|
 Předčítat |
VYTRŽENÍ III - 2 PARALELNÍ REALITY - POKRAČOVÁNÍ ROZUMNÉ A POŠETILÉ PANNY FILADELFIE A LAODIKEA
3.12.2017
SDĚLENÍ SPOLUPRACOVNÍKŮ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA BOŽÍ RODINY
Děkuji Lukáši
Deset panen představuje věřící (církev) posledních dnů. Jsou to poslední 2 sbory –
Filadelfie a Laodikea (Zjevení Janovo 3:7-22). Věřící ze sboru ve Filadelfii budou
vytrženi přesně podle zaslíbení, které dostali: „Vytrhnu tě“.
(Zjevení 3:10) „Protože jsi zachoval mé slovo a vytrval, zachovám tě i já v hodině
zkoušky, která přijde na celý svět a prověří obyvatele země“. (Slovenský originál: „…i
ja budem teba ostríhať a vythnem ťa z hodiny pokušenia…“, poznámka).
Poslouchají Pána Ježíše Krista a střeží v srdci jeho slovo. Laodikea však bude zanechána,
přestože i ona je na Beránkovu večeři pozvaná. (Zjevení 3:20) „Hle, stojím přede dveřmi a
tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se
mnou“. Z toho, co Pán Ježíš Kristus oběma sborům řekl, můžeme postřehnout, že věřící ve Filadelfii a
Laodikei odlišuje jejich vztah k Božímu slovu. Buď ho zachovávají v srdci, anebo ho ani
neslyší (ignorují). Právě postoj k Božímu slovu (tedy kompletnímu včetně knih Nových
Zjevení – pro ty, kteří jsou s ním v kontaktu a znají jej – samozřejmě) rozhoduje mj. 2.
Princip oddanosti (včera byla řeč o 1. Principu oddanosti) o tom, kým se v souvislosti s
Vytržením staneme. Filadelfií nebo Laodikeou. Věřící z Laodikeje zůstanou před zavřenými
dveřmi nebeské svatby. Svítili svými lampami, ale ty jim začínají pohasínat, protože v
nádobách (v srdcích) nemají zásobu oleje. Svítí, mají Boží slovo v ústech (lampách), ale
ne v srdci. Nepostavili ve svém nitru příbytek pro Boží přítomnost. Když o ni rozumné
panny prosí, nemohou ji od nich dostat. Žádný člověk nemůže jinému vtisknout do srdce
aktivní Boží přítomnost (její vědomé uvědomění si, aby ji ten druhý začal náležitě ze
svobodné vůle používat, neboť ona tam je, ale u většiny neaktivní – neoživená).
(Izajáš 57:15) Toto praví Vznešený a Vyvýšený, jehož přebývání je věčné, jehož jméno je
Svatý: „Přebývám ve vyvýšenosti a svatosti, ale i s tím, jenž je zdeptaný a poníženého
ducha, abych oživil ducha ponížených, abych oživil srdce zdeptaných“.
Pán Ježíš Kristus nikomu nebrání v tom, aby o něm mluvil. Přebývat v pyšném srdci (plném egoismu) však
nebude. Podle toho, co čteme o Laodikei, je to právě tento nejzávažnější důvod, proč
nebyla jeho přítomnost v srdci pošetilých panen. Pýcha je skrytá, neviditelná a je téměř
nemožné ji v charakteru člověka dokázat. Nemylme se, věřícím se nevyhýbá. Do pasti
duchovní pýchy mohou být zavlečeny celé křesťanské sbory. Laodikea je toho více než
výstražným příkladem. Stala se z ní „značková“ církev pro vyvolené. Je vybíravá. Jedny
přijímá a druhými pohrdá (povětšinou dle sociálního postavení jedince – no uznejte, není
toto až velmi podobné některým dnešním křesťanským sborům?)
DUCHOVNÍ PÝCHA SI „BIBLICKY“ ZDŮVODNÍ OPRÁVNĚNOST SVÉ NELÁSKY
Uvědomuje si před Pánem Ježíšem Kristem svou duchovní výjimečnost. Ale tak to není. Výjimečný je jen
absolutní Pán Ježíš Kristus, všichni ostatní jsou relativní a podléhají vlivu negativního stavu
(hříchu, chcete-li). Před jeho tváří platí jenom jediný postoj – MILOVAT. (1. list
Janův 4:8) „Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska“. Co dokáže udělat pýcha
se srdcem věřících vidíme na prohlášení Laodikeji: „Nikoho nepotřebuji“. Jen láska vždy
někoho potřebuje proto, aby mohla milovat. Věřící v Laodikei si z lásky Pána Ježíše Krista udělali
zdroj své namyšlenosti. Věděli o Bohu totéž, co i ti ve Filadelfii, ale pro pýchu neměli
v srdci jeho přítomnost, a proto ani lásku. Neměli v nádobách zásobu oleje. Pýcha
(vysoké ego) nemůže být vytržena do nebe. Tu v nebi odvrhují jako ideu. Boží láska je
však trpělivá. Zjevení 3:30 nám ukazuje, že Pán Ježíš Kristus stojí přede dveřmi i takto pyšného srdce
a protože není aktivní v něm, klepe na ně zvenku.
PÁN JEŽÍŠ KRISTUS PROMLOUVÁ K SAMOLIBÝM, SLEPÝM A NAHÝM VĚŘÍCÍM BEZ BÍLÉHO ROUCHA, KTEŘÍ JSOU
ABSOLUTNĚ NEPŘIPRAVENÍ NA VYTRŽENÍ NEVĚSTY NA SVATBU.
(Zjevení 3:14-18 a 20) Andělu církve v Laodikei piš: Toto praví ten, jehož jméno jest
Amen, svědek věrný a pravý, počátek stvoření Božího: „Vím o tvých skutcích; nejsi
studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! Ale že jsi vlažný, a nejsi horký
ani studený, nesnesu tě v ústech. Vždyť (si) říkáš (ve svém srdci): Jsem bohatý, mám
všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý. Radím
ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl; a bílý šat, aby ses
oblékl a nebylo vidět tvou nahotu; a mast k potření očí, abys prohlédl. Hle, stojím
přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním
večeřet a on se mnou“.
Pán Ježíš Kristus říká, že pokud by se někdo pokořil a poslechl jeho hlas, má pro něho pozvánku na
večeři. Proč ne na oběd nebo snídani? Zve je totiž na Beránkovu svatební večeři (na
Novou Zemi do 5 D pozitivního stavu Pravého Stvoření = zahrady Eden), které předchází
Vytržení nevěsty. Pán Ježíš Kristus napomíná ty, které miluje, protože je na svatbě v nebi chce mít
všechny.
Panny, které byly připravené, s ním vešly na svatbu a dveře se zavřely. Za dveřmi
zůstaly jen ty, jejichž lampy zhasly. Chyběla jim zásoba oleje, kterou je vybudovaný
aktivní Boží příbytek s láskou v srdci. Ten se nevybuduje za 1 den. Proto ani pošetilé
panny nestihly, když slyšely, že už přichází ženich, vybudovat věrným chozením s Bohem
svou svatost (Boží příbytek v srdci). Boží příbytek v srdci a svatost se musí vychodit
na procházkách a v niterných rozhovorech s Pánem Ježíšem Kristem. Nemůžeme je nikomu dát ani je od nikoho
dostat. Když o toto tedy pošetilé panny prosily ty rozumné, nemohly tyto dostat.
Svatost dává jen Pán Ježíš Kristus. Získává se návykem poslouchat Boha (Pána Ježíše Krista) a důvěřovat jeho plánu.
Zvyk je něco, co děláme opakovaně a často. Nic tak neovlivňuje člověka jako jeho
návyky. Ať už dobré nebo zlé. Svatost tedy znamená, že jsem si zvykl poslouchat Boha –
Pána Ježíše Krista. Je to způsob mého života.
(Jan 14:23) Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec
(tehdy Nejvyšší) ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek“.
Je důležité, abychom si nabrali zásobu oleje, dokud je ještě čas. I kdybychom měli za
sebou nejfatálnější selhání (hříchy) a pády, povstaňme. A zvykněme si poslouchat Pána Ježíše Krista ve
všem. Nezapomeňme, že Pán Ježíš Kristus nám dal naději jistoty. Kdo k němu přijde, toho nevyžene ven.
(Jan 6:37) „Všichni, které mi Otec (tehdy Nejvyšší) dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně
přijde, toho nevyženu ven“.
Vždy je možné vstát a posílit se v Bohu. Uchopit od něho novou šanci. Začít s Pánem
Ježíšem Kristem nanovo a z pozice srdečné niternosti. Protože Pán Ježíš Kristus prohlásil: „že nalomenou
třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí, až dovede své právo k vítězství“ (Matouš 12:20).
Toto je naše naděje. Nikoho od sebe nevyžene. Každého přijme znovu a znovu. A jeho
provinění (hříchy, chcete-li) zahodí do moře zapomnění.
Text je výtažkem z knihy Sergej Mihál – Vytržení + doplnění Tyrona pod vedením Pána Ježíše Krista
 |
 |
