HNUTÍ ODPORU V PEKLECH

25.6.2017

SDĚLENÍ SPOLUPRACOVNÍKŮ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA BOŽÍ RODINY

Děkuji ti Martinko (Siri) za důležité sdělení

Před pár dny došlo k několika důležitým událostem. Kontaktoval mě jeden temný z druhé strany. Nevěděla jsem o koho jde, ani proč z něj nemám strach a cítím z něj pozitivní emoce.

Nedokázala jsem ho identifikovat. Cítila jsem, že patří k pseudotvůrcům a znám ho. Ale nechápala jsem, jak by to pak mohla být bytost, která vyzařuje lásku. Pokládala jsem to za past. Tahle myšlenka mě napadla jako první, doprovázená pocitem nedůvěry a podezřívavosti. Znám Trio, víc než je mi milé. A nevěřím pseudotvůrcům. Bála jsem se, že pokud to tedy není past na mě, tak sama začínám blbnout. Z toho stresu v tomto pozemském životě a z neustálých útoků pseudotvůrců.

Měla jsem strach, že už nedokážu rozlišit dobro od zla, pozitivní bytost od negativních.

Ale ten mladý muž tu byl a nepůsobil ani prohnaně. Cítila jsem, že je upřímný, že si mě nesnaží získat.

Ale také, že nemá v úmyslu mi sdělit kdo je a odkud pochází. Vycítila jsem to z něj, ale chtěla jsem ctít jeho soukromí a ne z něj něco páčit násilím. Ale také jsem cítila, jak ve mně narůstají obavy. Nechápala jsem, jak v temné bytosti mohu cítit zároveň i dobro. Cítila jsem totiž lásku a pocit bezpečí. Upřímnost, touhu po lásce.

Po chvíli mi na mou těžko skrývanou myšlenku: „Kdo jsi?“ Přišla odpověď: „A chceš to opravdu vědět?“ Řekla jsem, že ano. Pak jsem ucítila zlo a podvědomě jsem sebou ucukla. A bytost odpověděla: „Ano patřím k pseudotvůrcům. Jsem synem Alláha. Teď to víš.“

Čekal odsouzení, proto mi nechtěl říct kam patří.

„Napáchal jsem příliš mnoho zla, kolik si ty neumíš představit.“ A byla v tom lítost, smutek a touha po odpuštění a svobodě.

Cítila jsem z něho všechny tyto emoce, ale nejsilněji jsem vnímala jeho touhu po návratu k Pánu Ježíši Kristu, pociťovanou lítost nad svými zlými činy a naději spojenou s vírou v milost Pána Ježíše Krista.

Nedokážu odsoudit nikoho za to jaký je, nebo kam patří.

A dala jsem mu to najevo. „Původ neříká nic o tom, kdo jsi. To si určuješ ty sám.“

Vypadal překvapeně, ale cítil, že ho opravdu neodsuzuji.

Když jsem se ho zeptala, kdo je jeho matka, tak mi odpověděl, že Sinela.

Chtěl se vrátit k Pánu Ježíši Kristu, chtěl opustit život negativního způsobu života, který předtím vedl.

Ale také cítil strach, že je příliš zlý, a proto ho nepřijme. Zároveň věděl, že se nemůže vrátit ani k pseudotvůrcům. Cítila jsem, že někde blízko Nuly je loď, kde se nachází další bytosti, kterým se podařilo uniknout. Ale drželi se mimo celé dění a nezasahovali do našeho rozhovoru. Bylo vidět, že vyčkávají, jak celé vyjednávání dopadne.

Nakonec se rozhodli vydat do neznáma. Cítila jsem, jak se jejich loď dává do pohybu a překračuje jakousi hranici. Ale cítila jsem, že to zvládnou.

Pak jsem s touto bytostí udržovala kontakt a zároveň komunikoval i s Thorou i Sinelou.

Ptala jsem se ho, jak je možné, že na mě působí tak zvláštně. Jako žádný člen společnosti pseudotvůrců před ním. Řekl, že je míšenec. Později jsem se od Sinely dozvěděla, že přijal jméno Vil.

Postupně se mi vybavovalo, že jsem se s ním několikrát setkala, při svých misích do zóny vymístění. Byl Alláhovým synem a korunním princem. Jeho úkolem jsme byly my dvě, Thora a já. Měl nás zničit po dobrém nebo po zlém. Když nás s Thorou chytili v zóně, byl naším věznitelem. Nechápal, proč si radši volíme smrt, než spolupráci s Alláhem. Nechápal to.

Říkal nám: “Vždyť Alláh je mocný. Stačí ho přijmout za vašeho pána a budete mít klid.

Proč radši volíte smrt?“ Nechápal to, nerozuměl nám.

Postupně jsem se od Vila dozvěděla, že začal studovat Nové Zjevení Pána Ježíše Krista.

Všichni patří k nějakému „Hnutí odporu“ uvnitř organizace pseudotvůrců.

Jsou prý pronásledování, musí žít v ilegalitě. Protože se reálně už delší dobu zabývají tím, že přestanou páchat zlo a přijmou Pána Ježíše Krista.

Taky mi řekl, že to byl on, kdo nás s Monikou nakazil virem tady ve 3D. Chtěl nás tak zničit, změnit naši polaritu, aby pseudotvůrci získali Klíče k bifrostu.

Než jsme se s ním setkaly, byl na něj otec velmi hrdý. Naše chycení a převrácení pro něj bylo prioritou číslo jedna. Pseudotvůrci nás chtěli chytit živé. Měla to být jeho zkouška dospělosti. Závěrečné spojení jeho vlastní životní esence s pravidly a způsobem života negativního stavu, doprovázené nějakým nezrušitelným slibem. Měla to být jakási přísaha naprosté věrnosti věčnému trvání negativního stavu. Když nás chytili, obě nás s Thorou znásilňoval Alláh, za každou cenu s námi chtěl zplodit potomka. Alláh měl v plánu vytvořit dítě, které by mělo v genech ty nejhorší elementy zel a nepravd smíchané s našimi geny dober a lásky. To dítě se mělo stát jakýmsi zvláštním hybridem, vzniklým v přísně střežené laboratoři Paláce Pseudotvůrců. Alláh ho chtěl využít jako svůj největší triumf, který by mu zajistil trvalé a konečné vítězství negativního stavu. To dítě mělo mít v sobě supervirus a přinést smrt celému Stvoření. Ale pseudotvůrci jaksi zapomněli, že na absolutního Pána Ježíše Krista nemají, a tak to nikdy nemohlo dopadnout podle jejich představ. To dítě má přinést naději. Reformovat pseudotvůrce. Místo viru nenávisti si nese vir lásky. Ale narodilo se jako neutrální bytost. Ale stačilo to k tomu, aby kolektivní vědomí pseudotvůrců bylo silně zasaženo. Postupně se myšlenky Nové Zjevení Pána Ježíše Krista budou šířit v jejich civilizaci. Snaží se to zpomalit, ale zastavit to už nejde. Budou odcházet další a další. Protože přináší chaos do jejich pekelného řádu.

A jakmile bylo na světě, členové Hnutí Odporu ho unesli. Museli se skrývat a to poměrně dlouhou dobu. Ale Pán Ježíš Kristus je chránil, takže je jejich pronásledovatelé nikdy nenašli. Alláhův syn získal pověst kacíře, rebela, štváče a úhlavního nepřítele celého negativního stavu. Stal se revolucionářem. Studoval knihy Nového Zjevení Pána Ježíše Krista a začal vyzývat další, ať ho následují. Je velice zvláštní bytostí. Je zcela jedinečný. Jiný, než pseudotvůrci, které jsem poznala. Protože jsem z něj cítila lásku i smysl pro humor.

Začali si vzpomínat na Světlo Pána Ježíše Krista a na jejich život před pádem. Začali si vzpomínat na lásku. Byly to jen mlhavé vzpomínky, ale dávaly naději na zcela jiný život, než který všichni dosud znali.

Někdy v průběhu rozhovoru s Vilem za mnou přišlo Trio. Vyhrožovali mi, že mě zabijí, ať se nepletu do jejich plánů. Když viděli, že na mě jejich výhružky neplatí, tak mi sdělili, že za mé hloupé rozhodnutí bude trpět někdo jiný.

Pak jsem uslyšela energetický náraz, bolest a tmu. Cítila jsem, že se mé vlastní vědomí propadá do tmy a zároveň jsem vnímala příkaz: „Nic se neděje. Nevšímej si toho.“

Ale nenechala jsem se zmást. Kdykoliv jsem dostala takového pseudouklidnění, tak se něco dělo a bylo to zlé. Navázala jsem kontakt s Asgardem, který mi řekl, abych šla ke Gaii, že mě potřebuje. Když jsem vstoupila do jádra, našla jsem ji v bezvědomí. Kolem byla energie, ale téměř nezářila. Byla spíš tmavošedá, matná. A cítila jsem zlo a nenávist.

Vzala jsem ji do náruče a soustředila se na svou lásku k ní. Nechala jsem se vést instinktem.

Cítila jsem to světlo, které se začalo šířit. A ta narušená energie se začala měnit. Opět začala zářit tím nádherným modrobílým světlem lásky. Současně s tou změnou se Gaia probudila.

Ještě omámená, ale živá. Byl u ní Pán Ježíš Kristus a Asgard, věděla jsem, že se už mohu vrátit zpátky do svého těla. Bylo čtyři hodiny ráno, ale už jsem stejně moc neusnula. Druhý den jsem chtěla zjistit, jak na tom Gaia je. Volala jsem ji, ale nedokázala jsem navázat kontakt a cítila jsem ji, jako kdyby byla někde daleko. Tak jsem šla za ní.

Cítila jsem z ní únavu a takové vyčerpání, že mě to uspávalo taky.

Soustředila jsem se na lásku a tentokrát se zaměřila na Gaiu samotnou.

Proti mně stála nádherná žena, kterou zalévalo světlo. Cítila jsem s ní takové spojení, jako nikdy předtím. Její vyzařování se změnilo. Cítila jsem její lásku a radost. Bylo to něco nádherného.

Pak se mě Gaia zeptala: „Víš, co jsi udělala? Je to něco nádherného.“

Odpověděla jsem, že nevím. Cítila jsem se omráčená a řekla jsem jí, že jsem přece nic nedělala. Začaly se mi do mysli vkrádat pochybovačné myšlenky: „Nic jsem neudělala. Je mi to jedno. Takovou sílu nemám.“

Ale přesto nešlo popřít to, co jsem cítila. To kouzlo okamžiku.

Syn Sinely si zvolil jméno Viliem a udělal něco naprosto úžasného. Pod dohledem Pána Ježíše Krista do mě zkopíroval veškerou supertajnou databázi pseudotvůrců, vše co měli všechno v tajných sejfech o tom viru a těch implantátech. Všechny druhy virů, modifikací, implantátů. Byla to ta nejpřísněji střežená počítačová databáze, která byla přístupná jen Králi a členům Bratrstva. Jako Alláhův syn byl členem tohoto seskupení nejvěrnější z věrných, nejoddanějších pseudotvůrců podřízených už jen samotnému králi. Je to velké vítězství pro celý pozitivní stav a velkou a trvalou ztrátou pro zónu vymístění.

Zdroj: NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA BOŽÍ RODINY