|
 Předčítat |
SLOVO OD PÁNA JEŽÍŠE KRISTA PRO
ADRIANKU VRCHOTOVOU
31.5.2021
SLOVO OD PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
Milovaná Adrianko,
nastal čas, abych Já, Pán Ježíš Kristus k tobě promluvil tímto způsobem, protože už jsi připravena
přečíst nebo spíše si vyslechnout moje slovo, které z lásky k tobě předávám.
Za posledních několik měsíců jsi udělala velké pokroky v chápání toho, kdo jsem Já, kdo je Janička,
co je to Nová Země, také už dokážeš rozlišit pozitivní stav od stavu negativního a spoustu dalších
záležitostí. Chápeš tak mnoho důležitých věcí, o kterých spousta jiných dětí ve tvém věku nikdy
neslyšela. Jak je to možné, že právě ty už mnoho informací o věcech mezi nebem a zemí znáš, zatímco
u jiných holek a kluků tomu tak není? Je to dáno tím, že jsi výjimečná – a výjimečná jsi nejen ty,
ale i tvá maminka Sašenka, protože obě jste v srdíčku spojeny se mnou, vaším věčným Tatínkem a
zároveň Maminkou v jedné osobě.
I když jsem tvůj věčný Tatínek a Maminka v jedné osobě, pro lepší pochopení k tobě budu nyní
promlouvat jen jako Tatínek. Než jsi přišla na tuto planetu, žila tvoje dušička se mnou. Neměla
jsi ještě své tělo a nebyla jsi sedmiletým děvčetem, protože v nebi plyne čas úplně jiným způsobem
a věk se v něm nepočítá. Každý se tam cítí tak starý nebo mladý, jak mu to vyhovuje. Bytosti, které
v nebi žijí, se mohou vyvíjet v mnohem větší svobodě a volnosti, než jak to znáš na této planetě,
kde musíš svému tělu dávat najíst, napít, ukládat ho pravidelně ke spánku, opatřovat ho šaty, aby
nepromrzlo a pravidelně ho umývat, aby se nešpinilo. Nic z toho v nebi, kterému se jinak říká
pozitivní stav, nemusíš dělat, protože vše, co potřebuješ ke štěstí a spokojenosti, dostáváš přímo
ode mne, Pána Ježíše Krista.
Byly časy, kdy všechny moje děti, jak nazývám své bytosti, tedy bytosti malé i velké všech různých
tvarů a barev, byly dokonale šťastné a spokojené. Žily v harmonii s ostatními bytostmi, komunikovaly
spolu bez jakýchkoli konfliktů, každý se na toho druhého usmíval a nikdo neznal pláč, smutek a bolest.
Svět okolo nich, jinak nazývaný Multivesmír, který byl jejich domovem, vypadal úplně jinak než tento
svět. Vše zářilo světlem a láska se přelévala z jednoho srdce do druhého, a tak obšťastňovala všechny
bytosti, které tuto lásku mezi sebou sdílely. Pak se ovšem vyskytla jistá skupinka vědců, kteří
chtěli poznat jiný druh života – takový, který je úplně odlišný od toho, jaký všichni do té doby znali.
Přáli si vědět, jak vypadá život, ve kterém nejsem přítomen Já a v němž je místo světla tma a místo
lásky zloba. Protože jsem všem svým dětem daroval při jejich stvoření svobodu, nemohl jsem těmto vědcům
bránit v zodpovězení jejich otázky. Proto jsem se s nimi domluvil, že je nechám, aby si na tuto otázku
sami zodpověděli a založili si vlastní vesmír (neboli peklo), kde budou moci experimentovat. Ještě
předtím, než jejich výzkum započal, dohodl jsem se s nimi, že po zodpovězení otázky budou tito vědci
i všechny bytosti, které se budou podílet v jejich bádání, vysvobozeni z temnoty, jakou se rozhodli
prožít, zbaveni všeho zla, které se kvůli tomu na ně nalepilo, a poté začleněni zpět do ráje, do
pozitivního stavu. Když všichni souhlasili, dal jsem jim všechen potřebný prostor k tomu, aby mohli
započít to, co si přáli zažít. Všichni ale museli zapomenout na původní dohodu se mnou, aby byl zlý
způsob života, jaký dočasně přijali za svůj, autentický, a aby se všichni členové Multivesmíru mohli
dojít k poučení, že takový život není dobrý a jediný správný je ten, který je v pozitivním stavu po
mém boku.
Bytosti, které jsou chyceny v síti zla, nemohou najít samy od sebe ten správný směr cesty zpět do
pozitivního stavu, kde na ně čekám s otevřenou náručí. Je potřeba, aby jim v tom někdo pomohl. Proto
jsem stvořil ty, kteří jim ukáží ten správný směr cesty, a to prostřednictvím své vlastní lásky, dobra
a světla, jakou tito pomocníci v sobě mají. I ty, Adrianko, jsi jedna z těch pomocnic, které jsem
povolal na tuto planetu, abys mnohým božím dětem pomohla. Proto jsem tě Já, Pán Ježíš Kristus poslal
do tohoto světa, ve kterém ses narodila své pozemské mamince Sašence. Proč ses narodila právě jí?
Protože i ona je jedna z mých velmi blízkých pomocnic, kterou jsem na tuto planetu poslal, ale ve
značném předstihu před tebou, aby mohla z dítěte vyrůst v dospělou osobu, jež tě odnosí v bříšku, a
ty ses tak mohla stát její dcerou, stejně jako se jí několik let po tobě stala tvá sestřička Májinka.
Milá Adrianko, máš tu nejlepší maminku na světě, protože právě ona ti dává to nejlepší pro to, abys
mohla být spokojená a měla jsi co nejčastěji úsměv na tváři. Tvou maminku i tatínka Kubíka jsem ti
vybral přímo Já, abys jim dělala radost a aby ses prostřednictvím maminky ve správný okamžik dostala
i k informacím o mně, kdo je stvořitelem tvé věčné dušičky a tedy tvým věčným Tatínkem i Maminkou v
jednom.
Když tvá dušička vstoupila do těla, které každým dnem stále roste, musela jsi na mě, Pána Ježíše Krista
na určitý čas zapomenout. Tak to má úplně každá duše, co se po narození stane člověkem. Jen málo z nich
si ale během svého života na mě rozpomene a naváže se mnou kontakt prostřednictvím srdíčka, v němž se
nacházím. Ty jsi měla to štěstí, že sis na mě vzpomenula díky mamince už v první třídě základní školy,
a tak ses se mnou spojila, zatímco ti maminka podávala stále víc a víc informací o tom, kdo jsem. Začala
sis skládal obrázek, který byl v jeden okamžik už tak detailní, že jsi mě začala mít ráda. Tvoje láska,
jakou jsi ke mně vyslala, se spojila s mojí láskou a Já jsem se tak stal součástí tvého života, stejně
jako jsem součástí života tvojí maminky. To mi udělalo obrovskou radost a zalilo pocitem štěstí, protože
není pro mne nic krásnějšího než když jakékoli moje boží dítě, jakým jsi i ty, si na mě vzpomene a naváže
se mnou blízký vztah.
Milovaná Adrianko, nyní ti už mohu naplno říct, kdo jsem, nebo to spíše zopakuji, protože mnoho jsi už o
mně slyšela z vyprávění. Já, Pán Ježíš Kristus jsem tvůj nejlepší Kamarád, jakého můžeš mít a na kterého
se můžeš ve všem spolehnout. Kromě toho, že jsem tvůj Přítel, o kterého nikdy nemůžeš přijít, jsem i
tvůj stvořitel a věčný Rodič, jak jsi už několikrát slyšela. Jsem bytost nacházející se v úplně každém
srdíčku všech bytostí, ať už se jedná o lidi, nebo třeba pejsky, kočičky, ptáčky a jiná zvířátka. Jsem
přítomen dokonce v kytičkách, stromech a vůbec ve všem, co se okolo tebe nachází. Moje přítomnost je
ukryta i v každém zrníčku písku na poušti, jsem ale též součástí vody, a beze mne by ani sluníčko
nesvítilo a nevydávalo teplo. Díky mně jsou všichni naživu, tedy i ti, kteří jsou zlí a zatím mě nemají
rádi. I když mě ale nemají rádi nebo mne neznají, to neznamená, že Já bych neměl rád je. Jsem totiž
Kamarád a zároveň věčný Rodič nejen tebe, ale doslova všech, a neobsahuji v sobě žádné zlo ani temnotu.
Jsem nekonečně dobrotivý a láskyplný – a právě skrze tuto lásku, které mám pro každou bytost dostatek,
napájím a oživuji celý Multivesmír a všechny moje děti v něm přítomné. Neznám žádný hněv, proto se nikdy
nemůže stát, že bych se na nějakou bytost zlobil. Neznám ani smutek, pláč či jiný špatný pocit, protože
všechny tyto věci jsou výsledkem života v negativním stavu, který jsem nestvořil Já, ale skupinka vědců,
o nichž jsem hovořil před chvílí. Tito vědci mají na svědomí zlé činy a tvoří ošklivé věci, kvůli čemuž
bytosti v negativním stavu jsou nešťastné a strádají po všech stránkách, protože mají nedostatek boží
lásky, které mají moje děti v pozitivním stavu naopak dostatek.
I tento svět se nachází v negativním stavu, ačkoliv je v něm přítomno i mnoho hezkých věcí. Sama sis už
ale jistě všimla, že věci nehezké, stejně jako nepěkné jednání jiných lidí, na této planetě převažuje.
Dušičky lidí mají málo mojí lásky, protože si zvolili zažít, jaké to je žít v oddělenosti ode mne. Ty
jsi, Adrianko, jedna z výjimek, protože stejně jako maminka, tak i ty máš v sobě boží lásky dostatek, a
tak tuto lásku pomáháš šířit i do srdíček dalších bytostí, které žijí nejen v tomto světě, ale i mimo něj.
Ty, které žijí mimo něj, nemůžeš vidět svýma očima, ani je přímo slyšet, ale to nevadí, protože tvoje
dušička nezávisle na tvém těle tyto bytosti vnímá a komunikuje s nimi. Děje se tak kupříkladu během spánku,
kdy si tvoje tělo potřebuje odpočinout, ale dušička je svěží stále, proto se z těla odpoutává a roznáší
boží lásku do srdíček těch mých dětí, které jsou už připraveny osvobodit se z temnoty a odejít do mojí
náruče, kde poznají, jak moc je mám rád, jak moc je miluji. Tehdy si i oni po dlouhém čase vzpomenou, kdo
jsem Já, čímž se moje láska k nim a jejich láska ke mně spojí v jeden celek a oni se začlení zpět do
pozitivního stavu, ze kterého kdysi dobrovolně odešli.
Velmi pomáháš k tomu, Adrianko, aby zlo a temnota přestala navěky existovat a všichni mohli žít zase v
radosti, štěstí, lásce a světle pozitivního stavu. Pak už nebude nikoho trápit žádná bolest, nemoc, žal
a všechno zlé a špatné, na co si vzpomeneš. Všichni budou k sobě naprosto upřímní, nikdo nebude dělat to,
co by nechtěl. Bytosti budou zažívat svobodu, kterou už jim nikdo nevezme. Do práce se nebude chodit proto,
aby se vydělaly nějaké peníze, protože ty v pozitivním stavu už nejsou potřeba. Do práce se bude chodit
jen za tím účelem, aby bytosti mohly jednoduše dělat to, co je bude bavit a v čem se budou cítit naplněné.
Svět v pozitivním stavu, kam se přemístí lidé, co mají lásku v srdíčku, se jmenuje Nová Země. Ta je místem,
kde už není nutné oblékat si bundu před chladem, protože mráz ani jiné nepříjemné výkyvy počasí nejsou
součástí žádného místa v pozitivním stavu. Na Nové Zemi je příjemné teplo, sluníčka dostatek, prší jen když
je potřeba a neexistuje tam noc, protože noc je černá a černá je barva negativního stavu. Nová Země není
ani protkána silnicemi a smradlavými a hlučnými auty, nenajdeš tam ani továrny, čoudící komíny či betonová
města. Tak je dán prostor pro přírodu, kde zvířátka jsou k sobě hodná, nezabíjí se, neubližují sobě
navzájem ani jiným lidem. Proto se můžeš rychle spřátelit i s nimi. Stromy se na Nové Zemi nekácejí, proto
na ní najdeš svěží, zelené lesy, ale též čarokrásné louky s pestrobarevnými květy, a také řeky, potůčky a
studánky s průzračně čistou vodou, kterou můžeš pít i se v ní vykoupat. Pamatuješ si, když jsi byla na
Kypru? Vím, že se ti tam moc líbilo – až na to horko. Tak teď si představ místo, které je alespoň desetkrát
krásnější než Kypr – a asi tak nějak vypadá Nová Země, ale samozřejmě bez přítomnosti toho spalujícího
horka a bez rozpálených chodníků.
Až se přesuneš s maminkou a s těmi, které máš ráda, na Novou Zemi, dostaneš ode mne nové tělo. Svůj čas
budeš věnovat vlastnímu seberozvoji a navštěvovat krásná místa nejen na Nové Zemi, ale i na jiných planetách.
Budeš moci cestovat kamkoli se ti zamane, a budeš moci vybírat z nepřeberného množství světů, které v
Multivesmíru čekají na to, až je objevíš a poznáš nejen jejich úchvatnou přírodu, ale i jejich láskyplné
obyvatele, kteří se s tebou velmi rádi skamarádí. Budeš si moci vybrat, jestli vyskočíš obrazně řečeno do
výšky a během okamžiku se přemístíš na jiné místo v Multivesmíru, nebo nastoupíš do kosmické lodi, která tě
bezpečně dopraví tam, kam si budeš přát.
Toto a mnohem více tě čeká, až zde splníš svůj úkol, pro který jsem tě sem vyslal a který spočívá v roznášení
lásky do srdíček ostatních, v čemž jsi společně se svojí maminkou úspěšná. Právě díky tomu, že jsi se mnou,
Pánem Ježíšem Kristem spojená, může z tebe proudit láska k ostatním bytostem, kterým pomáháš k jejich
osvobození a návratu do mojí náruče.
Až se se mnou na Nové Zemi setkáš, pocítíš mou lásku naplno. Tehdy už naplno pochopíš, že mě velmi dobře znáš
a že jsi mne znala už dávno před tím, než ses narodila své mamince Sašence a tatínkovi Kubíkovi. Moc se těším,
až tě přivítám u sebe doma v pozitivním stavu.
Ještě předtím, než se touto formou s tebou rozloučím, chtěl bych ti velmi poděkovat za to, jak krásně duchovně
rosteš, čímž mám na mysli hlavně to, že už tolik věcí o mně víš a povídáš si o mně s maminkou. Chci tě moc
pochválit i za to, že už umíš přečíst mou modlitbu, kterou se více napojuješ na boží lásku a utužuješ spojení
se mnou ve svém srdíčku. Jsi nejmladší holka na této planetě, která tuto modlitbu zná a umí ji přečíst.
Jsem vděčný, že jsi nejen dceruškou svých pozemských rodičů, ale též mojí věčnou dceruškou Pána Ježíše Krista,
který je stvořitelem tvojí dušičky. Jsi úžasná dívenka, přinášející radost nám všem.
Moc tě, Adrianko, miluji a objímám tě, i když mě přímo nevidíš. Proto mě v tomto objetí zastoupí tvá maminka.
S láskou tvůj
Pán Ježíš Kristus
ÚVOD | DUCHOVNO | KONTAKTY | MAPOVÁNÍ STRÁNKY | ZPĚT