PADESÁTÝ ČTVRTÝ DIALOG

16. března 1999

Peter: Můžeme dnes ráno pokračovat v naší konverzaci týkající se včerejšího tématu, obsaženého v Padesátém třetím dialogu?

Pán Ježíš Kristus: Ano, Petře, můžeme. Jak víš, jednou z nejdůležitějších záležitostí, týkajících se konečné eliminace negativního stavu a přípravy na nastolení plnosti života pozitivního stavu v jednom soudržném a harmonickém celku je záležitost integrace, sjednocení a propojení všech úrovní, kroků, stupňů, aspektů, dimenzí a všeho ostatního, co si lze v celém jsoucnu a bytí, jakožto i v pseudojsoucnu a pseudobytí a v lidském životě představit.

Tu část tohoto výroku, která se týká pseudojsoucna a pseudobytí a lidského života, musíte chápat tak, ze jejich život, jímž vzkvétají a fungují, byl z perspektivy vašeho času v jednom bodě ve velmi vzdálené minulosti oddělen z Mého Stvoření a využit na vytvoření odlišného životního stylu. Ten život, poté co bude osvobozen od všeho znečištění, otrávení a kontaminace typickým zlým a nepravdivým životním stylem svých nositelů, musí být vrácen do sféry a atmosféry Mého Pravého Stvoření a začleněn do jeho celku.

Do soudržného celku Mého Stvoření nebude vrácen negativní stav sám o sobě a sám sebou, ani typický životní styl lidských bytostí, ale původní životní energie, které byly využity na aktivaci negativního stavu a fabrikaci lidí.

Pokud existuje nějaký stupeň separace, odloučení, uzavření se do sebe a pokud chybí neustálé, nepřerušované plynutí, negativní stav a jeho lidský život by mohl vzkvétat a šířit se bez jakýchkoliv těžkostí. Stavy, jako jsou tyto, velice podporují pseudoživot negativního stavu a jeho lidský život.

Peter: Otázkou je samozřejmě to, proč bylo nutné tvořit takovým způsobem, že se umístily všechny tři dimenze tvého Stvoření - duchovní, intermediální a fyzická - do oddělených entit bez jakéhokoliv spojení mezi nimi a jejich úrovněmi? Proč bylo toto spojení omezeno na souvztažnosti a symbolická vyobrazení anebo reprezentace se speciálním typem jazyka, který nemohl nikdo chápat přímo, ale jen přes zvláštní druh výkladu od jedinců zvláště osvícených za tímto účelem?

Pán Ježíš Kristus: Odpověď na tvou otázku, Petře, je tak trochu nepřímo obsažena v Mém Novém zjevení. Je ukryta ve výroku, že život pozitivního stavu nemůže být ve své plnosti a kompletnosti aktivován, pokud není nejdříve všem ostatním formám a způsobům života umožněno či dovoleno manifestovat se za účelem poučení pro všechny o tom, jaký typ života si nezvolit.

Jestliže nedovolíte, aby se nejprve manifestovaly tyto typy životů anebo pseudoživotů, nedáte v této záležitosti nikomu žádnou jinou volbu než být jen v určité velmi specifické a přesně definované modalitě, vnucené jim Mými vlastními ideami o tom, jaký by měl být jejich život.

Takové uspořádání by bylo v protikladu k Mé Přirozenosti, zakořeněné v Absolutní Svobodě a Nezávislosti. V tom případě by nemohl být se členy Mého Stvoření navázán žádný smysluplný, uspokojivý a naplňující vztah. Byli by jen Mými otroky, kteří by vykonávali bez jakýchkoliv podnětů anebo inspirací Mé příkazy.

Avšak hlavní důvod pro takové počáteční uspořádání ve struktuře Mého Stvoření byl ten, že jestli bych měl tvořit způsobem a stylem, který by umožňoval takové přímé spojení mezi všemi dimenzemi a jejich různými úrovněmi, Mé Stvoření by bylo ve stavu úplné integrace a jednoty. Protože takové stavy mají čistě pozitivní charakter, jediný typ života, který by mohl být za takových podmínek vytvořen, by byla plnost a kompletnost života pozitivního stavu. V tom případě by nikomu nebyly k dispozici žádné jiné volby. Opakuji, taková situace by uvedla všechny do stavu nevyhnutelnosti a bez žádné svobodné volby.

Musí ti být velmi jasné, Petře, že kdyby Mé tvořivé úsilí mělo započít takovým sjednoceným a integrovaným způsobem, žádný jiný typ života by nemohl být nikdy aktivován a uveden do pohybu.

Je nemožné, aby se při existenci podmínek unifikace, integrace a jednoty všech a všeho ujal jakýkoliv jiný typ života. Vytvořením takového života vylučujete všechny ostatní manifestace odlišných životů, které nejsou vybudovány na těchto typech podmínek. Tento typ života je velmi specifický pro život konečného pozitivního stavu. V tomto časovém bodě, jak víš, Petře, pozitivní stav není ve své konečné kondici a manifestaci.

Pokud jsou ještě stále na svém místě další typy života, poskytující všem velmi důležité poučení o tom, co nevolit, plnost a kompletnost života v pozitivním stavu nemůže být aktivována. Kdybych to měl udělat, na základě faktoru té aktivace by všechny ostatní typy životů v okamžiku přestaly být a existovat. V tom případě by však poučení o různých volbách nemohlo být dokončeno a členové pozitivního stavu by byli stále ještě zatíženi otázkami o možnostech jiných forem či typech života.

Tu je paradox: uvedení úplnosti a kompletnosti života pozitivního stavu do pohybu by před završením manifestace ostatních životů předčasně eliminovalo poznávací proces. Předčasné eliminování tohoto potřebného poučení by zabraňovalo členům tohoto života, aby si tento život vychutnali v jeho úplnosti a kompletnosti. Nakolik každý život úplně závisí na stavu mysli jeho nositelů, co by to byl za život, nemohl být úplný a kompletní. V tom je paradox této hypotetické situace. chápeš to, Petře?

Teoreticky byste měli úplný a kompletní život pozitivního stavu, ale z praktického stanoviska by takový život kvůli faktorům závislosti jakéhokoliv života na stavu mysli sentientních entit, které se těší z toho života, nemohl být úplný a kompletní. V tom je paradox této hypotetické situace. Chápeš to, Petře?

Peter: Ano, chápu a zcela jasně tomu rozumím.

Pán Ježíš Kristus: Jak byste ve svém tvořivém úsilí poskytli příležitost k uskutečnění ostatních typů života?

Své tvořivé úsilí začnete s vybudováním oddělených dimenzí a jiných příslušných dimenzí a jejich příslušných úrovní, umísťujíce je do uzavřené samostatné smyčky a spojujíce je jen pomocí symbolických a souvztažných zobrazení, se speciálním jazykem, který by mezi nimi všemi zabezpečil určitý stupeň spojení. Toto spojení je, samozřejmě, nepřímé, postačuje však k tomu, aby zachovalo správnou funkci Mého Stvoření s jednotným zaměřením na cíl - za účelem vytvoření konečné kompletnosti a plnosti života pozitivního stavu. Naprosto současně tím, že je nepřímé a symbolické, nepřekáží nutné manifestaci ostatních typů životů, poskytujíc každému příležitost naučit se, co si nevolit a co nevčlenit do svých budoucích životů.

Jak dochází k většímu a většímu ponaučení z těchto důležitých lekcí, dostáváte se svým tvořivým úsilím blíže a blíže ke konečnému cíli, což končí v definitivním nastolení kompletního a úplného života pozitivního stavu. V procesu tohoto budování začínáte postupně a pomalu prožívat přímé spojování, sjednocování a integraci všech úrovní a stupňů dimenzí Mého Stvoření a všech jejich aspektů a kroků. Konečným aktem je v tomto ohledu totální eliminace separace, odloučenosti a izolace, která byla doposud odůvodněna, což povede automaticky ke zrušení negativního stavu a všech jeho produktů.

Takto postupuje proces Mého tvořivého úsilí. Abych dosáhl tohoto nanejvýš důležitého cíle, bylo v procesu tohoto budování nutné podniknout několik důležitých kroků.

Za prvé, pro Mne osobně bylo nutné fyzicky se zúčastnit všech ostatních typů života, abych ty životy prožil způsobem, jakým ho prožívají všechny sentientní entity ve svých vlastních jedinečných životech. Tento vstup nebyl omezen jen na lidský život a život negativního stavu ve všech jeho příslušných peklech a v Zóně vymístění. Zahrnoval taktéž všechny ostatní typy životů existující po celém Mém Stvoření v jejich nekonečných variacích, způsobech a stylech. Není možné dosáhnout potřebné unifikace, integrace a přímého spojení mezi nimi všemi, aniž bych měl takovou přímou zkušenost v praktickém smyslu. V procesu shromažďování Svých praktických zkušeností všech zmíněných životů jsem v nich vytvořil podmínky, které by jim umožňovaly dostat se v pravý čas ze své separace, izolace a omezení a opětovně se spojit se všemi ostatními, a tak se stát jednotným, soudržným a integrovaným celkem.

Za druhé, abych se přizpůsobil úrovni všech sentientních entit v jsoucnu a bytí a v pseudojsoucnu a pseudobytí, jakož i lidským tvorům, za tím účelem jsem kompletně změnil Svou Vlastní Přirozenost.

Z pozice Mé Staré Přirozenosti by nebylo možné tento proces uskutečnit, protože by nikdo nemohl náležitě zjistit, náležitě pochopit a náležitě vědět, jaká je Má Pravá Přirozenost. Jestliže to nejste schopni vědět, nejste ani schopni navázat se Mnou žádný smysluplný a naplňující vztah, který by mohl vést k vašemu vlastnímu jedinečnému sjednocení a integraci se Mnou.

V tom případě by stav separace musel existovat navěky, protože Já, Kdož jsem v konečném smyslu jediným možným Integrátorem a Sjednotitelem všech a všeho, bych byl v jakémsi stavu, rozpoložení anebo na jakémsi místě, jež je nedostupné, nepochopitelné a nerozpoznatelné. Kdyby tomu bylo tak, status quo všech a všeho ať kdekoli nebo kdykoli by musel zůstat donekonečna. V tom případě by byl každý navěky uvězněn ve své vlastní kondici a stavu bez jakékoliv naděje někdy se odtud dostat. Umíš si představit, jaký by to byl život?

Abych se vyhnul tomuto nemožnému důsledku, na základě Své Vlastní Svobodné Volby jsem se rozhodl prožít přímo všechny formy životů, manifestovaných v jejich příslušných sentientních entitách. Stal jsem se jedním z nich, abych s nimi mohl navázat vztah na jejich vlastní úrovni a umožnil jim, aby Mne poznaly přímo, bez jakékoliv mediace.

Nutnost takového důležitého poznání a zkušenosti je zakotvena ve faktu, že není možno započít proces sjednocování, integrace a vzájemného spojování z pozice bytí mimo ně.

Musíte být uvnitř jejich vlastního života, abyste vytvořili podmínky pro budoucí sjednocení, integraci a vzájemné spojení. Zevnější pokus udělat to se nemůže ujmout kvůli multivesmírnému zákonu, který vyžaduje, aby všechno začínalo z vnitřku a postupovalo k zevnějšku, kde završí svůj proces manifestace.

Tento zákon je základem jakéhokoliv tvořivého úsilí anebo jakéhokoliv života vůbec. Za žádných okolností se nemůže porušit. Jak víte, jeho porušení vede k aktivaci negativního stavu a k fabrikaci lidí.

Proto kdybych se pokusil vykonat tento důležitý proces zvenku, anebo ze zevnějšnosti jejich životů, pak jediné, čeho bych byl s to dosáhnout, by bylo posílení jejich životního stylu a poskytnutí licence negativnímu stavu a lidskému životu zůstat navěky ve své vlastní nespojené, nesjednocené a neintegrované kondici. To by znamenalo, že stav separace, izolace a uzavřené smyčky všech a všeho by také zůstal navěky, bez jakékoliv možnosti nějaké změny. Jako důsledek takového aktu by úplnost a kompletnost života pozitivního stavu nemohla nikdy dospět do své vytoužené a všemi očekávané plodné zralosti.

Z toho, co bylo v tomto ohledu doposud zjeveno, budete moci intuitivně zjistit rozsah Mých skutků během Mého vtělení se do různých forem a podmínek života sentientních entit na každém místě a v každé době a proč bylo pro Mne absolutně rozhodující a nutné, abych to učinil.

Jak vidíte z této diskuse, Má inkarnace nebyla omezena jen na vaši planetu a jen na lidský život a Zónu vymístění negativního stavu a všechna její příslušná pekla, ale uskutečnila se i ve všech stavech, rozpoloženích a místech multivesmíru. To, jak se tato inkarnace uskutečnila na jejich místech, stavech a rozpoloženích všech sentientních entit, nelze vašimi lidskými pojmy v této zvláštní době popsat. Nebyli byste schopni to pochopit. Postačí, aby vám byly známy důvody Mých potřeb inkarnovat se do nich - jak to bylo výše popsáno.

Za třetí, jak víš, Petře, poté co jsem získal Svou Novou Přirozenost, která včlenila všechny shromážděné zkušenosti ze všech stavů, kondicí a míst Mé inkarnace, hlavně a obzvláště vtělení se do lidského života na planetu Nula, stvořil jsem Nový vesmír, jak bylo uvedeno dříve.

Jak vidíte z tohoto zjevení, Nový vesmír ve své strukturální přirozenosti odráží ve své relativní kondici Mou Absolutní Absolutně Novou Přirozenost. V tomto okamžiku je ta pravá chvíle, abyste poznali, že struktura a povaha Nového vesmíru není ohraničena jen na to, aby obsahovala aspekty Mého Božského Lidství, ale zahrnuje také všechny ostatní aspekty pocházející z Mých zkušeností ze žití mezi všemi ostatními formami životů.

Takže poprvé v jsoucnu a bytí a pseudojsoucnu a pseudobytí došlo k uskutečnění stvoření, které ve své přirozenosti strukturálně zahrnuje všechny prvky všeho a každého v jsoucnu a bytí a v pseudojsoucnu a pseudobytí, taktéž i všechny aspekty typického lidského života v jeho čistě pozitivní konotaci, jak je obsažen ve Mně osobně.

Do určité míry můžete toto stvoření - Nový vesmír - považovat za finální akt v procesu přípravy rozpoložení, z něhož může a smí započít sjednocování, integrace a vzájemné spojování všech a všeho.

Nový vesmír je považován za prostředek, přes který a pomocí kterého se uskutečňuje tento finální akt, který je nejrozhodnější, nejtoužebnější a nejvíce očekávaný všemi zainteresovanými.

Jak víš, Petře, ve Svém Absolutním Stavu, který je teď zakotven v Mé Absolutní Nové Přirozenosti, by kvůli faktu jeho absolutnosti nebylo možné dosáhnout tohoto cíle, aniž bych nejdříve neměl relativní kondici, která by plně přiblížila Mou Absolutní Novou Přirozenost. Relativní bytost může pochopit a přijmout jen něco, co je z její vlastní relativní kondice. nemůže obsáhnout a následně do sebe včlenit něco, co je mimo rozsah její zkušenostní modality. A přece, aby se dosáhlo tohoto cíle sjednocení, integrace a vzájemného spojení se všemi, pro všechny sentientní entity je velmi důležité a rozhodující to, aby měly takovou zkušenost.

Tím, že je schopna pochopit přirozenost a strukturu Mého vesmíru a to, co s sebou nese, každá sentientní entita plně chápe, nebo bude plně chápat, o čem všem je Má Nová Přirozenost. Když toto pochopení vstoupí do její mysli, vytvoří se předpoklad pro uskutečnění takového sjednocení, integrace a vzájemného spojení.

A nejen to, ale hlavně se pro každého vytvoří předpoklad, aby Mne přijal v Mé Nové Přirozenosti. Jen co dojde k tomuto přijetí, bude plně nastolen proces sjednocení, integrace a propojení, pak negativní stav, jakož i konečný produkt - lidský život - už více nebude. Po završení tohoto procesu začne nastolování plnosti a kompletnosti života pozitivního stavu.

Pokud jde o vaši roli a pozici Mých pravých představitelů na planetě Nula, vy máte pracovat ve svém vlastním já směrem k tomuto sjednocení, integraci a propojení.

Jak si pamatujete ze včerejšího dialogu (53. dialog), byli jste informováni o důležité duchovní souvztažnosti, kterou mají tři zdroje Mého Nového zjevení.

První zdroj se týká přímo vaší Duchovní mysli a Duchovního světa. Druhý zdroj se týká vaší vnitřní mysli a intermediálního světa čili Světa Duchů. Třetí zdroj - tyto Dialogy - se týká vaší zevní mysli a fyzického světa. Týká se také stavu sjednocení, integrace a vzájemného spojení všech aspektů vaší mysli, jakož i oněch světů. Neustálým čtením, přijímáním a praktikováním toho, co obsahují tyto tři zdroje, budete schopni ve svém vlastním zosobněném a individualizovaném životě vybudovat základ pro iniciování a nastolení svého vlastního sjednocení, integrace a vzájemného spojení všech aspektů své mysli, jakož i pro vaši spoluúčast na stejném způsobu spojení, integrace a sjednocení se všemi zmíněnými světy. V procesu tohoto budování budete schopni víc a víc se zbavovat čistě negativních aspektů své typické lidské přirozenosti. Následně budete schopni zbavovat se negativního stavu ve svém životě. Tím budete s to nesmírně přispět ke konečné eliminaci negativního stavu a jeho finálního produktu - lidského života - a k budování pozitivního stavu v jeho kompletní a úplné manifestaci.

Toto je v současnosti vaším primárním cílem ve funkci Mých pravých představitelů. Ať se nacházíte v jakékoliv pozici, práci, zaměstnání, roli atd. na planetě Nula v každém časovém bodě svého života, bez ohledu na to, co to je či není, pokud se ze všech sil snažíte žít svůj život v souladu s principy třech zdrojů Mého Nového zjevení, budete vykonávat svou práci pro Mne a budete schopni účinně a úspěšně dosáhnout tohoto cíle a splnit své poslání, které máte ode Mne. Samozřejmě, jako vždy, jedině když se rozhodnete to udělat na základě své svobodné vůle a volby.

Peter: Děkuji Ti velmi pěkně za toto krásné vysvětlení a zjevení. Je ještě něco, co bys chtěl okomentovat?

Pán Ježíš Kristus: Jen krátký komentář k zážitku s Danem Barbou během vaší účasti na koncertě v Carnegie Hall v New Yorku. V hudbě, kterou jste poslouchali, jsou obsaženy některé důležité duchovní souvztažnosti. Koncert pořádal Vídeňský filharmonický orchestr pod taktovkou Riccarda Mutiho. Byla hrána dvě hudební díla s jedním dodatečným přídavkem. Prvním dílem byla Schubertova symfonie č. 3 D-dur, D. 200; druhým dílem byla Čajkovského symfonie Manfred, op. 58; a přídavkem byl jeden z valčíků Johana Strausse. Byl to zajímavý výběr skladeb, jakožto i jeho interpretace pod vedením dirigenta Riccarda Mutiho.

Do určité míry můžete tuto hudbu přirovnat k vývoji života lišícího se od života pozitivního stavu. Lze ji také přirovnat k hledání smyslu tohoto života. Schubertova symfonie č. 3 odráží začátek toho života, který je plný naděje a bujnosti mladistvosti toho života, který předpokládá, že má smysl a význam sám od sebe a sám o sobě. Proto je veselý, plný štěstí a radosti, bez jakýchkoliv starostí o budoucí výsledek takového života. Tu však přichází Čajkovského symfonie Manfred, která odráží kompletní následky, důsledky a výsledky takového života, odlišného od života pozitivního stavu. Je to život plný tragédie, temnoty, zádumčivosti, zmatku, nejistoty, bídy, bolesti, utrpení, zoufalství a marné naděje ve schopnost najít nějaký rozumný smysl svého jsoucna a bytí, samých o sobě a samých od sebe. Nakonec přijde uvědomění, že ten život sám o sobě a sám od sebe nemá žádný jiný význam a smysl, než poskytnout pochopení, že život takového charakteru nevede nikam a že je potřeba ho přesáhnout, aby se našel pravý význam a smysl jakéhokoliv života. Tato transcendence byla odzrcadlená ve Straussově valčíku, totiž přídavku, který vám svým jednoduchým, nekomplikovaným a radostným způsobem oznámil, že smysl života není v komplikované, spletité a strašně složité a těžké povaze, ale v něčem, co úplně postrádá tyto charakteristiky.

Jak z tohoto vysvětlení vidíte, jedinec začíná svůj život s nadějí v to nejlepší, ztrácí tu naději během manifestace toho života, učí se neočekávat, že najde nějaký pozitivní smysl v tom typu života samém o sobě a samém od sebe, a nakonec po určení toho faktu končí v nové naději, že bude schopen najít pravý život a jeho pravý význam. Samozřejmě, ohledně této hudby je toho víc, pro tentokrát to však stačí.

Peter: Toto bylo pěkné vysvětlení a výklad. Děkuji Ti velmi pěkně. Je dnes ještě něco jiného k probrání?

Pán Ježíš Kristus: Ne, dnes už nic, Petře. Postarej se o jiné věci a měj se dobře.

Zdroj: DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM 1.DÍL