|
 Předčítat |
ROZHOVOR SE ZEUSEM
16.2.2017
SDĚLENÍ SPOLUPRACOVNÍKŮ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA BOŽÍ RODINY
Včera jsem měla opět kontakt se Zeusem. Opět přišel, aby mi plivl do obličeje a
předvedl mi svou převahu a bezmeznou aroganci. Chtěl, abych ho nenáviděla. Pronásledoval
mě na Asgardu od chvíle, kdy jsme tam s Thorou přišly. A celou svou bytostí nás nenáviděl.
Chtěl nás mít mrtvé. Posílal na nás své osobní zabijáky. Ale měly jsme vždy tu
nejdokonalejší ochranu Pána Ježíše Krista, takže jsme vždy unikaly. Nejvíce ze všech relativních bytostí,
nenáviděl Siri. Pronásledoval mě v celém časovém období v rozmezí od našeho narození do asi
12 700 let, do doby naší inkarnace na planetu Nula. Chtěl mě mít mrtvou. Když se to nedařilo,
tak se všemožnými způsoby snažil vylákat mě do míst, kde nebudu chráněna a unést do pekel
proti mé vůli.
Včera za mnou opět přišel. Padla tma, cítila jsem, jak se mi uzavírá srdce. Cítila jsem
najednou pocit temnoty, strachu a úzkosti. A přímo bezmezné nenávisti, touhy po moci a
povýšenosti. Cítila jsem, že v té bytosti prostě nemůže být dobro. To jsem si totiž celou
dobu o PT myslela. Že jsou to bytosti tak prolezlí zlem, skrz na skrz špatní a prohnilí,
že nenajdou cestu zpátky ke světlu, protože se prostě vrátit nechtějí. Protože nemají žádnou
vnitřní motivaci vrátit se k Pánu Ježíši Kristu.
Myslela jsem si, že žádné pocity nemají. Že se živí strachem, vyvolávají války a všemožná
zla, že jsou to bytosti prosti jakékoliv emoce a že neznají strach a ničeho se nebojí.
Tak na mě Zeus působil. Velice sebejistě, naprosto neporazitelně. Říkal mi, ať si tu ochranu
Pána Ježíše Krista nemaluji moc na růžovo, že mě jednou stejně dostanou, skončím v tom nejtemnějším pekle,
kde budu trpět do na věky věků za ty problémy, co jsem jim tady na Nule už stačila způsobit,
za mých třicet let života.
Celou dobu co tu žiju, si kladu otázku: „Jaké problémy jim asi tak můžu působit? Vždyť žádnou
sílu nemám. Mám nedokonalé tělo, mozek používám na méně než na 5%. Jako ostatní lidé mám
ducha a duši uvězněnou v protonovém pouzdře.“ Nechápala jsem, proč se mnou cítí tak ohroženi,
že jsem za svůj život prožila několikrát situaci, kdy jsem byla v ohrožení života, mohla jsem
zemřít, ale vždy jsem byla chráněná, a nic se mi nestalo.
Včera jsem z něj najednou ucítila strach. Snažil se to potlačit. Oni si tyhle pocity prostě
nikdy nepřipouští. Strach je slabost, a slabost znamená pád a v případě krále PT je to pád
hodně hluboko. Vždy totiž může být nahrazen. Cítila jsem z něj to zhnusení sebou samým, jeho
lidmi, negativním stavem jako takovým. Řekl mi, že kvůli mně už opustilo negativní stav mnoho
otroků PT. A že tomu udělá přítrž. Ptala jsem se ho: „A to ti nevadí, že kvůli vašim zlům trpí
miliony bytostí v peklech?“ „Ne, proč by mě mělo záležet na otrocích? Jsou jen pískem pod mýma
nohama. Naprosto bezvýznamní.“ „Když je považujete za tak bezvýznamné, tak vám nemusí vadit,
když jich pár konvertuje.“ Následoval výbuch nenávisti a bezmocného vzteku. Byl frustrován.
Opět jsem se ho ptala, jestli někdy zvažoval, že se vrátí k Pánu Ježíši Kristu, že zanechá toho zla, které
činí už celé věky. Odpovědí mi pohrdavé odplivnutí a Zeus zasyčel: „To NIKDY. Nikdy
nekonvertuji. Nikdy se nevrátím.“ Cítila jsem, jak Pánem Ježíšem Kristem a celým pozitivním stavem hluboce
pohrdá. Cítila jsem z něj jen bezbřehou nenávist a sebejistotu. Ale pak jsem z něj cítila
jiný pocit. Strach. On se velmi bojí Pána Ježíše Krista. Bojí se vrátit. Proto o tom nikdy neuvažoval. Řekl
mi, že jeho duše je tak temná jako nejčernější noc na této planetě. A že to není možné změnit.
Protože je příliš pozdě, jsou příliš pohlceni zlem. Příliš změněni. Příliš vzdáleni Pánu Ježíši Kristu. Oni
už nevědí, jak vypadá světlo. Nepamatují si lásku, proto pro ni ani netouží. Působí všichni
tak sebejistě. Ale oni se velmi bojí Pána Ježíše Krista. A to nikdy to nepřiznají. V jejich světě by to
znamenalo nejhorší možné selhání, kdyby PT začal uvažovat o lásce. Je to pro ně totéž, čemu
se na této planetě říká „smrtelný hřích.“. Považují to za nejhorší možnou zradu. Nicméně
někteří z nich už zvažují myšlenku, že by mohli konvertovat. Dá se to přirovnat k revolučnímu
hnutí. Oni Pána Ježíše Krista k smrti nenávidí. V jejich očích je zradil, a proto se stali takovými, jací
jsou. Cítí se navěky opuštěni a zatraceni. A nenávidí Pána Ježíše Krista víc, než kohokoliv jiného. V jejích
očích je zradil. Nechal je vybudovat negativní stav a pak je opustil. Nechal je svému osudu.
Jsou si vědomi zla a utrpení, které způsobují všem bytostem v zóně vymístění. Ale prostě
nevěří tomu, že se mohou vrátit. Nevěří, že jim může být odpuštěno. Vždyť negativní stav trvá
to už tak dlouho. Neznají jiný život. Když jsem se včera zeptala, Zeuse, jestli konvertuje do
světla, tak na mě nejdřív plivl ten svůj hadí jed, a zasyčel: „NIKDY.“ Pak se na chvíli
odmlčel. Pak z něj ale postupně vypadlo, že se vrátit nemůže. Že má černé srdce a žádné
napojení na lásku, nemá nic, co by ho vedlo zpět. V tu chvíli jsem z něj cítila upřímnost,
nesmírnou bolest a smutek, pocit naprosté osamocenosti. Bylo cítit, že bojuje sám se sebou.
On si už není jistý, tím svým názorem: „Nikdy nekonvertovat, přestože mu je láska zcela cizí
a vůbec mu nechybí. On si lásku nepamatuje. Teď se cítím ohrožen, protože zrazuje své lidi.
Původně mě chtěl zlikvidovat. Už tolik temných bytostí z různých úrovní pekel se mě snažilo
odstranit. A nakonec všichni konvertovali. Neuspěli. Nakonec se Zeus rozhodl vzít celou
záležitost do svých vlastních rukou. A zároveň si tak pojistit nárok na trůn. Cítila jsem celé
dlouhé měsíce jeho útoky. Jeho nenávist. Snažil se mě přinutit, abych někoho zabila. Abych
vzala život. „Je to tak snadné, říkával. Stačí k tomu obyčejný kuchyňský nůž, nebo dlažební
kostka na ulici.“ Cítila jsem jeho nenávist. Několikrát se mě pokusil ovládnout mě, chtěl mě
posednout, abych zabila svého milovaného psa. Ale já vím, že mě chrání Pán Ježíš Kristus a jeho ochrana je
zcela dokonalá. Vždy mi bylo pomoženo. Nikdy to nezašlo daleko, jen aby se na tom všichni
poučili, a sama jsem získala cenné informace. Zeus ví, že selhal. A taky začíná doopravdy
cítit. A dost ho to děsí. Ale nepřizná to. Má velkou hrdost a velké ego. Každý padlý anděl se
může vrátit domů, bez ohledu na to v jakých úrovních pekel se nachází. Zeus už si zvolil.
Ostatní mají stejné šance. Tento článek byl napsán za vydatné pomoci z obou stran, absolutní
ochrany Pána Ježíše Krista a spolupráce samotného Zeuse.
Siri Kaminari
