|
Dne 5. – 7. srpna 1982
Nejvyšší mi sdělil následující pojetí a ideje. Přesahují vše, co v tomto ohledu bylo
zjeveno předtím.
To, co následuje, lze náležitě pochopit jedině tehdy, jsme-li obeznámeni s obsahem
knih
„Základy lidské duchovnosti“ a
„Poselství z nitra“ (publikovaných v roce 1982 v nakladatelství Spiritual Advisory Press).
Nadešel čas odhalit a stručně popsat univerzální multidimenzionální zónu vymístění a
její duchovní teorii, původ a funkci.
Jak se ve shora uvedených knihách zdůrazňuje, existuje jen jedna realita v jsoucnu a
bytí – realita duchovní, která dává smysl reality všemu ostatnímu. Duchovní realitu lze
pojímat následovně: Nejvyšší, Kdož jest jedinou Realitou; skrze Své Absolutní
principy Své Božské Lásky a Moudrosti ze Sebe a Sám/Sama Sebou dává vznik, tvoří,
udržuje a rozvíjí vše ve jsoucnu a bytí, jakož i samotné jsoucno a bytí. Tento
neoddiskutovatelný axiom a jeho přijetí vším Stvořením ustavuje princip umístění
každého ve Stvoření Nejvyššího. Stupeň, míra, rozsah a kvalita uvědomění, přijetí a
používání tohoto faktu ve vlastním životě a v životě každého společenství, národa,
planety, slunečního systému, galaxie a vesmíru určuje jejich náležité umístění
v hierarchii duchovní organizace Stvoření Nejvyššího. Takovéto náležité umístění pak
určuje stupeň, míru, rozsah a kvalitu aktivace a projevu jejich Niterných myslí a
následnou kvalitu, projev a funkci jejich vnitřních a vnějších myslí. (Poznámka: Je
vhodné pojímat existenci Niterné mysli a také vnitřní i vnější mysli nejenom v každém
jedinci, ale též ve společnosti, národě, v sentientních bytostech planety jako celku,
slunečního systému, galaxie nebo vesmíru ve všech jim odpovídajících dimenzích,
úrovních, krocích, stupních, časech a para-časech.)
Toto životně důležité duchovní pravidlo Stvoření Nejvyššího tedy u každého určuje
jeho přesné místo, pozici, rozpoložení, stav a proces ve Stvoření.
Jednoduchým, základním a esenciálním duchovním principem je to, jaký se kdo
rozhodne mít postoj, poměr a pozici ke Stvořiteli, Jeho/Její Přirozenosti a ke všem
duchovním principům odvozeným z Nejvyššího. Klíčovým slovem je “se rozhodne“.
Toto slovo předpokládá svobodu volby přijmout a zahrnout tento princip s jeho
důsledky i následky do vlastního života, nebo zamítat, odmítat, zkreslovat či
znehodnocovat jeho platnost, podstatu a existenci.
Přijetí a používání tohoto principu (1) vytváří pozici a umístění ve Stvoření Nejvyššího
– kvalita, stupeň, oblast a rozsah jeho přijetí a používání určuje to, v jaké dimenzi,
vesmíru, galaxii, slunečním systému, planetě, času či paračasu se kdo projeví nebo
inkarnuje; (2) vytváří období, v němž taková specifická a jedinečná kvalita a kvantita
projevu vyčerpá svou užitečnost a svůj účel a jedinec je připraven se přemístit do
přesahujícího specifického a jedinečného stupně; a (3) určuje rozsah a postřehování
tohoto duchovního principu, který způsobí novou inkarnaci a manifestaci tohoto
jedince v odlišném stavu, rozpoložení, místě, procesu, dimenzi atd. Stvoření. Tento
proces pokračuje věčně, ustanovuje princip duchovního pokroku všeho ve Stvoření
Páně.
Co se však stane, jestliže někdo, nějaká skupina lidí nebo nějaká planetární
společnost se jako celek ze své svobodné volby rozhodne popřít, odmítnout, zkreslit
či zvrátit tento základní a životně důležitý duchovní princip ? Takový čin započne
opozici ke všemu, co je ve Stvoření Nejvyššího, a ke všem jeho duchovním principům.
V okamžiku, kdy se takové rozhodnutí učiní, samým aktem tohoto rozhodnutí nastává
drastický duchovní posun pro ty, kdo takové rozhodnutí učinili. Tento drastický posun
způsobuje náhlé vymístění či přemístění všech těchto lidí ze Stvoření, což vede
k objevení se nové univerzální multidimenzionální zóny, která je mimo Stvoření neboli
je vymístěna od zbylého Stvoření.
Jiným základním a životně důležitým duchovním principem je, že každý jedinec je
replikou veškerého Stvoření relativního k Nejvyššímu a každý v sobě obsahuje
Niternou mysl a vnitřní i vnější mysl. Když tedy tento posun nastane, proběhne a stane
se, nastává, probíhá a stává se na všech úrovních Mysli. Protože vesmír a jeho
duchovní, vnitřní čili duševní i vnější na fyzické dimenzi s jim odpovídajícím
prostředím jsou výsledkem idejí a pojetí Mysli, zóna vymístění se objevuje ve všech
světech simultánně a synchronně. Odtud její multidimenzionalita.
Protože vše v této zóně je v protikladu k duchovním principům Stvoření, je v ní vše bez
jakékoli výjimky vzhůru nohama. Proto se Niterné mysli všech vymístěných lidí a jim
odpovídajících zón v okamžiku vymístění uzavřou a uvedou do stavu dřímoty a
deaktivace a jen jejich infinitesimálně malá část zůstává otevřena za účelem pouhého
udržování minimálního podpůrného životního systému v zóně vymístění. Avšak dle
pseudoprincipů vymístění (kde je vše v pozici vzhůru nohama a převráceno) je této
malinké části Niterné mysli vnucena pozice podřízenosti vnější mysli. Tímtéž
pseudoprincipem vymístění se vnější mysl nyní stává plně aktivní a zaujímá v této
zóně dominantní pozici a ovládá ji. Počíná tak vláda zevnějšností. Jelikož ve vnější
mysli vně Duchovní, Niterné mysli není žádné pravé, původní poznání a chápání, musí
vnější mysl zfabrikovat iluze reality, iluze poznatků a chápání. Takže cokoli a kdokoli
v zóně vymístění existuje, nachází se v neustálé deformaci reality, poznání, chápání a
vnímání sebe, jiných, vesmíru, veškerého Stvoření a Nejvyššího. Kvůli své pozici
vzhůru nohama se cokoli skutečně reálné považuje za nereálné a to, co je nereálné, za
reálné. To platí o všem v zóně vymístění.
V globálním a velmi obecném smyslu jsou v univerzální multidimenzionální zóně
vymístění v zásadě dva stavy a kondice. Jeden stav a rozpoložení a jejich proces má
původ v aktivaci negativního stavu a procesu z vůle lidí (dle principu svobodné volby)
a v uvedení negativního stavu do vládnoucí a dominantní kondice a pozice. Tento
zvláštní stav zóny vymístění je aktivně obydlen na prvním místě těmi lidmi, kteří ji ze
své svobodné vůle a volby aktivovali; a sentientními entitami, které z nějakých
důležitých duchovních důvodů dobrovolně inkarnovaly do této zóny. Ve fyzickém čili
přírodním stupni zóny vymístění je tato situace omezena na planetu Zemi, její Sluneční
systém a její část Galaxie známé jako Mléčná dráha. V intermediálním světě je
omezena na speciální oblast přidělenou těm, kdo tam přicházejí po svém odchodu
z fyzického stupně této zóny ke svému poslednímu soudu a pro vymezení dalších
svých osudů. V duchovním světě veškerých zón vymístění ustavuje to, co se nazývá
peklem.
Jiný stav a rozpoložení této zóny vymístění vzniká z potencionálnosti jsoucna a bytí
negativního stavu jako alternativy k pozitivnímu stavu a rozpoložení. V takovém stavu
je negativní stav ve své přirozené dřímající a neaktivní kondici. Protože kdokoli je ve
Stvoření Nejvyššího, je ze svobodné volby v pozitivním stavu, nemůže u něho nastat
žádná aktivace negativního stavu ani jeho drastický posun do zóny vymístění. Proto
není tato část zóny vymístění celkem vzato obydlena žádnými sentientními entitami.
Jen příležitostně je nějakým negativním duchům z pekel dovoleno se potulovat po
zóně vymístění a uvolnit si vlastní vztek, násilnost a zuřivost a zfabrikovat
kataklyzmatické události, které nemohou nikoho zranit / například učinit z vymístěných
sluncí novy či supernovy atd. / Tito duchové nemají žádnou možnost nedovoleně
vstoupit do zóny umístění, kde existuje pozitivní stav. Průchod ze zóny vymístění do
pravého Stvoření je možný pouze změnou vůle, což vyžaduje změnou veškeré povahy
celé mysli jedince.
Kdokoli sídlí v zóně vymístění, může rozeznávat tuto zónu a události i nastávání v ní
pouze v jedné dimenzi (což znamená, že lidé ve fyzické čili přírodní oblasti této zóny
nevidí či nevnímají ostatní dimenze, byť i z jejich vlastní zóny, jako jsou např. pekla
atd. a opačně). Avšak lidé ve Stvoření Páně mohou; jestliže si tak přejí, rozeznávat a
vnímat události a nastávání v zóně vymístění, aniž by v ní byli fyzicky přítomni.
Z řádného a zákonného stavu vesmíru lze snadno rozeznávat a vnímat to, co je
v rozporu s řádem a nezákonné a vymístěné. Avšak dle povahy vymístění a nepořádku
nemohou ti, kdo jsou v módu vymístění a nepořádku jsoucna a bytí, ze své pozice
rozeznávat, co je řádné a zákonné. Je to proto, že tito lidé považují vymístění a
nepořádek za normální, přirozené, řádné, náležité a za jedinou realitu. Popírání
jsoucna a bytí jakékoli jiné reality jim neumožňuje rozeznávat a vnímat žádné události,
nastávání a dění kdekoli a kdykoli jinde ve Stvoření.
Proto lidé na Zemi vesměs nemají žádné vnější smyslově zkušenostní pociťování a
rozeznávání reality duchovních, intermediálních a pravých fyzických světů. Podivnost
této situace je taková, že většina lidí na Zemi dokonce ani náležitě nevnímá, nechápe a
nerozeznává fyzickou realitu, aniž by se hovořilo o realitě intermediální či duchovní.
Ve skutečnosti jsou lidé - jsoucí ve stavu a procesu aktivovaného a dominujícího
negativního stavu – vymístěni také z pravé reality fyzického vesmíru. To, co vidí ve
vnějším Vesmíru z té části Země, která je umístěna v univerzální multidimenzionální
zóně vymístění, není pravý fyzický vesmír, dokonce ani ne pravá fyzická Země sama,
ale jen vymístěná zóna tohoto vesmíru a Země, která obsahuje veškeré deformace a
iluze reality.
S ohledem na tento fakt nepřekvapuje, že lidé na Zemi vidí jen negativní, zlé,
nehostinné, neobydlené, násilné, pusté, zamrzlé a kataklyzmatické aspekty Vesmíru,
který není pravým vesmírem, ale jeho vymístěnou zónou, jež (jak se uvádí výše) se
objevuje v okamžiku, kdy si sentientní entity uvědomí, že měly nebo mají možnost
volby negovat, odmítnout a zdeformovat pravou realitu duchovnosti a jejích principů.
Takové uvědomění dává dle principů aktualizace idejí podnět k objevení se zóny, která
je odlišná a vnější vzhledem ke skutečnému Stvoření. Jinými slovy: Je zcela
vymístěná.
Takže pokud lidé na Zemi pohlížejí na různé planety svého Slunečního systému a
pozorují na nich události a dění, vidí buď zuřící inferno (jako je na Venuši, Jupiteru
atd.), nebo zmrzlá, pustá, nehostinná a zamořená místa bez života (jako Mars, Saturn
atd.). Lidé si neuvědomují, že nevidí tyto planety a galaxie v jejich pravé fyzické realitě
a v jim souvztažných duchovních a zprostředkujících světech, ale vidí, měří, pozorují a
zkoumají pouze svou vlastní vymístěnou zónu, která souvztaží s negativními stavy a
procesy.
Aktivovanou dominantní vnější smyslovou myslí a jejími nástroji zkoumání (vědeckými
nástroji) je nemožné poznat něco z pravé reality. V této pozici jedinec vždy zůstává
v zóně vymístění negativního stavu, kterýžto stav není ničím jiným než násilným
zuřivým infernem pohrom, kataklyzmat, nehostinnosti, chladu a bezživotí.
Nebylo by překvapivé, kdyby lidé na Zemi při svém současném duchovním
rozpoložení, jež je rozpoložením zdeformované a falešné vnější duchovnosti či
popírání duchovnosti, měli cestovat na rozličná místa jejich pseudovesmíru (jenž
považují za skutečný) a nenalezli by nikde žádný život takového druhu a formy, jaký za
život považují!
Aby byli s to vidět skutečný vesmír a život, museli by změnit svou vůli a přirozenost a
uvést vnější mysl a negativní stav zpět do podřízené, dřímající a neaktivní kondice a
namísto toho aktivovat své Niterné mysli a vnitřní mysli, dovolující jim přijímat pravou
duchovní realitu Stvoření od Nejvyššího. Tato situace se nedá nijak jinak napravit.
Jedním ze způsobů nápravy této situace je prostřednictvím procesu duchovního
obrození, opětovného poznání, restrukturalizace a transformace takovými prostředky,
jako je intenzivní duchovní hypnoterapie, popsaná v knize „Intenzivní duchovní
hypnoterapie“ a podobnými metodami.
Proces vymístění negativního stavu a těch, kdo ho ze své svobodné vůle aktivovali, lze
pojímat následovně:
Když tato situace nastává, odehrávají se ohromné poruchy a pozdvižení v osnově
diskrétní a spojité prostorově - časové zóny jsoucna a bytí. Je třeba si pamatovat, že
všechny zákony prostorově - časové zóny závisí na sentientní mysli a jsou jí
ovlivňovány. Takže cokoli se odehraje v sentientní mysli, je reflektováno prostorově -
časovým kontinuem a v diskrétní fázi prostorově - časového módu.
Náhlá silná opozice vůči duchovním principům, které udržují řád a zákonnost ve všech
zónách jsoucna a bytí, vytváří podivnou prostorově - časovou bouři a vír nezvyklé
velikosti. Ti, co takovou opozici zahájí, jsou do této bouře a víru vtaženi. V tomto
procesu se dějí dvě věci: Jako výsledek této bouře se objevuje nová diskrétní a spojitá
prostorově - časová zóna, která je vymístěna z pravidelné, řádné a zákonité pozice
Stvoření; a TI, kdo tento proces ze své svobodné vůle započali, odpadnou od zbylého
Stvoření do této nové zóny vymístění, kde se usadí a bují jejich antiduchovní či
pseudoduchovní modus jsoucna a bytí.
Tato nová zóna vymístění je dle procesu svého příchodu do jsoucna a bytí zbavena
jakéhokoli spojení se zbylým Stvořením, protože neexistují společné styčné body,
které by umožnily nějaké myslitelné propojení s ostatními zónami umístění v jsoucnu a
bytí. To je další důvod toho, proč lidé, ze své svobodné vůle lapení do pasti v zóně
vymístění, nemohou vidět, slyšet, vnímat to a náležitě zacházet a přímo komunikovat
s tím, co jsou skutečné duchovní, intermediální a fyzické světy, které jsou jejich
náležitou orientací, umístěním a pozicí.
Takové vnímání a komunikování je možné jen (1) oddělením od vnějšností, které
dominují a vládnou v zóně vymístění; (2) obrácením se do nitra do vnitřní subjektivní
reality jsoucna a bytí Niterné mysli, která je otevřena různým dimenzím. To lze provést
tím, že se např. uvedeme do plenárního stavu hypnózy nebo do podobného
rozpoložení. Tyto metody však většina lidí považuje za nenormální a to, co se během
takových rozpoložení zažívá, se označuje jako halucinace, bludy a iluze, aktivní
představivost, zmnožení osobnosti nebo jinými patologickými či neskutečnými
kategoriemi, které nemají žádné vlastní jsoucno a bytí mimo jedincovu představivost.
Tento závěr je ovšem důsledkem faktu, že vše v zóně vymístění je vzhůru nohama. Ve
skutečnosti je přesně opak pravdou.
Když někdo ze zóny vymístění přistupuje k vlastním niternostem, aby ustanovil
kontakt s ostatními dimenzemi, je vystaven jistému nebezpečí tím, že postrádá náležité
styčné body. V takovém případě se na místo kontaktu s pravou zónou umístění
dostane do styku s jinými úrovněmi, oblastmi a dimenzemi zóny vymístění, jakými
jsou například pekla, nicota nebo intermediální zóna vymístění či podobné stavy,
rozpoložení a pozice. Nebezpečí této situace spočívá v tom, že se falešné styčné body
považují za pravé dveře k realitě Stvoření v zóně umístění. Takto je jeden napájen
všemožnými nepravdami, zkresleními, desinterpretacemi, nesprávnými koncepcemi,
bludy atd. namísto toho, aby obdržel skutečné pravdy přicházejí od Nejvyššího nebo
od Jeho/Jejích zástupců.
Proto předtím, než se přistoupí k takovému kontaktu, je nutné prozkoumat vnitřní
sklony a motivace, které vedou k touze učinit takový kontakt. Tedy předtím, než se
takový kontakt učiní, je třeba vyřešit všechny své vlastní problémy, pochopit důvody
své inkarnace do zóny vymístění a učinit náležitou nápravu a změny vlastní vůle,
záměrů, motivací a chápání života. Pokud se toto neprovede jako první, jedinec se
nanejvýš jistě nedostane do styku s pravou duchovní realitou Stvoření Nejvyššího, ale
namísto toho bude sveden a zaveden k víře, že falešné kontakty, které učinil, jsou
pravými kontakty s Nejvyšším.
Neexistuje žádný jiný možný způsob, jak zvrátit tento drastický posun, kterým se jeden
dostal do zóny vymístění, a aby znovu nastolil své náležité místo ve Stvoření
Nejvyššího, než prostřednictvím těchto průzkumů a zkoušek, popsaných výše a
v knize
„Poselství z nitra“. Principem je to, že co se umí vymístit ze Stvoření, může se
také navrátit do svého původního místa před vymístěním. A jelikož vymístění nastává
z aktivní vůle po změnách vlastního duchovního postoje a orientace, znovunastolení
náležitého místa ve Stvoření může nastat jedině z aktivní svobodné vůle po změně
vlastního duchovního postoje a orientace a přijetím a používáním všech duchovních
principů Stvoření Nejvyššího. Není jiné cesty.
V procesu vypadnutí z reality pravého Stvoření Nejvyššího prostřednictvím zvláštního
prostorově - časového zauzlení v diskrétním a spojitém módu jsoucna a bytí vstupuje
do existence ohromný propad, který oddělí veškerou multidimenzionální zónu
vymístění od zbylého Stvoření. Jak se shora uvádí, mezi oběma stranami této propasti
neexistuje žádný přímý kontakt.
Tuto situaci pěkně odráží podobenství Ježíše Krista o Abrahámovi, Lazarovi a
bohatém muži, který byl v pekle. Doslovný smysl tohoto podobenství dává z hlediska
zóny vymístění finální dojem, že taková situace je definitivní, uzavřená a nezměnitelná.
Takto se jeví veškerý doslovný smysl Bible. To je pravdou o všem v zóně vymístění.
Cokoli se v duchovním světě řekne nebo někdo z duchovního světa řekne, obrací se to
– jak to vchází do lidského chápání – do kategorií, idejí a pojmů vnější mysli, která
dominuje v zóně vymístění. Jelikož je to místo vymístění, veškerý smysl těchto
poselství je také vymístěn a vyjádřen v termínech konečnosti, nezměnitelnosti a věčné
stagnace v pozici uzavřenosti. To je řeč zóny vymístění. Toto je iluze, kterou se tato
zóna napájí. Problémem v této zóně ale je to, že všechny tyto iluze se v ní považují za
pravou skutečnost a vše se bere doslovně, a nikoli potenciálně a duchovně. Protože
pravá duchovnost není z pozice vnější mysli v zóně vymístění možná (jinak by nebyla
vymístěna), nemohou lidé, kteří lpějí na vnějších formách, výrazech, dojmech a
porozumění své zóny vymístění, uznávat žádné pravé duchovní chápání takových
doslovných výroků, jako ve shora uvedeném podobenství.
Pravý duchovní význam tohoto podobenství o Abrahámovi, Lazarovi a bohatci je
zřejmý: Dokud se neuznávají, nenásledují a nepoužívaní duchovní principy Stvoření
Nejvyššího (v tomto podobenství souvztaží tyto principy s Mojžíšem a proroky,
popřípadě jejich zákony a nařízeními), nemůže současnou situaci nic jiného změnit.
Popírání, odmítání, deformace a zvrácení těchto duchovních principů fabrikuje tu
propast, kterou nelze v žádném směru překročit. Přechodu lze dosáhnout jen změnou
vůle a postoje. Nic jiného nepůsobí. Žádné vnější zázraky nemohou pro nikoho nic
učinit. Z tohoto podobenství též velmi zjevně plyne, že žádná reinkarnace lidí do zóny
vymístění nemůže přinést jakékoli změny ani jiným, ani těm, kteří se domnívají, že se
do ní reinkarnovali, protože se odehrává ve vnějšnostech a v zóně vymístění, ve které
zevnějšnosti vládnou a dominují. Zákony, pravidla a směrnice zevnějšností a zóny
vymístění neplatí nikde jinde ve Stvoření. Jsou zcela a úplně protikladné, nereálné,
nenormální a nepřirozené vzhledem ke všemu a všem ve Stvoření Nejvyššího, co a
kdo nemá účast v zóně vymístění. Z tohoto hlediska je zřejmé, že proces
mnohonásobné doslovné reinkarnace téhož ducha do téže zóny vymístění je
nezákonný, nepřirozený, kontraproduktivní a zcela marný. Takovým procesem se nedá
provést nic užitečného. Jediné, čeho by se tím dalo dosáhnout, by mohlo být větší
nakažení, zašpinění a otrávení ducha a jeho mysli iluzemi, nereálnostmi, nepravdami,
zly a deformacemi, které jsou životem této zóny. To by jen napájelo jsoucno a bytí
zóny vymístění, jež je aktivovaným a dominujícím negativním stavem.
Takže veškerý duchovní význam tohoto shora uvedeného podobenství spočívá
v prohlášení, že pokud se někdo netouží změnit, může potenciálně zůstat v jednom
stavu a rozpoložení navěky. Povšimněte si, prosím, že boháč v pekle nežádal o pomoc,
aby změnil svou vůli a svůj životní styl, ale jen o úlevu svého strádání, aby se mu
usnadnilo přebývání tam, kde byl, takže by mohl pokračovat bez obtíží ve svém
negativním životním stylu, který ho udržoval v zóně vymístění. Proto mu Abrahám
odpověděl, že dosáhnout toho je za existujících podmínek nemožné. Totéž platí o
boháčově požadavku reinkarnovat se zpět do někoho v domě svých příbuzných, aby
tak po svém odchodu z fyzické zóny vymístění nepřišli do duchovní zóny vymístění,
jež je peklem. Taková událost nemůže počít žádnou změnu, neboť je vynucená a
přichází z vně. Uznáním, přijetím, následováním a aplikací duchovních principů
Stvoření Nejvyššího jen z nitra a jen z vlastní svobodné vůle a volby lze změnit svůj
status quo a vyprostit se ze svého současného stavu a rozpoložení bez ohledu na to,
jaký, kde a kdy je.
Tato nově objevená duchovní teorie univerzální multidimenzionální zóny vymístění,
zjevená v této době Nejvyšším, má ze zjevných důvodů ohromné důsledky a
dalekosáhlé následky pro všechny oblasti lidského života. Především podtrhuje fakt,
že nic v lidském životě na planetě Zemi není původní, pravdivé a správné. V lidském
pojímání života, duchovnosti, filosofie, vědy atd. není nic, co by nebylo zaneřáděno,
zamořeno a otráveno zkresleními, falešnostmi a zvnějškovatěními.
Bez ohledu na to, jak dobrá a božská se lidská pojímání zdají být a jak pěkně a
pravdivě vyznívají, jsou všechna předmětem myriád deformací, neboť jsou všechna
pojata z pozice zóny vymístění. Jsou tedy všechna vymístěna z reality Stvoření
Nejvyššího a od Jeho/Její pravdy a duchovních principů. Radí se tudíž nevkládat
vlastní víru, důvěru a spoléhání se do žádných existujících pojetí, idejí, doktrín,
náboženství, filosofií, věd atd. Za druhé je vědomí, poznání a přijetí tohoto faktu
nutnou podmínkou pro možné započetí změny existujícího rozpoložení. Doposud
nebylo člověčenstvo zóny vymístění (pseudočlověčenstvo) duchovně připraveno na
toto důležité uvědomění. Jakmile je však toto přímo zjeveno Nejvyšším (a jedině
Nejvyšší může tento fakt zjevit), každý, kdo si přeje, může začít proces změny. Tento
proces počíná úplným odloučením a zanecháním všech pojímání, idejí, filosofií,
věrouk, náboženských doktrín, společenských způsobů, tradic, zvyků, konvencí a
kultur, které byly součástí vlastní vůle, myšlení, cítění, postojů, úmyslů, motivací,
chování a životního stylu. Z tohoto požadavku neexistují žádné výjimky.
Musí se ukázat vlastní dobrá vůle učinit tak ze svobodné volby bez ohledu na to, zdali
vlastní náboženství, filosofie, životní styl atd. jsou dobré a pozitivní. Musí být ochota
zcela se vzdát a navždy zanechat toho, co se naučilo, získalo a co se vlastní. Pevné
lpění na něčem v tomto ohledu zcela znehodnocuje snahu po změně. Jedině poté, co
se projeví dobrá vůle ze svého niterného postoje všeho se vzdát a vše se odnaučit, lze
se začít krok za krokem uvádět do pravé reality Stvoření Nejvyššího.
Nakonec by tento proces měl vést do doby, kdy univerzální multidimenzionální zóna
vymístění se stane opět neobydlenou a dřímající, zůstávajíc jen jako potenciální, jako
možná volba k zóně pozitivního stavu. Takové místo by jí ve skutečnosti mělo patřit
navěky.
Od nynějška se radí, aby se struktura Stvoření pojímala následovně:
A) Univerzální multidimenzionální zóna umístění se skládá (1) z nekonečného počtu a
variety duchovních světů pozitivních stavů a procesů, které jsou lidem obvykle známy
jako nebesa; (2) z nekonečné variace a počtu intermediálních světů pozitivních stavů a
procesů; (3) a z nekonečné variace a počtu fyzických světů pozitivních stavů a
procesů. Z těchto všech světů pozůstává Stvoření Nejvyššího.
B) Univerzální multidimenzionální zóna vymístění se skládá z mnoha úrovní vymístění
z pravých duchovních světů v aktivním a neaktivním módu projevu. Neaktivní zóna
vymístění se objevuje jako vedlejší efekt idejí, pojetí a schopností sentientních entit
svobodně si zvolit opuštění pozitivního stavu a odmítnout duchovní principy. Ideje,
pojetí a schopnosti takového konání udržují svobodu vůle. Jejich neustálá přítomnost
v uvědomění univerzality povšechnosti je postačující k tomu, aby dala popud
k existenci zvláštní univerzální multidimenzionální zóny vymístění, jež je neobydlená a
bez jakéhokoli sentientního života, pokud ne bez života vůbec. Tato zóna se objevuje
na všech úrovních jsoucna a bytí: v duchovních světech, světech zprostředkujících a
fyzických.
Aktivní a obydlená zóna vymístění je výsledkem svobodné volby sentientních entit
aktivovat z vlastní svobodné vůle negativní stav a proces a přivést ho do
dominantního postavení. Tento stav je logicky v protikladu ke všem pravým principům
duchovnosti a duchovního pokroku.
Aktivní zónu vymístění v duchovním světě lidé nazývají peklem.
Aktivní zóna vymístění v intermediálním světě se skládá z lidí v přechodu z fyzické
zóny vymístění před jejich posláním v potenciálně věčném stavu vymístění (z vlastní
svobodné vůle), nebo v potenciálně permanentním stavu umístění ve Stvoření
Nejvyššího (pokud si ze své svobodné vůle zvolí změnu nebo pokud se navracejí
domů ze svého speciálního pověření Nejvyšším v aktivní zóně vymístění).
A konečně aktivní fyzická zóna vymístění, jež je vymístěnou zónou pravé fyzické
planety Země, obydlené lidmi inkarnovanými buď z jiných zón vymístění, nebo tak, že
ze své svobodné vůle přijali zvláštního pověření a poslání v této zóně. S ohledem na
tento fakt lidé na planetě Zemi neobývají skutečnou planetu Zemi, jež se nachází
v pravé a skutečném Stvoření Nejvyššího, ale obývají pouze vymístěnou zónu planety
Země a vymístěné zóny jejich solárního systému, galaxie a vesmíru. Nemají žádný
fyzický přístup ke skutečné Zemi, reálnému slunečnímu systému nebo skutečné
galaxii či vesmíru. Jak se uvádí výše, jsou mimo ně, zbaveni spojení se zbylým
Stvořením. Všechny jejich přenosy a příjmy probíhají takříkajíc na zcela odlišné vlně,
než u všeho ostatního ve Stvoření. Nejsou nijak přivráceni ke zbylému Stvoření, ale
namísto toho jsou obráceni pouze a veskrze k zóně vymístění. Proto nevědí nic o tom,
co se děje ve skutečném Stvoření.
Swedenborg byl jedním z mála lidí, kterým – ač žijícím v této vymístěné zóně planety
Země – bylo v omezeném rozsahu dovoleno dostat se do styku s různými dalšími
zónami umístění jak v duchovních, tak i ve zprostředkujících a fyzických světech. Když
Swedenborg popisuje různé obyvatele fyzických planet tohoto slunečního systému a
jiných míst vesmíru, popisuje ve skutečnosti reálné fyzické planety, a ne jejich
vymístěné zóny, jak na ně nazírá většina lidí při svém současném duchovním,
duševním, fyzickém a vědeckém uvědomování. Swedenborgův Merkur, Venuše, Mars,
Jupiter, Saturn atd. byly tudíž duchovně, duševně a fyzicky živoucí a obydlené dobře
vyvinutými sentientními entitami také ve fyzické formě. Viděl je v jejich pravé dimenzi
v zóně umístění. Na straně opačné ostatní lidé ze zóny vymístění planety Země
nespatřují na těchto či jiných planetách žádné možné formy pravého života, o
sentientním životě nemluvě. Situace by byla jiná, jestliže by lidé na těchto ostatních
planetách ze své svobodné vůle aktivovali negativní stav a dovolili mu, aby se stal
dominantní silou jejich životů. V tomto případě by drastickým posunem prostorově -
časové osnově diskrétnosti a spojitosti nastal náhlý vír, který by je vyvrhl z jejich
pravého a skutečného vesmíru, a vypadli by do zón vymístění svých planet. V tomto
případě by se stali vnímatelnými a pozorovatelnými pro lidi z vymístěné zóny Země.
Opak je však také pravdou. Lidé, kteří se ze své svobodné vůle a volby v procesu
svého hlubokého stavu meditace a plenárního hypnotického stavu obrátí do nitra, ke
skutečnému vesmíru, jsou s to na čas – pokud mají správnou motivaci a sklony –
přesáhnout vymístěnou zónu. To jim umožní mít zážitky a ponětí jiných světů, dimenzí
a sentientních entit, které jsou vskutku reálné. Dokonce jsou s to s nimi komunikovat a
poznávat odlišné formy nazírání a chápání reality.
Filosofický rozdíl mezi neaktivní a aktivní univerzální multidimenzionální zónou
vymístění je závislý na rozsahu, v jakém se ideje a pojetí odmítání či deformování
duchovních principů Stvoření Nejvyššího z vlastní svobodné vůle aktivují a aktualizují.
V případě neaktivní kondice se ideje odmítání či deformace duchovních principů
z vlastní vůle nacházejí v procesu stálého na stávání, ale nikdy v procesu probíhání či
stávání se. Aby nastávající ideje mohly probíhat a stávat se, musí je přijmout a
identifikovat se s nimi ti, kdo tyto ideje mají. Každá idea, jakmile nastane, může
probíhat a stávat se jedině tím a prostřednictvím toho, že sentientní bytosti, v nichž
tyto ideje nastávají, se s nimi ztotožní. Pokud u sentientních entit nedochází k žádné
identifikaci s takto nastávajícími ideami, tyto nemohou vskutku probíhat a stávat se.
V tomto případě ideje jen pokračují v nastávání. Avšak proces nastávání je aktivním
procesem. Aktivita tohoto procesu neustále generuje a emanuje energie a sféry, které
dle svého obsahu nemohou mít oporu v zákonném Stvoření Nejvyššího, neboť
odporují řádu. Namísto toho padají ven, způsobujíce objevení se univerzální
multidimenzionální zóny vymístění. Protože v těchto zónách není žádného probíhání a
stávání se dle aktu identifikace sentientních entit s těmito ideami a jejich zónami,
nežije v těchto vymístěných zónách žádná sentientní entita.
Na druhé straně jsou aktivní zóny vymístění naplněny životem těch sentientních entit,
které si aktem své svobodné vůle svobodně zvolily odmítání, popírání, deformaci a
zvrácení duchovních principů Stvoření Nejvyššího; soustavně se plně ztotožňují
s nastávajícími ideami takového odmítání, popírání, zkreslování anebo zvrácení atd. a
aktem tohoto ztotožňování dovolují těmto ideám, aby probíhaly a stávaly se. Prvními
lidmi, kdo tak učinili, byli takzvaní pseudotvůrci, o nichž se píše v knize
„Základy lidské duchovnosti“.
Jelikož takové negativní ideje nemají žádné potenciální místo pro přežití v zákonném
univerzálním umístění Stvoření Nejvyššího, vypadávají z něho ven spolu s těmi, kdo se
s nimi ztotožňují, dávajíce vznik aktivní zóně vymístění. Takto tito lidé tímto aktem
vytvářejí reálný negativní stav a proces v aktivní univerzální multidimenzionální zóně
vymístění.
Jak se uvádí výše, prvními sentientními entitami, které se rozhodly popřít, odmítnout a
zvrátit pravé duchovní principy Stvoření Nejvyššího, byli takzvaní pseudotvůrci. V té
době se nacházeli ve fyzické realitě planety Země. Byli si vědomi existence neaktivní
zóny vymístění z nastávajících idejí možností svobodných voleb a obzvláště z ideje
opačné volby k volbě pobývat v pozitivním stavu. Vědouce, že nejsou navždy nutně
uzavřeni v pozitivním stavu, aniž by si to zvolili, rozhodli se experimentovat
s prováděním možnosti opačné. Neaktivní zónu vymístění se rozhodli využít jako
pokusné pole pro své plány, manipulujíce časoprostorovým kontinuem a diskrétním
módem Stvoření, způsobujíce dimenzionální zauzlení, dokud neuspěli v aktivaci
negativního stavu. Na počátku nebyly v této manipulaci žádné zlé úmysly. Jejich
potřeba experimentování vyvěrala ze zvědavosti smyslově poznat to, jaký by negativní
stav mohl být, jestliže by se aktivoval a uvedl do dominantní pozice. Časové období,
které uběhlo od okamžiku, kdy pseudotvůrci původně začali experimentovat
s aktualizací možnosti opačných voleb do okamžiku plné aktivace negativního stavu,
trvalo z hlediska fyzického pozemského času několik milionů roků. V procesu tohoto
experimentování se počáteční smyslovo - vědecká zvědavost postupně přiklonila ke
zlému záměru. Když si někdo hraje s ohněm, někdy se spálí. V okamžiku závěrečného
úspěšného aktivování negativního stavu, kdy se negativní stav stal plně dominantním
tím, že se s ním pseudotvůrci ve své vůli zcela ztotožnili, však nastal v celé osnově
prostorově - časového kontinua a diskrétnosti drastický posun, který je vyvrhl ze zóny
umístění Stvoření Nejvyššího; doslova vypadli ven a dolů do zóny vymístění se vším,
co vlastnili.
Pseudotvůrci věděli, že se přesně tato situace může odehrát a fakticky to přivítali. Byli
tehdy tak zcela a úplně ztotožněni s aktivovaným negativním stavem, že ztratili
veškerou touhu být ve stejném stavu a na stejném místě s těmi, kteří měli od
Nejvyššího pozitivní a dobré úmysly. Potřebovali se dostat z pravého Stvoření
Nejvyššího, aby tak mohli oponovat Nejvyššímu a Jeho/Jejímu pozitivnímu stavu a
jeho duchovním principům, které pseudotvůrci v tomto čase nenáviděli se vší vášní
(taková nenávist je nevyhnutelným následkem aktivace negativního stavu). Nikdo ve
Stvoření Nejvyššího nemůže být v protikladu k duchovním principům, neboť mu dávají
život, motivaci, svobodu, tvořivost, nezávislost a možnosti volby. Proto pseudotvůrci
nejprve vyvinuli intenzivní touhu dostat se ven ze Stvoření Nejvyššího, aby Mu mohli
oponovat bez jakýchkoliv zábran, okolků a vlivů stran principů Života.
Dle této intenzivní touhy, vůle a přání se skutečně oddělili ode všech ostatních v zóně
pravého Stvoření a přivodili výše popsaný drastický posun, který jim umožnil
zfabrikovat pekla (zónu vymístění duchovního světa) a obydlit různé univerzální
multidimenzionální zóny vymístění, které do té doby byly zcela neaktivní.
Jak lze jasně vidět, toto protikladné úsilí pseudotvůrců, kteří aktivovali negativní stav,
vyšlo z úrovně přírodního stupně Stvoření, z jeho nejzevnější oblasti. Nejzevnější
oblast přírodního stupně Stvoření je relativně v největší blízkosti k neaktivní zóně
vymístění. Čím dále se kdo nachází od nejzevnější oblasti přírodního stupně, tím
menší je pravděpodobnost, že u něho nastane touha učinit volbu v protikladu
k pozitivnímu stavu a opačně.
V tomto ohledu je pojetí padlého anděla či Lucifera, o němž se předpokládá, že byl na
vysoké úrovni hierarchie Pánovy duchovní organizace, deformací pravé skutečnosti.
V alegorické formě a finalistických pojmech toto pojetí popisuje přístupnost odlišných
možností volby a svobodu, s jakou každý bez výjimky a výluky může věčně měnit své
rozpoložení. Situace, jako je tato, vytváří na okraji vlastního uvědomění ideje toho, že
jeden nemusí být tam, kde v daném okamžiku je. Možnost změny vlastního stavu a
rozpoložení nebo – přesněji řečeno – neustálé uvědomování takové možnosti vytváří
simultánní nastávání tohoto odlišného místa, kam se chce jít.
Takový má přesně význam alegorie o padlém andělovi. Neznamená doslovně, že
skutečná osoba na vysokém duchovním postavení a místě ve Stvoření Nejvyššího se
rozhodla oponovat duchovním principům Nejvyššího a následně spadla či vypadla do
zóny vymístění, stavši se zlou, ďáblem nebo satanem atd. Namísto toho tato alegorie
znamená, že existuje neustále nastávající idea vlastní svobody zůstat pozitivním, nebo
se stát negativní či zlou osobou. I kdyby jeden byl Stvořen Nejvyšším jako sama první
entita ve Stvoření zaujímající nejvyšší představitelnou pozici a místo v hierarchii
duchovní organizace, vždy umožňuje a udržuje ve stavu dostupnosti univerzální
multidimenzionální zónu vymístění, do níž lze a mohlo by se spadnout, jestliže se
někdo ze své svobodné volby rozhodne tak učinit. Bez existence takové zóny by
nebylo uvědomění svobody volby. Bez neustálého uvědomování si této svobody by se
neudržel žádný život a veškeré Stvoření by zahynulo.
Problémem není, že taková zóna vymístění existuje jako výsledek neustále nastávající
ideje svobody volby být, či nebýt součástí Stvoření Nejvyššího. Problém vzniká jen
tehdy, když se někdo rozhodne využít svou svobodu volby k oponování duchovním
principům Nejvyššího a Samému Nejvyššímu; tímto aktem aktivuje zónu vymístění,
přiváděje ji do panství negativního stavu. Od tohoto okamžiku se počnou projevovat,
aktualizovat a uskutečňovat důsledky a následky dominujícího negativního stavu,
uvádějíce do života a reality vše, co je opakem lásky a moudrosti, dobra a pravdy,
pozitivních skutků a víry, spravedlnosti a soudnosti.
V duchovním světě pozitivního stavu navěky nikdo nechce či nechtěl aktivovat
negativní stav z ideje svobodné volby zde zůstat či odejít. Taková touha je
nemyslitelná u někoho, kdo je v pozitivním stavu duchovní reality duchovní dimenze.
Proto se nikdo z hodnosti duchů, andělů, archandělů a z dalších vyšších řádů
sentientních entit v nebesích nikdy nerozhodne změnit své postavení v pozitivním
stavu za stav negativní, tj. změnit se ve zlou bytost. To však nevylučuje změnu
vlastního stavu v rámci pozitivního stavu Stvoření Nejvyššího. Ani to nevylučuje něčí
dobrovolné sestoupení či vtělení po dobu jednoho života do aktivované zóny
vymístění se zvláštním důležitým duchovním posláním a pověřením od Nejvyššího.
Touha experimentovat s negativním stavem a se zónou vymístění může proto nastat u
toho, kdo původně započal své jsoucno a bytí na nejzevnější úrovni Stvoření –
v přírodním čili fyzickém stupni, speciálně v její nejzevnější oblasti (v nejzevnějším
nejzevnějšího). Důvod, proč takové experimentování s aktivací negativního stavu bylo
Nejvyšším dovoleno, byl zjeven v knize
“Základy lidské duchovnosti“, na niž se čtenář této teorie odkazuje.
II.
Jak se v knihách
”Základy lidské duchovnosti“ a
“Poselství z nitra“ mnohokrát uvádí,
Absolutní Božská prozřetelnost neustále mnoha způsoby a prostředky pracuje na tom,
aby lidi jsoucí v zóně vymístění přivedla zpět do zóny umístění, aniž by porušovala
jejich svobodu volby zůstat buď negativními, nebo se stát pozitivními.
Ve všech aktivních zónách vymístění se vykazuje a uskutečňuje neustálá produkce
zel, nepravd, deformací, zvráceností, zavádění a svodů pro udržování, napájení a
zachování pozice života vzhůru nohama a jeho pseudoprincipů. Z této záplavy
negativity by nikdo nikdy nebyl s to se navrátit na své původní místo ve Stvoření
Nejvyššího.
Aby se tato situace tudíž napravila a zajistil se jistý přítok skutečných pravd z pravého
Stvoření Nejvyššího, Ten/Ta vyhledává zvláštní dobrovolníky z pozitivního stavu
Stvoření pro sestup či inkarnaci do zóny vymístění, aby se stali spojujícími kanály,
posly a vyslanci Nejvyššího pro přenos a zjevení různých odlišných aspektů povahy
duchovnosti, Nejvyššího, duchovního světa, jiných dimenzí Stvoření a pravé,
nezamaskované povahy samé zóny vymístění.
Různá období a podmínky člověčenstva v zóně vymístění vyžadují zjevení a přenosy
odlišných aspektů a úrovní pravdy z absolutního zdroje – Nejvyššího. Nikdo v celém
Stvoření nemůže počít, pojmout a projevit Absolutní pravdu a být Absolutně dobrým,
protože taková schopnost by naznačovala, že takovýto jedinec je nestvořený a
absolutní. Jedině Nejvyšší je Absolutní a Nestvořený. Proto je nutné si uvědomit, že
zjevení různých aspektů pravd a dobra, která se více a více přibližují Absolutnímu
dobru a Pravdě Nejvyššího, se odehrávají neustále po celém Stvoření, ve všech
dimenzích, úrovních, stupních, oblastech a krocích včetně nejvyšších úrovní
duchovního světa. Stupeň, obsah a rozsah takto zjevených pravd a jejich dobra vždy
odpovídá současnému duchovnímu stavu, potřebám a připravenosti těch, komu se ten
či onen zvláštní aspekt a úroveň pravdy a jejího dobra zjevuje.
To, co se například zjevuje v dané době členům nejniternější nebeské společnosti
neboli Nové nebeské společnosti, někdy zvané nebesko-kosmické společnosti, se
bude lišit a bude přesahovat cokoli zjevené na jiných úrovních nebes nebo různých
oblastí duchovních, zprostředkujících nebo fyzických světů.
V tomto ohledu budou každé společnosti, národu, zemi či skupině lidí v nebi,
intermediálním a fyzickém světě, jakož i v aktivovaných a obydlených částech zóny
vymístění zjeveny odlišné aspekty a úrovně pravdy a jejího dobra než jiným
společnostem. Proto každá z těchto společností má své členy speciálně určené
Nejvyšším, kteří se dobrovolně stávají kanály či nástroji k rukám Nejvyššího, skrze něž
Nejvyšší zjevuje různé aspekty a úrovně pravdy a jejího dobra odpovídající potřebám,
podmínkám, stavu a připravenosti všech v rámci tempa a kvality jimi zvoleného
duchovního pokroku a přesáhnutí znalostí, chápání a využívání pravdy a jejího dobra
předešlého kroku. Takoví členové ze své vůle souhlasili, aby se za tímto důležitým
účelem stali kanály Nejvyššího, ne proto, že jsou nějak zvláštnější či odlišnější než jiní,
ale protože souhlasili s přijetím tohoto zvláštního poslání a s tím, aby Nejvyšším byli
vhodně vybaveni stupněm moudrosti, poznání, intuice a náhledu, který musí být vždy
nejméně o krok před ostatními. Všichni ostatní jsou při svém vlastním zvláštním
poslání a jedinečném přispívání k obecnému blahu, růstu, zlepšení a pokroku tak
zvláštní a tak důležití a rovnocenní jako ti, kdo mají toto speciální pověření přenášet
nová zjevení, poznatky, aspekty a úrovně pravdy a jejího dobra od Nejvyššího.
Je velmi důležité si uvědomit, že schopnost pociťovat, přijímat a aplikovat různé
odlišné zjevené aspekty, stupně a úrovně pravdy a jejího dobra závisí na svobodně
zvolené pozici, vztahu, postoji a místě ve stvoření Nejvyššího a v hierarchii
duchovního uspořádání. Čím více se kdo přibližuje Přirozenosti Nejvyššího a čím více
se ztotožňuje s Obrazem a Podobou Boží, tím větší, hlubší, vyšší a rozsáhlejší i
intenzivnější míru, úroveň a stupeň pravdy a jejího dobra bude mít a sdílet – a opačně:
Čím vzdálenější bod v tomto přiblížení a ztotožnění, tím menší, nižší, méně rozsáhlý a
intenzivní stupeň, míru a kvalitu pravdy a jejího dobra bude kdo mít či sdílet. Toto
srovnání je však relativní, neboť každý stupeň, krok, úroveň a aspekt zjevené pravdy a
jejího dobra je stejně důležitý a potřebný v souhrnném celku všech zjevených pravd
na všech úrovních hierarchie duchovní organizace Nejvyššího. Tento kumulativní
součet nejvíce aproximuje Absolutní pravdu a Její Absolutní dobro Nejvyššího. Jedna
úroveň nemůže existovat bez druhé a každá odvozuje své jsoucno a bytí z jiné,
závisejíce na její pravdě a dobru za účelem toho, aby z ní budovala a kráčela vpřed
k přesahujícímu porozumění, vnímání a používání pravdy a jejího dobra.
Situace je však odlišná u těch, kdo jsou v aktivní části zóny vymístění. Ti nejsou
„uvnitř“, ale „vně“ Stvoření Nejvyššího. Je správnější říci, že jsou vymístěni ze
Stvoření Nejvyššího. Ponecháni sami sobě by tudíž neměli žádné náležité poznávání a
pojímání jakéhokoli stupně pravdy a žádnou touhu činit dobro. Taková situace by
nakonec vedla k jejich úplnému zničení, protože k tomu, aby přežili, je nutné, aby měli
nějaký stupeň či míru pravdy a jejího dobra, byť ve formě zkreslené (zkreslená pravda
je přece jen pravdou zkreslenou; tj. vyvěrá z určitého počátečně pravého aspektu a
úrovně pravdy, který se následně stává zdeformovaným a zvráceným) s jistou touhou
po dobru.
Z této své podivné pozice by však obyvatelé aktivní zóny vymístění nikdy nemohli
získat žádné prostředky a způsoby objevení pravdy a dobra z nitra, kde skutečná
pravdy a dobro jsou, protože při své pozici zavírají své „uvnitř“. Absolutní
prozřetelnost Nejvyššího proto poskytuje obyvatelům vymístěné zóny mnohé
rozmanité příležitosti poznat, pochopit a využít jistou ohraničenou míru a úroveň
pravdy a touhy po dobru ne z nitra sebe samých, ale z vnějšku vnějšími prostředky,
jako jsou různá učení, spisy, kázání, diskuse atd.
Aby taková učení, spisy, kázání a příležitosti k diskusím byly lidem v zóně vymístění
vždy k dispozici, posílá Nejvyšší ve vhodných dobách v každé éře zvláštní
dobrovolníky, kteří se inkarnují či sestupují do aktivní zóny vymístění, aby fungovali
jako spojovací kanály, přenašeči, agenti, poslové a vyslanci Nejvyššího. V jednom
okamžiku dějin vymístěných zón se Sám Nejvyšší ve formě Ježíše Krista inkarnoval na
tuto vymístěnou Zemi a taktéž za tímto, jakož i za mnohými jinými účely sestoupil do
pekel. Tito dobrovolníci přenášejí od Nejvyššího tato učení, spisy, kázání atd.
Inkarnace se odehrávají pouze ve vymístěné zóně planety Země. Ostatní vyslanci
sestupují do ostatních zón vymístění (jako jsou např. pekla atd.), kde není nutné, aby
se inkarnovali.
Existuje vždy jistý počet takových agentů, poslů, vyslanců atd., kteří jsou v každém
čase přítomní na všech úrovních a vrstvách zóny vymístění a kteří jsou připraveni a
ochotni přenést rozličné aspekty a úrovně pravd a jejich dobra v souhlase s potřebou,
stavem, kvalitou a rozpoložením každé doby a oblasti, do které jsou Nejvyšším
postaveni a určeni. Počet se liší v souladu s duchovní situací a stupněm připravenosti
každé oblasti této zóny. Vždycky je však někdo přítomen.
V současnosti existují v zóně vymístění planety Země (z níž se toto zjevení
zaznamenává) v zásadě dva způsoby, jakými se neustále zajišťuje přítomnost různých
aspektů pravd a jejího dobra. Úroveň, aspekt a stupeň pravdy a jejího dobra závisí do
jisté míry na tom, jak ji lze pojímat a pochopit. K tomu se na vymístěnou Zemi rovněž
inkarnují falešní proroci, aby se zachovala rovnováha této zóny.
Nejvyšší používá v této zóně jistý malý počet svých zvláštních agentů, poslů či
vyslanců pro přenos zjevení, popisů a kázání. Také sdělují odlišné aspekty a úrovně
pravdy a jejího dobra od Nejvyššího. Každý takový agent či posel je pověřen
přenosem či vyvoláním intuitivního přijetí a sdílení odlišného aspektu a úrovně pravdy
a jejího dobra. Žádný z agentů není důležitější než jiný. Ve všech ohledech jsou si
rovni v tom, že tento aspekt a úroveň pravdy a jejího dobra jimi přenášený a zjevovaný
v každé době, kdy vyvstane potřeba, je stejně životně závažný a potřebný, jako
kterýkoliv jiný aspekt a úroveň, zjevený některým jiným agentem či poslem, i když
některé aspekty a úrovně pravdy a jejího dobra se zdají být či dokonce jsou
přesahující jiné či se jeví jako zjednodušující a samozřejmé. Všechny tyto životně
závažné, základní a esenciální aspekty a úrovně zjevené pravdy a jejího dobra
z Absolutního zdroje jsou přizpůsobeny stupni, úrovni a schopnosti porozumění,
přijímání a používání lidí této oblasti či součásti vymístěné Země, kde jsou tito agenti
umístěni. Některé oblasti a jim odpovídající lidé jsou schopni hlubšího a vyššího
porozumění, přijetí a používání než ostatní. To je však nečiní zvláštnějšími, lepšími
význačnějšími či záslužnějšími. Všichni plní tentýž nejzazší účel a užitek – ukázat a
předvést lidem lapeným z jejich svobodné volby v zóně vymístění způsoby a
prostředky, jak se z ní dostat ven do pravého Stvoření Nejvyššího.
Existuje však společný jmenovatel všech těchto různých aspektů a úrovní pravdy a
jejího dobra z Absolutního zdroje přenesených těmito zvláštními posly či agenty
Nejvyššího. Všechny jsou charakterizovány principy duchovní homogenity
zformulovanými v knize
„Poselství z nitra“, kterážto poselství byla sepsána od
Nejvyššího takovým Jeho/Jejím agentem. Tyto principy jsou k dispozici jako klíč, aby
každý poznal pravou duchovní platnost a hodnotu každého učení, spisu, kázání a
rozpravy o duchovních záležitostech bez ohledu na jejich odlišnosti. Je třeba si
zapamatovat, že každý posel Nejvyššího zjevuje odlišný aspekt a úroveň pravdy o
Nejvyšším a o pravé povaze duchovnosti. Ve svém vnějším vzezření, označení a
rituálech mohou být tedy velmi odlišné, dokonce i cizí – přinejmenším ne takové, jak je
vidí ze své pozice nějaký jiný posel. Všechny ale stejným způsobem zdůrazňují v té či
oné formě principy duchovní homogenity. V tomto zdůraznění spočívá jejich absolutní
duchovní hodnota.
Bylo mi Nejvyšším řečeno, že v současné době na Zemi existuje asi čtyřicet čtyři
takových zvláštních agentů, poslů a vyslanců Nejvyššího. Většina z nich má profil
velmi nízký, nejsou velmi známí a jejich učení, spisy, kázání a ideje mají v průběhu
jejich životní fáze v této zóně naneštěstí velmi omezený počet následovníků.
V této zóně vymístění existuje jiná kategorie lidí, kteří nejsou zvláštními agenty, posly
či vyslanci; namísto toho jsou Nejvyšším využiti pro své sklony a touhu být
duchovními. Přispívají k poznání nebo přinejmenším k řádnému výkladu pravdy a
jejího dobra. Tito lidé nemají přímé zjevení od Nejvyššího jako zvláštní poslové,
namísto toho jsou buď ve styku s některými zvláštními agenty na Zemi, nebo se
zvláštními duchovními entitami z duchovního světa. Ve většině případů odvozují své
znalosti a náhledy o duchovnosti z učení a spisů, které se zabývají duchovními
záležitostmi, Dobrem a stvořením a které jsou zachyceny rozličných svatých knihách,
jako je např. Bible. Tito lidé jsou oddáni šíření dobrých zpráv a idejí obsažených
v těchto spisech tak, jak jim rozumějí z pozice a platformy doktrín přijatých z jejich
rozličných náboženství odvozených ze Svatých knih. Vzhledem k této situaci je řádné
porozumění duchovním záležitostem obsaženým v těchto knihách předmětem
početných deformací z toho, jak jsou tito lidé loajální náboženstvím, kterým dávají
přednost. Jsou oblíbeni mezi příslušníky církví, naslouchá se jim a mají mnoho tisíc a
milionů následovníků, kteří žízní po duchovnosti.
Tato situace je Nejvyšším nejen dovolena a tolerována, ale On/Ona ji využívá k tomu,
aby se lidé v zóně vymístění udržovali v jistém stupni duchovního uvědomění, což je
daleko lepší než úplné popírání duchovních principů či přijetí ateismu. V kázáních a
učeních těchto vůdců a kněží je mnoho zrnek čistých duchovních pravd oděných
v deformace konvenčních, obvyklých, tradičních a kulturních doktrín jimi přijatých.
Duchovní přístup, postoj a osud těchto vůdců závisí na jejich sklonech a motivacích a
na míře ztotožnění se s těmito zrnky čistých duchovních pravd anebo s deformacemi.
Čím lepší sklony a motivace a čím větší ztotožnění se zrnky pravdy raději než
s deformacemi – tím lepší mají šanci se po opuštění zóny a příchodu do duchovního
světa zbavit deformací a být vyučováni, vedeni a instruováni v reálné pravdě a jejím
dobru, přijímajíce ji ve svých životech. Totéž platí o jejich následovnících. Jestliže
svým vůdcům a jimi kázaným doktrínám věří kvůli Bohu, Dobrotě, Lásce a kvůli
duchovnosti obecně, nemají mnoho problémů se zbavit přijatých deformací po
příchodu do duchovního světa.
Důležité je zde to, že duchovní úroveň těchto lidí je taková, že v době jejich
pozemského života nejsou ve své zóně vymístění vybaveni, aby měli lepší, přesahující
a skutečné porozumění a přijímání různých aspektů a úrovní nezkreslených pravd. Je
pro ně z těch či oněch důvodů snadnější přijmout deformace, jež v sobě obsahují
zrnka pravd skutečných. Přijetím těchto deformací také neodvratně přijímají tato zrnka.
Zrnka skutečných pravd jsou s to se udržet v jejich duchovním já, jestliže jejich
motivace a záměry jsou pozitivní a dobré, a postupně vedou k otevření jistých úrovní
jejich Niterné mysli. Niterná mysl je v malých krůčcích připravuje na závěrečné přijetí
těchto skutečných pravd a jejich dober od Nejvyššího a na odstranění všech
deformací a osvobození se od nich.
Bylo mi Nejvyšším řečeno, že v současné době na planetě Zemi (vymístěné zóně)
existuje asi tři tisíce tři sta třicet tři učitelů, kazatelů, kněží a spisovatelů, kteří odvozují
svá učení ze svatých knih a duchovních vůdců. Pro lidi v této zóně vymístění udržují
jistou úroveň duchovního uvědomění odvozeného ze svatých knih nebo ze
zprostředkování různých zpráv od pozitivních duchů, které se odlišují od přímých
zjevení od Nejvyššího. Tito lidé jsou obvykle v televizi, rádiu, na shromážděních, na
kazatelnách kostelů a na podobných veřejných místech. Ze zřejmých důvodů mají
početné následovníky ve srovnání s pravými posly, agenty a vyslanci Nejvyššího, kteří
člověčenstvo jako celek obvykle připravují na další krok jeho duchovního vývoje a
kteří jsou zřídka kdy uznáváni a plně přijímáni v průběhu svého pobytu v zóně
vymístění. V mnohých případech jsou tito zvláštní agenti Nejvyššího pronásledováni,
perzekuováni, vysmíváni, považováni za šílené, je jim bráněno být příslušníky církví
anebo jsou považováni za vedené zlými duchy či za posedlé démony.
Aktivátoři a udržovatelé zóny vymístění ovšem nespí a nedovolí pozitivním silám
ovládnout a zrušit aktivní stav této zóny. Vyvíjejí neustálou snahu zachovat status quo
této zóny. Proto mají své vlastní agenty, posly a vyslance ze zóny vymístění zvané
pekla. Tento typ agentů obvykle přenáší a učí pekelné doktríny, pojetí a “filosofie“.
Nejnebezpečnějším typem těchto “poslů“ jsou ti, které lze nazvat falešnými proroky,
jež užívají jméno Boží, Velkého ducha nebo několik podobných zdánlivě duchovních
jmen, aby zaváděli, uváděli do zmatků, sváděli a ničili lidi a duchovnost. Krmí lidi
všemožnými falešnými náboženskými, duchovními a kultovními ohavnostmi; stávají
se zakladateli a přenašeči různých černých kultů Satana, Ďábla atd., černých magií,
čarodějnictví a podobných praktik, které vyvolávají temné síly, velmi často pod
rouškou služby Bohu (svému falešnému Bohu).
Nejvyšší mi řekl, že v současnosti máme ve vymístěné Zemi asi čtyřicet čtyři takových
falešných proroků a antikristů působících tak, aby rušili veškerou snahu pozitivních
agentů a poslů z pozitivní strany a jejich sil a nastoupili úplnou a totální vládu pekel po
celém Stvoření a způsobili pád veškerého Stvoření do zóny vymístění.
Od těchto falešných proroků a antikristů a jejich falešných učení, doktrín a spisů se
odvozuje existence asi tří tisíc tří set třiatřiceti pseudoučitelů, pseudospisovatelů,
pseudoknězů, pseudokazatelů a pseudovůdců, kteří šíří falešné evangelium ateismu,
bolševismu, komunismu, marxismu, materialismu, agnosticismu, panteismu,
terorismu, sebeospravedlňujících se náboženských forem a kultů.
Každý, kdo je zaneprázdněn a fascinován těmito pseudoduchovními či ateistickými,
materialistickými a agnostickými pojetími a kdo je podporuje, je následovníkem,
udržovatelem a aktivátorem negativního stavu a přivádí život do zóny vymístění.
Mnoho milionů lidí na Zemi je v této situaci a má tento postoj.
S ohledem na tato fakta zjevená přímo Nejvyšším je každý velmi důrazně nabádán, aby
v úctě a pokoře vlastního srdce požádal Pána Boha Ježíše Krista, Kdož je Nejvyšší, o
moudrost, vedení, intuici a náležité vnímání za účelem být s to poznat, určit, rozeznat a
odlišit ty, kdo přicházejí vskutku od Boha, Nejvyššího, kdož přímo zjevují odlišné
aspekty a úrovně pravdy a jejího dobra, a ty, kdož jsou učiteli a rozsévači zrnek pravd
deformovaným způsobem, od těch, kdo jsou vpravdě falešnými proroky, antikristy a
pseudotvůrci, kteří velmi často využívají náboženství a duchovnost, aby zničili či
pokazili skutečnou pravdu a její dobro od Nejvyššího. Někdy to není snadné, protože
falešní proroci a jejich následovníci jsou sladce hovořícími řečníky a slibovači, kteří
jsou mistry podvodu a vzbuzování lidských pocitů, které jsou příjemné a potěšující pro
denní život a často vyznívají božsky a pravdivě a jsou podepřeny všemožnými
živoucími příklady a událostmi (jako vyplnění se některých doslovných proroctví, jak
jsou zaznamenána v Bibli či prováděním takzvaných zázračných skutků).
Jestliže se k Nejvyššímu přistupuje přímo z vlastního srdce a mysli, v poctivosti a
skromnosti vlastního srdce, s dobrými úmysly a pozitivní motivací sloužit všem, být
vskutku duchovním a žít životem, který by jednoho vyvedl ven ze zóny vymístění –
nanejvýš jistě nebude nikdo zaveden či sveden bez ohledu na úroveň, stupeň a krok
duchovního uvědomění či místo, dimenzi nebo oblast zóny vymístění, ve které se
v dané době nachází. Když nastane správný čas a jedinec splní svůj účel v bytí této
zóny, bude, pokud si tak zvolí, přiveden zpět do pravé reality Stvoření Nejvyššího, kde
mu bude dána neustálá příležitost věčného duchovního pokroku a poskytování užitku
pro všeobecný prospěch, společné dobro a sdílení se všemi ve Stvoření Nejvyššího.
Zdroj: ČTVERO POJETÍ DUCHOVNÍ STRUKTURY STVOŘENÍ