ŠEDESÁTÝ DRUHÝ DIALOG

4. dubna 1999

Peter: Dnes tradičně oslavujeme Tvé vzkříšení. Michael M. z Massachusetts položil některé zajímavé otázky, které se přímo týkají této události, zaznamenané například v Evangeliu podle Jana. Jeho další otázky se týkají některých Tvých zázračných skutků během Tvého pobytu na planetě Nula.

Než zformuluji jeho otázky, předpokládám, že Ty něco máš, čím bys chtěl přispět ve věci Tvého vzkříšení.

Pán Ježíš Kristus: Máš pravdu, Petře. A děkuji Ti za příležitost stručně se zmínit o té události. Jestliže se pozorně zadíváš na Mou účast na Mém Stvoření a pseudoživotě negativního stavu a lidském životě v tomto časovém cyklu, všimneš si, že během současného časového cyklu se odehrály tři nejdůležitější a nejvýznamnější události.

Ty události úplně a kompletně změnily průběh a směr historie Mého Stvoření i pseudostvoření. Díky nim není nic stejné ve srovnání s tím, co bylo předtím.

První událostí byla Má inkarnace do celého Mého Stvoření. Vyvrcholila vtělením se na planetu Nula do konečného produktu negativního stavu - lidského života - a jeho pomocí do celé zóny vymístění a všech jejích pekel. Tato událost Mi umožnila prožít život tak, jak ho prožívaly všechny sentientní entity ve svém relativním rozpoložení. Dovolila Mi také prožít život tak, jak ho prožívají lidé a všichni tvorové a subtvorové negativního stavu, Potřeba této zkušenosti byla vysvětlena v jednom z předešlých dialogů. Tato událost současně připravila velmi důležitý předpoklad pro každého ve jsoucnu a bytí a pseudojsoucnu a pseudobytí, aby tak mohl prožít Mou Novou Přirozenost ze své vlastní osobní a individualizované úrovně. Též aby všem byla poskytnuta příležitost navázat a mít se Mnou velmi osobní a intimní vztah.

Druhou nejdůležitější událostí bylo Mé zažití všeho, co nebylo ustanoveno vůbec nikde a v žádné době, co však bylo vynalezeno a zahájeno v procesu aktivace negativního stavu a učiněno stavem života v konečném produktu jeho pseudotvořivého úsilí - v lidském životě. Vám je to známo jako proces umírání a smrti. Protože jsem přijal typický lidský život, musel jsem přijmout i cosi, co je lidskému životu vrozeno - umírání a smrt. Tento pochod je velmi divným fenoménem. Jak víš, neexistuje nikde v Mém Stvoření. Proces umírání a smrti je odrazem, ilustrací a demonstrací pravé povahy negativního stavu a jeho lidského života. Odráží pomíjivost, dočasnost a rozklad všeho, co je vrozeno povaze negativního stavu a lidského života. Proto jsou umírání a smrt tak typické pro lidský život, tak abych ho zažil plně a kompletně, bylo pro Mne nevyhnutelné podrobit Se tomu zážitku v jeho nejplnějším rozsahu.

Avšak umírání a smrt, protože jsou vynálezem negativního stavu, slouží také jako jedině možná brána pro vchod do ostatních úrovní negativního stavu.

Zde musíte jasně pochopit, že jediný způsob, jak vejít do negativního stavu z pozice lidského života, je prostřednictvím procesu smrti a umírání. Jakákoliv jiná cesta, anebo kdybych chtěl do něho vstoupit jakýmikoliv prostředky jinými než lidskými, by totálně skončila zničením každého, kdo se nachází v negativním stavu. Jen nejexternější pozice, vrozená povaze lidského života, mohla poskytnout a poskytla po tu dobu prostřednictvím relativní kondice Mé Absolutní Božské Kondici takové prostředky, které chránily každého v peklech a zabránily tomu, aby utrpěl újmu či byl zničen.

Jelikož je lidský život nejdefinitivnějším vyjádřením této nejexternější kondice, byl to lidský život, který Mi umožnil uskutečnit Mé poslání v peklech. Žádné jiné prostředky nebyly v té, ani jiné době, k dispozici.

Dalším důležitým bodem, který je třeba si uvědomit, je to, že povaha umírání a smrti vrozená lidskému životu vytvořila ve všech, kteří je prožívají, pocit uzavření, konce, nevratnosti a ztráty života.

A protože je lidský život zakotven ve fyzickém prožívání všech vjemů, vytváří v jedinci falešný dojem, že umírání a smrt jsou skutečnou realitou na všech úrovních jedincova jsoucna a bytí, bez jakékoliv naděje na pokračování v tom typu života - na fyzické úrovni. Tato situace vede k předpokladu, že žádný jiný život než fyzický není možný ani uskutečnitelný.

Jedním z důležitých důvodů Mého vtělení se do specifického lidského života bylo vyvrácení této falešné víry a iluze, jaké lidé byli náchylní mít. Proto jsem demonstroval nepravdivost tohoto názoru zdoláním smrti prostřednictvím procesu vzkříšení Mého fyzického těla. Tato zvláštní událost bez jakéhokoliv stínu pochybnosti dokázala, že v pravé realitě života, v životě, který pramení z Mého Absolutního Života, nic takového jako umírání a smrt neexistuje.

Jestliže zvážíte logickou konstrukci předpokladu, že existuje Absolutní Život, slovo ‚Absolutní‘ a to, co obsahuje a znamená, vylučuje možnost jakéhokoliv typu terminálního stavu - jako je například umírání a smrt. Nebo kdyby něco takového bylo možné v absolutním smyslu, tedy jestliže by šlo o terminální a všechno končící smrt, pak by ani absolutní stav nebyl myslitelný či možný. Vzájemně se vylučují.

Jedním z důležitých důvodů, proč bylo pro Mne nevyhnutelné, abych vstal z mrtvých v lidském fyzickém těle, bylo t, že lidské fyzické tělo znamená a zpříkladňuje nejexternější faktory negativního stavu. Pomocí procesu Mého fyzického zmrtvýchvstání ve fyzickém těle jsem v lidském životě i v negativním stavu ve všeobecnosti vytvořil předpoklad, který umožnil a umožní, až přijde čas, eliminovat z jejich života jak pojem, tak i proces umírání a smrti.

Jen někdo, kdo je Absolutní a kdo se podrobí tomuto zážitku, smí a může vytvořit takový rozhodující předpoklad. Takže prostřednictvím procesu Svého fyzického zmrtvýchvstání jsem vytvořil nanejvýš důležitý předpoklad v lidském životě i v negativním stavu, na jehož základě budou umírání a smrt navěky zrušeny.

Toto samozřejmě nebyl jediný důvod pro Mé zmrtvýchvstání. Jak víš, týká se také nejdůležitějšího faktoru získání Mé Nové Přirozenosti. Tento faktor byl obšírně popsán ve Druhé kapitole Nového zjevení Pána Ježíše Krista.

A toto nás přivádí ke třetí nejdůležitější události, která se odehrála během tohoto časového cyklu. Po Mém vzkříšení se započal proces věčné změny Mé Přirozenosti. Jak víš, byl završen až o Vánocích v roce 1987. Vyvrcholil též započetím přenosu konečné části Mého Nového zjevení, odrážejícího se v jeho třech zdrojích, kterým předcházelo devět předešlých knih, které jsi ty, Petře, napsal a které jsem Já inspiroval. Význam Mé Nové Přirozenosti byl podrobně rozveden mnohokrát v Mém Novém zjevení. To zde není třeba opakovat.

Než přikročím k zodpovězení Michaelových důležitých otázek, chtěl bych učinit ještě jeden komentář.

Jak víš, za dobu Mého zmrtvýchvstání se považuje období jara. To není náhoda. Jaro znamená začátek nového života a vytvoření všeho svěžího a nového. V Mém případě to zvěstovalo začátek procesu věčné absolutní změny Mé Přirozenosti a ustanovení Mé Nové Přirozenosti.

Podobně jako byla událost Vánoc dána do nejtemnějšího a nejsmrtelnějšího ročního období na severní polokouli, stejným způsobem bylo Mé vítězství nad umíráním a smrtí, tedy nad celistvostí negativního stavu a nad lidským životem, dáno do období jara, a tak byla ilustrována důležitá duchovní souvztažnost těch období.

A nyní, Petře, můžeš položit Michaelovi otázky.

Peter: Děkuji Ti mnohokrát za toto vysvětlení. Michaelovy otázky rozdělím do tří částí. První a třetí část by měly být zodpovězeny jako poslední, protože se buď Tvého vzkříšení netýkají, nebo se týkají něčeho, co se stalo několik dní po Tvém vzkříšení. Avšak druhá část se ho přímo týká, a z toho důvodu začnu tou částí. Týká se to 20. Kapitoly Janova Evangelia. Jan 20:1 začíná výrokem: ‚První den týdne.‘ Existuje nějaký význam toho, proč to bylo prvního dne týdne?

Pán Ježíš Kristus: Samozřejmě, Petře. Všechno, co je vůbec zaznamenáno v Evangeliích, má velmi důležitý význam. Mé vzkříšení se událo prvního dne týdne.

Bylo to v tentýž den brzy ráno, zatímco stále ještě byla tma, když Moje přítelkyně Marie Magdaléna přišla ke hrobu, kde bylo pochováno Mé fyzické tělo. ‚První den týdne‘ znamená nový začátek v současně pokračujícím časovém cyklu. ‚První den‘ znamená početí samotného nového začátku, a ‚týdne‘ znamená, že se to bude odehrávat během současného časového cyklu. Něco nanejvýš významného se chystalo odehrát, co by změnilo celou historii Mého Stvoření a pseudostvoření.

To, že to byla Marie Magdaléna, která přišla první k Mému hrobu, znamená, že do popředí Mého spasení, který byl umožněn na základě faktoru Mého fyzického vzkříšení a Mého podrobení negativního stavu a lidského života, budou uvedeny milosrdenství, soucit a empatie. Marie Magdalena představuje v této zvláštní konotaci tyto Božské Charakteristiky.

To, že byla stále ještě tma, když přišla k Mému hrobu, znamená, že uvědomění si důležitého faktu, proč jsem musel a potřeboval zažít proces umírání a smrti, se ještě stále nezaregistrovalo v myslích nikoho v pozitivním, ani v negativním stavu.

To, že Petr a Jan byli druzí, kteří přišli k Mému hrobu poté, co je Marie Magdaléna informovala, že v hrobě nenašla Mé tělo, znamená, že všechny ostatní atributy Mé Božské přirozenosti, představované zde Petrem a Janem, budou podstupovat fundamentální změny, založené a pramenící z Mého Absolutního Milosrdenství, Soucitu a Empatie. Budou zakořeněny v Mé Absolutní Božské Dobrotě a Lásce (Jan), ve spojení s Mou Absolutní Božskou Moudrostí a Pravdou (Petr). Společný běh Petra a Jana znamená duchovní manželství Božské Lásky a Dobra a Božské Moudrosti a Pravdy, které přivádí pomoc všem těm, kteří potřebují být spaseni z drápů negativního stavu. To, že Jan nakonec předběhl Petra a přišel k hrobu první, znamená, že Božská Láska a Dobro musí udávat tón v procesu Mého Spasení všech, protože jen z pozice čisté bezpodmínečné lásky může být iniciováno něco, co má tak monumentální povahu. Když už je to iniciováno, následuje ryzost bezpodmínečné moudrosti, aby poskytla nejúčinnější prostředky pro dosažení tohoto konečného cíle.

Situace, kdy se Jan sehnul a pohlédl do hrobu, aniž vstoupil dovnitř, a jak tam uviděl ležet plátěná prostěradla, znamená, že Božská Láska a Dobro uznávají, že pravda té události nepramení či nevzniká v zevnějšnostech, neboli v negativním stavu všeobecně, což zde představuje hrob (negativní stav) a plátěná prostěradla, která tam ležela (zevnějšnosti). Sehnutí se v této konotaci znamená uznání a přijetí potřeby pro ustanovení Mého Božství v zevnějšnostech a pro jejich inkorporování do Mé Přirozenosti. Nevstoupit dovnitř znamená držet se faktu, že tato potřeba nepramení ze samotných zevnějšností, ale z Mých Božských Niterností.

To, že potom přišel Šimon Petr po Janovi a vešel do hrobu, znamená, že pomocí Mé Božské Moudrosti a Pravdy jsem byl schopen vstoupit do negativního stavu a lidského života a inkorporovat jejich životy do Sebe po jejich očištění od zatracenosti pozice, která spočívá v pouhých zevnějšnostech. To však také znamená, že Moje Božská Moudrost a Pravda jsou tím, co připravuje cestu pro vytvoření příznivých podmínek pro Moji Božskou Lásku a Dobro, aby také zaujaly pozici v zevnějšnostech, v negativním stavu a v lidském životě, což je zde označeno tím, že Jan následuje Petra do hrobu a vidí všechny části oděvu pěkně a úhledně složené a uložené v hrobě. Pěkně a pořádně složené znamená, že jsem ustanovil pevný řád a nové zákony, kterými se musel od tohoto okamžiku život negativního stavu a lidský život řídit.

Znamená to také, že ve všech peklech byl uveden řád a tak byl vytvořen předpoklad pro eliminaci negativního stavu, až přijde čas.

Jan 20:17: ‚Ježíš jí řekl (Marii Magdaléně): „Nedotýkej se mne, ještě jsem nevystoupil ke svému Otci; Běž však k Mým bratrům a řekni jim, že ‚Vystupuji ke svému Otci a Otci vašemu a ke Svému Bohu a Bohu vašemu‘.“‘

Obsah tohoto příslušného verše se týká výlučně procesu sjednocení všeho, co jsem získal během Svého vtělení na planetě Nula a během Mého pobytu v peklech s Mou Božskou Esencí a Božskou Substancí, ze kterých jsem sestoupil na lidskou úroveň a které jsou zde označeny jako ‚Můj Otec‘ (Božská Esence) a ‚Můj Bůh‘ (Božská Substance). Ve chvíli Mého rozhovoru s Marií Magdalénou jsem byl ještě stále ve stavu separace od nich.

To, že jsem ji požádal, aby se mne nedotýkala či aby Mne nedržela, znamená, že ve stavu separace by uznání Mého tehdejšího stavu přilnutím k němu znamenalo dát tu separaci do trvalé modality. Toto bylo prorockým varováním pro všechny Mé pozdější následovníky v tom smyslu, aby neoddělovali Můj tehdejší stav od jeho Božské Esence a Božské Substance a aby Mne nepovažovali za někoho, kdo je od nich, anebo v tomto případě od Mého Otce a Mého Boha, odlišný. To, že jsem také dodal ‚váš Otec a váš Bůh‘, znamená, že život všech ostatních pochází ve své pozitivní konotaci z té Esence (Otce) a z té Substance (Boha). To, že jsem je nazval ‚bratry‘, znamená Mé uznání, že jsou všichni relativní vůči Mému Absolutnímu stavu a že zažitím jejich života z jejich pozice jsem se Já porovnal s jejich stavem.

Peter: Děkuji Ti mnohokrát za toto vysvětlení. Třetí část otázky se týká samotného Jana a důvodu, že se nikdy nenazval Janem, ale namísto toho osobě hovořil ve třetí osobě (Jan 20:3-10, a Jan 21:20) a sám se označoval jen jako někdo, koho jsi Ty miloval a kdo se při večeři opíral o Tvoji hruď.

Pán Ježíš Kristus: Tato situace odráží pravou povahu Pokory a Nevinnosti, které jsou atributy lásky, dobroty a femininity. Všechny, kteří takové atributy představují, hluboce miluji a - řečeno obrazně - jsou na Mé hrudi. Jak vidíte, takové atributy pocházejí ze samotného Mého srdce, tedy ze samotné Mé Esence. Jsou zdrojem života. Protože miluji život, jakýkoliv život, v Absolutním smyslu, nosím také ten život na Své hrudi anebo ve Svém srdci, ze kterého ho vyzařuji do všech ostatních. Láska a Dobro si nedělají reklamu u nikoho. Ony jednoduše jsou. Proto Jan nikdy nenaznačil, že on je tím, kdo má tuto roli a reprezentaci.

Aby se ilustrovalo, že ve Mně neexistuje rozdíl Mou Absolutní Maskulinitou a Absolutní Femininitou a že jsou ve Mně opravdu rovnocenné a stejné, byl vybrán Jan, aby představoval Mé femininní aspekty z té strany jeho přirozenosti, která v něm obsahovala femininní principy.

Takže jak z těchto veršů vidíš, Jan o sobě hovořil jako o Mém učedníkovi, kterého jsem miloval. Toto označení též upozornilo na fakt, že nikdo sám/sama od sebe a sám/sama o sobě nemůže, anebo nesmí být zdrojem své vlastní lásky a dobra. Jenom když uzná, že láska i dobro pocházejí a pramení ze Mne, tedy tím, že bude Mým učedníkem, může skutečně milovat a být dobrý. A toto je vše, co jste připraveni vědět o diskutované záležitosti.

Peter: Znovu Ti mnohokrát děkuji za toto zajímavé vysvětlení. První část Michaelovy otázky se týká nasycení pěti tisíc mužů pěti bochníky chleba a dvěma rybami v jednom případě a čtyř tisíc mužů, kromě žen a dětí, sedmi bochníky a několika malými rybami - v případě druhém. Tyto dvě události jsou zaznamenány v Evangeliu Matoušově 14:15-21 a 15:32-38; a znovu zopakovány v Matoušovi 16:8-11. Také v Janovi 6:5-13. Jan upřesňuje, že to byly bochníky ječmenné. Mají tyto události nějaký význam?

Pán Ježíš Kristus: V citovaných událostech jsou obsažena hluboká duchovní tajemství spolu s duchovními souvztažnostmi. Některá z nich mohou být v této době zjevena. Znát jiná je pro vás předčasné. Věnujme se těm, která je možné zjevit a pochopit. Jak vidíš, jsou popsány dvě události podobné povahy. V obou případech došlo k nasycení zástupů, avšak s různým počtech těch, kteří byli do jeho procesu zapojeni. Tyto dvě události mají úplně odlišný duchovní význam. Jedna se odehrává z pozice Mé Božské Lásky, druhá se odehrává z pozice Mé Božské Moudrosti. Avšak obě se odehrávají v lidském životě, v největších zevnějšnostech a v negativním stavu všeobecně.

Všeobecným významem těch událostí je to, že Svoji lásku, dárkyni života, a Svoji moudrost, dárkyni světla, poskytuji i všem v negativním stavu a v lidském životě. Toto tedy znamená, že Moje Láska i Moudrost jsou všeobsáhlé.

Chléb znamená ve všeobecnosti dobro života a ječmenný chléb upřesňuje, že je to dobro přírodní. Ryby obecně znamenají nejexternější aspekty přírodní pravdy. To, že tam bylo v jednom případě jen pět bochníků chleba a dvě malé ryby, znamená povahu negativního stavu a lidského života, který dokonce i v nejexternějších přírodních stavech dobra a pravdy obsahuje určité velmi nevýznamné množství dobra a pravdy.

Znamená však i to, že negativní stav a lidský život nejsou absolutně zlé a negativní. Obsahují v sobě malé zbytky dobra a nějaký nepatrný stupeň pravdy. Jinak by nemohly žít a fungovat.

Jejich nasycení Mnou z těchto nepatrných poměrů znamená, že využiji těch zbytků k tomu, abych jim poskytl všechny aspekty Své Nebeské, Duchovní a Přírodní Dobroty a Pravdy, které je spasí z jejich pseudoživota. To, že usedli, aby se toho chleba a ryb najedli, znamená přijetí faktu, že jen na základě Mého vlastního zásahu a Mým uvedením všeho v negativním stavu a v lidském životě do náležitého řádu mohou být všichni spaseni z věčného setrvání v takovém pseudoživotě.

Pět bochníků chleba znamená minimální množství, potřebné pro zachování zdání života v negativním stavu a v lidském životě. Sedm bochníků znamená maximum všeho dobra, které může být obsaženo v pseudoživotě a v lidském životě, a nic víc. Dvě ryby znamenají minimum uvědomění si jakékoliv pravdy, která je k dispozici všem v negativním stavu a v lidském životě a kterou je potřebné udržet v jejich rozpoložení, aby se v nich zachovala schopnost vedoucí k spáse. Několik malých ryb znamená maximum všeho z přírodní zevnější pravdy, které může být v pseudoživotě a v lidském životě obsaženo.

Pět tisíc znamená tu část pozitivních energií, která byla odříznuta od pozitivních energií a využita na vytvoření pseudoživota negativního stavu a která bude způsobilá pro konverzi do pozitivního stavu, tedy pro konverzi ve své úplné celistvosti, představované číslem pět tisíc. Na pseudoživotě negativního stavu se nerozhodl zúčastnit nekonečný počet, ale jen jeho velmi malá část. Čtyři tisíce znamená všechny aspekty lidského života, které potřebují být nasyceny dobrem a pravdou, aby byly očištěny od všech zel a nepravd. ‚Kromě žen a dětí‘ znamená, že negativní stav a lidský život vkládají všechen význam života a chápání toho, o čem vlastně život je, do zevnějšího, vědeckého výzkumu a objasňování, zde vykresleného muži; s velmi malým ohledem na niterný, intuitivní a hluboký náhled, umožňující stav poznání, že je něco tak, jak to je a proč tomu tak je; což je zde představováno ženami a malými dětmi.

To, že bylo posbíráno 12 košů zbytků, znamená, že neexistuje žádné omezení toho, kolik Mé Božské Lásky a Dobra je k dispozici všem, kteří touží být nasyceni Mým Životem. Dvanáct znamená úplnost a kompletnost jakéhokoliv stavu, který je nevyčerpatelný a trvá navěky. Toto je všechno, co potřebujete v této době o této záležitosti vědět.

Peter: Děkuji Ti mnohokrát za všechno. Je dnes ještě něco?

Pán Ježíš Kristus: Ne, Petře, pro tentokrát je to všechno. Přeji ti příjemný den.

Zdroj: DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM 1.DÍL