|
 Předčítat |
VYTRŽENÍ III - 2 PARALELNÍ REALITY - ROLE IZRAELE A JERUZALÉMA = NAPLNĚNÁ PROROCTVÍ
11.12.2017
SDĚLENÍ SPOLUPRACOVNÍKŮ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA BOŽÍ RODINY
Děkuji Lukáši
„BUDOU VZHLÍŽET KE MNĚ, KTERÉHO PROBODLI“
Židé jako první pochopí, kam se ze země podělo takové množství lidí. Velmi brzy porozumějí,
že pokud věřící zmizeli během Svátku troubení a ještě k tomu při zatroubení poslední
polnice, má to jediné vysvětlení. Pokud toto udělal Ježíš, v něhož věřili a který jim to
slíbil, pak Ježíš musí být Kristus, tedy i jejich Pán a Mesiáš. Ten, kterého kdysi vydali
Pilátovi, aby ho ukřižoval, vzal k sobě věřící. Tato událost (Vytržení) přesvědčí mezi Židy
i ty nejzarytější odpůrce Ježíše, že to On je a vždy byl Kristus a Pán (tedy Pán Ježíš Kristus).
Tehdy se naplní slova proroka Zacharjáše 12:10-11 „Ale na dům Davidův, na toho, jenž sídlí v
Jeruzalémě, vyliji ducha milosti a proseb o smilování. Budou vzhlížet ke mně, kterého probodli.
Budou nad ním naříkat, jako se naříká nad smrtí jednorozeného, budou nad ním hořce lkát, jako
se hořce lká nad prvorozeným. V onen den se bude v Jeruzalémě rozléhat nářek jako nářek pro
Hadad-rimóna na pláni u Megida“.
Je to hořký nářek nad poznáním, že ten, kterého nechali umučit Římany, je jejich skutečný
Mesiáš. Ponížili ho a stovky let ho pokládali za falešného proroka. Nechtěli o něm ani slyšet.
Proto ten nářek a hořký pláč, protože se jim otevřou oči a porozumějí Písmům. Poznají, že
prorok Izajáš do nejmenších detailů popsal smrtelný zápas udatného Mesiáše, který jako lev z
Judy hrdinsky bojoval za jejich spásu, zatímco oni ho zavrhli a křičeli: „Ukřižovat!“ Pro
křivdu, kterou na něm spáchali, se jejich nářek bude šířit po celé izraelské zemi.
(Izajáš 53:3-7) „Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi,
jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Byly to
však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn,
ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost.
Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce,
každý z nás se dal svou cestou, jej však Nejvyšší postihl pro nepravost nás všech. Byl
trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači
zůstal němý, ústa neotevřel“.
„Přichází k tobě tvůj král, jede na oslu“. Oslátko je korunním důkazem, že Mesiáš zde již byl
a jiný než Ježíš už nikdy takto nepřijde. Pravdivosti tohoto Písma porozumějí Židé naplno až
po Vytržení věřících.
(Zacharjáš 9:9-10) Rozjásej se, sijónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol! Hle,
přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku,
osličím mláděti. „Vymýtím vozy z Efrajima a z Jeruzaléma koně; válečný luk bude vymýcen.“
Vyhlásí pronárodům pokoj; jeho vláda bude od moře k moři od Řeky až do dálav země.
Není možné, aby dnes někdo přišel a naplnil prorocké slovo Zacharjáše. Umíme si představit,
že bude místo automobilu používat osla? Jak bláznivě by musel znásilnit naplnění tohoto
proroctví. Židé, kteří nevěří v Pána Ježíše Krista, však stále očekávají, že někdo takový
přijde. Ale to je nemožné! Jak se může toto proroctví v současnosti naplnit? Právě proto je
v něm takový důraz na podrobný popis osla: „Na oslu, na oslátku, osličím mláděti“. Aby bylo
jasné, že nepřiletí letadlem ani nepřijede autem a že se jeho příchod na oslátku určitě
nestane v tomto století. Proroctví o králi, který přijede na oslátku, je nezvratným důkazem
Písem, že Ježíš je Kristus a Pán. Příchod na oslátku naplnil před cca 2000 lety. Tehdy ho na
něm viděl a uvítal celý Jeruzalém. To, že vyhlásí pronárodům pokoj a jeho vláda bude od moře
k moři až do dálav země, naplní při svém 2. Příchodu.
(Matouš 21:5-11) Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na
oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu. Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal.
Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. A mohutný zástup
prostíral na cestu své pláště, jiní odsekával ratolesti stromů a stlali je na cestu. Zástupy,
které šly před ním i za ním, volaly: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve
jménu Páně! Hosanna na výsostech!“ Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal
rozruch; ptali se: „Kdo to je?“ Zástupy odpovídaly: „To je ten prorok Ježíš z Nazaretu v
Galileji.“
„Hle, vyryl jsem si tě do dlaní.“ Tato slova Ježíš Kristus do nejmenších podrobností naplnil
na golgotském kříži. (Izajáš 49:14-16) Sijón říkával: „Pán mě opustil, Panovník na mě
zapomenul.“ Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního
života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní,
tvé hradby mám před sebou stále.
(Zacharjáš 13:6) Řekne-li mu kdo: „Co to máš na prsou za rány?“, odpoví: „Tak jsem byl zbit
v domě těch, kdo mě milovali.“
„Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv“. (Žalm 22:16-20) Jako střep vyschla má síla, jazyk
mi přisedl k patru. Vrháš mě do prachu smrti! Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě
obkličuje; sápou se jako lev na mé ruce a nohy, mohu si spočítat všechny své kosti. Pasou se
na mně svým zrakem. Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv. Nebuď mi vzdálen, Otče (Nejvyšší),
má sílo, pospěš mi na pomoc! (Jan 19:23-24) Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty
a rozdělili je na čtyři díly, každému vojákovi díl; zbýval ještě spodní šat. Ten byl beze
švů, od shora vcelku utkaný. Řekli mezi sebou: „Netrhejme jej, ale losujme, čí bude.!“ To
proto, aby se naplnilo Písmo: „Rozdělili si mé šaty a o oděv můj metali los.“ To tedy vojáci
provedli.
„PO JERUZALÉMU BUDOU ŠLAPAT POHANÉ, DOKUD SE JEJICH ČAS NESKONČÍ“
Židé se v roce 66 n. l. vzbouřili proti Římu. Na to přitáhl Vespasián a s několika legiemi
obléhal Jeruzalém. O 2 roky později spáchal císař Nero sebevraždu a v Římě nastal boj o trůn.
Ukončily ho až východní legie, které po porážce Vitelliových legií prohlásily za císaře
Vespasiána. Ten upustil od dobývání Jeruzaléma a odtáhl do Říma na korunovaci a kvůli upevnění
vlády nad římským impériem. Tehdy nastal okamžik, který Ježíš předpovídal: „Když uvidíte
obklíčený Jeruzalém, nevházejte do něho, a kteří jste v Jeruzalémě, odejděte z něho“. Křesťané,
kteří znali jeho slova a viděli obklíčený Jeruzalém, poslechli. Většina Židů ale zůstala,
protože věřili, že se Bůh právě oslavil a zlomil sílu a jho Říma. O 2 roky později se však
vrátil Titus, syn Vespasiánův, a v roce 70 n.l. Jeruzalém dobyl. Tehdy se naplnilo slovo, které
předpověděl Ježíš v Lukáši 21:20-24 „Když uvidíte, že Jeruzalém obkličují vojska, tu poznáte,
že se přiblížila jeho zkáza. Tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor, kteří jsou v
Jeruzalémě, ať z něho odejdou, a kteří jsou po venkově, ať do něho nevcházejí, poněvadž jsou
to dny odplaty, v nichž se má naplnit vše, co je psáno. Běda těhotným a kojícím v oněch dnech!
Neboť bude veliké soužení na zemi a hněv proti tomuto lidu. Padnou ostřím meče, budou jako
zajatci odvedeni mezi všecky národy, po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se jejich čas
neskončí“.
Odpor Židů při obraně Jeruzaléma do hrůzostrašných podrobností popisuje Josephus Flavius v
knize „Válka židovská“. Legie, rozzuřené obrovskými ztrátami, navzdory Titovu zákazu
podpálily chrám. Při požáru se jeho zlato rozteklo do spár mezi kvádry. Vojáci ve snaze
dostat se ke zlatu neponechali z chrámu kámen na kameni. Doslovně se tak naplnili slova
Ježíše Krista, která o chrámu předpověděl svým učedníkům. (Matouš 24:1-2) Když Ježíš vyšel
z chrámu a odcházel odtud, přistoupili k němu učedníci a ukazovali mu chrámové stavby. On
však jim řekl: „Vidíte toto všechno? Amen, pravím vám, že tu nezůstane kámen na kameni,
všecko bude rozmetáno.“
Naplnilo se zpustošení Jeruzaléma a zboření druhého chrámu. Bylo zabito více než milion
Židů. Zajatci byli zavlečeni mezi všechny národy. Po roce 100 n. l., za vlády císaře
Trajána, nesměl v Jeruzalému pod hrozbou trestu smrti bydlet žádný Žid. Naplnila se tak
slova židovských proroků o rozptýlení lidu Izraele mezi všechny národy země. Po Vytržení,
až se naplní čas pohanů, přestanou po Jeruzalému šlapat pohané. Dnes ještě chybí Chrámová
hora. Srdce Jeruzaléma je velkým jablkem sváru (aktuálně po uznání Jeruzaléma za hlavní
město Izraele ze strany Donalda Trumpa a U.S.A. se tento svár přiostřuje pozn.). Po srdci
Jeruzaléma šlapou pohané (v tomto smyslu arabové pozn.) okázale a doslova. Židé tam mají
přístup jen s propustkou a v doprovodu židovské policie. Na místě, kde kdysi stával chrám
Boha Izraele, musí ze strany Arabů ve velké tísni snášet mnohé urážky. Na této hoře
původně stál první i druhý chrám. Dnes mají na jejich místě Arabové své mešity (Al-Aksá
a Skalní dóm). Je velmi pravděpodobné, že po Vytržení budou Arabové z této hory vyhnáni.
Ne proto, aby tam Židé postavili svůj třetí chrám, ale jednoduše proto, aby se naplnilo
Písmo z Lukáše 21:24.
Arabové budou vyhnáni z Chrámové hory, aby Židé na svém nejposvátnějším místě v pokání
naplnili slova proroka Zacharjáše 12:10 „Ale na dům Davidův, na toho, jenž sídlí v
Jeruzalémě, vyliji ducha milosti a proseb o smilování. Budou vzhlížet ke mně, kterého
probodli“. Na Chrámové hoře s velkým křikem a hořkým pláčem přijmou a vyznají jméno svého
jediného a věčného spasitele – Pána Ježíše Krista. Naplní tak podmínku jeho návratu na
Olivovou horu, o které Ježíš hovořil v Matouši 23:39 „Neboť vám pravím, že mě neuzříte
od nynějška až do chvíle, kdy řeknete: Požehnaný, který přichází ve jménu Páně“. Celý
Izrael se tak stane duchovním chrámem, kterým byli před Vytržením věřící. Nepostaví
kamenný chrám (jak se dnes mnozí domnívají), ale stane se duchovním chrámem skrze pokání
a víru v Pána Ježíše Krista. Do tohoto chrámu (do obráceného věřícího Izraele) ke konci
časů dorazí Antikrist na „přátelskou“ návštěvu, aby podepsal mír (a dohody o spolupráci v
rámci budování jednotného „lepšího“ světového řádu). A když se posadí na vysokém a čestném
místě (jak to bývá při takových návštěvách zvykem), prohlásí se za Boha a poníží Izrael.
Za toto jej Izrael označí (prohlásí) za falešného Mesiáše (neboť toho pravého již budou
znát), vyženou jej z Izraele a on proti Božímu lidu rozpoutá poslední válku – Harmageddon
(řecky αρμαγεδδων, z hebrejského הר מגידו, Har Megido, dosl „Hora Megido“ – jedná se o
místo v Izraeli v tzv. Jizreelském údolí, kde se nejspíše rozhodující bitva odehraje).
Text je výtažkem z knihy Sergej Mihál – Vytržení + doplnění Tyrona pod vedením Pána Ježíše Krista
