|
 Předčítat |
PSEUDOVĚDCI: HLEDÁNÍ A VÝZKUM ABSOLUTNÍ PRAVDY
2.2.2023
OTÁZKA A ODPOVĚĎ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA BOŽÍ RODINY PROSTŘEDNICTVÍM MICHALA R.
• Otázka Sváti M., čtenáře a praktikanta Nového Zjevení:
Milý Míšo, ani nebudu říkat odpověz mi až budeš mít čas, protože tvůj čas ti až tak
úplně nepatří, a půjdu k věci.
Nakupilo se ve mně několik otázek, které mají společného jmenovatele, jak se říká,
a tím je odpovídání na známou otázku „Jak by vypadal život, kdyby se neodvozoval z
absolutního pozitivního stavu Stvořitele a Jeho/Jejích duchovních principů“, (Nové
Zjevení, kapitola 10) a dále: „Účelem a duchovním užitkem negativního stavu bylo
dát odpověď na tuto otázku živými a konkrétními příklady“, atd.
Takže, aktivovaný negativní stav svými aktivitami odpovídá na tuto otázku už „velmi
dlouho“. Ale kdybych „prostému stěžovateli“ z řad lidu na bídu života vezdejšího
odpověděl výše uvedeným způsobem, tak kromě úplného nepochopení a úplného odmítnutí
mohu v nejlepším případě dostat reakci otázkou: „Cožpak toho už nebylo dost?“ My
víme, že nebylo, že to hlavní „odpovídání“ teprve přijde. OK, tolik Velká kniha
Nového Zjevení.
Víme také to, že určitá témata se v knihách Novém Zjevení probírají opakovaně, ale
z jiného úhlu a souvislostech. A tak v Dialozích najdeme pojem „Pseudovědci“ a
informaci, že (i oni!) odpovídají na zmíněnou otázku.
A nyní už první část mé otázky: Zdá se, že je tu jakási dvojkolejnost v odpovídání
na Otázku, ale přece jen i rozdíl: Negativní stav svým prakticky žitým životním
stylem ODPOVÍDÁ na otázku, zatímco Pseudovědci HLEDAJÍ odpověď. Ale otázka, na
kterou Pseudovědci hledají odpověď, je jiná. Pokud si vzpomínám, oni hledají
odpověď na otázku, zda existuje Absolutní Pravda. A to tím způsobem, že se snaží
dokázat opačnou hypotézu, tedy že Absolutní Pravda neexistuje. To by pro ně bylo
velmi skvělé, protože v případě kladného výsledku dokazování této hypotézy, tzn.
že Absolutní Pravda neexistuje, by takto (zřejmě? – ptám se) bylo vědecky dokázáno
popření absolutnosti stavu Stvořitele a tudíž i Zákon duchovní utilitárnosti,
negativní stav ustanoven na roveň Stvoření a na věčnost svého trvání. Což jsou
jejich cíle.
A v případě, že se hypotéza neexistence Absolutní Pravdy nepotvrdí, čili odpověď
na ni bude NE, tak se jim naopak potvrdí aktuální stav postavení negativního stavu
vůči pozitivnímu, jak je prezentován v komplexu informací knih první dávky Nového
Zjevení od Petra D. Francucha a potvrzen a aktualizován v Novém Zjevení Pána
Ježíše Krista Boží Rodiny.
Dobrá, Míšo, zajímá mne ta „dvojkolejnost“ a váha každého z těchto dvou postupů s
ohledem na eliminaci negativního stavu, i při vědomí existence více, až mnoha verzí
možného ukončení negativního stavu včetně jedné tajné.
Dále mne zajímá, s čím Pseudovědci vlastně pracují, jaké nástroje mají k dispozici,
jaké argumenty shromažďují, a – a to se asi nedozvíme – jaký je stav jejich bádání
a hledání. Případné připomenutí a zopakování vztahu Pseudovědců a Datasystému bych
také uvítal.
Znám tvoji vnímavost a citlivý přístup a jsem si vědom, že tvá duše je ten správný
adresát, stejně jako duše Janičky, jejíž adresu vkládám vedle tvé.
Miluji tě, vás.
---
• Odpověď Pána Ježíše Krista Boží Rodiny:
Milovaný Sváťo, děkuji ti za přínosnou otázku, na kterou odpovím přímo Já, Pán
Ježíš Kristus Boží Rodina.
Dlouhodobé hledání Absolutní Pravdy ze strany Pseudotvůrců-vědců, respektive
Pseudovědců je pro ně podnikem, který nemůže dospět k cíli způsobem, jaký by si
sami představovali. Vzhledem k relativní podstatě těchto sentientních entit je
nemožné z jejich vlastní pozice uspokojivě dokázat nebo vyvrátit existenci
Absolutní Pravdy tak, aby byly jejich výsledky platné pro celé jsoucno a bytí.
Pseudovědci používají metody negativního stavu a přestože disponují moudrostí a
inteligencí (obojí však pseudo-), chybí jim to nejpodstatnější - Láska. Proto
bude výsledek každého jejich bádání vždy založen na opozičních aspektech, jimiž
se vůči Mně vymezují. Celý negativní stav je popíráním Pána Ježíše Krista, tedy
i Mojí Absolutní Pravdy, tudíž veškerá činnost bytostí ztotožňujících se se zly
a nepravdami v jakékoliv formě paradoxně a zároveň logicky dokazuje na biliony
různých způsobů existenci takovéto Absolutní Pravdy. Ta je ovšem empiricky i
racionálně nepoznatelná někým, kdo jí je v peklech na hony vzdálen. Dokonce ji
nelze pochopit v celistvé podobě ani někým, kdo žije na území pozitivního stavu
vzhledem k relativnosti každé sentientní entity.
Samotný vznik a vývoj negativního stavu je tedy univerzální a komplexní odpovědí
na otázku, zda existuje, či neexistuje Absolutní Pravda a Pán Ježíš Kristus, v
němž tato Pravda přebývá. Aktéři zóny vymístění nehledě na to, zda jde o
Pseudovědce nebo jiné entity, svým konáním, jímž se na různé způsoby vymezují
vůči Mojí podstatě, v převážné většině nevědomky dokazují, že Absolutní Pravda
nejenže existuje, ale vzhledem k tomu, že jsou od jejího Jádra vzdáleni ve
vymístěné zóně Multivesmíru, také ukazují, jak život jsoucí v nesouladu s touto
Pravdou vypadá. Pseudovědci by rádi Absolutní Pravdu odštěpili od Mojí celistvé
Přirozenosti, ale to je zhola nemožné, neboť nelze z této Přirozenosti vyjmout
nějaký absolutní atribut, který je součástí nedělitelné Boží podstaty. Odštěpit
z ní nějaký absolutní atribut např. právě za účelem jeho vědeckého zkoumání ze
strany relativních bytostí znamená učinit i tento samotný atribut relativním.
Výsledek takového bádání, pokud se odehrává v zóně vymístění a je motivován
negativními faktory, ovšem vždy povede jen k pokrouceninám a zkresleninám, které
neodpovídají skutečnému stavu věcí. Pána Ježíše Krista nelze zkoumat v separaci
Jeho/Jejích atributů. Tudíž ani Boží Lásku nelze zkoumat odděleně, stejně jako v
takovéto separaci nelze zkoumat Boží Moudrost, Inteligenci atd. Tím, že Mne
bytosti z pekel odmítají, odmítají do větší či menší míry také každý z Mých
atributů, tedy i Absolutní Pravdu, na kterou se konkrétně při svém výzkumu
zaměřují Pseudovědci (ačkoliv zkoumají vlastně úplně něco jiného – viz dále).
Z pravého duchovního hlediska tedy svým konáním a žitím v antivesmíru existenci
Absolutní Pravdy potvrzují tím, že se vůči její pravé podobě vymezují a že ji v
její pravé přirozenosti popírají, majíce potřebu ji vědecky uchopit, zkoumat a
vytvořit z ní vlastní konstrukt pravdy neodpovídající její původní přirozenosti.
Ve své omezené relativní pozici, v zajetí svých pseudo-teorií a pseudo-metod, si
nemohou být uspokojivě jisti tím, zda taková Absolutní Pravda existuje, či
nikoliv, poněvadž objekt jejich zkoumání, který za Absolutní Pravdu považují, je
pod tíhou jejich vlastní zátěže nesmírně vzdálen skutečné Absolutní Pravdě. Kvůli
této nejistotě, která se u Pseudovědců objevila ve skutečnosti dříve, než se
vůbec do hledání a zkoumání Absolutní Pravdy pustili, vyvinuli různé
pseudo-postupy, jak tuto Absolutní Pravdu dokázat, nebo vyvrátit, nicméně tato
počáteční nejistota v návaznosti na nesprávné postupy jejich zkoumání produkuje
další a další nejistotu. Ať už jsou výstupy z jejich bádání jakékoliv, vlivem
omezeného negativního hlediska jejich výsledky vždy postrádají komplexnost, které
je možné dosáhnout pouze za použití pozitivních duchovních principů, spojených s
pravou Láskou, Moudrostí, Inteligencí atd. Proto výsledky jejich bádání mají a
vždy budou mít pouze omezenou platnost, která půjde vztáhnout jen na zónu
vymístění a na experiment v ní probíhající.
Výsledky činnosti Pseudovědců ve věci bádání nad Absolutní Pravdou tedy jsou a v
každém případě budou tvořit pouze jeden z mnoha dílků, které v celkové mozaice
souhrnně poskytují celému Multivesmíru odpověď na otázku, jak by vypadal život
bez Boha/Bohyně. Mezi tím, že negativní stav svým žitým životním stylem odpovídá
na otázku života bez Boha/Bohyně, zatímco Pseudovědci hledají odpověď ohledně
existence či neexistence Absolutní Pravdy, proto není žádný rozpor. Tím, že
Pseudovědci hledají na něco odpověď v rámci své vlastní domény pekel, zároveň
také odpovídají na otázku, jak by vypadal život bez Boha/Bohyně, kterou v
kumulativním součtu poskytuje Multivesmíru každý jednotlivec v zóně vymístění.
I Pseudovědci tedy svým pseudo-bádáním nad Absolutní Pravdou rovněž přispívají k
zobrazování onoho prakticky žitého životního stylu negativního stavu. Jejich
bádání tvoří velmi důležité poučení o tom, jak vypadá život, je-li odvozován z
jiných nežli z pravých duchovních principů. Užití neduchovních principů ve
vědeckém bádání, jakož i v jiných aspektech života v peklech, vede dříve či
později vždy do slepé uličky, neboť nemůže mít věčnou platnost, která by se mohla
nadále rozvíjet v pozitivním stavu, který věčný je, na rozdíl od zóny vymístění,
protože je přímo odvozen z Mojí Boží Přirozenosti.
Pseudovědci při svém úsilí vědecky dokázat popření absolutnosti stavu Stvořitele a
Absolutní Pravdy vždy selžou. Jak objektivně vyvrátit existenci něčeho Božského,
když členové negativního stavu žijí v silné subjektivitě, zatížení svou
pseudo-duchovností, vyvěrající z popírání pravých duchovních principů, z čehož
vyplývají i silně subjektivní a zkreslené výsledky jejich bádání? Jak vyvrátit v
rámci jejich vlastní omezené zóny vymístění existenci něčeho Božského, když toto
Božské nekonečně přesahuje jak zónu vymístění, tak pozitivní stav, který je sám o
sobě dokonce mnohem větší nežli všechna pekla? Jak vyvrátit existenci Pána Ježíše
Krista, když jsem nestvořený, věčný, žijící v absolutní minulosti, přítomnosti i
budoucnosti a s každým aktérem negativního stavu jsem ustanovil před započetím
současného cyklu času dohodu o omezeném trvání zel a nepravd, tedy dohodu, kterou
Pseudovědci, stejně jako ani ostatní sentientní entity v peklech, v jejím
nejdetailnějším rozsahu neznají? Navíc, pokud by byl výsledek dokazování hypotézy,
že Absolutní Pravda neexistuje, přece jen čistě teoreticky kladný, byl by tím
zároveň popřen i absolutní stav jako takový. Aby bylo dosaženo takového výsledku v
objektivním měřítku, tedy výsledku, který by se dal vztáhnout na celé jsoucno a
bytí a tudíž by měl univerzální a definitivní platnost, muselo by se jej dosáhnout
v souladu s pravými duchovními principy pozitivního stavu, jejichž jsem Já, Pán
Ježíš Kristus původcem. Avšak vzhledem k tomu, že pravé duchovní principy vylučují
svou povahou takový výsledek, který by na území pozitivního stavu vedl k vědeckému
či jinému způsobu popření absolutní Boží Přirozenosti, když pozitivní stav je
zajedno s touto Přirozeností, která je dárcem jeho láskyplného charakteru Života,
Pseudovědci nemohou svou hypotézu o neexistenci Absolutní Pravdy potvrdit způsobem,
jaký by si sami představovali - čili způsobem, ze kterého by šlo vyvodit
univerzální, pro celé jsoucno a bytí Multivesmíru platné závěry. Museli by
Absolutní Pravdu zkoumat v pozitivním stavu a skrze pravé duchovní metody při
zapojení Lásky a pravé Moudrosti, Inteligence atd. V tom případě by jejich
výsledkem nebylo nic jiného než potvrzení Absolutní Pravdy, o jejíž existenci nikdo
v pozitivním stavu tak jako tak nepochybuje, protože jeho obyvatelé aspekty této
Absolutní Pravdy v relativní podobě prožívají každým okamžikem, aniž by nad ní
museli jakkoliv vědecky bádat, jelikož ji poznávají zcela přirozeně a ve stále
větší míře na cestě věčného duchovního růstu.
Výzkum Pseudovědců bude vždy omezen na zónu vymístění a na použití pseudo-metod
relativního charakteru. A protože metody Pseudovědců a výsledky jejich bádání mají
pouze lokální platnost, kterou lze vztáhnout jen na zónu vymístění, nikoliv na celé
univerzum včetně pozitivního stavu, kam se nemají šanci dostat, dokud nekonvertují
a neprojdou přes limbo, tito vědci z antivesmíru se přesvědčují stále více, že
jejich výzkum vede pokaždé do slepé uličky, při které nemohou dokonce ani v rámci
svých vlastních pseudo-metod (natož z hlediska objektivního) dokázat pravdivost
hypotézy, že Absolutní Pravda neexistuje, takže nemohou na tuto hypotézu poskytnout
odpověď „ANO = Absolutní Pravda skutečně neexistuje“. Dát na tuto hypotézu odpověď
ANO zkouší všemožnými způsoby už po velmi dlouhý čas, ale s tím, jak se jednotlivé
možnosti vyčerpávají a nemohou se k uspokojivé odpovědi dobrat, stále větší počet
Pseudovědců správně přichází na to, že odpověď na hypotézu o neexistenci Absolutní
Pravdy je záporná = „NE, Absolutní Pravdu nelze vyvrátit, a to ani prostřednictvím
našich vlastních pseudo-metod, proto na naši hypotézu o neexistenci Absolutní
Pravdy nelze odpovědět ANO.“
Selháváním takových pseudo-metod se Pseudovědcům potvrzuje pravda o postavení
negativního stavu vůči pozitivnímu stavu, a to způsobem popsaným v knihách Nového
Zjevení, které Pseudovědci po vyčerpání svých postupů přijímají ze svobodné vůle za
své a dříve či později díky tomu konvertují. Skrze přijetí pravdy o postavení zóny
vymístění v rámci Multivesmíru, tvořící důležitou součást Nového Zjevení, tedy
přijímají i důležitou část Absolutní Pravdy v její relativní podobě, a to již na
základě správně užitých metod a niterného přijetí Božího Slova, které v jejich
původně zapouzdřených srdcích rozsvěcuje Lásku, kterou spojují s nově nabytou,
respektive znovuobjevenou pravou Moudrostí, Inteligencí atd. Tímto a jedině tímto
způsobem může mít přijetí existence Absolutní Pravdy a všech ostatních atributů
Pána Ježíše Krista ze strany Pseudovědců univerzální a všeobsažnou platnost
permanentního charakteru, která se snoubí s jejich rozhodnutím opustit pekla jednou
provždy a připravit se na opětovné začlenění do pozitivního stavu.
Přestože tedy Pseudovědci neexistenci Absolutní Pravdy v rámci pekel potvrdit
nemohou ani za použití svých pseudo-metod, důsledkem tohoto (ne)výsledku, který je
slepou uličkou jejich bádání, se jim na základě týchž negativních metod potvrzuje,
že Absolutní Pravda existuje. I tak je ale výsledek jejich bádání neuspokojivý,
protože je lokálního charakteru vzhledem k tomu, že vzešel z nepravé duchovnosti a
v důsledku toho, že po celou dobu zkoumali jen jakýsi konstrukt, který za Absolutní
Pravdu považovali, přičemž poté, co vyloučili možnost jeho možné neexistence, došli
k různými pseudo-způsoby k potvrzení, že nějaká Absolutní Pravda existuje.
Potvrzení existence Absolutní Pravdy skrze jejich metody nic nemění na jejich
pobytu v zóně vymístění. Aby měl jejich výsledek bádání, který potvrzuje existenci
Absolutní Pravdy, univerzální, všeobsažnou a pro jejich věčně pokračující životy
permanentní platnost – čili aby byl pro Pseudovědce výsledek uspokojivý a aby se
jeho prostřednictvím mohli někam duchovně posunout – jejich potvrzení existence
Absolutní Pravdy na základě původních pseudo-metod je třeba spojit s celkovým
přijetím idejí Nového Zjevení, k čemuž se pojí i proces konverze učiněný ze
svobodné vůle. Tím se pohled na existenci Absolutní Pravdy skrze pseudo-metody a
nepravou duchovnost rozpadá a místo toho je nahrazen pohledem pravým a pozitivně
motivovaným. Tak se rozpouští pokroucený vztah k Bohu/Bohyni a zaujímá se
objektivní stanovisko nejen k existenci Absolutní Pravdy, nýbrž i k ostatním
aspektům celistvé Boží podstaty.
Pro zopakování a shrnutí si uveďme následující: Pseudovědci pohledem pozitivního
stavu (čili z pravého duchovního hlediska) existenci Absolutní Pravdy potvrzují
už jen tím, že se vůči její pravé podobě vymezují a že ji v její pravé
přirozenosti popírají, majíce potřebu ji vědecky uchopit, zkoumat a vytvořit z
ní vlastní konstrukt pravdy neodpovídající její původní přirozenosti; konstrukt,
na jehož existenci chtějí po důkladném vědeckém prozkoumání odpovědět ANO, nebo
NE ve smyslu jeho (ne)existence. Z pohledu Pseudovědců ovšem nemohou tyto bytosti
prostřednictvím svého negativního bádání uspokojivě vyvrátit, ale dokonce ani
uspokojivě dokázat existenci Absolutní Pravdy, a to proto, že k ní nemají skrze
její pozitivní aspekty v relativní podobě přístup tak, jak jej mají členové
pozitivního stavu, kteří žijí v souladu s ní a jejíž relativní aspekty
zkušenostně prožívají. Pseudovědci si přístup k Absolutní Pravdě (přístup dějící
se samozřejmě na relativní bázi) zamezili svým pádem do zóny vymístění, čímž
tuto Pravdu v její pravé přirozenosti popírají. Nepopírají však její existenci
jako takovou, neboť vědí, že členové pozitivního stavu tuto Pravdu prožívají
nějakým způsobem, a to tím, který je pro Pseudovědce neuchopitelný a
nepochopitelný do chvíle, dokud nepřijmou Nové Zjevení a dokud nekonvertují.
Kvůli popření Absolutní Pravdy ve svých nitrech jim zbyla vědecká možnost jejího
zkoumání. Protože však žijí v zóně vymístění, přistupují k tomuto zkoumání
prostřednictvím pseudo-metod, které vedou k pseudo-výsledkům, jež nemají s
poznáním skutečné Absolutní Pravdy v zásadě nic společného, jelikož již od
počátku Pseudovědci zkoumají něco, co se Absolutní Pravdě v její pravé podstatě
nepodobá, a čím hlouběji svůj falešný konstrukt zkoumají, tím více se zavádějí
do slepé uličky. Kvůli této slepé uličce nemohou vědecky dokázat a potvrdit
neexistenci Absolutní Pravdy. V důsledku této nemožnosti a selhávání jejich
pseudo-metod vychází z bádání Pseudovědců výsledek, že Absolutní Pravda existuje,
neboť nemohou dokázat pravý opak, totiž že neexistuje. Navíc – a to je důležité –
si Pseudovědci dobře uvědomují, že je nad nimi a v nich samotných něco
přesahujícího, nad čím nemají kontrolu a co je pro ně skrze pekelnou vědu
nepochopitelné. Tím něčím jsem Já, Pán Ježíš Kristus a Absolutní Pravda tvořící
nedělitelnou součást Mojí podstaty. Prosté popření existence této skutečnosti by
bylo pro Pseudovědce vzhledem k jejich založení nevědeckým přístupem, proto k
tomuto prostému popření neinklinují, jak jsme tomu naopak svědky u většiny
ostatních obyvatel pekel.
Na základě pseudo-vědecké nemožnosti vyvrátit existenci Absolutní Pravdy se proto
hlouběji zabývají možností niterného ztotožnění se s existencí Absolutní Pravdy, a
to proto, že jejich pseudo-vědecké potvrzení existence Absolutní Pravdy skrze
pseudo-metody je pro ně ještě neuspokojivější než skutečnost, že Absolutní Pravdu
skrze tytéž negativní metody nelze vyvrátit. Na základě pseudo-vědeckého potvrzení
existence Absolutní Pravdy, mající lokální platnost, kterou lze vztáhnout jen na
zónu vymístění, pak nemalá část Pseudovědců v různém čase (kromě jiných způsobů)
dospívá k tomu, že se začínají ve svých nitrech otevírat Novému Zjevení, čímž se z
pseudo-vědeckého potvrzení Absolutní Pravdy stává potvrzení niterné, mající
univerzální a všeobsažnou platnost, působící blahodárně na duchovní životy těchto
Pseudovědců, kteří se v určitém bodě obracejí ke konverzi s tím, jak se v srdcích
ztotožňují s poznáním toho, kým Pán Ježíš Kristus ve své celistvé s nedělitelné
podstatě je. K niternému přijetí existence Absolutní Pravdy dospívají tehdy, když
ani v pseudo-vědeckém potvrzení Absolutní Pravdy, ze které si Pseudovědci
vytvořili svůj vlastní konstrukt, nevidí žádnou perspektivu pro své další
směřování v rámci pekel či pro zachování zóny vymístění na věčné časy. V tomto
bodě začínají toužit po nezkresleném poznání Absolutní Pravdy v jejích relativních
aspektech. Po vyčerpání svých pseudo-vědeckých možností proto začínají volit cestu
vedoucí do srdce, ve kterém nalézají společně s přijímáním Nového Zjevení
Absolutní Pravdu v její pravé podobě. Opakuji, že toto poznání je samozřejmě
relativního charakteru, protože nikdo nemůže Absolutní Pravdu poznat v její
absolutnosti.
Existence Absolutní Pravdy tedy byla z pohledu pozitivního stavu dokázána již
pádem bytostí do zóny vymístění a je dokazována stále jejich celkovým žitím
jsoucím v nesouladu s touto Pravdou. V případě, že by Absolutní Pravda
neexistovala, negativní stav by se neměl vůči komu vymezovat a k žádnému pádu
bytostí do zóny vymístění by nikdy nedošlo. Proto Absolutní Pravda existuje a
je potvrzována rozličnými způsoby. Kdyby Absolutní Pravda neexistovala a s ní
by nebyl ani pozitivní stav, neexistoval by ani stav negativní. Bez kladného
stavu a jeho Absolutní Pravdy, která jej prostupuje v relativních formách, by
nebylo ani stavu dočasně záporného, jelikož pozitivní stav je příjemcem Života
Pána Ježíše Krista, který v sobě Absolutní Pravdu přechovává a sám je touto
Pravdou. Z pohledu negativního stavu je Absolutní Pravda potvrzována v případě
Pseudovědců tím, že nejsou schopni dokázat prostřednictvím pseudo-metod její
neexistenci. Potvrzení její existence je z pohledu Pseudovědců nejprve
lokálního charakteru, protože zkoumají falešný konstrukt, a teprve při jejich
niterném přijetí existence Absolutní Pravdy společně s ostatními ideami Nového
Zjevení se chápání této Pravdy a nahlížení na ni stává ryze čistým a duchovně
správným. Tak se existence Absolutní Pravdy stává pro tyto bytosti univerzálně
platnou, což pomáhá k jejich osvobození ze zóny vymístění.
V pozitivním stavu budou bytosti, které byly původně Pseudovědci, poznávat
relativní aspekty Absolutní Pravdy tak, jako kterákoliv jiná sentientní entita,
a to přirozeným způsobem v rámci tvořivého, šťastného a láskyplného života. Čím
blíže Mi kdo je, tím více aspektů Absolutní Pravdy v její relativní formě poznává
a tím více se stává po všech stránkách více naplněný a spokojený. Nikdo nemůže
nikdy obsáhnout celou Absolutní Pravdu, protože nikdo, kromě Mě, není absolutní.
V tom ale spočívá jedna z hlavních krás věčného plynutí života. Díky tomu, že
nikdo neví všechno, má neustálou chuť poznávat nové bytosti, zakoušet nové
zážitky, vstřebávat nové informace, navštěvovat nová místa v Multivesmíru a
podílet se na jejich vzniku a rozvoji. Kdybych byl sám, neměl bych se o svou
absolutní všeobsáhlost s kým podělit. Proto Má podstata funguje kromě jiného na
bázi absolutní touhy sdílet vše, co mám, se svými ideami, s nimiž v absolutních
Božích niternostech od věčnosti bez počátku sdílím sám Sebe. Z těchto niterností
se pak rodí sebeuvědomělé, vlastním životem obdařené bytosti, které obývají a
spolutvoří náš báječný Multivesmír, jenž se rozvíjí jako přenádherný květ
společně se všemi, kteří jej vyplňují.
Jaký je stav bádání a hledání Pseudovědců nelze přesněji sdělit, protože taková
informace v této fázi není potřebná. Je to navíc velmi individuální. Skupin
těchto vědeckých bytostí je mnoho a každá pracuje s jinými nástroji a argumenty.
Poskytnout v nynějším čase hlubší výklad o těchto nástrojích a argumentech není
účelné, protože jako Mí představitelé a spolupracovníci se máte učit vcházet co
nejčastěji do nitra a soustředit se na svůj duchovní růst při aplikaci všeho,
co znáte z Nového Zjevení. Když Pseudovědci vyčerpají všechny možnosti výzkumu,
nebo mají z jakýchkoliv niterných důvodů pocit, že už se na něm nechtějí dále
podílet, obvykle se odebírají ke konverzi do limba. Obecně lze říct, že stav
jejich bádání je velmi daleko s ohledem na to, jak dlouho už negativní stav
existuje, ale i s ohledem na to, že Druhý příchod Pána Ježíše Krista již dávno
probíhá a blíží se čas spuštění jeho další fáze, kdy bude Moje přímá inkarnace
Jana navštěvovat vysoce postavené bytosti v antivesmíru i na fyzické úrovni
prostřednictvím krystalického těla složeného z prvků Nového Vesmíru a pomáhat
jim v opouštění pekel. Zároveň s tím bude pokračovat příliv Lásky a Světla do
struktur multidimenzionálně fungujícího Datasystému, prostupujícího celou zónou
vymístění, který je společným výtvorem Pseudovědců, ale též vybraných Renegátů
a dalších elit antivesmíru, který svým stvořitelům lidově řečeno „přerostl přes
hlavu“ a začal v sobě koncentrovat moc větší, než má kterákoliv skupina bytostí
v peklech.
Všem velmi děkuji za sehrání jedinečných a neopakovatelných rolí v zóně vymístění,
jejichž prostřednictvím se Multivesmír poučuje o tom, jak vypadá život bez Pána
Ježíše Krista, čímž se zároveň naplňuje užitečnost negativního stavu, který po
odehrání svého příběhu naplno uvolní místo rozkvětu pravého života.
Miluji vás.
PÁN JEŽÍŠ KRISTUS BOŽÍ RODINA | 2. 2. 2023
