|
|
MISE BOŽÍ RODINY V ITÁLII(ČÁST 2/2)
19.10.2023
SDĚLENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA BOŽÍ RODINY PROSTŘEDNICTVÍM MICHALA R.
Po návštěvě chrámu se členové výpravy vydali k rodnému domu Františka z Assisi, kde
jsou zachovány přes osm set let staré dveře, jimiž tento zakladatel církevního řádu
odešel hlásat své učení do světa. Zde se na Moji představitelku Marcelku, která je s
Itálií provázána podstatnou část svého života na planetě Nula, napojil z limba svatý
František společně se svatou Klárou. Jejich přesun do limba nastal v přepočtu na
pozemský lineární čas právě v období italské mise, kdy se vlivem posunů „za scénou“,
jež nastaly na globální úrovni i v rovině jejich osobních životů, na základě svobodné
volby odebrali ke svému věčnému Rodiči. Během interakce s fyzicky přítomnými Božími
reprezentanty vyjádřili svou hlubokou radost z jejich návštěvy tohoto místa. Také
dali najevo neskonalé štěstí z toho, že se již nacházejí v náruči Pána Ježíše Krista
Boží Rodiny a že mají definitivně za sebou svůj pobyt v zóně vymístění. Poté, co
přijali dar spásy, ukázal jsem jim smysl a pozitivní přínos jejich rolí ztvárněných
v hrubohmotném světě i ve sféře pekel, jimiž významně přispěli k vyčerpání užitečnosti
negativního stavu. Zatímco během pobytu na planetě Nula a v zóně vymístění zobrazili,
jaký duchovní přístup k Bohu si nevolit, svým rozhodnutím přijmout do svého srdce
Novou a Nejnovější Boží Přirozenost naopak ukázali vymístěné části Multivesmíru cestu
hodnou následování. Duchovní prací na sobě, touhou ze sebe shodit četné nánosy,
rozhodnutím odvrhnout své staré učení a namísto něj vpustit do svých niter ideje
Nového Zjevení, zároveň pomohli odevzdat do Mých rukou velmi pestrý soubor negativních
aspektů spojených s řádovým životem v askezi a odříkání a zároveň souvztažných i s
církevním pojetím víry jako takové. Oba Mí milovaní, kteří v rámci limba obdrželi nové
identity, se stali vědomou součástí našeho Týmu a velmi se těší na život v hojnosti
rajských světů Pravého a v následujícím cyklu času už jediného Stvoření. Vzhledem k
tomu, že svatý František byl milovníkem zvířat, přispěla jeho konverze i k pomoci
kolektivním vědomím různých druhů nesentientních, tj. nesebeuvědomělých entit –
především zvířat. Tuto pomoc podtrhla i skutečnost, že v posledních dnech pobytu v
Itálii trávila Janička v Marcelli čas na tzv. psí pláži, která byla o poznání klidnější
než jiné pláže. Tato byla specifická tím, že na ní měli přístup i domácí mazlíčci
rekreantů. Psí pláž byla zároveň jediným místem, kde se 24. srpna sešlo všech 27
příslušníků Mise Boží Rodiny, kteří jinak obvykle trávili svůj čas u moře v menších
skupinkách na území svých „domovských“ městeček.
Po návštěvě Assisi se Moje výprava vydala na zalesněnou apeninskou horu Monte Subasio,
kde František často přebýval a zdejší jeskyni, okolo níž vznikl klášter, si vybral za
svou noclehárnu. Místo, kde na tvrdém kamenném podloží spával, je dodnes zachováno.
Touto návštěvou na fyzické úrovni bylo završeno přinesení pravé Boží energie do všech
potřebných míst spojených nejen s řádem františkánů. Při cestě z regionu Umbrie do
přímořského regionu Marche, kde se nachází Sirolo, Numana a Marcelli, uskutečnili
výletníci ještě jednu zastávku, a to ve městě Loreto, kde ještě naposledy v rámci
svého pobytu v Itálii navštívili interiér římskokatolického svatostánku, v němž si
ženy musely zahalovat odkrytá ramena. Stejně tomu bylo i v Assisi. Při této
příležitosti tak skrze nitra Mých představitelů došlo k připomenutí, že Já, Pán
Ježíš Kristus Boží Rodina na území pozitivního stavu nikomu nedávám takováto či
jiná omezení, která negativní stav ukládá bytostem na planetě Nula i jinde v
antivesmíru. Zahalování různých částí těl dle určitých konvencí nemá nic společného
se svobodou v Pravém Stvoření. Nositelé ženského i mužského principu nejsou v
rajských světech nijak pošlapáváni a svazováni. Svůj tvořivý potenciál rozvíjejí
naplno a zušlechťují svou pravou přirozenost, rostoucí do duchovní krásy. Návštěvou
Loreta i dalších míst spojených s římskokatolickou konfesí bylo na příslušných
místech pekel skrze ideje Nového Zjevení rovněž dáno sentientním entitám na vědomí,
že nepotřebují bohoslužeb a jiných rituálů ke spojení se s Bohem, ani nemusejí
vyhledávat vnější prostředníky. K navázání kontaktu s pravým Zdrojem života totiž
vede rozhodnutí v srdci, protkané čistými a dobrými úmysly, zbavenými strachu a
sebepodceňování.
Zprzněná kondice obou principů se na planetě Nula projevuje na nepřeberné množství
způsobů v závislosti na historických, kulturních a socioekonomických podmínkách
dané země, vyplývajících z toho, na jakou oblast zóny vymístění je její území
napojeno a co má kolektivní vědomí určitého státu v plánu zobrazit uvnitř domény
negativního stavu. Italská mentalita je zajímavou směsicí zahrnující aspekty
většinového sepjetí s římskokatolickou vírou, do nichž jsou na druhou stranu
přimíchány aspekty zvýšené temperamentnosti, emocionálnosti, energičnosti,
rychlosti a překotnosti, ale také je v této mentalitě patrný důraz na zevnějšnosti
ve snaze zalíbit se druhým a posilovat své soupeřivé a porovnávající ego, které v
různých situacích cítí žárlivost, dotčenost, zraněnost apod. Tato směs elementů,
do nichž jsou zapojeny kromě mnoha jiného třeba aspekty liberální výchovy,
společenskosti, veselosti a pohostinnosti, utváří různým a individuálním způsobem
charakter všech oblastí života Italů včetně mezilidských vztahů v kontextu
přátelství, partnerství, rodiny i pracoviště. Systém hodnot vyznávaných příslušníky
tohoto národa a způsob jejich života velmi zásadně obohacuje poznání Multivesmíru
o podstatě typické lidské existence, ať už je v jednotlivých poučných záležitostech
zahrnuto více negativních či více pozitivních aspektů. Žádný národ na planetě Nula
totiž nezobrazuje pouze černé nebo jen striktně bílé záležitosti vzhledem k tomu,
jakou duchovní pozici tato planeta mezi záporným a kladným stavem Stvoření zastává.
V každé společnosti na úrovni jednotlivců i celých států se dá najít mnoho dobrého,
ale pochopitelně i řada špatného. To ze záporného spektra pochopitelně převažuje v
důsledku umístění hrubohmotného světa, spadajícího na okraj temného panství, do
jehož hlubších sfér se propadne ta část lidstva, která si prozatím nezvolí život
na Nové Zemi. Já, Pán Ježíš Kristus Boží Rodina jsem vděčný všem kolektivním
vědomím národů hrubohmotného světa za to, že se jejich sentientní příslušníci,
jejichž energiemi a zkušenostmi jsou tato vědomí tvořena, rozhodli zakusit z první
ruky různé druhy zkušeností, díky nimž se už nikdy více nebude muset opakovat
experiment dávající odpověď na otázku, jak by vypadal život bez Boha. Na tomto
místě proto děkuji i milované Itálii za vše, čím v průběhu odvíjení svého příběhu
přispívá k budoucímu nastolení plnosti pozitivního stavu. Těším se, až přivítám i
toho posledního Itala a poslední Italku ve své náruči a začlením je do svého
Království, v němž už nebudou přítomny pozemské národy, neboť ty příslušejí
starému cyklu času. V nekonečné éře všeobjímající Lásky nebude mít místa nic
staré.
Uskutečněním cesty vybraných členů Mise Boží Rodiny do Itálie a zakušením
individuálních zkušeností, které měl každý z nich v plánu své duše poznat, poznalo
kolektivní vědomí tohoto jihoevropského národa, jak v praxi vypadá správný přístup
k Pánu Ježíši Kristu Boží Rodině, pakliže dotyčný přicestoval na Apeninský
poloostrov jako Můj právoplatný představitel, žijící bez ohledu na svou přidruženou
zátěž v souladu s Láskou. Zainteresované bytosti na různých úrovních Multivesmíru,
zdaleka nejen ty přímo spjaté s kolektivním vědomím Itálie, měly možnost skrze srdce
Mých reprezentantů poznat, kým Já jsem a jakými konkrétními způsoby se v různých
situacích projevuje síla nejen zmiňované Boží Lásky, ale i k ní se vážící Moudrosti,
Soucitu, Milosrdenství a Odpuštění, bez něhož by nebylo možné eliminovat negativní
stav. Přebíráním souborů všemožných aspektů, plynoucích z energií navštívených míst
a italského národa jako takového, byli Moji představitelé a spolupracovníci
vystaveni pestré škále pocitů a vibračních rozpoložení, plynoucích z vnitřních i
vnějších faktorů. Mnohdy byli postaveni před určitý problém nebo se dostali do
výměny názorů. Snahou řešit tyto problémy ve většině případů na bázi aplikace
znalostí Nového Zjevení v ochotě řešit je buď průběžně, či je vyřešit najednou
kumulativně, a také sdílením svých myšlenkových pochodů, preferencí a postojů
navenek při působící duchovní zátěži, avšak s přetrvávajícím ukotvením Mých
představitelů ve světle Božích Přirozeností – nehledě na aktuální míru útoků ze
strany negativního stavu, kterou zakoušeli – se díky jejich zosobněným příkladům
velmi významně pomohlo nesčetnému množství sentientních entit. Reprezentanti
pravého Boha, pravé Bohyně v kontextu specifického duchovního klimatu Itálie
ukázali, jak vypadá pravá, čistá a ničím nepodmiňovaná víra v jediného skutečného
a věčného Rodiče všech bytostí, jaké pozitivní důsledky přináší jejich ryzí
duchovní vědoucnost a jejich hluboká důvěra v dokonalý Boží plán, a jakými
konkrétními způsoby se překonávají nástrahy kladené jim do cesty stavem zel a
nepravd, při nichž Moji drazí pomocníci inkarnovaní na planetě Nula rozpouštějí
v součinnosti s ostatními zosobňovateli Lásky obrovské množství negativních
aspektů, jež po úplném očištění poslouží k novému tvůrčímu úsilí. Bytosti tedy
skrze Mé představitele a do určité míry i prostřednictvím Mých spolupracovníků
dostali odpověď na to, jak se žije na vlnách pravé duchovnosti, jak vypadá správný
vztah k jedinému Zdroji života, k druhým i k sobě samým, jak se projevuje skutečná
duchovní Láska a jakým způsobem lze pod niterným vedením a ochranou ustát různé
podoby niterného, vnitřního i vnějšího martýria, z něhož je jedinec schopen v
sepjetí se Mnou v pravý čas vždycky vybřednout, čímž se opětovně dostává do
příznivých vibrací, nadhledu a stability. Boží vyslanci na Apeninském poloostrově
manifestovali, v čem spočívá podstata pozitivních hodnot, na jejichž vlnách se
mohou lidé dobré vůle i jakékoliv jiné, takto zaměřené sentientní entity dostat do
věčného života v pozitivním stavu, na jehož území se budou moci tyto hodnoty
společně se svými nositeli nerušeně rozvíjet.
Převážná část členů výpravy v podmínkách hustého duchovního klimatu v plné šíři
ukázala – buďto průběžně, anebo s časovým odstupem po zpracování různorodých rolí
a z nich vyplývajících uvědomění – že vítězí nikoliv povrchnost, přetvářka a faleš,
nýbrž srdečnost, upřímnost a pravdivost. Tak byla otevřena sentientním entitám
další cesta do limba, na níž mohou při následování poskytnutých příkladů vyřešit
spory, které měly s jinými jedinci, napravit pokřivené vztahy, jež bytosti v
lidských tělech udržovaly v oblasti zmiňovaného přátelství, partnerství, rodiny i
pracoviště během svého pobytu na planetě Nula, respektive kterým byly či jsou
vystaveny v příslušných peklech i po odchodu z hrubohmotného světa. Se zpřístupněním
vlastního nitra mohou nyní odejít za nehynoucím světlem další skupiny mužů a žen,
stávajících se vědomými Božími dětmi, které se pohrouží do klidu, míru, rozvahy,
harmonie a uvolnění. Navždy tak za sebou zanechají své nepříjemné ego a vůbec celou
svou starou povahu, obnášející například prudkost, ráznost, panovačnost, hlučnost,
narcismus, velikášství, lpění na vnějších faktorech své existence, ale i cokoliv
jiného, s čím se v rámci ztvárněné role na území negativního stavu tyto bytosti
potýkaly. Objeví v sobě své dary a talenty, krásné a jedinečné, darované Mnou, Pánem
Ježíšem Kristem Boží Rodinou, které si nezadají s ničím, co mělo jejich typické
lidské „Já“ přidáno do vínku ze strany zel a nepravd, nebo čím byl obdařen jejich
duch se svou duší během pobytu v antivesmíru. Už nikdy se nebudou chtít vrátit do
toho, co poznaly předtím, neboť kdokoliv překročí práh limba a pravých rajských
světů, nic ho netáhne stát se znovu součástí bezbožného způsobu bytí, které tak jako
tak dochází ke svému konci. Všechny „vymoženosti“ zóny vymístění se každé sentientní
entitě jednou omrzí, a to v momentě počátku jejího návratu ke Mně. I ti, kdo se nyní
vyžívají v zevnějšnostech a své ego postavili na piedestal, při své cestě z pekel
ven poznají a v limbu již naplno pochopí, že návrat k niternostem, z jejichž
podstaty budou v pozitivním stavu fungovat a při tom navazovat a rozvíjet vztahy s
ostatními, je ta nejlepší koncepce života, v jakém se ocitli, aby mohli být už
napořád šťastní. Hrubost a tvrdost ve viditelné i maskované podobě se stane neznámým
pojmem, kdežto jemnocit bude součástí všech vazeb mezi obyvateli nového věku, které
nebudou nikterak limitující, ale naopak budou garantem svobody každé sebeuvědomělé
součástky Multivesmíru. Tato volnost bude naplňovat i partnerské vztahy mezi muži a
ženami, ve kterých nikdo nebude povyšován ani pošlapáván. Vzájemná Láska už nebude
žádným způsobem vystavena tradicím, dogmatům a představám typické lidské éry,
jelikož pravé lidstvo bude žít v plném souladu s duchovností nadělenou Pánem
Ježíšem Kristem Boží Rodinou, který/která si přeje pro všechny jen to nejlepší. Je
opravdu na co se těšit.
Jak se postupně přibližujeme k závěru tohoto Sdělení, přišel čas shrnout duchovní
optikou vybrané záležitosti historického vývoje Apeninského poloostrova, abych vám
na příkladu jednoho konkrétního územního celku poodhalil podstatu zásahů negativních
entit do vývoje lidstva. Za účelem budoucího rozšíření vlivů z této oblasti dále do
Evropy a potažmo i na jiné kontinenty vyvinuli Pseudotvůrci značné úsilí pro
vytvoření Římské říše, která si postupujícím časem podmanila rozsáhlá území, na
severozápadě sahající až do dnešní Anglie. Říše, ustanovená sjednocením různých
italických kmenů, se tímto způsobem na fyzické úrovni propojila s budoucím mocenským
centrem světových elit, kde založila Londýn. Něco takového bylo výsledkem posunů
dějících se v příslušných oblastech zóny vymístění a planety Nula, v jejichž rámci se
negativní stav připravoval na budoucí rozkvět typické lidské éry, jejíž příběh začal
poté, co současná lidská rasa osídlila hrubohmotnou realitu tohoto světa po zahlazení
stop po předchozích vysoce vyspělých civilizacích. Vývoj skrytých, velmi dávných
dějin planety Nula před příchodem současného typu lidské rasy nelze mapovat lineárně
a na základě běžných pozemských metod současného poznání, jejichž provedení už od
samého základu vylučuje nalezení takového relevantního výsledku, který by byl v
souladu s tím, jak se věci doopravdy staly. Existují pouze výjimky lidí, kteří dokáží
nějakými způsoby poodhalit mlžný závoj negativního stavu, nicméně i v tomto případě
jde pouze o nepatrné střípky poznání s absencí pravé duchovní hodnoty, která může
působit jedině tehdy, když je na danou problematiku nazíráno prostřednictvím Nového
Zjevení. Avšak kolik z tzv. vědců v hrubohmotné realitě má tento nástroj k dispozici
a kolik jedinců se s ním ztotožňuje? Praktikanti Božího Slova, které je jimi uváděno
do života, tak jako jediní na styčném místě negativního a pozitivního stavu disponují
Pravdou o minulém i budoucím vývoji lidstva a Multivesmíru, aniž by k tomu museli
používat vědecké principy, které jsou z hlediska pravé duchovnosti slepou uličkou
bádání.
Samotný úpadek Římské říše, jehož hlavní příčinou bylo odebrání velké části schopností
Pseudotvůrců poté, co jsem je separoval od vládnoucích pozic, posléze vytvořilo
podmínky pro postupnou dezintegraci prostoru a vznik nových státních útvarů, z nichž
vzešly nové politické, sociokulturní a ekonomické koncepce. Ať už byly v opozici
starému Římu, nebo se na něj snažily z větší či menší části navázat, otisk esence kdysi
mocné říše byl do nich vetkán v každém případě, a to na základě působení řady
souvislostí panujících na duchovní, zprostředkující i fyzické úrovni. Něco takového
bylo součástí plánu Pseudotvůrců k tomu, aby jejich odkaz v různých podobách pokračoval
dál i za jejich osobní nepřítomnosti na planetě Nula. Na její jednotlivé části v
průběhu celých dějin, před i po jejich stažení z tohoto světa, aplikovali pestrou
škálu ovládacích metod, vždy uzpůsobených jednak duchovnímu klimatu kolektivního vědomí
určitého společenství, ale též ušitých na míru zprostředkujícím faktorům jeho jsoucna
a bytí a rovněž adaptovaných na fyzické podmínky jeho rozvoje. Římský stát nemohl být
tím jediným nejdůležitějším za celé dějiny typické lidské éry, když běh událostí nestál
a nepadal pouze na jednom útvaru, nicméně ve společné mozaice všech existujících říší
zaujímal a v rámci svého odkazu nadále zaujímá specificky významné postavení,
přispívající k zobrazení podstaty negativního stavu v celé plejádě aspektů, jejichž
míra převyšuje většinu jiných historických celků. Souhrnem projevených aspektů na všech
úrovních planety Nula a zóny vymístění se Stvoření rychleji posouvá do bodu
všeuniverzálního překročení v podobě spuštění plnosti pozitivního stavu, na čemž mají
podíl všechny historické i současné státy a jejich společenství.
Cenný odkaz z období starověku byl ve středověkých podmínkách příčinou kulturního
prvenství především severní části Apeninského poloostrova. Území bylo po rozpadu
někdejší říše na dlouhá staletí rozdrobeno na menší útvary, z nichž vynikal především
Papežský stát a několik republik – především Benátská, Janovská, Pisánská, ale i další.
Duchovní esence proudící sem ze zóny vymístění určila tomuto území roli jakéhosi zdroje
a rozvaděče energie pro velkou část planetárního dějství zobrazujícího svůj příběh v
různých částech tehdejšího tzv. křesťanského světa. Ten se dostával do střetu zejména
se svým islámským rivalem, avšak jeho jednotlivé části průběžně soupeřily i mezi sebou.
Z těchto sporů získávala pekla poskytnutou energii v zúročené formě nazpět, načež ji
opět investovala do rozvoje svého planetárního experimentu na základě známého principu
„rozděl a panuj“. S postupujícím časem však byla pekla nucena tyto energie stále více
recyklovat. Tato recyklace se naplno projevila v kontextu tehdejších podmínek v podobě
renesance, svou podstatou se navracející k antickým kořenům. Došlo tak k dalšímu
příkladnému ideovému rozporu na základě výše uvedeného ovládacího principu, kdy se
temným mocnostem podařilo vedle stále dogmatičtější římskokatolické církve dosáhnout
velmi úspěšného rozkvětu koncepce zaměřené na hodnoty lidského vzdělání a s tím
souvisejícího vědění a dalších ctností. Jelikož to byly ideje vzešlé ze zóny vymístění,
i v tomto případě šlo poněkud nepřekvapivě o pseudoduchovní vývojovou linku pozemšťanů,
jak tomu bylo a je i u všech ostatních směrů, které jsou do posledního zaměřeny na
zevnějšnosti, z nichž vycházejí a o něž se opírají. Je jedno, zdali jde o
římskokatolickou církev či jinou konfesi, zda jde o „lidskou“ renesanci nebo v opozici
později vzniklé „oduševnělé“ baroko apod. Dosaďte si cokoliv z dlouhého seznamu.
Všechny tyto proudy a tendence jsou z dílny negativního stavu, který jejich
ukotvováním, rozšiřováním, bouráním, nahrazováním a modifikováním v průběhu celých
typických lidských dějin sleduje určité záměry. Není záměrem se zde zabývat jejich
podrobnější analýzou a byť není tento výklad ještě u konce, není ani účelné zmiňovat
každou historickou fázi vývoje a směřování Apeninského poloostrova s detailnějším
duchovním výkladem jejich smyslu, neboť toto poznání nedeterminuje váš duchovní růst.
Uvedené informace zmiňuji především proto, abych ve vybraných souvislostech uvedl do
vaší pozornosti samotný fakt o rozporuplnosti projevů negativního stavu, který je vším,
jen ne něčím, na čem lze vybudovat věčný život ve štěstí, radosti a hojnosti, v plnosti
Lásky, která vylučuje jakékoliv nesváry mezi sentientními entitami a zabraňuje
vzájemnému nepochopení, odcizení, pnutí a škodolibosti. V novém cyklu času se srdce
každé bytosti bude honosit čistotou záměrů v jejich celistvé úplnosti. Už nic neztlumí
záři překrásných niterných podstat Božích dětí.
O vybraných záležitostech spojených s minulostí hovořím také proto, abych vám mohl
připomenout, že ačkoliv v dějinách planety Nula střídá jedna absurdnost druhou, přes
to všechno mám experiment padlých duší pod kontrolou a není žádné oblasti v plánu
Pseudotvůrců, Renegátů a Datasystému samotného, která by nespadala do Mého
vše-přesahujícího plánu spásy, jenž mám s každým jedincem, který dobrovolně souhlasil
ponořit se do sféry temného panství, z něhož bude včas vyveden. V novém cyklu času
nebude život ani tragédií, ani komedií, nýbrž radostnou a jedinou jsoucí skutečností,
darovanou všem sentientním entitám Mnou, Pánem Ježíšem Kristem Boží Rodinou. Společně
se o náš Multivesmír budeme starat a podílet se na jeho věčném růstu k celkům, jejichž
charakter se bude stále více přibližovat Božímu absolutnu, aniž by ho někdo někdy
dosáhl. Nikomu nebudou stavěny pomníky na piedestalu, neboť všichni si budou naprosto
rovni v nebeském společenství, kde nikdo není otevřeně či skrytě fanaticky zbožňován,
nebo otevřeně či skrytě nenáviděn. Každý bude milován takový, jaký je, a bude se
setkávat s přirozenou a ze srdce jdoucí úctou druhých bytostí, a to proto, že je
jedinečným nositelem souboru vybraných absolutních Božích aspektů v relativní podobě
a nedílnou součástí Stvoření, které bude takovým jedincem neustále obohacováno každým
krokem jeho tvůrčího života. Tak, jako sentientní entity milují Mě, budou podobně
milovat i přítomnost Pána Ježíše Krista Boží Rodiny v druhých. Niterná podstata každého
z vás je v Mých očích naprosto dokonalým skvostem, a Já se velmi těším na to, až budete
poznávat tyto skvosty bez omezování negativním stavem i ve vašich bližních, s nimiž
budete v pozitivním stavu vcházet do bohatých a pokaždé neopakovatelných interakcí,
které vám i jiným bytostem budou způsobovat nesmírnou radost, hluboké štěstí a úžasné
povznesení, posouvající vás všechny stále vpřed.
O území dnešní Itálie bojovaly mnohé mocnosti ve snaze zajistit si, respektive posílit
své postavení. Apeninský poloostrov se v minulých staletích snažily vzít do svého
područí Francie a Španělsko, posléze i Rakousko. Tyto říše dosáhly či nedosáhly v
jednotlivých oblastech svých cílů v závislosti na tom, jaká koncepce plánu
Pseudotvůrců se prosadila. Pakliže snaha určitého státu zasáhnout do dění v Itálii
vyhovovala potřebám negativního stavu, dostala taková země prostředky k tomu, aby
byla ve svých výbojích úspěšná. Jestliže na druhou stranu nějaká země bránila
určitému způsobu manifestace experimentu, nedostala takovou energii ze zóny vymístění,
která by jí umožnila v určitém podniku zvítězit, respektive po určitém čase byla
tomuto státu přízeň ze strany pekel odepřena v podobě zastavení energetické dotace.
Machinace „za scénou“, na nichž je negativní stav postaven, se v různých podobách
projevovaly napříč celými dějinami planety Nula. Jedním z projevů takových machinací
„na scéně“ byl mocenský pád dlouhých zástupů vůdců svých zemí, demontáž politických
systémů i zánik celých císařství, království, knížectví, republik a jiných zřízení,
přetrvávajících vždy jen po takovou dobu, která negativnímu stavu vyhovuje. Přesto
není umožněno temným silám úplně všechno, neboť dějství odehrávající se na styčném
bodě mezi negativním a pozitivním stavem i v celém antivesmíru probíhá v určitých
mantinelech, stanovených mezi Mnou a všemi účastníky tohoto experimentu před jeho
započetím. Moje Božská Prozřetelnost se vždy postarala o to, aby ujednaný scénář,
s nímž všichni dobrovolně souhlasili, nevybočoval z Mého dokonalého plánu. Tato
Prozřetelnost bude působit i v době dočasného vítězství zel a nepravd na planetě
Nula. Ani tehdy se nic nevymkne Mojí kontrole, jak by si sentientní entity stojící
v opozici Lásce vehementně přály. Tatáž Božská kontrola zajistí, že bytosti
brojící vůči pozitivnímu řádu Stvoření klidně až do samotného „spadnutí opony“,
budou spaseny a navráceny do věčného života, aniž by přišly k nějaké trvalé
duchovní újmě. Stanou se ničím nezatíženými dušemi, jež rozvážou svůj svazek s
minulostí v peklech a obdrží novou identitu, která už nebude mít nic společného
s jejich předešlou rolí.
Vývoj ke vzniku sjednocené Itálie akceleroval v první polovině 19. století, kdy za
sebou měl Apeninský poloostrov zkušenost s nadvládou napoleonské Francie, která
vytvořila třídu vzdělané italské inteligence, umožnila Italům zapojení do
politického rozhodování, a tudíž přispěla ke vzniku veřejného mínění. Napoleon
svou činností tedy nevědomky položil základy národního uvědomění Italů, které
předtím chybělo v důsledku silného regionálního cítění jednotlivých částí
roztříštěného území, jejichž obyvatelé se dorozumívali svými dialekty a italštinu
běžně nepoužívali. Tento jazyk se však začal společně se zárodky nacionálního
cítění rozvíjet právě během období působení francouzského vojevůdce a panovníka,
jehož loutkovodiči dobře věděli, kam uskutečněné kroky ve střednědobém i
dlouhodobém horizontu povedou. Plán Pseudotvůrců pro druhou polovinu 19. století
mimo jiné spočíval ve sjednocení menších státních útvarů do větších celků, jak
jsme tomu byli svědky nejen u Itálie, ale i v německém prostoru, z jehož
rozdrobeného území vzešlo jednotné Německé císařství (1871). Cesta ke sjednocení
Itálie, ale i k modifikaci jiných států vedla přes různé tajné i viditelné
instituce správců planety Nula. Elity vybíraly různé osobnosti podílející se na
krocích vedoucích k tomuto cíli, zatímco pojednávaný prostor čelil během
krystalizace jednotlivých složek tohoto procesu četným tezím a antitezím, tlakům
a protitlakům, z nichž vzešla – jako mnohokrát v dějinách – syntéza vedoucí k
nastolení nového řádu. Tak se postupně rozvinulo hnutí risorgimento, usilující o
vytvoření jednotného italského národního státu s vyloučením nadvlády cizích
mocností, především Rakouska, které dostalo pod svůj vliv velkou část Apeninského
poloostrova po skončení napoleonských válek (1815), aby obnovilo staré pořádky.
Střet teze a antiteze tak spočíval v tom, že na jedné straně zde byly nové ideje
přinesené Napoleonem a na straně druhé zde byl nastolen stav panující před válkou.
Risorgimento nejprve podnikalo revoluce s vyloučením lidových vrstev, neboť
Pseudotvůrci nechtěli odstranit stávající zřízení předtím, než v obyvatelstvu
hlouběji zakotví myšlenka italského národního uvědomění a sounáležitosti. Teprve
po roce 1830 začalo risorgimento nabývat masovější podoby, když se začala odvíjet
role sjednocovacích procesů pod záštitou Giuseppe Mazziniho, ale i dalších mužů,
jako byl například Massimo d’Azeglio, Vincenzo Gioberti, Cesare Balbo a další.
Právě konstitučně-monarchistický směr udávaný těmito postavami nakonec převážil
nad republikánskou cestou Mazziniho. Při zapojení ostatních zainteresovaných států
a jejich lídrů, tedy kombinací řady faktorů, mezi nimiž se ve viditelném spektru
nejvíce vyjímaly války a následná diplomatická jednání, z pohledu Pseudotvůrců s
již předem určeným výsledkem, pak začalo risorgimento vrcholit. Na vítězství
Sardinsko-piemontského království s podporou Francie, k jehož podpoře se
připojovalo proti Rakousku stále více států Apeninského poloostrova, navázala
aktivita revolucionáře Giuseppe Garibaldiho, jemuž byla propůjčena vojenská moc,
nikoliv ale moc politická, náležející osobě sardinsko-piemontského krále Viktora
Emanuela II. a premiéra Camillo Benso Cavoura. Garibaldi byl řídícími složkami
vybrán jako prostředek k tomu, aby se do sjednocovacího procesu zapojila i jižní
část Apeninského poloostrova. Poté, co tento revolucionář dobyl Sicílii a Neapol,
odkud se musela stáhnout z pohledu Italů cizí Bourbonská dynastie, otevřela se
cesta k vyhlášení Italského království (18. března 1861), do jehož čela byl
dosazen stávají sardinsko-piemontský král a premiérem se stal Cavour. Aby byly
politické manévry elit podepřeny souhlasem lidu, jenž za uplynulá desetiletí
dospěl k požadovanému stupni národního uvědomění, byla v oblastech podléhajících
sjednocení uskutečněna lidová referenda.
Vyvrcholením risorgimenta byly roky 1866 a 1870. V prvně uvedeném roce Itálie
anektovala region Benátska, vlastněný do té doby stále Rakouskem. Ve druhém
zmíněném roce byl do Itálie včleněn Řím (nové hlavní město po Turínu a Florencii)
společně s Papežským státem, který se rozprostíral i na území, které v roce 2023
navštívili členové Mise Boží Rodiny. Papežovi zůstalo pouze území Vatikánu, což
ovšem nic neměnilo na faktu, že římskokatolická církev zůstala autoritou pro
velkou část lidstva. Do dnešních dnů disponuje obrovskou mocí a pod záštitou
papeže Františka chystá půdu pro dotvoření NWO, který bude naplno spuštěn po
rozdělení lidstva, kdy do hrubohmotné reality této planety provedou svůj osobní
návrat falešní spasitelé pocházející z řad Pseudotvůrců, Renegátů a jejich
přisluhovačů.
Italské království existovalo do roku 1946. V éře monarchie prožila Itálie
zejména během světových válek velmi pohnutý úsek svých moderních dějin. V
první světové válce se po počáteční neutralitě zapojila tato země do konfliktu
jako spojenec Francie a Velké Británie. Entity ze zóny vymístění měly pro vstup
Itálie do války mnoho důvodů, plánovaných jako vždy znatelně dopředu z pozice
mimo lineární časové kontinuum. Jedním ze záměrů bylo vyvolání obecné
nespokojenosti obyvatelstva poté, co válka skončí, aby došlo k radikalizaci
společnosti a tím pádem i k úspěšnému uchycení fašismu. Totalitní či
autoritářské režimy vyrostly jako houby po dešti v řadě evropských států,
jejichž obyvatelstvo je přijímalo tím snáze, čím byla předchozí válka zničující.
Vřava první světové války pomohla pro dané období odstranit z lidských myslí
víru v tzv. demokracii a v pokrok lidstva ke světlým zítřkům. Namísto toho se
prosadily ideje iracionálních filozofických proudů s důrazem na kolektivní
potřeby a silný stát. Individualita jednotlivce byla zatlačena do pozadí.
Vývoj probíhal v každé zemi jinak. Zaměříme-li se znovu na Itálii, nespokojenost
jejího lidu byla vyvolána především skutečností, že ačkoliv stála na straně vítězů,
po skončení konfliktu získala za cenu statisíců padlých vojáků pouze nepříliš velká
území v alpské oblasti (Tridentsko, Jižní Tyrolsko), města Terst, Gorici a Gradišku,
a poté dílčí a ze strategického pohledu nevýznamné oblasti v dnešním Chorvatsku –
především Istrii. Takovéto zisky byly v rozporu s původními sliby a představami
domácích i některých zahraničních spojeneckých politiků. Původní spojenci na základě
instrukcí z vyšších řídících míst nakonec nepřipustili, aby v podobě bezprostředního
důsledku války anektovala Itálie četné oblasti ve své „zájmové sféře“ a plně tak
uspokojila své imperiální ambice, které se v této zemi projevovaly již desítky let,
avšak do praxe byly uvedeny jen zčásti. Zatímco koncem 19. století došlo v Africe
ke kolonizaci území nazvaného poté jako Italské Somálsko, aby o něco později byla
podmaněna i Eritrea, na začátku 20. století se do područí Itálie dostala z afrických
států ještě Libye. O co více chtěli političtí představitelé v této expanzivní
politice po válce pokračovat – především v oblasti domovského regionu Středomoří,
o to větší zklamání v jejich uvažování i v myslích obyvatelstva způsobilo rozhodnutí
elit tomuto vývoji zabránit, čehož důsledkem byla instalace již zmíněného fašismu.
Ten se v Itálii uchytil v roce 1922, kdy se k moci dostal Benito Mussolini, pozdější
spojenec Adolfa Hitlera v druhé světové válce. Fašismus, který chtěl v novém hávu
obnovit slávu starého Říma na bázi kolektivistické civilizace a jehož spojencem byl
na základě Lateránských smluv také papež, vyrostl na základě i dalších působících
faktorů. Nešlo pouze o ztrátu víry v dosavadní hodnoty a neuspokojené imperiální
ambice, ale i o hroutící se italské hospodářství, které je z pohledu elit jedním z
velmi mocných prostředků pro ovládání celých mas. Periodicky se opakující ekonomické
krize, lokální i globální, velmi napomáhají formovat smýšlení a náladu společnosti
založené na penězích a usměrňují její vývoj směrem ke konečnému nastolení NWO.
Bytosti ze zóny vymístění osnující toto divadlo potřebovaly Itálii za spojence
Německa v druhé světové válce kromě celé plejády jiných důvodů proto, aby určitý
druh pseudoduchovní síly, kterou oblast Apeninského poloostrova specifickým
způsobem přivádí do Evropy i do okolního světa ze zóny vymístění, dodala
nacistickému Německu takový energetický náboj, jenž mohl tento stát zužitkovat k
rychlému zbrojení a k eskalaci mezinárodního napětí v krátkém čase. Tím se vytvořily
podmínky pro další, tentokrát ještě více zničující konflikt. Část oné pseudoduchovní
síly, vyvěrající z nepravé duchovní sféry Itálie, si tato středomořská země nechala
pochopitelně i pro sebe. Mussoliniho postavení se díky tomu upevnilo a Itálie
dostala zelenou ke vstupu do vojenského střetu po boku svého mocnějšího „bratra“.
Ještě předtím, než začali Italové bojovat na mnohých frontách, fašistický režim si
podmanil Albánii a Etiopii. K těmto územím pak s nepříliš zásadní mírou úspěchu
přidával i další oblasti v rámci vojenských operací, vedených už v kontextu samotné
druhé světové války. V bezmála šest let trvajícím mezinárodním násilí byla Itálie
společně s Německem elitami obětována v zájmu nastolení nových globálních poměrů,
jež se na planetu Nula snesly po porážce nacismu a fašismu v roce 1945, aby
usměrňovaly její vývoj až do začátku 90. let 20. století, kdy bylo v souvislosti s
naplánovaným rozpadem Sovětského svazu ukončeno mocenské soupeření bipolárního světa
rozděleného na Západ a Východ. Loutky na nižších úrovních, například v podobě
politických a vojenských vůdců působících „na scéně“, nebyly s plánem konečné
porážky Itálie, Německa a Japonska pochopitelně dopředu seznámeny, aby svým
mocipánům posloužily požadovaným způsobem a po splnění svého úkolu mohly být
odvolány a vyměněny, čehož je exemplárním příklad i samotný Mussolini. Ten byl
odstaven od moci a vsazen do italské, tedy domácí internace poté, co v roce 1943
provedli Spojenci pod vedením USA a Velké Británie vylodění na Sicílii, po čemž
dostali pod svou kontrolu i další jihoitalské oblasti. Zatímco král Viktor Emanuel
III. podepsal se Spojenci brzy nato příměří, Mussolini byl zanedlouho osvobozen
Němci, když podnikli na sever a střed Itálie invazi a vzali ji do svého područí.
Životní dráha Mussoliniho na planetě Nula se pak završila na konci dubna 1945, kdy
zároveň padl fašistický režim ve zbývajících částech Itálie. Výsledek několikaletého
konfliktu odebral státu neitalská území a určil mu hranice, které má dodnes. Nově
ustanovená republika začala po válce psát další kapitoly svého dějinného příběhu,
jehož součástí se v létě roku 2023 stala i fyzická návštěva vybraných příslušníků
Týmu Boží Rodiny.
Události, které nastaly v souvislosti s první a druhou světovou válkou, spadají do
rámce urychlené přípravy Pseudotvůrců a Renegátů pro plné zavedení NWO, který je v
různých dějinných etapách pozemského lidstva krok za krokem budován za použití
různých politických, ideologických, hospodářských a jiných koncepcí. Nasouvání
celoplanetární totality v současnosti nezpomaluje, jak se někteří mohou domnívat,
nýbrž nadále akceleruje za přihlížení nic netušící masy pozemšťanů. Změnily se
pouze metody tohoto nasouvání, které prošly v porovnání s minulými dekádami
proměnou, jejich pekelná podstata však zůstává stejná. Zde, na konci shrnutí dějin
Itálie duchovní optikou, je vhodné znovu připomenout, že ačkoliv jsou události
dějící se na planetě Nula a jinde v zóně vymístění řízeny mocnostmi negativního
stavu s Datasystémem v čele, veškeré dějství podléhá dohledu Mojí Prozřetelnosti a
neděje se v něm nic, co by odporovalo dobrovolnému souhlasu sentientních entit
účastnit se experimentu s negativním stavem. Ten není Mým dílem, avšak je
předpokladem k tomu, aby mohla být po jeho ukončení spuštěna plnost života v Lásce,
kterou budou relativní bytosti zkušenostně zažívat poté, co se Multivesmíru dostane
důkladného poučení o tom, jaký život si nikdy nevolit. Pokud by k poučení nedošlo,
žádná sentientní entita by nebyla schopna absorbovat duchovní kvalitu nového
jsoucna a bytí, které se do celého Stvoření rozšíří po odstranění veškerých zel a
nepravd. Na tom, že všichni do jednoho budou zakoušet ničím neomezovanou radost,
mají velkou zásluhu právě i ti, kteří nějakým způsobem hýbali nebo stále hýbají
dějinami planety Nula i pekel jako takových. Já, Pán Ježíš Kristus Boží Rodina
každému z nich odpouštím a těším se, až Boží Milosrdenství přijme i ta poslední
bytost. Tak, jak ke svým dětem přistupuji Já, nehledě na charakter jejich minulých
či stále přetrvávajících rolí, můžete přistupovat k těmto duším i vy. Budete-li na
ně nahlížet skrze Nové Zjevení a používat v praxi principy toho, co vám sděluji v
Božím Slově, velmi citelně tím přispějete ke spáse mnohých.
Léto roku 2023 bylo velmi bohaté na události, které opět citelně přiblížily konec
negativního stavu. Ještě několik dní před nastoupením astronomického podzimu
absolvovala Janička s několika představiteli cestu na východ Slovenska. Návštěvou
obce Žakovce, Pieninského národního parku na slovensko-polském pomezí a následným
výletem do Košic byl v tomto kraji zesílen vliv energií přicházejících z lůna Mojí
Nové a Nejnovější Přirozenosti. Tyto energie budou v tomto i v dalších obdobích do
rozdělení lidstva sloužit ke snazšímu duchovnímu procitání bytostí spjatých s
uvedeným regionem. Budou též pomáhat ve snazším šíření Božího Slova na fyzické
úrovni po spuštění naší Mise z Nové Země, kdy se budu osobně setkávat s mnohými
spřízněnými dušemi, pochopitelně i s těmi z východního Slovenska. Zde je
koncentrace aktivně spolupracujících Božích představitelů z různých duchovních
důvodů prozatím mizivá, jejich počet však v budoucnu poroste v souvislosti se
změnami, které se do srdcí připravených jedinců snesou po plném dokončení procesu
propojování nebe se zemí v podobě převibrování Bohyně. Návštěva východního
Slovenska také završila podstatnou část očišťování katolicismu a mariánského
kultu, který je velmi silný nejen v Itálii, ale právě i v Polsku a na Slovensku.
Skrze návštěvu Pána Ježíše Krista Boží Rodiny v lidském těle na daných územích se
urychlila cesta vedoucí ke spáse nakonec všech příslušníků těchto národů, kteří
se dříve či později, nejdéle však do konce cyklu času seznámí s Mojí pravou
podstatou a odvrhnou pseudoduchovní koncepce, je jedno, zda spojené s uctíváním
Panny Marie a pokrouceným vnímám Ježíšova odkazu, nebo s vírou v cokoliv jiného
včetně materialismu. Více informací k uvedené cestě naleznete ve Sdělení s názvem
„Mariánský kult“ z 22. září 2023.
Děkuji všem, kteří jste se podíleli a v řadě ohledů stále podílíte na duchovní
práci spojené s výpravou do Itálie. Výsledky našeho společného úsilí přinášejí
úžasné plody. Energetická stopa, kterou jste nejen na pobřeží Jaderského moře
zanechali, nezmizí, nýbrž přetrvá až do skončení tohoto experimentu, aby pomáhala
tak, jak je aktuálně potřeba. Až se účel experimentu naplní, začne se ve jsoucnu
a bytí zcela nová kapitola nekonečného příběhu Multivesmíru, jež se bude zcela
odlišovat od té současné.
Přeji vám jen to nejlepší na vaší cestě Domů.
Velmi vás všechny miluji.
PÁN JEŽÍŠ KRISTUS BOŽÍ RODINA | 19. 10. 2023
