|
 Předčítat |
VYTRŽENÍ III - 2 PARALELNÍ REALITY - OBHÁJCI A ŽALOBCI
10.12.2017
SDĚLENÍ SPOLUPRACOVNÍKŮ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA BOŽÍ RODINY
Děkuji Lukáši
Vytržení budou mít srdce obhájců, Zanechaní žalobců. Nemluví se tu o státních žalobcích,
ale o srdci věřících. Žalobci vás celou silou kopnou do hlavy a potom všem na rameni
pláčou, jak jste jim jen ublížili, když jste je udeřili hlavou do nohy. Tak vypadá
jejich verze pravdy, jako jedno obrovské pokrytectví. Buď se podobáme Pánu Ježíši Kristu,
který miluje a promíjí, nebo ďáblu, který žaluje. Pokud se přimlouváme, milujeme a
odpouštíme (promíjíme), půjdeme do nebes k tomu, který miluje a odpouští. Pokud žalujeme,
zůstaneme na zemi s tím, kdo žaluje (přesně dle rčení – svůj ke svému). To platí pro
mnohé věřící (křesťany) na celém světě. Žalují na své bratry a sestry, protože nevidí
Kristovu krev, která ty žalované ospravedlňuje. Připomínají pády a selhání svých bratrů
a domnívají se, že na to mají právo. Toto je nejvyšší úroveň pokrytectví v současných
křesťanských církvích. Neuvědomují si, že celá Církev (tedy i oni sami) jsou stále pod
vlivy negativního stavu a tudíž sami potřebují vysvobození a odpuštění.
Každý z nás je však vždy skrze pokání a víru ospravedlňován drahocennou krví Pána Ježíše
Krista. Kdo žaluje a roky si vůči bližnímu drží v srdci hněv, nemůže mít zásobu oleje ke
svícení, i kdyby byl tisíckrát v právu a měl pravdu. Boží přítomnost se v našem srdci
nebude dělit o místo s pomlouváním, neláskou a hněvem, protože Bůh je láska. Kdo chce
chodit s Bohem, žít a čerpat z jeho síly lásky navěky, musí se naučit milovat a odpouštět.
Buď sloužíme žalobci, který žaluje, nebo Pánu Ježíši Kristu, který očišťuje, odpouští a ospravedlňuje.
Nemůžeme do nebe přijít s ďáblem v srdci. Pokud ze srdce neodpustíme viny a nedostatky
těm, kdo se provinili proti nám (i recidivistům – Matouš 18:22), nebude odpuštěno ani nám
(Matouš 6:14). Pokud totiž člověk, kterému Pán Ježíš Kristus odpustil úplně všechno, sám
neodpustí, považuje se to v nebeském království za cosi jako vlastizradu (Leviticus
19:16-18). Někdy je velmi těžké odpustit, když nám někdo velice těžce ublížil. Na druhou
stranu, i my sami jsme se mohli dopustit něčeho, co velmi zle zasáhlo duši jiného člověka.
V obou případech potřebujeme Boží milost a jeho moc. V jednom – sílu odpustit a ve druhém
– poprosit o odpuštění. Někdy jsme brousícím kamenem a jindy zase broušeným drahokamem.
Pán Ježíš Kristus však řekl, že pokud budeme hledat jeho vůli, on bude naší silou (Izajáš 43:2). Jeho
vůle je smíření a pokoj pro všechny (Matouš 5:22-26). Nejen pro ty, kteří si myslí, že
jsou v právu. Nemůžeme se nazývat dětmi Pána Ježíše Krista, který přijímá nedokonalé,
pokud nejsme milujícími bratry těm nedokonalým.
(Matouš 18:23-35) „S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl
vyžádat účty od svých služebníků. Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který byl
dlužen mnoho tisíc hřiven. Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou
a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu. Tu mu ten služebník padl k nohám a na
kolenou prosil: „Měj se mnou strpení a všechno ti vrátím!“ Pán se ustrnul nad oním
služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil. Sotva však ten služebník vyšel, potkal
jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a
křičel: „Zaplať mi, co jsi dlužen!“ Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho:
„Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!“ On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení,
dokud nezaplatí dluh. Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se
zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo. Tu ho pán zavolal a řekl mu:
„Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; neměl ses také ty
smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?“ A rozhněval se
jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. Tak bude jednat s vámi můj
nebeský Otec (tehdy Nejvyšší), jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru.“
Pán Ježíš Kristus o svém slitování řekl, že je nad všechny jeho skutky. Při pohledu na majestát jeho
Multivesmíru potom asi chápeme, jakou velikost připsal odpuštění. (Žalm 145:9) Pán je
ke všem dobrotivý, nade vším, co učinil, se slitovává. Pokud to řekl o svém milosrdenství,
řekne to i o našem? Jestli ze srdce odpustíme těm, kdo se provinili proti nám, překoná to
všechny činy, jaké jsme kdy v životě vykonali. Tehdy se totiž zachováme tak, jak se Pán
Ježíš Kristus svým největším činem (ukřižováním jakožto nástrojem odpuštění - poznámka)
zachoval vůči nám. Všichni zajisté děláme mnohé chyby (Jakub 3:2), ale ten, kdo dokáže ze
srdce odpustit chyby svým viníkům, ponese věčnou slávu nebes Pána Ježíše Krista.
(1. list Petrův 2:21) K tomu jste přece byli povoláni; vždyť i Kristus trpěl za vás a
zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích.
Text je výtažkem z knihy Sergej Mihál – Vytržení + doplnění Tyrona pod vedením Pána Ježíše Krista
