a pozvolna zvyšujete úroveň a doplňujete pojímání a chápání všech takových termínů, a tak se přibližujete více a více k jejich pravému a mnohočetnému významu. Nejde o to, že by jejich význam nebyl dříve pravdivý, ale jde spíše o to, že mají mnohočetné významy. V různých duchovních podmínkách jsou aktivovány jen ty významy, které jsou shodné s povahou a potřebami každé jednotlivé kondice a každého stavu.

V této době, během současné duchovní kondice a během současně probíhajícího posunu, jsou aktivovány nové významy všech takových termínů a jsou vám dány k dispozici. Jednou z nejdůležitějších funkcí těchto Dialogů je vysvětlovat tato fakta a dát vám příležitost k důvěrnému obeznámení se s těmito novými významy. Takže nebuďte překvapeni, jestliže všechno, co je v těchto Dialozích oznamováno, bude kompletně vyvracet a nahrazovat vaše předešlé chápání a aplikaci všech takových termínů, pojmů, idejí a slov. Toto je neoddělitelnou součástí vašeho duchovního tréninku, růstu a pokroku ve vaší nové roli jako Mých pravých představitelů.

Nuže, z toho, co bylo doposud řečeno, má být jasné, že Já a Můj tak zvaný Otec nejsme dvěma či třemi neboli několikerými osobami, ale Jednou a jen Jednou.

Křesťanské pojímání Mé Pravé Přirozenosti spolu s pojímáním některých dalších náboženství pramení z vnějšího pozorování toho, jak je uspořádán lidský životní styl. Z jejich strany je to forma projekce. Jestliže jsou lidští muži a lidské ženy a jejich děti dvěma nebo třemi či několikerými a pokud jsou od sebe navzájem separováni a izolováni a pokud jsou zřetelně odlišnými jedinci, pak musí i přirozenost boží mít stejné uspořádání. V tomto případě existuje Otec-Bůh ve Svém zjevu maskulinním, jako On-muž, Matka-Bůh ve Svém zjevu femininním, jako Ona-žena a možná, že existují další bohové, reprezentující některé další aspekty jsoucna a bytí.

Zatímco je faktem, že všichni ti takzvaní bohové jsou různými aspekty a charakteristickými rysy toho stejného Absolutně Jednoho Absolutního a Jediného Jedince. Lidé nesprávně odvozují chápání takových pojmů ze svého vlastního falešného a dočasného stavu - stav rozdělení a odloučení od jejich vlastní maskulinity anebo femininity.

A přece někteří z vás, kteří mají přístup ke stavu své niternosti - a tedy k ostatním dimenzím - jsou někdy zmateni, když vidí nebo slyší, jak někdo odkudsi prohlašuje, že je vámi buď v ženských aspektech, nebo v mužských či v obou. To je reflexí vašeho odloučení a izolace od nich, což vám umožnilo vstoupit do lidského života na planetu Nula. Je to, jako byste za sebou zanechali svoji femininitu, jste-li mužem, nebo svou maskulinitu, pokud jste ženou. Znamená to ale, že jste dvěma nebo několikerými jedinci současně, a ne jedním stejným? Samozřejmě, že ne. A to z toho důvodu, že vaše přirozenost ve svém původním a ryzím stavu a ve svém relativním rozpoložení odráží Mou Absolutní Přirozenost, která je Jedna a nedělitelná.

Díky faktu vaší izolace a odloučení od stavu vlastní integrace, jednoty a jednotnosti zažíváte neustále touhu po sjednocení, po opětovném spojení, po reintegraci v zájmu celistvosti a úplnosti. Tato touha se odráží ve vaší potřebě být s někým, kdo je opačného pohlaví. Připomíná vám váš předešlý stav a rozpoložení, ve kterém jste byli před svou inkarnací na planetu Nula.

Tak se stalo, že pojem manželství do svého lidského života. Když si pseudotvůrci povšimli potřeby této reintegrace, opětovného sjednocení a spojení se svou původní přirozeností, přišli s nápadem náhražky této potřeby ve formě zevnějších typů manželství, ve kterých je muž spojen se ženou a žena s mužem. Avšak dokonce i v tomto stavu je jeho dočasnost a pomíjivost zřejmá z faktu, že je svázán, jen ‚dokud nás smrt nerozdělí‘.

Vidíš z tohoto výroku skutečný význam takových spojení? Toto je důvodem, proč jsem během Svého života na planetě Nula řekl, že se v nebi ani nežení, ani nevdávají, ale jsou jako Moji andělé. Co je to být jako Můj anděl? Znamená to být ve stavu sjednocení, integrace a jednoty všech femininních a maskulinních principů v každém jedinci. V tom smyslu můžeš tobě známými slovy říci, že jsou v sobě niterně a individuálně spojeni v manželství.

Avšak slovo ‚manželství‘ z pozice současného duchovního stavu a vývoje, který je transcendencí jakéhokoliv předešlého, už není déle udržitelné, ani není vhodné ho používat při popisu takového sjednocení, integrace a jednoty. Ještě stále míváte dojem, že někde tam venku existují dva jedinci, kteří splynou do jednoho jedince a v tomto procesu ztratí své jedinečné individuality a své jedinečné přirozenosti. Takový případ je nepředstavitelný. Rovnalo by se to destrukci obou, což by vedlo k nemožnému scénáři ukončení jedinečnosti života, který jsem jim Já osobně propůjčil. Učinit to by v určitém smyslu znamenalo, že jsem se vzdal Svého vlastního života, který jsem vložil do těch dvou jedinců.

Až doposud - Abych vám pro uklidnění poskytl v tomto ohledu vám důvěrně známou půdu - bylo správné takové termíny používat, a to proto, aby vám vštěpily určité představy pojmů sjednocení, integrace a jednotnosti a to, co znamenají a co představují. Slovo a stav ‚manželství‘ sloužily dobře tomuto účelu. Proto bylo dovoleno a dokonce požadováno, aby se to dosud používalo. Toto je důvodem, proč bylo použito i v předešlých knihách Mého Nového zjevení.

Nyní však je úplně jiná doba. Jsme daleko od všech ostatních časů a v úplně jiné modalitě i v jiném životním stylu. Ve vašem zvláštním případě jste jako Moji praví představitelé trénováni v tom, abyste ke všem duchovním pojmům, slovům, ideám a ke svému životu vůbec přistupovali způsobem shodnějším se způsobem pravého duchovního pozitivního stavu. Proto, pokud ve stavu svého zvnitřnění slyšíte něco takového jako ‚mimo čas, mimo prostor byl učiněn slib‘, znamená to slib o vašem osvobození ze stavu a z rozpoložení vaší současné izolace, separace a oddělenosti od vaší femininity, respektive maskulinity, a vaši reintegraci, opětovné sjednocení a opětovné spojení takovým způsobem, jak je to chápáno, pojímáno a jaké je to v pozitivním stavu; a tak, jak je to v Mé Vlastní Nové Přirozenosti.

Myslím, že bychom měli pro dnešek skončit. Všichni máte v tomto dialogu dost potravy na přemýšlení, a proto navrhuji, abychom jej nyní uzavřeli. Běž na sluníčko a využij čas na léčení svých fyzických bolestí, Petře.

Peter: Děkuji Ti mnohokrát. Budu se držet Tvé příhodné rady.

Zdroj: DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM 1.DÍL