ŠEDESÁTÝ ŠESTÝ DIALOG

11. dubna 1999

Peter: Před několika dny, kdy jsme se s Ludmilou věnovali naší obvyklé odpolední procházce a přitom diskutovali o různých životních záležitostech, přišla mi na mysl otázka, kterou bych Ti chtěl předložit pro Tvé uvážení a okomentování, pokud smím. Než však budu svou otázku formulovat, rád bych se Tě zeptal, zda si nepřeješ učinit nejprve nějaké komentáře, anebo něco rozebrat v rámci libovolného tématu.

Pán Ježíš Kristus: Samozřejmě, že můžeš položit svou otázku, Petře. Ano, chtěl bych nejprve hovořit o něčem, když už jsi byl tak laskavý a nabídl Mi tuto příležitost promluvit jako první. Mé komentáře budou formou objasnění, které se zaměří na snahu pseudotvůrců napravit vše, co pokazili.

Jak víš, Petře, jedním z nejdůležitějších a nejvýznamnějších postupů, jehož pomocí byli pseudotvůrci schopni aktivovat pseudoživot negativního stavu, byla separace všech principů maskulinity a všech principů femininity a dávání přednost jednomu principu, činíce uměle jeden z nich hodnotnějším a potřebnějším. Podle vyššího duchovního chápání nastal proces separace na úrovni Lásky a Moudrosti, Dobra a Pravdy a Pozitivních Skutků a Víry. Pozitivní stav, jehož přirozenost pochází z Mé Absolutní Přirozenosti, byl založen na sjednocení, integraci a jednotnosti všech duchovních principů.

V Mně jsou ve stavu Absolutní Jednoty, Harmonie, Soudržnosti, Integrace a Jednosti, bez jakékoliv možnosti jejich rozštěpení, rozdělení na části anebo dávání přednosti jednomu před druhým. Logicky řečeno, pokud ve Mně sídlí všechny tyto principy ve svém Absolutním Stavu a Kondici, pak je každý princip samostatně a sám o sobě také absolutní. Protože jsou absolutní, musejí být rovnocenné ve všech svých aspektech a manifestacích. Jinak by některý z nich anebo žádný nebyl absolutní, ale byly by vzájemně relativní. Jestliže by měly být vzájemně relativní, pak by kterýkoliv jednotlivý princip mohl být dán do pozice upřednostňování, nebo by si ho bylo možné uvést jako potřebnější, hodnotnější a zasluhující větší zřetel, než kterýkoliv jiný.

V tom případě by Stvoření nemohlo být provedeno, ježto jakékoliv stvoření může být založeno jen na stavu sjednocení všech principů. Na něčem, co se i jen vzdáleně podobá dezintegrovanému stavu nebo kondici, nebylo nikdy vybudováno nic trvalého.

Aby se tedy negativní stav aktivoval, bylo nevyhnutelné porušit tento základní požadavek pro jakýkoliv typ stvoření a přijít s něčím, co by mělo úplně opačnou povahu a jiný význam. Tedy jestliže byla přirozenost pozitivního stavu vybudována na principech sjednocení, integrace a jednosti Lásky a Moudrosti, Dobra a Pravdy, Pozitivních Skutků a Víry, potom, samozřejmě, pokud máte potřebu přijít s něčím úplně odlišným, musíte začít s totální separací, izolací a dezintegrací všech takových principů. Jinak byste budovali stav pozitivní, nikoliv negativní.

Takto pokazili pseudotvůrci všechny zmíněné věci. Aby je opět napravili, bylo za prvé potřebné začít s procesem odstraňování takové separace, izolace a dezintegrace, a za druhé, bylo nutné přikročit k procesu opětovné integrace, opětovného sjednocení a opětovného spojení všech těchto životně důležitých a rozhodujících principů.

Jak sis povšiml, Petře, záměrně jsem během toho popisu vynechal slovo ‚manželství‘. Měl jsi na mysli, proč tomu tak je. I když v minulosti, či do tohoto okamžiku, bylo vhodné hovořit o duchovním manželství Lásky a Moudrosti, Dobra a Pravdy a Pozitivních Skutků a Víry, současná, pokročilejší duchovní situace si vyžaduje vyšší přístup k chápání těchto pojmů a jejich vzájemného vztahu.

Jestliže důkladně přezkoumáš význam slova ‚manželství‘, všimneš si, že naznačuje existenci dvou oddělených entit, které se musí setkat, aby se zřetelně spojily. Ať je jakkoliv sjednotíš, nebo, v tomto případě, spojíš v manželství, pokud je vnímáš a pojímáš jako dvě oddělené entity, jak je to projevováno například v existenci muže a ženy, zůstanou ještě stále ve své povaze vzájemně rozlišitelné a jedinečné. Takže ať na to pohlížíš jakkoliv, jsou dvě, nikoliv jedna. V takovém manželském stavu ještě stále zůstává kondice, která může vést k jejich možné separaci, jak je tomu tak často při lidských rozvodech. V případě, že na to pohlížíš z typického stavu jejich manželství, mají nadále silný potenciál své budoucí separace - z jakýchkoliv důvodů. A to by nakonec mohlo vést k opětovné aktivaci negativního stavu. Pokud však namísto o jejich manželství hovoříme o jejich spojení, sjednocení a jednosti, kvůli opravdovému logickému významu těchto důležitých pojmů nesmí a nemůže být jejich výsledkem žádná možnost opětovného oživení negativního stavu.

Důvodem, proč až do této chvíle bylo dovoleno hovořit o jejich manželství, byla skutečnost, že pro Mne Osobně bylo nutné se odloučit od Mé Esence - Mé Absolutní Femininity, abych byl schopen vstoupit do lidského života a života negativního stavu vůbec a vytvořit v nich podmínky pro jejich budoucí spasení, založené na procesu opětovné integrace, opětovného sjednocení a opětovného spojení všech zmíněných principů.

Protože v životě lidí a v negativním stavu ve všeobecnosti se největší přiblížení k pozitivnímu chápání a pojímání těchto principů zpříkladňovalo jen v jejich fyzických manželstvích, ve kterých by bylo možné, aby vzdáleně pociťovali určitý minimální stupeň svého sjednocení, bylo nutné přijmout ten pojem či slovo ‚manželství‘, aby se s takovou představou důvěrně obeznámili. Jinak by nemohli porozumět či pochopit, o čem Já nebo kdokoliv jiný hovoříme. Takže jak z tohoto příkladu vidíš, slovo ‚manželství‘ poskytlo lidem a ostatním tvorům určitý náznak přiblížení pravé reality pozitivního stavu. Toto jsou zbytky pozitivního stavu, obsažené v každém, kdo v současnosti žije v negativním stavu a v lidském životě. Na těchto zbytcích se uskuteční jejich budoucí spasení. Cestu pro tento proces jsem připravil Svým vlastním opětovným sjednocením, opětovnou integrací a opětovným spojením se Svou Původní Esencí, nazývanou v Evangeliích Otcem.

Avšak v současnosti, kdy všechno ohledně negativního stavu a lidského života dospívá do svého finále a konce, a protože slovo ‚manželství‘ ani vzdáleně neodráží pravou povahu pozitivního stavu, do popředí uvědomění každého je nutno uvést jiné, vhodnější chápání tohoto pojmu a nahradit pojmy, které jsou ryzejší, realističtější a shodnější s pravou povahou pozitivního stavu, jenž je koncepčně a dynamicky strukturovaný na bázi jednoty, integrace a jednotnosti všech principů Lásky a Moudrosti, Dobra a Pravdy a Pozitivních Skutků a Víry. tyto pojmy obsahují a odráží daleko více, než může vyjádřit či obsáhnout slovo ‚manželství‘.

Protože v případě pseudotvůrců bylo pro aktivování negativního stavu nutné oddělit Lásku a Moudrost, anebo případně Femininitu a Maskulinitu a všechny ostatní příslušné atributy a charakteristiky, a protože z pozice principů lásky - femininity - je to naprosto nemožné udělat - láska by nikdy takovou separaci nedovolila! - museli ten princip potlačit, zdůraznit a uvést do dominance princip maskulinní. Jen z pozice maskulinity, ve stavu její úplné separace, izolace a odštěpení od principů femininity, může být připravena situace pro aktivaci negativního stavu.

Problémem lásky a její femininity je fakt, že z její pozice se nemůže, čili nesmí objevit žádná otázka o možnosti nějakého jiného života, než je život pozitivního stavu. Láska otázky neklade. Není to její funkcí.

Avšak z pozice moudrosti a její maskulinity mohou být takové otázky snadno zplozeny, protože její funkcí je klást otázky. Aby se však taková otázka správně zodpověděla, s plnou platností všech jejích závěrů, důsledků, výsledků a následků, bylo nutné se odvrátit od stavu jednoty Láska a Moudrosti a všech jejich příslušných atributů a charakteristik.

Toto odvrácení vedlo k rozdělení maskulinity a femininity, s následnou aktivací negativního stavu. Není náhodou, Petře, že vždy, když přemýšlíš o pseudotvůrcích, myslíš na ně ve své mysli jako na muže. Nikdy tě nenapadlo pomyslet na pseudotvůrce jako na ženy.

Aby se věci opět uvedly do pořádku, musí se toto rozdělení napravit. Jak by sis počínal při jeho nápravě? Jak víš, v tomto rozdělení je zakořeněna samotná povaha pseudotvůrců spolu s jejich všemi fabrikacemi. Je zakódována v jejich genetické skladbě.

Jak si pamatuješ, před nějakým časem vám bylo naznačeno (v Korolariích...), že jsem ve Své Nové škole otevřel velmi zvláštní nové oddělení, které se speciálně a konkrétně zaměřuje na záležitosti pseudotvůrců.

Každý pseudotvůrce, který projeví touhu konvertovat do pozitivního stavu, musí vstoupit do tohoto zvláštního oddělení v Nové škole a podstoupit zvláštní typ duchovní, duševní, ‚fyzické‘, genetické a jakékoliv jiné, pro vaši lidskou zevní mysl nepochopitelné, restrukturalizace a přepojení celé jejich soustavy, kdy je odstraněna potřeba tohoto rozdělení, zakódovaná v jejich genech, a do mysli pseudotvůrců je implantován nový kód pro opětovné spojení zmíněných principů a všech jejich stavů a procesů. Tento nový kód jim umožňuje, aby ve své mysli započali proces opětovné integrace, opětovného sjednocení a opětovného spojení všech předtím separovaných, izolovaných a dezintegrovaných principů.

Zjevuji vám, že se nyní v tomto zvláštním oddělení Nové školy nacházejí takřka dvě třetiny pseudotvůrců, kteří podstupují tento proces.

Pamatujte si, prosím, že jelikož dosažení procesu separace, izolace a rozdělení trvalo mnoho tisíciletí, proces opětovného sjednocení, opětovné integrace a opětovného spojení se nemůže uskutečnit takříkajíc ze dne na den. Avšak díky faktu, že stav sjednocení, integrace a jednoty většina z nich už zažila před aktivací negativního stavu a jeho důvěrná známost i to, jak ho vrátit, byla zachována v největších hlubinách nevědomé části jejich mysli, není potřebné, aby to trvalo tak dlouho, jak to bylo se samotným procesem rozdělování.

Důvodem, proč dosažení procesu rozdělení trvalo v podstatě několik milionů let (v lidském pojetí času), bylo to, že tenkrát neexistovalo nic, co by mělo tu přirozenost nebo takové zkušenosti. Nejdříve bylo nutné s tím procesem experimentovat, zkoušet tu či onu metodu, než se našel správný klíč k uskutečnění toho takřka nemožného činu.

Pokud pseudotvůrci tento proces absolvují a pokud jsou v procesu opětovného napravování věcí, založeném na jejich vlastní integraci, opětovném sjednocení a opětovném spojování, budeme je kvůli jejich vlastním osobním a důležitým duchovním důvodům nadále nazývat ‚pseudotvůrci‘. Jen po završení úplné deaktivace a eliminace negativního stavu - za kterou jsou ve své hlavní roli pseudotvůrci odpovědni - se již více ‚pseudotvůrci‘ nazývat nebudou. V té době se budou nazývat spolutvůrci.

Pokud se jedná o zbývající třetinu pseudotvůrců, kteří ještě stále nejsou schopni konverze do pozitivního stavu, ti budou pokračovat ve svém vlastním experimentování za účelem získání konečné odpovědi na svou existenciální otázku. Avšak nyní má jejich otázka konečný charakter, ze kterého po jejím náležitém zodpovězení již nelze žádnou jinou otázku z jejich vlastní pozice položit, protože bude totálně a kompletně odmítnuta dříve zmíněná Nulová hypotéza. Důvod, proč má jejich současné kladení otázek konečný charakter, je v tom, že jejich experimentování dosáhlo vrcholu díky faktu, že konečně mají odlišný typ materiálu, který byl extrahován z Mých pravých představitelů, kterým se dříve říkalo ‚agenti‘ Mého pozitivního stavu, čímž a pomocí čehož se pokoušejí zfabrikovat sentientní entitu, jež by obsahovala stav sjednocení, integrace a opětovného spojení všech předtím oddělených principů, a to bez využití jakýchkoliv pravých duchovních principů.

V současnosti mají na mysli tuto otázku: Je vůbec možné dosáhnout tohoto cíle? Je možné zfabrikovat někoho ve zmíněném stavu sjednocení, integrace a opětovného spojení bez jakýchkoliv duchovních principů a bez Mé Osobní účasti?

Vidíš, Petře, v této příslušné větvi pseudotvůrců jde o Mé Osobní zapojení. Vždy chtěli dokázat, že je možné stvořit čistě pozitivní životní styl beze Mne, či bez Mého Osobního zapojení. Toto je jádrem celé záležitosti.

Důvodem, proč tuto fázi experimentování pseudotvůrců nazýváme fází, dosahující konečného vrcholu, je to, že předtím a před svým uvězněním vyzkoušeli všechny možné i nemožné metody, které samozřejmě selhaly.

V této době však zůstává jen jedna metoda - využití nového materiálu, extrahovaného z Mých představitelů, kterýžto materiál jim v té době nebyl k dispozici.

Takže vezměte v úvahu důležitost této konečné odpovědi na jejich otázku, protože je pro vás výhodné, aby zbývající pseudotvůrci završili tuto fázi svého konečného experimentování tak rychle, jak je to jen možné, a tak mohli vstoupit do zmíněného oddělení v Nové škole.

Pokračování v tomto experimentování a následné odmítnutí Nulové hypotézy (pamatuješ si její premisu? ‚Je možné mít pravý život srovnatelný se životem pozitivního stavu beze Mne nebo bez jakýchkoli Mých pravých duchovních principů, nebo jen s falešnými bohy a s falešnými a zkreslenými duchovními principy!‘) je jejich vlastní cestou k nápravě věcí. Toto je jedním z hlavních důvodů, proč vám bylo doporučeno i s touto frakcí pseudotvůrců spolupracovat. Čím dříve tuto fázi svého experimentování dokončí, tím dříve budeme všichni schopni eliminovat a odstranit tento tíživý stav izolace, separace, rozdělení a dezintegrace, na čemž je negativní stav a lidský život založen. Naneštěstí, v této jmenovité době, jak bylo uvedeno předtím, je jejich experimentování v tomto ohledu brzděno a zdržováno jejich válkou s renegáty. renegáti, samozřejmě, také pokračují v tomto ohledu se svým vlastním programem, a to podobným způsobem jako pseudotvůrci.

Je ještě jeden komentář, který bych chtěl učinit, než odpovím na tvou otázku, Petře. Tento komentář se výše diskutovaného tématu netýká. Týká se tendence, kterou někteří z vás projevují tím, že se pokoušejí srovnávat svoji situaci a kondici - ať je jakákoliv - se situací a kondicí někoho jiného. I když u vás, co se týče takových situací a kondicí, některé společné rysy existovat mohou, jsou jen povrchní a úplně zevní. V pokusech vyhledávat takové společné rysy, nebo dělat taková zbytečná srovnání, existuje určitý stupeň duchovního nebezpečí. Bez vašeho vědomí vám může negativní aspekt vaší lidské povahy vnutit touhu nebo potřebu být jako někdo jiný, či mát stejný typ zážitku, jaký mají někteří jiní jedinci. Chycením se do této případné pasti byste zapřeli svou vlastní jedinečnou, individuální a neopakovatelnou povahu. V tom případě byste ve svém poslání být sami sebou a mít své vlastní zážitky, se svou vlastní manifestací toho, jak jsou takové zážitky zvládány, vyjadřovány, vnímány, pojímány a interpretovány, selhali. Nikdo nemůže být jako vy.

Na okamžik však předpokládejme, že dva či více jedinců mají stejný typ problémů. Řekněme, že mají stejný typ fyzické nemoci, například srdeční vadu či rakovinu jater. I když je to stejná nemoc, její příčina, průběh, výsledek a všechno, co se této situace týká, i to, jak bude každý v této situaci reagovat, co bude prožívat, cítit, myslet si a vnímat, bude nekonečně odlišné. I když se zevní fyzické symptomy mohou projevovat velmi podobným způsobem, jejich niterné prožitky, vnímání a prožívání toho každým jedincem nebudou nikdy stejné.

Nebezpečí pokusů najít v nich společný jmenovatel je ve faktu, že to může vést v tomto ohledu k potlačení potřeby mít své vlastní jedinečné zážitky, a to by se mohlo stát sebe splňujícím proroctvím při očekávání mít stejné zážitky s jejich důsledky, jaké má nějaký jiný jedinec. To by úplně zmařilo správnou manifestaci duchovních důvodů, které jsou základem jakéhokoliv takového stavu či situace. Proto by to dotyčné osobě účinně bránilo při poučení a v poskytování důležitých lekcí každému, kdo může takový stav mít anebo být v takové situaci.

Anebo si vezmi například pokus najít nějaké společné rysy mezi někým, kdo odešel do důchodu ze svého lidského typu zaměstnání, a někým, kdo je zdravotně nezpůsobilý ve svém lidském zaměstnání pokračovat. V případě důchodce je situace duchovně a inherentně jiná než v případě zdravotní a/nebo duševní nezpůsobilosti. v prvním případě jedinec-důchodce splnil účel, pro který byl ve svém příslušném zaměstnání nebo práci, anebo postavení či v čemkoliv, angažován. Věnoval mu dostatečný čas, takže pokračovat v něm by bylo duchovně neproduktivní. Současně odchodem do důchodu přenechal tu pozici někomu, kdo je snad schopen přispět nějakými jinými důležitými aspekty k charakteru té pozice, která nebyla k dispozici, anebo nebyla potřebná v době, kdy v ní byl onen důchodce.

Na druhé straně zdravotní a/nebo duševní nezpůsobilost, která někomu nedovoluje v takovém postavení být, znamená z duchovního hlediska nevhodnost a neadekvátnost té pozice pro jedince v ní angažovaného, protože setrvání v ní by nejen nikam nevedlo, ale bylo by úplně marné, neproduktivní, nebezpečné a podkopávající jeho/její skutečné a pravé poslání, kterému předcházející zkušenost v této jednotlivé pozici připravovala cestu, aby zažil něco úplně odlišného; v tomto případě fyzickou a/nebo duševní nezpůsobilost a to, k čemu by mohla v životě dotyčného jedince vést.

Avšak z hlediska duchovního je tato jednotlivá záležitost tak individualizovaná a zosobněná, že žádné dva případy nemohou mít nikdy nic společného, nebo nemohou mít přinejmenším stejné důvody. Jen na zevní lidské úrovni se mohou objevit takové společné rysy. Mohou však být i jsou - ve většině případů - zavádějící. Takže nechyťte se do této typicky lidské pasti. Toto je jen jemná připomínka. Domnívám se, Petře, že tvá otázka s touto záležitostí souvisí.

Peter: Ano, souvisí. Vlastně, když jsme se procházeli a rozprávěli, klidně jsem prohlásil, že i když víme velmi dobře, že všechno, co se v našem životě děje, ať je to cokoliv, děje se na základě předešlé dohody mezi Tebou a námi a slouží to nějakému důležitému účelu, přesto nevíme, proč tomu tak je. Když jsme stonali a stěžovali si na naše početné fyzické bolesti a různé stavy našeho fyzického neklidu, divil jsem se, proč bylo nutné s tím vším souhlasit a proč nejsme schopni se jich zbavit, ať Tebe a všechny, co jsou s námi přítomni, jakkoli prosíme, aby nám pomohli se od těch všech lidských nesmyslů alespoň na fyzické úrovni (bolesti, bolení, nepohodlí, nemoci, atd.) osvobodit.

Pán Ježíš Kristus: I když existuje jistá souvislost mezi výše zmíněnou připomínkou a tvojí otázkou, existuje mezi nimi i značný rozdíl. V prvním případě jsme hovořili o pokusech porovnávat, anebo nacházet společné rysy nebo podobné důvody v pozadí stavů, které vypadají stejně. Zde, v tomto případě, se však věnujeme záležitosti, proč takové stavy vůbec existují.

Na tuto otázku nelze poskytnout jednoduchou odpověď. Ano, je pravdou, že kvůli některým vaším vlastním osobním a vrozeně individuálním důvodům jste souhlasili s tím, že tyto druhy zážitků zakusíte. Tyto zosobněné a individualizované důvody nelze zjevit, protože jsou výhradně mezi Mnou a vámi. v tomto případě by měl každý z vás přistoupit ke Mně osobně a individuálně a tuto otázku položit sám za sebe. Nemysli si však, že se to stane. Pokud jste na planetě Nula, většina aspektů toho ‚proč‘ vám nebude k dispozici, a to za prvé z bezpečnostních důvodů, a za druhé proto - a to je nejdůležitější - že jejich velikost a význam je takových rozměrů, že by to vaše vědomá lidská mysl nemohla akceptovat, ba dokonce ani pochopit. Ze svého typického lidského hlediska byste to jednoduše odmítli jako něco vysloveně nemožného a nemyslitelného. pokud bych vám je měl zjevit, pak při vaší současné neschopnosti je přijmout či je vůbec pochopit, byste je rovnou odmítli jako něco, co by v žádném případě nemohlo být pravdivé ani uskutečnitelné.

V tom případě byste se okamžitě stali velmi jasným terčem pro síly negativního stavu a na základě vašeho odmítavého postoje byste negativnímu stavu podlehli, a tak se fakticky stali jeho otroky. Abych tomu zabránil, bylo nutné utajit většinu obsahu té dohody i toho, proč bylo vůbec tak nutné ji uzavřít za tak restriktivních podmínek.

Vidíš, Petře, i vy všichni, kteří čtete tato slova, že většina aspektů vaší dohody zažít cokoliv, co na planetě Nula během svého života zakoušíte a budete prožívat, je takové povahy, že kvůli způsobu, jakým je strukturován a jak je uspořádán váš lidský život a jeho omezení, nemohou být zjeveny.

Pamatujte si, prosím, že bylo také dohodnuto nemít toto důležité poznání k dispozici během vašeho pobytu na planetě Nula v lidském životě. V té době jste dokonale chápali, že lidská povaha je taková, že bude účinně překážet a zabraňovat vaší schopnosti dozvědět se odpověď na toto ‚proč‘. Jednoduše řečeno, lidský život je se svojí podivnou a nemožnou přirozeností takový, že není schopen akceptovat nebo pochopit většinu duchovních důvodů existujících v jeho pozadí. anebo duchovních důvodů jakýchkoliv takových stavů a kondicí, jaké se například odrážejí ve vašich neduzích, anebo z duchovních důvodů v čemkoliv, co máte ve všech aspektech vašeho typického lidského života.

Jsou však některé aspekty, které mohou být zjeveny a pochopeny dokonce i vaší typickou lidskou myslí. Jedním aspektem zmíněné záležitosti je jasná ilustrace a demonstrace povahy lidského života a života negativního stavu samého a o sobě. K čemu vedou produkty negativního stavu, jakož i negativní stav sám od sebe a sám o sobě, anebo co jsou schopny ukázat pro poučení všech?

Ty produkty a negativní stav nejsou ničím jiným než rozpadem, bolestí, utrpením, bídou, slábnutím, úpadkem, umíráním a smrtí. pokud jste souhlasili se vstupem do lidského života a pokud váš duch i vaše duše - totiž jedinečná individualita - souhlasily na dočasném základě s prožitím lidského života prostřednictvím typického lidského těla, produktu to negativního stavu, potom jste také zjevně souhlasili se vším, co bylo/je neoddělitelně v takovém těle zakořeněno - s rozkladem, bolestí, nemocemi, chorobností, poruchami, utrpením, bídou, slábnutím, umíráním a smrtí vašeho fyzického těla. Konec konců, žádný jiný způsob, jak přežít lidský život, neexistuje.

Pokud tedy zvážíte tyto důležité faktory, bude vám potom jasné, proč nemohou být vaše prosby o pomoc zbavit se takových stavů vždy splněny, anebo proč vám to nemůže být poskytnuto. V tomto případě by taková pomoc byla hrubým porušením vaší počáteční dohody, za které jste vstoupili do lidského života. v tomto případě byste ve svém poslání selhali.

Samozřejmě, že existují situace, které zaručují takovou pomoc a eliminaci určitých fyzických stavů, které se potřebují odehrát jen na dočasné bázi uvnitř zvláštního časového rámce vašich lidských životních zážitků, kvůli potřebě je prožít a poučit se z nich nebo ilustrovat schopnosti jejich zvládání a jak byly použity a dosaženy. Jsou potřebné jen potud, pokud ty lekce nejsou absolvovány, anebo pokud určité další aspekty jejich povahy nejsou plně uchopeny a pochopeny všemi, kteří jsou s vámi do toho zapojeni, anebo kteří jsou s vámi spojeni.

Na druhé straně jsou některé další stavy a kondice vašeho fyzického těla, které se potřebují ubírat svým směrem buď do konce vašeho lidského života na planetě Nula, anebo do určité doby, kdy splní svůj účel a vyčerpají svoji užitečnost, pro kterou jim bylo dovoleno, aby vás vůbec přepadly. Avšak vždy, když Mne i všechny s vámi přítomné poprosíte o pomoc, smíme udělat jen tolik, kolik umožňuje naše vzájemná dohoda i smlouva.

Nezapomínejte však na jednu důležitou věc: kdyby nebylo naší neustálé pomoci a podpory, nebyli byste schopni vydržet ani minutu nic z toho, co je na vás uvalováno na základě povahy vašeho fyzického těla a lidského života vůbec a na základě podmínek naší dohody a smlouvy. Takže dokonce i v nejvíce oslabujících a bolestných podmínkách, kdy je vaše fyzické a/nebo duševní utrpení nejhorší, jaké si lze jen vůbec představit, naše pomoc a podpora je nanejvýš výrazná a zjevná, i když tehdy, když se nacházíte uprostřed takového strašného zážitku, se vám zdá, že jsem vás Já i všichni přítomní opustili - zatímco přesný opak je pravdou. Jinak byste nebyli schopni přežít takovou tvrdou zkoušku. Vzpomeňte si na tento fakt vždy, když jste v takovém rozpoložení či podobné situaci.

A na závěr: existuje další aspekt vašich fyzických stavů. Každý stav ilustruje určité odlišné aspekty povahy lidského těla a to, jak je křehké a omezené. Jak víte, jeden jedinec není schopen ilustrovat či přijmout všechny takové aspekty. Jinak by to nemohl přežít ani na zlomek vteřiny. Proto bylo nutné rozdělit všechny ty téměř nekonečné různosti takových aspektů mezi mnoho jedinců-dobrovolníků, a to v procesu mnoha, mnoha, mnoha tisíciletí. Toto je záležitost odhalení povahy negativního stavu. Důvodem, proč říkáme ‚téměř nekonečné různosti‘, je to, že povaha negativního stavu a lidského života je vyčerpatelná, a proto dospěje do svého konce. Takže tím, že nevznikla v absolutním stavu, nemá jejich povaha výsadu zůstat navěky. Z toho důvodu nemá ve své povaze nekonečné, nevyčerpatelné rozmanitosti zážitků. Z hlediska těchto faktů každý z vás souhlasil, že prožije jen tolik, kolik může přijmout a kolik může být schopen zažít anebo vydržet během svého pobytu na planetě Nula ve svém vlastním specifickém lidském fyzickém těle. Osobně vás mohu ubezpečit, že vám nebylo určeno nic víc, anebo nic většího či intenzivnějšího, než co byste byli schopni, anebo co byste chtěli prožít či vydržet. Na tomto jsme se vzájemně dohodli. A jak víš takovou dohodu nelze nikdy nedodržet či porušit. Je toto zpracování otázky dostačující, Petře?

Peter: Ano, je. Abych byl upřímný, očekával jsem za tím vším něco takového. Každopádně Ti mnohokrát děkuji za Tvoji laskavost a ochotu snášet všechny naše otázky a naši velmi často pošetilou zvídavost. Je dnes ještě něco, co by sis přál upřesnit?

Pán Ježíš Kristus: Rádo se stalo, Petře. Domnívám se, že je toho pro dnešek dost. A nedělej si starosti s vašimi otázkami a ‚zvídavostí‘, protože, jak víš, Moje ochota odpovídat je nevyčerpatelná a nemá hranic. Takže jen rovnou do toho a ptej se a buď zvídavý vždy, když dostaneš chuť. Zatím se měj nádherně.

Zdroj: DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM 1.DÍL