|
Tento princip má dvojí význam. První byl nádherně zformulován Swedenborgem.
V obecnosti označuje, že cokoli existuje, existuje pro nějaký užitek. Samou svou
existencí plní nějaký užitek. Bez nějakého užitku nemůže nic existovat. Pán Ježíš Kristus tvoří
z užitku, pro užitek a do užitku. Existence čehokoli může být ospravedlněna užitkem,
jaký poskytuje pro společné blaho.
Druhý význam, z hlediska pojetí stejnorodosti nejdůležitější, určuje, že všechna pojetí,
chápání, vnímání, doktríny, názvy, přijetí atd. Pána Ježíše Krista jsou užitečná a nutná,
pohlíží-li se na ně celkově a spojeně, jak se popisuje v principu č. 2. Všechny
poskytují nějaký důležitý užitek. Umožňují pohlížet na Pána Ježíše Krista širším a
propracovanějším způsobem, než by bylo možné jen z jednoho pohledu či pojetí nebo
doktríny atd. Takto se může a lze dostat do větší blízkosti Absolutní kondice
Pána Ježíše Krista, což jednoho dělá duchovnějším, spojenějším a skutečnější sentientní
entitou či lidskou bytostí (v případě lidí na Zemi). Taková situace pak činí jedince
užitečnějším.
Tento princip užitku jasně a následně vyvozuje, že žádná duchovní doktrína,
pojetí, systém, náboženství či cokoli, kdo má, je nadřazená nebo podřazená vzhledem
k jiné. Všechny se rovnají, co do svého užitku, a jsou znamenité, co do svých
rozdílností. Odlišnosti jen znamenají odlišný náhled, pohled či vnímání některé
z nekonečných variací a aspektů, rysů či seskupení Pána Ježíše Krista, které mají být uznány,
ale nemají se považovat za výlučné, jedině důležité či jako jedině existující. Rozdíl
mezi pravými a nesprávnými pojetími a doktrínami je určen přijetím či odmítnutím
všech principů duchovní stejnorodosti, jak se zde definují.
Zdroj: POSELSTVÍ Z NITRA