|
 Předčítat |
VYTRŽENÍ III - 2 PARALELNÍ REALITY - JAKO DAVID A ŠALAMOUN
16.12.2017
SDĚLENÍ SPOLUPRACOVNÍKŮ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA BOŽÍ RODINY
Děkuji Lukáši
Na prvním místě, je-li řeč o tom, kdo bude Vytržen, je třeba říci, že tu nejde o majetek
a bohatství, jež rozhoduje, ale o poklad, kterému patří naše srdce. I boháč může navzdory
svému bohatství věřit Bohu (Pánu Ježíši Kristu) více, než chudý člověk. Dva obrazy
věřících. Vytržený a zanechaný. Jedni mají svůj chrám a poklad v Pána Ježíše Krista, druzí mají své
chrámy v tom, že si žijí své nebe na zemi. Když dva nesou tentýž titul (ať věřící či král),
neznamená to, že jsou ještě nutně tímtéž – identičtí.
Král David byl po většinu času svého života pronásledovaným štvancem (a to byl král).
Soužení pil jako vodu. Utíkal před vojáky sesazeného krále Saula a potom utíkal dokonce i
před svými vlastními (svou rodinou). Byl ze všech stran obklíčen nepřáteli. Zrazován a
opuštěn o sobě prohlásil: „Jsem jako nádoba, která sbírá zkázu“. Dokonce jednou při takovém
útěku předstíral, že je blázen. Aby si před králem Akíšem zachránil holý život, pouštěl si
z úst sliny (1. Samuelova 21:8-15). David byl a žil v neustálém nebezpečí. Radoval se však
v Bohu a vždy si ho představoval po svém boku (po své pravici – Žalm 16:8). Zanechal nám po
sobě množství žalmů, kterými Bůh v souženích dodnes posiluje naši víru. Jeho společníky se
proto stali, kteří na tom byli podobně jako on.
(1. Samuelova 22:2) Také se kolem něho shromáždili všichni utlačovaní, všichni stíhaní
věřitelem a všichni, jejichž život byl plný hořkosti. Stal se jejich velitelem. Bylo s ním
na čtyři sta mužů.
Opakem byl jeho syn Šalomoun. Celý život prožil v přepychu a slávě svého království. Byl to
velmi moudrý muž. Neměl žádný nedostatek. Nemusel před nikým utíkat (za jeho vlády byl mír)
ani se skrývat po jeskyních. Nikdy nezažil to, o čem mluvil David v Žalmu 116:3 „Ovinuly mě
provazy smrti, přepadly mě úzkosti podsvětí – nacházím jen soužení a strasti“. A při všem
blahobytu a požehnání právě on, který měl tu čest a privilegium postavit v Jeruzalémě chrám
Bohu (1.chrám pozn.), postavil v Izraeli rovněž i chrámy modlám (démonům). Přemýšlejme o tom.
David a Šalomoun. Dva obrazy věřících. Oba jsou totéž – králové. Jeden ovšem většinu života
na útěku v jeskyních a druhý v přepychovém paláci. Kým se stal v souženích David? Mužem podle
Božího srdce. A co se naučil v blahobytu Šalomoun? Že život je marnost (Kazatel 1:2). Rozdíl
mezi Davidem a Šalomounem byl v tom, kde byl jejich pravý poklad. V nebi nebo na zemi.
(Lukáš 12:33-34) „Prodejte, co máte, a rozdejte to. Opatřete si měšce, které se nerozpadnou,
nevyčerpatelný poklad v nebi, kam se zloděj nedostane a kde mol neničí. Neboť kde je váš poklad,
tam bude i vaše srdce“.
PŘI VYTRŽENÍ PŮJDE NAŠE SRDCE ZA SVÝM POKLADEM V NEBI NEBO ZŮSTANE SE SVÝM POKLADEM NA ZEMI.
Nikdo totiž nemá dvě srdce. Jedno srdce patří vždy jen jednomu pokladu. Jako je nemožné sloužit
dvěma pánům (Matouš 6:24), tak je nemožné mít současně dva poklady. Nedokážeme mnohdy změnit
svoje srdce, ale jeho poklad rozhodně ano (to je otázka priorit).
(Lukáš 18:22-27) Jeden z předních mužů se ho otázal: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl
podíl na věčném životě?“ Ježíš mu řekl: „Proč mi říkáš ‚dobrý‘? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.
Přikázání znáš: Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, cti otce svého
i matku.“ On řekl: „To všechno jsem dodržoval od svého mládí.“ Když to Ježíš uslyšel, řekl mu:
„Jedno ti ještě schází. Prodej všechno, co máš, rozděl chudým a budeš mít poklad v nebi; pak
přijď a následuj mne!“ On se velice zarmoutil, když to slyšel, neboť byl velmi bohatý. Když
Ježíš viděl, jak se zarmoutil, řekl: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají
bohatství! Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ Ti,
kdo to slyšeli, řekli: „Kdo tedy může být spasen?“ Odpověděl: „Nemožné u lidí je u Boha možné.“
Ježíš neřekl bohatému mládenci: „Změň svoje srdce“. On mu řekl: „Změň svůj poklad“. Člověka
ovládá jeho srdce, ale srdce člověka ovládá jeho poklad (přání nebo touhy srdce). Naše srdce
vždy půjde za svým pokladem (dle tužeb srdce). Ten pozemský rozdej chudým (či chudším, než jsi
ty sám = potřebnějším) a získáš ten nebeský.
(2. Korintským 4:17-18) Toto krátké (přechodné) a lehké (někdy těžší) soužení působí
přenesmírnou (Multivesmírnou) váhu věčné slávy nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k
neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné.
Text je výtažkem z knihy Sergej Mihál – Vytržení + doplnění Tyrona pod vedením Pána Ježíše Krista
